Odběr

Ještě jeden kousek z archívu. Nemám sil na korekturu, ale to snad nebude vadit.

"Takže milá třído, tohle je váš nový spolužák", pronesete.
Nervózně stojím před tabulí a snažím se klopit zrak.
"Jak vidíte Honzík je poněkud stydlivý chlapec a co horší, stále ještě ne zcela vychovaný", a pokračujete s již důraznějším tonem, "ty nevíš jak máš stát? Ruce za hlavu! Čelem ke spolužákům! A neklopit zrak!"
Zahanbeně dávám ruce za hlavu a narovnávám hlavu. Třída je nevelká místnost s dvěmi dřevěnými lavicemi stojícími vedle sebe. V té nalevo přede mnou sedí dvě dívky. Obě vzorně s rukama položenými přes sebe pěkně na stole, obě opravené, delší vlasy spletené do dívčích copů. Ta nalevo drobnější blondýnka, ta vpravo vyšší tmavovláska. Blondýnka se údajně jmenuje Anna, tmavovláska Jana. Anna má na sobě světle šedý propínací svetřík, šedou sukni, bílou dívčí blůzku s límečkem zapnutým až ke krku a doplněným vínovou vázankou s bílým proužkem. Jana má tmavě modrý propínací svetřík, bílou blůzku taktéž dopnutou až ke krku, tmavě modrou sukni a modrobílou kravatku. Obě dvě si mne prohlížejí. Jsem rudý studem. V lavici vedle dívek sedí jeden chlapec. Drobnější a podle všeho mladší než obě dívky, mohlo mu být nedávno osmnáct. Oblečení zvýrazňuje jeho mladiství vzhled. Jmenuje Jakub, drobný blonďáček, má na sobě světle šedý propínací svetřík, bílou košili, vínového motýlka a krátké šedé kalhoty. Na rozdíl od dívek v lavici sedí tak, že má stejně jako já ruce za hlavou. Místo vedle něj je prázdné.
"Tak milá třído, tohle je Honzík a bude ode dneška váš nový spolužák. Honzík je tady, neboť má problémy s chováním, musí se naučit být vychovaným a poslušným chlapcem. Kromě toho, stejně jako Jakub..." a pohlédnete na Jakuba "má problémy i se samohanou. Ano tak velký kluk a hraje si s přirozením. Co tomu říkáte dívky?" pronesete směrem k Anně s Janou.
"Fuuj..." Janina reakce nadá dlouho čekat. "Měl by se stydět" následuje Anna.
"Ano to by měl..." doplníte je. "A jelikož víte, jak se na tyhle věci dívám, tak je vám jasné, co milého Honzíka v následujících dnech bude čekat" a s těmi slovy otevřete šuplík v stole a vyndáte z něj nějaký papír. Není to papír ale papírová cedulka. Přistoupíte ke mne a ukážete ji směrem ke třídě, takže vidím jen její rub.
"Vidíte co je na ní napsané?" zeptáte se.
"Ano Madam", odpoví spolužáci sborově.
"Výborně, jenže Honzík to nevidí. Pomůžeme mu ne? Novému spolužákovi je pěkné pomoci. Ano?"
"Ano Madam", opět sborová odpověď.
"Výborně, takže teď mu pěkně přečteme, pěkně nahlas, co je na cedulce napsané ano?"
"Ano Madam" opět zní odpověď.
"Takže... raz...dva...tři"
"ONÁNEK" zní nahlas třídou.
Nejraději bych se propadnul hanbou.
"Správně. Je tam onánek. A víte proč? Protože Honzík je onánek. Pořád si ještě hraje s přirozením, i když moc dobře ví, že chlapec jako on, to má zakázané. A proto je mu to potřeba stále připomínat. Když mu to budeme připomínat, tak si možná uvědomí, že to nesmí dělat. Chcete mu tedy pomoci?"
"Ano Madam..." opět jednohlasná odpověď.
Přeji si, ať je to jen sen a já se probudím. Ale bohužel...
"Takže teď pověsíme cedulku Honzíkovi na krk a ten ji bude celé dnešní vyučováni nosit nasazenou" a s těmi slovy mi ji pověsíte na krk. Dáte si záležet, aby visela pěkně rovně na mých prsou. Je mi mizerně...
"Tak sluší mu to co myslíte?"
"Ano Madam" další sborový výstřel na trosky mého sebevědomí.
"Tak... ale pamatujete si, že Honzík po příchodu nezaujal správnou pozici?"
"Ano Madam" a další...
"A víte co to znamená? No třeba.... Anno. Řekni svému novému spolužákovi jak má v situaci jako je tahle stát?"
Anna se zvedne, odsune si židli a postaví se do pozoru vedle lavice.
"Pokud žák není vyzván jinak, stojí vždy před tabulí čelem ke třídě s rukama z hlavou v pozoru ve stoji spatném" odrecituje vzorně a bezchybně ze školního řádu.
"Správně Anno. Je vidět, že jsi téměř dokonalá mladá dáma.
"A pokud tak nestojí tak to ho čeká co Jano?"
Jana taktéž vstane a postaví se do pozoru vedle lavice.
"Pokud žák nestojí v předepsaném postoji, je potrestán 6 ranami rákoskou." odrecituje tentokrát Jana.
"Výborně Jano. Šikovné děvče." pochválíte ji.
"A jak je trest proveden Jakube?"
Také Jakub se zvedne a postaví do pozoru.
"Trest je vykonán před celou třídou a na holou."
"Správně Jakube. Hodný chlapec."
Nechci myslet na to, co mne čeká. Vždyť jsem nikdy před tolika lidmi nebyl trestaný...
"Slyšel si Honzíku... Samotné je mi to líto, že hned na úplný úvod, v prvních chvílích, kdy si tu poprvé, tě budu muset před spolužáky potrestat, ale pravidla jsou nekompromisní a musí se dodržovat, že? "
"Ano Madam" hlesnu.
"Neslyšela jsem?"
"Ano Madam" odpovím jasněji.
"Dobře." odpovíte a posadíte se na židli u katedry.
"Vzhledem k tomu, že trest musí být aplikován na holou, tak ti teď Honzíku před celou třídou stáhnu kalhoty. Přistup ke mne."
Zoufale udělám těch pár kroků.
"Výborně. Takže pozorně se dívejte" pronesete k třídě. "A všichni pěkně ruce za hlavu"
Všichni poslechnou a dají ruce za hlavu.
"Vzhledem k tomu, že chlapci obvykle ke krátkým kalhotům nosívají kšandy, tak nejprve zpoza svetříku odepneme z kalhot vepředu kšandy..." popisujete to co děláte.
"A následně necháme hocha se otočit.. tak Honzíku…"
Otáčím se.
"... a odepneme je od kalhot i vzadu...tak otoč se zpět"
Otáčím se zpět čelem k vám.
"Ted můžeme Honzíkovi rozepnout kalhoty. Nejprve mu rozepneme zips..." a se stoickým klidem se dáte do rozepínání. Cítím Vaše prsty.
"..a poté i knoflík"
Klopím zrak.
"A nyní je stáhneme až dolů ke kotníkům" a provedete.
Kalhoty mi sjedou až dolů na zem.
Kdybych vnímal okolí, tak bych asi postřehl, že jedna z dívek asi vyprskla smíchy.
"Jano! Co to bylo?"
"Promiňte Madam"
"Tři černé puntíky."
"Ano Madam, moc se omlouvám."
"Jak můžete vidět, a jak si tady mladá dáma zjevně všimnula, Honzík musí nosit plenu. Ne že by se snad počurával, ale protože se neumí stejně jako jiní chlapci ovládat, tak špiní spodní prádlo a z ptáčka mu pořád vytéká lepkavá vodička... Ale trest musí být na holou takže mu dáme dolů i plenu" a s těmi slovy mi ji začnete rozepínat.
"Tohle chce trochu zkušeností, ale v zásadě to není nic složitého a plenu odložíte na katedru.
"Tak Honzíku odstup zpět a otoč se zpátky čelem ke třídě."
Musí být patrné, jak jsem rudý studem.
"Takže vidíte, že Honzík stejně jako Jakub má přes pás cudnosti bílý plátěný pytlíček. Milé dívky, je to velmi užitečná věc, jednak tak nemusíte být vystaveny nepěknému pohledu na chlapcova ptáčka a jednak je na tomto pytlíčku vidět jakýkoliv podezřelý flíček. Plus to brání tomu, kdyby snad Honzíkovi chtělo z ptáčka něco odkapávat. Uchopíte rákosku a špičkou se dotknete přes látku mého přirození uvězněného v pásu cudnosti. Jinak jen pro vaši informaci. Honzík, stejně jako každý jiný chlapec v mé péči, má nasazený pás cudnosti, prostý plastový upevněný jen za šourek a kořen penisu. Je to velmi praktický model, vhodný na dlouhodobé nošení. A poklepete přes něj koncem rákoskou. Klíč mám samozřejmě u sebe", ukončíte proslov s úsměvem.
"Takže teď když máme chlapce skoro připraveného ještě mu vytáhneme cípy košile co vykukují zpod svetříku, abychom měli pěkně přístupný celý zadek, a aby vepředu nezakrývala zbytečně pytlíček přes přirození. Je potřeba kontrolovat během trestu chlapcovy reakce, zda nereaguje nepatřičně. Díky pásu cudnosti se sice nemůže topořit, ale jak jsem upozorňovala, stále může docházet k zvlhnutí."
Přistoupíte ke mne a vytáhnete mi konce košile vzhůru a zastrčíte za svetr.
"Nyní máme Honzíka připraveného. Vzhledem k tomu, že jde o okamžitý a malý trest, není potřeba aby přinesl trestný nástroj a požádal o potrestání. Tento trest má být aplikován tak, aby co nejméně narušil chod výuky. Takže jej nyní vyzveme, aby zaujal předepsanou pozici. A ta je Honzíku jaká?"
Snažím si vzpomenout...
"Žák se otočí čelem k tabuli, ve stoji spatném se předkloní a špičkami prstů rukou se snaží dotýkat špiček svých bot."
"Správně Honzíku... snad to s tebou není tak hrozné. Takže zaujmi pozici."
Otočím se, předkloním se a snažím se dotknout prsty konečky svých bot. Jde mi to ztuha.
"Vida Honzíku... je vidět, že budeš muset více cvičit" pronesete.
"Takže nyní máme chlapce v pozici. U tohoto typu trestů není potřeba jistit pozici tím, že bychom mu, vsunuly do zadnice kus oloupaného zázvoru, aby nehýbal půlkami, takže můžeme začít s vlastním trestem. Víš Honzíku, že rány počítáš a za každou poděkuješ?"
"Ano Madam"
"Skvělé takže můžeme začít".
Zavírám oči a zatínám zuby.
Hvíííízd...
Ucítím ostrou bolest na svém pozadí.
"Jedna... děkuji Madam."
Cítím jak chvíli poklepáváte rákoskou na mém pozadí, napřahujete se a....
Hvíííízd....
Druhá dopadla kousek vedle té první. Opět plnou silou. Ostrá bolest mi projede až do konečků prstů a nohou.
"Dvě... děkuji Madam".
Opět si poklepáváte rákoskou na mém pozadí a prodlužujete mé očekávání další rány.
Hvííízd....
Tentokrát na stejné místo jako poprvé.
Bolest je o to větší. Zatínám zuby ale musím Vám odpovědět.
"Tři...děkuji Madam"
Opět si poklepáváte rákoskou a mé pozadí.
Hvíííízd...
"Aaahh....čtyři...děkuji Madam".
Bolest začíná být nesnesitelná.
Hvíííízd.....
A hned vzápětí dopadne další rána.
"Aaaa....pět...děkuji Madam".
Začínám mít problém udržet nařízenou pozici. Vy si však dál poklepáváte rákoskou na mé zadnici.
"Takže se připrav na poslední" pronesete, rozmáchnete se...
Hvíííízd....
"Šest...děkuji Madam"
Poslední rána šla přímo do míst, kde zadek přechází ve stehna a kde je kůže velmi citlivá. Málem se mi nahrnou od bolesti slzy do očí.
"Tak Honzíku, postav se zpátky a otoč se čelem ke třídě."
Provedu, co mi nařídíte.
"Takže trest byl vykonán, teď ještě zkontroluji jeho reakce na trest. Přistup ke mně" a opět se posadíte na židli u katedry. Sáhnete pro paírový kapesníček. Jednou rukou mu uchopíte pytlíček s pásem cudnosti až u kořene a druhou rukou přiložíte k místu, kde je uvězněný schovaný žalud papírový kapesníček. Chvíli přidržíte a poté prohlédnete kapesníček.
"Vlhké... tak jak jsem si mohla myslet..." kapesníček zahodíte do koše. Postavíte se a než se naději dostanu facku. "Tak velký kluk a tak se neumí ovládat, nestydíš se?"
"Moc...moc...se omlouvám Madam" hlesnu.
"Opravdu je to horší než jsem čekala. No co, zavedu ti takový režim, jaký bude potřeba". Takže milý zlatý, dnešní výuku strávíš ve třídě bez kalhot , dostaneš jen plenu. To s tou tvojí cedulkou snad na tebe bude mít nějaký vliv.Takže rozkroč se," nařídíte a sáhnete po pleně.
"Tak pěkně drž, plenu pěkně zapneme, tak..." a zafixujete ji.
"Nohy k sobě, stoj spatný"
Okamžitě učiním, co nařídíte. Položíte mi ruku na plenu a nahmatáte pás cudnosti.
"Tak vypadá to, že vše je v pořádku".
Dívám se, jak si mne moji spolužáci prohlíží, Jakub spíše klopí zrak. Kdoví, zda nemá plenu taktéž. Dívky se na mne zvídavě dívají.
"Tak na co čekáš. Kalhoty si slož a mazej se posadit. A zbytek třídy si může už sednout také. Čeká vás diktát, jsem zvědavá, jak dopadnete."