Následující týden byl zarámovaný konstrukcí postele. Dámy mě udržovaly ležmo a když jsem chtěl vstát a jít něco dělat, vynadaly mi.
Tak jsem trávil dny četbou a občas hraním dámy s Alicí.
Ta ale na mě moc času neměla. Mimo práci v Tvrzi se starala o mě a ještě dokončovala naše stěhování.
Občas se zastavily i Dámy. Paní Gita byla první dva dny po útoku mlčenlivá a nevyspalá. měla na pažích velké modřiny. Bylo mi jasné, že zbytek jejího těla bude asi také pořádně zmalovaný. Až třetí den přišla s úsměvem. Lépe vypadala třetí den i Paní Jil. To se za mnou stavila i Paní Justa s Fredem. Fred ještě trochu kulhal a Paní justa mu vyčítala, že je pitomec, když po čtyřech dnech utekl z nemocnice.
Ale Fred se na ni vždy jen usmál a políbil jí ruku.
Přišli nám říct, že díky útěku té tlupy se jim podařilo zjistit a zajistit hlavní šéfy téhle chobotnice.
Sepsali se mnou mou výpověď jak se vše stalo a se slibem brzkého návratu odjeli.
Sedm dní jsem se nudil.
Alice byla úžasně milá a já si užíval soukromí s ní. O to míň jsem chápal, proč jsme od Paní Gity dostali postel s klecí a ne postel v kleci.
Osmý den mi Paní Gita vzkázala, že očekává svou služku Dášu u svých nohou.
Bleskurychle jsem se oblékla a za chvíli klečela Paní Gitě u nohou.
Nechala si políbit obě nožky a obě ruce.
"Svléknout a ruce za hlavu!"
Svlékla jsem se a šaty složila na židli.
Paní Gita si mě prohlédla a stoupla si za mě.
"Alice!?"
"Ano, Paní Gito?"
"Vidíš to, co já?"
"Ano, Paní Gito."
"Neupravená otrokyně. Co s tím uděláme?"
"Pošleme ji, aby se upravila, Paní Gito?"
"Já mám lepší nápad!"
Opet se přesunula přede mě.
"Mazej do koupelny. Po čtyřech!"
"Alice, ty vezmi ten velký tác s občerstvením. bude se hodit!"
Cestu mi okořenila několika švihnutími bičíkem.
"Lehnout na záda na Potěšitele."
Uložila jsem se na záda.
"Těšila ses do služby, služko?"
"Ano, Paní Gito."
"Asi ne. Na něco jsi zapomněla! A aby sis to pamatovala hodně dlouho, budeme stimulovat tvoje paměťové buňky. Nebudu tě poutat. Ty vše vydržíš ochotně a ráda. Nebo se mýlím?"
"Nemýlíte, Paní Gito. Vše vydržím."
"To jsem zvědavá!"
Nastavila Potěšitele do "gyno polohy" a područky roztáhla tak, že mé ruce směřovaly šikmo nad hlavu.
"Alice, vidíš tu krásnou širokou pinzetu?"
"Ano, Paní Gito."
"To je dárek ode mě. A dej se do práce. Jako manželka se přeci musíš starat o rozkrok svého muže! Pěkně jeden chlup za druhým. A Dáša si pěkně u toho bude zpívat."
Začala jsem zpívat. Alice mě zatím škubala jako husu. Prví písnička ještě šla. Ale při každém zaúpění mě Paní Gita švihla někam tenkou rákoskou.
"Hmmm, to je ale prima zábava. Alice, co kdybychom tu rajdu oškubaly celou?"
"To ale bude trvat dlouho, Paní Gito."
Alice stěží tlumila vzrušení.
"Ty máš nějaký program na odpoledne, Alice?"
"Ne, Paní Gito. Myslím, že žádný by nebyl lepší."
"Tak si uděláme aspoň pohodlí."
Paní Gita vzala z tácu misku s drobnými dobrotami a postavila mi ji na břicho.
"Ne abys to převrhla, rajdo. To bych se zlobila!"
Druhou misku mi postavila na hrudník mezi prsa a dala mi před oči pinzetu.
"Aby ses nenudila, já začnu nahoře."
Začala mi škubat chlupy v podpaží. To už můj zpěv přešel v kvílení.
Obzvlášť, když se Alice dostala do oblasti kolem análu.
"Alice, jak se ti líbí naše nové rádio?"
"Zajímavé skladby, Paní Gito."
"Tak až doděláme klín a podpaží, dáme si operu."
Paní Gita se zasmála a zmáčkla mi bradavky. Promnula je a vytáhla, až se miska zakývala.
Konečně bylo hotovo. Aspoň jsem si to myslela.
Ale Paní přinesla velkou krabici a nabídla z ní Alici stejně, jako se nabízí bonbón.
Alici zasvítily oči.
"Sejdeme se na bříšku, Alice!" Paní Gita mi ukázala co bylo v krabici.
Voskové pásky.
Asi jsem udělala takový obličej, že se obě ženy rozesmály.
Olepily mě jak prasklou panenku. Začaly postupně strhávat pásky. Jeden šleh pálivé bolesti za druhým.
Něco se ve mně zlomilo a já se zasekla.
Ne! Já nebudu ječet. Nebudu křičet.
Zatnula jsem zuby a jen syčela.
Bylo to horší a horší.
"Paní Gito, myslím že opera nebude. Máme rozbité rádio."
"Neboj se, Alice. To jen šel sbor na svačinu."
Konečně bylo hotovo. Oddechla jsem si a zároveň byla sama na sebe hrdá, že jsem nezaječela.
Paní Gita však sáhla do krabice a vytáhla velkou láhev s nápisem Pitralon. Nasucho jsem polkla.
Podala láhev Alici a vytáhla druhou.
Nalily pitralon na chomáče vaty a začaly mě potírat. A já začala ječet.
Dámy si pochvalovaly operu a mé tělo zalévaly přívaly žhavé bolesti.
Ještě štěstí, že jsem už na sobě neměla misky s jídlem.
"No a máme hotovo. Doufám, že rajda ocení naši snahu." Zakončila Paní Gita mé utrpení.
"Já si teď jdu dát relaxační program a ty pěkně uděláš Alici vše, co bude chtít!"
Paní Gita se uvelebila na stroji a Alice se sklonila nad mou hlavou.
Přiblížila své rty k mým a dlouze mě políbila.
"Miluju tě, Dagu. Zašeptala a znovu mě začala líbat.
Zavřela jsem oči a nechala se unášet na vlnách štěstí. Odtáhla se ode mě a laškovně mi začala jezdit prsty po tvářích, rtech, zajela do pusy, roztáhla mi čelisti od sebe a ... vrazila mi do ní oboustrané dildo. Zapnula mi řemínek za hlavou.
"Slez dolů."
Slezla jsem a Alice přestavila Potěšitele, aby mohla sedět.
Uvelebila se na něm a ukázala na svou kundu.
"Pěkně mi ji projedeš. Potřebuju pořádně protáhnout díru. Tak se do toho dej."
Klekla jsem si mezi její nohy a opatrně začala zasouvat umělák mezi pysky, které si rukama roztáhla od sebe.
Když jsem byla asi v polovině, Předklonila se, chytla mě za krátké copánky a zarazila si umělák až po kořen dovnitř. Vzdychla.
"Jo! Pěkně tvrdě mě ošukej."
"Začala jsem přirážet. Při každém přírazu jsem se nosem dotkla jejího poštěváčku. Tiskla si prsa a hrála si s nimi.
Chytila jsem ji za boky, abych měla oporu a rajbovala jí frndu jako o život.
Začala vzdychat a za chvíli se prohnula jako luk a začala mi kropit oličej svou šťávou.
Její orgasmus trval nezvykle dlouho. Přitáhla si mě k sobě, zbavila mě dilda a začala vášnivě líbat.
Rukou mi sjela do rozkroku.
"Á, tady něco stojí! Ale ještě to musí počkat. Paní ti orgasmus zakázala. Asi tě bude potřebovat pěkně nažhavenou.
Znovu mě začala líbat. Přerušila nás až Paní, když slezla ze stroje.
Nasadila mi můj těžký obojek a malou klícku.
"Vítej zpět do služby Dášeňko."
Políbila jsem jí ručku a poděkovala za odchlupení.
"Rádo se stalo, Dáší. Kdykoliv to pro tebe ráda udělám znovu!"
Když uviděla, jak jsem nasucho polkla, zasmála se a řekla že jdeme na večeři.
Na příkaz jsem večeřela nahá.
Paní Jil, když mě uviděla, zasmála se, kde prý Paní Gita sehnala tak krásnou rudou kurvičku.
Paní Gita jí něco tichounce řekla a Paní Jil se rozzářila.
"Jůůů, to se moc těším!" A usmála se na Blonďáka, který právě oblízával její nožku hluboko ponořenou v jeho misce.
Večer jsme ještě dlouho probírali další setkání Královen, které se neúprosně blížilo.
Spát jsem šla až velmi pozdě večer a odmítla se tulit, protože mě kůže na některých místech ještě pálila.
Alice se ke mně otočila zády a usnula.
Já ji následovala za okamžik.

Budíček se nekonal.
Paní Gita a já jsme byli první vzhůru.
Potichu jsme se vyplížili z ložnice.
Vyrobili jsme snídaně pro všechny a když se všichni najedli, nechala si Paní Alici k ruce a nás zbylé poslala stěhovat věci Paní Jil.
Já s Blonďákem jsme vytahovali věci z auta a Nána stavěla multifunkční postel pro Paní Jil.
Byla to mohutná ocelová konstrukce, jejíž spodní část tvořila klec, na které bylo rozměrné lůžko. Nad lůžkem byl na čtyřech sloupech baldachýn. Vše bylo opatřeno spoustou vázacích bodů a klec samozřejmě bezpečnostním systémem.
Vedle klece stálo velké křeslo, či spíš trůn s rozevírací přední částí sedátka.
Celý trůn stál na čtyřech masivních nohách, které dole končily v krabici s několika otvory a výstupky.
Následoval noční stolek s lampičkou, skříně a další drobnosti.
Oběd jsme snědli za pochodu mezi prací a tak jsme se sešli až u večeře.
Navzdory všemu v dobré náladě a pohodě.
Paní Gita nám všem rozepsala hlídky. Dámy se měly střídat do půlnoci a otroci od půlnoci do rána.
Večer jsme s Dámami seděli a povídali si. I Nána byla opět Rudolfem. Dámy se začaly nudit a vytáhly kostky.
Nakonec šly Dámy spát až po třetí hodině ráno a my, otroci vůbec.

Spal jsem jen pár hodin, ale až dopoledne. Když jsem se vykutálel z pelechu, Rudolf ještě spal. Dámy s Alicí jsem zastihl ve veselém hovoru.
Ještě jsem měl mokré vlasy po rychlé sprše.
Paní Gita mi nařídila vydatně posnídat dle vlastní chuti.
Když jsem se zeptal, jestli si ještě někdo dá míchaná vajíčka, musel jsem jich udělat nakonec čtyřicet.
Přitom mě napadlo, že máme málo chleba. Alice mě ale uklidnila, že v mrazáku je dvanáct bochníků.
Po opožděné snídani jsme začali se stěhováním do našeho nového bydliště.
Jelikož se tam dalo jít buď přes dvůr, nebo vnitřkem, ale třikrát tak daleko, nosili jsme vše přes dvůr.
Překvapilo nás, že jsme od Paní Gity dostali podobnou postel, jako měla Paní Jil.
Při práci jsme rychle zapomněli na hrozící nebezpečí.
Zrovna jsme s Alicí nesli velký koš plný věcí, když se kdesi vně tvrze ozvalo zakvílení motoru auta a něco narazilo do vrat. Masivní konstrukce z trámů sice náraz vydržela, ale dvířka se poroučela k zemi.
Vzniklým otvorem dovnitř vběhl hubený muž se samopalem v ruce a řval německy, ať dáme ruce nahoru. Oba jsme uposlechli.
Za hubeňourem se dovnitř přiřítil velký chlap s osmahlou pletí a za ním Čubka.
Všichni byli ozbrojeni.
Čubka došel až k nám.
"Konečně. Konečně jsem se dočkal! Kde máte tu starou rašpli?"
"Jestli myslíš mě, tak jsem tady, ty pitomče!" Ozvalo se ze vchodových dveří.
"Výborně! Kde máte tu bělohlavou krysu? Všichni vylezte!"
Paní Gita vyšla na dvůr. Rudolf za ní.
"Dejte si všichni ruce za hlavy a pochodem vchod za mnou. A žádný blbiny. Do zad vám budou mířit kámoši."
Vykročil směrem ke vchodovým dveřím. Prošel recepcí a neomylně nás dovedl do sálu.
Zastavil uprostřed a rozhlédl se.
"Tady se mi bude líbit. A nebojte se. Nezabiju vás. Chci se s vámi nejdřív pobavit a kluci taky!"
Policejními pouty připoutal Rudolfa ke kruhu ve zdi a mě zamkl v kleci.
Když mě zamykal, všiml jsem si, že má asi hrudník omotaný nějakým obinadlem. Neměl viditelné poprsí, ale i tak se sotva zapl do modré kombinézy.
Zbylí dva raubíři se zatím bavili tím, že střídavě vždy jeden Paní a Alici ohrožoval zbraní a druhý je osahával.
Čubka se k nim otočil a něco na ně vyštěkl. Přestali s osaháváním a začali obě ženy zbavovat oblečení. Doslova ho z nich rvali.
"Nezlobte se na ně. Oba byli v tom lapáku moc dlouho. Ale vy máte přeci trochu násilí rády, že?" Dobíral si je Čubka a dobře se přitom bavil.
Paní Gita se na něj zářivě usmála. Stála nahá a bosá na dlaždicích. Ani se nesnažila zakrývat svou nahotu.
"Miluju bolest a těším se, až ti rozsekám kůži bejkovcem, ty zmetku!"
Čubka zrudl a postoupil k ní.
"Tak rozsekat kůži... Hmmm..." A dal Paní Gitě facku, až se zapotácela.
Paní si otřela krev, která se jí spustila z nosu a napřímila se. Ruka jí vystřelila a zasáhla Čubku přímo na solar plexus.
Čubka se zlomil v pase. Oba zbylí lumpové začali Paní Gitu surově bít.
Jak byli všichni zaujatí svou činností, nevšimli si, že mi Alice odemkla klec a ve dveřích se objevil Blonďák.
Kývli jsme na sebe a skočili na ty dva.
Tmavého vazouna jsem složil docela snadno. Jak byl rozkročený, nakopl jsem ho vší silou mezi nohy. Jak se skládal k zemi, upadl na svou zbraň.
Viděl jsem, jak se nadzvedl na rukou a sáhl po ní. Vší silou jsem mu dupl na zápěstí a kopl ho pod rameno.
Chlap zavyl.
Znovu jsem ho vší silou kopl do boku a chtěl mu vzít zbraň, když se za mnou ozval poděšený výkřik.
Chtěl jsem se ohlédnout, ale nestihl jsem to. Někdo mi vypnul obraz a poslední můj vjem byla německá nadávka.
Někdo mě plácal po tvářích.
Pomalu se začalo rozednívat. Nad sebou jsem uviděl Alicinu tvář.
"Haló, pane, jsou doma?"
Potřeboval jsem si srovnat myšlenky.
Hlava mě bolela jako střep a chtělo se mi spát. Strašně moc spát.
"Ne! Neusínej! Slyšíš! Budeš vzhůru, to je rozkaz!" Byl to hlas Paní Gity. Ostrý, panovačný.
"Jestli usneš, rozsekám ti prdel na cáry!"
Podařilo se mi zmobilizovat síly a překonat slabost.
Začaly mi docházet souvislosti.
"Kdo mě praštil?"
"No kdo. Ten hubeňour tě třísknul pažbou. Ale už nikoho netřískne. Nikdy."
"Kde je?" Zeptal jsem se a pokusil se zvednout na loktech. Začaly se mi vracet síly.
Paní Gita s Alicí mě opatrně posadily.
V sále byla spousta lidí. Dva muži v černých kombinézách právě odnášeli hubeňoura. Měl overal na hrudi prosáklý krví.
Paní Jil seděla zhroucená na křesle a k ní byla skloněná drobná postava, také v černé kombinéze. Něco Paní Jil tiše říkala.
Ta pokývala hlavou a otřela si slzy.
Drobná postava se otočila a vykročila ke mně. Poznal jsem Paní Justu.
Sklonila se ke mně a tiše se zeptala, jak mi je.
Odpověděl jsem, že už líp, ale že mě bolí hlava a mám trochu závrať.
"To buď rád, že se tě má co bolet. Měl jsi štěstí, že byl tak blízko, že nemohl otočit zbraň a střílet. Tenhle grázl mi postřelil Freda."
"Je to moc vážné?" Optal jsem se.
"Bude zase fit, ale chytl jednu střelu do nohy a jednu do boku. Naštěstí jen do svalu."
"To jsem rád. Chyběl by mi."
Paní Justa se zasmála. "Ty hormony mu lezou na mozek. Za chvíli mi bude svádět otroka!" A zazubila se na Dámy, které mě udržovaly vsedě.
Řekl jsem, že zkusím vstát. Tři Dámy mi pomohly na nohy.
Svět se se mnou zahoupal. Z druhé strany sálu přišla Paní Jil, podpíraná Blonďákem. Ten měl opuchlou tvář a na sobě skvrny od krve. Dostal totiž ránu a přišel o dva zuby.
Na něco jsem si vzpomněl.
"Paní Gito, neublížili vám?"
Paní se uchechtla. "Pamatuješ se, co jsem tě učila při sebeobraně? Povolený sval se nedá jen tak zhmoždit. Budu mít jen pár modřin."
"Děkuju vám. Odlákala jste je perfektně."
"No, dost kecání. Pojď si sednout, ať se nám tu nezkácíš."
Dámy mě odvedly k trůnu Paní Gity a posadily na něj.
Tím se mi otevřel pohled na celý sál.
Čubka s vazounem byli spoutáni do kozelce a leželi na podlaze.
Paní Justa organizovala celou akci.
Přistoupila k Paní Gitě a něco s ní řešila. Paní Gita jí cosi odsouhlasila a kývla směrem k Rudolfovi, který se zrovna snažil srovnat křesla, která při rvačce popadala.
Na dotaz Paní Justy Rudolf pokýval hlavou a následován Justou a dvěma odnášenými lotry odešel ze sálu.
Díval jsem se za nimi a přemýšlel, kam je nesou.
"Nekoumej nad tím a raději to zapomeň. Jsou věci, které nechceš vědět." Paní Gita jako by mi četla myšlenky.
Podíval jsem se jí do očí. Pohladila mě po hlavě a ohmatala mi bouli.
"No, to bude slušný otřes mozku."
Alice mi zatím přinesla vodu.
"Co se stalo Paní Jil?"
"Je trochu v šoku. Zastřelila toho chlapa, který tě praštil. Měla u sebe mou pistoli." Řekla Paní Gita a vysvětlila mi co se stalo. Než vyšla s Rudolfem na dvůr, dala pistoli Paní Jil a řekla jí ať se schovají. Netušila, že Jil umí s pistolí zacházet. Když mě hubeňour praštil, odskočil dozadu, aby mohl namířit a vystřelit. V tu chvíli ho Jil zasáhla. Byla od něj jen asi tři metry, tak nemohla minout.
"Děkuji vám, Paní Gito za vaši oběť. Mohli vás zastřelit."
"Oni si chtěli zchladit žáhu. To na mrtvole nejde. Až ti bude líp, osobně poděkuješ Paní Jil." A mrkla na mě s šibalským úsměvem.
Zase se mi chtělo spát.
Probudil mě muž v bílém plášti. Trochu bolestivě mi osahal už tak bolavý kedluben a nařídil mi klid na lůžku, studené obklady a dal mi plato léků na bolest.
Alice s Paní Gitou mě dovedly do naší nové ložnice a uložily na postel. Na noční stolek mi daly studený sladký čaj a Paní Gita mi dala chladivý obklad. Popřály mi dobrou noc a odešly.
Konečně jsem mohl spát.

Paní Gita nás vyhnala z pelechu brzo ráno.
Snídani jsme dostaly do krmítek a Paní nás pobízela bičíkem, abychom byly rychle najezené. Divily jsme se, kde je Nána, ale Paní nám jen odsekla, ať se nestaráme.
Ve chvíli, kdy jsme šly pracovat do budoucích pokojů Paní Jil, potkaliy jsme ji i s Blonďákem a Nánou.
Byli oblečení a spěchali ven.
Nána jen trochu přibrzdila, potichu hlesla, že jedou pro věci Paní Jil a neví kdy se vrátí.
Do ruky mi vtiskla malý zápisníček a spěchala dál.
Uložila jsem si zápisníček do svého trezoru. Všichni trvalí obyvatelé měli své trezory na soukromé cennosti.
Paní Gita mě za omeškání odměnila deseti šlehy bičíkem přes zadní stranu stehen.
Alice chtěla něco říct, ale Paní ji spražila pohledem a štěkla, že jestli se jí něco nelíbí, dostaneme roubíky a kolíky.
Rychle jsme se chopily práce a během dopoledne jsme měly místnosti připravené. Včetně záclon a přinešených krabic s věcmi Paní Jil a Blonďáka.
Paní nás zavolala k obědu.
Dostaly jsme oběd na stůl a tentokrát nás Paní nepopoháněla.
Do jídla jen zobla a odstrčila talíř.
Dlouho se dívala jak jíme a když jsme odložily příbory, nadechla se a spustila:
"Děvča... Alice a Dagu, asi bych vás měla seznámit s tím, proč jsem tak nervózní."
Odmlčela se a vytáhla pípák.
"V noci mi přišla zpráva od Justy. Přečtěte si ji sami." Dala nám pípák před oči.
"CUBKA + 2 UPRCHLI. FRED ZRANEN. POPLACH!"
"Přišlo mi víc zpráv s instrukcemi. Vzhledem k vzdálenosti, kterou musí uprchlíci urazit, rozhodly jsme se s Jil, že se přestěhuje už dnes a proto jsem na vás tak spěchala. Nevím co na nás ti tři vymyslí a tak nařizuji: Sundat klícku a pás. Vezmete si pohodlné oblečení a nezapomeňte na teplé ponožky. Dagu, zabalíš teplé oblečení pro sebe i Alici a Alice udělá balíčky s trvanlivou stravou. Ty pak dáte na místa, která vám určím.
Samozřejmostí budou ve dne i v noci signální podprsenky. Spát budete mimo klec. Teď si jděte po své práci. Kdyby něco, doufám že Dag ještě nezapomněl, co se na vojně naučil."
Povzbudivě se na nás usmála.
"Přece nás tři lumpové nedostanou na kolena!" Ale bylo vidět, že jí není zrovna do zpěvu.
Sbalil jsem tedy dvě "velké polní", Alice vyrobila patnáct balíčků a ty jsme potom roznesli do skrýší po celém areálu.
Paní Gita si potom vzpomněla, že by nebylo špatné, abych měl u sebe nějaký řezný nástroj. Zašla k sobě do šatny a přinesla mi vložky do bot. Vypadaly úplně normálně, ale v každé byla nožová čepel z planžety.
Alici podala malou krabičku a šibalsky na ni mrkla.
Odpoledne se táhlo jako med. Balili jsme s Alicí své věci a připravovali je na odnesení do našeho nového bytu.
Paní Jil s oběma otroky se vrátili až pozdě večer. Zajeli s autem dovnitř tvrze a Paní Jil prohlásila, že vykládat se bude až ráno.
Paní Gita nás tedy rozehnala na kutě s tím, že se máme pořádně vyspat.
Nána se mě ptala, kam jsem dal zápisníček. Po ujištění, že je v trezoru, jen pokývala hlavou.
Moc jsem nespal. Pelech z klece jsme si položili vedle postele, aby prý nás do ní nemohl nikdo zavřít. Alice se také pořád vrtěla a Paní Gita se převracela na posteli jako loď v bouři.

Brzo ráno se sešla parta spiklenců v naší kuchyňce.
Paní Gita, Paní Justa, Fred, my dvě s Alicí a Nána.
Protože jindy nebyl čas, vytáhla nás Paní Gita ve čtyři ráno z pelechu.
Při snídani jsme probrali výlet do Maďarska i všechno co následovalo.
Paní Justa konstatovala, že za "Bílé" neměla Paní Aleně co vytknout, protože při pohovorech s nimi si ani jeden na nic nepostěžoval. Naopak, mají teď slušnější zacházení, než "svobodní" zaměstnanci na okolních farmách.
Podivila se ale proč byla přijata do Sesterstva ona i Fred.
"To ti jednoduše vysvětlím, Justo. Sesterstvo je ve své podstatě něco jako rytířský řád. Tajný řád.
Jsme panovačné, někdy kruté a chtivé, ale svých otroků a otrokyň si vážíme a snažíme se je podporovat, mají-li nějaké zvláštní vlohy.
Poslední dobou nás však ohrožují bandy, nebo jednotlivci, jako byla Doktorka, nebo tlupa ke které patřil Čubka.
Je to tedy oboustranně výhodný obchod - vy se dozvíte o každé nekalosti, kterou zjistíme a zároveň máte právo azylu u kterékoliv ze Sester.
Máte dokonalé krytí a nikdo mimo Sesterstvo se o něm nedozví.
Paní Justa kývla pomalu hlavou. Potom jako by se chtěla zeptat, ale Paní Gita ji předběhla: "To samozřejmě neznamená, že my bychom byly nepostižitelné. Vše co děláme, děláme s plným vědomím možných následků. Takže pokud by se mě Dášeňka rozhodla žalovat, skončím ve vězení jako každý jiný smrtelník."
Paní Justa se usmála. "To je fér. Co, Frede?" Otočila se na svého otroka.
Ten jen horlivě pokýval hlavou a něco Paní Justě naznačil.
"Aha!" Řekla Paní Justa a vytáhla z kabelky čtyři malé krabičky a rozdala nám je.
"Tohle jsou pohotovostní hlásiče. Stačí na ně šlápnout, nebo je zlomit a budeme vědět že jste v potížích."
Uvnitř krabiček byly kovové přívěsky.
"Zjistili jsme, že chobotnice, které byla součástí i Doktorka je rozlezlá po celém světě a je riziko, že se s nimi ještě setkáte." Dodala.
Uklidily jsme pozůstatky hostiny v sále a připravily snídani pro hosty.
Postupně se začali trousit po osmé hodině a prakticky hned po snídani začali odjíždět.
Zůstala tu jen Paní Jil.
Oběd byl tedy komorní záležitost dle vnitřních pravidel Tvrze.
Po obědě měly Dámy rozvernou náladu a tak jsme skončili v herně.
Paní Gita dostala několik nových hraček a chtěla je vyzkoušet.
První na řadu přišly nové svorky. Měly speciální systém, takže nespadly ani se sebevětší zátěží.
Paní Gita mi zkoušela svorky na všechny možné části těla a připínala na ně závažíčka až do váhy jednoho kila.
Musela jsem pak skákat, abych vyzkoušela, jestli spadnou. Nespadly. Ale mě přibylo nělolik modřin.
Paní Gita přinesla kazeťák, mně připla svorky se závažíčky na šourek, Alici na pysky a musely jsme spolu tančit.
Navzájem jsme se snažily jedna druhou podpořit, když se závaží hodně rozkývala. Paní Gitě se zdálo, že jsme pomalé a švihala proto bičíkem střídavě nás a závaží. Nakonec se mi Alice zhroutila do náruče a vzlykala bolestí.
Schovala jsem Alici a nastavila svá záda a ... kulky. Paní Gita mě začala švihat do koulí. Vlna bolesti za vlnou.
"Vstaňte! Obě." Pomalu jsme se vydrápaly na nohy, aby se závažíčka moc nezhouply.
"Rozkročit!"
Sáhla nám každé do rozkroku a sundala postupně svorky. Obě jsme sténaly bolestí.
"Vytáhněte si žíněnku. Poloha 69 a pěkně si budete navzájem lízat rány. Kouření povoleno, orgasmus je žádaný!"
Než jsme stačily donést žíněnku, sedla si Náně na obličej a týrala jí ještě velmi citlivé bradavky.
Lehla jsem si na záda a Alice na mě. Začala jsem jí jemně olizovat velké pysky. Ale měla je tak bolavé, že u toho kníkala bolestí. Mně její jazyk, rejdící po mém šourku taky bolel, ale zvládla jsem to jen s několikerým zasyčením.
Postupně jsem začala zajíždět dovnitř pukliny a Alice krásně zvlhla. To vzrušilo i mě a postavil se mi pták. Začala mi opracovávat žalud jazykem a kouřit mě. Já jí oplácela pečlivým lízáním.
Udělaly jsme se téměř současně.
Cítila jsem na sobě pulzující Alicino břicho a pak jsem začala stříkat.
Jen pár vteřin potom se s hlubokým zamručením, kombinovaným tlumeným výkřikem Nány, udělala i Paní Gita.
Paní Jil rajtovala na umělákovi, kterého měl Blonďák připevněného na zádech a přitom mu rejdila zvláštním, zahnutým umělákem v zadku. Byl velmi dlouhý a Paní Jil ho postupně zatlačovala dál a dál, až tam byl celý. Slezla z Blonďákových zad, nechala ho sednout na tvrdou židli a nasedla na jeho tvrdého ptáka.
Ještě chvíli a zhroutila se mu na hrudník. Blonďákova hlava se zvrátila dozadu a tiše zasupěl.
Paní Jil ho vášnivě políbila.
Najednou tu bylo šest vyčerpaných a šťastných lidí. Šest, protože Paní Gita zatím udělala Nánu rukou.
"Děcka, pojďte si dát trochu vína..." Navrhla Paní Gita a dodala:
"A otroci ho dostanou do krmítek! Po čtyřech pochodem vchod!"
Opravdu jsme dostali víno do krmítek.
Paní Gita se dobře bavila, když si ťukla s Paní Jil a my museli trochu upít z krmítek.
"Víte co teď oslavujeme, otrůčci moji?" Zeptala se Paní a pohladila nás prsty u nohou ve vlasech.
"Nevíme, Paní Gito." Odpověděly jsme v akordu.
"Slavíme toho víc, ale to hlavní je, že se budete zítra stěhovat!"
Obě jsme zbledly a Dámy se rozesmály.
"Budete se stěhovat k Paní Jil. Tedy správně do našeho starého bytu a Paní Jil upravíte dva pokoje vedle skladu, aby to ke mně neměla daleko, když už tu bude napořád. Ode dneška je naší společnicí."
Poděkovaly Jsme Paní Gitě a políbily jí nožky.
Byla to krásná oslava. Paní nám dopřála do misek spoustu dobrot.
Když jsme ji ukládaly do postele, zabručela jen: "Už abyste bydlely samy. Maminku nenecháte bez dozoru ani zašukat..." A usnula.

KONEC TŘETÍHO DÍLU

"Dášo, Alice, vstávejte. Potřebuju vás obě."
Paní Gita nás vzbudila.
"Vemte si něco rychle na sebe a přijďte do sálu."
Paní odkráčela a my se snažily co nejrychleji být za ní v sále.
Tam už Paní Gita seděla s Paní Gábinou a jejím otrokem.
Paní Gita se na nás otočila.
"Tady ten otrok odpoledne vyzkoušel psychokuklu a poprosil Paní Gábinu o trvalou proměnu. Potřebuju vás jako svědky, že to neudělal pod nátlakem a potom pro všechny případy ve scifárně."
Podívala se na klečícího otroka.
"Teď pěkně zopakuj, co jsi řekl nám."
Otrok se trochu zajíkl a pak se rozmluvil o tom, že mu bylo moc líto, že své Paní nemůže být užitečný na sto procent a že po tom, co zažil odpoledne ho napadlo, nechat se stejně změnit nastálo. Ovšem s vazbou na Paní Gábinu.
Paní Gita vytáhla papír z psacího stroje a dala ho otrokovi přečíst.
Ten po přečtení kývl, podepsal a vrátil papír Paní Gitě.
My dvě jsme smlouvu podepsaly jako svědci. Já samozřejmě občanským jménem.
Paní Gita se zvedla a vyzvala nás, ať ji následujeme.
Došli jsme do scifárny. Paní gita po domluvě s Nánou prohlásila, že vše uděláme bez komedie, ale že uzavření v manipulátoru je nutnost kvůli možnému šoku.
Otrok jen kývl a vstoupil do vyznačeného prostoru.
Manipulátor ho uchopil a nasadil kuklu.
Otrok zvadl jako hadrová panenka.
"Budu mu to posílat pomalu, aby ho potom nebolela hlava." Řekla Nána a vysloužila si vděčný pohled Paní Gábiny.
Tentokrát to trvalo dlouho. Skoro dvě hodiny.
Konečně byl program u konce. Stroj postavil otroka na zem. Ten došel k Dámám a velmi vroucně jim děkoval.
"Měla bys to vyzkoušet, drahá." Pronesla Paní Gita a podala Paní Gábině rákosku.
Při třetí slabé ráně už otrokovi stál pták jako kolík.
Když přestala, ohlédl se a smutně se na Paní Gábinu podíval.
Pochopila jeho výzvu a zasmála se.
"Já vím, jak tě potrestám, až zase budeš zlobit. Já tě za trest nezbiju!" A rozesmála se.
Paní Gita se též zasmála a prohlásila: "A co aby mu sešvihal prdel jiný otrok? Dášo?!"
Podala mi bičík.
"Pět a pět."
Vzala jsem bičík a začala sázet otrokovi rány na půlky.
Začal křičet, vzpínal se, prosil...a zvadl mu pták.
"To je ono!" Výskla Paní Gábina. "Ale teď musím odměnit jeho osobní oběť."
A začala mu měnit zadek v duhu.
Otrok sice křičel bolestí, ale štěstí z něj přímo sálalo. Nakonec se opět sesypal ve směsi pláče z bolesti a orgasmu.
Poděkoval Paní Gábině a s úsměvem se nechal odvést.
Paní Gita nám všem nařídila návrat do pelechu a šla spát též.
Vzbudila nás až v osm hodin. Snídani jsme měly na stole a tak jsme měly pohodové ráno.
Paní Gita byla ve výborné náladě. Z ostré a kruté Paní byla najednou pečující maminka.
Po snídani nás poslala pomoct ostatním s přípravou a provozem Tvrze.
Dnes měl být den volného hraní si a řádění. A podle toho to vypadalo.
Dámy se sice sešly v sále, ale hned nato se po skupinkách i jednotlivě rozprchly do celého areálu. Já byla všude a nikde.
Po obědě si mě ale zavolala Paní Gita.
"Dášo. Za deset minut ve scifárně. Budu tě tam moc potřebovat."
"Ano, Paní Gito. Budu tam včas." Odtušila jsem a šla odložit tác s nakrájeným masem.
Ve scifárně seděla Nána a něco opět ťukala do počítače.
Paní Gita přišla s trochu silnější nakvašenou Dámou která na vodítku táhla poněkud schlíplého otroka.
Dáma z otroka doslova servala oblečení.
"Tak! Moje trpělivost přetekla! Řekni Paní Gitě, za co jsi byl už jedenáctkrát trestán." Dáma byla rozpálená jako kamínka.
"Já jsem ummmm..."
"Ještě jednou a zřetelně!"
"Já jsem si bez dovolení honil ptáka."
Paní Gita vykulila oči. "Jedenáctkrát?"
"No, teď už dvanáctkrát jsem ho přistihla. Ale určitě to bylo víckrát!"
"No, tak se postaráme o potrestání a prevenci my. Proč vůbec nenosí klícku?"
"Je extrémě citlivý a dokáže se udělat i jízdou na pračce."
"Aha, takže ti jde spíš o porušení zákazu orgasmu." Odtušila Paní Gita.
" Obojího. Honění i orgasmu."
"Výborně. Náno, jak jsi na tom?"
Postoupila k Náně a dávala jí nám nesrozumitelně instrukce.
Nána ještě chvilku datlovala a pak ohlásila, že má vše připraveno.
"Jdi dovnitř a chovej se přesně podle pokynů. Nechceme ti ublížit."
Otrok se polekaně a s němou prosbou otočil na svou Paní.
Ta dělala že ho nevidí. Vykročil tedy dovnitř sálu.
Viděly jsme, jak ho uchopil manipulátor a odvezl do zadní části.
Vrátil otroka asi za třičtvrtě hodiny.
Usměvavého a klidného.
Postavil ho zpět na zem, uvolnil a stáhl se do vyčkávací pozice.
Otrok přišel ke své Paní a políbil jí ruku.
"Děkuji vám, Paní. Bylo to úžasné. Tak báječnou hudbu jsem ještě neslyšel."
Paní se tázavě podívala na Paní Gitu.
Ta se zářivě usmála a naznačila rukou pohyb při mužské masturbaci.
Druhá Paní pochopila a kývla.
"Tak když se ti to tak líbilo a hezky jsi poděkoval, můžeš si dnes honit do sytosti."
"Opravdu, Paní? Můžu?"
"Můžeš, ale nejdřív nám ukážeš jak si ho honíš."
Otrok trochu zčervenal, ale pak pokrčil rameny a začal si honit ptáka.
Po pár tazích znejistěl a zkusil jiný rytmus. Pak jiný úchop. Měl pořád v ruce tlustou a krátkou vařenou špagetu. Vyděšeně se rozhlédl.
"Ono to nejde! Já nic necítím! Jako bych honil někoho jiného!"
Jeho Paní ho pleskla přes ruku a několikrát mu přetáhla předkožku. Jako kouzlem měla v ruce tvrdého ptáka.
"Vždyť to jde krásně. Ty to jen flákáš."
Otrok se znovu pokusil sám, ale zase mu pták zvadl.
"To je krásné kouzlo, viď?!" Ozvala se Paní Gita, která stála trochu stranou.
Teď si můžeš ten mokrý rohlík honit celé týdny a nic z toho nebude. A na vibrátor můžeš taky zapomenout. Jediný, kdo tě může udělat je tvá Paní."
Nechala otroka, aby si to přebral.
Tomu to konečně došlo.
"NÉÉÉÉÉÉÉ..." Rozeštkal se mužík, který najednou vypadal, jako by na ramenou nesl tíhu nebes.
"Co ne?"
"To ne, Paní, prosím, moc prosím..."
Jako že nechceš orgasmus mou rukou? No dobrá. Jen dobře..."
"Paní, prosím bijte mě každý den, ale tohle je příliš kruté!"
"Jako že si ho budeš každý den honit a já ti za to každý den rozsekám nějakou část těla? To půjde i když nic nenahoníš."
Otrok klečel před svou Paní a slzy mu kapaly na podlahu.
"Ale když uvidím snahu a nebudeš blbnout, tak se tady přesně za rok sejdeme a Paní Gita ti nechá ten blok odstranit. Co ty na to?"
Otrok zvedl ubrečené oči.
"Já se budu snažit, Paní. Moc se budu snažit."
"To jsem chtěla slyšet. Tak alou přede mnou!"
Kroky dozněly v chodbě.
"Náno, na jak dlouho jsi nastavila ten blok?" Zeptala se Paní Gita.
"Na čtrnáct měsíců, Madame." Odvětila Nána.
"Šikovná. Děkuji."
Cestou zpět jsme poslouchaly zvuky, které se nesly podzemím. Různé hlasy, zvuky bacátek, sténání, prosby, výhrůžky.
Potkaly jsme Paní Lili, jak předvádí "Uherskou poštu" - Stojí na zádech dvou otroků, kteří se snaží na všech čtyřech sladit krok a rychlost.
Uklidily jsme se s Paní do sálu, kde seděla Madam Anna a týrala svými silnými prsty otroka. Vždy ho chytla za kus kůže a tu vytáhla do prostoru, nebo ji zkroutila.
Paní Gitu přivítala jako záchranu z nudy.
"Všichni někde lumpačí a já tu zůstala sama." Posteskla si.
"Víš co? Zvu tě na prohlídku tvrze, včetně naší soukromé části." Nabídla jí Paní Gita.
"Tak jo. Jdeme, Kůžičko!"
Vzala otroka na vodítko a šli jsme.
Prošly jsme celou Tvrz včetně ještě nedokončených částí a Madam Anna se rozplývala nad velikostí a možnostmi areálu. Hned se ptala, jestli je možné si tu pronajmout pokoj a udělat si tichou dovolenou se dvěma, nebo třemi otroky. Kladná odpověď ji velmi potěšila.
Dost dlouho jsme zůstali v půjčovně hraček, kde byla spousta věcí a o některých jsem ani nevěděla.
Přišly jsme akorát k večeři. Dámy se už scházely do sálu, kde Alicin tým roznášel tácy s jídly.
Na Alici už byla znát únava a tak jsem nabídla Paní Gitě že ji vystřídám. Paní souhlasila.
Alice si šla odpočinout a já roznášela za ní.
Dámy se v sále vystřídaly i s otroky a opět se rozprchly.
Paní Gita mi po večeři řekla, ať dáme na stoly vše co zbylo a jdeme s Alicí i oběma pomocníky spát.
Přitulená k milované ženě pod teplou dekou... Chrrrr...

Probudila jsem se skoro v poledne. Rychlá sprcha a ohlášení se U Paní Gity.
Seděla právě v křesílku v jídelně a debatovala o něčem s dvěma Dámami.
Políbila jsem jí nabídnutou nožku a vzorně se v kleče napřímila.
"Vyspaná, Dáší?" Otázala se uvolněně.
"Ano, Paní Gito."
"Výborně. Dnes budeš s Nánou dole. Dámy si vymyslely malý experiment ve scifárně."
Asi jsem mírně pobledla.
"Ne, neboj. Ty budeš jen jako technická podpora." Utěšovala mě. "Na své si přijdeš až večer. Zamluvila si Tě Paní Gábina. Budeš jí dělat figurínu."
Paní Gita se usmála, když viděla, jak jsem zbledla.
"Vidíte, Dámy? Ona si myslí, že ví co ji čeká."
Dámy začaly rozebírat fakt, jestli má otrok právo něco odmítnout.
"Ano, ale musí zaplatit jinak. Alespoň v tomto domě." Uzavřela Paní Gita a poslala mě na snídani.
Snídala jsem oběd, přitulení a políbení od Alice.
Nána už čekala ve scifárně. Vrtala se v počítači.
Dámy si vymyslely pokus na pěti otrocích, kteří odmítali, nebo nezvládali některé výchovné praktiky.
Jelikož součástí stroje byla i psychokukla, předaly Dámy své požadavky Náně.
Nána musela pro každého otroka sestavit program.
Nějak podivně se u toho usmívala.
Na moje dotazy, čemu se usmívá, mi řekla, že nás čeká zajímavé odpoledne. Prý se ale nemusím bát, půjde o jednorázovou hypnózu, která se smaže po určitém specifickém podnětu.
"Jako ta moje tenkrát?" Vzpomněla jsem si na epizodu s westernovou hudbou.
"Ne. Ty jsi měla hlubokou hypnózu. Ostatně, měla by fungovat stále."
Otřásla jsem se.
Nána ukončila svou práci a řekla mi ať se připravím, kdyby se některý otrok zjančil.
Prvním adeptem "převýchovy" byl jeden z otroků Paní Gábiny. Bál se všech bacátek. Hrůzu měl i z lehkých důtek.
Pomohla jsem mu se svlečením a byl odeslán dovnitř scifárny. Netušil, že jeho Paní a další Dámy ho sledují skrz jednostranně průhlednou stěnu.
Došel do kruhu, kde ho uchopil manipulátor stejně jako nedávno mě.
Nyní jsem mohla sledovat celý proces jako divák. Otrok křičel strachy. Dokud mohl.
Asi za dvacet minut ho klec dovezla na konec trasy. Velmi jsem se podivila, jak lehké zamlžení a světelné efekty dokážou změnit vnímání reality. Za těch dvacet minut totiž "subjekt" změnil polohu asi o dvanáct metrů.
Mně o tehdy připadalo, že jsem se přemístila o kilometry daleko.
U konce stála ženská postava v latexu s překrásným diadémem a šperky.
V ruce třímala krátký bič.
Klec se otevřela a otrok v nové uniformě vystoupil ven a poklekl před Dámou.
"Kdo jsi?" Zeptala se.
"Jsem váš otrok, Císařovno Li-An."
"Jaký je smysl tvého života, otroku?"
"Sloužit vám věrně do konce svých dnů, Císařovno."
"Co miluješ nejvíc na světě, otroku? Co tě udělá šťastným?"
"Váš bič, Císařovno, vedený Vaší rukou."
"Otoč se a opři se o stěnu!"
Otrok se otočil a Císařovna se napřáhla.
Bič dopadl na otrokova záda.
Vykřikl bolestí.
Další šlehnutí.
S údivem jsme sledovaly, jak otrokovi tvrdne jeho pták.
Už měl na několika místech roztrženou uniformu. Křičel bolestí a přitom byl vzrušený na maximum.
Přišel poslední zásah. Přesně mezi stehna a zadek.
Otrokovi povolila kolena a z jeho ocasu začalo stříkat sperma. Současně se otřásal pláčem a v orgasmických křečích.
Paní Gábina na to koukala s otevřenou pusou.
"Neuvěřitelný!"
Paní Gita se usmála. "Samozřejmě je to pouze mělká hypnóza, která zmizí, když hypnotizovaný projde dveřmi."
"Můžeme to zkusit?" Optala se Paní Gábina.
"Jistě. Postav se do chodby, asi dva metry za dveře. A buď na něj hodná. Bude v tom mít chvíli zmatek."
"Ví co dělal?"
"Ví. A to mu dá nejvíc zabrat."
"Tak jo. Dostane milovanou odměnu. Můžu použít některou z heren?"
"Samozřejmě."
Paní Gábina odešla do chodby.
Císařovna vyzvala otroka, aby vstal.
Provedl ihned rozkaz a políbil nastavený bič.
Celou dobu jsem přemýšlela, čím je mi Císařovna tak povědomá. Ty pohyby, ten hlas zastřený maskou...
"Jsem spokojena! Jdi! Tam za těmi dveřmi je tvůj další život!" Řekla Císařovna a ukázala na otevírající se dveře.
Otrok vyšel ven ze dveří jako ve snách. Prošel koridorem, otevřel dveře do chodby a když uviděl Paní Gábinu, málem omdlel. Stála jsem za ním a zachytila ho.
"Paní Gábino, já... Já jsem... Auuu, moc se omlouvám. Prosím odpusťte mi..."
Paní Gábina k němu přistoupila a velice něžně ho pohladila.
"Jsem s tebou moc spokojená. Vím že jsi nemohl jinak. Zasloužíš odměnu. Pojď se mnou. Dnes už ti nikdo nebude ubližovat."
Vzala ho za ruku a odváděla jako malé dítě.
Ostatní Dámy na to koukaly v úžasu.
"Gito, opravdu to funguje i na osoby se silnou vůlí?" Zeptala se Madam Anna.
"Téměř na sto procent!" Odvětila Paní Gita.
"Můžu to vyzkoušet na sobě?"
"Pokud se nebojíš, tak ano."
" Tak já to zkusím. Dostanu taky tak pěkný obleček s číslem?"
"Dostaneš obleček jaký budeš chtít." Řekla Paní Gita a něco Náně pošeptala.
Nána pokývala hlavou a usmála se.
"Tak rudo zlatý s hvězdičkami prosím." Zasmála se Madam Anna.
"Bude to pár minut trvat, Madam." Odvětila Nána a zběsile něco datlovala do počítače.
"Prosím, můžete vstoupit."
Madam Anna vešla dovnitř.
Vše probíhalo stejně jako předtím s otrokem. Z klece však vystoupila stále stejně sebevědomá Madam Anna. Navíc v překrásné latexové uniformě.
Paní Gita k ní vyslala jejího otroka.
"Nechceš nám ukázat, jak si hraješ s otroky, Aničko?" Otázala se Paní Gita nevinně.
Madam Anna se usmála a postavila si otroka proti sobě. Pak mu sáhla na hrudník a zmáčkla bradavku.
V dojemné shodě se zkroutila Madam i její otrok.
"Ouuuuu!" Hekla Madam Anna a třela si svou bradavku. "Co to je?"
"Reverzní psycho léčba. Co uděláš ty někomu, sama pocítíš."
Madam pohladila otroka po vlasech jako maminka své dítě.
"Hmmmmm, to je příjemné, takhle hladit sama sebe..." Zavrněla.
"Chceš zkusit bičík?" Nabídla Paní Gita svůj bičík.
"Hmmm, jo, chci! A nebo ne!"
Poklekla na jedno koleno, přes druhé si ohnula otroka a široce se rozmáchla.
PLÁC!
"Jííauuu! Ta sedla!" Hekla, pustila otroka, vstala a začala si třít zadek.
"Doufám, že tam nebudu mít jelito!"
"Nebudeš. Vše se odehrálo jen v tvé hlavě, Aničko."
"Ufff. A opravdu to přejde, až projdu dveřmi?"
"Zkus to."
Madam prošla do chodby, strkala svého otroka před sebou a švihala ho do zad bičíkem. Asi metr za dveřmi se zastavila. Švihla otroka mnohem silněji.
Otočila se na nás a široce se usmála.
"Funguje to!"
Vrátila s poděkováním Paní Gitě bičík a s otrokem před sebou odkráčela chodbou pryč.
Další experimenty byly vcelku podobné, ale nakonec jich bylo víc, takže večeře proběhla bez nás.
Paní Gita nakonec vše rázně ukončila s příslibem zítřejšího pokračování a když Dámy se svými zmatenými otroky odešly, odvedla nás na večeři.
Pak mě čekal ten nepříjemný úkol.
Přesně ve 20:00 jsem zaklepala na učebnu Paní Gábiny.
Otevřela mi a pozvala mě dál.
Připoutala mě k lůžku a a chvilku přivedla šest dalších Dam.
Přednáška o možnostech netradičního využití spodku těla otroka byla velmi náročná a bolestivá. Neobešla se totiž bez dilatátorů, elektrického proudu, masáže prostaty a dalších praktik.
Uslzenou mě pak osobně Paní Gábina vrátila Paní Gitě s poděkováním.
Paní Gita si mě vzala stranou a ptala se, jestli jsem v pořádku.
Přisvědčila jsem že ano a že za několik minut v koupelně budu úplně v pořádku.
"Tak mazej. Budeš mít ještě jedno představení. Přijdeš jako liška a ocas si dáš na ten velký kolík."
Ani ne za dvacet minut jsem se hlásila v kostýmu u Paní Gity.
Dala mi tác se zákusky a poručila mi obcházet Dámy a nabízet.
Vešla jsem do sálu a uslyšela zachichotání.
Došla jsem k první Dámě a nabízela zákusky, když mě jiná Dáma chytla za ocas a zahýbala jím.
Kamkoliv jsem se pohnula, někdo mě tahal za ocas. Měla jsem co dělat, aby mi kolík nevypadl.
S prázdným tácem jsem se vrátila do přípravny. Paní Gita mi utřela znovu uslzené oči, protože jsem námahou neudržela slzy.
"Vedla sis skvěle, Dáší. Teď půjdeš do sálu bez tácu a předvedeš pěkný liščí taneček. Neboj, hudbu dodám."
Když jsem stanula na stupínku, začala hrát hrozně ucouraná hudba. Zkoušela jsem se svádivě prohýbat, nabízet se, vrtět zadkem... Vyvolávalo to salvy smíchu.
Paní Gita mě po první melodii zastavila a vyhlásila soutěž o nejlepší liščí taneček.
Každý otrok měl předvést nějakou kreaci.
Byla z toho zábava opět do pozdních hodin.
Měla jsem co dělat, abych v sobě našla dost sil na svlečení, odlíčení a umytí.
Vlezla jsem do klece a přitulila se k Alici.
Zavrněla jako kočka.
"Kde jsi byla, celé odpoledne?" Zašeptala jsem jí.
"Kousek od tebe, Dášeňko."
"Kde?"
Zachichotala se.
"Já se ti v tom latexu s diadémem a bičem nelíbila?"
"Ty? Tos byla ty?"
"Asi požádám Paní, aby mi tě poslala pěkně v kleci. Hihihi."
Pochechtávala se ještě když jsem usínala.

Budík nás vyhnal z pelechů v pět hodin ráno.
Blesková hygiena, potom trénink a vrhnout se na přípravy.
V sedm přijela Paní Jil s Blonďákem.
Bylo na první pohled jasné, že jsou do sebe zamilovaní.
Paní Jil si po přivítání šla prohlédnout své království - prodejnu a půjčovnu hraček.
Nána ji zásobila spoustou sortimentu z produkce své firmy a Paní Gita zajistila zbytek.
Kolem deváté přijela Madam Olga se svými třemi otroky. Jednoho si nechala u sebe a dva nám dala na výpomoc.
Museli jsme přinést a sestavit další stoly a křesla, protože Dam mělo být celkem 22 a otroků skoro čtyřicet.
Tohle setkání bude zkouškou celé tvrze.
Před polednem bylo vše nachystáno a tak jsme si mohli vychutnat v klidu oběd, trochu si odpočinout a převléct se do vítacího. Tedy do kostýmů služek.
Čekali jsme na první příchozí. Dámy seděly u stolu a Paní Jil se probírala seznamem hostů. Najednou tiše vypískla: "Cože? Ona přijede Golemka? No nazdar!"
"A nejen ta. Taky Bidlo!" Zasmála se Paní Gita.
V odpověď se rozesmály obě zbylé Dámy.
Čekání nebylo moc dlouhé. Zazněl zvonek. Vzala jsem si kožíšek a vyrazila do mrazu. Smluvené heslo bylo tentokrát "Jdeme na pohádku".
Podívala jsem se špehýrkou a ... Tam stály dva vysocí muži. kolem dvou metrů.
"Dobrý den. Co byste po..."
"Jdeme na pohádku a už kurva otevři, nebo tady přimrznu!" Ozvalo se odkudsi zezdola.
Otevřela jsem dvířka a tam stála nejmenší Paní, kterou jsem kdy viděl. Měla asi 130 centimetrů.
Pustila jsem je dál.
"No, to to trvalo! Pojďte, poníci. Její doprovod ji okamžitě následoval.
Dovedla jsem je do recepce, kde byla miniDáma náležitě přivítána.
"Gito, máš tady zimu jako v psírně." Stěžovala si, když se vyvlékala z bílého kožíšku, díky němuž připomínala velkou vločku.
"Měla sis vzít kozačky, Lilinko." Odpověděla jí Paní Gita a Dámu nám představila jako Paní Lili.
Přejela nás pohledem a se smíchem prohlásila: "Jo, taky se mi říká bidlo. A není to kvůli výšce. Tak bacha!"
Alice odvedla Paní Lili do jejího pokoje.
Pak už jsme se nezastavili. Dámy začaly přijíždět každou chvíli. Byly mezi nimi i mně už známé tváře, ale také nové.
Opravdu největším překvapením byla Lady Anna, řečená Golemka. Dáma nadnormativních rozměrů. Měla přes dva metry a ramena jako šampion kulturistiky.
Ale když se svlékla do šatů, vypadala velmi žensky a přitažlivě. Měla bohatou hřívu vlasů v barvě medu a neustále se smála. A smála se i očima. Poprsí také tak akorát, douhé štíhlé, ale svalnaté nohy... Prostě krásná žena, jen trochu větší.
Pomáhala jsem jí z kabátu a tak jsem mohla zahlédnout Paní Lili, jak se vynořila z chodby. Strnula, pak se jí rozzářil obličej jak malé sluníčko a zavýskla: "Jééé, Golemka! Jupí!" A rozeběhla se obryni vstříc.
Obejmula jí stehna a Lady Anna komediálně sevřela vzduch nad její hlavou.
"Pocém, ty moje bidlo zlomený!" Sehnula se a zvedla Paní Lili do vzduchu.
Vítání těch dvou Dam nám vyloudilo úsměvy na tvářích.
To už obě stály vedle sebe a Lady Anna s hranou vážností řekla: "Tohle jste neviděli! Pokud ano, jako profesorka historie s vámi proberu kompletní historii tortury a..."
"A já, profesorka matematiky, vám to spočítám!"
Dámy se rozesmály. Tentokrát jsem šla ubytovávat já. Paní Gita prozíravě dala těm dvěma Dámám pokoje proti sobě.
Lady Anna měla jednoho otroka, trochu menšího než já.
Když jsem se vrátila do recepce, už tam stála Paní Erika. Dáma, kterou tak zlobil otrok Sysel.
Ta pro změnu po přivítání s hostitelkou objala mě.
Paní Gita mě poslala s ní poslala a řekla, že mám Paní Eriku na slovo poslechnout.
Došly jsme na pokoj a já uložila zavazadla na místo, které si poručila.
"Svléknout!" Řekla to tak rozhodně, že jsem se až lekla.
"No svlíkat! Jak vidíš, nemám tu žádného otroka a tvá Paní mi tě na chvíli půjčila."
Rychle jsem se vysvlékla a postavila se do pozoru.
Paní Erika si mě chvíli prohlížela, obcházela mě a pak začala zkoumat mé poprsí. Pečlivě prohlédla bradavky s očky.
"No, pěkně ses vyprsil. Jak se ti to stalo? Tvá Paní mi nechtěla nic říct. Prý mi to řekneš sám. Nebo sama? Tak si sedni a povídej."
Vylíčil jsem jí, co všechno jsem zažil.
"Tak Doktorka... Ta bestie jen škodí."
"Už neškodí, Paní Eriko. Ale myslím, že následky její činnosti tu budou ještě dlouho." Řekl jsem a vylíčil co potkalo Doktorku a Angelu.
"Fíha! No, to je mazec! Ale k tvému problému: Já jsem doktorka plastické chirurgie. Tvá Paní u mě zaplatila za zákrok. Tedy za uvedení tvého hrudníku do původního stavu. Co s tím tedy uděláme?"
Vylíčil jsem jí své obavy z operace, když mi poprsí ještě roste a řekl, že aktuálně pro mě není problémem a že jsem ho akceptoval jako drobnou obtíž.
Paní Erika se usmála.
"Máš zdravé názory. Až se na to budeš cítit, dej mi vědět."
Vstala, nechala si políbit ručku a pak mě poslala za Paní Gitou.
Ta na mě jen mrkla, protože se zrovna vítala s novou příchozí - Paní Gábinou.
Paní Gábina se se mnou přivítala stejně jako poprvé. Vzala mě za koule a já jí musela třikrát říct, že ji tu vítám.
Tentokrát přišla s šesti otroky.
Poslední příchozí byla Paní Justa s Fredem.
Já s Alicí a s Ťukem a Kukem (Tak jsme dvěma otrokům Madam Olgy začali říkat.) jsme se vrhli na přípravu slavnostní večeře.
Bylo to jen tak tak, ale vše jsme stihli.
Když zasedla Paní Gita na svůj trůn, všichni se ihned utišili.
Paní přivítala všechny Dámy i jejich doprovody a poručila nosit na stůl.
Večeře byla bohatá a trvala dlouho.
Úklid nádobí po večeři byl bleskový a po něm následoval příkaz zavřít otroky do kobek. Zůstat jsme mohli jen já s Alicí a Fred. Dokonce i Nána musel do kobky.
Paní Gita povstala a pozvedla svůj bičík.
"Dámy, Sestry. Sezvala jsem vás kvůli závažným událostem, kterých jsem byla s mými otrokyněmi účastna. Některé o nich víte, některé ne. Výsledkem těch událostí je, že Doktorka je po smrti, Angela ve vězení. Díky obrovské pomoci Paní Justy a jejího otroka a také díky osobní statečnosti Dášeňky a Alice jsem nebyla obžalována z vraždy, kterou na mě chtěla doktorka navléknout a podařilo se nám aspoň částečně napravit některé ze zločinů obou čarodějnic."
Chvíli počkala, až obecenstvo vstřebá informace a pokračovala:
"Z toho důvodu dávám hlasovat o přijetí Paní Justy do našich řad. Kdo je pro přijetí?"
Zvedl se les rukou.
"Je někdo proti?"
Nikdo se nepřihlásil.
Paní Gita vzala do ruky velký pohár s jejím jménem a malou krabičku, obojí podala Paní Justě a přivítala ji.
Znovu se otočila k publiku.
"Z téhož důvodu dávám hlasovat o přijetí Freda, Alice a Dášeňky za čestné členky Sesterstva. Z důvodů už uvedených netrvám na útrpné zkoušce.
Kdo je pro?"
Ruce se opět zvedly. Ale ne všechny.
"Kdo je proti?"
"Já!" Od stolu se zvedla jedna z Dam, které jsem viděla poprvé.
"Pochybuji o množství bolesti, kterou tito otroci museli vytrpět."
"Pochybuješ o MÝCH slovech, Betty? Chceš si to sama zkusit?" Houkla Paní Gita zostra.
Paní Betty se pyšně napřímila.
"Klidně! Nabacáš mi?"
"Ne, Betty. Ani jednou tě neuhodím. Pojď se mnou. A vy ostatní také."
"Ale to snad... Před otroky?"
"Samozřejmě. Mají plné právo vidět Dámu, která je lepší než oni!"
Paní Gita odvedla Paní Betty k mycímu stroji, kde jí vysvětlila, co se bude dít. Paní Betty se rozhlédla a uviděla kolem sebe dav potměšilých žen. Stejně potměšilých, jako ona sama.
Došlo jí, o co teď hraje. O svou čest a vážnost.
Svlékla se a usedla na stroj. Paní Gita ji připoutala stejně pevně jako tehdy nás.
Po tvém vyčištění budu zvyšovat výkon stroje. Pokud jsi lepší než tyhle dvě, měla bys vydržet aspoň 116 procent.
100 procent je hranice bezpečnosti. Pak už hraješ o život.
K tomu ještě dostaneš prima ozdoby do bradavek. O to požádám Eriku.
Betty se začínala potit. Stroj jí začal čistit střeva. Dámy, které to ještě neviděly, byly u vytržení. Přimhouřené Bettiny oči a stisknuté rty dávaly tušit, že si to moc neužívá.
Čištění skončilo a začalo plnění. Už na třiceti procentech měla zuby zaťaté, že se Paní Gita začala bát o její sklovinu a dala jí gumové kousátko.
Šedesát, sedmdesát procent, sedmdesát pět...
Osmdesát jedna, osmdesát dvě...
Mezi tichými steny se ozvalo: "Už ne. Prosííím. To moc bolí. Vyndejte to ze mě..."
"Teď tě necháme takhle čtyři hodiny a Erika už má připravené nářadíčko na bradavky."
Ozval se šílený výkřik plný hrůzy.
"Nééé, já už nechci!"
"Takže už věříš mým slovům, Betty?"
"Ano, věřím."
"Dobrá."
Paní Gita nařídila ukončení programu a sledovala, jak Betty pomalu splaskává. Měla sinalý obličej, na kterém jí pot a slzy změnily líčení v děsivou masku.
Pomohla jsem Paní Gitě Betty odpoutat. Tiše poděkovala. Paní Gita jí pošeptala, že mě tu nechá s ní a ať se vrátí do sálu, až se dá do pořádku.
Dámy odešly a já pomohla Betty s umytím a oblečením.
Podala jsem jí nouzovou sadu líčidel, která tu byla pro podobné příležitosti.
"Děkuju, Dášo. Opravdu vám udělala Doktorka takovou hrůzu?"
"Ano, Paní Betty a ještě horší věci. Tohle byl jen jeden ze tří otvorů, který stroj umí plnit..."
"To... to se ale nedá vydržet!"
"Dá. Ale čtyři dny budete potom ležet s plínkou a dva dny z těch čtyř v nonstop péči lékaře."
"Jak vypadají ty ozdoby v bradavkách?" Ožila najednou Betty.
Ukázala jsem jí průvlečku.
"Ale to je opravdu hezké. To bych si i dala líbit."
Doprovpdila jsem Dámu na její místo u stolu a zaujala své místo za trůnem Paní Gity.
Paní Betty poděkovala za zkušenost a omluvila se za nedůvěru. To Dámy nečekaly a některé údivem zapomněly zavřít pusy.
Naše schválení už bylo bezproblémové, jen s dodatkem, že Fred bude při rokováních Sesterstva nazýván Fredulínou. Protože sestra nemůže mít mužské jméno.
Dostaly jsme svá křesla a poháry s vlastním jménem. Tyto poháry byly výsadou Sester a nikdo jiný se jich nesměl dotýkat. Každá Sestra si svůj pohár musela opatrovat, mýt a bezpečně skladovat. Pokud by zemřela, nebo byla vyloučena ze Sesterstva, byl její pohár rozbit a rozdrcen na prach.
Na příkaz Paní Gity byli opět přivedeni otroci, aby se starali o své Dámy.
Paní Erika dostala na výběr ze šesti otroků Paní Gábiny. Vybrala si usměvavého otroka střední postavy s holou hlavou. Začala mu říkat Fleš. Prý je to skoro jako pleš, ale zároveň je to v překladu "záblesk".
Ač nám nově patřilo místo u stolu, stejně jsme s Alicí nevydržely a po svolení Paní Gity se občas věnovaly své práci.
Doplnily jsme zákusky a pitivo. Dámy se prodiskutovaly, prohádaly a prozpívaly až do rána.
Alici Paní Gita poslala spát už po půlnoci, protože tušila, že se budeme muset vystřídat. Nakonec jsem zbyla sama s Kukem.
Poslední Dámy odešly do hajan o půl sedmé ráno.
Paní Gita už sotva držela oči a poslala mě spát, že zbytek nádobí uklidí Alice s Nánou.
Upadla jsem do klece nemytá a nečesaná a doslova zdechla.

Probudila jsem se jako většinou - jako první.
Bylo ještě brzo a tak jsem si sedla do kuchyňky a četla si knížku, kterou jsem dostala pod stromeček.
Zabrala jsem se do ní a tak jsem doslova nadskočila, když na mě sáhla ruka.
Byla to Paní Gita. Usměvavá, rozevlátá a v dobré náladě.
Chtěla jsem jít udělat snídani, ale zatlačila mě zpět, ať si čtu.
Uvařila nám oběma kávu.
Cítila jsem na sobě její oči. Dlouho mě pozorovala. Znejistilo mě to a zeptala jsem se, jestli se mám obléct.
Nástup na snídani byl poslední dobou vždy bez oblečení.
"Ne. Dáší. Jen tě tak pozoruju a přemýšlím, co a jak dál. Za dobu co jsi tu, jsi toho zažila víc, než jiní za půl života, včetně svatby."
Natáhla ruku a prstem se dotkla své značky nad mým levým prsem. Láskyplně ji pohladila a sjela kousek níž, kde pomalu mizel žlutozelený zbytek modřiny.
"Musím dát pozor, abych si tě nepoškodila. Takové obrázky jsou pro mě obrovská vzácnost a jizva by..."
"Dobré ráno, Paní Gito, ahoj Dášo." Ozvalo se ode dveří a Alice si klekla vedle mě.
Paní Gita ji pohladila po vlasech, tváři a také sjela na svou značku nad Aliciným prsem.
Hladila ji něžně prstem, jako by se bála, že ji smaže.
Připadalo mi, že chce něco říct, ale bojí se toho.
I Alici udělala kávu a ještě chvíli otálela. Pak jako by se chystala skočit do hluboké vody, se nadechla a pomalu ze sebe dostala:
"Vy moji dva andílci. Chci, abyste věděly, ze vás obě mám strašně moc ráda. Vím že vám ubližuju. Vím jaké si prožíváte občas těžké chvíle. A také vím, jaké to je, žít pouze na povel.
Proto jsem se rozhodla vám dát nabídku. Můžete ji přijmout, můžete ji odmítnout. Žádná vaše volba mi nijak neublíží.
Takže: Pokud byste toužily po soukromí, mohu vám v městečku najmout byt. Sem byste docházely jen jako do práce.
Pokud odmítnete, zůstane vše při starém."
Paní Gita se zvedla, setřela si slzu a odešla z kuchyňky.
Pohlédly jsme s Alicí na sebe. Ta se ke mně přivinula, políbila mě a tiše mi řekla, že co se týče jí, zůstane. Vždyť jsme tu doma.
Pohladila jsem ji a přikývla. Opravdu už jsem si nedovedla představit žít jinde.
Paní Gita se vrátila asi za čtvrt hodiny a z vlasů jí kapala voda. Vypadala, jako by ji ten návrh stál mnoho sil.
Sedla si na svou židli a zkoumavě nás pozorovala.
Zadívala jsem se jí do očí. Byl v nich strach mísený smutkem. Strach mámy, která se bojí, že jí i další ptáčata vyletí z hnízda.
Sáhla jsem pro bičík, který si odložila na stůl.
Podala jsem jí ho vzorně na obou dlaních a pevně řekla, že tady jsme doma a odtud odejdeme jen z Její vůle a na její výslovný rozkaz.
Vzala bičík, prohlédla si ho a položila zpět na stůl. Třásla se jí brada a z očí tekly slzy.
"Děkuju vám, vy moje drahé holčičky. Já..."
Utekla z kuchyně a vrátila se za hodnou chvíli.
Usměvavá, rozzářená. Jako by omládla o dvacet let.
Udělaly jsme s Alicí snídani a zeptaly se, jak si ji máme naservírovat my dvě.
"No to je mi otázka! Přece do misek. Rohlík s paštikou krmítkem neprotlačíte!" A rozesmála se, až začal cinkat lustr.
To asi probudilo Nánu.
Nemytá a nečesaná vběhla do kuchyňky a blekotala omluvu.
Paní Gita se rozesmála ještě víc a požádala nás, ať jí pomůžeme Nánu umýt, když to neumí sama.
Dovedla ji do koupelny a za ruce pověsila na kladku.
Pak nám podala kartáče a mýdlo.
"Vydrbat! Pořádně a všude!"
Vrhly jsme se na Nánu a dřely ji kartáči.
Ječela, kvílela, smála se a znovu ječela. Pak chvíli prskala, protože jí Paní Gita vydrbala zubním kartáčkem a mýdlem zevnitř celou pusu a jazyk.
Když jsme se vrátily ke snídani, poručila Paní, ať dáme Náně snídani do krmítka. Tedy jogurt.
Nána byla celá rudá a pořád divně kroutila pusou. V nestřežené chvíli pípla, že nemá žádnou chuť. Pořád prý cítí mýdlo.
Snědly jsme snídani a po tréninku našich prdýlek jsme šly připravit všechny pokoje na provoz.
Povléct postele, roznést ručníky, deky a jiné náležitosti.
To mi s Alicí zabralo celé dopoledne.
Nána pracovala dole. Bylo tam práce jako na kostele.
Po obědě jsme jí šly pomoct a tak vzniklo celkem šest hracích místností se základním vybavením.
V jednom sklepě vznikla půjčovna a prodejna hraček. Tu měla vést Paní Jil, případně některá z nás, domácích.
Schody jsme večer vylezly málem po čtyřech.
Já ani neměla hlad, ale Paní Gita mě donutila sníst celou večeři.
Dovedla nás s Alicí večer do klece, políbila a pečlivě osobně zapnula do řetízků.
Ještě nám hodila přes klec tylový povlak, aby nás prý nerušila světlem a odešla.
Tu noc by mě nezbudilo světlo ani z halogenu.

Vstávala jsem první a byla jsem celá rozlámaná.
Alice se taky vrtěla a vylezla chvilku za mnou.
Umyly jsme se a připravily snídani pro všechny.
Paní Gita nás našla vzorně klečet na svých místech.
Nána přišla sice umytá, ale místo očí škvírky.
Paní Gita to nekomentovala. Dala nám snídani do misek a poručila, ať si k ní klekneme zády všechny tři.
Dala nohy na mé a Aliciny záda a přejížděla nám po nich patami.
Bolelo to jako čert.
"Hmmmm, takový pěkný pohled... Škoda že vás potřebuju použitelné. Mám hroznou chuť si s vámi pohrát."
Dojedly jsme, políbily Paní nožky a šly dál pracovat.
Během dopoledne jsme dokončily šest pokojů.
Paní Gita si pro nás přišla osobně.
Odváděla si nás a výborně se bavila nad našimi pohyby, když nám přes podprsenky dávala elektro pulzy.
Oběd opět v miskách. Tentokrát byly špagety.
Paní Gita se nám smála, že máme obličeje od omáčky.
Poručila Alici, ať mě pečlivě olíže a já pak Alici.
Bylo to veselé, protože jsme se obě kroutily, jak nás jazyk té druhé lechtal.
Náně Paní poručila ať umyje nádobí.
Já s Alicí jsme se vrátily ke své práci.
Nána přišla asi hodinu po nás. Byla celá červená v obličeji a nebylo to od omáčky.
Na naše dotazy neodpovídala a dělala že neslyší.
Paní Gita nás opět nechala dělat dlouho, dokonce nám přinesla mísu ovoce a sýrů na mls.
Devět pokojů bylo hotových, než nás Paní odvedla k večeři.
Před spaním si prohlédla moje prouhaté a trochu odřené poprsí a namazala mi je nějakou zelenou mastí.
Zahnala nás do klece a ani tentokrát nám neporučila se připoutat.
Alice se mi stulila do náruče a okamžitě usnula. Už dřív mi řekla, že se u mě cítí v bezpečí.
Jen kdyby mi její horký dech nerozpaloval mé bolavé kozičky.

V noci se mi podařilo se posunout výš, takže mi Alice dýchala na břicho.
Tentokrát jsem měla ráno škvírky místo očí já. Ale podařilo se mi za pomoci spousty studené vody zahnat.
Paní Gita nás sice nechala vyspat poměrně dlouho, ale předešlé dny nám všem daly zabrat.
Dopoledne jsme dodělaly poslední pokoje a sestavily ještě pět klecí ve sklepě, ale sotva jsme pletly nohama.
Po obědě si nás Paní seřadila a poděkovala nám za osobní nasazení.
Osobně vše zkontrolovala a vše funguje jak má.
Takže plán na odpoledne je takový: Všechny absolvujeme dlouhý program na mycím stroji a potom si uděláme hezké odpoledne s výborným jídlem, vířivkou a dalšími radovánkami.
Které jsme si užily jen dočasně, protože jsme s Nánou usnuly na koberci v obýváku.
Probudila jsem se pozdě v noci přikrytá dekou.
Přesunula jsem se do klece, kde se Alice neklidně převalovala.
Lehla jsem si k ní.
Hodila přese mě ruku, zamlaskala a za minutu jsme spaly obě.

Když nás ráno Paní gita odpoutávala, byly jsme ještě napůl v říši snů.
Asi jsme nereagovaly dost rychle, protože nás Paní Gita začala švihat bičíkem.
Byla nějaká nevrlá a popudlivá. Pokusily jsme se v koupelně políbit a obě nás to stálo dvě jelita na zadku.
"Dělejte, vy dvě moje rajdy, nebo s vámi zatočím." Seděla přitom Náně na zadku a bavila se cvrnkáním bičíku o Nániny kulky. Ta jen kvíkala.
Byly jsme umyté a připravené jít na snídani.
"Alice, klekni si před potěšitele. Dášo, ty si na něj lehni na břicho, ať máš kozy volné."
Lehla jsem si a Paní Gita dala Alici do rukou podtlakové nástavce na celá prsa.
Zapnula vývěvu. Tentokrát mě vůbec nešetřila. Cítila jsem, jak se mi prsa nalévají.
Sundala mi klícku i s kroužkem, vytáhla tenký provaz a podvázala mi koule, které okamžitě vytáhla dolů.
"Dášo, co tvoje produkce mrdky?"
"Stále velmi velká, Paní Gito."
"No, tak to je dobře."
Přejela rukou po mém zadku. Prohlížela si mě, osahávala od prstů u nohou, až po vlasy.
Připoutala mi ruce k tělu a nohy k potěšiteli.
"Před několika dny mi byla nahlášena tvoje lenost. Myslím, že nastal ten správný okamžik na potrestání.
Udělala jsi mi ostudu před Sestrami. To si zaslouží pořádný trest."
Ze skříňky vytáhla řemeny a vší silou mi jimi stáhla prsa mezi tělem a nádobami.
Zaúpěla jsem bolestí.
Oběma podpažími mi protáhla silný provaz, jako jakési opratě.
Nána donesl z velké koupelny lízací křesílko s polohovatelným sedákem i opěradlem a strčil mi ho k hlavě.
Paní Gita se na něm uvelebila s doširoka roztaženýma nohama, které si chodidly zavěsila do úvazků na mých prsou. Byla to váha a bolelo to.
Dala mi klín k obličeji.
"Dášo, dnes tě potrestá tvá žena, protože je za tebe zodpovědná. Pokud provede něco ona, budeš trestat ty ji a budeš zodpovědná za správné potrestání. Rozumíš tomu?"
"Ano, Paní Gito. Rozumím." Řekla jsem s námahou, protože jsem se musela velikou silou nadzvednout z jejího klínu a v tu chvíli jsem nemohla dobře dýchat.
"Ty tomu taky rozumíš, Alice?"
"Ano, Paní Gito. Rozumím."
"Výborně. Tady máš písemné pokyny. Až si je přečteš, začni."
Slyšela jsem šustění papíru.
"Dášo, ty mi teď ukážeš, co všechno jazykem dovedeš. A koukej se snažit!"
Měla jsem nos v její vlhké brázdě. Začala jsem pomalu ohledávat jazykem hřiště, když přišla první rána. Těžkým karabáčem na záda. Skoro mi vyrazila dech.
Paní Gita pochvalně zamručela.
Rozdělovala jsem jazykem jednotlivé pysky od sebe a občas zajela až k poševnímu vchodu. Přilétly dvě ostré rány na zadek. Asi rákoska. Hned na to šlehnutí do koulí. Jedno stehno, lýtko...
Skoro každá rána dopadla jinam než předešlá. Neměla jsem možnost se připravit a tak jsem sebou trhala a občas Paní Gitě zaryla nosem do kundy.
Síla ran se zvyšovala, ale tempo zůstávalo stejné. Přesně takové, abych si plně uvědomila bolest předešlého úderu.
Lízala jsem jako o život. Cumlala poštěvák, zajížděla jazykem až do pochvy. Do vší tébolesti mi Paní ryla nehty nohou zboku do prsou a dloubala mě do žeber.
Trvalo to strašně dlouho, než jsem si svým jekotem vyřvala záplavu šťávičky a strašnou bolest, protože mi Paní strhla v extázi oba ouvazky z prsou.
Paní vydýchávala a já ještě dokončovala svůj úkol, tedy něžně ukončit lízání, když se znovu vzepjala, hodila mi nohy na záda a pokřtila mě další dávkou.
"Ááá... Dášo... ty zvíře...ufff. To se ti teda povedlo. Alice, pojď mě vystřídat!"
V pár vteřinách se mi před očima vyměnily klíny.
"A teď pěkně vylížeš svou ženu za to, že ti umožnila mě tak hezky potěšit!"
Alice už byla tím výpraskem dost rozdělaná, takže to netrvalo moc dlouho a dostal jsem dnes už třetí dávku.
Alice zasténala a její paty se mi zaryly do zad tím mi zamáčkla pusu i nos do své kundy.
Nemohla jsem dýchat. Cítila jsem trhání Alicina těla, slyšela její sténání a pak vše zčernalo.
Facka
Druhá facka
"Vstávat! Budíček!"
Cítila jsem jak se mě někdo snaží otočit. Otevřela jsem oči.
"Je to dobré. Už kouká." Řekl hlas Paní Gity.
Pokusila jsem se slézt z potěšitele, ale nohy mě neudržely a klekla jsem si.
Rozdýchávala jsem. V tu chvíli mě napadlo, že když klečím, měla bych poděkovat a tak jsem políbila Paní Gitě obě nohy a poděkovala za potrestání Pak jsem políbila Alici obě ruce.
Alice mi zajela rukama do vlasů.
"Vidíš, Alice, jaký jsi dostala poklad? A tobě se to taky líbilo, že? Viděla jsem, jak tě ten výprask vzrušil..."
"Ano, Paní Gito. Bylo to velmi zajímavé."
"Tak umýt a hajdy na snídani, děvčata."
Alice mi pomohla na nohy a omlouvala se mi za to přidušení. Usmála jsem se na ni a spojil nás dlouhý polibek.
Paní nám dovolila snídani u stolu.
Trénink análu byl trošku méně nepříjemný. Ale pořád jsem cítila nepříjemný tlak uvnitř. Hlavně na prostatu a na semenné váčky.
Když jsme si procvičily kadítka a chtěly jít pracovat do sklepa, zastavila nás Paní na chodbě.
"Holky, dnes do sklepa nepůjdete. Na plánovanou akci se přihlásilo víc Dam a budeme potřebovat víc pokojů. Musíte si pohnout s pokoji na druhé straně chodby. Tím zdvojnásobíme kapacitu.
Náno, ty všude připravíš rozvod elektřiny a sestavíš v nových pokojích ty velké klece pro dva a tři otroky.
Taky musíme vyřešit problém s toaletami."
"Paní Gito, toalety už jsou částečně vyřešené. Při pracech ve sklepích jsem udělal rozvody vody a odpadů do každého z budoucích pokojů a mám vše nachystáno i na stávající pokoje." Zahlásila Nána.
Paní Gita jí poděkovala a zrovna dala lehkou facku.
"To máš za ty rody. Pamatuj si: Moji otroci musí mít život jako písničku. Samé la, la, la. Jako facku jsem dostaLA, Paní jsem za ní ruku políbiLA, o trest jsem požádaLA... Rozumíš, Nanynko?"
"Ano, Paní Gito. Prosím o trest za mou chybu." Řekla Nána a políbila Paní ruku.
"To jsem ti hezky napověděLA. Že, Nany?!"
"Ano, Paní Gito. Děkuji vám."
Paní se rozhlédla a odfrkla: "Tak mazejte makat. Za čtyři dny tu máme velkou akci."
Ve třech nám to šlo rychle. Pokoje už byly vybílené, takže jen vydrbat dlažbu, sestavit nábytek a klece, položit koberečky... Nána instalovala a zapojovala záchodové mísy a malá umyvadla a dávala dohromady klece.
Největší klec byla v pokoji číslo dvacet.
Čtyři metry dlouhá, dva metry vysoká a metr dvacet široká. Dala se snadno přebudovat na čtyř, šesti, nebo osmimístnou. Ovšem osmimístná už byla hodně nepohodlná.
Oběd byl rychlý, odpoledne jsme pracovaly až do úmoru a Paní nás nechala.
Přišla pro nás až pozdě večer. Dostaly jsme večeři v sedě u stolu a po rychlé hygieně jsme byly odeslány do hajan, tentokrát bez zapojení do ochranného systému.
Alice mi strčila zadek do klína a okamžitě usnula.
Mě všechno bolelo od výprasku, tak mi to chvilku trvalo.

Probudily jsme se zadky k sobě a já s pravou bradavkou nataženou do prostoru.
V noci jsem si totiž zamotala řetízek do deky.
Opatrně jsem řetízek vymotala a otočila se.
Alice tiše odfukovala. Paní Gita na posteli chrápala a Náně se něco zdálo, takže se převalovala.
Ranní čekání, než se Paní Gita probudí bylo vždy nudné.
Ale dočkala jsem se. Paní Gita se probudila a nás vystřelila do plného vědomí jediným stisknutím tlačítka.
Nás dvě prudce zabrnělo v bradavkách a Nána se s hlasitým "Ooochúúú..." chytla za klícku.
"Takže dobré ráno, holčičky..."
Paní Gita se zasmála, protože stihla Náně ucpat pusu roubíkem ještě než stihla dokončit svůj výlev a ta teď vypadala jako vyděšený sysel.
Vypnula nám klec a my mohly začít každodenní kolečko.
Snídani jsme dostaly opět do krmítek.
Po snídani první trénink s kolíkem.
Paní Gita nám poručila si dát kolíky vedle kelímků se zubními kartáčky. Prý abychom si zvykaly na svou novou součást života.
Jestli jsem si při mučení na stroji myslela, že jsem do sebe pojmula maximální průměr, tenhle kolík mě vyvedl z omylu.
Dostat ho do sebe podruhé, bylo horší než poprvé. Bála jsem se bolesti a nepovedlo se mi tolik uvolnit svěrač.
Bolelo to. Okamžik, kdy se svěrač sevřel kolem úzkého krčku, byl chvilkou radosti a uvolnění.
Podívala jsem se na Alici. Už měla kolík v sobě.
Přitulila se ke mně. "Za co vlastně platíme?"
"Já za svá přání a ty asi za dva dny a tři noci dovolené."
"Za jaká přání?"
"To se nikdo nedoví..."
"Řekni! Nebo..." Pohladila mi ptáka v klícce.
Tiše jsem zaúpěla a na oplátku štípla Alici do malého pysku, který jí vylézal z pásu cudnosti.
"Jau, prevíte!"
Díky našemu škádlení jsme zapomněli na výplně našich zadků.
Zazvonil budík. Byl čas vytáhnout.
Pomalu, velmi pomalu vyta... Ouuuu... mlask.
Umyly jsme kolíky, udělaly čárky do kalendáře na zdi a šly pokračovat v práci ve sklepech.
Paní nás svolala impulzy.
Oběd byl v dobré pohodě a Paní Gita po něm tentokrát odvedla Alici do scifárny na test ženského programu.
Práce ve sklepě mi to odpoledne moc nešla. Byla jsem nervózní, aby stroj Alici neublížil.
Alice se mi vrátila až před večeří. Třásly se jí nohy a nechtěla mluvit o tom, co prožila.
Když jsem naléhala, řekla mi, že budeme mít každá svoje tajemství.
Paní nás zamkla do klece tak, abychom se nemohly jedna druhé ani dotknout.
Sama si lehla do postele a dlouho si hrála s Nánou. Ležela jsem zády k nim a slyšela vzdechy, sténání a jiné zvukové projevy.
Slyšet to, vědět že několik centimetrů ode mě leží milovaná žena a nemoci se jí ani dotknout bylo velmi stresující.
Dlouho jsem nemohla usnout.
Paní Gita už dávno spala, Nána taky, ale Alice a já jsme byly vzhůru.
Usnuly jsme až po půlnoci.

Vstali jsme s Alicí brzo, abychom se stihli po dovolené zcivilizovat.
Přesně v sedm ráno jsme klečeli nazí před Paní Gitou, ruce za zády a vodítka na ramenou.
Paní Gita se usmála a podala nám pásy.
Zamkli jsme se a odevzdali klíčky.
Paní si je dala na řetízek.
"Tak jaká byla dovolená? Užili jste si ji? Až se nasnídáte, pomůžete Rudolfovi, teda vlastně Náně ve sklepech a po obědě se proměníte ve zkušební morčata.
Podala nám oblečení.
Už jsem zase byla Dáša.
Aby ten začátek stál za to, dostaly jsme snídani do krmítek.
Trochu jsem si odvykla a tak mi snídaně dala trochu psychicky zabrat.
Po snídani a úklidu jsme sešly do podzemí.
Bylo jasné, že Nána dostala zásilku ze své firmy, protože dole byla spousta nových věcí.
Nastal opět kolotoč rozbalování, montování, sesazování a dalších procedur. Dřely jsme, až z nás stříkal pot. Ale zvládly jsme zhruba vybavit další tři učebny do školy otroků.
Oběd byl rychlý a po něm nás Paní dovedla do bunkru.
Tam se to hodně změnilo.
Paní nám poručila sundat pásy cudnosti a řekla ať jdeme před ní.
Vešly jsme s Alicí dovnitř.
Sál plný strojů ozářený slabým modrým světlem
Dveře za námi se zabouchly.
Otočila jsem se a... Nebylo tam jejich ovládání!
Světlo se změnilo na červené.
"Subjekt číslo jedna. Svlékněte se. Vstupte do svítícího kruhu a rozpažte! Deset, devět, osm..."
Vstoupila jsem do kruhu a rozpažila.
Odpočet skončil a stroj vedle mě se pohnul. Dvě ramena zacvakla mohutné objímky kolem mých zápěstí.
Stroj mě zvedl a otočil.
Kolem mých kotníků se zacvakly další objímky. Velká objímka mě sevřela v pase. Pokusila jsem se pohnout.
"Neklaďte odpor. Je to zbytečné!"
Kovový hlas bez jakéhokoliv citu.
K tomu barva osvětlení a stroj... začala jsem se bát. Dokonce potit.
"Otevřte ústa!" Proti mě vyjelo jiné rameno. Vrazilo mi do obličeje podivnou masku s náústkem.
Přisálo se mi to k obličeji a zakrylo i uši.
"Probíhá skenování subjektu."
Něco se mi přisálo na bradavky a potom i na celá prsa. Tah vývěvy byl dost bolestivý, ale ne příliš.
Něco mi obejmulo přirození a něco jiného se mi vecpalo do zadku. Po celém těle se mi rozjely drobounké bolavé jehly.
"Zatínáním svalů se zvyšuje vaše bolest." Ten hlas už mě začínal štvát.
"Vaše nové zařazení - otrok Císařovny Xintury. Přísahejte věrnost Její excelenci." Náústek mi vyjel z pusy.
"Ne. Patřím Paní Gitě." Odpověděla jsem naštvaně.
"Špatná odpověď. Vzpurný otrok."
Přísavky z prsou zmizely a zůstaly jen na bradavkách.
Něco na mě stříklo. měla jsem strach z bolesti, ale nebylo to zlé. Asi jako sprcha. Několikrát za sebou a já to cítila méně a méně. Zároveň jako by se mi něco lepilo na kůži.
"Nové zařazení - převýchovný tábor vzpurných otroků, cela 8. Provádím přesun."
Stroj mi složil nohy k sobě a ruce mi připažil. Najednou povolily a zmizely všechny objímky.
Pak mi z hlavy zmizela ta kukla i přísavky z bradavek. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Byla jsem v těsné kleci.
Mohla jsem jen stát a dýchat.
Na uši mi sjela sluchátka.
Znovu se ozval hlas: "Její excelence, Císařovna Xintura je úžasná bytost. Miluje tě. Tvůj vzdor je zbytečný. Podvol se." A podobné texty. Pořád dokola a čím dál silněji.
V duchu jsem si opakovala: "Miluju svou ženu Alici a patřím Paní Gitě. Alici...Gitě... Alici...Gi...
Klec se otevřela. Opatrně jsem vykročila ven. Klec se zavřela a odjela do tmy. Rozsvítilo se.
Stála tam Paní Gita s Nánou.
"Tak co? Jak sis to užila, Dášeňko?" Zeptala se Paní.
Otřásla jsem se.
"Brrr. Paní Gito, bylo to hrozné. Ani ne bolestivé, ale obrovská zátěž na psychiku."
"Takže myslíš, že se to bude scifákům líbit? Tohle je jen jeden z dvaceti pěti scénářů. Ostatně, jak se Ti líbí tvá nová uniforma?"
Prohlédla jsem se v nastaveném zrcadle.
Měla jsem na sobě cihlově rudý, skvěle padnoucí catsuit s X a pětimístným číslem na prsou.
"Co je to za materiál, Paní Gito?"
"Je to něco jako umělý latex. Stroj ho na tebe nastříkal v deseti vrstvách."
"A jak se z něho dostanu ven?"
"Nůžkami. Ale netrap se tím. Ten materiál dlouho nevydrží. Ale dá se recyklovat."
Ze tmy se ozvalo hučení a před nás přijela klec s Alicí.
Také na sobě měla catsuit, ale modrý.
Dali jsme jí chvilku na uklidnění, protože se trochu třásla.
Její dojmy byly také velmi emotivní. Dokonce prohlásila, že do "scifárny" by pouštěla lidi jen po pěti klistýrech.
"To je dobrý nápad!" "Zvolaly zároveň Paní Gita i Nána.
"Přidám tam čisticí jednotku. To nebude složité..."
Znovu jsem se otřásla. Nána byla ďábel.
Paní Gita vytáhla nůžky a na zádech nám "uniformy" rozstřihla.
Svlékly jsme si je a Paní nám řekla, ať zatím zůstaneme nahé.
Ale pro pořádek nám podala naše pásy.
Odešly jsme ze scifárny a probíraly jsme co a jak. Bylo to zajímavé, ale mě to moc neuchvátilo. Bylo to až děsivě neosobní.
"Náno, kde jsi vzala ty stroje?" Zeptala jsem se.
"To jsou stroje pro automobilový průmysl." Odpověděla mi Nána.
"A vyrobily nám dvě hezká barevná autíčka!" Zasmála se Paní Gita a zamířila do ordinace.
"Dášeňko, je čas platit dluhy!" Řekla mi s úsměvem.
"Ano, Paní Gito. Jsem připravena." Odvětila jsem.
"Ale bude je platit i tvá žena!"
"Sice nevím za co, ale zaplatím." Hrdě řekla Alice.
"Výborně!" Zasmála se Paní Gita a před každou z nás postavila veliký anální kolík.
"Tak ať už je tam! Nespěchejte, ať si nenatrhnete prdelky. Ale bude tam!"
Obě jsme se na ty obludy podívaly asi dost zaraženě, protože Paní Gita nasupeně prohlásila, že lubrikant je na poličce.
Namazala jsem si anál i kolík a začala ho pomalu zasunovat. Až k bolesti. Pak povytáhnout a znovu. A vždy o kousek dál. Už to začínalo opravdu bolet, když jsem ucítila, jak svěrač překročil největší průměr a začal se stahovat. Zároveň přišla chvilka paniky, že bych ho nemusela dostat ven.
Zamáčkla jsem kolík až nadoraz a prstem projela po svěrači, jestli správně sedí.
Cítila jsem se strašně plná.
Tiché "Mmmm... uf!" mi oznámilo, že Alice už je taky ucpána.
"Abyste věděli, milánkové, Já sama fist miluju a vy ho budete milovat taky! Budete moji dva maňásci. Teď se postavte a dělejte svou normální práci. Tedy úklid."
Začaly jsme uklízet, ale nešlo se na nic soustředit. Bylo to podobné jako tenkrát s trestným "jelitem".
Ne tak silné, ale přeci jen nepříjemné.
Cítila jsem tlak na prostatu, pánev, páteř a podbřišek a strašnou chuť čůrat. Ale vyšlo ze mě jen pár kapek.
Alice se mi věčně motala do cesty a každou chvíli něco upustila.
Paní Gita nás povzbuzovala a každou chvíli chtěla znát naše pocity.
Už to bylo půl hodiny, hodina, hodina a čtvrt... Už jsme měly zatnuté zuby a čas se úplně zastavil.
"Stačí. Vyndat!" Nařídila Paní.
Opatrně jsem začala kolík táhnout ven. Tlak přešel do bolesti. Pak to mlasklo a kolík byl venku.
"Výborně, holčičky. Takže ode dneška budete každý den po snídani na 20 minut aplikovat kolíky. Tyhle kolíky.
Časem přejdete na ještě větší, ale nebudeme spěchat. Bude to hodně práce, ale myslím, že moje něžné ruce si takové živé rukavičky zaslouží."
Odsouhlasily jsme jí to a byly odvedeny na večeři.
A po večeři do klece.

Nemohla jsem dospat.
Moc jsem se na ten den těšila.
Byla jsem vzhůru a nechtěla jsem vbudit Alici. A tak jsem trpělivě čekala na budíček.
Ten určovala vždy Paní Gita.
Když konečně zívla a protáhla se, byla jsem ráda.
"Uáááá! Tak co, holubičky moje? Jste připraveny na velký den?"
Alice stěží rozlepila jedno oko a ještě napůl ve spánku prohlásila: "Ano, Paní Gito." A kopla mě kolenem do břicha, protože zapomněla v jaké pozici spíme.
Paní Gita vypnula klec a vyhnala nás do koupelny.
Místo snídaně byl jen sladký čaj.
Škrundalo nám ve střevech.
Paní Gita mi ukázala, kde je stojan na stromeček a ozdoby.
Já s Nánou jsme do obýváku přitáhly stromek a usadily ho do stojanu.
Paní Gita si vzala Alici do kuchyně, že budou spolu vařit.
Nána kroutila hlavou, když jsem vytáhla ozdoby, ozdobné a svítící řetězy a krásnou špici se skleněnými zvonečky.
Pečlivě jsme ozdobily stromeček a já pod něj přinesla všechny dárky, které jsme s Paní koupily.
Nána se udiveně ptala, proč to děláme, když Vánoce už byly. Vysvětlila jsem jí to. Trhla sebou a s výkřikem odběhla.
Vrátila se asi za půl hodiny s náručí balíčků.
"Měli jste mi to říct dřív, bylo by vše lépe zabalené." Řekla vyčítavě a začala balíčky popisovat.
Večerní překvapení bylo hotovo. Vyzkoušely jsme i svítící řetěz z malých luceren.
Zavřely a zamkly jsme obývák a já odnesla klíč Paní Gitě do kuchyně.
Tam se otáčely Paní Gita s Alicí.
Odevzdala jsem klíč a chtěla odejít, když se ke mně přitulila Alice a chtěla políbit. Přitiskla se na mě a mě začal tvrdnout pták v kleci. Mezi polibky se mě šeptem zeptala, jestli nevím co se to vlastně děje, že ničemu nerozumí.
Stejně jsem jí odpověděla, že sama nevím a jedním okem mrkla na Paní Gitu, která na mě vyzývavě koukala s velkou vařečkou v ruce jako s žezlem.
Paní se rozzářila jako sluníčko a škádlivě si cvrnkla do klíčků na krku.
Kdyby to v tu chvíli tak nebolelo, zasmála bych se také.
Raději jsem se vypakovala z kuchyně pryč.
V jídelně jsme připravily stůl s vánočními motivy a na něj poskládaly sváteční servis.
Nána se podivila šupině, kterou jsem dala pod každý spodní talíř a počtu talířů.
Paní Gita si vymínila, že k počtu talířů na stole máme přichystat i stejný počet misek a rohožek na zem. To jsou prý zase její pravidla, protože u stolu jedí pouze Dámy a Pánové. Pro tento večer dostaneme status Dam a každá Dáma má přece otroka, nebo otrokyni, pro kterou, byť imaginární musí být také prostřeno.
Vše bylo připraveno, vše bylo hotovo.
Z kuchyně voněly smažené řízky a kapr a měla jsem pocit, že cítím i další dobroty.
Paní nás přišla zkontrolovat a přinesla nám krabici cukroví.
Bylo zvláštní, že i když vyměnila bičík za vařečku a měla na sobě zástěru, vypadala jako Dáma a neztratila nic ze své aury Královny.
Rozložily jsme cukroví na tácy.
"Jestli máte hotovo, vy dvě, tak šup do velké koupelny. Máte tam připravené programy a taky oblečení na večer.
Dejte se pořádně do gala!"
Byly to dlouhé relaxační programy, včetně masáží a poprvé i pěnovou depilací. To byla novinka.
Ze strojů jsme slezly jako znovuzrozené. Nána si pochvalovala, že tohle se jí opravdu povedlo. Osušily jsme se a trochu nezvykle oblékly.
Já dostala silnou sportovní podprsenku, která poněkud zmenšila má prsa a obě jsme se navlékly do černých kalhot, bílých košil a vestiček a polobotek.
Přišly jsme do jídelny a Paní s Alicí už tam seděly.
Alice překvapením otevřela pusu.
"Nečum, Alice, teď to čeká nás. Alou do velké koupelny. Pánové se odtud ani nehnou a dopřejí nám soukromí."
Po návratu Dam jsme zase měli huby dokořán my dva.
Obě přišly v úžasných šatech, nalíčené a nádherné. Došlo mi jak mám nejen úžasnou, ale i krásnou ženu. Nemohl jsem z ní spustit oči.
"Jak se vám líbím, můj Pane?" Řekla škádlivě a otočila se dokola.
Nemohl jsem ani mluvit a tak slovo "Pohádka..." bylo to jediné co ze mě vypadlo.
Alice mi dala pusu a objala mě.
Paní Gita se usmívala a Rudolf z ní také nemohl spustit oči.
Přesto musel. Byli jsme vysláni pro víno a další nápoje.
Vše muselo být po ruce, aby nikdo nemusel od stolu vstát.
Dámy zatím donesly mísy s polévkou, salátem, řízky a spoustou dalších jídel.
Sedli jsme si ke stolu a Paní Gita nám poděkovala za to, že jsme její a ona naše. Bylo to jiné, než před několika dny, kdy tu byly "sestry".
Připili jsme si na štěstí, zdraví a lásku a vrhli se na jídlo.
Bylo báječné. Vychutnávali jsme si každé sousto a užívali si vzájemnosti.
Cizí člověk by se podivil nad tím, jak u jednoho stolu sedí jindy přísná a občas krutá dominantní Paní se svými otroky a výborně se spolu baví.
Ale mezi námi se vyvinul spíš vztah laskavé chovatelky a jejích milovaných zvířátek.
Byla to úžasná štědrovečerní večeře a když jsme už nemohli, vstala Paní Gita od stolu a vyzvala nás, ať za ní přijdeme do obýváku, až zazvoní zvoneček.
Netrvalo to ani moc dlouho.
Vzal jsem Alici za ruku a odvedl ji ke dveřím do obýváku. Vybídl jsem ji ať jde první.
Opatrně stiskla kliku, jako by za dveřmi čekala rozzuřené zvíře.
Vstoupila a my dva za ní.
Alice pomalu došla ke stromečku, u kterého stála Paní Gita se zvonečkem v ruce.
Paní ji pobídla, ať se podívá pod stromeček, že tam třeba bude něco i pro ni.
Alice přidřepla a vytáhla první balíček, který jí padl do ruky. Byl pro Rudolfa.
Začala brát jeden balíček za druhým a podávat je ostatním. Svoje pokládala vedle sebe.
Pak došlo na rozbalování.
Alici se začaly po tvářích koulet slzy, když dostala vlastní sadu hrníčků a další věci do společné domácnosti.
Já byl obdarován v podobném duchu.
Paní dostala nový zápisník a sadu luxusních per. Rudolf nářadí a spoustu technických hračiček.
Když bylo vše vybaleno, vyzvala nás Paní, abychom s Alicí vstali a obnažili své pásy cudnosti.
Odemkla je a sundala.
"Vaše svatební ložnice vás čeká. Máte absolutní volno. Dva dny a tři noci. Popozítří ráno budete na svých místech u mých nohou v jídelně."
Odmlčela se.
Stáli jsme neschopní slova.
Alice mě zatahala za ruku.
Poděkovali jsme, políbili Paní ruce a prohlásili, že nejdřív uklidíme.
"Ne. To zvládneme s Rudolfem sami. Chcete se s námi dívat na pohádku, nebo si půjdete užít svou vlastní?"
Šli jsme si užít tu naši.
V pokoji jsme měli připravené pohoštění a vše nezbytné pro hezký večer.
Alice se ke mně přitulila. Zase jí slzy tekly z očí.
"Děkuju. Děkuju ti moc. Tohle jsem nikdy..."
Přitiskl jsem ji na sebe.
Večer jsme si protáhli až do rána.
Milovali jsme se, povídali si, mazlili se... Byla to opravdu pohádka.
A trvala dva dny a tři noci.

Probudila jsem se dřív než ostatní.
Alice spala stulená do klubíčka a zadkem ke mně.
Jelikož na kleci svítila dioda výstrahy, tak jsem ležela a přemýšlela.
Honilo se mi hlavou kde co.
Konečně se probudila Paní Gita a když mě uviděla, jak se stavím na čtyři, vypnula mi klec a prstem mě pozvala k sobě.
Nechala mě sednout vedle sebe a chvilku jsme vedly podivnou pantomimu. Nána spala jako mrtvola.
Nakonec Paní vstala a mávla na mě, ať jdu za ní.
Potichu jsme se vytratily z ložnice.
V kuchyňce jsem Paní udělala kávu a snídani a pak se odhodlala k tomu, nad čím jsem už den přemýšlela.
Přinesla jsem si prosicí dečku, klekla jsem si a políbila Paní nohy.
"Copak se děje, Dáší? Něco jsi provedla?"
Zeptala se Paní zmateně.
"Nejsem si ničeho podstatného vědoma, Madam. Jen bych vám chtěla vyprávět krátký příběh a na konci vznést až nehoráznou prosbu."
"To zní zajímavě! Tak povídej."
Vyprávěla jsem Paní Gitě o mém vánočním snu a o Aliciných slovech. Na závěr jsem Paní poprosila, jestli bychom si nemohli udělat také takové Vánoce. Nabídla jsem Paní Gitě, že vše zaplatím a zaplatím i svou kůží, jen aby Alice si mohla užít trochu štěstí.
Paní Gita se zamyslela a pak mě dojatě pohladila po vlasech.
"Ty moje sladká Dášo. Ty na svou dobrotu jednou dojedeš. Ale máš dobrý nápad. Uděláme si takové Vánoce hned zítra. A platím je já.
Ale jednu podmínku mám. A bude tě to bolet."
"Chcete donést Vaši rákosku, Paní Gito?"
"Ne, teď to nech plavat. Promluvíme si o tom po Vánocích. Dnes tedy budete uklízet, až se z vás bude kouřit. Až se ti dva probudí a zcivilizují, dojdeš do lesa pro malou jedličku a dáš ji do vlhkého kouta u garáže, aby zbytečně nevysychala. Já zajedu na nákupy. Mám ti něco koupit pro tvou ženu? A nebo ne. Pojedeš na nákup se mnou. Pro stromek zajdeš odpoledne."
Ještě chvíli jsme probíraly detaily, když se do kuchyně vřítily Alice s Nánou. Obě brzdily už v kleče a Alice se omlouvala za zaspání. Paní Gita se zamračila a otráveně pronesla: "No jo, no. Všechny stejné. Jedna mi dělá ostudu na návštěvě, druhá lenoší doma. Asi budu muset vymyslet nějaké pořádné tresty."
Bylo vidět, jak jí cukají koutky a má co dělat, aby se nesmála.
"Takže Alice a Nána perfektně vypucují obývák, jídelnu a kuchyňku. A za trest bude zítra půl dne půst. Dáša si vezme vycházkové šaty, punčochy a kožíšek a pojede se mnou do městečka. Vy dvě si vezmete kostýmy lišek i s těmi velikými ocasy."
Bylo to zvláštní. Po půl roce jsem byla mezi lidmi. Paní Gita mě vybavila penězi, ať můžu Alici koupit nějaké dárky podle svého vkusu a domluvily jsme se, že se v poledne setkáme u banky.
Šla jsem a vybírala. Nakonec jsem koupila víc dárků, protože byly všude výrazné povánoční slevy.
Sice na mě prodavačky koukaly jako na pitomou slepici, když jsem chtěla vše zabalit do vánočního papíru, ale nakonec jsem je umluvila.
Doma bylo dopuštění. Alice s Nánou to vzaly pořádně do ruky a umyly doslova vše, co se umýt dalo, odstavily nábytek, vymetly pavučiny, Nána přitáhla z ubytovací části těžký vysavač s funkcí praní koberců a rejdila s ním po obýváku.
Paní Gita, když Nánu viděla, se začala řehnit, protože Nána si asi někde přiskřípla drátem vyztužený ohon a ten nejenže jí ze zadku trčel v podivném úhlu, ale navíc byl zohýbán do tvaru blesku.
Oběd byl rychlý a výborný.
Po obědě jsem došla pro jedličku do houštiny kousek od tvrze.
Byla vysoká asi dva metry.
Když jsem ji přitáhla na dvůr, Alice na to koukala a vrtěla hlavou.
Nána nekoukala, protože jí trčely nohy a ohon z vany, kam při její pucování spadla. Nevím jestli to udělala schválně, nebo jako komediální číslo, ale smály jsme se všechny. Paní Gita se neudržela a lehce švihla Nánu bičíkem přes kulky. Se zaječením zajela do vany celá.
Večer se naše soukromí jen lesklo.
U večeře jsme všechny poklimbávaly.
A Paní gita nás zamkla v kleci v poloze 69, prý abychom nekecaly a spaly, protože zítra bude náročný den.
Položila jsem si hlavu na nabídnuté Alicino lýtko a za chvilku nevěděla o světě.

Zase ten zvoneček.
Tentokrát jsem byla okamžitě na všech čtyřech. Ještě dřív, než jsem otevřela oči.
Nad sebou jsem zaslechla dívčí smích.
Dina stála těsně přede mnou a chichotala se.
"No, tomu říkám rychlost. Škoda, že máš tu parádu. Tak ráda bych ti za odměnu nakopala do koulí..."
Otřásla jsem se nad tou představou.
"Ty se na to jen třeseš!" Znovu se zasmála Dina.
"Ale můžu ti říct, že doma vás dva čeká také spousta krásné bolesti. Paní si o vás dvou povídaly. Škoda, že u toho nebudu. Tak ráda bych pomáhala..."
Poodstoupila a nařídila mi, abych si lehla na záda.
"Hodný pejsek. Teď zatni svaly!"
Stoupla mi na prsa. Přenášela váhu ze špiček na kramflíčky a zpět. Přesně se trefovala mezi žebra. Ta bolest byla strašná. Hekala jsem a sténala.
Alice už to nemohla vydržet a shodila Dinu na zem.
"Tyyyy..." Zalapala Dina po dechu.
"Ty zákeřná svině! Co si to dovoluješ?"
Rozmáchla se bičíkem, ale já ji strhla a spacifikovala.
Dina začala něco křičet.
Dámy nahoře asi něco zaslechly, protože přišly dolů.
Paní Alena vtrhla do kotce.
"Co se to tady děje?!"
Podívala se na můj hrudník.
"Aha!"
Chytla Dinu za copy a zvedla jako hračku.
"Dino, já tě varovala už minule a něco ti slíbila, když se nepolepšíš. Tak se připrav."
Dina zbledla. "Paní, prosím, ne teď. Prosím zítra..."
"Teď jsi zlobila, teď dostaneš za vyučenou. A přede všemi, aby viděli, že kdo porušuje pravidla, bude potrestán."
Požádala mě... Paní Alena mě POŽÁDALA, ať Dinu dovedu do jízdárny.
Nechala ji přehnout přes zábradlí a spoutat vždy kotník se zápěstím a ty roztáhnout a uvázat.
Pak přivedla čtyři otroky s úplně bílými vlasy.
"Každý z vás se smí třikrát udělat. Před každým číslem dáte Dině deset ran na zadek, záda, nebo stehna.
Díru na šukání si vyberte sami, miláčkové." A podala prvnímu otrokovi kočku.
Ten si sundal krátké kalhoty a odhalil dost velkého ptáka. Nasekal Dinědeset ran na stehna a bez cavyků do ní ptáka zarazil.
Dina vydržela výprask bez hlesu, ale teď kvikla. Otrok ji tvrdě šukal, dokud se do ní nevystříkal. Předal kočku druhému.
Ten zmaloval Dině záda a protáhl jí anál.
A tak to šlo dál. Ke konci už Dina sténala nahlas. Když vše skončilo, měla záda, zadek i stehna zmalovaná jako kraslici. Navíc jí po stehnech a lýtkách tekly proudy semene.
Paní Alena jí rozvázala pouta a pokynula dvěma z těch bílých otroků, aby jí zvedli.
Sama už stát nemohla.
"Tak. Už ti to stačilo? Pokud to uděláš znovu, prodám tě Donu Albertovi. A ty víš, co by tě tam čekalo!"
Dina zavrtěla hlavou, až jí z vlasů odlétly kapky potu.
"Tam ne... Prosím ne... Už to neudělám."
"No proto!"
Pokynula podpírajícím otrokům: "Odvést na ošetřovnu, nechat ošetřit, uložit na samotku."
Otroci kývli hlavami a odnesli Dinu pryč.
Paní Alena se otočila na kolem stojící, včetně nás.
"Až si někdo z vás bude myslet, že může zlobit, ať si vzpomene na Dinu. Teď otroci spát a my půjdeme zpět do sálu."
Podala jednomu bílému otrokovi kočku a řekla: "Máš službu místo Diny. Budíček bude v deset hodin."
Bílý políbil Paní Aleně ruku a odvedl nás zpět do kotců.
V deset hodin už jsme byly obě vzhůru a tak nás zvoneček nepřekvapil.
Koupelna, snídaně, nástup.
Paní Alena všem poděkovala za dva krásné dny a vyslovila naději, že se opět brzy setkáme.
Potom předala slovo Paní Gitě. Ta nám poručila si sbalit věci a bágly dát do vstupní haly. Po obědě vyrazíme.
Paní Soňa a Týna řekly své části výpravy vlastně totéž.
Za chvilku bylo zabaleno.
Po obědě jsme se začali loučit.
Bílý nám rozdal svačinové balíčky a potřásli jsme si rukama. Byl to silák se svaly, které prozrazovaly každodenní dřinu.
Když se loučila Paní Gita, vytáhla z báglu podlouhlý, zabalený předmět.
Dala ho Paní Aleně jako poděkování.
Ta balíček nedočkavě rozbalila a vydechla vzrušením.
Vytáhla pravý bejkovec z býčího ocasu.
Objala Paní Gitu a měla v očích slzy.
Pak bejkovec potěžkala a rozhlédla se.
Jeden z otroků udělal dva kroky vpřed, otočil se a nastavil záda.
Paní Alena mu zasadila lehký úder. Otrok však jen hekl a na zádech mu vyvstalo obrovské jelito.
"Sakra, to je těžký kalibr!" Vydechla překvapeně.
"Je. Dají se jím zlámat žebra, tak opatrně!"
"Teď už vím, proč jsi mi jím vyhrožovala. Děkuji ti, Gito. Raději ho dám do pancéřové vitríny, abych někomu neublížila."
Paní Gita s úsměvem kývla a vyšla ven.
Poprvé jsme viděli vnější část areálu za světla.
Byl to velký statek s ohradou, v níž bylo asi patnáct koní, stájemi a dalšími provozními budovami.
Nanosili jsme zavazadla do auta, nasedly, byly opět připoutány a byly nám nasazeny kukly. Ty nám Paní Gita sundala až u Slovenských hranic.
Domů jsme dojely za tmy.
Paní Gita odemkla vrata, my je s Alicí otevřely a Nána zalela dovnitř.
Vynosily jsme zavazadla, vše vybalily, uklidily a Paní Gita nás pozvala všechny ke stolu.
Dlouho do noci jsme probíraly osobní pocity a mně přišlo, že je Paní nějak zadumaná a každou chvíli si hraje s přívěskem, který si vytáhla z "koňského" zadku.
Nakonec nás rozehnala do klece a do postele a na dobrou noc nám řekla, že má pro nás na příští dny báječnou zábavu.
Moc mi to na klidu nepřidalo, ale usnula jsem jako mimino.