1

Téma: Skvělá teta Eva

„Chtěla jsem s tebou mluvit kvůli pátečnímu večírku, Pavle. Soukromá záležitost, nic firemního. Jde o tu brunetu v černých šatech s fialovými puntíky.“
Brunetu, na kterou si velice dobře pamatoval. Markéta. Přitažlivá, inteligentní, introvertní. Eva sice nebyla jeho šéfová, ale ve firmě patřila výš než Pavel, s jeho šéfem se znala dobře a proč se vlastně ptala nevěděl, tak raději odpověděl.
„Je to něčí dcera? I kdyby ano, byl jsem pan vzorný. Ona sama rozhodně přehnaný zájem najevo nedávala, byl jsem spíš její zachránce před zbytkem společnosti. Někdo pouští nějaké drby?“
Eva se nejprve usmála.
„Nikdo, tohle je moje soukromá iniciativa. Trochu jsem vás oba sledovala, po tobě jsem se i trochu poptala a zdá se mi, že k sobě skvěle pasujete. A vlastně ani nevíš, jaké jsi měl štěstí. Mám pokračovat?“
To Pavla na okamžik zarazilo.
„Chcete mi domlouvat rande? Co za tím vlastně je?“
Evin výraz změkl a její ruce se pohnuly v gestu smířlivosti.
„Nemusíš se hned čertit, Markéta je moje neteř. Jak jsi pokud vím už pochopil, o chlapech ví víc, než by kterákoliv ženská kdy měla zjistit, a ještě se z toho tak úplně nevzpamatovala. Myslím, že jediný důvod, proč si tě pustila tak k tělu, je tvůj parfém. Hodně se podobá manželovu a Honza je její oblíbený strýček. Tak co, mám pokračovat?“
Pavlova hlava přikývla dřív, než jeho mozek všechno zpracoval. Ty dvě hodiny v Markétině společnosti mu stačily k tomu, aby stál o víc. Jeho pocit, že i ona měla zájem, jenom ho nedokázala vyjádřit, díky Evě zesílil. Markétu určitě znala lépe než on a pokud nabízela takovouhle pomoc, musela ty signály vidět také.
„Budu rád.“
Eva si oddechla, ale potom se zase zhluboka nadechla a Pavel postřehl, jak v ní najednou narostlo napětí.
„Mám ještě jeden důvod, a o tom se mi mluví hůř. To, o čem teď bude řeč, se nedostane nikam dál, jasné?“
To nevypadalo dobře a Pavla na chvilku zaplavila zlost a odpor. To ho chce zatáhnout do nějaké levárny? Ale přikývl, protože nevěděl a jinou možnost neviděl.
„Mám jeden hodně zvláštní důvod, proč si myslet, že se k sobě s Markétou hodíte. Sledovala jsem také jak tě fascinoval manželův rozkrok. A rozkrok Irenina přítele.“
Pavlův mozek se zasekl, ale přitom se snažil rozjet na plné obrátky. Byl v průšvihu. Ale než stihl něco vymyslet, Eva pokračovala.
„Přitom vidím, že gay nejsi. A tak si říkám, jestli za to nemůže můj výstřih?“
Mohl, a Pavel si to moc dobře uvědomoval. Nebylo to jejím poprsím, to sice navzdory Evině o dvacet let vyššímu věku vypadalo pořád dobře, ale Pavla fascinovalo něco jiného. Ten klíček, který nevypadal jako šperk, ale jako skutečný klíček, ho zaujal od první chvíle, kdy ho postřehl - už před mnoha týdny. Na tom pátečním večírku pak poprvé potkal Evina manžela a ty pohledy do jeho rozkroku měly jediný důvod. Snahu zjistit, jestli nosí pás cudnosti. Evidentně byl při svém zkoumání nápadnější, než chtěl.
„Když vidím, jak s tebou tahle otázka cloumá, zdá se mi, že jsem tě odhadla správně. A řekla bych, že sám bys rád podobný klíček někomu věnoval, nebo ne?“
Dokázal se jí dívat do očí a chovat se dospěle a klidně, ale připadal si jako srnec, zírající do světel přijíždějícího náklaďáku.
„Musím na tu otázku odpovídat?“
Evin výraz trochu změkl a zatvářila se chápavě a vstřícně.
„Nemusíš. Ale říkala jsem si, že bych možná i v tomhle uměla poradit. Nebyl bys první. Tak víš co? Nech si to projít hlavou, a pokud budeš mít zájem, víš, kde mě najít.“
Pavlovi spadl kámen ze srdce. Žádné náznaky vydírání, žádná hrozba vyhazovu z nevyslovených důvodů. Sebral odvahu a místo dlouhého přemýšlení někde doma se rozhodl zariskovat.
„Máte tím na mysli, že bych ho časem mohl věnovat Markétě? A, ehm, zámeček, nosit já?“
Bylo mu jasné, že svůj hlas nedokáže plně ovládnout. Až Evin jemný smích zmírnil jeho napětí.
„Časem, pokud vám to opravdu bude fungovat. Zatím o tomhle, pokud vím, nic netuší. A neboj, nehodlám pak zjišťovat všechny detaily. Prostě sama vím, jak těžké mohou být začátky.“
---
Začít vlastně moc těžké nebylo. Rozhovor s Evou Pavlovi dodal impuls, který už dlouho potřeboval, a ještě ten večer si objednal svůj první pás cudnosti. Sice netušil, jaké má u Markéty šance, ale uvědomil si, že pás je pro něj tak intenzivní fantazie, že si konečně chce alespoň otestovat jeho nošení a zkusit si na něj zvyknout. A internetový obchod, kde se dal objednat, našel snadno.
V práci Markétu na pár dní zavalili, první rande musela odsunout, a tak mu pás dorazil dřív, než ji zase uviděl. Na poště měl pocit, že musí mít tvář červenou jako semafor a i když věděl, že úřednice skoro jistě netuší, co v balíčku je, fantazie mu běžela naplno. Co když o tom sama něco ví? Co jestli se balík poškodil a oni ho otevřeli? Znovu a znovu si říkal, že na tom nic špatného není, že důvod, proč se bojí, je to, jak idiotsky spousta lidí reaguje na všechno možné co souvisí se sexem a jak obrovský je tlak na to, jak se chlap má chovat. Přesto, když potvrzoval převzetí, uši mu hořely.
A přitom se ještě třásl nedočkavostí. Přemýšlel nad tím, jak svoje touhy vysvětlit, ale nemohl se dočkat až balíček otevře. Na jednu stranu si připadal jako blázen – co získá tím, že bude mít penis v klícce? Dělá to kvůli podvědomému strachu, že v posteli nepodává dostatečné výkony? Chce získat výmluvu, proč místo penisu používat zbytek těla? Jak vysvětlit Markétě, jak vysvětlit jakékoliv ženě, že se v něm pere touha po orgasmu s touhou po jeho oddálení nebo odepření? Sám miluje, když partnerce dopřeje orgasmus, tak jak může chtít o tohle potěšení někoho sám připravovat? Na druhou stranu vnímal, jak jeho nohy podvědomě zrychlují. Zas a zas plánoval, jak se zamkne, co všechno vyzkouší, čeho se odváží.
Doma pás vybalil třesoucíma rukama, pro jistotu vydezinfikoval a zkusil nasadit. Marně, přesně jak čekal, protože nadšení z toho, že bude konečně doopravdy zamčený, bylo příliš velké. Ani ledová sprcha namířená do rozkroku nejdřív nepomáhala, jako by nutnost ji použít jenom zesílila jeho vzrušení. Ale nakonec začal chlad vítězit, první nával vzrušení se vyčerpal a s pomocí lubrikantu se Pavlovi povedlo klícku nasadit. Pro jistotu zkontroloval, že zámek jde klíčkem opravdu odemknout, a potom konečně uslyšel cvaknutí, po kterém toužil už tak dlouho. Klícka byla pořád hodně těsná, ale těsnou vybral schválně, aby v ní nebyl žádný prostor pro erekci, a tak se vydal k notebooku. Klepání zámečku o klícku mu přitom znělo jako nádherná hudba.
Vrhl se do své sbírky pornografie, otevřel své oblíbené stránky. Konečně přestal o cudnosti jenom snít, místo toho se znovu a znovu díval na svůj zamčený penis. A chtěl vědět, jaké to je, toužit a přitom být zamčený. Radoval se z toho tlaku, napětí, mírné bolesti. Sledoval dominu, přirážející do svého subíka připínákem a jeho pohled přeskakoval z jeho vlastního zamčeného mužství na naprosto stejný typ klícky, ve které byl muž na videu. Klikal na další a další videa, fotky, diskuze. Nakonec už to Pavel nedokázal vydržet a jeho ruka se přesunula ke klícce. Špičkou malíčku dráždil skrz otvor v klícce to nejcitlivější místo svého naběhlého penisu, napínal svaly aby zesílil ten tlak klícky okolo něj, zesílil zvuk ve sluchátkách. Ztratil přehled o čase nebo o tom, kolik stránek prošel. Část jeho mysli si uvědomovala, že nekončící masturbace není zrovna to, k čemu je pás cudnosti určený, ale už viděl tolik videí, ve kterých zamčení muži dosáhli orgasmu, že iluze o jeho nemožnosti dávno ztratil. Ve své nadrženosti naopak chtěl zjistit, jaký takový orgasmus je.
A když přišlo video, ve kterém se nádherná Paní blížila k vrcholu, ke kterému ji ústy přiváděl subík, zamčený v pásu, Pavel si uvědomil, že chce vyvrcholit spolu s ní. Jeho úsilí narostlo a po minutě, během které se dostal těsně pod vrchol a tam se držel, přišel vrchol videa a s ním i Pavlův orgasmus.
Byl to ten nejpodivnější, nejvíc vzrušující a přitom nejhorší orgasmus, na jaký si vzpomínal. Pohled na jeho zamčený, zoufale naběhlý a přitom do malinké klícky zavřený penis, ze kterého nezvykle slabě vystříklo sperma a vystřelilo ven otvorem na špičce klícky, byl pro Pavla úžasný. Bylo to sexuální vyvrcholení a přitom se mu splnila fantazie a on byl zamčený v pásu cudnosti. Zároveň to byl ten nejhorší orgasmus, na jaký si v tu chvíli dokázal vzpomenout. Většinu penisu měl natlačenou na stěny klícky, vlastní ruku dokonce odtáhl aby vše dobře viděl, takže stimulace skoro žádná a orgasmus se proměnil na takový, který z internetu znal jako pokažený. Trochu podnětů mu dávalo těsné sevření klícky, hodně pomáhaly zvuky hlasitého ženského orgasmu v jeho sluchátkách, ale i když se i jeho ruka hned zase vrátila ke klícce, penis v ní zamčený pořádně stimulovat nešlo. Na chvilku se mu úplně zastavil dech a jeho mozek jenom vstřebával všechny ty zmatené signály a pocity. Nakonec ten okamžik pominul, video se ve smyčce pustilo znovu od začátku a Pavlova mysl začala zase fungovat.
Naplnilo ho zklamání z toho, že opravdu patří mezi muže, kteří v pásu mohou dosáhnout orgasmu. Musel se, nerad, smířit s tím, že nezakusí pocit opravdové bezmoci, opravdové zoufalé touhy po orgasmu v situaci, kdy by ten orgasmus byl nemožný. I kdyby našel Paní, která by si ho zamkla, orgasmus nebude nedosažitelný. Pravda, nebude ani zdaleka tak intenzivní jako normálně, ale prožil i rozkoš i uspokojení a cítil, že zopakovat to by nebyl problém. Řešení ale neviděl a tak rezignovaně přijal fakta.
Část Pavlova já toužila pás sundat a dopřát si další, obyčejný orgasmus. Zatvrdil ale se proti tomu, rozhodnutý v pásu strávit noc, aby si na jeho nošení zvykl co nejrychleji. A tak se v posteli ocitl na zádech a čekal na spánek, který nepřicházel. Pás se neustále připomínal a tlak klícky a Pavlovy k sexu se znovu a znovu vracející myšlenky situaci nepomáhaly. Jeho mysl zaplňovaly dlouho pěstované fantazie a návaly překvapivě příjemné mírné bolesti ho dlouho nenechávaly usnout.
Přesto se probudil až ráno a první pocity, které přišly, když jeho mozek zase nastartoval, vyvolaly nával paniky. V hrůze odhodil deku, zašátral vedle postele a odemkl se. Penis totiž napůl necítil, podobně jako kdyby si přeležel ruku, a v klícce vypadal hrozivě otekle. Nemohl popadnout dech a v břiše cítil ledový dráp strachu. Co když si něco poškodil trvale?
Příčina mu byla jasná okamžitě. Jeho vlastní blbost. Místo aby si koupil klícku na svou běžnou velikost, objednal takovou, do které by pasoval při rozměrech, na které se scvrkl jen občas. Nechtěl se přeceňovat, nechtěl vypadat, že svou velikost přehání, nechtěl být dalším kdo si koupí pás moc velký a místo toho se stupidně podcenil. A kroužek také nasadil moc malý.
Splasknout na původní velikost a získat zpátky stoprocentní citlivost penisu mu trvalo tři mučivé dny. Zkusit potom pás znovu se bál, ale odolat tomu nedokázal. Podruhé už v něm nespal, ale hodiny, které v něm strávil a jejich následky mu potvrdily jeho obavy. Klícka prostě byla příliš úzká. A tak se přeměřoval a přeměřoval a nakonec objednal nový pás. Kovový, protože lépe padnoucí s rozumnou cenou nenašel.
První rande s Markétou přišlo dřív, než nový pás dorazil, ale i když vzájemnou přitažlivost cítil, vnímal i bariéry na její straně. Rostlo v něm i podezření ohledně jejich příčiny, ale chápal, že pokud se neplete,  Markéta bude potřebovat čas. Přiznávat se k touze být zamčený by věci nijak neprospělo a dokud si nebyl jistý, že pás dokáže nosit, ani necítil odvahu se přiznat. A tak dál experimentoval o samotě.
Z druhého pásu byl Pavel v první chvíli nadšený. Klícka měla skoro ideální rozměry, použití toalety bylo bez problémů, masivní kov působil úplně jiným dojmem než plastová klícka. Ale hned první procházka městem vyvolala záchvat frustrace. Pás sjížděl. Gravitace byla neúprosná a váha kovového pásu jí dávala sílu. Každý pokus o erekci také táhl klícku od těla. Pavel si už nadával, kolik peněz vyhodil zbytečně, ale nakonec ho napadlo řešení. Kožený řemínek vhodné délky, s oky na obou koncích, navlečený na středovém kolíku klícky. Bezpečnost pásu sice moc nezvyšoval, ale držel kroužek u těla. Jako mávnutím kouzelného proutku se komfort pásu naprosto změnil.
Po dvou nocích, po kterých penis vypadal sice otlačeně, ale fungoval jak měl, se Pavel odhodlal vyrazit v pásu do práce. Na konci dne už netušil, kolikrát kontroloval, jestli pás je nebo není vidět. Rozum mu říkal, že pokud někdo v jeho rozkroku dokáže poznat pás, nejspíš ho sám nosí, ale strach z prozrazení zahnat nedokázal. Přistihl se, jak si najednou od každého, kdo se mu dostane k tělu, udržuje o deset centimetrů větší odstup. Nebylo to nic, kvůli čemu by vypadal jako podrážděná netýkavka. Ale sám vnímal, jak si dává pozor, aby se nikdo ani omylem nepřiblížil k jeho rozkroku. U každého stolu, v každém úzkém prostoru se hlídal, aby klíckou o něco nezavadil a nezpůsobil podezřelý hluk. Přes tohle všechno mu ale připadalo, že pás nosit dokáže, a když v podvečer dorazil domů, připadal si triumfálně.
Toužil se odemknout a uspokojit své touhy, ale uvědomoval si, že opravdový test musí být delší. Nedokázal se masturbace vzdát úplně, ale odemčení i vyvrcholení se rozhodl si odepřít a tak strávil snad dvě hodiny drážděním svého zamčeného penisu. Netušil, kolikrát se přiblížil k vrcholu, ale když pořád ještě neukojený vypínal počítač, na tváři mu svítil úsměv.
Druhý a třetí den v klícce, s odemčením na pět minut ve sprše, byly lepší i horší. Lepší, protože Pavlův strach z prozrazení zeslábl na snesitelnou úroveň. A horší, protože čím déle v pásu zůstával, tím víc si uvědomoval, že ho asi opravdu dokáže nosit dlouhodobě. A i když po tom toužil, bál se toho. Kdyby se někomu svěřil, kdyby se nechal někým zamknout, byl by hrozivě zranitelný. Má vůbec smysl takové riziko přijmout? Nakonec se rozhodl tohle zatím neřešit, pás prostě nosit, aby si na něj zvykl, a sundávat ho jenom v situacích, kdy se měl vidět s Markétou.
---
A Markéta si Pavla rychle získala. To, že fyzická blízkost v ní vyvolávala smíšené emoce, pro něj sice bylo nepřehlédnutelné, ale jinak mu připadala jako nejlepší objev jeho života. Chtěla ho a komplikovat jí situaci vysvětlováním svého fetiše Pavlovi připadalo jako hodně špatný nápad. Další zlom ale přišel hned na čtvrtém rande a začal nenápadně. Příšeří v rohu příjemné cukrárničky, gauč na který se vejdou dva, Markétin jasný úmysl překonat zbývající centimetry, přitisknout se a nechat se políbit. Potom její prudké, zpanikařené odstrčení když na ruce ucítila Pavlovu dlaň. A pak její zničeně sedící, v pase zlomená postava s hlavou v dlaních.
„Já to už nikdy nezvládnu. Promiň, že jsem sem vůbec chodila. Já prostě nemůžu být normální. To není tvoje chyba, já jsem vadný zboží. Měla jsem tě...“
Pavlova ruka, konejšivě položená na Markétino rameno, na okamžik ucítila napínající se svaly. Ale potom ochably a po skoro neznatelné odmlce Markéta začala zase mluvit dřív, než Pavel otevřel ústa.
„Vidíš? Prostě na to nemám. Nezasloužíš si takovýho cvoka jako jsem já.“
Pavel se pokusil ve svém hlase zkombinovat přesvědčivost, zamilovanost a podporu.
„Já v tobě ale vidím krásnou, chytrou, vtipnou, přátelskou, přitažlivou, zajímavou ženu, které jenom někdo ublížil a ještě se z toho nevzpamatovala. Ale už teď jsi skvělý zboží a až ti bude líp, budeš prostě úžasná.“
„K čemu mi to je, když plaším z každýho chlapa? Jsem magor a už se to nespraví.“
Do Markétina hlasu se vplížil pláč, ale pokračovala.
„Já se snažím, já chci být normální, já jsem se tak snažila to dneska zase zvládnout. A vidíš jak to dopadlo.“
“Dopadlo to dobře, nikomu se nic nestalo a nikdo nic nezničil. Jenom se ti na chvíli vrátily špatné vzpomínky, viď?“
Markétin hlas se ještě nevzpamatoval, ale ten smutek narušily náznaky vzteku a frustrace.
„Jak to vůbec můžeš brát takhle v pohodě?!? A vždyť ani nevíš o čem mluvíš!“
Pavel se zatím pořád snažil držet emoce na uzdě a vytěsnit z mysli přítomnost ostatních návštěvníků cukrárny.
„To nevím. Ale snažím se vždycky zůstat optimista. Prostě hádám co se děje a nepřestávám věřit, že mě se jednou bát přestaneš.“
Markéta mu skočila do řeči dřív, než mohl pokračovat.
„Já se tě nebojím!“
Pavlův hlas změkl do mírné omluvy.
„Promiň. Vidím, že vědomě ne. Ale cítím, že některé věci nesmím a myslím, že i ty bys tohle chtěla změnit.“
„Kvůli tobě?!?“
„Ty kvůli sobě, Markéto. Ale radost by to udělalo i mě, to je pravda.“
Napětí z Markéty zase už napůl vyprchalo a její hlas se zklidnil a ztišil.
„A myslíš, že ty vydržíš čekat, než se věci změní? Třeba se nezmění nikdy.“
„To nevím. Jediné, co ti můžu slíbit, je, že ti svoje čekání nikdy nebudu vyčítat. A klidně udělám mnohem víc, než bys čekala, abych ti pomohl ty obavy překonat.“
Markétin hlas byl najednou směsice pochyb a frustrace.
„Co bys s tím asi mohl dělat? Tohle je v mojí hlavě a zatím s tím moc nepohnuly ani cvokařky.“
A Pavlův mozek na okamžik napůl vypnul a nehlídal co vlastně říká.
„Tvá teta Eva si asi myslí, že něco ano.“
„Ty jsi s ní o mně mluvil?“
Markétin hlas byl méně podezřívavý, než se Pavel okamžitě co domluvil obával, a tak se honem pokusil vše vysvětlit.
„Ona se mnou a neboj, vlastně mi neřekla skoro nic, spíš si mě chtěla proklepnout po tom večírku. Ale poznala na mně něco, co by ti možná mohlo pomoct. Ale je to dost šílený a jestli ti to vůbec někdo dokáže vysvětlit tak, aby ti to dávalo smysl, je to tvoje teta Eva.“
Markétin výraz byl spíš než co jiného překvapený.
„Myslela jsem, že se s ní vlastně prakticky neznáš?“
Pavel se pokusil usmát.
„To sice neznám, ale ona se evidentně v mužích vyzná dobře.“
Chvíli váhal, ale potom se začal probírat brašnou. Klícku na sobě neměl, sundal si ji při odchodu z práce, a zámeček postrádat mohl a přitom byl nenápadný a nijak erotický. Tak ten zámeček vylovil a podal Markétě.
„Tohle jí můžeš poslat a poprosit ji ať ti to, jestli si myslí, že to jde, zkusí vysvětlit.“
---
„Ahoj teto, mohla bych se někdy zastavit na návštěvu? Někdy až budeš doma sama?“
„To víš, že můžeš, Markétko. Stalo se něco?“
„Asi ne. Ale měla jsem divný rozhovor s Pavlem a mám ti donést zámeček na kufr, že prý mi máš něco vysvětlit, co on neumí, tedy jestli prý myslíš, že by nám to pomohlo. Dává ti to smysl? Tobě by to prý mělo být jasné. Je na něm vidět, že to myslí dobře, ale víc z něj dostat nejde.“
„Zámeček na kufr?“
„Jo, zámeček na kufr. Mosaznej, okolo něj je nalepená taková gumovitá lepící páska, ale ne přes klíčovou dírku. Je i s klíčkem.“
„No, Markétko, tohle už mi trochu smysl dává, ale určitě bude lepší to probrat u kafe. Honza jde zítra večer ven s kamarádama, zastavíš se?“
---
Když Pavel, čekající na lavičce v parku, uviděl Markétinu tvář, spadl mu kámen ze srdce. Sice nezářila nadšením, ale bylo poznat, že ho vidí ráda. A hned po přivítání začala s tím, o čem věděl, že  chce mluvit.
„Nikdy bych si nemyslela, že budeš chtít něco tak šílenýho, ale teta Eva mě přesvědčila ať to zkusíme. Sice by to mohlo mít i něco do sebe, a věřím, že spoustě chlapů se takovéhle věci líbí, ale stejně si radši nemysli, že to se mnou něco zaručeně vyřeší. Tobě to možná připadá, že když budeš pod zámkem, nebudu mít důvod se bát. Nebo si spíš myslíš, že se nebudu bát tolik. Ale já už teď rozumově věřím, že mi nechceš ublížit, jenže rozum s tímhle nemá nic společného. Nejsem proti nápadu to zkusit, fakt je, že tobě to udělá radost a mně to nijak neublíží. Jenom nechci, abys toho litoval nebo mi něco vyčítal, když to nebude fungovat. Slibuješ?“
Přes drobné ostny strachu se Pavlův obličej rozzářil úsměvem.
„Slibuju. Neboj, nejsem idiot, chápu že to není nic kouzelného. A třeba sám změním názor. Ale chtěl bych to zkusit a doufám, že tobě by to mohlo aspoň malinko dodat jistotu. Prostě sama si koupíš zámeček, necháš si všechny klíčky a co kdy dál se budeme domlouvat podle situace. Vždycky přinejhorším můžu popadnout pilník nebo pilku, tak se nemusíš bát, že ty bys tím něco zkazila.“
Markéta na chvilku nevěděla, kam s očima.
„Já už jsem vlastně zámeček koupila. Dokonce jsme ho oblepily podobnou páskou, prý aby to bylo tišší. Máš si všechno někdy nasadit a pak to vyfotit s touhle cedulkou, ale tak, aby nebylo poznat, že jsi to ty. A mám ti na to půjčit vlastní telefon, ať se ta fotka nemusí nikam posílat. Sice mi to přišlo uspěchané a hodně opatrné, ale nechala jsem si poradit. Nevadilo by ti to tak?“
To Pavla na chvilku zarazilo. Ale ne na dlouho.
„No, sice mám klícku v tašce, ale nesl jsem jí jenom kdyžtak ukázat, nechtěl jsem tě k ničemu tlačit. Ale jestli ti to nevadí...“
Markéta si mírně povzdechla.
„Vadí. Nelíbí se mi představa, že tě budu do něčeho takového zamykat a doufat, že mi to pomůže se přestat tolik bát. Ale když to vlastně chceš a je šance že to pomůže... Já už zkoušela i hypnózu, ale bála jsem se jí tak, že mě nešlo zhypnotizovat, tak klidně zkusím i tohle. To asi není přístup, který bys chtěl, viď?
Pavel zkusil Markétu políbit alespoň na čelo a když se nechala, usmál se na ni.
„Neboj, já si počkám. Určitě budeš úžasná i bez takové hračky a jestli se ti to nakonec zalíbí, bude to i pro tebe zábava. Já na tom vlastně nemůžu prodělat. Buďto budu zamčený, nebo odemčený, a umím si užívat oboje. Tak nezajdeme na sklenku, ať si mám kam odskočit vyfotit unikátní selfíčko?“
Markéta jenom v pobaveném zoufalství rozhodila ruce.
„Pořád nechápu, že to bereš tak s klidem.“
---
První večer zamčený bez klíče na Pavla dopadnul méně, než čekal. Nemohl na to přestat myslet, ale na nošení pásu už byl zvyklý tak, že fyzicky tělo nevnímalo změnu. Přesvědčit Markétu, aby ho prostě nechala se zamknout, nebylo těžké. Hádal, že teta Eva jí hodně vysvětlila a když on doplnil, že když bude Markéta vědět, že je zamčený vždycky, nebude muset řešit kdy ano a kdy ne, souhlasila.
Když k sobě Markétu druhý den poprvé přitisknul a ucítil, jak se jeho klícka dotýká jejího těla, vnímal její standardně napjatou reakci. Chtěla se k němu tisknout, ale něco v ní se bálo. Na první dotek klícky sebou cukla, ale hned se zase trochu uvolnila. Radost smíšená s ostražitostí, jako vždy.
Po dvou týdnech už ale klícku přestala vnímat jako něco cizího a v Pavlovi začaly růst obavy, jestli neudělal chybu. Nebál se, že zůstane bez orgasmu - věděl, že jemu v něm pás nezabrání. Ale stále silněji si uvědomoval, že na opravdový sex si možná počká hodně dlouho.
---
Po měsíci už to Pavel nevydržel. Markéta se bát přestávala, dokonce ho několikrát pozvala k sobě domů - vždy s evidentní opatrností a s alespoň jednou zvonícím telefonem - ale nikdy do ložnice. A tak se v Pavlovi touha vydržet a touha nějak si ulevit smíchaly a dovedly ho k nákupu robertka.
Když se vyčistil a když poprvé ucítil, jak do něj robertek vniká, cloumala s ním hanba. Proč by měl chlap dělat něco podobného? Ale zase proč by si měl chlap nechat nějakým zvykem diktovat, co si smí užívat? A tak se nadechl a pokračoval.
Pocit, že se mu do penisu tlačí sperma, přišel skoro okamžitě poté, co našel svou prostatu a zatlačil. Připadal si, že musí být tak plný, že poteče hned. Všechny ty řeči o tom, jak těžko se dojení prostaty často učí, ho najednou přestaly strašit. Evidentně se to málokdo učí po měsíci bez orgasmu, řekl si.
Ale když nic nevytékalo, když měl jenom pocit plnícího se penisu, bál se. Přitlačil, měnil směr, hloubku, rychlost. Když konečně na zrcadlo, které pod sebe položil, dopadla první kapka, zaplavilo ho nadšení a úleva. Zkoušel to dál a dál a s každou další troškou semene, které ze sebe vymáčknul, jeho pocity sílily. Pornografická videa se mu v hlavě mísila s fantaziemi o Markétě a když už pod ním byla loužička stejná, jako kdyby měl orgasmus, padla v něm další bariéra. Zrychloval a zrychloval a za chvilku sám sebe divoce šukal.
Když po kdo ví kolika  minutách přestal, vyčerpaný, mírně rozbolavělý a pořád neukojený, s pocitem že k orgasmu neměl daleko ale neschopný vystoupat těch posledních pár příček na vrchol, nohy se mu třásly.
---
O týden později si to udělal znovu a když se blížil další týden, bylo mu jasné, že to zopakuje. O den dřív ale jeho plány změnila Markéta.
„Nechal by ses připoutat k posteli?“
S Markétou v náručí, penisem naběhlým co klícka dovolila a ve tmě prozářené jen svíčkami na stole nešlo nesouhlasit.
„Tebou? Klidně hned.“
„Tak pojď.“
„Cože? To myslíš vážně?“
Pavel si připadal jako idiot hned poté, co tohle vypustil z úst, ale vzít to zpátky nešlo a tak honem pokračoval dál.
„Jsem pro, ale vážně chceš? Promiň že jsem jako blbec, ale opravdu?“
„Opravdu. Chci to a když to jinak nedokážu, tak takhle.“
Když ho Markéta svlékala a tlačila do ložnice, připadal si Pavel jako ve snu. Hlavou mu bleskly i obavy z vyšinuté vražedkyně, ale už Markétu znal dobře a díky jejímu obvyklému telefonátu během večeře, tentokrát tetě Evě, by bylo ještě nesmyslnější čekat, že z Markéty bude psychopat.
Když nahý, připoutaný k posteli, sledoval Markétu jak se svléká, cítil v uších tlukot vlastního srdce a v puse měl sucho. A když na sobě ucítil její nahé, horké tělo, myslel že mu klícka musí prasknout. Markétin hlas byl jako rozpálený samet.
„Miluju tě. Ani netušíš, jak mi tohle chybělo. Promiň že nedokážu víc, já se opravdu snažím. Ale kdybys byl nahoře, kdybys mě silněji chytil nebo zkusil do mě vstoupit, nezvládla bych to. Hrozně bych chtěla víc a vůbec nevíš, jak nádherné je mít aspoň tuhle možnost. Nemáš představu, kolikrát jsem si to dělala rukou a myslela na tebe, a radši nechtěj vědět, kolikrát se to pokazilo, když přišly flashbacky na... jiné věci. Opravdu tě smím takhle využívat?“
Hlas se Pavlovi skoro zadrhával a myšlenky na tom nebyly o mnoho lépe.
„Smíš. Tulit se, osahávat, dráždit, nebo si to přede mnou nebo o mě udělat, cokoliv chceš. Já totiž zase miluju tebe a chci, abys byla šťastná, i v ložnici. Kdybych ti to mohl udělat pusou, a potom by sis na mě nasedla a dojela až k vrcholu, cítil bych se jako ten nejšťastnější chlap na světě a vůbec bych nepotřeboval sám mít orgasmus. Chci hlavně udělat radost tobě.“
Pavel cítil, jak se při některých jeho slovech Markéta lehce napíná, ale na to už byl zvyklý. Nečekal, že by to, co říkal, opravdu nastalo. Ale přiznat se směl. Odpověď, která přišla, ho překvapila.
„To vlastně nejde. Promiň, lásko, já radši nevěřím ani sama sobě. Tak jsem klíčky nechala v práci. Odemknout tě prostě nemůžu. Promiň.“
První uklidňující polibky jí dal ještě než domluvila a i když se bál toho, co říká, tak Pavel odpověděl podle pravdy.
„To vůbec nevadí. Mám na sobě nádhernou nahou ženskou kterou miluju a která mě miluje. Už tohle je splněnej sen. To víš, že nejradši bych tě dovedl k tolika orgasmům, že bys odpadla vyčerpáním. Ale i tohle je nádhera. I já ti moc děkuju. Nezapomeň, že být zamčený se mi taky líbí, dnešek tak prostě nemůžeš zkazit ať zvládneš cokoliv. Za nic se nemusíš omlouvat.“
Markétu to na chvíli zarazilo a Pavel cítil, jak se nakonec k něčemu odhodlává.
„Tobě opravdu nevadí být zamčený, i kdybych si já užívala?“
„Naopak, strašně bych to chtěl zažít.“
Svá slova Pavel doprovodil vášnivým polibkem a dodal:
„Teď zrovna bych to chtěl víc než cokoliv jiného.“
Ucítil, jak se Markéta posouvá a její ruka se přesunula k jejímu klínu.
„Chtěl bych cítit, jak se mi třeš o stehno, jak tvá ruka mezi námi zrychluje, chtěl bych se ti dívat do očí a slyšet tvoje vzrušené dýchání, chci vnímat horko z tvých prsou a cítit jak ti bradavky tuhnou ještě víc, chci na sobě tvou vůni, rád bych...“
Bolest v Pavlově rozkroku zesílila, ale radost z Markétiny rozkoše i z jeho frustrace ji naprosto přehlušily. Jeho vodopád roztoužených lichotek přerušovaly jen polibky nebo chvilky, ve kterých jeho ústa na Markétě nacházela místa k polaskání. Když sebou Markéta trhla a najednou se z něj zvedla, leknul se, ale oči mu zůstaly hladově přilepené na jejím těle a provazy, kterými byl připoutaný, se napjaly, jak se tělo podvědomě snažilo udržet kontakt s její kůží. Ale když to Markéta uviděla, když pochopila jak je opravdu bezmocný, uklidnila se a zase se na něj přitiskla a její ústa byla ještě vášnivější. Nakonec se dostala až na vrchol a Pavel hluboce, zoufale dýchal, jak musel svůj nadržený mozek silou vůle držet na uzdě, aby se neudělal spolu s ní.
Když z vrcholu sestoupila a její pořád ještě oddychující tělo na něj dolehlo plnou vahou, zajela její ruka k jeho zamčenému penisu a Markéta se rozplakala.
„Čím jsem si tě zasloužila? Proč na tebe musím být takováhle? Nechci už se bát že mi něco uděláš a že budu bezmocná a zneužitá. Budeme někdy normální?“
„Určitě nám bude líp, lásko. Ale i tohle byla nádhera, byla jsi úžasná a bude to lepší a lepší.“
V Markétině odpovědi se objevily i náznaky zlosti.
„Posloucháš mě vůbec? Nechápeš co se stalo?“
Pavel si v duchu povzdechl.
„Lásko, já to vidím tak, že jsi se konečně dokázala se mnou milovat a najít cestu k rozkoši a i když si teď možná připadáš perverzní, nebylo to nic škodlivého a nikdo tu nikoho nijak nezneužil.“
„Ale...“
„Ale počkej. Sama mi chceš udělat radost, tak zkus uvěřit i tomu, že udělat radost tobě udělalo radost mně. Jsem nadšený a vděčný, ne zneužitý.“
„Tak to nejsi normální.“
Teď už se Pavel odvážil Markétu zase políbit než odpověděl.
„Zkus to se mnou i tak vydržet, jsem nenormální ale neškodný.“
„Nechápu, kde bereš tak dobrou náladu. Líbilo se mi to, ale přece to takhle nemůže zůstat!“
„Ani nemusí. Postupně se určitě dostaneme dál. Ale musíš se na sebe ty zlobit proto, že ti někdo jiný ublížil?“
Markéta na chvilku zůstala zticha odpověď byla mnohem tišší.
„Neměla bych, já vím. Ale pořád ještě si připadám, že já jsem ten, kdo má vždycky vinu za to, co se stane. Vydržíš tu chvilku než si dám sprchu?“
„Jasně že jo, klidně si ji dej.“
---
Že se Markéta ze sprchy vrátí nahá a mokrá Pavel nečekal. A když si k němu sedla, místo aby ho začala rozvazovat, přemýšlel co se děje. Ale Markéta se ozvala skoro okamžitě.
„Přemýšlela jsem a nějak ti ten dnešek oplatit musím. Připadám si blbá, že jsem ty klíčky nechala v práci. Můžu něco udělat i takhle? Co by se ti líbilo nejvíc?“
Pavel jen polknul.
„Chceš slyšet pravdu, i když se ti nebude líbit?“
„To víš, že chci. Chci aspoň vědět, co bych třeba mohla udělat.“
„Chtěl bych se dál milovat. Když jsi měla orgasmus, cítil jsem se s tebou tak propojený, že jsem ho málem měl taky. Chtěl bych tě teď laskat pusou a dát ti ještě alespoň jeden orgasmus a sdílet ho s tebou a mít radost z tvojí rozkoše.“
Markétin hlas byl v první chvíli skoro zklamaný.
„Ale já už...“
Potom se ale zarazila. Chtěla, opravdu chtěla Pavlovi udělat radost, a když se přiznával, zněl opravdu upřímně. A pokud to jediné, co pro něj může udělat, když ho zamkla, je nechat se laskat, udělá to. Přinutila se do svého hlasu vložit touhu, kterou vlastně necítila.
„Promiň, musím myslet pozitivně. Co kdybych si tě otočila na břicho? Ať se můžu uložit na záda do polštářů?“
Když se Pavlova hlava ocitla u Markétina klína, dokonce s volnýma rukama, byl to splněný sen. Pořád byl připoutaný, ale nikde jinde ani být nechtěl. Nespěchal. Minuty ubíhaly a středu Markétina klínu se ani nedotknul. Jeho jazyk, rty a prsty laskaly jeho okolí, bloudily až k samé hranici, jeho rty se občas ocitaly snad milimetr od cíle, ale čekal. Vdechoval Markétinu vůni a zvuky, které se mu draly z hrdla, dávaly jasně najevo, že chce víc.
Markéta nakonec nevydržela čekat. Sama nevěděla, kolik z toho impulzu bylo vzrušení a kolik snaha mít to za sebou, ale její ruce našly Pavlovu hlavu a daly mu najevo, že smí víc.
První dotyk jeho jazyka byl dlouhý, pomalý, důkladný. Nepospíchal, poznával ji a zkoumal její reakce. Nemohl do ní pronikat penisem a nechtěl to dělat ani prsty, ale jeho ústa a ruce byly jako psychologické a emoční beranidlo. Víc než ty fyzické pocity Markéta chvílemi vnímala Pavlovo úsilí, jeho obrovskou snahu jí poskytnout rozkoš. Nevnikal do ní svým mužstvím, naplňoval ji svou láskou a touhou a jizvy, které se v Markétině duši při sexu otevíraly, tak skoro nebolely.  Částí mozku si sice uvědomovala, že tímhle se svých démonů najednou nezbaví, ale aspoň na chvíli je přestávala slyšet. Pavel si nic nebral a jeho touha dávat byla skoro hmatatelná a osvobozující.
Když se blížila k vrcholu a její tělo přebíralo vládu a pomáhalo Pavlovi v jeho úsilí, zvolnil. Držel ji pod vrcholem a Markéta cítila, že chce i ten orgasmus i to, aby jeho laskání nikdy neskončilo. Pavel vzdychal i sténal, jako by do ní přirážel a sám se blížil k explozi, a Markétě hlavou bleskla myšlenka, podnícená Pavlovými slovy i jednou debatou s tetou Evou.
„Ty můžeš mít orgasmus i v pásu, viď? Dokážeš to? Chceš se udělat společně?“
Pavlův hlas byl skoro zoufalý.
„Chci abys to rozhodla ty!“
Nebylo co rozhodovat.
„Chci to! Udělej to. Ano!“
Pavlovo sání zesílilo a zpomalil a jeho jazyk pronikal hlouběji a Markétiným tělem se rozlily vlny horka a extáze. Čas přestal existoval a Pavlův jazyl byl skoro nesnesitelný a on zvolnil a Markétino tělo si oddechlo a ústa v jejím klíně to poznala a rozkoš zase zesílila a potom přišel další vrchol. Markétin čich zachytil nezaměnitelný důkaz Pavlova orgasmu, ale jeho ústa zůstávala hladová a Markétino tělo se rozhodlo se jim odevzdat. Rozkoše, která jí už tak dlouho chyběla, se nemínilo vzdát.
Po dvou dalších orgasmech už ale víc nesneslo a Markéta si klín zakryla levou rukou a pravou laskala Pavla ve vlasech.
„Už dost, víc už opravdu nechci, už to stačí.“
Pochopil, a jeho jazyk ji začal provázet na cestě z posledního vrcholu dolů. Na konci toho sestupu měla Pavlovu tvář položenou na stehně a její dech se uklidňoval, i když mozek se ještě vzpamatovat nedokázal.
„Moc děkuju, lásko. Jsi úžasná.“
Pavlův hlas zněl naprosto upřímně a vykolejil rozbíhající se proud Markétiných myšlenek. Znělo to nádherně, ale nedávalo to smysl.
„Spíš stěží snesitelná. Jak tohle můžeš vydržet?“
Ústa, díky kterým před chvilkou potichu sténala, jí okolo klína věnovala několik zamilovaných polibků.
„Protože miluju rozkoš dávat i přijímat, protože si užívám mít orgasmus i nemít orgasmus. Miluju tě a když teď nedokážeš víc než potěšení přijmout, je nádhera ti ho dávat.“
„A jak dlouho to takhle může fungovat? Líbilo se mi to, ale přece to nemůžu chtít pořád.“
„Můžeš a já bych to tak chtěl zkusit. Až se ti duše zahojí, určitě zvládneš všechno, co si v ložnici budeš přát.“
V Markétině hlase pořád zůstával i podtón frustrace z pocitu vlastního selhání, ale Pavlova sebejistota ji uklidňovala.
„Dobře, tak to zkusíme. Snad tím nic nepokazím.“
---
„Jak je vlastně možné, že máš v tom pásu orgasmus?“
Markétino tělo se navzdory její menší výšce tisklo k Pavlovým zádům jako ta větší ze dvou lžiček, protože nechat se nahá zezadu držet nahým chlapen nedokázala. Měla ale za sebou další sprchu i debatu o tom, jestli Pavel opravdu smí zůstat přes noc, takže její pořád ještě nabuzená mysl nedokázala usnout.
„Když se vzruším, svírá mě to a když mi ještě pracují svaly, trochu to stimuluje. Ale hlavní je, jak propojený si připadám s tvojí rozkoší. Jenom nevím, jak spolehlivě se to může zopakovat, dnešek byl pocitově tím divočejší, že jsme se milovali poprvé. Spousta mužů v pásu takhle vyvrcholit nedokáže. Já bohužel občas jo.“
„Bohužel? Naštěstí! Víš jak bych si připadala, kdybys z toho sexu nic neměl?“
Odpověď byla až k zlosti uklidňující.
„Ale mně se to líbí i bez toho orgasmu.“
„Jenže já mám zase radost když dělám radost tobě! Stejně jako ty rád děláš radost mně.“
Na tohle byla Pavlova odpověď omluvná.
„Promiň, miláčku. Já to chápu. Ale být takhle zamčený je splněný sen a nedochází mi, jaký nezvyk to musí být pro tebe. Nějak to spolu zvládneme.“
---
„Já se hrozně bojím, že to pokazím, teto. Funguje nám to, ale musím něco změnit a nechci to pokazit.“
Evina bábovka chutnala skvěle a když si Markéta zase ukousla, Eva odpověděla.
„A co teď musíš změnit, Markétko?“
Markéta si odpověď promyslela u doušku kávy.
„Zlepšilo se to. Už ho vůbec nemusím svazovat, ale nedokážu ho mít v sobě. Chci ho, ale prostě to nedokážu. Mám i podobně velkou hračku a v tom problém není, ale živého chlapa...“
Markéta se na chvilku skoro roztřásla a potom pokračovala.
„Víš, já jsem nikdy neměla někoho, kdo by mě uspokojoval jako Pavel. Ale nemůžu ho nechat věčně zamčeného. Sice už měl několikrát orgasmus v pásu, ale sám přiznává, že ty jsou mnohem horší než normální. Nemůžu ani pusou a kdybych to zkusila rukou, určitě si to umí sám udělat líp a já nechci být ta horší. Tak co mám dělat?“
„A co chce Pavel?“
„Ten? Nic. Ten tvrdí, že vydrží čekat. Já už si zvykám, že má orgasmů málo, jemu se to tak asi opravdu líbí, ale já chci víc. Jenže už jsem ho několikrát zkusila odemknout a nezvládám ani ... kačenkou zůstat v kontaktu s jeho erekcí. Že bych jezdila aspoň po něm, když ho nemůžu mít v sobě. Ale vždycky si vzpomenu a Pavel pořád říká, ať to nezkouším, dokud nebudu víc v pořádku. Nechci zůstat ta, co si to pořád jenom nechává dělat. Tak co s tím?“
Eva vypadala na chvíli zamyšleně.
„Takže mu chceš dopřát pořádný orgasmus, ale nesmí dovnitř a nejde to ani ručně. Co vibrátor?“
„Na něj?“
„To víš, že na něj. Jde to i na zamčeného.“
Markéta vypadala přemýšlivě, ale nijak nadšeně.
„To by asi šlo. Ale nějak to není ono, chtěla bych něco, po čem zůstane vymačkanej jako citron.“
Na to Eva naklonila hlavu mírně na stranu.
„No, pokud ti nevadí trochu experimentovat a zariskovat, jedna možnost mě napadá.“
---
„Dneska si tě musím radši zase pěkně uvázat.“
V Markétině výrazu trochu nervozity vidět bylo, ale jinak se tvářila vesele a klidně, tak se Pavel nebál to komentovat.
„Copak, plánuješ něco tak dlouhého, že bych mohl chtít utéct?“
Větu ukončil vášnivým polibkem s jednou rukou okolo Markétina pasu, ale potom se bez odporu nechal k posteli uvazovat. Markéta u toho naštěstí i mluvila.
„Je to překvapení a nemusí fungovat. A protože uvázat tě k posteli mi pomáhá se nebát, tak si to zase zopakuješ. Zatím za to ty výsledky stály, ne?“
S tím Pavel rozhodně souhlasil a moc ho nepřekvapilo ani když mu Markéta nasadila klapky přes oči, odemkla ho a začala si s ním hrát. Potom ale přišel pocit něčeho neznámého, plastového, svírajícího jeho penis. Nová klícka? Silikonová? Chtěl se zeptat, ale prst na rtech ho zastavil a potom ho vystřídal Markétin klín a otázky mohly počkat. Po chvíli se k jeho jazyku připojily Markétiny prsty, nakonec do sebe vrazila tři a Pavel měl pocit, že novou klícku brzy pokřtí jeho sperma.
Když se Markéta evidentně blížila k vrcholu, zvedla se a Pavel cítil jak se nad ním přesouvá a potom popadla jeho zamčený penis a nasedla na Pavla a on ucítil tlak a klapky z jeho očí zmizely a on Markétu, nasedlou na něj až nadoraz.
Prakticky nic ale necítil.
Markétiny oči se vpíjely do jeho a potom se nadzvedla a Pavel uviděl svůj penis v silikonovém návleku a potom se Markéta svezla zpátky dolů a Pavel pochopil. Žádná nová klícka. Hračka, se kterou ho mohla mít v sobě a přitom to byly podobné pocity jako dildo. Vlastně to bylo dildo, duté, s penisem místo jádra. Doteky ani horko se ale na Pavlův penis nepřenášely.
Vnímal sílící sevření, když se jeho penis v návleku snažil zvětšit a víc ztuhnout, ale nic z nádhery Markétina klína. Celý zbytek jeho těla vše prožíval stejně jako při běžném sexu, zato penis cítil méně, než kdyby si navlékl pět kondomů najednou. Navzdory tomu všemu si ale Pavel připadal jako v extázi.
Markéta se znovu a znovu nabodávala na hračku, na kterou si evidentně už dřív zvykla při masturbaci, a její prsty jen doplňovaly to, co hračka nezvládala. *Využívala* Pavla, sálala z ní radost i úleva z toho, že tentokrát má sex naprosto pod svou kontrolou. Pavlovo k posteli přivázané tělo, podvědomě se snažící sladit své pohyby s jejími a přitom téměř neschopné se pohnout, dál zesilovalo Markétiny pocity úplné nadvlády nad situací.
Její vyvrcholení bylo blíž a blíž a celá ta scéna hnala k vrcholu i Pavla, protože ten viděl, že Markéta by chtěla dojít na vrchol společně. Když nakonec explodoval, jeho sperma začalo bezmocně tryskat dovnitř návleku a on se vší silou snažil nedat Markétě nic najevo. Znal ji už natolik, aby viděl, že už jí chybí opravdu málo, možná půl tuctu přírazů. Horečně toužil po jejím orgasmu a viděl jak blízko k němu má. Když přišel, zatímco jeho vlastní svaly se ještě napínaly posledními záchvěvy jeho vlastního vyvrcholení, duší se mu rozlila radost a úleva.
Markétiny svaly, odvyklé podobné námaze, využily příležitost a rychle se přihlásily o slovo, takže se Markéta naposledy zvedla, Pavel z ní vyklouzl a potom se její pravé stehno ocitlo mezi jeho a její unaveně oddychující tělo zůstalo ležet na Pavlově.
A potom se rozesmála. Bylo slyšet, že je to smích z radosti a úlevy.
„Příště už to musím zkusit naostro. Vlastně to bylo jako s nějakým supertlustým kondomem, viď?“
„Tak trochu. Tak tlustým, že kdybych chtěl, vydržel bych celou noc. Ale když jsem tě viděl, nedalo se to vydržet. Doufám že jsem se nespletl...“
Markétin unavený hlas v sobě měl spíš vyčerpání, než rezignaci.
„Ne. Řídit tvoje orgasmy už mi normálně nevadí, ale dneska jsem to chtěla co nejnormálnější. Povedlo se mi to?“
Poznámku, která se Pavlovi drala na jazyk, raději spolknul. Byla by pravdivá, ale idiotská, a tak zkusil pravdu, která by tolik nebolela.
„Povedlo, lásko. I takhle to s tebou bylo lepší, než s jakoukoliv jinou ženskou bez kondomu.“
Jakmile tu větu vypustil z úst, chtěl si dát facku, za zmínku o jiných ženách, ale Markéta to naštěstí nechala být. Políbil ji. Ale když zase promluvila, zaplavila ho už dobře známá kombinace nadšení a obav.
„Jen počkej. Teď už snad s tebou zvládnu i normální sex, ale už jsi mě naprosto zkazil. Jestli si myslíš, že odteďka začne normální sex a klícka už nebude potřeba, tak to se pleteš. Tvoje Paní už budu napořád.“
---
„Najednou jako bych úplně ztratila zájem, teto. Nedává to smysl. Roky se snažím vzpamatovat, po všech těch komplikacích se s Pavlem zvládnu pomilovat, nejdřív s návlekem a potom i bez něj, ten sex přitom byl nádherný, a nakonec o něj ztrácím zájem?“
Evino drobné povzdychnutí bylo tak pod kontrolou, že Markéta, užíraná vlastními úzkostmi, si ho ani nevšimla.
„Zájem o sex, nebo o Pavla? A pořád bereš prášky?“
„Myslíš na hlavu? Jo. Trošku mi zas snížila dávku, ale jo. Nejsem připravená je vysadit. A samozřejmě o sex, Pavla miluju pořád, jenom teď nemám na sex myšlenky zdaleka tak často.“
„To bych ani nechtěla, abys léky najednou vysadila. Ale chuť na sex ti pořád tlumí a sama víš, jak jsi snaživá, Markétko. Víš jak mi to připadá? Když už teď sex zvládáš, když ses jakž-takž vzpamatovala a máš pocit, žes svůj problém dostatečně vyřešila, zmizela ti motivace. Nemohlas, a tak ses silou mocí snažila. Teď už můžeš, tak energii investuješ jinam a sex závisí na momentální chuti. A protože ses nevzpamatovala úplně, té chuti by i bez těch prášků bylo míň, než dřív, viď?
Markéta se nadechla o trošku rychleji, ale svou podrážděnost si uvědomila dřív, než něco řekla. A na moment se zarazila, než odpověděla.
„Zní to hloupě, ale asi máš pravdu. Pavel mě k sexu musí nejdřív skoro přemlouvat, ale potom se mi to už líbí. Prostě je to na ho...uby, proto jsem to přišla probrat.“
„A Pavel to zvládá?“
„Znáš ho. Občas se v něm nedá vyznat, ale snad to ujde. Být většinou zamčený ho pořád ještě baví a pořád mi tvrdí, že moje orgasmy mu jako zdroj radosti stačí, takže to jde. Já sama si připadám sobecká. Vlastně dokonce přemýšlím, že bych si nakonec nějakýho připínáka koupila, protože Pavel má pořád ještě chuť si to vyzkoušet a já mu chci udělat radost, ale pořád ještě bych si tak asi připadala, jako že se tím pokouším jinému chlapovi oplatit to, co se stalo mně. Občas bych Pavla praštila, když vypadá, že na sex myslí pořád, jeho poznámky jsou občas jako od nadrženýho puberťáka, ale nikdy mě k ničemu nenutí. Normální ženská by tak ochotnýho chlapa hned brala.“
Eva se na okamžik zatvářila skoro zmlsaně, jako kočka, která zahlédla misku té nejsladší smetany.
„Takže jazykem víc než pusu na dobrou noc ještě relativně často, ale na víc už nemáš chuť?“
„Teto!“
Markéta se na chvilku zarazila; přes všechno, co už kdy s Evou probrala, občas vítězila stydlivost.
„Asi je to tak. Když jsem třeba ve stresu a dřív bych si sama... A když k tomu vím, že Pavlovi to udělá radost... Třeba i proto pak nemám chuť normálně. Asi ne, já vím, ale třeba i to trošku přispívá. Ale zase nemůžu ho jen zamknout a pak ignorovat, a ani nechci. Už jsem si natolik zvykla mít Pavla pod zámkem, že tak nejspíš stráví zbytek života. Jenže sex máme skvělej i když ho odemknu, i když ho nechám zamčeného, a problém je jinde. Potřebuju víc chuti na sex. Že zase něco vymyslíš, viď?“
„Už se stalo, Markétko, už se stalo. Takže...“

2

Re: Skvělá teta Eva

Velmi pěkně napsaná povídka, těším se na pokračování smile

3

Re: Skvělá teta Eva

Kloubouk dolů! Tvoje povídky jsou výborně napsané, neruší chyby a vylíčení pocitů..Pan spisovatel. Tvoje starší povídky - Sekyra/Noc/Sauna - jsem četl několikrát, takže pokračování této budu s napětím vyhlížet :-)

4

Re: Skvělá teta Eva

Veľmi dobre napísaná a zaujímavá poviedka. Palec hore! :-)

5

Re: Skvělá teta Eva

Četlo se to jedním dechem, moc pěkné smile

6

Re: Skvělá teta Eva

Opravdu krásně napsaná povídka, se zaujetím jsem jí četla, jak a co vlastně bude nebo nebude?
Doufám, že pokračování nám rozhodně dopřeješ, už předem díky :-)

7

Re: Skvělá teta Eva

Tak plánoval jsem ji s otevřeným koncem, aby si každý mohl pokračování představovat sám, ale třeba se k ní časem vrátím. Teď na to čas mít nebudu, to je mi líto.

8

Re: Skvělá teta Eva

povidka je uzasna. jen jedine mi u techto povidek vadi, ze nemaji pokracovani smile