„Proč? Proč mi to nestačí.“

Na telefonu se mu objevilo hlášení zabezpečovacího softwaru domu: Dvě osoby v domě...

Rychle to bezmyšlenkovitě prstem odmávne a podívá se na zprávu od Edity. Myslí na ní celý den. Poslala mu jen fotku svého palce na noze. Velké pikové Q a pod ním: „Tome, musíme si promluvit.“ Co to mělo znamenat? Co to mělo být?

Garáž jako obvykle zářila čistotou. Směsice oleje a benzínu ze sekačky, kterou o víkendu rozbil mu připomněla staré dobré časy opravdové garáže.

Když po schodech lemujících fotky z rodinný událostí došel do předsíně, položil úzkou tašku s notebookem na své místo. Miloval tu vůni skořice, kterou Edita vybrala.

Vzal za kliku a čekal obvyklý cirkus. Nic. Místo toho panovalo v obýváku domu ticho. V krbu praskal oheň. Obývák… 200m čtverečních kuchyně, obýváku a spousty nezahlcených míst prostoru. Uprostřed krb a gauče. Spatřil lesknoucí se dlouhé černé vlasy v  gumičce v záři hořícího dřeva, položené na opěrce jedné z pohovek.

„Ahoj Edit. Kde jsou květinky?“

„Ahoj. Jsou u babičky.“ Rychle něco vypla na televizi a vstala, aby ho jako obvykle přivítala.

Jenže tentokrát to bylo jinak. Měla na sobě velmi nezvyklý oděv. Lesklé latexové minišaty se síťovanými punčochami a střevíčky na vysokých podpatcích. Edita se na něj usmála a roztáhla nohy. Koukla na něj. Tom okamžitě přiklekl, ale k jeho překvapení měla Edita podivné kalhotky. Ne nesexy. Upnuté kalhotky s vysokým pasem a podvazkovými pásky. Navíc vycpané tlustou vložkou. Vůbec tomu nerozuměl. Dostala to? Nechtěl kazit situaci.

„Uau, vypadáš dokonale. Co to má znamenat?“

„Tome, musíme si promluvit.“ Prohlásila nezvykle vážně, ale usmála se.

„Cože? Vždyť je to nádherné a moc se mi to líbí…“

„A to je ten problém, Tome.“ Nezněla nijak agresivně. Spíš přátelsky.

„Co se stalo?“ Zeptal se překvapeně. 

Zakoukala se na něj tázavě.

„Něco jsi mi slíbil.“ Pozdvihla ramena. „Jak dlouho jsi bez orgasmu Tome?“

„Vždyť víš. Asi devět dní... Měli jsme to naposled v úterý ráno.“

„Máš na sobě klec po celou dobu viď? Na něčem jsme se dohodli, ne?“

Podívala se mu zpříma do očí. Tom znejistěl.

„Okamžitě jdi do ložnice…“ Přikázala mu s povzdechem.

Co to do ní vjelo? Pomyslel si Tom. Rozbušilo se mu srce. Jak by to mohla vědět?

„Jo, jasný. Není problém lásko.“ Cítil nápor její sebejistoty.

V místnosti bylo přítmí. Pokoj byl osvětlen pouze z vedlejší místnosti. Když došel k posteli a otočil se, spatřil Editu jak elegantně vchází. Lesknoucí se křivky v záři krbu podtrhovaly její dokonalou siluetu.  V podpaží nesla malý boxík.

„Lehni si na postel.“ přikázala mu. Na gumovém prostěradle z rámu postele vyčnívaly poutací přezky a provazy. Uprostřed byla postel několikrát převázána silným lanem.

Něco podobného mu párkrát ukázala a vždy to bylo super. Sice zřídka, ale ukázala. Neměl důvod jí nevěřit.

Přivázala ho k posteli opravdu pevně. Kotníky k sobě přitáhla za pelest aby nemohl pokrčit kolena. Trup a pánev mu za silná lana upevnila k matraci. Od pasu dolů se absolutně nemohl hnout. Ruce mu svázala pouze v zápěstí. Mohl hýbat rameny, ale i to se mělo brzy změnit. Malý zámeček cvakl nad jeho hlavou, takže byl na posteli natažený jako nudle.

Sedla si na jeho břicho obkročmo a zadívala se mu do tváře.

"Proč mi lžeš? Už ti nemůžu věřit?"

Srdce slyšel až v uších. 

"Proč? Co se děje?"

Z boxu vytáhla zmrzlý zmuchlaný kapesník. "Tohle jsem našla, předevčírem. Jsi zamčený na svůj popud. Čí to je?"

Toma polila hrůza.

"Asi můj. Nechtěl lhát."

"Asi je tvůj?"

"Ano. Je můj."

"A tenhle?"

"Ano. Ale..."

"Žádné ale Tome. Našla jsem celkem deset ulepených kapesníků. To už není náhoda, ale naprostá nevěra. Kolikrát jsi si ho za poslední týden honil ty nestydo?"

"Když já to už nemohl vydržet. Ty nic nedáváš najevo."

"A to ti dává právo se ke mě chovat tak odtažitě? Byla to zkouška. Já nic najevo? To ty máš přijít za mnou a kleknout si mi mezi nohy. Rozumíš?"

"Ano. Edito." Vydechl ze sebe odevzdaně.

"Mám tady celkem 10 kapesníků. Tomu říkáš cudnost? Necháš se zamknout sám od sebe a ani to nedokážeš vydržet? Když jsem k tomu svolila bylo to z lásky k tobě. Toužil si po tom tak moc, že jsem to začala začala trochu studovat. U některých jedinců je to prý normální a přirozené. Ale ty? Jak to mám brát? Nedokážeš to vydržet ani vůči sám sobě."

"Když já jsem... Byl jsem strašně nadržený. Po tom cos mi poslal tu fotku s namalovaným nehtem na noze..."

Usmála se potutelně. "To mám brát jako omluvu? Jak sis ho vyndal? Přiznej se." Byla chladná. Vyvolávalo to v něm větší strach, než kdyby kštila sýru.

"Když prstem pořád shrnuješ kůžičku, tak se nakonec žalud dostane ven. Pak si to můžu udělat a po ochabnutí ho dám zpátky." Pokrčila koutek úst a přimhouřila oči.

"Vím. O tom jsem taky četla... Otázka je jestli o to opravdu stojíš."

Byl zmatený. Byla na něj opravdu připravená. Znejistěl.

"Ano chci." Vyslovil potichu.

"Celou větou a tak, jak je to ve tvých představách správně."

"Ano má paní Edito. Chci být pro vás zamčený a být jenom váš."

"Dobrá tedy. Zamčený budeš od teď na zkušební rok. Já budu v posteli rozhodovat o všem. Neboj o to vyndávání se postaráme. Za své lhaní a selhání si zasloužíš trest."

Celá ta situace ho pořádně rozpálila. Edita se chovala jinak. Sebejistě. Byla skvělá.

"Ano má paní. Zasloužím."

"Garantuju ti, že po tomhle tě na něj sahat ani nenapadne. Tvůj čůrák je ode dneška můj. Rozumíš? Jenom můj."

"Ano má paní." Sklopí oči.

"Jistě... Nyní je řada na mě. Otevři pusu."

Tom na ní nechápavě vyděšeně pohlédl.

"Dělej."

Poslechl a otevřel pusu. Zpoza kalhotek vytáhla spider kolečko s páskem zapínajícím se za hlavou.  Velmi rychle mu jej nasadila mezi zuby a utáhla přesku. Pak mu ukázala kapesník.

Tom začal neartikulovaně huhlat. "EEEE e, e..."

"Já počkám, uklidni se." Dala si ruce křížem a ledabyle se podívala do stropu.

Tom sebou přestal házet.

"Po mě chceš abych to polykala a najednou ti to vadí? Neboj zvykneš si. Od teď po sobě budeš uklízet." Oznámila mu.

Začala mu ulepené kapesníky cpát do tváří a na jazyk. Během chvíle měl pusu plnou.

"Abys neřekl že jsem úplná bestie, máš možnost se osvobodit. Ruce máš k pelesti přivázané pouze zauzlovaným provazem. Když ho rozvážeš, jsi volný. Pak za mnou můžeš přijít odprosit a promluvíme si co bude dál. Ale aby ses tu nenudil. připravila jsem ti tu několik zpestření."

Ukázala mu vibrační hlavici a zip pásek. Pár rychlými pohyby jí připevnila ke kleci. Provazem mu pak hlavici pevně připoutala ke stehnům. Věděla, že se vibrace budou na klec přenášet o to intenzivněji.

"A na konec tu mám ještě dvě věci co se ti budou moc líbit. Přes jednu bezva aplikaci jsem nahrála afirmační povídání o poslušnosti a sebekázni. Je to bezva. Trochu jsem i pozměnila svůj hlas, aby ti to nepřipadalo fádní. Když jsem na tom pracovala, několikrát jsem se udělala." Usmála se toužebně.

Dala mu do uší i pody a něco namačkala na telefonu. Pak vzala do ruky kuklu, která se zepředu zapínala na zip a nasadila mu jí na hlavu.

"A to nejlepší nakonec. Aby se ti vrylo do paměti, kdo je tvoje jediná paní a komu patří tvůj čůrák." Z kalhotek pomalu vyndala obří vložku a přilepila mu jí těsně pod nos přes pusu. Okamžitě ucítil intenzivní vůni jejího lůna.

"Měla jsem jí na sobě od rána. Byl to typ od kamarádky. Vibrační vajíčko způsobilo, že jsem skoro celý den tekla. Párkrát jsem si i učůrla. Ale to ti asi vadit nebude."

Poslední co viděl, byl jezdec zipu a pak už jen tma.

Chvíli se nic nedělo. Jen v uších mu začaly dunět hypnotické rytmy afirmační hudby.

"Ahoj lásko. Dnes se ti budu věnovat, jako nikdy. Byl jsi moc zlobivý a zasloužíš si trest. Tvoje péro je jen moje. Bude v kleci. Ta klec je jenom moje. Budeš toužit jen po mojí kundičce. Podřídíš jí úplně všechno. Bude celý tvůj svět. Jsem tak nadržená."

Náhle se rozvibrovala jeho klec. Nejdříve slabě. Pak středně. Cítil, jak se Edita zvedla a někam odešla. Osaměl. Snažil se přemýšlet, co všechno se událo, ale hudba v uších a hlas jeho Edity jej neustále rozptyloval. Byl velmi nadržený. Vibrace ho příjemně stimulovaly. Kapesníky v puse se vlivem vlastních slin začaly rozpouštět a chuť vlastního spermatu se mu rozplývala na jazyku. V kombinaci s Editinou vůni to na něj působilo překvapivě velmi vzrušivě. Pokusil se několikrát škubnout rukama, ale nikam to nevedlo.

Pak si vzpomněl, že se provaz poutající ho k pelesti dá rozvázat. Nahmatal zámeček, který spojoval lana na rukou. Polilo ho horko. Ten uzel byl obrovský.

"Nenene, zlobivý. Moc zlobivý kluk. Nebudeš si na něj šahat. Žádný stříkaní, když ti to nedovolím."

Prsty pomalu začal pracovat na provaze. Vibrace na jeho kleci nepřestávaly budovat jeho vzrušení. Povedlo se mu najít konce a povolit první smyčku.

"Chceš stříkat? Jsi vzrušený? Já jsem. Jsem moc vzrušená.  Moc chci, abys mě lízal."

Vůbec se nedokázal soustředit. Uvědomoval si, jak brilantně to měla Edita promyšlené. K jeho hrůze mu začalo docházet, že jeho vzrušení nad ním brzy zvítězí. Pokoušel se soustředit jen na ty provazy. Šlo to špatně.

"Víš co se stane, až budeš stříkat? Hi, hi, hi. Nic. Všechno poběží dál."

Snažil se co mu síly stačily. Druhý uzel. Bojoval sám se sebou. Nahmatal třetí smyčku. Byla jiná. Nebyl to klasický uzel. Byla utažená opravdu silně. Marně se snažil prsty povolit provaz. Ta vůně a chuť ho rozptylovaly stejně, jako jeho vzrušení  a Edity provokativní hlas.

Konečně. Další uzel povolil.

"Vedeš si moc dobře. Už jsi skoro tam. Bože ta slast. Moc se chceš udělat, viď? Tak já ti to odpočítám." Edita moc dobře věděla, že Tom obvykle moc dlouho nevydrží.

Zachvátila ho panika. Jeho zamčený penis už nedokázal déle odolávat vibracím.

"Deset..., deeevět..., ooosum..."

Další uzel povolil. Bože kolik jich tam ještě je? Říkal si sám pro sebe.

"Sedum..., šeeest..., pět... Neboj už to bude... čtyři... Třiii... dvaaa... jedna...

Obrovská exploze orgasmu se mu vlila do celého těla. Zmítal sebou v přívalech výstřiků.

"To je ono. Stříkej..."

Dýchal zhluboka. Snažil se uklidnit, aby se mohl soustředit na provazy. Nešlo to. Příjemné vibrace se začaly měnit v noční můru.

"Zlobivý kluk. Tvoje péro je jenom moje... Tady je tvůj trest. Užívej si to."

Neee... Křičel jeho mozek. Prosím ne... Huhlal do kapesníků nasáklých jeho vlastím spermatem. Zmítal sebou na posteli jako smyslů zbavený. Snažil se uniknout mučivým vibracím. Marně.

"Užívej si to. Moc se ti to líbí. Jsem celá vzrušená, jak trpíš."

Sebral zbytky svých sil. Přes neustálé dráždění se mu podařilo rozvázat další uzel. Dráždění bylo nesnesitelné.

"Chtěl bys abych to vypnula? Zlý hoch. Tvoje péro je jen moje. Já ti dovolím stříkat. Jen já."

Konečně poslední uzel povolil. Už cítil to vysvobození. Ruce mu klesaly k pasu. Už, už chtěl nasahat vypínač na vibrační hlavici. Provaz se ale zasekl. Nemohl dál. Nešlo to. Zoufale škubal provazem. Ještě uzly? Kde proboha? V zoufalství začal osahávat lano po celé délce. Našel. Daly se rozmotat celkem snadno. Konečně dosáhl na vypínač. Zpocený se svalil zpět na postel a prudce oddychoval. Cítil její vůni. Slyšel její hlas.

"Budeš jen v kleci, pokud nerozhodnu o svém péru jinak. Jsi jen můj."

Po tomhle vždycky toužil. Vyplnilo se mu jeho nejtajnější přání. Dojít až za hranu vrcholu. Vzala ho tam. Vzala ho do říše beznaděje a zoufalství. Netušil co bude následovat, ale těšil se na to.

Ještě chvíli ležel v myšlenkách. Pak si rozepnul kuklu a vyndal vložku. Rozlepil si pusu a vyplivl kouli slinami a spermatem prosáklých kapesníků. Cítil tu slanou chuť všude v ústech. Pomalu se rozvázal. Koukl na svou klec. Byla celá ulepená. Dávka byla obří. Nikdy by to nečekal. Zvedl se z postele, trochu se očistil. Se strachem došel ke dveřím.

"Já čekám." Ozval se Editin hlas.

Otevřel dveře a úplně zkoprněl. Edita nebyla v místnosti sama.

"Pojď dále..."

V tomhle stavu to byl naprostý vrchol ponížení.

"Chceš si to snad zopakovat?"

Blonďatá hlava vykukovala z zpoza podpěrky křesla. Neviděl, kdo je ta osoba. Jen tušil, že je to druhá žena. Na televizi byl záběr na postel v jejich ložnici.

Ony se na to celé snad dívaly? Zjistil, že i stud má svůj sklep s několika patry.

Došoural se k Editě. Ani ho nenapadlo podívat se na osobu na protějším gauči. Edita byla pohodlně usazená.

Zvedla obočí?

"Moc děkuji, že jsi mi to dovolila prožít."

"V přítomnosti hosta mi budeš za těchto okolností vždy vykat. Rozumíš?"

"Ano má paní Edito."

Ohlédl se. Byla to Eva. Sestřička z nemocnice, která ho ošetřovala, když měl nehodu na kole. Tenkrát si rozřízl tříslo. K jeho smůle na sobě měl železný pás cudnosti a klíče od něj doma. Tenkrát netušil, že právě Eva je Edity nejlepší kamarádka z gymnázia. Taky netušil, jak moc mu Eva změní život.

Usmála se na něj.

"No vida, vida? Takhle ty se nyní bavíš?"

"Ahoj Evo." Procedil mezi zuby. 

"Stop. Tak takhle ne!!!"