1 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 20:45:05)

Téma: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Na přání několika čtenářů jsem napsal druhý díl povídky, jejíž první část najdete zde: http://forum.cudnost.cz/topic/1250/svob … ti-cast-1/

Druhá část je mnohem delší než první, asi to ve webové úpravě nebude jednoduché čtení, ale pokud si vyšetříte čas, uděláte kávičku, a vydržíte až do konce, čeká vás několik dějových zvratů, nové rekvizity, a doufejme i hodně vzrušení.

Ať se vám líbí.

2

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Léto se chýlilo ke svému konci a oni trávili poslední srpnový víkend na chatě jejích rodičů. On zrovna seděl v křesle před chatou, v ruce skleničku whisky, pozoroval západ slunce a v duchu bilancoval dva měsíce, co byl ve vedení. Jaké byly, ty dva měsíce? Nebyly úplně špatné. Sexu měl do sytosti, bohatě si vynahradil všechno, o co přišel. A také strávili skvělou lenošivou dovolenou u moře, kterou vybral. Kdyby to bylo na Adrianě, byla by jejich dovolená mnohem akčnější. On ale preferoval koupání v moři, lenošení na písečné pláži a noční dovádění po barech a diskotékách.
Nebyl tak despotický, jako byla Adriana během svého půl roku. Nikdy na ni nevztáhl ruku a povrchnímu pozorovateli by se mohlo zdát, že jsou přirozený rovnocenný pár. On už totiž poznal, že některé Adrianiny nápady jim byly ku prospěchu, i když se neshodovaly s jeho názorem. Vždyť to koneckonců byla ona, která, přestože už v submisivní roli, přišla s nápadem pronajmout si větší byt. Na začátku července totiž odpromovala a našla si místo ve velké mezinárodní firmě. Rázem měli o mnohem víc peněz a mohli si ledasco dovolit. Jako třeba pronájem 3+1 v sedmém patře sice paneláku, ale na hezkém, udržovaném sídlišti.
Dopil a ruku s prázdnou skleničkou natáhl k nahé Adrianě, klečící vedle něj. Ta mu pokorně dolila a opět si klekla na své místo. Večerní obsluhování a masáže bylo příjemné, leč už trochu obehrané zpestření jejich dnů. Musel uznat, že zatímco za dob Adrianiny vlády kolem nich sexuální energie jen sršela, za pouhé dva měsíce jeho vlády sklouzli téměř ke stereotypu. Ráno oba odešli do práce, večer se potkali, večeře, sex, spát, a druhý den to samé nanovo. Jen díky tomu, že bylo léto, a oni mohli každý víkend vypadnout z města, zažili i něco jiného. Třeba jako když zkoušeli sex v loďce uprostřed Máchova jezera a nakonec skončili oba ve vodě, včetně šatů. Na břeh vylezli nazí jak palce, zachránit se jim podařilo jen jedno tričko. Užili si tenkrát dost trapných, a vlastně i vzrušujících chvilek, kterým se večer u vína nakonec zasmáli. Jediný mráček na celé té příhodě byl, že jim k ní dopomohl osud, ne jeho rozhodnutí, plánování nebo fantazie.
Jak je možné, říkal si, že Adriana dokázala zařídit každý den tak vzrušující? Určitě to nebylo těmi výprasky. Ty sice číhaly ve vzduchu každý den, ale z duše je nenáviděl, z těch rozhodně nadržený nebyl. Ani z dámského prádla, které musel nosit. Byl si skoro jistý, že to bylo tím pásem cudnosti. Ten způsoboval jeho permanentní nadržení, touhu být stále s ní a dotýkat se jí. Když tak o tom přemýšlel, celé ty dva měsíce, co ho na sobě neměl, mu mezi nohama něco chybělo. Začal vzpomínat na pocity, které v něm zažíval. Na to, když mohl vzít do ruky jen nepoddajný plast. Jediný možný dotyk na penisu byla vatová tyčinka při hygieně. Vzpomínal, jaké to bylo, když šel po ulici a uviděl krásnou holku v minisukni, a on si při pohledu na ní uvědomil, že nemůže. V tu chvíli ho dole zalilo takové zvláštní horko. Tehdy, a vlastně i teď, ve skutečnosti.
Uvolnil si poklopec a vytáhnul ztopořený penis. Podíval se na Adrianu a lusknul prsty. Ta se přesunula, klekla si před něj, vzala jeho penis do úst a začala pomalu sát. On zavřel oči a představoval si, že právě dostává orál po delší době zamčení.
„Copak se to dneska děje?“ přerušila Adriana na chvíli sání. „Máš ho nějakýho mohutnýho. Jakoby většího než jindy.“
„To je přece nesmysl,“ odbil ji, ale v duchu ji dal za pravdu. Opravdu byl při vzpomínce na pás cudnosti nadrženější než obvykle.
Adriana dokončila svůj úkol, všechno spolykala a svým jazýčkem něžně špičku penisu očistila. Pak si položila hlavu na jeho stehno, penis stále v ústech, a čekala na plné ochabnutí. Čas od času malinko nasála, aby odstranila z penisu vytékající kapky spermatu. V takových momentech vždycky slastně zaúpěl. Po několika minutách cítil, že už je v klidu a pohladil ji po vlasech. „Hodná holka,“ pochválil ji.

3

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

„Chceš?“ nabízel ji skleničku s destilátem. Adriana se trochu napila a s díky skleničku vrátila.
„Podej mi talíř s jednohubkama,“ poručil ji. Adriana tak učinila, on vzal jeden pamlsek na párátku a vložil jí ho do úst. Tímto způsobem jí pomalu nakrmil, dokud nezpracoval polovinu talíře. Dělalo mu to dobře.
„Adrianko,“ zeptal se jí, „jsi spokojená?“
„Ano, miláčku,“ odpověděla. To bylo jedno z jeho pravidel, musela ho titulovat stejně, jako tehdy on jí.
„Počkej, já to myslím, vážně. Zapomeň chvíli na naše role a řekni upřímně, jestli jsi spokojená.“
„Není to špatné,“ řekla váhavě.
„Jo,“ chytil se její narážky, „ale není to úplně ono, co? Něco tomu chybí.“
„Jako co?“ vyhnula se Adriana přímé odpovědi.
„No,“ zaváhal, „ne všechno, co jsi zavedla, bylo špatný.“
„A co se ti líbilo?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Líbil se mi pás cudnosti. Respektive to všechno, co ve mě a mezi námi vyvolal.“
„Aha,“ řekla Adriana zklamaně. „A víc nic?“
„Jako jestli se mi líbilo ještě něco? Ani ne. Nebo teda jo, líbilo se mi to naše souznění. Líbilo se mi, jak se náš vztah posílil, jak jsme k sobě našli další cestu a víc se vzájemně poznali. Ale jestli myslíš třeba spaní na matraci nebo výprasky, tak to fakt ne.“
„Ale vždyť jsi mi sám přiznal, že právě hrozba výprasků tě držela v lati. Že už ti pak nešlo ani tak o to, kdy si zapícháš, ale abys nedostal.“
„Ano, to je pravda, ale to přece neznamená, že se mi to muselo líbit. Co si tak vzpomínám, tak ještě když jsme se poznali, tak si doma občas dostala vařečkou. A to už jsi byla dospělá. A i když to nejspíš bylo zaslouženě, neříkej mi, že se ti to líbilo.“
V tomhle měl pravdu, to musela Adriana uznat. Když se poznali, bylo jí dvacet, sestře Janě čtrnáct, a pravidla i tresty byly dány pro obě dvě stejně. Tedy více méně, jak to šlo. Jana měla za špatnou známku týden domácího vězení. U Adriany, která už byla na vysoké, to dost dobře nešlo aplikovat, ale zase musela být nuceně doma už několik dnů před zápočtovým týdnem až do doby, než složila všechny zkoušky. Rodiče jí sice tvrdili, že to nebyl trest, ale opatření, aby se dobře učila, ale stejně když si to sečetla, tak strávila jako dospělá doma pod zámkem víc dnů, než pubertální Jana. Rozdělení domácích prací zvládaly obě celkem dobře, ale kámen úrazu byly příchody domů a večerka. Obě musely být povinně doma do šesti do večera, a zatímco čtrnáctiletá Jana s tím neměla žádný problém, protože úplně stejně to měly všechny její kamarádky, se kterými by mohla být venku, dvacetileté Adrianě dávala tato povinnost hodně zabrat. A porušení této povinnosti byla právě nejčastější příčina toho, že zhruba jednou do měsíce dostala na zadek. Nebylo to nic dramatického, do deseti ran vařečkou přes oblečení, co zrovna měla na sobě. Víceméně šlo o připomenutí, kdo je v domě rodič a kdo bude poslouchat. Ale nelíbilo se jí to a teprve teď jí došlo, že to, jak ho mydlila rákoskou, ho muselo asi pěkně štvát.

4

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

„Dobře,“ připustila Adriana, „uznávám, že pokud člověk není masochista od přírody, tak ho výprasky nijak nerajcujou. A co dámské oblečení, to tě docela bralo, ne?“
„No ani bych neřekl. Ještě tak doma za zavřenými dveřmi, to bylo celkem v pohodě, ale to, co jsi mi tenkrát provedla s našima, to bylo hodně přes čáru.“
„To není pravda. Přes čáru by bylo, kdybych tě nechala jen tak. Musíš uznat, že jsem tě tehdy hodně podržela.“
Při té vzpomínce se Adriana musela chtě nechtě rozzářit. Šlo o ten den, co souhlasil s prodloužením své podřízené role do doby, než mu vymizí poslední modřiny ze zadku a on tak bude zbaven pásu cudnosti a bude moci mít sex. Vtip byl v tom, že nejprve souhlasil s prodloužením za nezměněných podmínek, a teprve pak zjistil, že mu na cestu k rodičům vybrala outfit pro Sněhurku. Zpětně ho musela politovat, ale tehdy na konci června se náramně bavila. Hrozil mu výprask prakticky za jakoukoliv normální reakci – protesty, vzepření, odmítnutí, to vše by jeho tak vytoužený sex, a tím pádem i ukončení její vlády, byl odsunut nejmíň o čtrnáct dnů, možná tři týdny. Teoreticky na neurčito, pokud by byl během té doby trestán opakovaně.
Oblékal se tehdy tak pomalu, jak jen to šlo. Normálně by ho Adriana popohnala, ale to ráno si ho vychutnávala jak archivní víno. Když byl konečně hotov, pochválila ho, jak mu to sluší, a vydali se k autu. On po schodech, ona jela výtahem. Ode dveří na parkoviště to nebylo daleko, i tak ale potkali pár neznámých lidí. Ani se po něm moc nekoukali, tím, že byla s ním, dělala dav, ale i kdyby se koukali, on by je nevnímal. Šel jak v transu a nejspíš celou dobu vymýšlel, jaké zdůvodnění dá svým rodičům.
Jeho rodná vesnice byla vzdálená hodinu od města. Ten den to jeli hodinu a půl, protože na víc než šedesát to nikdy nerozjel. Pár kilometrů před vesnicí, ještě v lese, se nad ním konečně slitovala.
„Tady zastav,“ ukázala na vyústění lesní cesty.
„Dovolíš mi se převléct?“ zeptal se s nadějí v hlase, oči mu svítily.
„Hlupáčku, copak ty máš do čeho?“ zchladila jeho nadšení. Oči mu zase pohasly.
„Lásko,“ pohladila ho po rameni, „mám tě venku, za bílého dne, oblečeného jak holčičku. Užívám si každou minutu a nevzdám se ani jediné.“
„Adriano, miláčku, jsou to moji rodiče. A ve vsi mě všichni znají,“ zkusil to ještě jednou prosebně.
„S lidma na návsi nic neudělám, pokud tě někdo uvidí, smůla. Pomůžu ti s rodičema, pokud budeš šikovnej kluk.“
„Nechápu,“ řekl zmateně. „Jak to myslíš?“
„Vystup,“ poručila, a sama už také otevírala dveře. Vylezla si na kapotu auta a vyhrnula sukni. Ukázalo se, že byla celou dobu bez kalhotek.
„Chci orgasmus, chci ho hned teď a rychle.“
Nezaváhal ani sekundu, ponořil svůj obličej do jejího klína a hned při prvním líznutí zjistil, jak moc je vlhká. Zatímco v něm by se skoro krve nedořezal, Adrianu celá ta situace nad míru vzrušovala.
Jeho kmitající jazyk dráždil, rty sály a ruce laskaly obě půlky. Nevěděl, co má Adriana za lubem, ale věděl, že když si poručila orgasmus, musí jí ho dát. Netrvalo dlouho, začala sténat, pak ještě trochu víc a nakonec se prohnula do luku. I když se jeho penis marně vzpínal proti klícce, chtěje také svůj díl, on byl šťastný. Splnil svůj úkol.
Když se Adriana vzpamatovala, řekla: „Tak jo, byl jsi šikovný, líbilo se mi to. Tak mi dej chvíli, budu na tebe hodná.“
Chvilku si myslel, že ho třeba odemkne, ale dřív, než tu představu stihl rozvinout, věděl, že se plete. Adriana otevřela kufr, vytáhla z tašky nějaké oblečení a začala se převlékat. Za pár minut ze sebe udělala pohádkového prince.
„Co to má jako znamenat,“ zeptal se, a dokonce si dovolil i trochu uculit.
„To je moje pomoc tobě s rodiči. Chci, abys návštěvu u nich strávil v tom, co máš na sobě. Je to kostým Sněhurky, mimochodem. A abys neřekl, že jsem mrcha, převlékla jsem se za prince. Vašim prostě řekneme, že hned od nich jedeme na karneval. Nejspíš se budou divit, ale vezmou to.“

5

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Adriana naposledy roztouženě zavzdychala a pak se její pohled vrátil do přítomnosti.
„Dobře,“ nadhodila, „co teda vlastně chceš? Co se ti na tom pásu cudnosti tak líbí?“
Zamyslel se. Bylo toho tolik, že nevěděl, kde začít.
„Řekl bych, že díky tobě jsem v sobě objevil touhy, které tam asi vždycky byly, jen já o nich nevěděl. Je to hrozně složitý. Prostě libí se mi, když nemůžu mít uvolnění pokaždé, když to na mě přijde. A ještě víc se mi libí ta nejistota, jestli to už přijde nebo ještě ne. Kolikrát, když jsem měl zadek modrej jak švestku a bylo jasný, že mě neodemkneš, tak i tehdy jsem byl při každém orálu napnutý, že by ses třeba mohla ustrnout a dát mi. A i když jsi nedala, tak jsem nebyl frustrovaný. Díky pásu cudnosti jsem zažíval napínání jak při tantrickém sexu.“
Odmlčel se, jak sbíral další myšlenky. Adriana využila pauzu k dotazu: „Takže ty chceš být zamčený?“
„Ne, to ne. Nechci být zamčený, ale zamykaný,“ uvedl to na správnou míru. „V tom je obrovský rozdíl,“ pokračoval ve vysvětlování. „Zamčený, to je jako napořád a nic. K tomu ses vlastně přiblížila na jaře a vydržet se to dalo jen díky tomu, že jsi to chtěla jazykem prakticky denně. Být zamykaný, to znamená být i odemykaný a zažívat chvíle uvolnění. Vzrušení je v tom, že jeden neví, kdy ten okamžik nastane.“
„Takže tebe vzrušuje, když nevíš, kdy si zapícháš? To je nějaký divný, ne?“
„No když to řekneš takhle, tak to divný je.“ Nechápal, jak může být tak nechápavá. „Kdyby to bylo takhle, tak je nadrženej každej bez stále partnerky. Teda, oni většinou jsou, ale jinak. Copak ty to vůbec nechápeš? Ten pás cudnosti jsi přece přinesla ty, já ho před tím vůbec neznal. Musela jsi mít teda aspoň nějakou představu, jak funguje.“
„Ne tak docela. Myslela jsem si, že ti fakt zabrání ve všech sexuálních aktivitách a já tě budu moct snadněji ovládat. Netušila jsem, že se ti zalíbí být zamčený a nepíchat.“
„Adriano, ale já ti přece vysvětluju, že tak to není,“ řekl už skoro zoufale.
„A jak to je?“
Chvilku přemýšlel a pak odpověděl. „Píchat je fajn. Píchat denně je dost dobrý. Píchat jednou za měsíc je na prd. Píchat po odemčení je super. Extra super. Když bych si mohl vybrat mezi normálním pícháním denně, nebo jednou za měsíc po odemčení, beru to druhé.“
„No nic, kočko, hezky jsme si popovídali a mě se nechce měnit téma. Utíkej dovnitř, jdeme píchat!“

6

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Tím to ale neskončilo, džin byl vypuštěn z lahve. Pořád musel přemýšlet o „předtím“ a „teď“, až asi po týdnu jednou večer prohlásil: „Adrianko, já tu hru končím. Nemá cenu to prodlužovat, výsledek máme.“
Adriana byla zaskočená, v první chvíli si dokonce myslela, že se s ní rozchází.
„Jak to myslíš, končíš? Co končíš?“ panikařila.
„Končím ten náš pokus. Cílem bylo zjistit, jestli by nám bylo lépe fungovalo pod tvým nebo mým vedením. A výsledek známe, nemá cenu to prodlužovat.“
„A jaký je výsledek?“
„Výsledek je ten, že mi to sice jde v práci s lidma, ale doma neumím udělat tu správnou atmosféru. Byla jsi lepší. Neříkám, že se mi líbilo všechno, ale podstatné je, že mě samotnému se moje vedení nelíbí. Jsi lepší a já ti rád předám otěže vlády.“
Přistoupil ní, vzal její hlavu do dlaní, něžně jí políbil a pravil: „Budu rád, když budeš hlava rodiny.“
Ohromená Adriana nevěděla, co říct. Ne, že by nebyla potěšená, jen na něco takového nebyla připravená a nevěděla, jak se zachovat. Nakonec vstala z kleku a sedla si do křesla. On nic nenamítal, už to bral tak, že jeho pravidla přestala platit.
„Chceš se teda vrátit k tomu, co jsme měli?“ zeptala se.
„To ani náhodou!“ vykřikl. „Hele, buď rozumná. To, co jsme měli, šlo dělat půl roku, ale napořád by žít takhle nešlo. Sice jsme to nikdy neřekli nahlas, ale měli jsme vztah otroka a otrokáře. To prostě v normální společnosti nemůže fungovat. Vždyť si jen vezmi naše zaměstnání. Ty začínáš, mě zrovna poprvé povýšili, oba dřív nebo později budeme dělat přesčasy nebo o víkendech a ten druhý se bude muset postarat o běžné provozní věci, i kdyby nechtěl. Kdepak, musíme fungovat tak nějak normálně, i když sexuálnímu zpestření a objevování nových věcí se bránit nebudu,“ usmál se zeširoka.
„Tak víš co,“ navrhla Adriana, „budu o tom přemýšlet a přijdu s něčím, co by mohlo vyhovovat nám oběma.“
„Přesně to jsem si myslel, miláčku,“ usmál se na ní a políbil jí. Vzdal se vlády po necelých dvou měsících, a aniž by to tušil, měl v blízké budoucnosti zažít něco, co by ho nenapadlo ani ve snu.

7

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Týden na to připravila Adriana romantickou večeři. Svíčky, vínko, tichá hudba v pozadí a všemu vévodil grilovaný losos uprostřed stolu. Zdánlivě vévodil, ve skutečnosti se jednalo o vyjednávání nového životního stylu. Adriana dobře věděla, že jeho souhlas získá lépe po dobrém jídle a pití. Pro jistotu servírovala ještě Cinzano jako aperitiv, jako takovou malou pojistku a nástroj pro uvolnění.
Zhruba ve třetině večeře začala: „Tak jsem přemýšlela o našem novém uspořádání a myslím, že mám něco, co by mohlo fungovat delší dobu.“
On zvedl hlavu. „To mě zajímá, povídej,“ zvolal nadšeně.
„Říkal jsi, že chceš používat pás cudnosti. Musím přiznat, že mě nakonec moc nezaujal, ale pochopila jsem, že ty jsi z něj nadšený, takže je potřeba ho do našeho života přijmout.“
„Miláčku, jen to poslouchám a už mi stojí jako svíčka.“
Usmála se. „To jsem ráda, možná se to ještě dneska večer bude hodit. Ale zpátky k tématu. Z našeho předchozího povídání jsem si odnesla, že správná praxe je nechat se od tebe hýčkat a uspokojovat, čas od času dopřát orgasmus tobě, pokud možno v nepravidelných intervalech. A taky tě tak trošku napínat a provokovat. Správně?“
„Jo jo, to je přesně ono, pochopila jsi to naprosto správně.“ Byl čím dál tím víc nadrženějsí.
„Dobrá, nemám s tím problém. Dokonce když si představím, že tě tak trochu šťavím v nejistotě, tak by se mi to mohlo i líbit.“
„Určitě se ti to bude líbit, uvidíš,“ podporoval jí horlivě.
„Možná. Víš, ale já mám docela problém s tím, že ten pás cudnosti je vlastně hračka. Že ho můžeš kdykoliv vytáhnout, to mě doopravdy zklamalo.“
„Neboj, to už neudělám. To jen tenkrát, když jsem ještě nevěděl, o čem to je.  Ale teď už ne, teď už vím, že bych byl sám proti sobě,“ sliboval.
„Možná ano, možná ne. Rozhodně to není stav, který by mě uspokojoval a chci to pořešit hned na začátku.“
„Jenže ono není moc možností,“ povzdechl. „Jedině snad pořídit si NeoSteel nebo Latowského.“ Za těch několik týdnů, kdy zjistil, že ho pásy cudnosti fascinují, si už ledasco načetl.
„O nich jsem také chvíli uvažovala, ale nakonec jsem je zamítla. Neshodují se totiž s mými dalšími plány.“ I Adriana si ledasco načetla, i když se nejednalo o téma jejího bezprostředního zájmu.
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se bezradně.
„Měla bych řešení,“ řekla tak trochu tajemně, odmlčela se a nenápadně dolila víno do obou skleniček. „Řešením je druhý zámeček.“
„Druhý zámeček? A to jako kde?“ Byl čím dál tím zmatenější.
„Na špičce. Využijeme toho, že ta naše hračka je z plastu a něčím horkým ji na špičce uděláme další malou dírku, do které se vejde zámeček. Koupíme nějaký opravdu malý.“
Její vysvětlení zatím nijak nepomohlo. „No dobře,“ namítal, „ale to přece nijak nevyřeší potenciální možnost vytáhnutí.“
Adriana se na něj svůdně usmála, „Vyřeší, když ti na úplnou špičku předkožky uděláme docela malinkou dírku, kterou ten zámeček protáhneme také.“
Teď už se usmívala docela provinile, přeci jen bylo to silné kafe. On byl chvíli jak opařený a pak do sebe hodil téměř plnou sklenku vína. Adriana mu raději hned dolila.
„To snad nemůžeš myslet vážně,“ řekl jen.
„Není to nutné, miláčku, záleží na tobě, jak se rozhodneš, ale pokud jde o mě, je to jediný možný způsob, jak my dva můžeme používat pás cudnosti, abych i já měla nějaký pocit naplnění.“
Adriana měla úžasnou schopnost podat ultimátum tak, že měl člověk pocit, že činí svobodné rozhodnutí. Začal popíjet z čerstvě nalité skleničky a přemýšlel o pro a proti. Pro byla celkem jasná. Dokonce významná. Nejen, že by si hráli tak, jak by mu to dělalo dobře, navíc by se několinásobně znásobil jeho pocit bezmoci a závislosti na Adrianině rozhodnutí, zda bude nebo nebude mít orgasmus. Ta možnost absolutní nepřístupnosti penisu ho lákala tak, že i přes momentální situaci se mu obnovila erekce. A co argumenty proti? Je vůbec reálné udělat do předkožky díru? A pokud ano, tak čím? Jak velikou? Nechytne nějakou infekci?
„Musím si odskočit.“ Odložil skleničku na stůl a pomalu odešel na záchod. Adriana využila pauzu pro otevření další lahve vína. Věděla, že ho ještě bude potřebovat. On mezitím zkoumal svou předkožku. Hned přišel na to, že po roztáhnutí prsty je k dispozici kůže víc než dost. Navíc ten úplný konec předkožky se ani nedotýkal žaludu. Teoreticky si uměl představit, že do něj udělají dírku. Možná by to ani nemuselo moc bolet, je to jen čistá kůže. Takový piersing v trochu větším rozsahu. A odměna by byla sladká. Penis opět pozvedl hlavu a on se rozhodl.
„Tak jo, jdu do toho,“ oznámil po návratu do obýváku. „Doufám, že toho nebudu litovat.“
Adriana se rozzářila. „Neboj, lásko. Budeš ten nejvíc trápený zamknutý kluk na světě.“ Dala mu pusu. „Pojď si dát dezert.“

8

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Jedli zmrzlinu a Adriana sbírala duševní odvahu pokračovat ve vyjednávání. Nebyla si totiž úplně jistá, jestli ta část návrhu s propíchnutou předkožkou byla ta nejtěžší část v jejím plánu. Obávala se, že ne. 
„Tak to by byla tvoje sexuální preference,“ spustila, „teď bych ráda probrala tu svoji.“
„Co?“ zahuhlal se lžičkou v puse. Nečekal žádné další požadavky.
„No pás cudnosti byl pro tebe. Já bych z našeho vztahu taky ráda dostala něco pro sebe. To je přece fér, ne?“
„Jo, jasně, určitě. Co bys ráda?“
„Ty to nevíš?“ zaculila se na něj laškovně, ale laškování jí hned upustilo. Právě se měla svěřit se svými niternými touhami. Styděla se a bála se odmítnutí.
„No, asi nevíš, i když jsem si myslela, že je to zřejmé. Víš, já mám taky svoji úchylku. Řekla bych stejně silnou, jako ty na ty pásy, akorát že já to o sobě vím už od puberty.“
Třikrát se zhluboka nadechla a pak to vypustila: „Líbí se mi muži v dámském oblečení.“ A bylo to venku.
„Fakt?“ zareagoval celkem klidně. „Myslel jsem si, že ty kalhotky a silonky jsi chtěla jen kvůli mému ponižování. Nenapadlo mě, že tě to vzrušuje. Prosím tě a jak to? Co z toho máš?“
Byla ráda, že to bere tak v klidu. „Nevím, prostě to tak mám, od přírody. Líbí se mi ta chuť zakázaného ovoce i to, když chlap dokáže zapojit fantazii a odvázat se. Proč si myslíš, že tak často chodíme na travesty show? A cross-dressing stránky sjíždím skoro denně.“
Moc tomu nerozuměl. „Takže třeba chlap v obleku tě nerajcuje?“
„To se nedá takhle říct. Jasně, James Bond je klasa, ten zaujme vždycky, ale nezvlhnu z něj. Ani z nabušeného testosteroňáka v motorkářském ohozu. A bud rád, ty můj ajťáku. Jsi štíhlý a máš docela hezké tělo, to mě na tobě zaujalo hned. Znali jsme se pár minut a už jsem si představovala, do čeho bych tě oblíkla.“ Při té vzpomínce trochu zavřela oči, jak jí udělala dobře.
„Pak je s podivem, že jsi mi to za celé dva roky, co jsme spolu neřekla.“
„Nevěděla jsem jak. Bála jsem se, že se ti budu hnusit.“
„Nehnusíš, miláčku, neboj, jen je to nezvyk. A co to jako bude znamenat pro nás? Nechci chodit mezi lidma v sukni nebo šatech.“
„Ale nemáš s tím tak úplně problém, že ne? Nemohla jsem si nevšimnout, že i po změně vedení dál nosíš kalhotky, co jsem ti nakoupila.“
To byla pravda, nosil, ale nemělo to vůbec žádný sexuální podtext. Částečně to bylo způsobeno tím, že se mu nechtělo nakupovat, částečně tím, že zjistil, že dámské kalhotky jsou o něco praktičtější, než pánské slipy. Obzvlášť v létě.
„Vymyslela jsem to tak, že ti to nebude překážet,“ pokračovala Adriana. „Nebudu ti předepisovat, co si máš vzít kdy na sebe, bude to na tobě. Ani se nebudeš muset zbavit svých čistě pánských kousků oblečení. Jen si doplníš šatník i o ženskou módu. Vem si třeba, jak jsou dneska v módě různé upnuté kalhoty. To můžeš vesele nosit. Nebo trička, svetříky a tak. Na první pohled nikdo nic nepozná. Naopak, třeba budeš vypadat zajímavěji. “
Adriana se těmi představami docela rozjela. Teď to byla ona, kdo cítil oheň mezi nohama. Už aby se domluvili a ona mu mohla koupit první kousky oblečení.
„A třeba by sis někdy mohl koupit něco sám od sebe a překvapit mě. To bych pak ráda a dobře ocenila.“ Podívala se na něj významně a on v tu chvíli pochopil, že mezi četností jeho odemykání bude silně korelovat s jeho ochotou nosit „netradiční“ oblečení. Na druhou stranu když ho nebude k ničemu nutit a kousky oblečení si bude moci vybírat, nemuselo by to být tak hrozné. Navíc mu v tu chvíli došlo něco důležitého.
„Adrianko, mě právě něco došlo. Oba máme svou sexuální touhu, každý tu svou vlastní, kterou chceme naplnit, a když budeme zároveň respektovat touhu toho druhého a pomoct mu jí naplnit, tak vlastně budeme oba spokojení. A ty jsi nejspíš přišla na dokonalé spojení našich dvou tužeb.“
Po téhle pochvale Adriana věděla, že dostala, po čem toužila. Spodní část kalhotek by v tu chvíli mohla ždímat.
„Takže souhlasíš?“ zeptala se roztouženě.
„Ano, souhlasím. Jdeme do dalšího dobrodružství našeho života.“
Ve vzájemném souhlasu odešli do ložnice, kde pak dlouho do noci pečetili právě uzavřenou dohodu.

9

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Lehce vklouzli do svých nových rolí a oběma se jim v nich moc líbilo. Bylo to, jakoby byli znovu zamilovaní. Oba každý den běželi z práce co nejrychleji, aby mu koupili nějaký kus oblečení nebo nějakou praktiku vylepšili.
Jedna z prvních věcí, kterou zařídili, byla dírka v jeho předkožce. Nebylo to nakonec vůbec složité. Našli salón, kde dělali piersing. On si vybral ozdobu, která se svým tvarem a hlavně rozměry shodovala s ramenem visacího zámečku, ukázal na místo na předkožce, a potetovaný maník zařídil bez ptaní vše ostatní. Týden trvalo, než splasknul malý otok a kůže po stranách dírky se zacelila. Pak mohli konečně zamknout. Druhý zámeček koupila Adriana. Nevěděl, kde ho sehnala, ale byl jiný, než klasický zámek. Tenhle byl takový plochý, celý stříbrný. I přes malou velikost vypadal značně industriálně. Ani klíček nebyl klasický, ale nějak složitě zubatý po všech stranách. Když se ozvalo druhé zacvaknutí, pocítil takové vzrušení, že by nejraději hned zase odemykal a zasunul. Jenže to už nešlo. Celou noc pak nemohl spát, jak v něm pořád vířily myšlenky na to, že tentokrát je to opravdu nepodmíněně, nerozebíratelně a kdo ví, na jak dlouho. Miloval svoji Adrianu.
Stejně jako ona, i on se snažil plnit svou část dohody a nosit oblečení, které ji bude vzrušovat. Když byli doma, oblékal se jen pro ni. Nejen, že dobrovolně a denně nosil svou starou domácí sukni, ale koupil si takové lehké volné šaty, s volánky kolem ramen. Za tu koupi byl odměněn odemknutím. Pak mu Adriana řekla, ať zůstane stát, vlezla mu pod sukni a udělala ho pusou. Když si pak odpočinul, lehla si na stůl, zasouvali a ona si během soulože hrála s lemem jeho šatů. Byl to tehdy moc hezký večer a jemu se zpátky do pásu vůbec nechtělo. Ale měl smůlu, Adriana byla důsledná. Věděla, že důsledným zamykáním si otevírá cestu k dalšímu svému budoucímu vzrušení.
Co jim za začátku moc nešlo, byl jeho veřejný šatník. Ano, pořídily spoustu kousků, které se na první pohled zdály unisex, a technicky vzato nejspíš i byly, ale Adriana pořád toužila po tom, aby nosil něco jasně ženského a přitom aby více méně nevyčuhoval. Slim kalhoty se pro ten účely zdály dokonalé a také jich několik koupili, ale byl tu problém – jeho pás cudnosti, respektive zámeček, byly přímo do očí bijící. To i Adriana uznala, že takhle mezi lidi nemůže, obzvlášť do práce ne. Trápilo je to oba. Zkoušeli různé druhy úvazů a zabandážování penisu, ale nevýhoda všech těchto řešení byla, že se s nimi nedalo jít na záchod. Až jednoho dne přišla Adriana na jednoduché, levné, a hlavně funkční řešení – strčila mu do kalhotek před zámeček dámskou vložku, který všechny ostré hrany a výčnělky zakryla. 
„No tě pic,“ komentoval to tenkrát on. „Nechci slyšet, co by na to řekla Jana, kdyby na to někdy přišla. Do dneška se mi vrací, jak jsem se jí tenkrát hnusil.“
„Kašli na ní, je to puberťačka a o sexu a erotice nemá ani ponětí. A není důvod, aby se to dozvěděla, tenkrát jsem to fakt přehnala, už to neudělám.“
To prohlášení bylo dost na vodě, protože Jana je zhruba jednou týdně navštěvovala, občas nečekaně, takže už si všimla, že on a Adriana vklouzli do starých kolejí. Viděla ho v sukni i v šatečkách, oslovovala ho zásadně jen úchyle, a dávala jasně najevo, že přišla za svou sestřičkou, ne za ním. To jí ale nijak nebránilo poroučet mu, co jí má servírovat k jídlu a pití. On jí její přání plnil. Sice mu už nehrozil výprask za neposlušnost, věděl ale, že když Adriana nebude muset řešit rozpory mezi jím a Janou, bude spokojenější, a spokojená Adriana znamenala větší šance na odemčení.
Jednoho dne přišla Adriana s prosbou. „Přemýšlela jsem o tvém vlastním místě. Chtěla bych, aby se pro tebe postel v ložnici stala svatým místem. Dostupná jen tehdy, když si to budu přát. Jenže zase nemůžeš spát pořád na matraci, jako tehdy, to je mi jasný.“
„Takže mě chceš vystěhovat do skladiště?“ Skladiště říkali jejich třetímu pokoji. Byl nezařízený a strkali do něj všechno, co nepotřebovali.
„Ne, chci tě v ložnici, jen bych ti tam udělala vlastní místečko. Skoro až pokojík, řekla bych.“ Zhluboka se nadechla a pak řekla, „Našla jsem na webu něco skvělého, inspirace úžasná, možnosti veliké. Potřebuju ale od tebe dvě věci. Potřebuju, aby ses na nic neptal. Nechci, abys to předem odmítnul. Byla bych ráda, abys mi věřil a dal tomu nápadu šanci.“
Cožpak o to, s tím neměl zas tak velký problém. Už se přesvědčil, že Adrianiny nápady nesly ovoce a za poslední měsíc se sami sobě odkryli tak, že si nemyslel, že by přišla s něčím, co by se mu vyloženě příčilo.
„Budiž. A co je ta druhá věc?“
„Potřebuju dvacet tisíc, sama na to ještě nemám. Ale vrátím ti je, čestně.“

10 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 20:36:36)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Netrvalo dlouho a Adriana řekla, že o víkendu se bude vylepšovat jejich ložnice. Posla ho s kamarády na víkend pryč. Vylepšení provede firma a na něj bude čekat už hotové překvapení. A čekalo. Když se vrátil domů, Adriana chtěla, aby zavřel oči. Pak ho vzala za ruku, přivedla do ložnice a tiše řekla, „Prosím dej tomu šanci.“
Otevřel oči a … „A kurva!“ Bylo jasné, že jejich dominantně-submisivní vztah právě zařadil pátý převodový stupeň. Vedle jejich postele stále klec!
Byl to nádherný kousek a bylo jasné, že je určena k dlouhodobému pobytu. Dva metry na délku a osmdesát centimetrů na výšku dávaly prostor pro vyspání i rozumný pohyb uvnitř. Podlaha byla z měkké gumy, na které spí třeba děti ve školce. Adriana už dokonce dala dovnitř polštář a deku, aby vnitřek vypadal útulněji.
Z užší strany byla dvířka. Kdo chtěl dovnitř nebo ven, musel chtě nechtě na všechny čtyři. Že dvířka byla zamykatelná na visací zámek snad ani netřeba dodávat. Nad dvířky byly dva pláty kovu s vytvarovanými otvory pro hlavu a ruce. Jako ve středověké mučírně. Odsouzený, tedy vlastně subík, si musí kleknout před klec a strčit hlavu a ruce na dolní plát. Po spuštění a uzamčení horního plátu je subík znehybněn a jeho tělo je zcela dispozici komukoliv venku. Jako polohový trest je možné stejné uzamčení s tělem subíka uvnitř klece. To vše bylo napsáno v doprovodném letáčku, ze kterého Adriana stále nadšeněji předčítala. On nevěděl, jestli má její nadšení sdílet, nebo být zděšen. Zatím spíš vyhrávalo to zděšení.
„A koukni, co mi k tomu dali zadarmo. Jako prémii za to, že jsem objednala tu gumovou podlahu.“ Adriana mu nadšeně ukazovala asi metr dlouhý kožený bičík s pletenou rukojetí.
„No ale to se nás snad netýká, ne? Výprask přece už nevedeme,“ řekl docela rázně.
„Hm, nevedeme,“ přisvědčila Adriana trochu smutně, „ale tak třeba někdy si můžeme pohrát, ne? Jen tak, když už máme takovou hezkou hračku,“ otočila se zálibně ke kleci. „Koukni, jak tě tam můžu krásně připoutat.“
Měla pravdu, klec byla vážně promyšlená. Celá horní část byla dřevěná deska, zpod které se daly skrze vertikální mříže protáhnout úvazy pro ruce, nohy a pás. Dva metry desky dovolovaly znehybnit jakoukoliv postavu.
„Tak co, líbí se ti?“ poskakovala Adriana jak malá holčička u Vánočního stromku. Neměl srdce jí to nadšení kazit.
„Rozhodně je to nádherná věc, vybrala jsi luxusní zařízení. Sice nevím, jak se nám s ním povede, ale vzhledově i funkčně je to dokonalost sama.“
„Tak si vlez dovnitř, zkus to,“ pobízela ho. Nepřiznala mu, že než přijel, tak si pobyt za mřížemi sama zkusila, a vzrušilo jí to tak, že se musela sama udělat. Jestli to na něj bude působit stejně, tak ho v tom pásu cudnosti docela litovala.
Po malém otálení se spustil na kolena, vlezl do klece a poprvé se podíval na jejich ložnici skrze mříže. V tu chvíli ještě netušil, že po dlouhou dobu to bude nejčastější pohled, jak jejich ložnici uvidí. Zkusil se posadit, zkusil podlahu, dokonce si i na chvíli lehl pod peřinu.
„Adriano, neuvěřitelný. Tohle jsem teda za dvacet tisíc nečekal, ale musím uznat, že se vyplatila každá koruna. Fakt dobrý. Tak jo, máme novou hračku.“
Šťastná Adriana se rozesmála. „Fajn. Pojď ven, chci zkusit ta pouta.“ Když se vyhrabal ven, tak ještě dodala. „A svlíkni se, ať je to stylový.“
Poslušně se svlékl a klekl před klec. Adriana trochu zápolila s pláty, nešly jí oddělit od sebe. Když ale přišla na to, že musí pohybovat s oběma konci současně, bylo jeho uvěznění dílem okamžiku.
„Tak co, jaké to je?“ ptala se. On klečel před klecí, kolena pod sebou, a hýbat se moc nemohl.
„Zajímavý. Pojď si to zkusit sama a uvidíš.“
„Ne ne, díky,“ smála se, „to je jen pro vyvolené.“ Pak ještě dodala, „Zvedni trochu zadek, chci zkusit ten bičík.“
„Tak počkat, o mlácení nebyla řeč.“
„Nechci tě mlátit, chci jen zkusit, jak to švihá. Budu něžná.“
Váhavě tedy odsunul kolena víc dozadu, od klece, čímž se mu zvednul zadek. Adriana trochu švihla bičem, spíše jen tak pohodila, ale netrefila se, rána zadek úplně minula. Druhou ránu zkusila vést více ze strany, ale pružná část bičíku poslechla gravitaci a výsledek opět nebyl uspokojivý. Třetí rána, vedená přímo ze shora, dopadla na spodní část zad.
„Jau, dávej pozor! Nejsme na lodi Bounty.“
„Když tohle je na houby, tahle poloha se pro bič vůbec nehodí. Pojď ven, zkusíme ještě to připoutání na horní desce.“
Chtělo to docela dost manipulování, nastavování a dotahování, celá ta operace si vyžádala půl hodiny. Pak byl konečně zcela znehybněn vleže na břiše. Adriana znovu vzala bičík do ruky, dala ruku nad zadek a mírně švihla. Spletené pramínky kůže krásně dopadly na obě půlky. Švihla málo, takže rána byla bez reakce, ale Adrianu zašimralo v podbřišku. „Tohle půjde,“ řekla si víc pro sebe než pro něj.
Zkusila ještě tři něžné rány, aby si vyzkoušela vedení biče, a pak oznámila: „Zkusím jednu s nápřahem, tak se nelekni.“ Než stačil zaprotestovat, švihla.
„Aúúú… hergot taky jsi mi mohla dát aspoň sekundu na přípravu.“
„Nešil, takhle to máš lepší, bez stresu. Heleď mě se to líbí. Tímto zařazuju bičík do našeho repertoáru.“
„Ale na ničem takovém jsme se předtím nedomluvili!“ protestoval.
„Tak se na tom domluvíme teď. Aspoň to bude trochu zajímavější. Hele, slibuju, že ho použiju jen v případě, že budeš zlobit. A vždycky dostaneš předem jedno varování.“
„No dobrá,“ ustoupil, „ale chci stopku. Permanentní. Když to přeženeš, tak končíme se vším.“
Tahle podmínka se Adrianě nelíbila ani trochu, ale jen tak odmítnout ji nemohla. Co by si tak honem vymyslela na její eliminaci… Už to má!
„Víš co? Klasickou stopku ne, ale všechno, co děláme, omezíme jistým okamžikem. A ještě na tom vyděláš. Víš, jak se říká, že za každým úspěšným mužem stojí žena? No tak ty toho budeš zářným příkladem. V práci ti to jde, dokonce už máš za sebou první povýšení, navážeme to na práci. Až budeš mít na výplatní pásce dvakrát tolik, co tento měsíc, tak všechno ukončíme, a řekneme si, co se nám líbilo, nelíbilo, a co budeme dělat dál. Souhlasíš?“
Přemýšlel. Nebylo to úplně nereálné. Po škole nedostal velký plat, nicméně obecně se peněz v IT točilo hodně. Vydělávat dvojnásobek by klidně mohl i do roka.   
„Tak dobrá,“ souhlasil, i když nijak nadšeně. „Tak už mě odvaž.“
„Ještě počkej, pro jistotu vyzkoušíme, co ten bičík umí, ať pak při akci nejsme překvapení. V návodu psali, že se má používat opatrně. Dám ti tři rány jako doopravdy, jo?“
Zvedla ruku a bič zasvištěl.
„Jaúúúú!“
Bič mu udělal na zadku krásné jelito.
Další rána, o něco málo větší.
„Aúúúú! Stačíííí!“
Další jelito, trochu níž a pod uhlem, ale pořád hezky přes obě půlky.
„No já nevím,“ naoko pochybovala Adriana, „myslíš, že tě to udrží poslušného?“ A hned mu lískla další ránu.
„Aúúúú! Jo, budu poslouchat, budu!“ volal.
„No dobrá. Tak ještě dvě, a končíme.“ Dala mu ještě dvě dobře mířené rány, obě mu na zadku zanechaly krásné šlicy. Odvazovala ho skoro neochotně a se smutkem v očích. Bičík byla krásná hračka, ale věděla, že na její použití si bude muset počkat.
„A teď mě pojď opíchat, jsem vlhká tak, že mi to teče po stehnech.“
Když po milování ležel vedle ní a zrak mu padl na jejich novou klec, pomyslel si, že se to jejich erotické dovádění řítí někam, kde už to nemá pod kontrolou. Začalo mu být úzko. A to ještě, chudák, netušil dvě věci. Netušil, že Adriana si svou vůdčí úlohu užívala čím dál tím víc a pomalu, ale jistě přestávala hrát fér. A netušil, že pět zkušebních ran bičíkem záměrně vedla pouze poloviční silou.

11 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 20:40:15)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Uběhly dva týdny a on i Adriana se zaběhly do nových pořádků. Čtrnáct dnů, během kterých Adriana pomalu utahovala šrouby. Tentokrát to dělala méně nápadně, poučila se ze zkušeností z jara. Také musela aspoň na oko ctít jejich novou dohodu. Ale každým dnem se něco trochu změnilo.
V kleci spal samozřejmě nahý a ráno, když se po čtyřech vysoukal malými dvířky ven, musel zůstat klečet. Adriana ho většinou pohladila po zadečku, prohnětla varlata, a občas zaťukala na klícku a žertovně se zeptala, zda tam ptáček ještě je. Tím ho celkem spolehlivě motivovala těšit se na večer po práci.
V souvislosti s klecí museli vyřešit jeden drobný problém. To když jednou Adrianu vzbudil uprostřed noci, protože potřeboval na záchod. Byla tehdy celá navrčená, a večer přišla s řešením stejně elegantním, jako ponižujícím. Dala mu do klece balík plenek pro dospělé s tím, že když to na něj přijde, má je použít. A jestli ji ještě někdy probudí, tak ať si jí nepřeje.
„A co když budu náhodou potřebovat na velkou?“ zeptal se.
Přísně a bez radosti se usmála a řekla: „To máš jednoduché. Plenka,“ ukázala na balík plenek, „bič.“ Ukázala na bič, který byl pověšený na jedné z mříží klece. Byl tam na něj dokonce elegantní háček. „Určitě to vymyslíš.“
Vzhledem k tomu, že jelita po zkušebních ranách ho ještě štípala, to vymyslel celkem rychle. Jen si povzdechl a neřekl nic.
Také se změnil její postoj k němu. Jakoby jí najednou víc zajímala ta klec, než on. Honila ho do domácích prací a hned, jak to šlo, ho zamkla do klece. Pak si sama udělala hezký večer u televize a před spaním se od něj nechala udělat jazykem. Když přišla na to, že ji stačí pohodlně se natáhnout a naštelovat svou mušličku mezi dvě mříže, tak už ho kvůli tomu ani nepouštěla ven. Bylo to pro něj příšerně frustrující, protože už od začátku lízání bylo jasné, že jemu uvolnění dopřáno nebude. Odemčený nebyl od té doby, co se milovali po instalaci jeho klece. Nevěděl, proč tentokrát je interval tak dlouhý, i když dělá všechno správně. Když se jednou zeptal, dostalo se mu lakonické odpovědi: „Máš na zadku jelita, nechápu, proč se ptáš.“
„Ale tentokrát jsme to přece na neposkvrněný zadek nevázali,“ řekl ublíženě.
„Jo, to máš pravdu. Tentokrát je dohoda taková, že záleží jen na mém uvážení, kdy si vrzneš. Takže to nech na mě. Chtěl jsi být zamčený? Chtěl. Chtěl jsi nejistotu?  Chtěl. Chtěl jsi popichování? Chtěl. Tak mlč a trp, protože jinak támhle je nádherný nástroj, který tě donutí trpět mnohem víc.“
Její odpověď ho na nějakou dobu uspokojila, dokonce i vzrušila, i když už tehdy tušil, že se nad ním stahují mraky teroru.
Jeden den večer se od něj nechala uspokojit a poté zcela nečekaně odemkla klec. Celý natěšený vylezl a poslušně na čtyřech čekal na další pokyny. Vše ukazovalo na to, že ten večer bude uspokojen i on.   
Adriana zvedla horní pás hlavorukých pout. „Zalez dovnitř,“ poručila.
Udělal, jak mu řekla. Vypadalo to na zajímavou předehru. Co se ale nestalo, místo klíčku vzala Adriana bičík.
„Vždyť jsem byl hodnej,“ zakňučel.
„Já vím, neskuhrej. Potřebuju si jen o něčem promluvit."
„A proč teda bereš ten bič?“
„Protože jednak si s ním ráda hraju, jednak to dá našemu rozhovoru tu správnou perspektivu.“
Pomalu mu spustila volný konec biče mezi jeho půlky. Trochu se zachvěl. Nevěděl nic o její perspektivě, ale z jeho perspektivy byl důvod k panice.
„Poslouchej,“ začala, „u nás ve firmě se pořádá tento víkend orientation meeting. Je to v Německu, bude tam spousta lidí.“
„A k čemu je tobě orientation meeting? Vždyť jsi tam zaměstnaná už skoro tři měsíce,“ podivil se.
„Nediv se. Velká firma, dělá orientation meeting pro půlku Evropy. Je jedno, kdy nastoupíš, prostě jedeš na ten nejbližší možný. No a já jedu teď. A o to tu jde. Se mnou jet nemůžeš, to je jasný. A nechat tě tu jen tak bez dozoru taky nechci. Rajcuje mě představa, že tu na mě celý víkend hezky čekáš, zavřený v kleci.“
Pro jistotu trochu potáhla bičem nahoru a dolu, ale on zatím neprotestoval, i když detaily provedení mu nebyly jasné. To hlavní teprve mělo přijít.
„Takže jsem řešila dilema tak trochu jako s domácím mazlíčkem. Kdopak tě nakrmí, kdopak tě vyvenčí? Sousedům říct nemůžu, takže jsem řekla jediné možné osobě – postará se o tebe Jana.“
„To ne!“ vykřikl a zacloumal se v poutech. Moc mu to nepomohlo, hlavu a ruce měl pevně sevřené. „Vždyť mě nesnáší! A ty jí na mě pustíš a necháš jí, aby mě okukovala zavřeného v kleci? To přece nemůžeš!“
„Ale můžu. Celý víkend tu být nemůžeš ani v plenkách. Víš, jak by to tu v neděli smrdělo? Ani spát bych tu nemohla. Ani jídlo by ti v teple nevydrželo až do neděle. Prostě potřebuješ někoho, kdo se o tebe postará. Už jsem to s Janou domluvila, bude to mít jednoduché, nechám pro tebe pár krabiček v mrazáku. Taky jí dám klíč od klece, umýt se budeš moct sám. A pití ti nechám vevnitř, balená voda ti vydrží. Budeš v pořádku.“
„Stejně nechápu, jak jsi přemluvila, vždyť ta holka nenávidí mě i všechno kolem nás. V lepším případě se na mě vykašle a nechá mě hladovět. A ty horší scénáře si radši ani nepředstavuju.“
„Slíbila jsem jí, že si sem v pátek může vzít kluka. On potom vypadne, ona tu zůstane přes noc.“ Trochu zaváhala, jak jí bodl osten žárlivosti. „Ta potvora si ve svých sedmnácti může dovolit víc, než jsem já mohla ve dvaceti. Ale co, teď se to hodí.“
On skoro omdlel „Takže budu sloužit jako atrakce pro dalšího puberťáka, jo? To teda ne!“ Znovu sebou začal cukat, znovu marně. Už mu bylo jasné, proč ho před tímto rozhovorem pevně spoutala.
„Tak klid!“ křikla na něj a trošku ho plácla bičem. Spíš ho jen pohladila, nechtěla ho doopravdy uhodit. Od jejich nové dohody přeci jen neuplynula dostatečně dlouhá doba, zatím ho nezlomila natolik, aby si mohla dovolit nemaskovanou vládu teroru.  „Tohle jsem samozřejmě předpokládala a Janě zdůraznila, že něco takového si nesmí dovolit. A nesmí ti ani ubližovat, jinak našim řeknu, že si ke mně do bytu pozvala kluka. Ona tu totiž smí přespat, o klukovi naši neví a ani vědět nesmí.“
To ho trochu uklidnilo. Trochu. Vlastně vůbec. Ale už sebou necukal. Adriana ho pustila z pout, pohladila po hlavě a poslala ho spát.
„A sex dneska nebude?“ zeptal se s malou nadějí v hlase.
„Kdepak. Hezky si počkej do neděle, o to hezčí to potom bude.“
Aha, takže neděle. I když to znamenalo čekat ještě čtyři dny, lezl do klece s úsměvem.

12 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 20:46:01)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Čtvrtek se nekonečně táhl. On nemohl myslet na nic jiného, než na ponížení, které ho o víkendu čeká. Marně mu Adriana opakovala, že Jana si pod hrozbou prozrazení nic nedovolí. I kdyby to byla pravda, znovu ho uvidí nahého, a tentokrát dokonce i zavřeného. Kdyby se aspoň v té kleci mohl někam zahrabat.
Na pátek si musel vzít volno, protože Adriana se už neměla ten den vrátit. Do klece dostal balík balených vod, čerstvý balík plenek, knížku, aby se nenudil, a pusu na rozloučenou. Pak za Adrianou zaklaply dveře. Uslyšel ještě dvě otočení zámku, tichý hlas výtahu a pak už nic. Byl sám, zavřený jako zvíře. Adriana sice použila výraz domácí mazlíček, což sice znělo líp, ale jeho stav byl pořád stejný. Nemohl dělat nic, co by chtěl. Mohl jen čekat, až přijde někdo, kdo má víc svobody, než on, a nakrmí ho. A k jeho smůle je ten někdo mizerná puberťačka.
Povzdechnul si a rozhlédl se po svém vězení. Opravdu tohle chtěl? Opravdu tohle všechno bylo pořád o sexu? Podíval se na svůj visící penis. Ne, tohle nebylo o sexu. Tohle nebylo o vzrušení, aspoň ne o jeho. Že by se to Adrianě tak líbilo? Byla klecí jak posedlá. Možná v sobě objevila další úchylku a dělala všechno proto, aby si plnila své sny. Když si to promítl zpětně, nechal se vmanipulovat do značně nevýhodné pozice. Na začátku jasně řekl, že výprasky ani cross-dressing se mu nelíbily. Byl víc než ochotný zkousnout převlékání recipročně za hrátky s pásem cudnosti, to bylo fér, jenže on je teď navíc vězněný v kleci, a že dřív nebo později dostane tím zatraceným bičem, bylo nad slunce jasnější. A aby toho nebylo málo, tak teď bude hrát hlavní roli v tragikomedii Puberťačka a úchyl. Nějak to neuhlídal a Adriana si zase vzala víc, než dala.
V těchto neradostných úvahách strávil většinu dne. Kromě čtení a ležení nemohl dělat nic. Spát mu nešlo. Jednou se musel vyčurat. Počuranou plenku hned sundal a zabalil. Za nic na světě by se před Janou neukázal ještě v plence. Ty posměšky by fakt slyšet nechtěl.
Ve dvě hodiny odpoledne už měl hlad jako vlk. Jana měla školu do jedné, musela přijít každou chvíli. Jenže nepřišla. Ta potvora ho nechala s kručícím žaludkem čekat.
Ve čtyři odpoledne konečně klapnul zámek, Jana přišla. Jemu se rozbušilo srdce a i přes sžírající hlad si v tu chvíli přál, aby se Jana otočila už v předsíni a zase odešla. Ale to už stála ve dveřích. Měla na sobě lehký upnutý svetřík a na to, že už byl říjen, docela krátkou sukni. Vlasy měla rozpuštěné a moc jí to slušelo, ale to nevnímal. On vnímal její obličej, ze kterého každý mimický sval hlásal, že věděla, do čeho jde, a že si hodlá užít každou minutu.
„Nazdar úchyle,“ zahlaholila ve dveřích do ložnice, „jak se vede?“ Udělala pár kroků k němu a sedla si na bobek. „Copak, ty naše zvířátko, nemáš hlad?“
„Jsou čtyři odpoledne, naposledy jsem snídal, tak co bys řekla?“ odsekl.
„Hele, úchyle, nebuď drzej, nebo nedostaneš nic.“ Vstala a prohlížela si klec, kterou ještě neviděla. „No, hezký to tu máš. Adriana mi tu tvou nádheru popisovala, ale není nad to vidět jí na vlastní oči.“ Poklepala kotníky prstů na horní desku. „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“ zarecitovala laškovně.
On nic. „Tak co je,“ protáhla Jana ublíženě. „Odpověz.“
„Trhni si,“ řekl jí na to. Hanba a pocit ponížení z něj už vyprchaly, zbyl jenom vztek.
„Hele, úchyle, pozor na hubu. Chceš žrát nebo ne? Jestli jo, tak koukej odpovědět. Tak znova.“ Jana opět zaklepala na horní desku a zarecitovala: „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
„Já myška Hryzalka. A kdo jsi ty?“ řekl odevzdaně.
„Hi hi, no proto. Já jsem ten, kdo tě drží za koule. Teda obrazně, jinak bych se tě nedotkla ani tyčí. No nic, hrála bych si dýl, ale má mi přijít kluk. Opravdickej kluk, víš, s pérem a tak.“
Přesunula se ke dvířkům klece a otevřela je. „Tak pohyb, udělej si, co potřebuješ, zbytečně to neprotahuj a pak hybaj zpátky.“
Vylezl, a aniž by se na Janu podíval, zamířil do bytu. Použitou plenku vyhodil do koše, v mikrovlnce nechal ohřívat jedno z jídel, co mu Adriana připravila, a šel se osprchovat. Pak se dal do jídla. S oblékáním se neobtěžoval, na tu chvíli to nemělo cenu a Jana ho už stejně viděla ze všech stran. Když dojedl, kývl na Janu a šel zpátky do klece. Ta opět zamkla zámek a poznamenala: „Že tě to baví, takhle se ponižovat.“
„Nebaví,“ zabručela jeho pusa dřív, než ji mozek mohl zastavit.
„Cože?“ vyjevila se Jana.
Teď už nemělo cenu couvat před pravdou. „Říkám, že mě to nebaví. Dělám to jen kvůli Adrianě.“
Jana byla zaražená. „Adriana mi říkala, že tohle,“ obkroužila gestem klec, „byl tvůj nápad. Prý by se ti ani nepostavil, kdyby ses jí před tím neplazil u nohou.“
Teď byl zase on jak opařený. „Ale to je přece blbost, já tohle nechtěl!“ Vzteky bouchnul pěstí do mříží. Trochu tím Janu poděsil.
„Hele, já nevím, jak to mezi váma je, to je vaše věc. Já pádím, za chvíli tu mám návštěvu. Budu mít dneska sex, víš? Hlavně mi to nezkaž, jo?“
V tu chvíli se ozval zvonek. Jana nadskočila, jako kdyby ji něco píchlo do zadku, a rozběhla se do předsíně. Zhasnout v ložnici světlo ještě ve spěchu zvládla, zavřít dveře už ne.

13

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

V panelákovém bytu je všechno slyšet, navíc přes otevřené dveře do ložnice měl všechno jak z první řady. Jana otevřela dveře a nervózně pípla, „Ahoj.“
„Ahoj,“ ozval se další nervózní hlásek. Druhý puberťák přišel na scénu.
Chvíli bylo slyšet zvuky odkládaných bot a bundy a pak skoro ticho. Pořád ale věděl, že jsou v předsíni. Ti dva si sami se sebou nevěděli rady. Ticho přerušila Jana. „Co teď? Chceš třeba něco dělat?“
Rozpačitý hlas jí odpověděl: „Tak já myslel, že jsme se domluvili, co budeme dělat…“
„Jo, domluvili…“ Opět chvíle trapného ticha, pak chlapecký hlas navrhnul: „Tak půjdem třeba do ložnice?“
„Ne!“ zaječela Jana skoro hystericky, „do ložnice ne. Tam je…err…tam je to ségry, tam nemůžem. Tudy!“ a směřovala ho do obýváku. Ta rána, jak mu spadl kámen ze srdce, musela být slyšet až na druhém konci republiky.
Rozhlasové představení pokračovalo v obýváku. „Tak se posaď,“ ozvala se Jana. Kluk se posadil a nejspíš se začali líbat. Každopádně byl klid a slyšet bylo jen šustění látek. Pak se zase ozvala Jana: „Co to děláš?“
„Sundávám ti tričko. Kvůli tomu jsme přece tady, ne?“
„Jo, jsme. Hele, já zhasnu, jo?“ Slyšel kroky a pak světlo v obýváku zhaslo. Teď už viděl jen odražené světlo z pouličních lamp. Chvilku slyšel zase jen šramot a pak se ozvala ublížená Jana, „Co to děláš?“
„No co bych dělal, prstim tě přece.“
„Jo, ale úplně blbě.“
„Jak, blbě? Strkám ti prsty do díry, na tom se přece nedá nic zkazit.“
„Seš úplně mimo. Místo, kde by se mi to líbilo, je víc nahoře.“
„Kde nahoře?“
„Asi sto mil na sever. Nic, hele, tohle jako předehra stačí. Teď mi ho tam zasuň.“
Opět byl slyšet šustot a pak zase Jana: „Moment, máš gumu? Slíbil jsi, že ji přineseš.“
„Jo, mám. Někde v kapse.“
„Sakra tak o co se snažíš, když jí nemáš nasazenou. Si myslíš, že chci vlítnout do průseru?“
Zatímco v obýváku se odehrávalo drama, v ložnici to znělo jako komedie. Měl hlavu zahrabanou do polštáře a dusil smích. Ta dvě holátka se rozhodla přijít o panenství. Normálně by ho to nebralo, jenže jedno z těch holátek byla nenáviděná Jana a on děkoval osudu, že má možnost všechno slyšet. Za tohle to jeho ponížení stálo. Teď už si holka nebude moct tolik vyskakovat.
V obýváku se rozsvítilo světlo. Pak promluvil kluk: „Hele, tady je, koukej.“
„No, skvělý. Tak si jí nasaď.“
Po chvíli: „Ten obal nejde roztrhnout.“ V ložnici se v tu chvíli někdo málem udusil.
„Už to mám. Nevíš, jakou stranou se to nasazuje?“
„Nevím, nikdy předtím jsem to nepotřebovala. Prostě si to nějak nandej.“
„Nemohla bys mi pomoct? Jsem slyšel, že to má dělat ženská, tohle.“
„No to nevim, kdes to slyšel. Ach jo. Ukaž!“
„Ty vole, cos to udělal!? Koukni na ten bordel! Jestli to nepůjde dolů, tak mě ségra zabije.“
Obyvatel ložnice by v tu chvíli dal všechno za to, aby věděl, co se přihodilo. Nějaká nehoda, ale jaká? Asi něco většího, protože Jana v tu chvíli rozhodla, že je konec, a pakovala kluka pryč. Ten sice trochu protestoval, ale nakonec klaply dveře a byl fuč. Pak byla opakovaně slyšet tekoucí voda a šustění. Nakonec kroky, světlo v ložnici se rozsvítilo. Jana na sobě měla jen krátkou spodní košilku a kalhotky. Tentokrát byl při smyslech, vnímal krásu jejího těla i smutek její duše.
„Mám problém,“ řekla zkroušeně, „pomůžeš mi?“

14

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

„Těžko. Myška Hryzalka je hrozně nešikovná,“ odpověděl pomstychtivě.
Jana se svezla na bobek. Dokonce měl pocit, že jí ukápla slzička. „Prosím,“ pípla. „Promiň, já vím, že jsem se chovala hnusně. Jenže to tím vším kolem tebe,“ udělala neurčitý posunek. „Chováš se tak úchylně, ségra, místo aby tě vyhodila, tak to s tebou pořád táhne, a já se s tím nějak potřebovala poprat.“
„Už jsem ti dneska jednou řekl, že to dělám kvůli ní. Jano,“ řekl tak dopáleně, až ustrašeně zvedla hlavu, „napadlo tě vůbec někdy, že to ta tvoje slavná sestřička je úchyl? Sakra zamysli se trochu. Kdo normální nutí chlapa nosit ženský hadry? Kdo normální zamyká člověka do klece? Kdo normální nechá skoro ještě dítě očumovat svého nahého partnera? A co ty vejprasky? Viděla jsi, jak si to užívala? No viděla? To ti taky přijde normální?“
Ke konci už skoro křičel. Všechna ta frustrace z toho, jak se hrátky s Adrianou už dvakrát zvrhly v jednostrannou zábavu, její zábavu, musela ven. Jana třeštila oči, jak jí všechno docházelo. Zároveň se té pravdě bránila. To přece nemohla být pravda, ne její sestřička, kterou obdivovala. Teď už jí slzy tekly určitě.
„Chceš tím říct,“ ozvala se po chvíli, „že ty jsi úplně normální? Že to všechno Adriana?“
Úplně normální nebyl, toho si byl vědom, ale proti Adrianě byla jeho záliba v pásu cudnosti ničím. „Jo, jsem celkem normální chlap. Mám nějaký sexuální potřeby, jako každej, ale tohle všechno, co tady vidíš, bych si rád odpustil.“
„Tak proč s ní jsi, když je taková?“
Povzdechl si. „To je složitý. Já jí fakt miluju, nebo aspoň až doteď jsem jí miloval. Ona se ty dva roky předtím chovala normálně, to až teď je jak utržená ze řetězu. A pokaždý to začne nenápadně, jako že něco vyzkoušíme, okořeníme si náš sexuální život. No a pak se to zvrhne a já se nestačím divit.“
„To jsem nevěděla.“ Jana chvíli přemýšlela a nakonec se zeptala tiše: „Můžeš mi odpustit všechny ty hrozný věci, co jsem ti kdy řekla?“
Co jí na to měl říct. Ještě před pár minutami ji chtěl škrtit a trestat, a najednou bylo všechno jinak. Najednou před ním byla zkroušená dívka, která ztratila spoustu iluzí, a spíš než kopanec potřebovala podržet.
„Buď v klidu, nebyla to tvoje chyba. Zapomeň na to a řekni mi, co máš za problém.“
„Jaký problém?“ Chvíli zmateně koukala. „Jo, problém. V obýváku. No, víš, my jsme se tam trochu…mazlili, a on najednou vystříknul. Úplně všechno na tu novou semišovou pohovku. Zkoušela jsem to umýt, ale nejde to dolů. Nevíš, co s tím? Jestli to nevyčistím, tak mě Adriana zabije. Víš, jaká je.“ Už jen tím, že to řekla, se jí trochu ulevilo. Přenesla odpovědnost na někoho jiného.
„No jo, tak mě pusť, kouknem na to.“
Pustila ho a stal se zázrak. Následující hodinu společně vklepávali zubními kartáčky prášek na praní do polštáře sedačky, aby ho pak mokrým hadrem zase dostávali zpět. Postup museli několikrát opakovat a celou tu dobu si úplně normálně povídali. Poprvé za celou dobu, co se znali. On zjistil, že Jana je nejen krásná, ale když vynechá pubertální výlevy, tak i inteligentní a chytrá mladá dívka. Ona zjistila, že ten ponižovaný kluk se zamčeným penisem je sečtělý, milý a citlivý společník.
Když měli hotovo a sedačka byla zase jako nová, ta nejpřirozenější věc na světě byla otevřít si lahvinku vína („Ještě ti nebylo osmnáct.“ – „Nepruď a nalejvej, si myslíš, že jsem nikdy neměla víno?“), sednout si na tu renovovanou sedačku a pokračovat v družném hovoru. Až o půlnoci Jana zazívala a řekla, že by chtěla jít spát.
Vydali se spolu do ložnice, on docela smutně. Mrzelo ho, že tak hezký večer končí. V místnosti se zastavil a trochu zbytečně řekl: „Ráno jsem tu postel povlíkal, pro tebe. Budeš spát ve voňavém.“ Nemusel to říkat, na povlečení to bylo vidět, jen oddaloval nevyhnutelné.
Pohnul se a Jana ho honem chytila za ruku. Dotkla se ho, i když před pár hodinami tvrdila, že by to neudělala ani tyčí. „Počkej,“ zastavila ho. „Nechci tě zavřít do klece. Není to správné.“
„A co chceš dělat,“ zeptal se překvapeně. „Slíbila jsi to Adrianě. Jen najíst, hygiena, a zpátky pod zámek.“
„Ale Adriana tu není,“ skoro odsekla Jana, „a já mám vlastní rozum. A ten mi říká, že to není správné. Co se mě týká, tak máš tenhle víkend dovolenou. Užij si ho, já Adrianě nic neřeknu.“
„Dík.“ Tohle nečekal. Kouknul kolem sebe. „Janičko, jsi hodná a zítra toho určitě využiju, ale spát radši půjdu tam,“ ukázal na klec. „Je tam spoustu místa, v obýváku na gauči bych se nevyspal.“
Jana chvíli váhala a pak vyhrkla, „Ale co, k čertu, zapomeň na gauč i na tu zatracenou klec. Tahle postel je přece dost velká pro oba. S tebou,“ koukla mu na zamčený penis, „mám aspoň jistotu, že mi neublížíš.“
Sotva to dořekla, ten, o kom byla řeč, začal zvedat hlavu a narážet proti klícce, která mu bránila v rozletu.

15 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 20:58:12)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Když si lehli do postele, Jana se skrčila co nejblíže jedné strany. Přeci jen jistota je jistota a ona ještě nikdy s nikým v posteli nebyla.
„Jani?“ ozvalo se po chvíli.
„Hm?“
„Jsi jiná, než jsem si myslel. Lepší.“
Přetočila se blíže k němu. „Dík. Ty jsi taky úplně jiný, než jsem si myslela. A fakt lituju všech těch hnusáren, co jsem ti kdy řekla a udělala.“
Natáhl k ní ruku a pohladil ji. „Už se tím netrap, je to za námi.“ Trochu se k ní přisunul a v tu chvíli se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Vzal Janu do náruče a začal jí líbat. Nejdřív něžně, a když necítil žádnou negativní reakci, vložil do toho vášeň.
Překvapená Jana chvíli jen ležela, pak začala pomalu reagovat. Věděla, že tohle by se dít nemělo, ale nemohla si pomoct. Teď jí líbal tak krásně na krku. Cítila, jak dole vlhne. Když šla odpoledne ze školy, věděla, že tohle bude její první noc. Jen netušila, že s úplně jiným klukem. S klukem její sestry. Její sestry!
Odstrčila ho. „Počkej, nech toho. Tohle je špatně. Adriana nás za tohle oba zabije.“
On už byl moc vzrušený na to, aby teď vycouval. „Adriana tu není a ty jí to přece neřekneš, ne?“
„Ale není to správný!“
„Život je pes. Sama jsi řekla, že si mám vzít dovolenou od všech těch úchylek. Pro mě to znamená vzít si dovolenou od Adriany. A tobě se můžu nějak hezky odvděčit.“
Znovu ji začal líbat a ona se nebránila. Hlavou se jí sice honily různé myšlenky, ale nakonec je všechny vytěsnila. To, co dělal, se jí líbilo, a měla to teď a reálně. Zloba Adriany byla jen teorie a nejspíš ani nenastane. Vzala jeho hlavu do dlaní a odtrhla jeho ústa od svého dekoltu. „Tak jo,“ řekla rychle a dala mu pusu na pusu. Následoval francouzák. Líbala se už mockrát, věděla, jak na to.
Po chvíli sundal tričko sobě i jí a jeho jazyk kroužil kolem bradavky. Prohnula se, bylo to tak vzrušující. Jediné, co kdy její kluk zatím zvládnul, bylo prsa jí mačkat, zatímco tohle bylo tak něžné.
Trvalo dlouho, než jí zlíbal a dostatečně pohladil všude po hrudníku i po bříšku. Bylo to pro něj velmi mučivé, jeho penis zmohutněl, tlačil se všude do klece a kroužek mu rval za varlata. On ale ani nepomyslel na to, že by přestal. Tohle bylo to správné používání pásu cudnosti, tohle bylo to správné vzrušení. Přinášel potěšení někomu, kdo za něj byl vděčný, a on sám byl vzrušený z toho, že sám nemůže dojít uvolnění. Když jí nadzvedl zadeček a jedním tahem stáhnul kalhotky až ke kolenům, nebránila se, jen se udiveně zeptala: „Proč? Myslela jsem, že kvůli tý věci nemůžeš.“
„Nemůžu, ale to neznamená, že nemůžeš ty. Dneska v noci budeš mít orgasmus, na to vem jed.“
Už nic neříkala. Ani nemohla, protože když se jeho jazyk dotknul jejího zduřelého klitorisu, jediné, co zvládla, byl hluboký nádech, který pak na několik dlouhých vteřin zadržela. Když se konečně její tělo rozhodlo vydechnout, stalo se tak dlouhým táhlým výkřikem rozkoše.
„Áááááá. To je tak kráááásnýýýýýý!“
To ho jen povzbudilo a snažil se o to víc. Bolest mezi svýma nohama už skoro nevnímal. Penis se sice rval z klece všemi možnými otvory, někde se mu skřípla kůže a levé varle bylo napůl slisované, ale bylo mu to jedno, protože zrovna zažíval jedny z nejkrásnějších chvil svého života. S Adrianou to nikdy takhle mohutné nebylo. Ano, byl nadržený, když jí to dělal zamčený, ale necítil z ní tu živočišnou energii, kterou by ho zpětně nabíjela. Brala ho jen jako věc, jako robertka, kterého mohla použít a odložit. On tušil, že je něco špatně, ale až teprve teď, když byl s Janou, pochopil co. Tajemství spočívalo v tom, že sex vždycky byla a bude záležitost dvou lidí. Ať už byl chlap zamčený nebo ne, důležité bylo dělat to spolu. Ne se sobecky nechat udělat a na druhého se ani nepodívat.
„Áááááá!!!“ Jana zařvala a zmítala se ve svém prvním orgasmu v životě. Ještě chvíli se nehýbal. Pak se pomalu zvedl, dal jí nohy k sobě, lehl si vedle ní a vzal jí do náruče. I když sám orgasmus neměl, cítil se naplněný a spokojený.
Asi po sto letech se Jana pohnula a objala ho kolek krku. „To bylo úžasný,“ řekla slabým hlasem. „Děkuju.“ A políbila ho. Vrátil jí polibek a držel ji v náručí, dokud neusnula.

16 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 21:01:43)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Probudili se v sobotu ráno zaklesnutí jeden do druhého. Jana se prvním pohledem musela ujistit, že se jí to jen nezdálo, že předchozí noc byla skutečná. On se ujišťovat nemusel, protože v noci usínal dobře hodinu, a ráno ho erekce probudila už v šest.
Jana vypadala trochu provinile a rychle zmizela do koupelny. Pak šel on a potkali se až v kuchyni. Zachytil její pohled. Prohlédla si ho odshora dolů. Měl na sobě normální oblečení. „Takhle tě neznám,“ usmála se.
„Povídej mi o tom. Takhle vypadám normálně.“
Pustili se do jídla a úplně samozřejmě se bavili o tom, jak stráví sobotu. Jana sice měla něco domluveného s kamarádkami, ale sama hned navrhla, že to zruší. Ani jednoho z nich nenapadlo, že by měli být přes den každý sám.
A že to byl den! Toulali se po městě, drželi se za ruce, koukali na vodu a kupovali si lahůdky. Odpoledne vysvitlo sluníčko a Jana jim udělala velmi povedené selfie. Nakonec ji vzal na romantickou večeři do lepší restaurace.
„Co teď?“ zeptal se. „Je sobota večer, zajdem někam na diskotéku?“
Jana chvíli přemýšlela a pak odmítla. „Nechce se mi na diskotéku, chci něco lepšího.“
„A co by to jako mělo být? Tvé přání je předem splněno.“
„Chci se s jedním úžasným chlapem stulit do postýlky a mazlit se,“ pronesla laškovně.
On se srdečně zasmál. „Tak tohle přání ti splním hrozně rád, ty jedna malá potvůrko.“
Nemohl se dočkat, až přijedou domů. Penis mu celou dobu stál, a když ho v ložnici uvolnil z kalhot, Jana se až lekla.
„To je hrozný,“ litovala ho, „nebolí to?“
„Jen trochu,“ řekl chlapácky.
„Proč máš zámek vepředu i vzadu?“ ptala se. Když jí to vysvětlil, komentovala to slovy, „ta Adriana je fakt trotl.“ Nevymlouval jí to, i když zrovna v tomhle se cítil před Janou trochu provinile. Pás cudnosti, i ty dva zámečky, bylo to jediné, co by Adrianě nevyčítal.
Když pak ten večer po jejím prvním orgasmu odpočívali, pohladila ho něžně po varlatech a řekla, „Přála bych si, abych pro tebe mohla udělat víc.“ Kdyby to šlo, postavil by se mu po jejím doteku a slovech ještě víc.
„Víš, co je zajímavý?“ nadhodila. „Ještě včera odpoledne jsem tebou pohrdala. Dneska jsem do tebe zamilovaná. Je tohle normální?“
„Nemohl jí odpovědět, že v sedmnácti to opravdu normální je. Místo toho jí políbil a navrhl, „Víš co? Pojď zjistit, kde máš bod G.“ Pár minut na to dospěl k závěru, že Jana má bod G úplně všude, aspoň podle toho, jak reagovala na každý jeho dotek.
Při druhém odpočívání se ho držela jak klíště a vůbec jí nevadilo, že jí jeho klícka tlačila do břicha. „Rozejdeš se s ní?“ zeptala se najednou. Její otázka ho zastihla nepřipraveného.
„Nevím. Až do teď jsem byl jak v rozjetém vlaku, ze kterého tě ani nenapadne vystoupit, prostě jen pasivně čekáš, až zastaví. Díky tobě se na svůj vztah s Adrianou koukám z boku a rozchod je rozhodně jedna z možností. Nejsem si jistý, jestli nám mám dávat ještě šanci nebo ne. Proč se ptáš?“
„Chci vědět, na čem jsem. Jestli je tohle, co spolu děláme, jen úlet, nebo začátek nového vztahu.“
„Janičko, ty bys se mnou chtěla chodit?“
„Proč ne? Jsi fajn. A jsi můj první kluk, se kterým jsem v posteli. Nebylo by špatný dotáhnout to do konce,“ zahihňala se. Ulevilo se mu, že tak lehce odběhla z vážné debaty a vzal si ji do parády potřetí.

17 Naposledy upravil: davidt (29.8.2016 21:07:43)

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Nedělní dopoledne bylo ve znamení úklidu. Převlékli postel a zahladili všechny stopy společného pobytu. Nevěděli, kdy přesně se Adriana vrátí, odhad byl kolem poledne. Sedl si na pohovku a posadil si Janu na klín.
„Janičko, přemýšlel jsem a řeknu jí to. Zažil jsem s ní hezké chvilky, ale Adriana se hodně změnila a mě je už jasné, že jí nechci dělat hadr na podlahu.“
Chvíli se líbali a pak jí zcela neromanticky řekl, „Raději běž domů, ať se s ní nepotkáš. Nechci, aby si myslela, že jsi náš rozchod nějak zapříčinila ty. Nejspíš by ti udělala ze života peklo.“
„Nemůžu,“ řekla trochu úzkostně, „psala mi SMS, ať tu na ní počkám, že chce se mnou něco probrat.“
„Hm,“ zabručel, „tak to nám nezbyde nic jiného, než abys mě zase zamkla do klece. Nechci jí dát jedinou záminku k chybným závěrům. Počkám, až odejdeš a pak jí to řeknu.“
Pomalu se svlékl a uklidil své oblečení do skříně. Smutně se pak postavil před Janu.
„Tak pojď, pro jistotu. Kdo ví, kdy se tu ukáže.“
Přešli do ložnice. Naposledy se objali a políbili.
„Jsi skvělá holka,“ rozloučil se s ní a zalezl do klece. Jana zamkla dveře a nemohla se ubránit slzám.
„Nebul. Teď bude chvíli dusno, ale za pár dnů se to přežene a my to budeme moci oslavit,“ utěšoval ji.
Jana odešla do obýváku, osaměl. Čekání na Adrianu nebylo vůbec jednoduché, tížilo ho spoustu myšlenek a obav. Jana na tom nebyla o moc líp. I když jí vlastně o nic nešlo, měla výčitky svědomí za to, že sestře svedla kluka.
Cvaknul zámek a dveře na chodbu se otevřely. Adriana byla doma a jemu se nervozitou rozbušilo srdce.
„Jsem domaaa,“ zavolala halasně Adriana. „Jak jste se tu měli, milánkové?“ volala žoviálně.
Slyšel, jak ji Jana tiše zdraví.
„Tak co, jak to šlo?“ zjišťovala Adriana. „Byl hodnej?“
„Jo, v pohodě, nic se nestalo,“ mlžila Jana.
„Tak na mě chvíli počkej, dojdu se na něj podívat a přijdu za tebou,“ odmávla jí Adriana a už stála v ložnici.
„Tak co, jak se měl můj zamčenej miláček?“ cukrovala.
Neměl na tohle náladu, ale musel zachovat aspoň zdání normálnosti. „Měl jsem se zamčeně,“ řekl první, co ho napadlo. „Těším se na to slíbené odemčení.“
„Já ti slíbila odemčení?“ zeptala se na oko. „No, uvidíme. Rozhodně si spolu dneska krásně pohrajeme. Pojď ven,“ sehnula se, aby odemkla dveře.
„Ty, počkej, nejdřív pošli Janu pryč, pak…si budeme hrát.“ Málem se prořekl, že si chce popovídat.
„Neboj, budeme mít na hraní celé odpoledne. Chci si tě trochu připravit. Pojď ven, nechám si tě trochu uzrát.“
Tohle byl přesně jeden z důvodů, proč už jí měl plné zuby, ale nechtěl zbytečně provokovat, tak vylezl a ze zvyku zůstal na čtyřech. Adriana mu sáhla mezi nohy. „No jo, krásně naběhlý koule. Potřebuješ uvolnit, to je jasný,“ komentovala nadšeně.
„Vlez si na tu horní desku, přivážu tě.“
„Proč?“ zeptal se.
„Proto, neptej se a uvidíš. Mám to promyšlené.“
Vylezl nahoru a nechal se připoutat. „Hele, ale žádnou akci s Janou, jo?“ ujišťoval se. Adriana se jen ušklíbla, ale to už nemohl vidět. Pouze slyšel, jak odešla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Jindy by byl vzrušený očekáváním, teď jen nuceně čekal.
Po chvíli se dveře opět otevřely. „Co to je, tohle?“ slyšel Janin hlas. „Říkala jsem ti přece, že byl hodnej, nech ho být.“
„Možná byl hodnej na tebe, ale to neznamená, že byl poslušný a splnil to, co jsem od něj očekávala. Ty, mimochodem, také ne,“ podívala se přísně na Janu. „Jak si to vyřídím s tebou, to se ještě rozhodnu, ale tady ten,“ pohodila hlavou směrem ke kleci, „dostane sto ran tímhle krásným bičem.“ Adriana sundala bič z držátka a slastně se usmála.
„Jano, jdi pryč,“ ozval se přivázaný nebožák.
„Jo, jasně,“ chvatně přikývla Jana. „Adriano, ať už děláte, co chcete, tohle vidět nechci,“ řekla Jana a pohnula se směrem k předsíni.
„Tady budeš!“ vykřikla Adriana tak, že se Jana až lekla.
„To si vy dva myslíte, že nevím, co jste tu celý víkend prováděli!?“ pokračovala v ječení. V obou dvou provinilcích hrklo. Přece nemůže vědět všechno. Třeba je jen zkouší.
„Ale tady se nic nedělo,“ pípla Jana jak malá holčička.
„Ne?“ protáhla Adriana zle. „Tak jak mi vysvětlíš tohle?“ Vytáhla telefon, chvíli ťukala a pak ukázala Janě display se selfie, které Jana udělala na jejich sobotní procházce.
„Když už musíš dávat fotky na snapchat, tak si aspoň dávej pozor, komu je posíláš,“ zakončila Adriana triumfálně. On zaúpěl v duchu, Jana nahlas.
„Já ti to vysvětlím,“ zkusila se Jana hájit, ale marně.
„Mě je to jedno,“ odrazila ji Adriana, „bude to tak, jak jsem řekla. On dostane sto ran bičem, a ty se na to budeš koukat! Abys viděla, co jsi způsobila.“
„Řekni jí to,“ vykřikla zoufale Jana. „Řekni jí to!“
„Co mi máš říct?“
Chtěl sice Janu chránit, ale sto ran bičem snést nehodlal. Musel píchnout do vosího hnízda. „Že je konec, Adriano. Končím, se vším. Ruším naší domluvu, už mě nebaví, jak se ke mně chováš.“
„Aha,“ řekla Adriana úlisně a kolečka v hlavě se jí točila na plno, jak vymýšlela, jak nastalou hrozbu odrazit.
„Odvaž mě, a skončíme to jako rozumní lidé,“ řekl on mezitím.
„Nemůžeš to skončit. Ne teď, máme dohodu, včetně exit podmínek.“
„Neodvolávej se na dohodu. V naší dohodě nikdy nebylo nic o tom, že mě budeš mlátit. A koukej už mě odvázat.“
„Fajn,“ zavrčela. „Ale oba klíčky od tý tvý nádhery hodím do záchodu a spláchnu!“
„Posluž si, vždyť je to jen plast.“
„Vážně? I tvoje předkožka je z plastu? Dovol, abych tě upozornila, že i když se zbavíš klece, pořád se ti bude na ptáku houpat jeden zámek. A snad sis všimnul, že není úplně obyčejný. Je to něco extra, pilkou na železo to nepřeřízneš.“
Zaúpěl, teď už nahlas. Jana nevěřila svým uším.
„Takže, milej zlatej, možná si ho budeš moct vyhonit, ale do žádný díry ho nestrčíš! A teď řekni, vážně mám ty klíče spláchnout?“
Byl v takovém šoku, že zůstal zticha, a Adriana si jeho mlčení vyložila po svém.
„Myslela jsem si to,“ ušklíbla se, napřáhla, a první, plnou silou vedená rána, dopadla.

*** KONEC ***

18

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Tak hned mám parádní motivaci pracovní resty dořešit co možná nejdříve, abych se mohl pustit na dobrou noc do čtení.. Tak nějak tuším, že v klícce bude poměrně těsno.. smile

19

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

To je bomba! To musí pokračovat!!! smile

20

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Dík :-)

21

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

No Davide, co to je? Vytvořit hrdinu, kterýmu prdne vkouli kvůli mladýmu masu? Ten by zasloužil tim krásnym bonusovym bičíkem přes koule, páč na prdel je to málo :-)))
Bane, houby. Odemknout ať si táhne, když nepozná kvalitu.

Leda by se v pokračování honemrychle vzpamatoval :-)

H.

22

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Těším se na počtení, ale teď to nějak časově nestíhám a to chce mít opravdu klídek u kafíčka, ať si můžu vychutnat, to vzrušení, co mě v té povídce určitě čeká...

23

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Taky nesthám číst, ale mám jeden hříšný nápad.. Co z toho udělat e-knihu, resp. e-příběh? A nahrát to někam na uložto?? wink

24

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Bezva nápad, já jsem pro :-)

25

Re: Svobodné rozhodnutí - část 2.

Já to přečetl už v noci. Moc hezké, nedalo se odejít spát, musel jsem to dočíst. Napínavé. Ale tohle bych zažít nechtěl. A on taky ne. Ta ženská je fakt zlá.A vypočítavá. Pomstu pomstu pomstu.