Dnes jsem zamčený dva týdny pro svou milovanou Paní Daemonis <3  Dva týdny bez fyzické rozkoše dělají své, má fantazie jede na plné obrátky. Ležím v posteli a přemýšlím o celém tom krásném a vzrušujícím období.  Jsem nahý až na černou Cobru tam dole. Začínám si pomalu a jemně  hrát se svými plnými koulemi a s neméně plnou klíckou. A sním o své krásné rudovlasé Paní.   Copak asi zrovna teď dělá? Je ve sprše? Ne, ve sprše ne, tam je mléčné sklo, přes které není v mých snech nic vidět.  Tak stojí před zrcadlem? Jo, to je mnohem lepší! Prohlíží si v zrcadle své krásné tělo. Otáčí se pomalu doprava a doleva, takže si mohu prohlédnout její dokonalé křivky. Jak já si přeji, abych tam mohl být právě teď, jako poslušný mazlíček klečet u jejich nohou a uctívat její nadpozemskou krásu! Znovu zavírám oči a …

… a náhle záblesk jasného světla.   Jsem na jiném místě. Klečím před bílou zdí a ruce mám za zády. Jsem úplně nahý, jako obvykle, ale na krku cítím něco zvláštního. Tenký kožený proužek. Obojek? Proč? A samozřejmě jsem zamčený. Letmý pohled dolů …. moje klícka je růžová!!! Ale ne! Proč, moje Paní, proč?

Kroky za zády, zní jako vysoké podpatky. Pojď ke mně, otroku! Ostrý rozkaz, ženský hlas. Kdo vydal ten rozkaz? Švihnutí a ostrá palčivá bolest na mých zádech. Neslyšel jsi, otroku??? Vypadá to, že ten Otrok jsem já. Postavím se a otočím. Tohle přece není moje Paní! Malá blonďatá žena kolem 35 oblečená v černém latexu.  Ne přímo tlustá, ale řekněme barokních tvarů.  Ptám se Kdo jste, Paní? Vy nejste moje Paní! Další palčivá bolest. Malý černý bičík v její ruce.   Nevíš, že nesmíš mluvit bez mého svolení, otroku? Samozřejmě, že to vím. Odteď. Běž a přines mi víno, otroku! Skleničky na víno naštěstí visí nad baren, alle v ledničce jsou dvě láhve vína! Pije bílé nebo červené?  Volím bílé. Zřejmě volím správně, protože nic neříká. A její bičík leží mírumilovně vedle ní.

Budeš držet skleničku a stát tady,  otroku! Sedí v křesle, v ruce knížku a ukazuje mi, kde přesně mám stát. Upije trochu vína a podá mi skleničku zpět.  Je to celé úplně absurdní. Ona si čte, čas od času otočí stránku, vypije kapku vína a já stojím bez hnutí vedle ní se sklenkou vína v ruce.   Na stěně nejsou hodiny, takže nevím, jak dlouho to trvá. Má vůbec na sobě kalhotky??  Nohy má mírně od sebe, takže kdybych udělal dva tři kroky, viděl bych odpověď, místo toho tu stojím a čekám - na co vlastně čekám?

Konečně to vypadá, že dočetla.  Položila knihu na malý stolek a vstala.  Je čas jít spát,  otroku ! Stále přísná, bez  jediného náznaku úsměvu. Uklízím prázdnou skleničku do myčky nádobí a trpělivě čekám na její příkazy.  Na všechny čtyři, otroku! a v její ruce se náhle objeví vodítko na psa.  Připne karabinu k mému obojku  a jdeme pomalu ke dveřím napravo. Díky bohu u toho nemusím štěkat.

Za dveřmi malá ložnice.  S jednou postelí. Upřímně, víc jsem ani neočekával.  Schovává vodítko a přikazuje mi jít na svoje místo. Podívám se kolem sebe a spatřím kousek koberce a na něm  polštář.  Úplně v rohu.  Tohle vypadá na mojí postel. Žádná deka na přikrytí.   Oba si lehneme do své postele a ona zhasíná světlo.  Mám té ženě popřát dobrou noc?   Ano,  ženě,  protože tato krutá tlustá sadistická děvka  s bičem není moje Paní!! Mám jenom jednu opravdovou Paní! Nakonec potichu zašeptám Dobrou noc Paní a sladké sny! Žádná odpověď,  žádná reakce, ale taky žádná bolest.  Souhlasila s tím? Nebo mě neslyšela? Nebo už dokonce usnula? 

Ne, neusnula. Světlo se znovu rozsvítí.  Stojí nade mnou.  Vstávej,  otroku, trošku si pohrajeme! Proč mě z toho zamrazilo??   Polož se na záda,  otroku! ukazuje na svou postel.   Dej ruce nahoru a roztáhni nohy! Dělám co poroučí.  Bere silný provaz a za chvilku jsem připoután ke všem rohům postele.  Mé tělo jako obří písmeno X s růžovou skvrnou uprostřed. Má růžová klec cudnosti září do dálky jako maják. Zkouším se trochu pohnout, ale jsem úplně bezmocný.

Otevírá skříňku vedle postele a vyndavá obří stříbrnou vibrační hůlku.  Pomalu si klekne na postel, tváří v tvář ke mně a blíží se s vibrující hůlkou k mé klícce.  A nemá kalhotky! Tak to je informace, kterou jsem opravdu nepotřeboval vědět.  Ne teď!  Vibrace v mých modrých koulích plných spermatu. Vypadají,  že brzo explodují.  Neopovaž se vystříknout,  otroku! nařizuje mi jako kdyby uměla číst mé myšlenky. Pohybuje pomalu tyčkou k mé kleci. Jeden dotek,  druhý dotek,  krutý úsměv na její tváři.  Nesmím se udělat! Nesmím se udělat!   Zavírám oči a snažím se vychladnout. Jeden hluboký nádech,  druhý. Neudělat se, neu …..

Všude kolem mě naprostá temnota. Jsem vzhůru. Vzhůru a vyděšený.  Oči pomalu přivykají okolní temnotě.  Všechno vypadá známé a přátelské. Je to moje ložnice.  Je to moje postel. Moje vlastní postel s polštářem a přikrývkou. A není tu žádný provaz. A moje klícka  je černá!  Aleluja!

Dobrou noc a sladké sny,  moje Paní! Moje jediná a opravdová Paní! Moje milovaná Paní Daemonis!  <3