1 Naposledy upravil: xkd8 (3.7.2016 05:27:05)

Téma: Výchovný ústav

Byl poslední den soudního líčení. V můj neprospěch mluvilo vše od samého začátku a spíše než o posuzování mojí viny šlo o to rozhodnout, jak budu potrestán. Případ posuzovala mladá ambiciózní soudkyně, o které bylo známo, že v tomto typu kauz uděluje přísné tresty. Prostor pro obhajobu jsem nedostal skoro žádný. V podstatě jsem byl jen stručně vyslechnut já a několik svědků svědčících v můj neprospěch a šlo se na vynesení verdiktu.

Soudkyně povstala a četla výrok soudu: „Obžalovaný byl dle zákona o mládeži shledán vinným z nadměrné masturbace, zahálky a z toho plynoucího neplnění školních povinností, za což se odsuzuje k trestu pokažením orgasmu. K přípravě na výkon trestu se odsouzený dostaví zítra v 7:00 do výchovného ústavu. Ředitelce výchovného ústavu tímto ukládám povinnost stanovit odsouzenému ošetřující lékařku a osobní vychovatelku. Konkrétní datum výkonu trestu bude určeno dle jejich pokynů a v souladu se zákonnými normami. Odsouzeného dále poučuji, že případné další prohřešky budou trestány přísněji s přihlédnutím k existujícímu záznamu v trestním rejstříku.”

Vynesenému trestu jsem nerozuměl, ale bylo by mi asi hloupé se zeptat i kdyby bylo koho. Ze soudní budovy jsem se tedy odebral rovnou zpátky na internát. Cestou jsem trochu litoval toho, že jsem se neseznámil s novými zákony a vyhláškami o mladistvích, které vešly v platnost před pár měsíci.

V poslední době se zhoršil můj studijní prospěch. Dozorkyně z internátu se obrátili na soud pro mladistvé s podezřením, že odpoledne v době určené ke studiu masturbuji poté, co mě několikrát při vstoupení do pokoje málem „spatřili při činu“. Průkaznými se nakonec staly záznamy o mých přístupech na Internet, ze kterých vyplynulo, že jsem mnoho hodin denně trávil sledováním pornografie.

Druhý den jsem se odebral do výchovného ústavu, jak mi bylo nařízeno soudem. Tyto nové specializované výchovné ústavy byly zahaleny rouškou tajemství a moc se toho o nich nevědělo. Věděl jsem pouze to, že jsou „určeny k převýchově mladistvích, jejichž chování se vymyká zájmům společnosti“. Dostat se do nich bylo možné rozhodnutím soudů pro mladistvé. Každý, kdo studoval, nebo nedosáhl 25 let věku, se musel vedle klasického trestního práva řídit ještě zvláštním právem pro mladistvé, za jehož porušení se zpovídal právě u tohoto typu soudu. Právo pro mladistvé bylo celkově mnohem přísnější a kladlo velký důraz na vhodné trávení volného času apod. Hlavně ale mohlo udělovat výchovné tresty...

Výchovný ústav se rozprostíral na konci města. Jednalo se o velký areál obehnaný zdí, takže dovnitř nebylo vůbec vidět. Přišel jsem k bráně, po úzkém chodníku prošel okolo závory a zastavil se u vrátnice. „Tak kampak máme namířeno?“, zeptala se postarší vrátná. Zmohl jsem se jen na krátký pozdrav a pak jsem ji podal pozvánku, kterou jsem dostal u soudu. Mezitím jsem se porozhlédl po areálu. V ranní mlze toho nebylo moc vidět, jen několik vysokých budov. „Býval tady vojenský areál“, řekla vrátná, když si všimla, jak se rozhlížím okolo. „Budova A je ta přímo před vámi. Příjem je v přízemí na levém konci chodby.“

Poděkoval jsem a vydal se dopředu. Po pravé straně jsem měl vysokou zeď, po levé straně rozlehlý betonový plac s parkovištěm. Nalevo od budovy, ke které jsem mířil, se nacházela další vysoká budova. Došel jsem k otevřeným dveřím uprostřed budovy. Cedulka nad nimi hlásala A, tak jsem vešel dovnitř. Prošel jsem okolo schodiště a dostal se na chodbu. Zahnul jsem doleva a pokračoval na konec chodby. Minul jsem několik dveří až jsem se ocitnul na konci chodby. Dveře na straně vchodu do budovy byly označené cedulkou „PŘÍJEM“. Dveře na protější straně byly označeny „SKLAD“. Porozhlédl jsem se ještě po dveřích kolem, ale zahlédl jsem jen další označené jako sklad a několik dalších bez cedulky.

Než jsem se stačil rozkoukat, dveře označené jako příjem se otevřely a na chodbu vykročila krásná mladá žena. Tmavé vlasy měla jemně stažené gumičkou a pohozené do strany přes čistě bílou košili. Dlouhé nohy měla volně obepnuté černými kalhotami. Pohlédla na mě, na tváři vykouzlila andělský úsměv a řekla: „Ty jsi se dnes přišel připravit na trest, viď?“. Polkl jsem a pokývl hlavou. „Tak mi dej pozvánku a pojď dovnitř.“

Uvnitř byla docela obyčejná ordinace. Za stolem už seděla lékařka. Také to byla mladá žena. Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Tmavovláska si rychle prohlédla pozvánku a pak, pořád s tím kouzelným úsměvem na tváři, řekla: „Budu tvojí osobní vychovatelkou. Dle směrnic vychovatelky smíš oslovovat pouze „slečno vychovatelko“, proto se ti nepředstavuji jménem. Teď tě vyšetříme, abychom se ujistili, že trest zvládneš, a pak ti řekneme další detaily.“.

„Vysvlékni se do naha.“, zaznělo od lékařky. Trochu mi zaskočilo. „Úplně?“ – „Ano, úplně.“, odpověděla lékařka s úsměvem. Bylo mi stydno se před nimi vysvlékat, ale nic jiného mi nezbývalo. Udělal jsem tedy jak řekly. „Pojďte si sednout“, ozvala se lékařka a ukázala mi na vyšetřovací lůžko. Mírně shrbený jsem k němu došel a posadil se. Lékařka si nejprve poslechla jak dýchám, posvítila mi do očí a odebrala mi krev. Poté se sehnula a prohmatala mi varlata. Pak jemně stáhla předkožku. „V pořádku. Tak a teď si vás poměříme. Roztáhněte nohy.“. Roztáhl jsem nohy. Lékařka vzala provázek a udělala kroužek přes penis a šourek. Přidržela si prst a množství odmotaného provázku porovnala s pravítkem. To samé ještě opakovala s délkou a obvodem penisu. Naměřené údaje pak nadiktovala mojí nové vychovatelce. Ta jen přikývla a odběhla někam na chodbu.

Lékařka začala sepisovat zprávu. Mezitím se vrátila vychovatelka a v ruce držela malý kovový předmět. „Teď ti nasadím pás cudnosti. Budeš ho nosit tři týdny před vykonáním trestu.“. Bez dalších komentářů přišla blíž ke mě, zkontrolovala, že mám oholené ochlupení, přes penis navlékla kovový kroužek, protáhla do něj varlata a penis nastrkala do kovové tuby. Tu pak spojila s kroužkem, provlékla zámek a... ozvalo se cvaknutí. „Ten zvuk se mi líbí.“, zasmála se a přitom se pořád tak nevinně usmívala. „Na konci je otvor pro močení. Při mytí by mělo stačit vzít to proudem vody. Kdyby ti to nešlo, nebo tě něco bolelo, tak sem kdykoliv přijď a klícku vyměníme. Můžeš sem přijít i na sundání kvůli hygieně, ale teď v zimě to snad nebude potřeba. Ty to máš navíc stejně jen na chviličku.“. Zamrazilo mě v zádech. Tři týdny že jsou chvilička?

Zeptal jsem se, jak vypadá ten trest, který mě čeká. „Tím se zatím netrap. Všechno ti potom povíme. Ale je to moc pěkný trest, můj oblíbený. Teď se můžeš obléknout.“

Oblékl jsem se, pozdravil a otevřel dveře přijímací kanceláře. „A ještě jsem ti zapomněla říct“, ozvalo se z úst vychovatelky, „že bys měl za všechno poděkovat.“. „Děkuju.“, řekl jsem nesměle. „Takhle ne“, řekla trpělivým hlasem a bylo vidět, že si to užívá. „Mluvili jsme přece o správném oslovení, ne?“. „Děkuju, slečno vychovatelko.“, vysoukal jsem ze sebe. „Tak vidíš, že to jde. Teď už běž a za tři týdny se uvidíme.“

Tři týdny v pásu cudnosti byly muka. Snad díky tomu detailnímu měření mi seděl jako ulitý, ale při každém pokusu o erekci jsem si na něj vzpomněl ve zlomku vteřiny. Nejhorší ale bylo, že jsem si nemohl ulevit. Byl jsem zvyklý masturbovat i několikrát denně a teď jsem se ho najednou celé tři týdny nemohl ani dotknout. K tomu všemu jsem měl před očima tvář vychovatelky, ze které na mě šel uklidňující pocit i děsivý strach zároveň. Několikrát mi při usínání projížděla před očima scéna z ordinace, kdy jsem se rozloučil se... sexuální svobodu. A o to hůře se mi pak usínalo. Zkoušel jsem, jestli si trochu neulevím i uzamčený, ale všechno bylo horší než lepší. Pokud to mělo nějaký efekt, tak jsem se jen vzrušil ještě víc, ale vyvrcholení jsem se ani nepřiblížil. Několikrát jsem si pak musel dát ledovou sprchu, abych vychladl.

Po prvních dnech se to trochu zlepšilo a na pás jsem si docela zvykl. Druhý týden se to ale začalo znovu zhoršovat a během třetího týdne se mi při močení párkrát zdálo, že vylučuji i kapičky spermatu. Cítil jsem, jak mám varlata přeplněná k prasknutí a mění barvu trochu do modra.

Naštěstí už to nemělo trvat dlouho. Během předposlední noci mě sužovala spíše nervozita z blížícího se trestu, o kterém jsem ani nic nevěděl, a starosti s penisem žadonícím o pozornost tak odešly do ústraní.

Poslední den mě tak napadlo, že bych se mohl zkusit podívat na Internet, co mě vlastně čeká. Nechtěl jsem ale riskovat stejnou chybu a dotaz se slovem „orgasmus“ hledat skrz monitorované připojení na internátu. Ve volné chvile jsem tedy skočil s notebookem do kavárny a našel si tichý koutek, kde mi nikdo neuvidí přes rameno. Ve výroku soudu stálo „trest pokažením orgasmu“. Zkusil jsem to zadat do vyhledávače, ale nic relevantního to nenašlo. Ani ubrání prvního slova nepomohlo. Upravil jsem to na tvar „pokažený orgasmus“. Našlo to několik stránek, kde byl zmíněný i anglický termín: „ruined orgasm“. Zkusil jsem tedy hledat ještě ten a konečně jsem se dopracoval k solidnějším výsledkům. Byl jsem docela překvapený. Vypadalo to jako úplně obyčejné porno pouze s tím rozdílem, že během ejakulace nedocházelo k žádné stimulaci. Rozhodně mi to nepřipadalo tak hrozné a myslel jsem si, že tu nejhorší část – totiž nucený pobyt v pásu cudnosti – už mám za sebou. Zítra mi ho jen vyhoní, vystříkám se bez orgasmu a půjdu domů. Nepříjemná, ale zároveň nesmírně lákavá představa, byla pouze ta, že mi tohle bude dělat asi ta vychovatelka. Byl jsem pořád panic...

Poslední noc se mi usínalo o něco příjemněji a ačkoliv nervy pracovaly, docela jsem se na roztomilou vychovatelku začínal těšit. Měl jsem pořád před očima její krásnou tvář, milý hlas, pevná prsa, dlouhé nohy, jemné ruce, které zacvakly ten strašlivý kus železa, tu její zvláštní kombinaci něžnosti a krutosti a...

Ráno mě z hlubokého spánku vzbudil až řvoucí budík. Opláchl jsem se, posnídal a vyrazil směrem k výchovnému ústavu. Zvláštní mísení nervozity a očekávání mě provázely po celou cestu. Nervozita nakonec zvítězila. Ne, třeba to nebude zlé. Proto mi nechtěla říct, o co přesně půjde, abych se netěšil. I když... Ne, je to ta nervozita. Určitě.

Za přemýšlení jsem prošel bránou až k již známé budově, vstoupil dovnitř a zahnul k přijímací ordinaci. Zaklepal jsem na dveře. Trochu jsem se třásl a tak jsem možná zaťukal hlasitěji než jsem plánoval. Ozvalo se hlasité „Dále!“, tak jsem vstoupil dovnitř a pozdravil. Uvnitř byla pouze doktorka a popíjela kávu. “Aha, ty jdeš dneska na ten výkon trestu. Tak vysvléknout do naha.“, pokynula mi zase na vyšetřovací lůžko. V přítomnosti jediné osoby a navíc s penisem ukrytým v pásu cudnosti jsem se tolik nestyděl, a začal jsem se vysvlékat. „Ahoj, přijď si pro toho svého trestance. Už dorazil.“, mluvila mezitím lékařka do telefonu. Pak se ke mně nahnula s manžetou a injekční stříkačkou a opět mi nabrala krev. Vzorek pak odnesla do vedlejší místnosti. „Zkoukni mi, prosím, rychle tohle, ano? Za chvíli půjde na trest.“, zaslechl jsem z chodby. Pak ze skříně vylovila klíč a odemkla mi pás cudnosti. Důkladně, ale opatrně, mi prohmatala přeplněná varlata. Pak ještě odhrnula předkožku. „S tou hygienou jsi tomu dvakrát nedal, měl jsi přijít.“, vytkla mi trochu. „Můžu se opláchnout u umyvadla?“, zeptal jsem se. “Ne, nesmíš se vůbec dotýkat. My si tě potom umyjeme. Tak zlé to zase není.“, mávla rukou. Mezitím přiběhla sestřička z vedlejší místnosti. Instiktivně jsem pokrčil nohu, abych zakryl topořící se penis. Tiše jsem zamumlal pozdrav. Sestřička podala lékařce vytištěný papír a zase odešla. Ve dveřích se akorát minula s mou vychovatelkou.

„Dobrý den“, pozdravil jsem ji, otevřel jsem pusu a pak naprázdno polkl. „Nechtěl jsi něco dodat?“, usmála se a pohlédla na mě jako bych byl batole učící se chodit. „Dobrý den, slečno vychovatelko.“, opravil jsem se. „No vidíš, jak umíš být šikovný.“, pohladila mě po paži. „Na tohle si dávej pozor. Už jsem tě musela opravit dvakrát. Příště za to bude výprask.“. Přejel mi mráz po zádech. Co se v ní skrývá?

Pak se vychovatelka obrátila na doktorku. „Je všechno v pořádku?“ – „Ano. Hormony v pořádku, varlata pohmatově také.“. „Tak to ráda slyším, že mám takhle vzorného svěřence“, pohladila mě znovu vychovatelka po zádech, „někteří nám tajně masturbují za zády a pak si vyslouží přísnější tresty.“. Pochopil jsem, že ověřují, jestli pás cudnosti opravdu fungoval a já se během těch tří týdnů neudělal. Nakonec jsem mohl mít radost, že se mi to nepodařilo.

Vychovatelka, pořád stojící těsně vedle, o mě něčím mírně zavadila. Všiml si, že má na opasku něco, co vypadalo jako elektrický paralyzér. Neměl jsem ale moc času si ho prohlížet, protože jsem dostal za úkol se postavit. V duchu mě napadl určitý dvojsmysl, když jsem se v mírném shrbu všemožně snažil skrýt napůl ztopořený penis. „Ale to ho nemusíš schovávat“, zasmála se vychovatelka. „Kdybys tu byl za něco jiného, třeba závislost na počítačových hrách, tak by nás to možná vůbec nezajímalo. Ale s tím, za co tu jsi, nás to bude zajímat až moc.“, vysvětlila mi situaci. Pochopil jsem, že nemá cenu se snažit zakrýt nezakrytelné a trochu se narovnal. Vychovatelka mi pokynula, ať ji následuju na chodbu. To se mi moc nelíbílo, ale nechtěl jsem ji znovu... naštvat? Snad asi správnější označení by bylo „přimět mě napomenout“, protože ke všem mým dosavadním prohřeškům přistupovala, jako by se jí to vůbec netýkalo, a pouze chtěla, aby vše bylo v souladu s pravidly. Ačkoliv občas bylo vidět, že ji to baví a snad si to trochu užívá.

Přešli jsme na protější stranu chodby, minuli sklad (snad to byla tahle místnost, ze které mi přinesla pás cudnosti?) a došly k neoznačeným dveřím. Otevřela je a pokynula mi, abych ji následoval. Vzadu byly vidět sprchy. Vedle vchodu byla kovová skříňka, ze které vyndala osušku, mýdlo a jakési oblečení. Vzpomněl jsem si, že veškeré svoje oblečení mám pořád v přijímací ordinaci, a upozornil na to. Byl jsem poučen, že pokud chci mluvit a nebyl jsem osloven, tak o to musím požádat.  A zatímco mě vedla ke sprše, rovnou jsem dostal za úkol vymyslet vhodnou frázi, jak o takové povolení žádat. „Slečno vychovatelko, mohu požádat o svolení promluvit?“, řekl jsem hlasitě. „No vidíš, to se mi moc líbí. Svolení promluvit. Tak dobře, můžeš promluvit.“. Zopakoval jsem svůj dotaz ohledně oblečení. „Jen se neboj, to zase dostaneš, až budeš odcházet. Teď ho nebudeš potřebovat.“. „Slečno vychovatelko, mohu požádat ještě jednou o svolení promluvit?“, zeptal jsem se. „Zeptej se, ale zase to nepřeháněj“, řekla mi zatímco regulovala teplotu vody. „Jak často se mám žádat o svolení promluvit? Před každou větou?“. „To ne“, usmála se znovu tím svým andělským úsměvem, „jen na začátku konverzace. Měl by ses naučit poznat, kdy je vhodné začít mluvit, ale stejně tak i kdy je vhodné přestat mluvit. Většinou nemusíš mluvit vůbec, protože všechno, co potřebuješ vědět, ti včas řekneme.“. Uchopila do ruky sprchovou hadici, polila mě po celém těle a začala mě mydlit. „A pak jsou výjimky. Kdybych tě teď třeba polila vroucí vodou“, pokračovala, „což nechci, protože tě teď netrestám“, dodala ještě, „tak můžeš promluvit hned. Ale to je výjimka. Většinou je nejlepší se držet toho, že když nejsi vyzván, měl bys mlčet.“. Spokojil jsem se s vysvětlením a pochopil, že teď bude nejlepší být zticha. Vychovatelka mě zatím stihla namydlila po celém těle a opláchnout vodou. Z toho množství doteků a teplé vody jsem dostal silnou erekci a přestával jsem se tolik stydět. Nebo jsem si to alespoň chvíli myslel. „Ještě tady kapitána“, pootočila si mě, ztlumila proud vody na minimum a s naprostým minimem doteků mi opláchla tři týdny vězněný penis, který teď byl krví naplněný k prasknutí. Stažením předkožky a kontaktem s dopadajícími kapkami vody mnou projel mrazivý pocit, ale trval jen malý okamžik. „To bylo příjemné, viď?“, usmála se při vypínání vody jako by věděla o každé myšlence, co se mi prožene hlavou. „Ale to máš smůlu, teď si s ním ještě hrát nebudeme.“, dodala pak. „Proto tě taky musím mýt já. I kdybych na tebe dohlížela, stejně by sis přivodil víc příjemných pocitů než je nutno.“ Projel mnou zvláštní pocit. Pořád jsem vlastně vůbec nevěděl, co mě čeká.

Zatímco mě utírala osuškou, vzpomněl jsem si na ty videa, co jsem viděl včera, a říkal si, jestli to opravdu bude vypadat podle toho. V umývárně byla docela zima, takže jsem začal trochu drkotat zubama a erekce povadla. Vychovatelka toho využila, u umyvadla vypláchla pás cudnosti a hned mi ho zase rychle nasadila. Kovový kroužek, nacpat penis do klícky, provlíknout zámek, cvak. „Nechceme přece, aby se ti při chůzi třel o kalhoty“, odpověděla na mou nepoloženou otázku. Oblékl jsem si oblečení, které vypadalo jako trochu tlustější jednobarevné pyžamo, a už následoval vychovatelku po chodbě. Zamířili jsme k východu, před budovou zahnuli doprava, na jejím rohu zahnuli znovu doprava a mířili hlouběji do areálu. Po levé straně jsme míjeli budovu, kterou jsem zahlédl už při své první návštěvě, a před námi se tyčila další vysoká, ale hlavně široká, budova. Sahala od zdi po pravé straně až zhruba za polovinu celé šířky areálu. Vychovatelka si všimla, jak střídavě ostřím zrak na budovu za námi i před námi, a vysvětlila mi situaci: „Je to bývalý vojenský areál, takže budovy jsou mnohem větší než potřebujeme, ale bylo to levnější než investovat do výstavby něčeho nového. A navíc ten vzhled a velikost má výchovnější účinek“, zasmála se. „Budovu A, kde je příjem, už znáš. Na budově B, kterou jsme míjeli, vykonáváme tresty. Budova C, která je před námi, je největší a slouží k ubytování chovanců.“. „Ale“, hrklo ve mě, „já mám jít také jen na trest, ne na pobyt!”. Vychovatelka se na mě přísně podívala, a řekla. „A to už jsem měla radost, jak šikovné zvířátko budeš. Tak zaprvé, promluvil jsi bez dovolení. Zadruhé, zapomněl jsi na oslovení. Dva prohřešky jsem ti předtím odpustila, tohle jsou dva další. Hned po příchodu na celu se přihlásíš o trest.“. „Omlouvám se, slečno vychovatelko“, zkoušel jsem napravit situaci, zatímco mi vrtalo v hlavou, o jaké celé mluví.

Budova C byla naprosto mohutná a ani jsem se nesnažil se v ní zorientovat. Vyšli jsem po schodech kamsi nahoru do jejího nitra a nacházeli jsme se na dlouhé chodbě plné... zamřížovaných cel. Všechny zely prázdnotou. Vychovatelka mě přivedla k jedné poblíž schodiště a popostrčila mě dovnitř. „Jsi tady na patře sám.“, sdělila mi. „Slečno vychovatelko“, pronesl jsem, „mám se přihlásit o trest.“. „Hodné zvířátko. Za své prohřešky dostaneš čtyři rány rákoskou. Za každou ránu poděkuješ. Každé poděkování bude jiná věta a musím ti věřit, že ji myslíš upřímně. Klekni si na všechny čtyři a stáhni kalhoty.“. Udělal jsem, jak si přála, zatímco vychovatelka ze skoby na zdi vedle cely uchopila rákosku. Přistoupila blíž a ještě řekla: „Bude to bolet. Klidně si zakřič.“.

První švih rákosky se ozval zvukem a dopadl na moje holé hýždě. Vyjekl jsem bolestí. „Děkuji, slečno vychovatelko, že mě trestáte za mluvení bez dovolení.“. Další švih rákoskou a ještě větší vyjeknutí bolestí. “Děkuji, slečno vychovatelko, že mě trestáte za to, že jsem vás oslovil bez oslovení.“. „Ale to ses do toho nějak zamotal, šmudlo“, pousmála se. „Nešla by ta věta nějak přeformulovat?“. „Děkuji, slečno vychovatelko, že mě trestáte za to, že jsem vás zapomněl náležitě oslovit.“. „Moc pěkné.“, pochválila mě medovým hlasem. „Čekají tě ještě dvě rány rákoskou. Nebo myslíš, že bych ti je mohla odpustit?“. „Prosím o odpuštění, slečno vychovatelko.“. „Pochopil už jsi pravidla o mluvení?“ – „Ano, pochopil, slečno vychovatelko.“ – „Dobrá, tedy. Obleč si kalhoty a postav se.“ – „Děkuji za vaši milostivost, slečno vychovatelko.“. „Byla bych moc zklamaná, kdyby se stejný prohřešek opakoval znovu“, řekla a pohladila mě po zadku. Pak pověsila rákosku zpátky na skobu vedle cely a vrátila se zpátky dovnitř. Řekla mi, abych se posadil na postel, a začala mi říkat detailnější informace, na které jsem byl tolik zvědav.

„Víš za co a proč jsi zde?“, zeptala se. „Mám být potrestán za neplnění povinností a sledování pornografie.“, odpověděl jsem. „Slečno vychovatelko.“, dodal jsem ještě rychle. „Přesně tak. Soud pro tebe zvolil trest pokažením orgasmu. Víš, co to znamená?“. „Nevím, slečno vychovatelko“, řekl jsem popravdě. „Cílem tohoto trestu je způsobit nesnesitelnou sexuální frustraci. Trest bude trvat 8 dnů. Během první fáze, která trvá 7 dnů, budeš opakovaně drážděn a přiváděn před vrchol orgasmu. Osmý den proběhne tzv. dojící fáze, kdy ti přivodíme ejakulaci, ale bez prožití orgasmu. Díky trestu by sis měl lépe zvyknout na kontrolovaní svých pudů a přestat nadměrně masturbovat. A samozřejmě, pokud to nepomůže, soud tě sem nejspíš pošle na delší pobyt, abychom na tebe dohlédly každodenně. Jsme k tomu vyškolené.“, vysvětlila. Pak ještě dodala: „Zde na cele budeš jen odpočívat, zejména v noci. Většinu času budeš trávit v trestnici na budově B. Zatím se můžeš nasnídat, za chvíli přijdeš na řadu.“

Rozhlédl jsem se po cele a říkal jsem si, jak jsem to podcenil. Myslel jsem si, že touhle dobou už možná budu na odchodu zpátky, ale místo toho mě čeká jakýsi týden trvající trest. Cela byla docela prostorná. Byla v ní postel, jídelní stolek, psací stůl, několik skříněk a malá knihovnička. Na jídelním stolku byla připravená snídaně. Na internátu jsem stihl jen drobnou snídani, takže jsem to docela uvítal a šel se najíst. Při sedání jsem trochu zavadil o pás cudnosti a říkal si, co se mnou asi budou provádět za chvíli.

Dosnídal jsem, posadil se na postel a rozhlížel se po cele. Pak mě napadlo se podívat, co je vlastně na chodbě, ale neviděl jsem nic než další prázdné cely, které byly jako přes kopírák s tou mojí. Posadil jsem se zpátky a nervózně vyčkával.

Na chodbě jsem zaslechl kroky a k cele se vrátila má osobní vychovatelka. Odemkla mříže a řekla mi, ať jdu za ní. Vyšli jsme z budovy a pokračovaly k budově B před námi. Vstoupili jsme dovnitř. V přízemí se ozývaly rány a něčí zoufalý křik. „Nějaký provinilec dostává svůj výprask. Malé výprasky dáváme většinou ihned, nebo při nejbližší příležitosti, ale velké výprasky jedině tady.“, řekla vychovatelka zatímco pokračovala nahoru po schodech. Jen z těch zvuků mi škubalo v zadku, když jsem si vzpomněl na svoje dnešní setkání s rákoskou.

Vychovatelka mě dovedla do nějaké místnosti. Můj pohled padl na velký kříž ve tvaru X u zdi, lůžko – patrně nemocniční, a jakousi vysokou dřevenou lavici. „Odlož si zatím oblečení“, pokynula mi vychovatelka a odběhla na chodbu. Za malý okamžik se vrátila s další stejně oblečenou ženou, patrně také vychovatelkou. Byla to taktéž pohledná mladá žena, stejně jako moje osobní vychovatelka. Byla o trochu menší a měla světlé vlasy. Moje osobní vychovatelka ji představila jako jednu z vychovatelek, která bude asistovat při mém trestání. „Dobrý den, slečno vychovatelko.“, pozdravil jsem trochu chvějícím se hlasem, jak jsem před nimi stál nahý a pořád trochu nejistý v tom, co mě čeká.

Moje osobní vychovatelka mě dovedla ke kříži, řekla mi, ať roztáhnu ruce a nohy a vložím je do připravených ok. Obě vychovatelky pak oka zaklaply a dotáhly a já před nimi rázem stál naprosto bezmocný. Stát s rozpřaženýma rukama nebylo dvakrát pohodlné. „Zapři se dozadu“, pokynula mi světlevlasá vychovatelka a jemně mi zatlačila na břicho. Posunul jsem se celý dozadu a hlavou jsem narazil do podpěrky. Vychovatelky mi přes břicho, nohy a ruce uvázaly ještě několik řemenů, takže jsem se už nemohl hnout ani o píď. Ulevilo se tím ale od zátěže svalům a já tak jen visel na stěně. „Teď to trochu zatlačí“, zaznělo a odkudsi ze sloupu za mnou  vyjelo nějaké dildo, které mi projelo docela hluboko do zadku. „Nebolí to?“ – „Nebolí, slečno vychovatelko, jen trochu tlačí.“ – „To je v pořádku. Za chvíli to ani neucítíš.“. Moje osobní vychovatelka poděkovala druhé vychovatelce za pomoc a ta se dala na odchod. Rychle jsem také vyhrkl poděkování: „Děkuji, slečny vychovatelky.“ – „Nemáš zač, to my rády“, usmála se odcházející vychovatelka.

Moje osobní vychovatelka mi mezitím sundala pás cudnosti. Odložila ho stranou, postavila se, zpříma se mi podívala do očí a rukou mi přejela přes tělo až na krk a tvář. „Bojíš se?“ – „Ano, slečno vychovatelko.“, řekl jsem chvějícím se hlasem. „Vím, že jsi pořád panic“, řekla mi s úsměvem a dál mě hladila po těle oběma rucema. „Už se tě někdy dotýkala holka?“ – „Ne, slečno vychovatelko.“ – „Tak to napravíme, broučku.“. Levou rukou mě dál hladila po těle a pravou rukou se natáhla pro gel. Pak si ho trochu nalila do dlaní, rozetřela a dívajíc se mi dlouze do očí si klekla na zem a jemně, sotva letmým dotekem rtů, mě políbila na špičku penisu. Zaškubalo mi v něm. Počkala, až to odezní, a jemně mi po něm přejela prstem. Znovu mi v něm zaškubalo. Pak se postavila, přitiskla se ke mě, políbila mě na tvář a pomaličku, jen několika prsty, mi po něm začala přejíždět. Po třech týdnech abstinence to bylo jako droga. Cítil jsem hroznou touhu, před očima jsem neměl jasno a na tělo se mi z boku tiskla ta krásná dívka. Na chvíli jsem dočista zapomněl na to, že se jedná o trest.

Místo prsty mi penis jemně obepnula dlaní a několikrát rychleji přejela. Cítíl jsem, jak se blížím vrcholu, a asi jsem trochu vzdychl. Stáhla ruku pryč a dívala se, jak mi v něm mohutně škube. „Chtěl by ses vystříkat, viď?“, řekla škodolibě a dál se ke mě tiskla. Pokývl jsem hlavou a tiše souhlasil: „Ano, paní vychovatelko.“ – „To je dobře.“.

Znovu ho uchopila rukou a opakovala několik rychlých tahů. Pak přestala a koukala na zeď za mnou. Dala mi chvilku na vychladnutí a znovu to opakovala. Všiml jsem si, že pokaždé, když se přiblížím k vrcholu, svítí nad mnou nějaké červené světlo.

Nevím, kolikrát to opakovala, ale začínalo to být k nevydržení. Nedovolila mi dostat se blízko k vrcholu, ale zároveň někdy dělala zoufale krátké pauzy – a jindy zase trýznivě dlouhé. Někdy jsem ji v duchu prosil, aby už se mě dotkla znovu, a jindy zas aby chvíli počkala. Když to opakovala naposledy, už jsem skoro cítil, jak nastupuje mohutný orgasmus. Natáhla se pro nějakou černou hůlku a ukázala mi ji před obličejem. „Tohle zařízení se za ten týden tady naučíš nesnášet. Ale je moc užitečné.“, řekla a odmlčela se. „Když se vzrušíš moc a hrozilo by, že se uděláš, což poznáme díky anální sondě monitorující aktivitu prostaty, dáme ti tím slabý elektrošok do penisu. Vzrušení se tím sníží na vhodnější úroveň.“, pokračovala. Pak jednou rukou uchopila můj penis mezi palec a ukazovák, druhou rukou přiblížila zařízení – hůlka, tomu slangově později všechny říkaly – a něžně řekla: „Trochu to zabolí.“. Sotva se ta příšerná věc dotkla kůže, projela mnou hrozná bolest. Vyjekl jsem a škubl sebou. Trvalo to sice jen zlomek vteřiny, ale pociťoval jsem to ještě dlouho poté. „Vidíš, jak to pomohlo“, rozzářil se vychovatelce úsměv na tváři, „erekce trochu ochabla, vzrušení je na 5 % a to znamená, že si můžeme hrát dál.“. Pak ještě dodala: „Dokonce můžeme zkusit i něco lepšího. Odpočiň si chvilku.“. Strčila mi do pusy nějakou hadičku a pod penis mi pomocí vyklápěcího ramena na stěně upevnila bažanta. „Můžeš se vyčůrat a napít“, dodala ještě.

Odběhla na chodbu a přivedla zpátky světlovlásku, která mě pomáhala uvázat na kříž. Soudě dle rozhovoru, který jsem pak zaslechl z chodby, jsem měl za sebou z dnešní části trestu pouhé tři hodiny a čekalo mě dalších devět! Tak tedy tohle mě má čekat každý den dlouhých 12 hodin...

„Nabumbal jsi se?“, zeptala se moje vychovatelka starostlivě, jako by pečovala o nemocné dítě. „Ano, paní vychovatelko.“. Odebrala hadičku a podívala se – patrně – na odměrku na nádobě za mnou. „Ty jsi měl ale velkou žízeň. Vypotil jsi toho koneckonců hodně.“, zasmála se. Světlovlasá vychovatelka mezitím odnesla bažanta a opláchla mi penis. Zabraný do rozhovoru s druhou vychovatelkou jsem si ani nevšiml, že se mě v intimních partiích dotýká dnes již druhá žena.

A nemělo zůstat jen u mytí. Zakrátko se přiblížila ústy a několikrát ho olízla ho jazykem. Pak rozevřela rty a pomalu ho začala vcucávat dovnitř. Byl to naprosto úžasný pocit. Moje osobní vychovatelka se ke mně mezitím láskyplně tulila, líbala mě na krku, hladila po těle a masírovala varlata. Světlovláska, přisátá ústy na mém penisu, přidala do tempa a začala si vypomáhat rukou. Jazykem začala dráždit uzdičku a občas mi třela žalud o vnitřní stranu tváře. Teplo její pusy i tělo její přivinuté kolegyně udělaly svoje a začal jsem cítit další silnou vlnu vzrušení stoupající celým tělem. Viděl jsem, jak se nademnou rozsvítilo oranžové světlo.  „Opatrně, už jsme na devadesáti“, poznamenala moje vychovatelka. Světlovláska zjemnila tlak a zvolnila tempo a když se rozsvítila červená kontrolka značící 95 %, okamžitě přestala. Smutně jsem povzdechl.

Světlovláska si, pořád v pokleku, smutně postěžovala, že by chtěla „cucat ještě“. Moje vychovatelka se proto znovu natáhla po hůlce a začala ji přibližovat. Když viděla můj vystrašený výraz, jen mi šeptala do ucha, že to musí být, a podruhé mě oslovila broučku. Znovu mnou projela hrozná bolest a jakékoliv sexuální vzrušení ustoupilo do povzdálí. Prakticky okamžitě jsem ale měl penis zpátky v puse klečící vychovatelky. Tentokrát začala velmi rychle, ale sotva jsem se opět začal rozehřívat, přešla na mučivě pomalé tempo. Několikrát jsem byl znovu přiveden až před vrchol a párkrát znovu „umírněn“ hůlkou. Myslel jsem si, že si na to zvyknu, ale bylo to naopak horší a horší. Vychovatelka mi to potvrdila a řekla, že stimulace bez vyvrcholení citlivost postupně zvyšuje – i na hůlku. Šok do krví přeplněného penisu prostě bolí víc.

Byl to začarovaný kruh. Byl jsem nadržený pořád víc a víc, nebýt té nenáviděné hůlky, tak už bych se snad vystříkal i pouhým třením o vzduch, rány bolely stále víc a víc, ale zároveň jsem je dostával stále častěji.
Uplynulo už celkem pět hodin trýznění, když vychovatelky usoudily, že je na čase udělat pořádnou pauzu. Jedna mě začala odpoutávat od kříže, zatímco druhá mě znovu omyla, několika dotyky hůlkou za mých hlasitých výkřiků odčarovala veškeré zbytky erekce a nasadila mi znovu pás cudnosti. Na jednu stranu to bylo hrozně frustrující a zakrátko po nasazení pásu se penis začal opět pokoušet o erekci, ale na druhou stranu jsem byl rád, že trýznění – alespoň prozatím –končí.

Vychovatelky mě odvedly, zcela nahého, do vedlejší místnosti. Vypadalo to jako malá cela. Uprostřed byl jednoduchý dřevený stůl se židlí a jinak tam kromě toalety a malého umyvadla v rohu nebylo vůbec nic.

Dostal jsem pokyn, abych se posadil, a nějaká vychovatelka – kterou jsem dnes zatím neviděl – na stůl přinesla trochu jídla a vody a nějaké časopisy. Moje vychovatelka mi pak vysvětlila, že mám chvilku na odpočinek a ať se dobře najím. Pak mi ukázala sešit se sbírkou sudoku. Prý jich mám zkusit vyřešit co nejvíc (a co nejtěžších) a podle toho se rozhodnou, co se mnou budou ten den dělat dál. Ještě dodala, že kdybych se nudil, můžu si prolistovat časopis, a bez dalších komentářů odešla. „Děkuju, slečno vychovatelko.“, dodal jsem naučeně.

Podíval jsem se na obálku. Byl to nějaký pornomagazín. V první chvíli mě to zarazilo, ale pak jsem přesně pochopil, o co se snaží. Chtějí mě přimět, abych se naučil nenechat se rozptylovat a místo toho šel vyřešit důležitější věci – v tomto případě vyřešení úloh, které mi můžou zmírnit trest.

Snědl jsem jídlo a zkusil vyřěšit první sudoku, ale nedokázal jsem se dobře soustředit a dělal jsem chyby. Pás cudnosti byl naplněný k prasknutí, tlačil mě a pohled na prsatou dívku na obálce časopisu to nezjednodušoval. Vyřešil jsem pár jednoduchých sudoku, ale pak jsem podlehl pokušení a začal časopisem listovat. Jak dlouho jsem skrz něj listoval nevím, ale když se otevřely dveře, nestihl jsem ho zavřít a položit dostatečně rychle, čehož si vychovatelka okamžitě všimla. „Ale, ale, snad ti nechybí naše pozornost?“, usmála se lišácky a prolistovala sešit se sudoku. Na několika stranách byly pouze škrtance a polovičatá řešení. Úplná řešení jsem měl jen tři a to u těch nejjednodušších sudoku. „No, moc jsi se nesnažil“, řekla vychovatelka káravým hlasem. „Chtěla jsem si s tebou už jen hodinu něžně pohrát a zbývající čtyři hodiny ti pro dnešek odpustit za to, že jsi byl tak statečný, ale tímhle jsi mě hodně zklamal, ačkoliv jsem měla očekávání docela nízká.“, vytkla mi. „Málo vyřešených úloh bych snad ještě prominula, o něco ses tam snažil, ale přistihnout tě s tím pornomagazínem v ruce tolerovat nemůžu. Budeš tedy trestán i po celých zbývajících pět hodin.“, řekla rázně. „Slečno vychovatelko, prosím, já se polepším. Ten časopis jsem si jen prolistoval.“, zažadonil jsem ihned při vzpomínce na předchozích pět hodin a představě, že bych to měl podstoupit znovu. „Kdybys ho jen prolistoval, měl bys vyřešeno víc úloh.“, řekla neoblomně. Měla pravdu, ale doufal jsem, že se mi podaří ji obměkčit. „Prosím, slečno vychovatelko, nemohl jsem se soustředit, dejte....“ – „Za to odmlouvání sis právě vysloužil další trest.“ – „Ale...“, chtěl jsem se bránit – “Žádné ale. Myslím, že už jsem k tobě byla dnes schovívavá víc než dost. Věděl jsi přesně, co se od tebe očekává, ale stejně jsi to nedodržel a projevil jsi stejné chování, kvůli kterému jsi tady. Navíc jsi místo poděkování za to, že tě chci výchovně potrestat, odmlouval.“ – „Omlouvám se, že jsem vás zklamal, slečno vychovatelko.“, vykoktal jsem ještě ze sebe.

Vychovatelka mě odvedla do zpátky do trestnice, jak tomu sama říkala. Pokynula mi, abych si lehnul na lůžko břichem dolů. „Pro trest za odmlouvání se přihlásíš až později. Kolik švihnutí rákoskou na zadek jsem ti odpustila dopoledne?“, zeptala se ledově klidně zatímco brala do ruky rákosku – byly snad v každé místnosti. „Dvě, slečno vychovatelko“, odpověděl jsem. „Krát dvě za to, že jsi nezůstal po zbytek dne hodný, to jsou čtyři. Zaokrouhlíme to na pět. Po každé ráně rákoskou poděkuješ za to, že ti za zlobení vyplácím dříve prominutý trest.“. Ozvalo se první švihnutí následované mým výkřikem. „Děkuji, že mi za zlobení vyplácíte dříve prominutý trest, slečno vychovatelko.“. Hned to bylo následované druhým, pak třetím, čtvrtým a konečně pátým úderem. Měl jsem už docela problém větu dokončit, ale povedlo se mi to.

Pak jsem dostal za úkol otočit se na záda. Ruce i nohy mi zajistila v poutech a tělo zajistila řemeny. Anální sonda se tentokrát vysunula odkudsi z útrob pod postelí a opět zajela docela hluboko do zasudku – tak, aby se lehce dotýkala prostaty. „Nebolí?“, zeptala se opět starostlivým hlasem, jako kdyby to ani nebyla ona, kdo mi před chvílí vyplácel onen výprask. Poté mi sejmula pás cudnosti, několika pohyby ruky napomohla rychlejšímu ztopoření penisu a nasadila na něj, jak to sama označila, masturbátor.

„Docela jsi mě zklamal. Nastavím ti rozmezí od 80 do 95 %, aby sis to mohl lépe uvědomit.“, pronesla. Po předchozí zkušenosti už jsem si trochu uměl představit, co tahle čísla znamenají, a začal jsem být nešťastný. „Pro jistotu trochu i trochu zvýším sílu těch elektrických šoků, aby ses nevystříkal, když jsi takový nadrženec“, dodala ještě. “Zatím jsi to měl na úrovni 1,5 z 10. Dám ti to na 4.“. Zahlédla můj vyplašený pohled. „Chtěl bys něco říct?“. „Prosím, na tolik ne, paní vychovatelko.“. „Ale to musí být, broučku“, nasadila zase ten svůj starostlivý hlas. „Chceme přece, aby ses polepšil, ne? Tohle by mohlo pomoct. A alespoň mám jistotu, že se neuděláš.“. Zapla přístroj, se slovy „nechám tě tu teď 2,5 hodiny si to užívat“ mě pohladila po tváři a odešla z místnosti.

Masturbátor fungoval různě. Někdy jen různě silně vibroval na různých místech, jindy se jeho vnitřek podélně pohyboval okolo penisu. Byl ďábelsky rychlý. Těsně k vrcholu jsem se dostal většinou velmi rychle, poté chvíli počkal, až vzrušení opadne na stanovených 80 %, a zase mě hnal zpátky těsně před vrchol. Pouze během prvních několika minut se to opakovalo několikrát a po chvíli už jsem zažil první elektrošok na stupni 4. Bolelo to hrozně. Zakřičel jsem a po tváři mi stékala slza. Úplně jsem ztratil pojem o čase. Vnímal jsem střídavě jen touhu po orgasmu, nebo bolest elektrošoků. Občas jsem měl navíc před očima svou vychovatelku, která mi to dělala rukou, pak druhou vychovatelku, která mi to dělala pusou a obrázky z časopisu. I když jsem věděl, že mi ten ďábelský přístroj nedovolí se udělat, tělo jako by pokaždé věřilo, že teď to konečně přijde, a o to krutější pak bylo každé zastavení. Přemýšlel jsem, jestli je horší trpět stroj, který se pořád chová úplně stejně, bez jediného rozdílu, nebo vychovatelky, které dobře ví, co dělají, a záměrně to každou chvíli trochu obměnují. Během celé doby se párkrát otevřely dveře, snad jen někdo nahlédl dovnitř, zda ještě dýchám, ale hned se zase zavřely. Až po dlouhé, velmi dlouhé, době se konečně zjevila vychovatelka, stroj zastavila a řekla, že uplynuly skoro 3 hodiny, což zdůvodnila tím, že musela ještě potrestat jiného nezbedníka, jak je nazývala.

Papírovým kapesníkem mi utřela uslzený obličej, pohladila mě po vlasech a zeptala se, jestli chci pokračovat. Využil jsem příležitosti a zoufale začal prosit: „Prosím, už ne, prosím, ne, paní vychovatelko.“. „Nemůžu ti prominout dva tresty během jednoho dne“, řekla posmutnělým hlasem. Znovu jsem poprosil. Pohlédla mi do očí, jako by to nechtěla udělat, znovu mě pohladila po vlasech a stiskem tlačítka stroj znovu zapla. Vytratila se na další dvě hodiny a když přišla, ležel jsem již na stole zcela vyčerpaný. Měl jsem za sebou tři hodiny trápení od ní samotné, dvě další hodiny, kdy si vzala na pomoc kolegyni, dvou hodinovou přestávku a pak dalších 5 hodin s jednou zhruba 10 minutovou přestávkou, kdy jsem se mohl napít a vymočit. Představa, že takových dnů mě čeká ještě 6, mě nesmírně děsila.

Vychovatelka mě dovedla zpátky na mou celu v budově C – čerstvě umytého, oblečeného a opět zamčeného do pásu cudnosti. Byl jsem naprosto vyčerpaný a tak jsem do postele spíš nekontrolovatelně padl než ulehnul. Vychovatelka mě přikryla peřinou, políbila mě na čelo a popřála mi sladké sny. Asi jsem usnul dřív, než jsem ji stihnul poděkovat. Snad se nebude zlobit...

Nezlobila se – naštěstí. Další dny se vždy nesly v podobném duchu. Někdy jsem byl drážděn některou vychovatelkou, nebo více vychovatelkami současně, někdy jsem trávil hodiny na masturbátoru, někdy se mi podařilo splnit úkoly, které jsem dostal, lépe, jindy hůře.  Po luštění sudoku následovalo trefování se do basketbalového koše, učení se slovíček a další. K vychovatelce jsem začal pociťovat zvláštní náklonost, ale zároveň jsem z ní měl strach. Stačil jediný přísný pohled, natož pak zvýšený hlas, aby mi okamžitě přejel mráz po zádech. Všiml jsem si, že i ostatní vychovatelky, se kterými jsem přišel do styku, se chovají podobně. Dělají to schválně? Pravda je taková, že v průběhu týdne se požadavky na mě neustále zvyšovaly a já – aniž bych to výrazněji vnímal – se jim učil hovět. Ale je pravda, že drobných trestů, zejména rákoskou, jsem dostal mnoho. Bylo ale občas těžké rozlišit, co všechno je vlastně trest, když celý můj pobyt zde byl za trest...

Sedm dní uplynulo a byl tu den osmý, ke kterému to celou dobu směřovalo – a o kterém jsem pramálo věděl. Nevěděl jsem nic jiného než to, že budu ejakulovat bez orgasmu, ale jak přesně to mělo vypadat, mi zatím nebylo dáno vědět.

Ráno jsem se vzbudil před zazvoněním hlásiče na chodbě, vzorně si ustlal postlel, umyl se a oblékl. Na internátu mě to nedokázaly naučit ani v průběhu několika let a zde jsem se to naučil během několika dnů. Stoupl jsem si do pozoru před mříž a počkal, až si pro mě přijde vychovatelka. „Dobrý den, slečno vychovatelko. Jsem plně připraven podstoupit dnešní výkon trestu.“, zareagoval jsem pohotově na její přítomnost. Pousmála se a bylo vidět, že se jedná o skutečnou, nepředstíranou osobní radost. To mě potěšilo ze všeho nejvíc.

Odemkla celu a, stejně jako v předchozích dnech, mě odvedla na trestnici. Byl jsem znovu upevněn na již tak známý kříž, uvolněn z pásu cudnosti a vystaven nahý a bezbranný před, tentokrát rovnou čtveřici, vychovatelek. „Toto je můj chovanec, který dnes podstoupí závěrečnou fázi svého trestu, a to pokažení orgasmu.“, představila mě novým tvářím. „Naším cílem bude, aby k ejakulaci došlo nejdříve 10 vteřin po ukončení veškeré stimulace.“. Z pravého boku se na mě přitiskla moje vychovatelka, z levého nová plavovláska a k rozkroku přiklekla také nová tmavovláska. Mně již známá světlovláska postávala opodál a prostřednictvím malého displeje a varovných světel sledovala, jak se blížím k vyvrcholení.

Vychovatelky se na mě různě střídaly. Někdy mě „laskala“ jemnými pohyby rukou jedna z vychovatelek po mém boku, jindy péči o můj penis přenechaly ústům klečící tmavovlásky. Několikrát ukončili veškerou stimulaci, po dvaceti vteřinách to už vypadalo, že konečně začnu stříkat, ale nakonec z toho nic nebylo. Opravdu si dávaly záležet na tom, aby přestaly co nejdříve. Vzdychal jsem a měl jsem chuť je prosit o povolení se udělat, ale věděl jsem, že nesmím. A ony věděly, že přesně po tom toužím ze všeho nejvíc.

Pak to konečně přišlo. Po intenzivním cucání úcty moje osobní vychovatelka několikrát jemně přejela prsty přes penis, pustila mě, jazykem mi přejela přes bradavku a já konečně cítil slavný záškub a jak mohutná dávka spermatu vyletěla do vzduchu. Vydal jsem zvuk trochu podobný zakňučení. Mohl to být nejlepší orgasmus v mém životě, ale místo toho nebylo... nic. Sperma dál stříkalo a pak vytékalo a kapalo, ale já necítil nic než stále stejnou nadrženost, plná varlata a pár záškubů. Tělem se mi rozprostíral divný, dosud nepoznaný pocit... zklamání?

Poté všechny vychovatelky odešly na hodinu pryč a když se vrátily, postup zopakovaly. Opět stejný pocit. Nulová úleva. To samé při třetím a čtvrtém opakování, opět s hodinovou přestávkou, během které jsem byl vždy nadržený snad víc než kdykoliv předtím.

Páté opakování začínalo stejně, ale až samý závěr byl odlišný. Moje osobní vychovatelka se na mě – zas a znovu – usmála a řekla, že přece nemůžu být ochucený o desítku. Tušil jsem co myslí, ale ne, kdy to přijde. Počkala, až začnu stříkat, vytasila hůlku a začala na mě kropit jednu ránu za druhou tak rychle, jak jen mohla. Kombinace natlakovaného, přecitlivělého penisu snažícího se zoufale dostat ven každou zbývající kapičku spermatu, a hůlky, byla nesnesitelná. Bolestí jsem začal vidět temně a slyšet vzdáleně, ani jsem už neslyšel vlastní řev, a na chvíli jsem omdlel. Když jsem se probral, byl jsem už z části odvázaný z kříže a z něj se měl přesunout na všechny čtyři na lůžko. Vychovatelka mě uklidnila, že tentokrát už se nejedná o trest. Nasadila si gumové rukavice, strčila mi prst do zaduku a začala masírovat prostatu. Ukázalo se, že pořád ještě nebyla vyprázdněná ani zdaleka. Proud sperma začal téct do nádobky podemnou. Cítil jsem se jako při močení a trochu zahandbeně, ačkoliv po týdenním pobytu zde jsem neměl se studem zdaleka takové problémy jako dřív. Zbývala úplně poslední věc – namazat můj penis speciální znecitlivující mastí, abych se v následujících 24 hodinách nemohl udělat.

Pak jsem byl odveden zpátky do přijímací kanceláře, podstoupil rychlou výstupní prohlídku, oblékl se zpátky do svého oblečení a moje – již bývalá – osobní vychovatelka mě vyprovodila ke vchodu, kterým jsem přesně před 8 dny přicházel. Poděkoval jsem ji za poskytnutou výchovu a vyrazil na cestu zpátky do internátu. Cestou jsem se za ní ještě jednou otočil. Koukala mým směrem a pořád se tak... nevinně usmívala.

2

Re: Výchovný ústav

Krásná povídka

3

Re: Výchovný ústav

Skutečně krásná fantazie...!

4

Re: Výchovný ústav

Velmi pěkné, kde na netu se toto dá najít? smile

5

Re: Výchovný ústav

Díky za pochvaly. Psal jsem to já a nikde jinde jsem to nezveřejňoval.

6

Re: Výchovný ústav

Obávám se, že kdyby takové výchovné ústavy zavedly, spousta mladíků by se nechávala přistihnout zcela úmyslně :-D