Procházení bezpečnostním rámem (Stránka 2 z 2)

Zdravím,
vidím, že je toto vlákno stále živé, tedy (asi opakovaně) s doplněním svých nových zkušeností napíšu, že je to v pohodě…

Nosím nejčastěji Neosteel, již dlouho… Takže jsem si s ním už fakt něčím prošla.

Ano, tak před 15 lety jsem měla „bobky“. Při mém prvním riziku procházení „pípacím“ rámem v Senátu ČR si mne z fronty vytáhl jeden ze zaměstnanců a provedl mne mimo rám. Nevím, co bylo důvodem. Snad pod upnutým oblečením PC rozeznal…
No, byla jsem mu za to dost vděčná. Byla to kulturní akce, kde se vystavovaly i mé fotky…

Nedlouho potom jsem šla v Praze 5 do soudní budovy. Měli tam nově instalovaný rám, o kterém jsem ještě nevěděla.
No, pípala jsem jak zběsilá… ) Ale soudní stráž – muž a žena – byla v pohodě. Pán vzal „pískací pendrek“, obešel mne s ním okolo pasu a prohlásil, že to asi bude pískat má spona na opasku… Přesto, že jsem pískala i zezadu.
Prostě pán věděl a byl v dobrém slova smyslu frajer.

Opakovaně jsem chodila z práce na obědy do velké budovy na Praze 4, kterou používala PČR.
Měli tam nově nejen rám, ale i „rentgen“. No, napoprvé jsem tam šla s kolegy s tím, že je to sázka, že budu mít PC.
Tou „sázkou“ jsem věc „omluvila“ u kolegů (menší parta inteligentních lidí…). Všichni byli zvědaví u čučeli na obrazovku. No, byl tam…
Ale velmi brzo přestali na vstupu ten „rentgen“ používat. Zůstal jen rám. A byla tam jedna velmi aktivní sekuriťačka, které vadilo, že jsem vždy pískala. A vyhrožovala, že půjdu na osobní prohlídku. Já na to, že s klidem a že dobře, ale že mne může kontrolovat jen žena. No, to vždy couvla, sršela z očí blesky, ale odvahu nenašla…
Takže pak již v pohodě. Jen nadávala a mračila se.

Po nějaké době, dejme tomu 2011, jsem šla do soudní budovy na Praze 6.
No, pískala jsem. Tam to bylo „ostřejší“ – před soudní stráží jsem musela rozepnout kalhoty…
Vysvětlili mi, že když jdu do soudní budovy, tak si „to“ mám sundat… (Jak asi! )

Ale čím později, tím asi obecně větší informovanost a zkušenost ostrahy.
V roce asi 2017 na Ministerstvu průmyslu jsem zase pípala. Ostraha, že prý, co to je.
Já na to, že pás cudnosti.
A ostraha? Obešli mne „pískacím pendrekem“ a OK, běžte.
Ani okem nemrkli.

Pak začali na Hradě blbnout s těmi rámy také.
No, někdy, když jsem tam šla, mne poslali rovnou, že mluvím česky a nevypadám jako „bombometník“.
A jindy? Pípala jsem a řekla, proč. Voják se usmál, zase „pípací klacek“ a pak řekl: „nojo, je tam“. Usmál se a já šla…

Obecně se dá říci, že v civilizovaných končinách je svět již tak „promořen“ různými „PéCéčky“, že je informovanost a přístup lidí u kontrolních bodů v pohodě.
Prostě už to není senzace a není se tedy asi čeho bát.

Jen si s sebou neberte děti. Nebylo by to pro jejich věk vhodné…

A k té sauně?
Zkoušela jsem něco jiného – v PC Neosteel jsem se šla slunit.
(Pravda, v rychlém dosahu koupelny se studenou vodou…)
Ale nebylo potřeba nic řešit. Tělo pás, který dobře sedí na postavě, v pohodě uchladilo. Problém nebyl ani v rozkroku.