Téma: Příběh Sub-D
Před časem mě PavelCBs požádal, abych taky napsal svůj příběh. O svém příběhu ale nerad mluvím, protože na něj rozhodně pyšný nejsem. Pak se život trochu zvrtnul (úmrtí v rodině) a tak jsem se na delší dobu odmlčel. Nakonec jsem se rozhodl to tady napsat.
Už od malička jsem věděl, že moc normální nejsem (asi jako vy ostatní). Líbí se mi silonky, lodičky a o zamykání jsem snil také, jen to nebylo tak dostupné jako ty silonky. První pás cudnosti jsem si vyrobil z ruličky od toaleťáku někdy v patnácti letech.
Pak jsem se ale zamiloval a na spoustu let mě tato myšlenka opustila. Byl jsem ve vztahu poměrně tolerantní (kanda), ale manželka říkala, že by to nemohla nikdy udělat. Až jednou, když jsem byl služebně na týden v zahraničí, si začala s mým „kamarádem“. O ničem jsem nevěděl a přišel jsem na to, až když to přerostlo v zamilovanost. V té době jsme měli dvě malé děti a manželka s růžovými brýlemi nás opouštěla. Začal jsem o ni bojovat a v tu chvíli jsem se vrátil k myšlence zamčení. To bylo někdy ke konci roku 2008. Koupil jsem si svůj první pás cudnosti (CB6000) a navrhl, že budu cuckold a vše může zůstat při starém, že mě to vadit nebude. Manželce se to sice líbilo, ale když vám někdo slibuje barák, auto a zlatou kreditku, tak… Takže jsme se rozvedli. Ten den co jsme jeli od soudu, tak jela za ním to „oslavit“. On jí ale oznámil, že s ní končí. Ještě týden ho přemlouvala, ale po týdnu byl definitivní konec. Samozřejmě jsem chtěl, aby se k nám vrátila hlavně kvůli dětem.
V pásu jsem najednou objevil mnohem intenzivnější pocity a tak jsem průběžně a nepravidelně zamykán do dnes. Sice už nemám manželku, ale za to svou Paní. Ta si díky volnosti (napsanou v občance) trochu přičichla k dominanci, kterou má hodně vrozenou a vše mohlo pokračovat, ale trochu jiným směrem. I když to kvůli dětem moc nejde, ale snažím se jí dokázat, že i zadaná může rozhodovat o své rozkoši zcela svobodně. Takže jako správný subík jí plním, co jí na očích vidím. Časem počítám s tím, že jí opět požádám o ruku. Chtěl bych to ale už udělat jinak. Mnohem romantičtěji (napsal jsem o tom povídku - můj sen, kdybyste si chtěli přečíst). A se svým ano jí předat i klíček (proto jsem se na to už někde tady na fóru ptal), aby měla (oficiální) důkaz, že to myslím vážně a že ten papír rozhodně není zábrana v tom si užívat. O svatbě neví, ale na to ostatní se prý moc těší.
.
.