TVRZ - tichá, trochu omšelá stavba uprostřed lesa. Do okolí se dívá jen úzkými střílnami, jako by se obyvatelé něčeho báli. Ale je dvacáté století a řídký les v okolí Tvrze skýtá ideální místo pro romantickou procházku.

Ale kdo projde těžkými vraty, uvidí čisté nádvoří s pěkně obílenými zdmi. Učiněný výraz pohody a bezpečí.

RECEPCE - za obyčejnými dveřmi je normální recepce. Normální? Inu jak pro koho.

MÍNA A TÝNA - s některými děvčaty bývají trochu drsnější hrátky.

STARÝ POKOJ - stačí jen odsunout obraz a čekají vás napínavé zážitky.

SKLEPNÍ HERNA - ve Tvrzi je spousta míst, kde se můžete pohodlně natáhnout.

PANÍ SANDRA - ale pozor! Někdy může pohlazení bolet víc než výprask!

SHIBARI - v tomto příjemném pokoji vás čeká spousta provazů, vzrušení a také bolesti.

VELKÝ SÁL - zde můžete být jen jako Dáma, nebo jako otrok.

CHODBA S KOBKAMI - stačí projít malými dveřmi, sejít ze schodů a ocitnete se v úzké chodbě s mnoha dveřmi.

KOBKA - za kterými jsou těsné cely bez oken.

HOSTINSKÝ POKOJ - avšak hostinské pokoje jsou pohodlné pro Dámy a vybavené klecemi pro bezpečné ubytování jejich doprovodu.

BYT - soukromý podkrovní pokoj Madam Cat, Daga a Lucie.

K pokoji patří i koupelna s mycím strojem.

BIČOVÉ CENTRUM - jen kousek od pokoje je bičové centrum, kde si Dámy rády hrají se svými otroky.

SCIFÁRNA - jen málo zasvěcených vidělo Scifárnu z jejího velínu.

Víc jich ale vyzkoušelo svou dočasnou, nebo trvalou proměnu, když dospěli na konec tohoto sálu.

Technické zázemí už je výsadou Nány a Daga.

BAZÉN - největší výhodou podzemí je bazén s termální vodou.

Každopádně pěkné psané a chtělo by to pokračování.

Váš Hračička

Ten den jsem se probudil o půl sedmé a divil se, že jsem zaspal.
Ale den předtím jsme připravovali poslední akci tohoto roku a byli jsme unavení, tak mi asi Madam Cat vypnula budíček.
Protáhl jsem se a opatrně šel udělat snídani.
Madam před týdnem vypnula vyčkávací stoličky, takže se pouta nezacvakla.
Přesto jsem ale seděl tak, jako bych byl připoutaný.
Madam Cat se protáhla na posteli a opatrně z ní sestoupila dolů.
Už měla obrovské bříško a stěžovala si na bolesti zad, nohou a vůbec.
Když se vrátila z toalety, podívala se na mě a zasmála se.
"Zvyk je železná košile, že?"
"Ano, Madam Cat."
"Tak tě pomyslně odemykám a pojď se najíst."
Seděli jsme proti sobě a tiše snídali.
Lucie se zavrtěla v kleci. Klepnutí hlavou o klec a bolestivé syknutí prozradilo, že už je taky vzhůru.
"Pojď snídat, spící panno." Uchechtla se Madam Cat a dál se věnovala snídani.
"Dagu, za chvíli si pro tebe přijde Kris a pojedete na nákup. Dám ti nákupní seznam. Pojedete s Fredem jeho dodávkou. Nezapomeň si schovat nádobíčko. Pojedeš za holku."
Miss Kris zaklepala a rovnou vešla.
"Dobré ráno děvčata, zahlaholila vesele."
Odpověď na pozdrav dostala ve třech verzích.
"Už jsi připravená, Dášo?"
"Ano, Miss."
"Tak jedem. Fred už čeká dole. Ahoj holky."
Sjely jsme výtahem dolů a vyšly před Tvrz, kam mezitím Fred přejel s autem.
Nákupy nám šly, ale problém nastal s vínem.
Už jsme měli vytipováno, jaké kdo pije a podle toho se i nakupovalo.
Objeli jsme celý okres a neměli jsme ani polovinu potřebného množství.
Potom nás jedna prodavačka poslala do sousední vesnice.
Prý tam mají sklad vín, ale otevřeno mají až od čtrnácti hodin.
Zašli jsme si tedy na oběd a ve čtrnáct hodin jsme zastavili před velkým statkem.
Z budovy vyšel velký chlap a ukázal nám, abychom zajeli do dvora k velkým vratům stodoly.
Pak nás pozval dál.
V pohodlném pokoji nás uvítala ona prodavačka.
Usadila nás i seb kolem stolu a muž začal nosit ochutnávky.
Domluvili jsme obchod a sepsali smlouvu.
Když jsem se naklonila k podpisu, majitelka skladu mi zajela tužkou pod lem šatů a odkryla cejch Paní Gity.
"Jejda. Ty jsi Gitina otrokyně?"
Zkoprněla jsem. "Vy znáte Paní Gitu?"
"Já se ptala první!" Opáčila mi prodavačka ostře.
"Už ne, ale byla jsem."
Prodavačka zbystřila.
"Co je s Gitou? Je v pořádku?" Zeptala se neklidně.
"Paní Gita je v pořádku, živá a zdravá. Jen už není mojí Paní. Prodala mě."
Prodavačka otevřela pusu jako kapr.
"Cóóó? Gita prodala otrokyni? To nikdy neudělala!"
Otočila se pro další lahev a nalila nám i sobě.
Nepochybně vycítila naši zvědavost a začala sama.
Kývla na muže, který stál u košt baru a ukázala mu na podlahu vedle sebe.
Rozepla a odhrnula mu košili na prsou.
Měl tam vypálený cejch. Velké R s korunkou v kroužku. Styl písma byl stejný jako u mého G.
"Já jsem Hraběnka Renata. S Gitou jsme byly nerozlučné kamarádky. Byla jsem několikrát u ní na Tvrzi. Vždycky snila o tom, že z ní udělá hotel. Pak se jí narodily děti a půl roku po porodu zemřel její manžel a zároveň osobní otrok. Já se potom provdala za vinaře a odstěhovala se. A nějak jsme na sebe ztratily kontakt. Pak jsem se rozvedla, ale využila jsem nabytých majetků a kontaktů, takže teď máme s mým novým otrokem malé vinařství a sklad s prodejnou vín. A teď vy. Povídejte. Jak se Gita má?"
Podívala jsem se na Miss Kris, ale ta mi naznačila, abych mluvila já.
"Nejdřív bych měla představit Miss Kris, která tu tiše sedí a usmívá se."
Dámy si podaly ruce a hraběnka Renata mi dala ručku k políbení.
"Mně říkají Dášenka, nebo Dáša. Sen Paní Gity se splnil a bylo mi ctí se na tom podílet. Stala jsem se její otrokyní, ale pak se událo příliš mnoho událostí na jedno odpoledne vyprávění. Dovolte, abych vás pozvala k nám na Tvrz, kde si vše můžeme povědět a ukázat."
Hraběnka Renata se usmála a chtěla vstát, ale zadržela jsem ji.
"Paní Renato, pokud to není tajné, co se stalo muži Paní Gity?"
"Gita ho poznala v armádě. Oba sloužili v železničním vojsku.
Byli báječný pár, ale jednou v zimě se stala tragédie.
Nakládali na vagóny části mostu. Prasklo lano a Frantu ten díl zavalil.
Zemřel Gitě v náručí."
Rozhostilo se ticho.
Najednou se Hraběnka vpamatovala a vyjekla: "A vůbec, jak si může otrokyně dovolit zvát Dámu do cizího domu?"
"To bude asi tím, že jí polovina toho domu patří!" Vstoupila do hovoru Miss Kris.
"No to jsou věci! No, nebudu vás zdržovat. Jdeme naložit vína a Paní Gitě a tvé Paní posílám bedýnku jen pro Dámy."
Kývla na otroka a ten nám pomohl vína naložit. Nakonec přinesl dřevěnou bedýnku se šesti lahvemi s nádhernou etiketou. Byla na ní Dáma s karabáčem a klečící otrok, nalévající víno. A značka R s korunkou v kruhu.
Poděkovali jsme a odjeli domů.
Na dvoře nás přivítala Paní Gita výtkou, kde jsme se courali.
Mlčky jsem jí podala jednu z lahví z bedýnky.
Prohlédla si etiketu a zarazila se. Vytřeštila oči na značku.
"To je... Kde jste k tomu přišli?"
Ve stručnosti jsem jí řekla, co jsme zažili a Paní Gita mě objala.
"Děkuju ti. Moc ti děkuju. To je moc krásná zpráva. Teď jdi za Alicí. Chce ti taky něco říct."
Vzala jsem jednu lahev z bedýnky a vydala se k bytu.
Vešla jsem dovnitř, ale můj pozdrav zanikl v ruce, kterou mi Lucie položila na pusu.
"Pssst, Madam spí. Pojď potichu!"
Postavil jsem víno na stůl a šel s Lucií k posteli. Tam ležela Alice a vedle ní dva malé uzlíčky.
Alice otevřela oči a špitla: "Drahý, představuji ti slečnu Moniku a pana Zdeňka." A usmála se.
Pak se všechno zahoupalo a já omdlel.
Probudila mě kanonáda facek a hlas Lucie, že chlapi jsou bábovky.
A tím vlastně skončila má cesta za štěstím.
Trvala celkem 543 dní.
Začala lahví vína a spoustou facek.
A skončila... No, posuďte sami.

P. S.: Ale nebojte, na Tvrzi se stalo ještě mnoho věcí, o které vás neošidím.

Dny pomalu plynuly, Alice se kulatila a já s ostatními pracoval na Tvrzi.
Tajnou spojovací chodbu jsme se rozhodli ponechat tajnou a v budoucnu z ní udělat ještě odbočku do Scifárny.
Chodbu jsme vyčistili, vyzdili klenbou ze speciálních cihel a místo desky u schodiště k bazénu osadili dveře s cedulkou ÚKLID.
Za nimi jsme ponechali prostor asi tři metry dlouhý a uzavřeli ho falešnou stěnou.
Z Miss Kris se stala Domina, které všichni říkali Sluníčko. Usměvavá, rozdávající teplo, ale když se někdo dostal moc blízko, spálil se.
Mezi tím proběhlo jedno malé setkání Dam a jedno natáčení.
Fred utekl z nemocnice o týden dřív a začali jsme připravovat Tvrz na příjezd Klubu Mladých Chovatelek Otroků.
Vše se muselo jen lesknout, protože s KMChO uzavřela Madam Cat dohodu o vzájemné spolupráci.
A tak nadešel den příjezdu.
Byl jsem je přivítat u vrat, takže jsem nemohl nevidět jejich mlsně škodolibé  pohledy.
Věděl jsem, co mě čeká a doufal, že to tentokrát nebude tak náročné jako posledně.
Klub se ubytoval, užíval si svých vlastních atrakcí, jako ponyplay a dogplay výcviku, přičemž některé dívky to braly velmi vážně.
Poslední společné odpoledne přineslo Spoustu jídla, pití a nevázané zábavy.
Ale ne pro mě.
Po druhé hodině odpoledne pro mě přišla Lucie.
Věděl jsem proč.
V bytě už mě čekala gumová kombinéza, tentokrát vylepšená o "třetí díru".
Podíval jsem se na ni a moc se mi nechtělo.
Ale Madam Cat mě nechala vyčistit jak skleněný pohár, schovat vercajk do klokanky a svým bičíkem mi pomohla do kombinézy.
Pak mě odvedla osobně dolů a nechala stát před sálem.
Sama šla dovnitř a já slyšela, její slova:
"Vážený a milý klube, vážené Slečny, vážené Dámy, a tak dále a tak dále.
Velmi nás těší, že jste sem k nám zase zavítaly a užily si vše dle vašich představ.
Minule se vám u nás líbila jedna speciální atrakce a vysloveně jste si ji vyžádaly.
Právě přišel čas na..."
"Gumovou panenku!" Zaječel dívčí hlas a přidávaly se další, až celý sál skandoval: "My chceme panenku, gumovou panenku, my chceme..."
Začal mi běhat mráz po zádech. Taková horda mladých žen plných energie, to je o zdraví.
Madam Cat vyšla ze sálu a vzala mě pod paži.
"Tak jdem. A nezapomeň hekat. Maj to rády."
Pomyslela jsem si, že po třech děvčatech už to půjde samo a vykročila.
Přivítal mě obrovský aplaus a jásot.
Okamžitě mě strhly na trestnou kozu a připoutaly. Slyšela jsem, jak se hádají o  připínáky a škodolibě povykují. Pak se mě dotkla první ruka a chtěla mi promazat zadek.
Vtom se ozvalo: "Tak moment! Tohle není naše milá gumová panenka! Tohle má píču!"
Ozval se šum a já cítila, jak se dohadují, jestli to není jen dolík v gumovém ženském klínu.
"Není. Je to hluboký. Hele!"
A já ucítila, jak mi cosi dlouhého zajelo do falešnice.
"Tuhle panenku nechceme! Chceme tu naši!" Děvčata začala protestovat.
"Opravdu tuhle panenku nechcete?"
"Néééé." Zaječel sbor mladých žen.
"Dobrá. Ale toto slovo platí."
"Ano, platí. Ukaž nám, kdo to je? Najmuli jste si děvku?"
"No, když chcete..." Řekla Madam Cat a začala mě odstrojovat.
Za chvíli už jsem stála nahá před davem nadržených Domin.
"Ale, vždyť to JE naše panenka!" Vypískla jedna z dívek.
"Ano, je to vaše gumová panenka. A jako dárek si pro vás nechala udělat falešnou pochvu, abyste měly větší možnost výběru. Pohrdly jste jejím darem a nazvali ji děvkou. Takže teď už máte smůlu."
Přitom mě Madam Cat otočila zády k davu, nechala rozkročit a předklonit.
"Téda! To je podraz! Zaječel vysoký hlas."
"A kde má ptáka a koule?" Zeptala se Madam Lada.
Madam Cat mě opět otočila, nechala ukázat klokanku a vytáhnout vercajk.
"Holky, to jsme teda prohrály. Ale neboj, my si na tobě smlsnem příště! Jako že se Hana jmenuju!" Řekl obrýlený diblík s bičíkem a otočil se na kramflíčku.
Madam Cat mě vyvedla ze sálu a podala mi košík s oblečením.
Za námi vyšla Madam Lada a pobaveně se usmívala.
"Krásně jste nás přechytračili. Ale bojím se, že příště Daga doslova rozjebou na kusy."
Madam Cat se zasmála: "No, uvidíme."
Madam Lada se znovu zasmála, zamávala a zašla zpět do sálu.
Madam Cat se mě chytila a šli jsme domů. Dnes už prý toho bylo dost.
A tak jsme celý večer hráli Otroku nezlob se.
Vyhrál jsem padesát ran bičem a třicet rákoskou.
Ale výhru prý dostanu až budeme tři.

Probudil mě ženský hlas.
"Nech ho spát, Alice. Dostal zabrat."
"Tak si zvykne, že dostane zabrat víc."
Hodiny v kleci ukazovaly 3:15 ráno.
"Dagu, vylez. Máš práci."
Vylezl jsem z klece.
Půjdeš s Miss Kris a ona ti už řekne co a jak. Vem si montérky i s blůzou.
Oblékl jsem se a šel s Miss do sklepů. Naše cesta vedla k bazénu. U posledního schodiště se zastavila a ukázala na desku která zakrývala nouzově úzkou chodbu, jejíž průskum jsme odložili a nakonec na ni zapomněli úplně.
"Co tam je?"
"Nevím, Miss. Je tam úzká klikatá chodba, ale šli jsme v ní jen pár kroků."
"Tak se podíváme dál. Tady je svítilna."
Odstranil jsem desku a vstoupil do chodby. Byla vysoká jako dospělý člověk a široká asi metr.
Pomalu jsem postupoval. Pavučiny tu nebyly, ale byla tu vrstva prachu.
Klikatá chodba připomínala spíš krtčí noru, než dílo člověka. Ušli jsme několik desítek metrů, když se před námi ukázal zával a strop podepřený deskami.
Ale nebyla to hornická výdřeva. Desky byly položené zvrchu přes stěny štoly.
Něco se mi tu nezdálo.
Miss stála za mnou a tentokrát byla tichá a sledovala mou činnost.
Vzal jsem skládací metr, roztáhl ho a zkusil zasunout mezi fošny.
Nenarazil jsem na odpor.
Podíval jsem se na Miss.
"Miss, ustupte kousek, já zkusím tu fošnu nadzvednout."
Miss si přejela rukou po bradě.
"Dobře. Ale opatrně. Kdyby něco, utíkáme jako o život."
Přikývl jsem.
Opatrně jsem nadzvedl pravou stranu fošny. Zaprášilo se, pocukroval mě písek, ale nic horšího.
Opatrně jsem fošnu vyndal a dal ji na stranu. Vzal jsem si od Miss svou lampu a posvítil jí do prostoru nad fošnou.
Byly tam další skoro dva metry výšky.
Položil jsem lampu na další fošnu a vytáhl se nahoru.
Ještě před rokem by to nebyl problém.
Teď mi však vadila prsa a já začal závidět Miss její malá kůzlátka.
Opatrně jsem se postavil ke stěně, abych fošnu moc nenamáhal a posvítil si dál do pokračující chodby. Byla mi něčím povědomá. A pak mi to došlo.
Zavolal jsem Miss a pomohl jí nahoru.
"Asi už vím kde jsme, Miss."
"Tak to buď řekni, nebo vyklepej morseovkou." Zasmála se Miss.
"To budete koukat!"
Vedl jsem ji chodbou, až jsme se dostali k točitému schodišti.
Vystoupali jsme nahoru, otevřeli malá dvířka a vyšli jsme v jídelně.
"No páni! Tady to je jak ve strašidelném hradu." Vydechla Miss.
"Všimla jste si té desky asi o patro níž, Miss?"
"Ano, proč?"
"Za tou deskou je krátká chodbička vedoucí ke kobkám."
"Tak už nám chybí jen mumie a jsme komplet." Zasmála se Miss a pohladila mě po tváři.
Napadlo mě, jak se změnila.
"Víš co, Dagu, osprchujeme se a vlezeme si do vířivky.
Myslím, že si to zasloužíme."
Zíral jsem na ni jako idiot.
"No nekoukej a pojď. A neboj se."
Když jsme lezli do výřivky, všiml jsem si, že Miss už má za sebou plastiku prsou. Ohromné jizvy byly pryč a jen tenké růžové čárky naznačovaly řezy.
"Ano, Paní Gábina je kouzelnice."
Vstala, sedla si na okraj vany a zakývala prstem.
"Pojď blíž. Podívej..." A roztáhla nohy.
I tam Paní Gábina odvedla perfektní práci.
"Blíž! Ještě blíž!"
Pak mi vjela prsty do vlasů a strhla si mou hlavu do klína.
Cítil jsem jak se chvěje.
Opatrně jsem jí špičkou jazyka přejel po malých pyscích.
Zachvěla se. To mi dodalo odvahy a začal jsem ji zlehounka olizovat. Opatrně jsem zajel i mezi pysky, k poštěváčku a poševnímu vchodu.
Začala tiše sténat. Její steny se odrážely od klenby a vracely se ozvěnou.
Byla víc a víc rozdrážděná. Ve chvíli, kdy se jí začala třást stehna, si mě přirazila silou do rozkroku a začala přirážet. Hýkala u toho jako oslice.
Pak mi stiskla hlavu stehny a odešla do ráje. Sténala, hýkala, ječela. A pak... Ticho. Rušené jen jejím těžkým dechem.
Pustila mé vlasy. Podíval jsem se jí do tváře a uviděl slzy.
"Ublížil jsem Vám, Miss?"
Podívala se na mě. Pohladila mě po tváři a jen tiše zavrtěla hlavou.
Chvíli vydýchávala. Pak se spustila za mnou zpět do vany.
"Třicet pět let. Třicet pět let bolesti, utrpení a studu za své zohavené tělo. Až teď..." Obrovské slzy se jí koulely po tvářích.
Pohladil jsem ji a ona si na mě položila hlavu.
"Děkuji ti, Dagu. Vím, že jsem na tebe byla zlá a asi někdy zase budu, ale teď ti moc děkuju."
Seděli jsme tiše ve vaně. Já, jednadvacetiletý, ona pětapadesátiletá a tiše jsme poslouchali bublání vany.
Bylo po desáté, když mě Miss vrátila Madam Cat a chvíli s ní v soukromí mluvila.
Madam Cat se vrátila zamyšlená.
Čekal jsem žárlivý výbuch, ale ten nepřišel.
Podívala se na mě, zala mě za bradu a políbila.
"Dagu, právě jsi zachránil druhý život za dva dny. Vím, co se tam dělo a děkuji ti, že jsi Miss vrátil do života."
Díval jsem se jí do očí a nevěděl co říct.
"Až budeme tři, tak si to zopakuješ se mnou. Položím si tě do lízacího křesla a nepustím, dokud si neobrousíš jazyk na polovinu!" Začala se smát.
Někdo zaklepal na dveře.
"Ahoj. Můžu dál?"
"Ahoj Justo. Pojď."
Paní Justa vešla dovnitř a měla oči navrch hlavy.
"Potkala jsem Kris a vypadala jako zfetovaná. A usmívala se jako měsíček."
"To nic. To jen Dag jí dal jazykovou lekci."
"Aha!" Umála se spiklenecky Paní Justa.
"Sedni si ke stolu, Justo. Lucie, nááástup."
Lucie, ještě bledá, vylezla z klece a klekla si ke stolu.
"Tak povídej!" Pobídla ji Madam Cat.
Lucie polkla, nadechla se a spustila:
"Před rokem jsme si s Marianem slíbili, že se vezmeme. Jako zásnubní dar mi dal tu lahvičku, že ji spolu na svatbě vypijeme. Je strašně vzácná. Byla..."
Utřela si slzy a pokračovala:
"Před půl rokem mi řekl, že sehnal prima práci a že budu bohatá. Pak zmizel. Potom jsem se dostala sem.
Tam na tom parkovišti jsem ho poznala. I toho zrzka. Byl to zabiják. Pak jsem se dozvěděla, co se stalo v kobkách a začala se bát.
Když jsem ho potom neviděla, došlo mi, koho zastřelili a proč. Nechtěla jsem už žít. Ten... Mě zradil. Obelhal. Byl to vrah. A já ho tak milovala."
Nastalo ticho.
"Lucie, já..." Začala Paní Justa.
Ta však zavrtěla hlavou.
"Já to vím. Nezlobím se. Zasloužil si to a jsem ráda, že nikdo další neumřel. A teď si se mnou dělejte co chcete."
Madam Cat a Paní Justa na sebe pohlédly.
Paní Justa se prudce postavila, až se Lucie polekala.
"Vstaň!" Nařídila Lucii.
Lucie polekaně vstala.
"Svléknout!"
Lucie se třesoucíma rukama svlékla.
Stála tam nahá a byla stále bledší.
"A teď si oblékni něco hezkého, jdeme vyrabovat zásobárnu. Slyším tu škrundat minimálně dva žaludky."
Nato se Madam Cat chytla za hlavu.
"No jo. Vždyť Dag šel místo snídaně s Kris do sklepa! A ještě mi neřekli, co tam našli!"
"Tak to řekne všem najednou u oběda. Ať si nemusí dvakrát brousit jazyk."
Umirňovala ji Paní Justa.
"Jen dvakrát?" Opáčila jí Madam Cat a vykročila.
Tentokrát to byla Paní Justa, kdo nechápavě koukal na její záda.
Stavili jsme se pro zbytek obyvatel Tvrze a u oběda vše rozebrali.
Oběd se protáhl až do večeře.
Náš objev spojovací chodby nejvíc udivil Paní Gitu.
Tentokrát šli do postelí a klecí všichni s úsměvem a spokojení.
Teda až na Lucii, která se musela spokojit celý den s houskami a čajem.
Madam Cat si nas oba vzala k sobě do postele a já usínal v láskyplném objetí.

"Dášo, vstávej. Vzbuď se. Slyšíš?"
Otevřela jsem oči.
Madam Cat mnou cloumala rukou prostrčenou skrz mříž.
Proč nepoužila čipy?
"Slyším, Madam Cat. Co potřebujete?"
"Vylez ven a pojď mi pomoct!"
Vycouvala jsem z klece a Madam mi ukázala na klec Lucie.
"Zvrací. Musíme ji vytáhnout ven."
Okamžitě jsem byla při smyslech.
Vytáhla jsem Lucii z klece. Když byla skoro venku, uviděla jsem za ní malou láhev.
Natáhla jsem se a opatrně ji zvedla.
Byla od šedesátiprocentního alkoholu.
"Kde se to tu vzalo? To jsme ve skladu ani neměli!" Řekla jsem A podívala se na Madam Cat.
"Mazej pro Gábinu. Fofrem!"
Letěla jsem jako o život. Ani jsem neklepala a rovnou vpadla do pokoje Paní Gábiny.
Tím jsem ji uvedla ze spánku rovnou do šoku.
"Coo, kdeee... Kurva, Dášo..."
"Lucie, zvrací, alkohol..."
Paní Gábina asi vteřinu zpracovávala moje informace a pak to šlo ráz na ráz.
Vyskočila z postele a nahá sáhla po kufříku.
"Honem! Hanko, jdeme!"
Hanička už vylézala z postele a pleskání tří párů bosých nohou se rozeznělo chodbou Tvrze.
Doběhli jsme k nám do bytu.
Lucie znovu dávila.
Paní Gábina jí rychle změřila tep a tlak.
"Co to bylo za chlast?"
Ukázala jsem láhev.
"Sakra. Dášo vlez k ní do klece a hledej asi patnáct centimetrů dlouhou žížalu. Je to mládě jedovatého hada, tak opatrně!"
Vlezla jsem do klece a hledala ve zvratcích i mimo ně. Nebyl tam.
"Dejte ji na mycí stroj. Rychle. Hadici... Program... Výplach žaludku, totální výplach střev, tišící výplach žaludku..."
Zatím jsem se umyla od zvratků z klece.
"Tenhle hádek, když uštkne, tak je s tebou do deseti minut ámen. Ale v alkoholu narušuje krátkodobě mozkové funkce. Nemám na to léky, tak budeme doufat, že to zvládne. Snad to hádě už nestrávila."
Stroj pracoval v nouzovém režimu a Lucie nejevila známky života.
Paní Gábina si vzala znovu stetoskop a poslechla si Luciino srdce.
"Nechci jásat, ale nezhoršuje se to. Dám jí něco na posílení srdce a nějaké tišící látky, protože bude mít velké bolesti."
Stroj ohlásil ukončení programu. Dobré bylo, že Lucii umyl i z vnější strany, takže jsme ji čistou položily na postel.
Paní Gábina jí dala malou infuzi a oddechla si.
Potom jako by si uvědomila kde je.
"Hmmm, Cat, půjčíš mi župan?"
Madam se usmála a sáhla do skříně.
"Tady je."
Dámy poslaly Haničku udělat snídani a mě uklidit obě klece.
Po snídani si mě Paní Gábina změřila pohledem.
"Už jsi dnes BYL ČŮRAT, DAGU?"
V tu chvíli mi to došlo. Pořád jsem měl v sobě hadičku.
"Paní Gábino, já na to včera zapomněla."
"Tak to vidíš, Cat. Nejdřív takové ciráty, pak nato zapomene a navíc řekne, že zapomněLA."
"No jo, Dáša je hodná otrokyně, jen trochu zapomíná... To vyléčíme."
"Hele, Cat, jestli chceš, můžu jí močovou trubici vyvést pipinou nastálo. Nebo..." A mrkla jedním okem.
Začala jsem se potit. Jen to ne. Už žádné úpravy. Slovo "nebo" znamenalo jediné.
Klekla jsem před nimi na kolena a zoufale prosila, aby už nedělaly žádné úpravy mého těla.
Madam Cat se sladce usmála, přitáhla si mě těsně k sobě a prohlásila: "Jakého tvého těla, čubičko? Já si tě koupila, takže je to MÉ tělo a JÁ rozhodnu, co se s ním stane. Ty máš jedinou povinnost. Poděkovat. Rozumíš? Jestli ne, požádám Kris, aby ti to vysvětlila."
Koukala jsem na ni jako opařená.
"Omlouvám se, Madam Cat. Děkuji vám za vaši laskavou péči."
"No proto."
Podívala se na Paní Gábinu.
"Ne, Gábi. Už má všechno, co potřebuju. Vyndej jí prosím tu hadičku a já ti HO po obědě pošlu na celkovou kontrolu. Příští týden má opět přijet Klub Mladých Chovatelek Otroků a Paní Lada mi řekla, že chovatelky se moc těší na gumovou panenku.
To ještě neví, že má o jednu díru navíc."
Dámy se velmi škodolibě zasmály.
"Dášo, máš nějaké potíže? Svědění, štípání..."
"Ne, Paní Gábino."
"Tak já ti to vyndám odpoledne při prohlídce. Ale zvykla sis rychle, to je fajn."
Z postele se ozvalo zasténání.
Vyskočily jsme a běžely se podívat.
Lucie měla otevřené oči. Paní Gábina jí osvěžila rty.
"Jak ti je, Lucie?"
"Lu - ci - e?"
Paní Gábina se na nás podívala.
"Lepší se to. Ale než začne přemýšlet, bude to trvat aspoň dvě hodiny."
"Musíme ji hlídat?"
"Teď už ne. Ale až se vyspí, bude hodně naříkat."
"To zvládneme, Gábi. Děkuji moc a jděte se s Haničkou dospat. My půjdeme taky."
"Tak dobrou, děvčata." Řekla Paní Gábina a se stále nahou Haničkou odešly.
Madam Cat si lehla na postel vedle Lucie a já si zalezla zpět do klece.
...
Sténání Lucie nás probudilo k obědu.
Lucie přemáhala bolest hlavy, žaludku a asi i ledvin.
"Lucie! Kdes vzala to pití?"
"Lucie se na ni podívala, jako by nevěřila svým očím."
"Vy... Jste... Taky... Mrtvá? Ouuuuuu!"
A zavřela oči.
Pak je znovu otevřela.
Těkala očima mezi mnou a Madam Cat.
"Vši-chni mrt-ví?"
"Ne, ty slepice pitomá. Všichni živí. A tobě dám do těla tak, že na to nezapomeneš!"
"ŠKRUND ŠKRUND" Odpověděl jí Luciin žaludek.
"Já nechci... Žít. Marian je mrtvý. Slíbil mi, že půjdem spolu..."
"Kdo je Marian?"
"Zastřelený..."
"On ti dal tu lahvičku?"
"Ano. Byla na naši svatbu. Měla jsem ji schovanou celý rok. Zradil mě. Říkal že... A pak přišel vraždit. Já..."
"Ty se dáš dohromady. Potom přijdeš a požádáš o přísné potrestání. Ne za to, že ses stýkala s grázlem. Ale za to, že sis sama sáhla na život. Jsi MŮJ MAJETEK a tohle si nesmíš dovolovat!
Řekla jsem to dnes Dáše a říkám to i tobě. Tvým právem je mi sloužit a tvou povinností je, mi za to poděkovat. Nic víc!"
Madam Cat vstala a sešla z postele.
"Dášo, mazej na prohlídku, oběd si dáš potom."
Za deset minut jsem se hlásila u Paní Gábiny.
"Tak šup na křeslo. Hani, pevné připoutání a roubík, prosím."
V mžiku jsem se nemohla ani pohnout a mohla jsem jen koulet očima.
"Rozepneme kapsičku ááá - cvak. A z holky je kluk. A já si ráda hraju s kluky."
Vytáhla mi z močové trubice hadičku a ukázala mi ji.
"Ukážu ti, jak o ni pečovat. A neboj, máme spoustu náhradních."
Omyla mi klokanku i přirození a pak sáhla na stolek s nástroji. Vzala hadičku s kamerou, namazala ji gelem a bez skrupulí mi ji doslova narvala do močové trubice. Huhlal jsem do roubíku, slzy mi tekly, ale nezmohl jsem nic. Cítil jsem, kudy mi všude hadička prostupuje močovými cestami.
"Tak, močové cesty v pořádku, teď zkontrolujeme produkci a kvalitu..."
Vytáhla ze mě hadičku a vzala kovovou zahnutou sondu s odsávací nádobkou.
Bolest byla šílená, měl jsem pocit, že mi chce vytrhnout část vnitřností.
"Hmmm, čtyři jednotky! Lepšíš se! Teď  si užívej klidu, já za chvilku přijdu!"
A na pár minut mi zmizela z očí.
"Tak kvalita je také excelentní. Takže příště zkusíme pět dnů. Těšíš se, viď?"
Usmívala se očima nad rouškou.
"Teď ještě kontrola prostaty a bude to skoro hotové."
Trvalo to ještě hodinu, než mě Hanička odvázala z křesla.
"No vidíš, ani to moc nebolelo, že? Není to škoda?"
Asi jsem vypadal příliš zeleně, protože mi dala obálku pro Madam Cat a vystrčila mě z ordinace.
Madam si přečetla její zprávu, spoutala mi ruce za zády, připoutala mě v kleci a se slovy: "Dnes máš volný den a půst. Dobrou noc!" Odešla za Paní Gitou.

Tentokrát jsem spala už lépe.
Ale sny jsem měla divoké.
Madam Cat mě připoutala za obojek k lanku klece.
Prý abych zase neblbla.
Takže byl budíček o půl osmé.
Madam Cat mi zkontrolovala zadek a řekla, že jsem odvykla a že budeme muset trénovat.
Ona švih a techniku úderu, aby se po porodu dostala do formy a já výdrž.
Lucie se škodolibě usmála a vykoledovala si příslib tréninku zubatými kolečky
Sešly jsme dolů a všechny našly v sále.
Byla tam doslova pohřební nálada.
"Co se stalo?" Vyhrkly jsme s Madam Cat jednohlasně.
Paní Justa seděla v jednom z křesel, bledá a pod očima kruhy z nevyspání.
Zřejmě v noci i plakala.
"Nechce nic říct a jen skučí 'promiňte'." Odvětila Paní Gita.
Seděla za stolem v županu, protože ještě nemohla mít těsnější oblečení, ani podprsenku.
Přisedly jsme si do kroužku a mlčely.
Chvíli to trvalo, než se Paní Justa zhluboka nadechla, vydechla a pak spustila:
"Tak jo. Ať mám tu popravu za sebou. Musím se vám všem omluvit za nebezpečí, do kterého jsem vás všechny zatáhla. Ten útok nebyl určen nikomu z vás, ani Paní Gitě, ani Fredovi.
Byl určen mně. Ten zrzavý pihovatý muž s tetováním na paži je ... můj bratr.
On mě poznal v uniformě a Syndikát mu dal mé zlikvidování jako zkoušku oddanosti. Proto mě unesli. Měla jsem být výstrahou. Vy jste mě zachránili a tím jste se opět dostali do hledáčku Syndikátu."
Vstala a rozhlédla se po všech v sále.
"Tady stojím a čekám na soud Sesterstva i otroků a otrokyň.
Pokud uznáte, že jsem se provinila a mám odejít, můj pohár stojí na stole a má zavazadla jsou v recepci.
Ještě jednou se vám všem omlouvám a zítra ponesu Fredovi svou služební i osobní rezignaci."
Sklonila hlavu a čekala.
První se ozvala Paní Gita: "Drahá Justo. Mám pocit, že bys potřebovala ohnout přes koleno a naplácat na holou, až by mě ruka brněla. Ale ne za to, že máš bratříčka grázla.
Za to, cos teď řekla. Sesterstvo drží při sobě. Za členy své rodiny nemůžeš. Sedni si zase k nám a radši nám vysvětli co a jak."
Rozhlédla se a výhrůžně pronesla: "A otrocká cházka se přestane flákat a do deseti minut bude tenhle stůl plný dobrot, vína, a dalších pochutin!"
Trvalo nám to sice déle, ale stalo se, jak Paní Gita řekla.
Paní Justa nám celou záležitost dopodrobna vysvětlila a bylo vidět, že
jí ze srdce spadla celá hora balvanů.
Slíbili jsme jí, že odpoledne půjdeme za Fredem s ní.
Tak se i stalo.
Paní Justa byla příšerně nervózní a v ruce třímala velkou obálku. Došli jsme až před pokoj, kde ležel Fred.
Zdravotní sestry nás varovaly, že ho nemáme rozrušovat a chovat se ohleduplně.
Paní Justa se po nás ohlédla, napřímila se a kývla hlavou.
"Držte mi palce."
A vešla do pokoje.
Chvíli bylo ticho, pak zaduněl Fredův hlas, ozvalo se ženské vyjeknutí, pak pištění doprovázené zvukem plácání.
Ze sesterny vyběhly tři sestry a spěchaly k pokoji.
Ale Paní Gita je zarazila.
"Ale no tak, dámy. Teď tam nemůžete. Probíhá tam velmi důležitý a přísně soukromý rozhovor, víte?"
Sestry se na sebe podívaly, pokrčily rameny a šly zavolat ošetřujícího lékaře.
Než se ten ukázal, bylo po všem.
Otevřely se dveře a Paní Justa nás zvala dál.
Byla rozcuchaná, v obličeji rudá jak rak a pravou dlaní si hladila zadek.
Na podlaze se válely kousky roztrhaných papírů.
Obestoupili jsme Fredovu postel.
Fred nám tiše poděkoval a poprosil nás o dlouhodobější azyl na Tvrzi.
Také nám sliboval, že nám vše vynahradí a pozval nás na svatbu.
Za měsíc mu končí služební poměr u jednotky a dnes požádal, byť trochu hlučně Paní Justu o ruku.
Ozval se potlesk jak v Národním divadle a Paní Gita prohlásila, že svatba bude u podzemního bazénu Tvrze.
To už do pokoje vtrhl lékař a začal nám nadávat, že výslovně varoval před rozrušováním pacienta a podle grafů měl tlak 250 na 150 a skoro dvě stě tepů za minutu.
A vyhnal nás všechny z pokoje.
Doma v Tvrzi jsme ten den pokračovali v hodování a spát jsme šli ve čtyři hodiny ráno.

Sice nevyspalá, ale na nohou jsem byla o půl páté ráno.
Klec nebyla zamčená, tak jsem provedla osobní hygienu, udělala snídani pro Madam, pro Lucii i pro sebe a nervózně čekala na probuzení Madam Cat.
"Zase trojčíš, Dášo?" Sjela mě Madam.
"Nemůžu spát, Madam. Nevíte, kdo pojede pro Paní Gitu?"
"Ne. A zalez... A nebo ne. Pojď ke mě nahoru."
Vylezl jsem na postel, kde mě Madam okamžitě připoutala vleže na břiše.
"Práce vychovatelky otroka je náročná, ale já ji miluju. Je pět hodin a třicet dva minut. Budeme si o něčem povídat a každou minutu do šesti hodin ochutnáš rákosku.
Už jsem tři minuty proklábosila, takže...
Rychle mi rozehřála zadek a dala mi rychle za sebou čtyři šlehy rákoskou.
"Dášo, všimla sis toho nového butiku na náměstí?"
ŠVIH!
"Asi tam zajedeme a vybereš si nové prádlo. Co bys říkala kraj...
ŠVIH!
...kovému body v kombinaci s podvazkovým pásem?
Mají tam různé barvy."
ŠVIH!
"Madam Cat, prosím, já chci být zase muž. Mně se nelíbí..."
"AUUUU!"
"Nelíbí se mi být ženou. Nejsem to já."
"Už ses viděla v zrcadle, ty trubko?"
ŠVIH!
"Rozjely se ti boky, kozy máš jak kojná, dudlíky jak koza struky!"
ŠVIH!
"Takový kozy neschováš!"
"Ale jak chceš. Moje slovo platí. Ale po o-ŠVIH-pe-ŠVIH-ra-ŠVIH-ci z tebe bude odporně vypadající kreatura."
Poposedla si na posteli a houkla: "Lucie, vylez sem nahoru!"
Lucie byla na posteli coby dup.
"Dáš Dáše ještě dvacet a pak chci vidět, jak si navzájem lížete frndy.
Jsou dvě lišky v jééédný díře, Lalalalalálalala."
Ještě jsem nedostala ani těch dvacet, když někdo zaklepal na dveře.
"Tak jo, Lucie, běž otevřít."
Lucie se vrátila s Paní Jil.
"Slyšela jsem hovor... Jé, tady se barví zadky! Neruším?"
"Ty nikdy, Jil. Co potřebuješ?"
"Pojedu pro Gitu. Tak jsem si říkala..."
"Aby jela Dáša s tebou?"
"Ne, abys jela se mnou ty, mohly bychom..."
"Jedu! Dej mi pár minut."
"Klid, pojedeme až po desáté."
"Tak jo. Lucie, práce se musí dodělat!"
Lucie mi vysázela poslední čtyři rány a šla proběhnout koupelnou.
"Dášo, najez se a mazej dolů, asi tě budou potřebovat."
Zhltla jsem večeři a šla být užitečná.
První na koho jsem narazila, byla Paní Gábina.
"Nazdar Dáší, jak se ti čůrá? Jsou obtíže?"
"Nejsou, Paní Gábino. Jen je to nezvyk a necítím kdy ještě čůrám a kdy ne."
"No, to už je tvůj problém. Pojď se mnou."
Dovedla mě do velkého sálu a do kobek.
Otevírala jednu kobku po druhé a do kozelce svázané lotry kontrolovala a převracela na druhý bok.
Když převracela pihovatého zrzka, všimla jsem si malého tetování na rameni. Malá šibenice a na ní za nohy visící netopýr.
Zakryla jsem zrzkovi výhled, aby neviděl na co ukazuji a ukázala jsem tetování Paní Gábině.
Tiše kývla a odešly jsme.
"Co to má být?" Zeptala se mě v sále.
"Znak vykonavatelů trestu v syndikátu, Paní. Toho chlapa jsem už někde viděla."
Pak mi to došlo. V tom klubu, kde jsme hledali Paní Jil! Ten chlap byl ale blonďatý!
Řekla jsem to Paní Gábině. Chvíli na mě koukala a pak rychle seběhla zpět ke kobkám Vlítla k zrzounovi jako tajfun, chytla ho za vlasy a zaječela, jako by byla těsně před zhroucením.
"Ty šmejde! Teď máte na triku o dva mrtvé navíc!"
Zrzkovi re roztáhly rty a ukázal široký úsměv s velkou jizvou na dásni.
Paní Gábině vyklouzly vlasy z prstů a zrzkova hlava zaduněla o pryčnu.
"Jdeme, nebo ho zabiju!" Sykla a vyrazila zase do sálu.
Já celá vyděšená běžela za ní. Podle jejích slov byli Paní Gita i Fred mrtví.
"Co...?" Nedopověděla jsem.
"Psssst! Je to on! Teď se mu podíváme na chloupek a ukázala několik vlasů ve své dlani.
"Běž za Kris. Teď tě nepotřebuju."
Miss Kris ale ještě asi spala a tak jsem čekala v jídelně. Tam jsem usnula.
"Já tě hledám a ty tady spíš!" Ozval se hlas Miss.
"Omlouvám se, Miss. V noci jsem skoro nespala."
"Já taky ne. Usnula jsem až k ránu."
Na hodinách bylo poledne. Udělala jsem Miss i sobě oběd a v klidu jsme si povídaly.
O půj druhé přivezly Dámy Paní Gitu.
Ta se omluvila a šla se natáhnout do postele.
Po páré odpoledne se objevila Paní Justa a sháněla se po Náně.
Nána se ale staral o paní Gitu.
Když ale Paní Justa řekla, že potřebuje ve scifárně vyslechnout dva lotry, byl Nána okamžitě odeslán udělat vše potřebné.
Oni dva vyslýchaní byli zrzoun a podsaditý muž s levou rukou jako hrábě.
Po výplachu mozku už byli schopni akorát jíst kaši. Nána dostal příkaz, podepřený papírem s třemi razítky, že má nahrát všem lotrům program, který kromě jiného získali lotři neustálý strach a obrovský pocit provinění.
Potom byli odvezeni pryč.
Paní Justa byla zaražená a smutná a nechtěla nám nic říct.
Prý až zítra
A tak jsem šla spát s otazníkem nad hlavou a prouhatým zadkem.

Ráno.
Vstala jsem.
Bez chuti.
Bez zadosti.
Bez nálady.
Bez potřeby dál žít.
Udělala jsem snídani, ale sama jedla až na rozkaz.
Madam Cat mi vyhrožovala. Ani nevím co říkala.
Vedla mě na vodítku někam. Byl tam ruch a shon.
Někdo na mě mluvil.
PLÁC!
Facka jako barák mnou otřásla.
Z šedé mlhy ke mně dolehl hlas:
"Tak už mě vnímáš, ty pitomče? Paní Gita a Fred jsou zranění a na cestě do nemocnice!!!"
V tu chvíli mi naskočil mozek. Do nemocnice? Co se stalo?
Tu otázku jsem nevědomky vyslovila nahlas.
"Šli dát jídlo těm spratkům a jeden předstíral mrtvolu. Paní Gita se na něj chtěla podívat, ale on ji pobodal tenkou dýkou, co měl ve švu kalhot. Ještě bodl Freda. Pak ho Paní Justa zastřelila."
Paní Jil se třásla rozčilením.
"Je to vážné?"
"Oba mají rány v břiše. Ale před odvozem mluvili."
"Co budeme dělat? Volali jste policii?"
"Ne, za chvíli dorazí vrtulník plný lidí od Justy. Mají vyšší status a policie se jen otočila před vraty.
"Jdeme za Justou. Chci vědět co má za lubem." Z pozice otrokyně zněla ta věta zvláštně, ale nikdo neprotestoval.
Běželi jsme jako o život.
Justa stála v bráně a byla bledá.
Zeptala jsem se na Gitu, Freda a další postup.
"Gita sice dostala víc zásahů, ale naštěstí měla neprůstřelnou vestu a ta body odklonila. Má ale dvakrát probodlý bok, levé prso a pravou ruku.
Fred neměl vestu a má dva vbody v krajině břišní. Prý půjde hned na sál, takže už ho asi operují."
Než jsem stačil cokoliv říct, ozval se vzdálený hluk vrtulníku.
Blížil se a přistál na nedaleké louce. za pár okamžiků se v zatáčce cesty objevilo šest klusajících mužů v neprůstřelných vestách a plně ozbrojených.
První muž doběhl k Justě, zastavil a zasalutoval.
Jejich komunikaci jsem nerozuměla, ale byla hodně úsečná.
"Pojďte s námi, ať to taky vidíte." Mávla na nás Justa a poklusem zmizela v budově Tvrze.
Rychle jsme je následovali. Jednotka rychle zkontrolovala všechny zbylé zajatce.
Byli svlečeni do naha a byly jim prozkoumány tělesné otvory.
Do rukou nám padly tři velké kapsle a čtyři další dýky. Tedy spíš jehlice.
Onen velitel družstva živě komunikoval s Justou.
Ta zavrtěla hlavou a ukázala na Miss Kris a další Dámy.
Muž jen pokrčil rameny a několika mužům vydal rozkaz. Ti se za chvíli objevili s jedním spoutaným výtržníkem mezi sebou.
Zastavili před námi.
Madam Cat byla rudá vzteky.
"Tak kdo vlastně jsi a proč to přepadení?" Zeptala se, když strhla muži hlavu za vlasy dozadu.
"Trhni si nohou, svině!" Zasípal muž.
Paní Justa zastavila ruku Madam Cat a zavrtěla hlavou.
Něco jí a Miss Kris potichu řekla a vykročila ze sálu.
Vedla nás do sklepů a zastavila ve sklepě sloužícím k posilování psychické odolnosti.
Muž byl připoután do speciálního křesla a dostal deprivační kuklu.
Paní Justa si ukázala prstem na rty a podala Miss Kris čelenku s malým mikrofonem u koutku úst.
Miss se usmála. Velmi ošklivě se usmála.
Vytáhla obyčejné holítko a pár drobností. Upravila si mikrofon a tichým ale jasným hlasem začala mluvit.
"Chtěl jsi loupit, krást a hrát si s holčičkami. Tak si teď jedna holčička pohraje s tebou. Neboj, nudit se nebudeš. Začneme takovou prostou věcí, jako jsou nozdry. Víš, že každá nozdra má až patnáct tisíc nervových zakončení?"
Bylo vidět, jak muž kolem úst zbledl.
"Potom ti stáhnu kůži z jazyka. To je veliká legrace. A víš proč?"
Udělala dramatickou pauzu.
"Protože nejdřív vytáhnu jazyk kleštěmi, pak ho probodnu hákem a můžu začít stahovat.
Neboj, trvá to dlouho a jsem pečlivá.
A zapomeň, že bys vykrvácel.
Pěkně budu všechny cévy kauterizovat a až skončím, budeš cítit strašnou bolest, ale už nikdy neucítíš žádnou chuť. Ani kdybys jedl kozí bobky."
"Co chcete vědět? Co?" Nevydržel muž a skoro vykřikl otázku.
"Ale já nechci nic vědět, drahoušku. Já se chci mstít, víš?"
"To Andrej, Andrej nás objednal..."
Miss mu položila dlaň na ústa.
"Psssst! Buď hodný a nekaž zábavu! Cítíš vůni mé ruky? Copak s tvými čichovými buňkami asi udělá kyselina solná? Tou se čistí záchody, víš?!"
Muž pod dlaní zavyl.
"Až skončíme s nosánkem, přijdou na řadu ouška. Stejně už ti budou k ničemu, protože ti od vlastního křiku a stresu popraská vnitřní ucho. A potom se dáme do očí.
Neboj, neoslepím tě. Jen ti odříznu víčka, aby ses musel dívat na zbytek zábavy."
Muž se snažil něco říct, ale přes ruku nemohl.
"Takové stahování kůže z prstů, drcení bradavek a jejich odstranění včetně mléčné lišty a mlékovodů, které vy, samečci máte zbytečně, to je libůstka. Naposledy si při tom subjekt ukousl ten zbytek jazyka...
A ano,jsi jen subjekt. Pouhý kus masa na hraní.
Víš, vsadila jsem se, že nezemřeš ani po drcení varlat, kastraci a odejmutí pyje. Jen se asi zblázníš.
Ale to je jedno, stejně budeš na vozíku..."
Muž sebou začal trhat šílenými pohyby. Doslova se koupal ve vlastním potu. Řval do Krisiny malé, suché ruky...
"Já ti neřekla, že ti článek po článku amputuju prty na nohou?"
Miss na nás s úsměvem mrkla a pokračovala: "No vidíš, jak jsem zapomětlivá! To máme... Hmmm... Prsty... Áha. Přeřezat achilovy šlachy a šlachy v podkolení. Víš, že na to měli speciální nástroje už staří řekové? Jojo, není nad klasické vzdělání..."
Mis vzala nástroje a zacinkala s nimi.
"Tak dost řečí a jdeme si hrát. Pořádně se nadechni... Ale no tak! To dělá slušná mrtvola?"
Muž se najednou pomočil i po...
Miss mu strčila elektrickou zubatou svorku do nosu a sevřela jí nosní přepážku.
Muž zařval jako šílený a začal vykřikovat kdo je, co je, co měli v plánu...
Najal je ten pihovatý zrzek a slíbil jim spoustu peněz, když se jakýmkoliv způsobem dostanou do Tvrze. Prý tam má nevyřízené účty. Věděl, že Paní Gita chodí ozbrojena a tak vymysleli plán, že se nechají zajmout a přepadnou nás zevnitř.
"Ty ses nám ale rozkecal. Takjá raději začnu tím směšným pytlíkem.
Ten se takhle nařízne..."
A přejela muži po šourku háčkem na háčkování.
Muž zavyl... a omdlel.
Miss vypnula mikrofon. Čelenku odložila na stolek a sepjala ruce na břiše.
Zírali jsme na ni. Zářivě se usmívala, točila palci mlýnek a vypadala náramně spokojeně.
Uvědomila jsem si, že bych se jí nechtěla dostat do drápů.
Sundali jsme muži kuklu, posadili na vozík a pořádně připoutali. Dostal roubík a byl přepraven zpět do kobky.
Postupně prošli rukama Miss všichni živí grázlové.
Miss scénu ještě vylepšila kečupem nastříkaným na podlahu a křeslo.
Když jsme skončili, měli jsme všechny informace.
Večer jsme se dozvěděli, že Paní Gitu zítra pustí z memocnice, ale Fred si tam asi tři týdny poleží.
Když jsme seděli večer v sále, sedla si Miss vedle mě.
Položila mi ruku na moji a usmála se.
Neboj, bude to dobré.
Podívala jsem se na ni. Hlavou mi běžela otázka, jestli by opravdu dokázala udělat to, co říkala.
Zeptala jsem se.
Začala se bláznivě smát.
"Ale to byl volně upravený text z čínské knihy Vzpomínky královského popravčího. Tys to nečetl...?"
Musela jsem se usmát.
Madam Cat zkrátila zábavu. Řekla, že jdeme spát a odtáhla mě domů.
Dlouho jsem nemohla usnout.