1

Téma: Povídka - Jak to všechno začalo

Příběh i všechny postavy jsou smyšlené, ale bylo by krásné je prožít.

Byl další deštivý den, pohled z okna vyvolával vzpomínky, které trápili mou duši. Už takhle nemůžu dám, musím něco změnit.. zapomenout.. začít znova.. Ten den nazrálo rozhodnutí, začnu znova jinde.. bez míst které připomínají minulost.
    Ten den rozhodnutí jako když znovu vysvitlo slunce. Naplnila mě radost, činorodost a očekávání co přinese další den. Vybral jse si městečko v podhůří, měl jsem rád výzvy, přírodu, čistý vzduch .. pryč z velkoměsta. Měl jsem romantické představy o budoucnosti a tak jsem si dal inzerát: Hledám zde levné bydlení v podnájmu, stěhuji se z velkého města s úmyslem nového začátku, jsem 44 letý rozvedený muž, nekuřák, slušný, ochotný vypomoci..
    Dostal jsem několik nabídek z realitek i od lidí. Některé mimo rozpočet člověka co dal výpověď a byť optimisticky tak s opatrností nevědíc jak to bude s příjmy v budoucnu, neznající místní poměry. Jedna z nich byla od ženy, nabízí volný pokoj s tím že se jí hodí pomoc, žije sama a má představu ochotného, čistotného muže. Odepsal jsem jí, že mě její odpověď zaujala a ubezpečil ji že jsem vyhovující. Druhý den mě čekala její odpověď, kde se zajímala na důvody mého stěhování, jak vypadám, co si představuji do budoucna. Popsal jsem ji stručně svou nedávnou minulost.. rozchod.. poslal fotku a představu, najít si práci, vyrazit na výlety, potřebu se otřepat z minulosti. Odepsala ještě týž den, potěšena, s tím že jistě chápu její opatrnost, má s muži špatné zkušenosti, ale bez pomocné ruky se bohužel neobejde a zdá se jí že bychom se mohli domluvit, ať přijedu prohlédnut si byt.
    Čas utíkal, rychleji než jsem plánoval, za dva dny jak bylo domluveno jsem zajel do vysněného města sejít se a prohlédnout pokoj. Dorazil jsem s předstihem, bylo zde chladněji, nastudovanou trasou jsem šel městem, baráky se pomalu snižovali až obyčejným s malou zahrádkou. Trochu prokřehlý jsem došel na místo kde byl dům s předzahrádkou a zazvonil. Po chvíli se otevřeli dveře verandy, vykoukla paní domácí Mirka a volala "je otevřeno". Vešel jsem dovnitř, podal ruku a představil se. " Jsi studený, usmála se, vypadáš jako na fotce, pojď dál.. mám tu jen dámské trepky, tak musíš bos.. A tohle je kamarádka Ivana, provedu tě tu a zajdem si sednout do města.
   
    Prošli jsme krátkou chodbou do prostorného příjemně zařízeného obýváku, odtud navštívili kuchyň s jídelním koutem a vrátili se na chodbu. Tady je záchod a vedle velká koupelna ukazovala Mirka místnosti. Další dveře vedli do pokoje, tak to by byla tvá místnost.. jak vidíš je tu vše, postel, skříň, pracovní stolek se židlí.  Jen je nešťastně řešena má ložnice, tento pokoj je průchozí. Zvládneš to s otazníky v obličeji se obrátila na mě? Já budu muset.. z povzdálí nás sledovala Ivana.. Byl to původně pokoj mé dcery ale ta se odstěhovala do zahraničí a já tu zůstala sama. Její věci jsem už vyklidila. Rozhlížel jsem se po místnosti.. myslím že to není špatné, já to zvládnu. Ivana se dívala na hodinky.. budu už muset jít, omluvně naznačovala, vezmu vás na náměstí.
    O chvíli později jsme usedli do téměř prázdné restaurace. Objednal jsem si čaj a Mirka kávu. Jsem mile potěšena že jsi si nedal pivo, vím, psal jsi že moc nepiješ, ale lidi toho namluví. Ivanu jsem poprosila aby byla u toho, omluvně se na mě podívala, víš, upozorňovala jsem že mám s muži špatné zkušenosti. Ten poslední.. odmlčela se a zamračila, no budu se z toho ještě dlouho vzpamatovávat.. nechala větu nedokončenou. Ale zpět k tobě, co na to říkáš? Nebyl moc čas viď a neukázala jsem ti zahradu, jen co jsi viděl oknem. Sama to nezvládám, dům potřebuje šikovné ruce.. Tak jak se rozhodneš? Máte to tam hezké, vyrůstal jsem na vesnici tak myslím že pomoc zvládnu a mě zbývá už jen pár dnů vyřešení a stěhování. Tedy není nad čím Váhat, jestli jsem prošel "pohovorem" říkám s úsměvem. No jistě usmála se Mirka, vypadáš slušně, pracovitě, jsi ochotný, přesně takového jsem hledala. Kdy se nastěhuješ? Ještě chvilku jsme konverzovali a pak se přiblížil čas odjezdu zpět.
    Během pár dnů jsem se zbavil posledních zbytků věcí, odvezl důležité k rodičům, nějaké sezóní oblečení a byl připraven. Po telefonu jsme se domluvili, byl  pátek odpoledne a já hleděl z okna jak krajina utíká vzad, jako má minulost. Vzpomínám na budoucnost, jedu vstříct podnájmu u Mirky, paní domácí. Vybaví se mi její postava, vetší zadeček, silnější stehna, vysoká podobně jako já.. tmavé vlasy, brýle, příjemný obličej i hlas, lehce nalíčená. Jen s batohem a dvěma taškami jsem vystupoval z autobusu, nic víc jsem s sebou neměl, notebook, oblečení, hygiena, boty.. vše ostatní zůstalo za mnou. Čekalo tu na mě auto s Ivanou co přislíbila odvoz, bylo to celkem daleko pro člověka obtěžkaného věcmi.
    Pozdravil jsem naložil věci do auta, tak jak se těšíš na nový život? Mrkla na mě Ivana, vyprávěla mi o tobě, tak jsem na tebe zvědavá, doufám že ji nezklameš, budeš hodnej a chovat se slušně. Přeci jen bere si do podnájmu cizího člověka a je sama v baráku. No jasně kývu hlavou, já se na to těším. Autem to netrvalo dlouho, vyzvedl jsem věci, poděkoval za svezení, zeptal se co jsem dlužný.. Odpověděla, jen buď hodnej na Mirku a já si to někdy vyberu.
    Mirka stála ve dveřích, tak poď dál posilo, vítala mě. Pozdravil jsem se slovy tak jsem tu a odnesl věci do pokoje. Tak se tu zabydli, šla za mnou.. Věci si dej do skříní, boty do botníku, vidím že toho sebou opravdu moc nemáš říkala Mirka. Jen to nejnutnější, co jsem myslel že budu potřebovat, odvětil jsem. Mirka na to, "však ano, na co se stím tahat, stačí věci na ven, do práce a na doma.. Jaké pak copak." Pak přijď do kuchyně, mám tu něco k večeři, určitě toho máš za dnešek dost. Povlečení jsem ti sem dala čisté, ostatní víš kde je, neboj se ptát" a odešla. Vybalil jsem věci, roztřídil je, místa bylo na dvojnásobek věcí.
    Pak jsem šel do kuchyně za Mirkou, donesl dohodnuté peníze za bydlení na první dva měsíce a pokojně se rozhlížel. Mirka zavedla rozhovor. "Tak jaké jsou první dojmy?" Jsem spokojený odvětil jsem. "To jsem ráda" usmála se a pokračovala "přemýšlela jsem nad tím, že musíme mít nějaké pravidla spolubydlení, pro oba to znamená omezení tak aby nevznikali zbytečné třenice. Budu ti dávat úkoly co je třeba udělat, s čím bych ráda měla od tebe pomoc. Začneme se zahradou.. tam čekají záhony na jarní rytí. Raději zopakuji i to co jsme probrali po mailech. Musím tě vyzkoušet s úklidem, alespoň do doby než si najdeš práci. Jsem večer unavená a nebudu se tím chtít zabývat. Souhlasíš? Svůj pokoj si budu uklízet sama, nechci aby jsi mi tam chodil ani na mě ťukal. Když půjdu spát musíš být jako myška, mám lehké spaní. Budu ráda když budeš chodit upravený, řádně oblečený a prkýnko bude vždy dole. Když budeš chtít na delší čas do koupelny raději se mě zeptej jestli se tam nechystám, jasné? Když půjdeš ven poslední, zkontroluj zavřená okna a zamkni. A když něco budeš dělat vždy po sobě ukliď. No není to tak strašné ne? Netvař se tak vyděšeně. Jsem tu doma chci se tu cítit dobře." Neděsím se, bráním se, pravidla jsou třeba, je dobře že na to myslíš, lepší si to říci na začátku než způsobovat potíže. "To jsem ráda, usměje se. Tak si vše pamatuj a dodržuj" Najedli jsem se, pak mě požádala, abych umyl nádobí, utírala ho a kontrolovala čistotu. "to není špatné, jsi šikovný, teď ho ukliď budu ti říkat kam ať se vyznáš".. Večer utíkal poklidně, sprcha a do hajan. Mirka šla nějaký čas po mě, slyšel jsem tiché kroky přes místnost, cvaknutí dveří a otoční klíče.
    Další dny probíhali obdobně, poctivě jsem pomáhal, jen na zahradě to nebylo snadné, přeci jen obečení na zahradu jsem z ve výbavě neměl. Naštěstí na zahradu nebylo vidět a Mirka mi půjčila něco starého na sebe.. Sice má o trochu větší míry co do šířky, ale dalo se. Něco s tím uděláme říkala, na zahradní práci je škoda nosit něco nového. V týdnu jsem obešla nějaké úřady, poptala se po práci, zatím nic nebylo a doma bylo práce dost, rozhodně jsem nelenošil. 
    V pátek po večeři a nádobí, přišla Mirka s tím že si dáme trochu vína potřebuje se mnou něco probrat. "Nevím jak začít, možná jsi si všiml že se ti poslední dny trochu vyhýbám.." "Ano, míjeli jsme se.." rozpačitě jsem pokyvoval. "ono za to úplně nemůžeš, víš jak jsem naznačovala špatné zkušenosti z minulých vztahů. T´žko se o tom mluví "napila se Mirka, chvíli hleděla stranou a pak pokračovala " v mém posledním vztahu mě muž několikrát znásilnil a i když vím že to od tebe nehrozí se podvědomě bojím. Proto jsem už dlouho sama a doufala jsem že se když tu budu mít spolubydlícího jako tebe tak to půjde. V noci se budím a nemůžu usnout. nevím co má dělat" Díval jsem se na ní.. hlavou mi letělo jak to má těžké a co se mnou bude.. " kamarádka Ivana, svěřila jsem si jí co prožívám.. ví i o minulosti.. tak radila.. ne to po tobě nemůžu chtít" odmlčela se.. Přisunul jsem k ní nedopitou sklenku a čekal.. Napila se.. chvíli mlčela.. "říkala že se budu cítit lépe, když z tebe nebudu muset mít strach, ať nechám to rozhodnutí na tobě.. nevyháním tě.. Slyšel jsi někdy o pásu cudnosti?" Díval jsem se na ní a v hlavě letělo spousta otazníků.. "ano, vypadlo ze mě" "a" zeptala se... "udělal by jsi to pro mě?""co by to znamenalo" zeptal jsem hloupě.. "měla bych jistotu že od tebe nic nehrozí, udělal by jsi to pro mě?  Snad se tak brzy zbavím strachu a budu moct fungovat zase jako dřív.. nenapadá mě jak jinak to řešit. Tebe ano?" "Nenapadá.. přiznávám.." "nechceš to alespoň zkusit, jestli to bude fungovat?" "Zkusit bych to mohl, mrzí mě že ti působím takové těžkosti.. " "Opravdu, by jsi byl tak hodný? To jsem nečekala, bála jsem se co řekneš.. že mi vynadáš. Počkej Ivana mi to dala sebou.. vzala si kabelku a chvilku v ní hledala, pak vytáhla malý pytlíček a zachrastilo v něm. "tady je to.. je lehký z platu.. taková klícka se zámkem vysypala obsah na stůl.. Prohlížel jsem si tu věc.. "vem si ji do ruky, je lehká.. Tady se secvakne kroužek do sebe.. zajistíš tyčkou tady a tady.. nasadíš klícku a zamkneš skrz tuhle dírku.. je to bezpečné" Podává mi ji... Beru ji ostýchavě do rukou.. prohlížím.. vážně neváží skoro nic.. "tak ji zkus.. neboj se běž.." pobízí mě Mirka "pak mi řekneš jaké to je, prý to chce ze začátku trochu zručnosti.. a namazat dětským olejem, najdeš ho ve skříňce v koupelně.. Odcházím.. s hlavou sklopenou s klíckou v ruce do koupelny.. Po té debatě nejsem vzrušený.. zkusím tu věc rozebrat složit.. sednu si na stoličku.. najdu olej.. namažu uvnitř i kroužek.. svléknu se.. a vzdychnu.. tak pojď.. po chvilce zápolení se mi povede klícku nasadit a zacvaknout.. trošku se skřípnu.. syknu bolestí.. teď ještě zámek.. prohlížím si to.. natáhnu spodky.. je to neznámý pocit.. s klíči v ruce se vracím zpět.. Mirka mezitím doplnila sklenky.. pokládám klíčky na stůl.. pomalu se pro ně natáhne a vezme si je k sobě.. "Jaká to je? Nebolí to? Nevadí že se ptám?" Ne nevadí, je to zvláštní není to nepříjené.. "opravdu?" podiví se.. "já se bála.." "ne opravdu, říkám, jen kdy jdu je to zvláštní jak se o to třou stehna" "o to?" zvedne obočí? "cítím to na pytlíku" klopím oči.. "aha, prosím všechno mi říkej nechci ti ublížit, jsem vážně moc ráda že to pro mě děláš.. myslíš že to vydržíš pár dní?"

konec 1 části

2

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Krásná povídka.

3

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Moc pěkně to začíná! Už se těším na pokračování smile

4

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Já taky. Měla by si pak přizvat pár kamaradek, aby si s ním pohrali.

5

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

No to je úžasné moc se těším na pokračování jen doufám že se opět nebude chlap oblékat do dámského zvláštní to úchylka, ale nechám to na autorovi.

6

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Lucas: Tak já předpokládám, vzhledem k nicku autora, že to bude pokračovat tak jak nechceš..

7

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Je to super, i tak trochu tuším jak to bude pokračovat. smile

8

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Skvělá, napínavá a promyšlená povídka. Těším se na pokračování a jako že rozhodně musí být.
Paní domácí je pěkná potvůrka ;-) Skvěle promyšlený tah.

9

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Zamčený - Den první

"Zkusím to" odpovídám. "Jsi zlatý, opravdu se moc omlouvám nevím si s tím rady a tohle mi moc pomůže" říká Mirka.. "změňme téma, vidím jak se červenáš, nechci tě přivádět do rozpaků".. hovor pomalu plynul, sklenky se vyprázdnily.. cítil jsem jak se vzpouzí v malé kleci a snažil se myslet na něco jiného.. nevěnovat mu pozornost. "uklíďíš to tu?" zepta se Mirka a zvedala od stolu. Kývl jsem, dopil jsem poslední kapky ze sklenky a slyšel jak Mirka odchází do koupelny.. Odnesl jsem sklenky do dřezu a chytil se za hlavu.. do čeho jsem se to zapletl.. Prohraboval jsem se vlasy a vnímal neustálý příliv pocitů z klece. Poklidl jsem, pohyby které jsem jindy nevnímal klec spolehlivě hlásila, opření o linku.. sehnutí se dolů.. sáhl jsem si na něho přes kalhoty a cítil pod dlaní pevnou klec, ale na něm jen pohyb klece, intezivní, všudy přítomné pocity. Cítil jsem se nadržený, tak jako dlouho ne.. bez možnosti se uspokojit.. v hrudi mě lechtalo silné vzrušení.. Neměl jsem na nic jiného chuť ani myšlenky. Počkal jsem až se uvolní koupelna, vyčistil si zuby, převlékl se do pyžama. Přitom jsem měl příležitost se podívat znovu jak vypadá v kleci, pytlík prostrčený v těsném otvoru. Znovu mě překvapilo když se ho dotknu, cítím jen tvrdý povrch klece, ale na něm nic necítím.  Vzdychl jsem a šel do svého pokoje si lehnout. Chvilku po zhasnutí prošla Mirka, zastavila se u sebe ve dveřích, "Dnes nemusím zamykat viď". Viděl jsem jak se usmívá, tvář jí osvětlovalo tlumené světlo z jejího pokoje. "Klíček jsem uschovala, buď tu hodný a nezlob" Hltal jsem očima její postavu takhle jsem jí neviděl do teď, stála tam ve slušivé košilce do půli stehen, neprůsvitné, leskké, nahoře zdobené s odhalenými rameny. Do dnes když jsem ji náhodou zahlédl jít spát, měla na sobě naprosto nepřitažlivé noční prádlo. Ladně se protáhla dveřmi a zavřela. Pokoj zahalila tma, ležel jsem na zádech a snažil se usnout.. Vždy jsem usínal na boku s nohama pokrčenýma, což jsem hned zavrhl, stehna tlačila na kroužek, bylo to nepohodlné. Na břiše jak stejné, klec neustále překážela.. pokud jsem neležel na zádech.. nebo v poloze která se ještě dala s jednou nohou pokrčenou.. Noc se vlekla, převaloval jsem se, marně se snažil necítit klec, před očima jsem měl Mirku v noční košilce. Konečně začalo svítat, vstával jsem rozlámaný, bez chutě na jídlo, s myšlenkou že to potřebuji.. Na záchodě jsem měl pocit pálení jak se trubice marně roztahovala jak si horký proud prorážel cestu ven. Bylo intenzivní.. jako bych byl... a přitom jiné, bez uspokojení které se mělo dostavit. Pustil jsem si chladnou sprchu.. nechával proud vody stékat po těle.. opřený o záda s mokrou hlavou se snažil uklidnit tělo rozpálené touhou. Měl jsem si to předtím udělat, znovu se opakovala neodbytná myšlenka.. Tohle dlouho nevydržím... Nakonec jsem se přemohl a šel připravovat snídani.
    "Hezké ráno" zaševelil hlas ze dveří. Vůbec jsem neslušel kroky, zabraný do práce a hluboko ve svých myšlenkách. "Hezky to voní, ty mi děláš radost."  Otočil jsem se na Mirku, stála tam bosky stále v noční košilce, kterou jsem zahlédl večer. "Nemohl jsem už spát" tak jsem šel dělat něco užitečného. "V sobotu, když si může každý přispat" diví se Mirka. "No.." rozpačitě mlčím. "kvůli tomu?" kývnu "bolí?" zavrtím hlavou.. "ne.. trochu někdy" tiše pípnu. "Moc? Dá se to snést" ptá se.. "ehmm" kývu hlavou.. "tak si odpoledne odpočineš, zahradu necháme dnes být. Přirav na stůl tu dobrotu co připravuješ a já se zatím o sebe postarám" a zmizí v koupelně.. Prostřel jsem snídani na stůl a Mirka během chvíle přišla již převlečená do domácího.  "Nespal jsi kvůli tomu?" opět jsem jen krátce kývnul. Položila mi lehce prsty na hřet ruky "Já jsem se díky tomu dobře vyspala po dlouhé době, ani jsem nemusela být zamčená v ložnici" Podíval jsem se na ni a intezivně cítil její dotek. "Funguje to.. myslím to tvé uzamčení" usmála se a stáhla prsty zpět. Sledoval jsem její ruku jak nese jídlo ke rtům, které se otevírají.. vnímal vůni jejího parfému.. "umíš upéct něco sladkého?" ptala se "odpoledne přijde na návštěvu Ivana, dáme si kávu tak ať k ní máme něco dobrého.." "Něco zkusím připravit" odpovídám. "Tě zaměstnávám viď" říká "až budeš mít práci nechám tě neboj, musím zjistit co umíš, když je ta možnost a navíc jsi se sám nabídl" den jsem trávil úklidem a prací v kuchyni.
    Před čtvrtou hodinou zazvonil zvonek. Měl jsem vše připravené, na stole v obýváku čekala přikrytá čerstvě upečená buchta. "Nech už toho a pojď si k nám sednout" volala Mirka "Kávu si dáme později". Ve dveřích jsem zůstal překvapeně stát, Ivana seděla na kraji křesla, nohu přes nohu. Na sobě měla bílou halenku pod prsy staženou tak že jejich velikost vynikala a úzkou černou těsnou sukni přes kolena, černé silonky zbytek byl zakrytý stolem. I Mirka se převlékla do halenky a sukně, jen ne tak nápadné. Posadil jsem se kousek od Mirky. " Tak jak se ti bydlí, povídej" spustila zvesela Ivana. "Dobře" kývu hlavou "zvykám si, snažím se" "Dobře" směje se Ivana "to bychom měli zapít" zvedá se "donesla jsem nám něco dobrého" směje se. Podává si sklenky a načíná cinzano. Všem naleje bohatě.. Obdivuji jak vyniká v uplé sukni a rafinované halence její postava. Přitom cítím svoji bezmoc dole a ohromnou chuť.. mnohem silnější než jsem dosud zažíval. "Mirka tě chválí jak se snažíš, tak na tebe, ať ti to vydrží" ťukáme si. Hovor běží až Ivana náhle stočí řeč jinam a obrátí se na Mirku. "No a co tvé stavy, jak to zvládáš, nebo jsi zkusila co jsem ti radila?" "nese to statečně a je to mnohem lepší" kýve Mirka na mě. V mžiku zrudnu, dojde mi o čem je řeč. Ucítím na noze dotek pod stolem dotek jede od kotníku vzhuru, Ivana se na mě zkoumavě dívá "tak statečně" spokojeně broukne a pohyb na nezem změní směr dolů.. Dochází mi že je to její noha, kterou mě provokuje a dráždí.

10

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Za mě líbí...!!!

11

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Hodně dobré pokračování! ;-)

12

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Pekne palec nahoru

13

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Tělo bláznivě reaguje, zalapám po dechu, musím se chytit, mám pocit že se mi podlamují kolena v sedě.. Ivana zvedá ruce "já nic, jen jsem zkoušela jak budeš reagovat a ono tohle..." "nezlobíš se na mě, že ne.." Otočí se na Mirku. "o čem mluvíš, ničeho jsem si nešimla že provádíš"  Promiň, musela jsem využít příležitost zjistit jak na mě reaguje chlap s ŤÍM" dá důraz na poslední slovo Ivana. "nezlob se na ní.. ona je prostě taková. Říkala jsem ti že to mám od ní, nikdo jiný to neví neboj se. To je věc jen mezi námi a já jsem za to ráda." Běžela jejich konverzace, mě více zaměstnávalo co se semnou dělo. V kleci byl naprostý přetlak, snažil jsem se to rozdýchat. Dal si nohy na pohovku pod sebe.. Klec mezi stehny.. Ale jen to ještě zvýšilo tlak uvnitř, alespoň jsem unikl z dosahu nohou té dračice. "Vidíš se tě bojí" říká Mirka Ivaně "Musí něco vydržet přeci" kontruje Ivana. "Navíc nezmám chlapa co by po něčem takovém netoužil" "Skočíš nám udělat kafe zlato?" Obrátila se na mě. Kývnu "Rád" odpovídám, šance vydechnout.. pobrat emoce a pocity.
Když jsem se po chvíli vracel již bylo lépe. Ivana mě vítala s kávou. "Kávička se nám se nase" po chvilce odmlky pokračovala "Mirka se k tomu nemá tak já jí pomůžu. Když už zvládla první krok, snažím se jí pomáhat po tom co si prožila." Ivano" mrčí se na ni Mirka " no dobře když jsi to takhle nakousla. Víš.. Jak jsem ti říkala o tom znásilnění, to bylo s posledním přítelem. Nějaký čas nám bylo spolu fajn, milovala jsem ho. Chtěl to každý den, někdy i víckrát. Když jsem neměla náladu, tlačil na mě že to potřebuje přeci nechci, aby si to dělal sám nebo chodil za jinou. "chvěl se Mirce při vyprávění hlas. "pak se začal vracet pozdě, byl z něho cítit alkohol, ženský parfém" začal mě podvádět, nechtěla jsem ho. On na mě dál tlačil a nutil mě k tomu. Nakonec mě Ivana zachránila, přijela s kamarády a vyhodila ho odtud." Ivana převzala řeč " Když jsem viděla jak se dál trápí a chlapům se vyhýbá. Doma jí to chátrá poradila jsem jí aby si našla spolubydlícího na výpomoc, no a dopadlo to takhle. Ona je fajn ženská, vidím že ty jí pomáháš a jsi ochotný, zvládneš v tom pokračovat? Ona si musí na chlapa zase zvyknout a najít znovu k vám důveru. No tak si to tu dopovídejde, já tu mám odvoz." Zvedla se k odchodu. "Je to pro ní taková terapie" provokativně na mě mrkla ze dveří.
"Je pro mě těžké o tom mluvit s tebou" vzdychla Mirka " byla jsem hrozně nervózní, když jsi sem přišel. Ta klec, mě opravdu hodně uklidnila, strach z tebe i nechutné pocity, že si muž dělá pod mojí střechou. Ivana mě přesvědčila ti to všehno říci, aby jsi to věděl a mě to prý pomůže když to nebudu držet v sobě". "Měla jsi to těžké" odpovídám, cítím jak to zamčený v kleci mám těžké také. Neustále na to myslím a cítím jak se v ní mačká, někdy to bolí. "Vydrž to ještě pár dní prosím" reaguje Mirka " když budu vědět že jsem v bezpečí, že se ovládáš, budu v pohodě. Ivana říkala že se na to prý dá zvyknout a jsou muži co to dokonce chtějí a vzrušuje je to. Je to Vážně tak nepříjemné?" "někdy dost" vzdychám " ale je pravda že vzrušení cítím, vlastně skoro pořád" "Jak skoro pořád" nerozumí tomu Mirka. " při každém pohybu to cítím, jako by k něčemu mělo dojít a zároveň si uvědomuji že není žádná šance. "tomu asi nerozumím, můžeš to víc vysvětlit, promiň jsem zvědavá" řekne Mirka "Je to jako kdybych byl uvnitř a bylo tam strašně málo místa, zároveň to mačká " rozpačitě uhýbám očima a klopím je na zem "mačká ho to" snaží se pochopit Mirka "jeho ne, koule .. teda pytlík" vystřelí ze mě " "uvnitř čeho? klece?" stále nerozumí Mirka "ne, to taky.. jako by byl uvnitř ní" posunkem naznačím na Mirky rozkrok " a nemůžu tam ani spátky... chci to a nemůžu" "Aha.. to je..  pikantní.. a myslíš na to?" zvedá obočí? "pořád" vzdychnu. "takže tě to učí ovládání" z ničeho nic uzavře Mirka. "no, to asi ano" zkroušeně kývu hlavou.

14

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Fakt nádherně napsané... ;-)

15

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Velmi suprově popsaný pocit v kleci. Pro začátečníky skvělý mustr, proč mít klec.
Těším se na pokračování.

16

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Bude pokračování?

17

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

pokračování bude, strpení prosím

18

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Povídka krásná, ale vypadá to mrtvě.

19

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Zbytek dne pomalu utíkal, večeře, uklidit, umýt nádobí, se stalo již běžnou rutinou. Sedl jsem si na chvíli ke knize kterou jsem našel v Mirky knihovně, byl jsem zvyklý číst scifi, fantasy, to se zde nenacházelo, samá romantika, kuchařky, pár detektivek. Jednu z nich jsem si vybral, začíst se, přijít na alespoň na čas na jiné myšlenky. Našel jsem si pohodlnou polohu v křesle, večer se pomalu vlekl. Mirka se dívala na televizi. Nakonec jsem to nevydržel, zeptal jsem jestli můžu do sprchy. Mirka koukla na hodiny, program končí v 21:45, máš čas. Vyčistil jsem si zuby, chvíli na sebe hleděl do zrcadla, nakonec se svlékl a dal si sprchu, věnoval jsem se kleci, vše důkladně umýt i kam se nedostanu, mýdlem a opláchnout. Byl jsem vzrušený i když nestál, nebylo jak se toho zabavit.. Nakonec jsem si pustil studenou sprchu na hlavu, voda stékala po těle, lehce štípala a bylo příjemné se odpoutat na chvilku od svého vzrušení a trápení. Zalezl jsem si do postele, otevřel ještě na chvilku detektivku, snažil se číst. Zdálky jsem slyšel jak se Mirka dokoukala, šuměla sprcha, bylo těžké se soustředit na čtení, spíš jsem jen hleděl na stránku posetou písmenky. Mysl i tělo toužilo po něčem jiném, vybavovala se mi Mirka ráno v nočním prádle.. večer jak prošla okolo mě.. Snažil jsem se ty myšlenky zaplašit, proto mám přeci pás, aby byla v bezpečí. Takto jsem bojoval sám se sebou. Cvakly dveře, dovnitř vešla Mirka, zvedl jsem oči od knihy, když řekla "ty ještě nespíš? vypadal jsi že toho máš dnes už dost" na sobě měla jiné noční prádlo nežli včera. Modré negližé ramínka, pod prsy zúžené tak že zvýrazilo, jak nádherně plní jemnou zdobenou látku a končící těsně nad koleny. Nemohl jsem z Mirky spustit po celou dobu oči, otočila se a zmizela uvnitř své ložnice. Ještě chvilku jsem zíral do prázdných dveří.. Nakonec spustil oči zpět do knihy a už se snažil arně soustředit.. Nakonec jsem to po pár minutách vzdal a zhasl. Snažil se vypudit její obraz pryč, usnout, což se dlouho nedařilo. Mirka již také zhasla.. a ja pozvolna propadal do říše snů.
    V noci jsem se probudil, venku byla stále tma,  zdál se mi vzrušující sen, probudil jsem těsně před tím než se něco stalo. Cítil jsem jak je mi  klec malá, tlačí, sáhl jsem si na ní, přes látku pyžama a ucítil palčivý dotyk na hlavičce která se boulila ven dirkou na čurání. Zajel jsem rukou pod pyžamo, byl úplně mokrý, ze škvírky tekla šťáva, já v polospánku stále, nadržený. Chtěl jsem to strašně moc, ale přes klec nic nešlo, jen dráždit tou malou švírkou hlavičku a to mě přivádělo k šílenství, mačkal si koule, snažil se lomcovat s klecí, ale jen to tahalo za koule. Občas se klecí bolestivě skřípnul. Chtěl jsem cítít víc a víc, v hrudi cítil horko, napětí, horkou touhu, rty jsem měl suché, hledal jsem jak vzrušení zvýšit, dosáhnout toho.. prsty druhé ruky si přejížděl po rtech v představě polibku.. oči zavřené, občas mi proti mé vůli unikl ze rtů vzdech.. Najednou mě vyrušil hlas "Co si myslíš že děláš?" ztuhl jsem a otevřel oči, tělo propnuté v luk, se pomalu pokládalo. Jen za svitu hvězd se nademnou rýsovala hlava Mirky proti oknu. "Co si myslíš že děláš?" zaznělo znovu, přísně nade mnou. Nezmohl jsem se ani na slovo. Jedním pohybem ze mě stáhla peřinu až ke kolenům. Odhalila mé tělo, kalhoty pyžama u kolen, ruka jež svírá v rozkroku klec, vrchní díl rozepnutý jak jsem se hladil. Cvakl vypínač lampičky u postele, mhouřil jsem oči zalité světlem, ona zůstala kryla stínítkem. "Promiň" zašeptal jsem hloupě. "Tohle si budeš dlouho pamatovat" zasyčela "ani se nehni" zmizela na chvíli ve své ložnici, zaslechl jsem otevíranou zásuvku, krátké přehrabování a kroky zpět. "Před tímhle mě Ivana varovala, zavři oči" položila něco na stolek, zvedla mi hlavu, něco protáhla pod ní, "zvedni ruce" ucítil jsem doteky na zápěstí, jedno druhé, položila mi ruce ke krku, ozvalo se cvaknutí, jednou, podruhé. Ležel jsem ztuhlý a vyděšený, tím co jsem dělal, byl nachytaný, ponížený. Něco mě zatáhlo za zápěstí, lehce je obejmulo, pak krk. Co to je byl jsem náhle vyděšený, otevřel oči do kterých mě okamžitě znovu udeřilo světlo lampičky. Zvedl jsem ruce, to mi škublo s krkem. Došlo mi náhle co se dělo, na krku mám obojek ke kterému jsou na krátko připoutané zápěstí. "Tak milej zlatej, teď si už hrát nebudeš a máš čas přemýšlet nad sebou" Pohnul jsem rukama dolů, ale zastavil je tah na můj krk, oči stále oslněné si pomalu zvykají na jasné světlo, mžoural jsem 2x bezmocný nahoru a pomalu se pohled rozjasňoval. Nademnou stála Mirka jen v noční košilce, světlo ji jemně prosvětlovalo a stíny zdůrazňovali ženskot její postavy. V jiném okamžiku by to byl pohled pro bohy. Její pohled byl na mě tvrdě opřený, pomalu se jí pohnuly rty nesouhlasně semknuté v tenkou čárku. "Zkus mě ještě jednou vzbudit" otočila se a zmizela z mého zorného pole. Cvakl vypínač a pokoj zalila tma. Hlava ještě stála nemohla pochopit ten náhlý zvrat, na těle jsem ucítil chlad nočního vzduchu, uvědomil si dotek kovu jež spojoval mé ruce s krkem. Pokus o přitáhnutí peřiny skočil jen napjatým řetězem který pevně a nesmlouvavě vymezil příliš krátkou vzdálenost od krku. Zvedl jsem se a snažil se ohnout záda pro peřinu, uchopit ji prsty nebylo snadné, záda se musela silně ohnout a i tak prsty chvíli šátrali než se jim podařilo uchopit peřinu a pomalu si znovu lehnout, přikrýt se. Leže na zádech se snažím vyrovnat s nenadálou situcí, ponížením, přetrženým vzrušením, studem a tím že dospělý chlap je najednou bezmocný. Do čeho jsem se to jen dostal, vše začínalo tak dobře, nadějně a najednou tu ležím zamčený, kontrolovaný a teď ještě takhle spoutaný. Jen proto že jsem s důvěrou naivně ochotně se snažil pomoci sobě ji jí, Mirce. Trochu mě navíc hryzal pocit že jsem si to přeci jen mohl trochu sám, svým počínáním. Bál jsem se víc pohnout v obavách co by ještě následovalo a nehnutě ležel než jsem se pomalu snažil najít pohodlnou pozici na boku v rámci možností s tím že jsem musel neustále přidržovat peřinu aby zůstala tak jak jsem chtěl. Vůbec jsem netušil že Mirka ještě dlouhou chvíli zůstala stát ve dveřích a sledovala mé počínání, než se otočila zmizela ve své ložnici, proběhl jí po tváři zvláštní lehce spokojený úsměv.

20

Re: Povídka - Jak to všechno začalo

Bea.tv  moc krásné nepsané, já nečtu knihy vůbec nedokážu se do nich začíst, ale tohle nemá chybu, až vydáš knihu tak ji celou přečtu.