1

Téma: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Ležel na zádech, na matraci, přikrytý dekou. Od jeho kovového obojku se táhl tenký řetěz, přidělaný pevně k manželské posteli. Řetěz byl dost dlouhý na to, aby se pohodlně vyspal, ale dneska v noci spát nemohl. Dneska v noci totiž všechno končí. Končí spaní na zemi, končí ponižování, výprasky i sexuální půst. Už jen pár hodin, a bude volný! 
***
Všechno začalo velmi nenápadně. Byli spolu s Adrianou dva roky, nebylo jim spolu úplně špatně, ale jejich dominantní povahy se neustále střetávaly. Každý z nich chtěl hrát v rozhodnutích prim. Kam jet na víkend, jakou zeleninu koupit, jestli koukat na televizi nebo si raději zahrát karty, jakou barvu záclon vybrat. Spoustu nepodstatných záležitostí, kvůli kterým pořád bojovali, protože oba měli pocit, že chtějí tu lepší věc, nebo že mají lepší řešení. Jen v sexu si rozuměli náramně a zřejmě i to byl důvod, proč spolu vydrželi tak dlouho i přes všechny rozepře.
Byla to Adriana, kdo kolem Vánoc přišel s nápadem udělat následující rok pokus. „Pojďme žít půl roku podle mě,“ řekla, „a půl roku podle tebe. Ten, kdo bude ve vedení, bude o všem rozhodovat a druhý se vždy podřídí. Po roce uvidíme, jestli se nám líp žilo pod mojí nadvládou nebo tvoji,“ koukla na něj vyzývavě.
Bylo mu jasné, že když na její výzvu přistoupí, bude muset mýt půl roku nádobí a každou neděli strávit u jejích rodičů, ale na druhou stranu si říkal, že nic horšího se mu stát nemůže a že po půl roce bude mít legitimní důvod říkat, jak špatně se měl a jak její rozhodnutí byla jednostranná a jeho nenaplňující.
Prvního šéfa jejich páru vybrala kostka z člověče, nezlob se. Ona si zvolila sudá čísla, on lichá, a hodil. Padla čtyřka, bylo rozhodnuto. Nikdo z nich netušil, co v příští sekundě udělat. Pak se aspoň dohodli, že Adriana nesmí prosazovat nic, co by ovlivnilo jeho práci. Byla to jeho první práce po škole, relativně dobře placené místo programátora, a nechtěl ho ohrozit třeba neomluvenými absencemi. Adriana byla totiž v té době v posledním ročníku na vysoké a měla až příliš volného času, který chtěla nějak využít.

2

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Ještě leden proběhl celkem v klidu. I když přesně dle očekávání musel doma uklízet, mýt nádobí, prát a žehlit, Adriana svého postavení nijak nezneužívala a on musel uznat, že zas až tak k velké změně nedošlo a pokud ano, tak k lepšímu. I když, k lepšímu… Hned po svátcích Adriana rozhodla, že on potřebuje kompletní odměnu šatníku. Na ty jeho plandavý ajťácký hadry se přece nedalo dívat. Tahala ho od obchodu k obchodu a postupně mu pořídila několikery nové kalhoty, košile i trika. Kdyby neměli domluvu o šéfování, nikdy by jí nedovolil tahat ho po tolika nákupech. Takhle se musel podvolit a i když by to nikdy nahlas nepřiznal, jeho nový šatník se mu líbil.
„Tak jo,“ řekla Adriana, „už máš skoro všechno krom ponožek a spodního prádla. K tomu tě na zkoušení nepotřebuju, to ti koupím sama.“
Kdyby věděl, co ho čeká, nebyl by v tu chvíli za její nabídku tak vděčný. Když druhý den přišel z práce, ukázala mu Adriana v jeho skříni několik fungl nových hromádek – dámské kalhotky, bavlněné i silonové punčocháče a silonové ponožky.
„No to ses snad zbláznila, ne?!“ vybuchnul. „Tohle nebudu nosit ani náhodou!“
„Ale budeš. Zapomínáš, že tenhle půlrok jsem šéfová já,“ opáčila klidně Adriana. „Navíc,“ pokračovala, „mě děsně vzrušuje představa, že máš pod civilním oblečením něco, o čem vím jenom já.“
Při zmínce o vzrušení se zarazil. Možná by nebylo špatné okořenit jejich, až dosud běžným standardům se nevymykající vztah, něčím kapku odvážnějším.
„No jo,“ řekl už klidně, „ale dohodli jsme se přece, že cokoliv uděláme, mě neovlivní v práci.“
„Copak ty si v práci sundáváš veřejně kalhoty?“ opáčila s úsměvem.
Uznal, že měla pravdu. Kalhotky nikdo neuvidí, bavlněné punčocháče byly v lednu vlastně praktická záležitost a otázku silonek odsunul na později. Vždyť to přece byla hra, ne?
Kromě oblečení si Adriana přála změnit i oslovení. Ze začátku ledna jí z legrace, ale i tak trochu provokativně, oslovoval šéfko. To se jí přestalo líbit už první týden a změnila oslovení na miláčku. Když o něčem rozhodla nebo nařídila, očekávala od něj odpověď: „Ano, miláčku.“ A to jak doma, tak i na veřejnosti. Proč ne, oslovení to bylo pěkné, něžné, veřejnost nepobuřující, a koneckonců byla jeho miláček, tak jí rád vyhověl. Ani si neuvědomil, kdy se z vědomě hlídané odpovědi stala okamžitá podvědomá reakce. A když už na něco řekl „ano, miláčku,“ těžko se mu pak proti příkazu nebo rozhodnutí protestovalo. Když si po několika týdnech uvědomil, že se postupně změnil v poslušného pejska, bylo už pozdě se bránit.

3

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Co na začátku pokusu vůbec nepředpokládal, byla změna v jejich sexuálním životě. A že jich bylo. První už ke konci ledna. To, jak v klidu přijal nošení kalhotek, povzbudilo Adriani k prohlášení, že když je ona teď ta vůdčí osobnost, tak by měla mít hlavní slovo i v posteli. V jejích představách to vypadalo tak, že si ho před sexem přiváže za ruce a nohy k posteli a ona bude určovat, co se kdy a jak bude dělat. Něčemu takému se vůbec nebránil, bylo to vzrušující. Navíc komu by se nelíbilo koukat na hezkou holku na koníčku. Jenže jednou se při jejich též oblíbené šedesát devítce stalo, že zatímco on se mohutně snažil a bořil svůj jazyk do její mušličky, sám dole nic necítil.
„Co je?“ hlesnul mezi dvěma líznutími. „Vem ho do pusy.“
„Lízej a neruš,“ řekla Adriana, „užívám si.“ V tu chvíli s tím neměl problém. V posteli nikdy sobec nebyl, věděl, že čas od času to každý potřebuje jen sám pro sebe. A on si v uplynulých dnech užil dost dovádění na koníčka, kdy vlastně nemusel dělat vůbec nic. Jenže ono nebylo nic ani poté, co jí udělal.
„Promiň,“ řekla, „ale já dneska fakt nějak nemám náladu. Budeš s tím v pohodě, že jo?“
„Jistě, miláčku,“ řekl zklamaně. Usínalo se mu tehdy večer těžce.
Tři dny na to, když zase ležel přivázaný na posteli, vzala už nahá Adriana do ruky sametový pytlíček.
„Mám takové překvapení. Takovou erotickou pomůcku,“ řekla trochu plaše. „Stálo to docela dost peněz, ale neboj, nevzala jsem to z tvého účtu. Vzala jsem to z peněz od našich.“ Adrianu jako studentku ještě podporovali rodiče, i když už bydlela spolu s ním.
Vzápětí se ukázalo, že v pytlíčku bylo takové plastově cosi, co připomínalo penis.
„Co to je,“ zeptal se.
„To je mužský pás cudnosti. Vidíš, tady je zámek? To ti navlíknu a nebudeš ho moct používat.“
„Sakra a proč bych ho jako neměl chtít používat?“ rozčílil se a trochu zaškubal provazy, které ho poutaly k posteli.
„No, ono ani tak nejde o to, co chceš ty, ale co chci já, víš?“ uculila se, i když plaše. Přeci jenom tohle už bylo hodně za hranicí jejich sexuálních zkušeností, i za hranicí toho, co si oba představovali pod pojmem „být vedoucí“.
Začátky s pásem cudnosti nebyly lehké, trvalo až do března, než přišli na správné velikosti všech částí. Nejednou se stalo, že se vrátil z práce a měl pás cudnosti sundaný. I když neměl klíček od zámku, zvolené prvky byly tak veliké, že mu umožnily vyklouznout. Adriana postupně vybírala menší a menší části. Pak si zase stěžoval, že mu plast rozdírá kůži a že ho nosit nechce, ale Adriana nepovolila, protože si všimla, že s nasazeným pásem se její chlap večer v posteli více snaží. Zvlášť druhý den poté, co ho neudělala.

4

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Bylo už hodně po půlnoci a on pořád koukal do stropu. Vzpomínky na pás cudnosti ho vrátily zpět do oněch březnových dnů. Nastavení pásu bylo vyladěno a Adriana mu ho ne a ne sundat. Naštěstí přišel na to, že zatímco přes den byl jeho penis bezpečně zavřený, večer, po koupání, mu kůže povolila tak, že mohl penis vyndat. Sice nemohl pás odstranit úplně, na to byl už kroužek moc těsný, ale on ocenil i toto malé vítězství. Hned tu noc, poté, co opět ostrouhal, počkal, až orálně uspokojená Adriana usnula, a pak po chvíli jemné manipulace měl penis pevně v pravé ruce. Konečně! Byl to sice jen týden od posledního orgasmu, ale zdálo se to jako věčnost. Stačilo jen chvíli pumpovat a už si užíval okamžiky slastného uvolnění. Několikrát se prohnul v zádech a dokonce i tichý sten mu unikl. Nebo možná nebyl zas tak tichý, protože vedle něj se ozvalo klapnutí a rozsvítila se lampička.
„Co to tu zatraceně děláš?“ mžourala na něj Adriana. Provinile se podíval směrem ke svému rozkroku, ale i když oči hned zase zvedl, i ten drobný náznak stačil, aby Adriana odhrnula peřinu a spatřila příčinu nočního vyrušení.
Dopálila se. „Cos to provedl? Ty bídáku, jak to, že ti jde vůbec vyndat? A i kdyby, jak to, že podvádíš? Řekla jsem přece, že to já rozhodnu, kdy máš nárok!“
„Sakra a cos čekala? Vždyť už je to nejmíň tejden, co jsme to dělali naposled. To sis jako myslela, že se mi to vypotí čelem?“ křičel na ní troufale. Takový výbuch už si dlouho nedovolil a Adriana ho rozhodně nehodlala tolerovat.
„Tak to ne, milej zlatej, takhle by to nešlo. Teď se padej umýt a já ti zatím vymyslím trest.“ Adrianin příkrý hlas ho trochu zchladil, tak jen trochu zavrčel a rozešel se směrem ke koupelně.
„Hej, kam jdeš?“ štěkla po něm Adriana.
„No přece do koupelny,“ odpověděl zmateně.
„Dostal jsi příkaz, co máš říct?“
„Ano, miláčku,“ svěsil hlavu. Po této mezihře se odešel umýt, po rozhořčení už ani stopy. Přemýšlel, co mohla znamenat ta zmínka o trestu. To tehdy bylo něco nového. Do té doby sice Adriana řídila jejich domácnost a životy, a nutilo ho k různým věcem, někdy třeba zvýšila hlas, ale trestán nikdy nebyl. Bylo mu jasné, že nepůjde o nic příjemného, ale odporovat už si netroufal. Věděl, že šéfka, miláček, si nakonec stejně prosadí svou.
Vrátil se do pokoje, kde na něj čekala Adriana, ve tváři trochu červená a zhluboka dýchající. Byla trochu nejistá, opět se chystala překročit další pomyslný Rubikon v jejich vztahu. Nejprve mu vrátila penis do klícky, a když byl zase pevně zamčený, poručila mu lehnout si na záda pod stůl. Pak mu k nohám stolu přivázala ruce i nohy, takže ležel rozcapený do stran a až na drobné kroucení se nemohl hnout. Jeho zamčený penis trčel do prostoru a on se začal bát, aby mu Ariana nějak neublížila.
„Hele,“ varoval jí, „ale koule necháš na pokoji, jo?“ ujišťoval se.
„O koule se neboj, teď bude trpět úplně jiná část tvého těla,“ odvětila, pořád trochu nazlobeně, a odešla do kuchyně. Po chvíli se vrátila s velkou vařečkou a řekla: „Choval ses nerozumně, jako dítě, a tak taky jako dítě dostaneš.“ Chvíli si myslel, že to nebude zas tak zlé, jenže ona vzápětí dodala: „Budu tě mlátit tak dlouho, dokud se ta vařečka nezlomí.“ Klekla si k němu na zem, napřáhla se a dopadla první rána.
„Jauuu! Co…“
„Jauu! To bolí!“
„Jauu…“
A bolelo to. Hodně to bolelo. Nejdřív na ní křičel, že už stačí, ať přestane. Pak nadával, pak prosil. Nakonec mu zbylo jen zoufalé kvílení a kňučení. Byla skoro půlnoc, moc by za to nedal, že mlaskání dopadající vařečky na jeho půlky, kombinované s jeho skučením, vzbudily nejednoho souseda u nich v činžáku. Ztratil pojem o čase i o množství ran, které dostal. Skučel a v duchu prosil, ať už se ta vařečka zlomí. Jenže ona se nezlomila. Naštěstí se Adriana unavila a díky fyzické námaze i vypustila páru, a když viděla, že jeho zadek pokrývá nespočetně modrých oválů a místy i červených proužků, upustila od svého původního záměru a zbytek trestu mu prominula.
Chvíli oba přerývaně dýchali a nakonec Adriana řekla: „S podvodníkem spát v posteli nebudu. Dneska zůstaneš na zemi a zítra se rozhodnu, co s tebou dál.“
Po chvíli ticha dodala: „Nic neslyším…“
„Ano, miláčku.“

5

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

A tak začala éra výprasků. Časem sice ztratily na intenzitě, už dlouho nedostal, ale jejich hrozba byla všudypřítomná. Zvlášť začátky byly krušné a Adriana se nových možností chopila velmi aktivně. Už se nebála zacházet stále dál a dál a to, co by na začátku jejich pokusného roku opatrně realizovala měsíc, teď uvedla do praxe během jednoho dne.
Hned druhý den, když přišel z práce, si zavolala ho do pokoje. Normálně by se převlékl do něčeho pohodlného a začal s domácími pracemi, ale ten den to bylo jiné. Adriana mu velela sundat kalhoty. Sedla si na židli a pokynula mu, aby přistoupil. Trochu mu stáhla kalhotky. Ten den měl růžové s obrázkem žluté kachničky vepředu. V penisu mu začalo cukat, jak v něm blízkost jejích úst probouzela choutky. I přes včerejší autoerotiku byl nadržený a chtěl Adrianu opíchat. I ten výprask jí prominul, i když během dne, kdy se u počítače pořád vrtěl a ošíval, jí dal v duchu mnoho nepěkných jmen. Chtěl něco říct, ale Adrianino počínání ho překvapilo. Nejdřív prohlédla vnitřní přední stranu jeho kalhotek, poté prozkoumala klícku a jeho zavřený penis.
„No, máš štěstí,“ zhodnotila výsledek své prohlídky. „Kleknout!“ poručila a on si kleknul dřív, než si vůbec stačil uvědomit, do jakého postavení se právě dostává.
„Takže nová pravidla. Tenhle pás cudnosti není tak omezující, jak jsem doufala, jenže bezpečnější typy jsou moc drahé, musíme si vystačit s tímhle. I tak ale pořád platí, že já jsem šéf a jen já budu rozhodovat, kdy budeš stříkat a kdy ne. Je to jasný?“
„Ano, miláčku.“
„Protože se ti ale nedá věřit, tak ode dneška pokaždé, když přijdeš z práce, tak projdeš takovou inspekcí. Chci vědět, že v práci na záchodě neděláš něco zakázaného.“
„Ano, miláčku.“ Sice svěsil hlavu, ale líbila se mu představa, že mu ho Adriana bude denně brát do ruky a zkoumat. Kdo ví, třeba až trochu vychladne, přemluví jí k nějaké orální akci.
„Dále jsem se rozhodla ke změně tvého domácího oblečení. Ty tvoje tepláky jsou stejně hrůza, a navíc já teď potřebuju mít volný přístup k některým tvým partiím. Takže jsem ti koupila tohle,“ řekla, zvedla ze stolu nějakou látku a rozložila. Na první pohled to byl jen ne moc velký černý čtverec.
„Co to je?“ zeptal se?
„To je sukně. Takhle jí obtočíš kolem pasu a zapneš na knoflíky. Obleč si jí,“ poručila a podala mu ten zvláštní kus látky.
Udělal, jak si přála. Sukně mu byla kolem pasu dobře, ale ta délka – vždyť mu sahala sotva do třetiny stehen! V soutěži minisukní by tahle vyhrála první místo. Nicméně neprotestoval. Jednak věděl, že by to stejně nemělo smysl, jednak vždycky tušil, že po kalhotkách a silonkách jednou něco takového přijde. Spíš se divil, že to nepřišlo dřív. A když má jít o domácí oblečení, čert to vem. Už možná za měsíc začnou horka a sukně bude docela praktický kus oblečení.
„Víš, co je na téhle sukni nejlepší?“ zeptala se Adriana rozverně? „Že když se předkloníš, tak krásně ukážeš zadek. Budu tě moct kdykoliv okamžitě seřezat a nebudu muset čekat, až sundáš kalhoty.“ Její smích byl jen z poloviny radostný. Druhá půlka byla čistá škodolibost.
„Jak, seřezat?“ hlesnul. „Včera to snad bylo dost, zadek mě bolí ještě teď. To by snad kvůli jednomu vyhonění stačilo, ne?“
„Ale tady vůbec nejde o to včerejší vyhonění. Za to už jsi dostal. Já mluvím o tvých budoucích prohřešcích a trestech. Zatím bych tvoji snahu nechat mě vést hodnotila spíše jako průměrnou. A to mě neuspokojuje. A ty mě přece chceš, uspokojit, že?“ zeptala se svůdně.
„Ano, miláčku.“
„No vidíš. A mým úkolem je vytvořit ti pro tvoji snahu patřičné podmínky a motivaci. Fyzický trest je velká motivace, stejně tak jako uspokojení libida. Takže poslouchej: pokud něco provedeš, neuposlechneš nebo s tebou nebudu spokojená, dostaneš výprask. Je jen na tobě, jak často budeš dostávat. Budu férová a budu tě bít jen za skutečné prohřešky, ne pro pobavení. No a stav tvého pozadí určí osud a uspokojení tvého popředí. Až se jednou stane, že nebudeš mít na zadku jediné jelito ani modřinu po výprasku, bude to znamenat, že jsi hodný a poslušný a dostaneš svou odměnu. Odemknu tě a budeš moct zasunout.“
I když se tomu snažil bránit, nové pravidlo ho velmi vzrušilo. Nechápal to, nikdy nebyl masochisticky založený. On byl přece vždycky ten dominantní, tohle nebyla role pro něj. Ale jeho penis, tahající klícku dopředu, říkal něco jiného.
„Vidím, že se ti to líbí,“ pohladila mu Adriana klícku a varlata. „No, po včerejšku máš zadek pěkně zmalovanej. Tak se snaž a třeba si už brzo užiješ.“
„A jak tak na tebe koukám, tak ještě jedna věc – ode dneška si koukej holit nohy!“
„Ano, miláčku.“

6

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Venku občas projelo auto, panovala hluboká noc. On stále nespal, pořád ho cosi nutilo vzpomínat. Jak byl tenkrát vzrušený, jaká očekávání měl. Jenže teď je konec června a on už si tři měsíce nezapíchal! Teď už sice měsíc nedostal a na zadku měl jen tři malé modřiny, za týden by přišel jeho čas, ale to už teď řešit nemusel. Dnešní nocí končí první pololetí. Už brzo bude šéfovat on a období půstu si bohatě vynahradí. Když se ale v mysli vrátil zpět do minulosti, musel uznat, že to nebyla Adrianina zlá vůle, která by mu bránila v sexu. Zavinil si to sám. Hlavně ten nešťastný duben, ten mu dal zabrat.
Adriana neměla přehnané nároky, měla vlastně jen pár pravidel, ale vyžadovala jejich striktní dodržování, což jemu ze začátku vůbec nešlo. Přitom nešlo o nic těžkého. Třeba jedno ze základních pravidel bylo, že nesmí odmlouvat ani nijak komentovat její rozhodnutí. Jenže ať si to někdo zkusí, když to má v povaze. A tak vlastě každý den dopadala rána za ranou na jeho víc a víc mučený zadek. O nějakém hojení si mohl nechat jen zdát, jeho pozadí byla směs modrých, fialových a červených skvrn. Už po týdnu nebylo bílou kůži ani vidět.
Způsob vyplácení se brzo změnil. Vařečku nahradila bambuska koupená v Bauhausu (Adriana chtěla rákosku, ale nevěděla, kde ji koupit), pozice na zádech pod stolem byla změněná na pozici na břiše, úvaz ke stolu, s chodidly na stupínku tak, aby zadeček hezky trčel vysoko do vzduchu.
Aby si snad nemohl ztěžovat na neobjektivnost délky výprasku, Adriana zavedla takzvané jednotky. Jedna jednotka znamenala třicet ran, a on podle provinění dostával určitý počet jednotek. Nebylo jich moc, Adriana nebyla žádná sadistka. Jenže když během jednoho celodenního výletu nasbíral za verbální prohřešky tři jednotky, bylo to pak večer při výprasku znát.
Už vlastně po tom úplně prvním výprasku měl zadek značně citlivý, a následující dva dny z něj udělaly něco, proti čemu je oko jen necitlivá tkáň. A každý den, každý výprask situaci jen zhoršoval. Při chůzi cítil každý pohyb látky kalhot. Sedat musel značně opatrně, samotné sezení v práci u počítače byla samozřejmě kapitola sama pro sebe. Když pak měl večer dostat další výprask, bylo to kruté už od první rány. Už dávno nepředstíral statečnost a nechal naříkání volný průběh. Už dávno nepřemýšlel o tom, jestli ho sousedi uslyší nebo ne. Původní touha mít zadek bez jelit a dobrat se tak sexu už dávno vzala za své. Teď se přes den snažil, aby večer nedostal, a i když se mu první dva dubnové týdny moc nedařilo, třetí týden byl mnohem lepší. Od pondělí nedostal žádný trest, a i když jeho pozadí sice bylo pořád značně citlivé a fialovo tmavě rudé, on si připomněl, že když se bude snažit, bude mít třeba brzo sex. Nevěděl sice, jak dlouho mu mohou jelita mizet, ale nezabránilo mu to jít v pátek domů s veselou myslí. Čekal ho víkend s jeho miláčkem. Bylo mu jasné, že bude muset být ve střehu každou minutu, ale také věděl, že zažije spoustu vzrušujících zážitků. Co nevěděl, bylo to, že mají návštěvu. Z rodiny.

7

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Adrianina rodina bydlela ve stejném městě, a protože na ně byla fixovaná, byli u nich na návštěvě každý týden, někdy dokonce i dvakrát. Naopak je dva za tu dobu, co bydleli spolu, nikdy nikdo nenavštívil, takže přítomnost Adrianiny sestry v obýváku byla překvapující. Adriana byla nejstarší ze tří dětí. Nejmladšímu bylo deset a prostřední Janě bylo čerstvých sedmnáct. Puberta s ní třískala a skoro pořád byla na zabití. Navíc v rámci rodinných návštěv nešlo utajit, že on neustále nosí dámské silonové ponožky, což Adrianiny rodiče byli ochotni přejít nakrčeným obočím a zdvořilým mlčením, kdežto Jana nevynechala jedinou příležitost si do něj rýpnout. On ji tím pádem moc nemusel, dával jí to docela znát a i když to Jana nevěděla, za poslední týdny dostal několik výprasků i kvůli ní. Prý za neuctivé chování ke členu rodiny. Proto teď její přítomnost raději nekomentoval a pohnul se směrem ke kuchyni.
„Kam pak to jdeš?“ zeptala se Adriana.
„Do kuchyně, myslel jsem, že bych vynesl smetí.“
„Nic takového, po příchodu domů je přece nejdřív inspekce. Převleč se do domácího oblečení a přijď se ukázat.“
Tak tohle byl šok. To přece nemohla myslet vážně? Převléct se do domácího znamenalo vzít si na sebe minisukni, a podrobit se inspekci znamenalo Janě ukázat kalhotky, a co hůř, i pás cudnosti. Jeho ego bylo v tu chvíli zašlapáno do podlahy a penis mu strachy z ponížení skoro zalezl do břicha.
Tonoucí se stébla chytá a on zkusil pípnout, „sejdeme se v ložnici?“
„Kdepak, nechce se mi vstávat, jen přijď hezky sem,“ pohřbila Adriana všechny jeho naděje.
Nevěděl, co má dělat. Bylo mu jasné, že neuposlechnutí bude mít velmi bolestivé následky, ale než se ponížit před tou bláznivou puberťačkou, to raději přetrpí další výprask. Kolik tak může dostat. Jednu jednotku za nepřevlečení, druhou za bojkotování inspekce, a protože si nejspíš bude muset dupnout, tak další za neuctivé chování. Možná ještě jednu za odmlouvání. Sto dvacet ran bambuskou na zadek, který bolestivě vnímá i něžné přejetí rukou. Hrozná představa. Po čerstvých zkušenostech pro něj ta číslovka nebyl jen anonymní, bezrozměrný počet. Bylo to zcela konkrétní vyjádření hrozného utrpení. Ale při pohledu na tu blazeovanou sedmnáctku věděl, že to za to stojí.
Už už se nadechoval k tomu, aby odmítl, když se Ariana nevině zeptala: „Mám to opakovat?“
„Ne, miláčku,“ řekl automaticky a jeho tělo se samo rozešlo. Ještě ani nedokončil krok a už si v duchu nadával. Tohle byl další v poslední době získaný reflex. Opakovaný příkaz automaticky znamenal jednu jednotku. Nasbíral jich nepočítaně a Adriana u něj celkem brzo vypěstovala reflex, kdy na otázku „mám to opakovat“ okamžitě zareagoval požadovaným chováním. Teď tomu bylo zrovna tak. Odešel do ložnice a za sebou slyšel Janu, jak říká: „No hezky ho cepuješ. Jo, to je potřeba, aby nezvlčil. Prosím tě a o jaké inspekci jsi to mluvila?“
V ložnici s převlékl do žlutého strečového trička a své jediné sukně. Když zahlédl svůj obraz v zrcadle, tak nějak mimoděk si pomyslel, že mu to vlastně docela sluší. Nechápal, kde se v něm ta myšlenka vzala, a stejně ji rychle zaplašil. Srdce mu bilo až v krku. Za chvíli dojde k největšímu ponížení jeho života a on s tím nemůže vůbec nic udělat. Mohl, před pár okamžiky v obýváku, když se chystal promluvit. Tehdy měl odvahu, teď už ho ale opustila.
Vyšel ze dveří směrem k obýváku. Když ho Jana spatřila, tak nejdřív zmlkla, a pak tím nejafektovanějším pubertální hlasem zaječela: „No ty vole to je síla! No ty co to je, tohle? Von je úplnej magor, ne? Ty vole ty chodíš s úchylem?“
„Víš, sestřičko, ono je docela dobře možné, že to já jsem úchyl. To já ho nutím se takhle strojit, a víš proč?“ Jana jen zavrtěla hlavou. „No podívej, jak je poslušnej. Koukni, jak jsem ho za necelý čtyři měsíce vychovala. Muselo být pro něj hrozný se takhle před tebou ukázat, ale udělal to, dokonce bez odmlouvání. Copak ty bys nechtěla takhle poslušnýho chlapa?“
„Jakýho chlapa?“ vyprskla Jana, „dyť se na něj podívej, na buznu. Kdo ví, jestli ho vůbec má.“
„Vidíš, dobrá připomínka,“ chytila se toho Adriana. „Tak se podíváme. Sukni nahoru!“ Ta poslední věta patřila jemu. Poslušně nadzvednul sukni a držel. Už neměl co ztratit. Sotva Jana uviděla kalhotky, obrátila oči v sloup a poznamenala, „No ty vole, a vložku nemáš?“
Když ale Adriana stáhla kalhotky dolů a objevil se pás cudnosti, Jana ztratila řeč.  Přeci jen přes všechny silácké řeči byla pořád ještě dítě, sexu a erotických pomůcek neznalá. Adriana usoudila, že to byl správný okamžik, kdy Janu poučit o mužské potřebě sexuálního uspokojení, i o tom, jak se pomocí této touhy dají muži kontrolovat, a jemu nezbylo než tam stát, držet vyhrnutou sukni, poslouchat všechny ty řeči, topořit se pod doteky své Adriany a vysloužit si tím Janino chichotání.
„Tak jo,“ utnula to nakonec Jana, „ať teda jde konečně s tím smetím. Už se na ty jeho koule nemůžu dívat.“
„Teď už je na smetí pozdě,“ zareagoval na to nechtěně. Hned zavřel pusu a kouknul se po Adrianě, ale ta naštěstí pokyvovala souhlasně hlavou. „Má pravdu, takhle ho ven nepoženu a tady má spoustu jiné práce.“
„A proč bys ho jako takhle nehnala ven? Jako kvůli tý sukni? Dyť máme rovnoprávnost, ne? Proč by jí nemoh‘ mít? Jen ať jde takhle!“
Když kouknul na Adrianu, bylo mu jasné, že ho show pro sousedy nemine. „Adriano ne,“ řekl jako sebevědomý muž, „přece chápeš, že to už je přes čáru.“
„Jedna jednotka za odmlouvání,“ byla jediná odpověď, které se dočkal. Zrovna v tu chvíli se i trochu pohnul, jeho zadek mu dal vědět, jak je na tom, jemu ruply nervy, otočil se na Janu a vyštěknul na ní: „Ty krávo pitomá, tohle ti jednou spočítám!!!“
„Tak dost!“ zakročila Adriana. „Jedna jednotka za vyhrožování a další za sprostý slova. A buď rád, že jsem takhle mírná, ty sprostý slova jsi řekl dvě. Dojdi s tím smetím a vem to rychle, ať to můžeme vyřídit.“

8

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Rychle popadl pytel s odpadky a za chvíli už běžel ze schodů dolů. Výtah totiž nesměl používat, bylo to jedno z prvních zavedených pravidel. Aby prý spaloval přebytečné kalorie, když celý den jen vysedává u počítače. V baráku sice nikoho nepotkal, ale venku na ulici bylo živo, byla doba návratu lidí z práce. Hlavně nepotkat žádného souseda, říkal si. Štěstí mu přálo, těch několik cizích lidí, co cestou k popelnicím potkal, dělalo, že neexistuje. Výhoda anomálií. Rychlým krokem se vrátil k domu, odpočinek si dovolil až uvnitř. Už normálním tempem začal stoupat do schodů. Ono také nebylo kam spěchat, na nadcházející okamžiky se vůbec netěšil. Už mu snad ani nevadilo to, že Jana zažije celý jeho výprask v přímém přenosu, ani to, že se vlastně o jeho trestání doví, ale ta bolest. Ta strašná bolest, co ho čeká. Jen to pomyšlení mu způsobovalo křeče na zadku. Najednou se rozjel výtah. Kruci, nechtěl potkat souseda a mít na sobě sukni. Rozběhl se do schodů a v tu ránu byl nejrychlejší z těch, co si kdy běželi pro výprask.
Ještě zadýchaný vstoupil do obýváku. Z toho, jak se Jana chichotala a pomrkávala po něm bylo naprosto jasné, že už ji Adriana vysvětlila, o co jde.
Adriana stála u stolu, řemeny na přivázání připravené. Už to víc nezdržoval. Jako robot došel ke stolu, mnohokrát nacvičeným pohybem sundal kalhotky, nadzvedl sukni, stoupnul si na stupínek a břichem nalehl na připravený tvrdý polštář, který mu při výprasku držel pánev a zadek hezky nahoře.
„Ty vole, to je síla,“ neudržela se Jana komentáře. „Ty mu dáváš. Koukni na tu prdel. Na tom se snad ani nedá sedět.“
Ve skutečnosti mu Adriana poslední dobou vůbec nedávala a na zadku sice skoro sedět nemohl, ale nic jiného mu nezbývalo. A teď se situace ještě významně zhorší. Natáhl ruce a čekal. Adriana v začátcích výprasků velice rychle přišla na to, že kromě rukou a nohou je výhodné převázat ho i v pase, takže teď tam polo stál a polo ležel, nemohl se ani trochu hnout, a modrý zadek byl nejvyšší a nejzranitelnější místo na jeho těle.
„Takže třicet ran za odmlouvání,“ uvedla výprask Adriana a i když se stačil podivit, jak to, že jenom třicet, neměl čas na přemýšlení. První rána dopadla, on zavyl a rázem se ocitnul v jiném vesmíru. Ve vesmíru, kde sukně, kalhotky, pás cudnosti ani pubertální Jana nebyly důležité. Byl ve vesmíru, kde jedinou realitou, jedinou věcí, na které záleželo, byla rákoska a ruka, která jí ovládala.
Adriana po třicáté ráně přestala s vyplácením, on ale ještě ze setrvačnosti několikrát zasténal v rytmu, v jakém předtím rákoska dopadala. Teprve pak se mohl začít divit. Ještě se nikdy nestalo, aby ho Adriana přestala bít uprostřed výprasku. I když nasbíral větší počet jednotek, nikdy mu nedala vydechnout, vždycky si musel svůj trest vychutnat celý od začátku do konce. Netušil, co se děje.
„Tak to bylo za mě,“ pustila se do vysvětlení Adriana. „Pak sis vykoledoval dvě jednotky za nadávání, a protože jsi tím urazil hlavně Janu, dostaneš výprask od ní.“
Tak to byl vrchol. Ještě před chvílí si myslel, že vrchol ponížení byl ukazovat holce svůj penis zavřený v pásu cudnosti, jenže teď mu měla dát ta o sedm let mladší holka takový výprask, že mu bylo jasné, že se v jeho průběhu neudrží a bude prosit, aby přestala. A on už teď věděl, že nepřestane.
„Ne…prosím…Jana…ne,“ prosil zajíkavě, jak ještě vydýchával bolest. „Prosím…miláčku.“
„No jak chceš. Může to být šedesát rad od Jany nebo devadesát ode mě, za to, že děláš problémy.“
Její slova měla sílu elektřiny. „Ne, devadesát ne, beru Janu, beru Janu!“ K čertu s ponížením, ať si teda ta žába užije, hlavně ať on nedostane ani jednu ránu navíc.
„Když já teď nevím, jestli se jí do toho bude chtít, když jsi ji odmítl,“ trápila ho Adriana. „Třeba si teď nebude věřit, že odvede kvalitní práci.“
„Prosííím…“ zasténal.
„No mě nepros, pros Janu. Od ní chceš laskavost.“
Jestli si Adriana myslela, že ho tímhle poníží, tak se spletla. Poprosit puberťačku o výprask nebylo nic proti tomu, čím už si dneska prošel a ještě projde. Pokorně a celkem i zřetelně řekl, „Jano, prosím tě, seřež mě.“
„No když tak hezky prosíš,“ uculila se Jana a vzala do ruky rákosku.   
Zkusmo švihla a na jeho zadek dopadla první rána. Nebyla tak silná jako od Adriany, ale on by zanaříkal i po něžném plácnutí. Jana po prvních pár úderech nabrala grif a pak už sázela jednu ránu za druhou.
On řval jak pominutý. „Nééé! Prosíííím!  Ne do stejnýýýho mííístááá! Aúúúú!“
Jana vypadla z rytmu a obrátila se na Adrianu: „Co to ječí?“ On zatím zpracovával bolest cukající celým jeho zadkem.
„Abys ho nemlátila pořád do stejnýho místa. Musíš ty rány rozprostřít po celým zadku.“
„Proč?“ zeptala se Jana.
„Jednak protože pak má jelita hezky všude, a taky když ho mlátíš do jednoho místa, tak ho to strašně bolí, víc, než když bouchneš jinam a pak se vrátíš.“
Jana se usmála. „Aha, chápu.“
Ten den při výprasku poprvé plakal.

9

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Bylo skoro ráno, oknem už bylo vidět světlo a jemu v hlavě dobíhal film. Film o tom, jak se v něm tehdy něco zlomilo a on si umínil, že to nevzdá. Že bude poslušný, že už nikdy nedostane výprask od bláznivé puberťačky. Že se mu vyhojí všechna jelita, jeho láska mu odemkne pás cudnosti, a on konečně vyvrcholí. Téměř to dokázal. Byl ten nejposlušnější chlap na světě. Nenadával, nestěžoval si, neodmlouval. Už dlouho nedostal. Nebýt těch tří malinkých modřin, tak to vlastně dokázal.
Ale teď už je to jedno. Je ráno a jeho podřadná role končí. Dnešek mají oba volný, to už si dohodli na úplném začátku, a od zítřka všechno řídí on. Nejdřív ji opíchá, pak se nechá vykouřit a pak jí znovu opíchá. Tři měsíce bez sexu! Tři měsíce bez jediného doteku tam dole! To si přece žádá satisfakci.
Je to tady, Adriana vstává. Usmála se na něj, on na ní kouknul vyzývavě. Ona promluvila první: „Tak půlka experimentu je za námi. Jsem zvědavá, co přinese druhý půlrok. Ještě chvíli počkej, skočím si na záchod a odemknu tě.“
Divné. Myslel si, že Adriana dostane strach. Že po tom všem, čím musel projít, ho bude prosit, ať na ni není tak tvrdý, ať má slitování.
Už se vrací, stále nahá jak Eva. Stoupá si nad něj.
„Ještě než tě odemknu, chci s tebou probrat jednu věc.“
Á, už je to tady. Teď začne škemrat.
„Už dlouho jsi neměl sex, protože podmínka byla, že nesmíš mít na zadku stopy po bití.“
„Jo, ale to už je teď přece jedno,“ opáčil on.
„Tak jako je, ale za poslední měsíc jsi nedostal ani jednou. Tvoje chování bylo perfektní.“ Adriana si sedla na bobek. Jak měla nohy po jeho bocích, měla trochu roztažené nohy a on koukal přímo na její vyholenou mušličku.
„Víš,“ pokračovala, „přemýšlela jsem, jestli bys tomu nechtěl dát ještě pár dnů a dotáhnout to až do vítězného konce.“
„A proč bych jako měl? Dneska sice budeme každý sám, ale už zítra mi budeš muset být po vůli. Vynahradím si všechno, co jsem do teď neměl,“ řekl na rovinu a nekompromisně.
„Jenže ono to tak není, víš,“ řekla sladce a trochu smutně. „Přiznej si, že si ho vyhoníš hned teď, jak tě odemknu. Možná nejspíš dneska několikrát a zítra se mnou už to prostě nebude ono. Taková doba čekání a snažení, a to jen proto, aby sis to udělal rukou. Fakt to chceš takhle?“
Koukal na její mušličku a přemýšlel o jejích slovech. I když si to těžko přiznával, bylo na nich hodně pravdy. Vždyť se přece celou dobu těšil na sex za odměnu. Na sex po sundání klícky. Má o to teď přijít jen kvůli tomu, že je posledního června? Vždyť už mu chybí tak málo.
„Takže co přesně navrhuješ?“ zeptal se. „Jako že ještě pár dnů počkáme a zmizení modřin oslavíme mým odemčením a sexem, a teprve pak si prohodíme role?“
„Tak nějak, akorát s tím, že než ti zmizí modřiny, tak pojedeme tak jako dosud. Takže žádné vyskakování, jinak dostaneš a tvůj velký orgasmus se opět odsune.“
Toho se nebál, poslední měsíc jasně dokázal, že už věděl, jak se chovat. Mohutný orgasmus bude co nevidět.
Naposledy se podíval na její dírku, kterou měl stále přímo před obličejem. „Tak dobrá, jdu do toho, za to vzrušení to stojí.“
Krásně se na něj usmála. „Věděla jsem, že neodoláš. No nejsem já šikulka?“ Dala mu pusu a začala ho odpoutávat od řetězu.
„Nelži,“ dobíral si jí, „nemohlas to vědět. Pravděpodobnost, že kývnu, byla mizivá.“
„No když myslíš… Zažil jsi se mnou některý dost drsný věci, ale zůstals. Vyděláváš dost na to, aby sis pronajal vlastní byt. Jednou jsi prostě nemusel večer přijít, a já bych s tím nic nenadělala. Jenže ty jsi zůstal. Dokonce i po tom, co jsem ti provedla s Janou. Jsi spokojený, i když si to nechceš přiznat. Měla jsem slušnou šanci, že se trefím, ne mizivou.“
Nějak nevěděl, co na to říct, tak vstal a chystal se do koupelny. Kouknul na svůj vzpínající se zamčený penis. Nechtěl přemýšlet o tom, co mu Adriana právě řekla. Bylo by to zbytečné, stejně už budou pokračovat jen několik málo dní.
„Naplánovala jsem na dnešek výlet,“ volala za ním. „Zajedeme k vašim, už jsme tam půl roku nebyli. V obýváku jsem ti připravila oblečení, vem si ho na sebe.“
Co zas bylo tohle za novoty? Od kdy měli oblečení v obýváku? Nedalo mu to a vešel do pokoje. Na ramínku tam bylo pověšené černé body, červená kolová sukně a přes opěradlo židle byly přehozené bílé silonky.
*** KONEC ***

10

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Paráda wink

A i přes zvýrazněný konec se nabízí otázka, jestli náhodou nebude pokračování..??

11

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Moc pěkné.

12

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Veľmi vzrušujúca a kvalitná poviedka!!!

13 Naposledy upravil: davidt (22.8.2016 20:26:04)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Děkuju za kladné ohlasy.
žádný druhý díl jsem původně vůbec neplánoval, ale když se mi omylem podařilo do názvu vlákna vloudit slova "část 1.", tak pokud bude mít povídka návštěvnost a bude se líbit, tak druhý díl vymyslím a napíšu. Už dneska mi to nedalo a ve volných chvílích jsem promýšlel, o co by v pokračování mohlo jít? :-)

14

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Také se přimlouvám za pokračování. Moc pěkné.

15

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Moc pěkné...

16 Naposledy upravil: ovoce33 (23.8.2016 22:38:15)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Ahoj,
chybí mi tam pasáž s obojkem. Na začátku píšeš "Ležel na zádech, na matraci, přikrytý dekou. Od jeho kovového obojku se táhl tenký řetěz," a jak to bylo dál? Mohl ho nosit i ven.
Povídka je pěkná, jako opravdová.

17

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

Jak to vypadá s pokračováním povídky ?

18

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

http://forum.cudnost.cz/topic/1257/svob … ti-cast-2/

19

Re: Svobodné rozhodnutí - část 1.

klobouk dolů... Krásná povídka a hlavně čtivá. Jen tak dál.