Trocha vědy a psychologie (Stránka 1 z 3)

V poslední době jsem se začal zajímat jak to je se ženskou dominancí a mužskou submisivitou. Hledal jsem nějaké odborné články, studie, ale nic konkrétního s nějakým závěrem jsem nenašel. A tak jsem se rozhodl tento závěr po prostudování toho co jsem našel udělat sám. Upozorňuji, že závěr je můj vlastní, ale vycházel jsem že studií Dr. Smitha, Dr. Kraheové, Dr. Miccio - Fonseca, Dr. Weise, Dr. Gerlové, Dr. Čírtkové a Dr. Zvěřiny. Přesné názvy studií si nepamatuji, hledal jsem přes Google zhruba tři týdny vhodný materiál a jen si dělal nějaké poznámky. Nicméně pokud bude mít nějaký šťoural čas a chuť určitě tyto materiály najde. Vyhledával jsem články o sexualitě, deviacích či dominanci a submisivitě jedinců a snažil se dát dohromady něco, abych lépe pochopil proč my zde na fóru jsme taková neobvyklá skupinka, jak tyto naše touhy a chtíče vznikají, kde se v nás berou.
Dočetl jsem se spoustu zajímavých věcí. Začnu čísly. Musím přiznat, že tady jsem si začal dělat poznámky, protože čísla, která teď budu uvádět mě velmi překvapila. Zjistil jsem, že pouhá 2% žen je skutečně submisivních a alespoň v představách touží po znásilnění, svazování a bití u sexu, ale neuvěřitelných 87% žen je dominantních, ať už se jedná o představy nebo o skutečnost, že si jednou vyzkoušeli dominantní roly a ta je oslovila i když nikdy před tím ani neměli ponětí, že je dominance mohla nějak imponovat. Další zajímavá čísla, pouhých 13% můžu je vyloženě dominantních, 37% má přinejmenším submisivní představy, ale z neuvěřitelných 72% mužů je možno vychovat submisivní jedince, kteří v této pozici najdou skutečné zalíbení. Podobný údaj v obráceném gardu jsem nikde nenašel. Tolik asi k nejzajímavějším číslům, která jsem našel. Ve studiích, ze kterých jsem čerpal se také uvádí, že není pravdou jak se všeobecně předpokládá, že většími konzumenty porna jsou muži, stejně tak, že mají perveznější představy a touhy než ženy. Podle těchto materiálů je poměr mezi ženami a muži stejný, jen s tím rozdílem, že ženy tento fakt tají a nijak se s tím nikde nechlubí. Z výše uvedených údajů je patrné, že většina žen dokáže být dominantních a dokáže v tom najít zalíbení, stejně jako většina mužů dokáže být rádo submisivních. Otázkou je proč to tak je. Co svět pamatuje je vždy samec ten dominantní a samice se podřizuje, tedy až na výjimky určitých živočišných druhů. A platí to i u lidí. Muži lovili, dobývali, stavěli a ženy se starali o teplo domova. A najednou je všechno jinak. Najednou mají být u lidí samice ty dominantní. Bylo zjištěno, že je to způsobeno dobou, takzvaná moderní sexualita. Muži už nemusí lovit a dobývat a ženy toho v současném světě zvládnou plno sami i bez mužů. Jako by mužská část lidstva byla za ta tisíciletí unavena a potřebuje změnu, předat otěže do rukou něžného pohlaví a nechat se vést a ovládat. Ale proč, to není vidět v běžném životě, na ulicích, v práci mezi přáteli, když výzkumy a čísla říkají něco jiného? Vždy totiž bylo zažité, že muž "něco" dělá ženě a pokud má žena vládnout z pozice své dominance je to obráceně, dělá to ona muži, ať už se jedná o příkazy, výprasky a podobně. A zde přicházejí na řadu léta zažité předsudky, obavy, rádoby slušná výchova a v neposlední řadě mužské ego. "Přece já nebudu před ní klečet a nebudu se klepat strachy kdy od ní dostanu na výprask či jiný trest" tak velí většina mužských mozků a u žen je to přesně naopak "vždyť je na mě hodný, co když mu ublížím, co když mi to vrátí, vždyť má daleko větší sílu." Ale ti co to zkusili, poznali kouzlo toho ovládat a nechat se ovládat, už to nechtějí jinak. K rozšíření ženské dominance a mužské submisivity v mnohem větším měřítku tedy brání především předsudky. Žena, která zjistí, že dokáže jednoduše ovládat mnohem silnějšího muže je o poznání víc sebevědomější a celkově v životě spokojenější a naopak muž, který musí poslouchat pod pohrůžkou trestů je do takové ženy paradoxně stále víc a víc zamilovaný, nevidí v ní už jen svou životní partnerku, ale s každým dalším trestem je v jeho očích stále víc milovanou bohyní či vládkyní. Jak již bylo zmíněno, v drtivé většině případů proč páry nežijí ve vztahu kde je žena dominantní a muž submisivní brání falešné předsudky a obavy z jakéhosi nenormálna, ale v neposlední řadě také nejistota ženy zda svou úlohu Paní zvládne, sama nevěříc tomu, že se jako Paní bude cítit ve vztahu spokojeně. A přitom stačí pro začátek jen využívat a zneužívat partnerova chtíče a touhy po sexu a uspokojení. Pokud oba v páru mají kladný vztah k sexu, stačí pouze muže zamknout a bránit mu v uspokojení. Nebránit mu v sexu, milování, v dotecích a dráždění, naopak tohle vše mu poskytovat minimálně ve stejné míře jako před zamčením, ale důsledně mu bránit v uspokojení, v orgasmu. Už po jednom nebo dvou týdnech bude zřetelná změna v chování a pokud žena, vlastnice klíčku, bude neústupná a vydrží třeba i několik měsíců bude mít vedle sebe oddaného a milujícícho muže. Zde se mi chce přímo říct "nadržený muž, dobrý muž". Ale není to jen hříčka jedné slavné filmové věty, je to skutečná pravda. Vždyť co je pro ženu důležitější, než to, že je pro svého muže středem vesmíru a vše se točí jen kolem ní? Asi nic. A právě nadržený, neukojený muž se tak bude chovat. Bude dělat vše co bude v jeho silách jen, aby své ženě udělal radost v marné snaze, že mu bude uspokojení dovoleno. Postupem času v ní uvidí svou vládkyni a bude se rozplývat štěstím jen z její přítomnosti a sám si časem uvědomí, že permanentní nadrženost je pro něj mnohem silnější prožitek než jen rychlý sex zakončený orgasmem. Bude jeho největším potěšením, pokud vyvrcholení prožije jeho Paní a bude šťastný usínat vedle ní. To přece dělá dobře každé ženě, když má po svém boku neustále toužícího muže. Po zvládnutí ovládání muže přes jeho chtíč a nadrženost už je jen krůček přejít ke klasickému D/s vztahu po, kterém většina mužů tajně sní a většina žen se mu právě z již z výše zmíněných obav brání. Jak a kam až to zajde je jen na každém zvlášť, ale samozřejmě,  že v takovém vztahu je potřeba více než jinde dbát na pocity toho druhého, pokud však oba v páru najdou v tomto společně zalíbení, stane se jejich vztah pevnější než si lze vůbec představit. A ještě jedna věc na závěr. Často prý ženy mají obavy, že se z muže, toho samce a ochránce stane poslušný psík, obyčejný hadr. Jenže je to přesně naopak, ženy, které toto zkusily přišli na to,že ze svého partnera sice mají poslušného muže, suba, psíka - jak chcete, ale ve skutečnosti v počátečních nejistotách začali ve svém muži vidět toho samce v daleko větší míře. Je to stále jejich "chlap" a ochránce, ten na koho je spoleh a dokonce je to prý dokonce i zcela zřetelně vidět i v okolí, tím poslušným psíkem je totiž muž jen doma nebo tam kde sama žena dovolí.
Tolik asi k mé slátanině několika studií a různých materiálů zabývajících se tímto problémem.  A co tedy na závěr? Asi jen doporučení mužům, aby i přes jisté vzrušení, že budou zamčeni a budou v kleče dostávat výprask, přemýšleli racionálně a dobře si vše promysleli. Ono po týdnu zamčení nefunguje to "dostat výprask, odemknout, udělat se a znovu zamknout" a rozhodně při svých touhách nijak netlačit na partnerku, aby ho zamkla a bila hlava nehlava, ne každá na to je i když podle zmíněných studií v tom většina nakonec najde zalíbení. A co na závěr ženám? Asi jen to, aby zahodili falešné předsudky s tím, že "já jsem přece normální", kde je normálno a nenormálno? Aby využili své ženskosti a při nejmenším to zkusili a poznali sami na vlastní kůži jaké to je, když nadržený muž v začne vidět  svou bohyni.
A i když D/s hrátky a zamykání začínají skutečně jako jen hrátky, tak zle tyto hrátky velmi snadno přesunout do roviny "běžného života". Nelíbí se Vám že muž šel po práci na jedno? Nebo, že opět nesrovnal boty v předsíni? Nebo, že se zase někde váli špinavé ponožky či nadobí? Po dvou týdnech zamčení, my jako muži tyto nešvary přestaneme dělat sami, v domění, že budeme odemčeni. A taková změna je přece pro každou ženu více než příjemná.