Zotročen cikánkama

Jsem bohatý podnikatel, který si před několika lety založil malý obchod s počítači a softwarem, a podařilo se mi ho zvelebit a rozšířit. Dnes už mám několik desítek zaměstnanců a firma velice slušně vynáší. Díky tomu jsem si mohl po vzoru ostatních podnikatelů v našem městě pořídit vilku se zahradou a bazénem na okraji města a luxusní auto. Také jsem si mohl konečně začít trochu dopřávat a užívat volného času, kterého jsem teď měl mnohem víc než v počátcích.
Při všem tom shonu a práci, které jsem s firmou měl, jsem se totiž nějak pozapomněl oženit. Takže přestože jsem byl mladý, hezký a bohatý, svůj nepříliš častý volný čas jsem až donedávna trávil sám nebo s přáteli v nějakém nočním podniku. Tam jsem řešil i potřebu sexuálního vyžití.
Zato teď jsem začal jezdit na drahé zájezdy a mnohem častěji chodil mezi lidi. Peněz jsem měl dost, takže jsem se nemusel nijak uskrovňovat.
Nyní byl opět pátek večer a já měl před sebou dva celé volné dny. Z přátel nikdo čas neměl, tak jsem vyrazil sám na diskotéku v nočním klubu Havana. Přestože byl podnik plný lidí v mém věku, příliš jsem se nebavil a seděl sám. Až do doby, než ke mně přistoupila mladá, tak dvacetiletá Cikánka.
Byla všechno, jen ne přitažlivá. Měla sice štíhlé pružné tělo kakaové barvy, ale již na první pohled bylo vidět, že je v jiném stavu, prsa byla značně povadlá a ani v obličeji nebyla hezká. Krásné byly pouze její dlouhé černé vlasy sahající až do poloviny zad. Na první pohled bylo také vidět, čím se živí. Na sobě měla kraťoučkou minisukni sahající sotva do půlky stehen a krátký top, odhalující již zakulacené snědé bříško a ramena. Také make-up v obličeji měla příliš výrazný, než abych ji mohl považovat za slušné děvče.
"Ahoj." pozdravila mě a bez dovolení si přisedla. "Nekoupil bys mi něco k pití?" Důkladně jsem si ji prohlédl a pak jsem zavtěl hlavou, že ne. Překvapeně se na mě podívala.
"Proč ne?" zeptala se hlasitě, kupodivu bez cikánského přízvuku.
"Protože na žádnou společnost nemám náladu." odpověděl jsem rázně. Ale to už vedle mě stála druhá Cikánka, podle věku její matka.
"Co se ti na mojí dceři nelíbí? No tak to řekni. Vadí ti, že je to Cikánka?" začala křičet, až se na nás lidé okolo otáčeli. Začínalo mi být trapně, ta jsem se je snažil uchlácholit.
"Ne, ne, nic mi na vaší dceři nevadí. Je moc hezká a sympatická a rád jí něco koupím. A jestli chcete, i vám. Jen si k nám klidně sedněte." nabídl jsem jí, jen aby přestala dělat ostudu. Ještě chvíli si něco naštvaně mumlala, ale sedla si a uklidnila se. Objednaly si tedy drahé víno a představily se mi.
"Já jsem Naděžda Červeňáková a moje dcera se jmenuje Daniela. A jak se jmenuješ ty?" nezbývalo mi nic jiného, než se jim také představit. Pak jsme pili a pili a obě Cikánky ze mě chytře tahaly rozumy. Aniž bych si to uvědomil, řekl jsem jim na sebe úplně všechno. Když jsem se pak pořádně opilý objímal a líbal s Danielou, vůbec jsem si nevšiml, že mi její matka něco hodila do pití.
Brzy poté se mi začala točit hlava a viděl jsem rozmazaně.
"Asi jsi přebral. Ale neboj se, pomůžeme ti." řekla mi Daniela. Pak jsem ještě ucítil, jak mi někdo pomáhá vstát a co bylo dál, si už nepamatuji.
Probudil jsem se doma s bolestí v hlavě a nepříjemným pocitem v rozkroku. Posadil jsem se a sotva jsem si stačil uvědomit, že jsem úplně nahý, všiml jsem si svého penisu. Byl uvnitř úzké a malé umělohmotné trubky, která ho dokonale obepínala. Trubka byla mírně ohnutá dolů a kroužkem ze stejného materiálu upevněna kolem kořene penisu a varlat. Pás cudnosti! Nevěřícně jsem na něj zíral a nechápal, kde jsem k němu přišel.
Chytil jsem za něj a snažil se ho nějakým způsobem stáhnout. Ale vše bylo marné. Držel pevně!
Náhle jsem za sebou uslyšel pobavený smích. Překvapeně jsem se otočil a za mnou stála Daniela, cikánská společnice ze včerejška.
"Co tu děláš?! A co má znamenat tohle?" zakřičel jsem na ni a ukázal na pás cudnosti. Výsměšně se uculovala, když šla ke mně. Posadila se do křesla naproti a pak mi vše vysvětlila:
"No, když jsem zjistila, že jsi bohatý podnikatel, který žije sám, uspala jsem tě a se svojí matkou jsme tě odvedly sem. Nejdřív jsme měly v úmyslu tě okrást, ale pak jsme přišly na něco mnohem lepšího. Od sestry, která žije v Americe, mám tenhle pás cudnosti. Nasadily jsme ti ho a klíček jsme dobře schovaly.
Nejdříve tě necháme tak týden hezky zamčeného, abys zkrotl, a pak ti dovolíme, aby sis nás k sobě nastěhoval. Budeš nás živit, strojit a sloužit nám a my ti za to občas umožníme uvolnit se. Samozřejmě pouze za odměnu a jen tak často, abyses z toho nezbláznil. Proč sníst slepici, když snáší zlatá vejce." Rozzuřil jsem se.
"Ty svině cikánská, co si to dovoluješ?" zařval jsem na ni vztekle a vyskočil z postele.
"Za tohle mě na kolenou odprosíš a koupíš mi diamantový náhrdelník," odpověděla chladně.
"No to jsi uhodla! Nejenom, že ti nic nekoupím, ale ještě za to půjdeš sedět." Opět se na mě výsměšně podívala a pohladila si bříško.
"Měl bys také vědět, že když půjdeš na policii, klíček od pásu cudnosti zahodím a ty ho už nikdy nesundáš. My dostaneme nanejvýš podmínku, ale tebe chci vidět po pár týdnech, nebo dokonce měsících. Bude z tebe neukojená troska, zralá tak do blázince."
"Snad si nemyslíš, že to nedokážu sundat. Za dvě, tři hodiny to bude dole a ty si to hezky odneseš, o tom nepochybuj!" Řekl jsem jí výhrůžně. "Mně nikdo poroučet a omezovat nebude. Tomu věř!"
"No když myslíš," pokrčila rameny. "Ale až si konečně uvědomíš, že bez mého dovolení si ho už nikdy ani nevyhoníš, a rozhodneš se být poslušný, zavolej. Číslo máš na stolku. Do té doby se měj hezky a užij si to." Zahihňala se.
Než jsem se vzpamatoval, zmizela v chodbě a já uslyšel už jenom bouchnutí dveří. Sedl jsem si a přemýšlel, co dál dělat. Policii jsem zavrhnul, protože jsem nepochyboval, že by klíček opravdu zahodila. A riskovat, že to pak nesundám, jsem opravdu nechtěl. Začal jsem si pás prohlížet, všelijak za něj tahat a zkoušet, jestli bych ho nedokázal sundat sám. Ale brzy mi bylo jasné, že ne. Něco takového bez pomoci rozhodně nezvládnu. Budu tedy muset jít k nějakému zámečníkovi. Ne, že bych z toho byl nadšený, ale raději mít ostudu, než poslouchat a živit nějakou cikánskou šlapku.
Začalo se mi chtít na záchod. Jakmile jsem přišel na toaletu, pochopil jsem, že si budu muset sednout jako ženská, abych si nepomočil nohy. "Do prdele!" zaklel jsem. "Tohle jí nedaruju!"
Oblékl jsem se a běžel jsem k autu. Chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou. Rozhodl jsem se, že zajedu na druhý konec města, kde mě nikdo nezná a tak třeba uniknu ostudě. Zastavil jsem u jedné velice seriózní a uznávané firmy, o které jsem věděl od svých obchodních partnerů.
Vystoupil jsem z auta a opatrně nakoukl dovnitř. Byl tam jen jeden starší muž v montérkách. Přistoupil jsem k němu.
"Prosím vás, mám vám takovou delikátní a dost intimní prosbu," oslovil jsem ho potichu. Tázavě na mě pohlédl.
"Můžeme jít někam dozadu?" zeptal jsem se. Trochu nedůvěřivě na mě pohlédl a pak mi pokynul rukou. "Tak pojďte," zabručel. Zašli jsme do zadní části dílny, kam nebylo od vchodu vidět.
"Víte je mi to strašně trapné," začal jsem ze sebe soukat, "ale mám na sobě tohle." Než se vzpamatoval, stáhl jsem si kalhoty a ukázal mu pás cudnosti. Muž překvapeně hvízdl.
"Můžete to prosím vás nějak sundat?" zeptal jsem se, úplně rudý hanbou. Technik poklekl a podíval se zblízka na to hrozné zařízení.
"Jo, to by neměl být problém, je to jen z umělé hmoty." řekl sebevědomě. V duchu jsem zajásal. Tak se ta potvora cikánská přepočítala. To určitě, chtít mě vydírat. Na mně jsi krátká!
"Moment!" zaznělo náhle. "Tady je nějaký nápis. US MJ DEFENSE 02. S tím jsem se ještě nesetkal." Zahuhlal technik spíš pro sebe.
"Co to znamená?" Zaplavilo mě divné tušení, že sundání bude asi trochu složitější, než se původně zdálo.
"To nevím. Budu muset zavolat do centrálního skladu. Tam to budou vědět. Tak ještě moment." Narovnal se zámečník a odešel do vedlejší místnosti, kde měl telefon. Slyšel jsem, jak někam volá a pak tlumený rozhovor. Když se vrátil, tvářil se vážně.
"Tak co je?" naléhal jsem na něj. "Dokážete to sundat?" Zavrtěl hlavou.
"Teda nevím, kde jste k tomu přišel, ale obávám se, že tohle vám žádný zámečník nesundá. Je to totiž vyrobeno ze speciálního plastu, nedávno vyvinutého americkou armádou. Tenhle materiál je tvrdší a pružnější než ocel, takže si nedokážu představit, čím bych vám to mohl sundat, aniž byste přišel o to, co v tom máte zamčené."
"A co zámeček? Ten přece musí jít odemknout." zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Ten nápis prý znamená, že tenhle pás cudnosti se používá ve vězení pro trestance, kteří sexuálně obtěžují ostatní vězně. Je v něm speciální zámeček, který bez originálního klíče nejde odemknout, aniž by se natrvalo nezasekl. Takže ve vlastním zájmu to nezkoušejte nijak pokoutně odemknout, nebo se z toho nedostanete už nikdy." Chtělo se mi brečet.
"A co mám tedy dělat?"
"Jediná vaše šance je být velice hodný na dámu, která vám ho nasadila. Udělat vše, co jí na očích uvidíte a až vám to jednou sundá, už si to nikdy nenechat nasadit." Poradil mi technik to, čemu jsem se právě chtěl vyhnout.
Přijel jsem domů dost bezradný. "Přece si k sobě nenastěhuju těhotnou cikánskou prostitutku i s její matkou a nebudu je až do konce života vydržovat a dokonce jim snad i sloužit." Uvažoval jsem nešťastně. Ale zdálo se, že mi nic jiného nezbývá.
Už po třech dnech jsem byl neskutečně nadržený a přímo jsem trpěl. Ze všech sil jsem se musel snažit myslet na něco nevzrušivého, protože jinak se mi okamžitě snažil postavit, což bylo díky jeho uvěznění docela bolestivé. Stačilo potkat na ulici hezkou holku v minisukni nebo s hlubokým výstřihem a měl jsem problém to rozdýchat. Okamžitá bolest dole "v kleci" mi vždy ihned připomněla, jak se věci mají. Bez jakékoli možnosti uvolnění jsem byl nadrženější a nadrženější a po pár dnech jsem už nedokázal myslet na nic jiného. I při vzpomínce na ošklivou Danielu jsem byl vzrušený a toužil po ní. Každou noc jsem se navíc několikrát probouzel kvůli nepříjemným, často až bolestivým pocitům, jak se chtěl můj penis samovolně ztopořit. Ale nemohl! Při představě, že by to takhle mělo zůstat natrvalo, jsem kapituloval. Vzal jsem ze stolku Danielino číslo a zavolal jí.
"Haló?" ozval se její hlas.
"To jsem já," pípnul jsem nesměle.
"Kdo já?" zeptala se, přestože jí muselo být jasné, kdo volá.
"Karel. Chtěl jsem tě poprosit, jestli bys mi to mohla sundat. Zaplatím ti kolik budeš chtít." Slíbil jsem jí poníženě.
"Ale nic takového jsme si přece neujednali. Já myslím, že jsem ti jasně řekla, že máš zavolat za týden, abych se k tobě nastěhovala. Týden ještě neuběhl a o ničem jiném nebyla řeč." A zavěsila. Šílel jsem. To snad nevydržím! Ještě nejméně čtyři dny, než mi to snad sundá.
Sedmý den ráno jsem už úplně roztřesený opět vytočil Danielu. Nic! Měla vypnutý mobil! Bloumal jsem po domě sem a tam a neustále to zkoušel. Konečně asi v půl dvanácté to vzala.
"Ano?"
"Prosím, chtěla by ses tedy ke mně nastěhovat?" Navrhl jsem jí to už bez okolků, protože jsem to nechtěl opět protahovat.
"Ráda tvojí prosbu přijímám. Řeknu matce, aby se také připravila. Jo a nezapomeň na tu omluvu a diamantový náhrdelník. Bez něj ani nejezdi!" Poručila, a pak mi nadiktovala svou adresu. Náhrdelník! Na ten už jsem si ani nevzpomněl a hlavně mě nenapadlo, že to myslela vážně. Další zdržení!
Po cestě jsem zaskočil do bankomatu a pak do nedalekého klenotnictví. Koupil jsem ten nejlevnější, přesto mě stál hezkých pár tisíc. A už jsem chvátal za Danielou.
Podle adresy bydlely ve staré části města, kde v neudržovaných bytech žili pouze staří nebo sociálně slabí lidé. Obě Cikánky už mě čekaly. Stály před domem s několika kufry a vyhlížely mě. Sotva jsem vystoupil, pohlédl jsem na Danielu. Měla nemoderní žluté lesklé šaty se sukní ke kolenům a širokými ramínky bez rukávů, které teď těsně obepínaly její vypouklé břicho. Na nohou červené lodičky a namalovaná byla opět jako laciná štětka. V tu chvíli se mi ale zdála krásná. Krásnější než jakákoli modelka, nebo miss. Opět jsem pocítil lehké zaškubání tam dole a hned poté už známou bolest, která mě vrátila do reality.
"Ukaž!" Řekla mi bez okolků Daniela. Zděšeně jsem se na ni podíval. Snad nechce, abych se tady na ulici svlékal? Ale chtěla. Něco řekla potichu matce a pak se na mě obořila:
"No tak dělej, tys neslyšel?" Chtě nechtě jsem uposlechl a stáhl si kalhoty i slipy. Obě Cikánky si přede mě přidřeply a začaly si pás cudnosti prohlížet, jako by ho viděly prvně v životě. Dokonce mě osahávaly a za pás lehce tahaly. Přitom si něco říkaly romsky.
"Je to praktická věcička, viď?" zeptala se mě výsměšně Daniela. "Ten tvůj maličký chudáček je tam hezky natěsno a na holky se můžeš jenom dívat. No, vagína se pro tebe teď stane velice vzácným zbožím. Ty jsi tu proto, abys nositelkám vagín sloužil, ne si s nimi užíval." Dořekla a obě ženy se rozesmály. Zrudl jsem hanbou a ponížením.
Daniela se náhle panovačně rozkročila a sykla na mě: "Čekám!" Pochopil jsem, že myslí omluvu. Natáhl jsem si tedy kalhoty, klekl si před ní na kolena a poníženě ji odprosil. Nejraději bych se propadl. Nebyl jsem zvyklý někoho odprošovat a už vůbec ne cikánskou šlapku vkleče na ulici. Pak jsem si stoupl a podal jí náhrdelník. Prohlédla si ho a hned mě zchladila:
"No nic moc, ale dejme tomu. Lepší bude, když mi hned zítra dáš peníze a já si dojdu koupit jiný a hezčí. Ale abys neřekl, za tu snahu ti odpouštím. A teď už nalož naše věci a jedeme. Už mě to tu nebaví."
Poslechl jsem a brzy jsme byli u mně doma. Obě Cikánky byly svým novým domovem vyloženě nadšeny. Poté co jsem jim musel ukázat vše od sklepa až po půdu a ještě samy prošmejdily celý barák, přičemž vlezly i do každé skříně a poličky, se u mě okamžitě zabydlely. Obsadily většinu skříní a mé věci v domě, které považovaly ze zbytečné, vyhodily. Poté rozhodly o novém uspořádání. Ložnici se širokou měkkou postelí si zabrala Daniela, její matka pak menší postel, kterou jsem musel přestěhovat do vedlejší místnosti. Na mě zbyla pouze pohovka, kterou jsem musel mít v malém pokojíku hned naproti ložnici, abych prý byl po ruce i v noci.
Pak si mě zavolaly a oznámily mi:
"Byl jsi asi zvyklý dělat si co chceš, ale to u nás rozhodně nebudeš. Tebe máme pouze od toho, abys nás živil a poslouchal na slovo. Na nic jiného! Budeš dělat vše, co ti přikážeme. Všechny domácí práce, práce na zahradě a další věci. Danielu, jako nastávající matku, budeš obzvlášť opečovávat a dělat vše, co jí na očích uvidíš. Za sebemenší neposlušnost tě budeme přísně trestat. Nejdříve prodloužením tvého pobytu v pásu cudnosti, později vymyslíme i jiné, zábavnější tresty, abychom se při tvé výchově nenudily. Asi to bude chvíli trvat, ale uvidíš, že si tě převychováme tak, že tě nic jiného než starost o naše pohodlí ani nenapadne."
"Ale to..." snažil jsem se ohradit, ale byl jsem přerušen starší z žen.
"Tohle je přesně to, co říkám. Jak je vidět, potřebuješ velice tvrdou a soustavnou výchovu, aby sis nic takového nedovoloval. Ale my už se o to postaráme. Za pár měsíců si bez našeho souhlasu nedovolíš ani promluvit. Celé naše snažení bude směřovat k tomu, abychom tě zbavily jakékoli snahy o něčem rozhodovat nebo mít vlastní vůli. Jen když budeš pod naší úplnou kontrolou, nebudou s tebou problémy a nebudeš se vzpírat našim příkazům. Od této chvíle za tebe rozhodujeme pouze my, protože jako ženy jsme chytřejší. A ty nás prostě budeš poslouchat, i když je jasné, že zpočátku tě budeme muset velice často trestat, než se naučíš správnému chování vůči nám." Jen jsem zíral a nevěřil vlastním uším. Co si o sobě myslí? Že jim budu do konce života sloužit? A ony mě snad budou trestat jako nějaké neposlušné dítě? To určitě. Jakmile mi sundají to hrozné zařízení, hned je vyhodím na ulici. A nejspíš jim ještě pořádně nafackuju. Mezitím Naděžda pokračovala:
"Jak jsi nám sám řekl, ve firmě je tě potřeba jen několik hodin denně, zbytek dne můžeš být doma, což se nám hodí. Takže tvůj denní režim bude asi takovýto: ráno vstaneš první, uděláš snídani a oběma nám ji přineseš do postele. Než se najíme, tak trochu poklidíš a vyčistíš nám boty. Pak nám pomůžeš s oblékáním, usteleš postele, umyješ nádobí a budeš moci jít do práce. Po přesně určené době, na které se ještě domluvíme, se vrátíš i s nákupem a tvé povinnosti pokračují. Opět úklid, luxování, praní a žehlení. Pak uděláš večeři, opět umyješ nádobí a hezky nás vykoupeš. Pak nás uložíš a ještě před spaním jazykem uspokojíš. To budeš ale dělat i ve dne, kdykoli budeme chtít. Pak můžeš jít také spát. Takhle to bude přes týden, o víkendu budeš mít navíc práci na zahradě, čištění bazénu, mytí auta a tak. Rozuměls?"
"No tohle snad nemůžete myslet vážně!" Vykřikl jsem pobouřeně.
"Právě sis vykoledoval další dva dny v pásu cudnosti." Řekla mi chladně Daniela. "Tak co, rozuměls?" Zděšeně jsem se na ni podíval a pochopil, že to myslí vážně. A nejenom to. Každý můj další odpor by znamenal prodloužení mého mučivého stavu. Rychle jsem tedy pokýval hlavou na znamení souhlasu.
"Nic jsem neslyšela!" Řekla tentokrát mnohem přísněji Daniela a dodala: "A samozřejmě nám budeš vykat a oslovovat mě milostivá slečno Červeňáková, a moji matku milostivá paní Červeňáková. Jasné?"
"Ano, jasné, milostivá slečno Červeňáková." odpověděl jsem jí pokorně, abych mi nepřidala ještě nějaký den. I tak to bylo nesnesitelné. Další prodloužení už bych snad nevydržel.
"Pochopitelně žádní kamarádi, televize, či jiné zbytečnosti. Také ti budeme kontrolovat telefony, poštu a prohlížet věci a oblečení, abychom tě měly pod naprostým dohledem. Peníze nám budeš všechny odevzdávat a my ti za odměnu poskytneme každý měsíc malé kapesné. Tak budeme mít jistotu, že tvá výchova nebude ničím rušena. Uvidíš, jak ti to bude svědčit." oznámila mi nakonec. Jen jsem opět pokýval hlavou a nepřestával ji zamilovaně a nadrženě pozorovat. I přes bolest z rozkroku jsem nedokázal odtrhnout oči z jejího klína. Všimla si toho.
"Chtěl byses udělat?" Zeptala se vyzývavě a rozesmála se. "Ale nemůžeš, co? Nikdy bych nevěřila, jak je tahle věcička účinná. Stačí pár dní a udělal bys cokoli, aby ses mi zalíbil. Aspoň budeš lépe a ochotněji plnit naše příkazy."
Chvíli mě sledovala a přitom si hladila těhotenské břicho. Pak si rukou zajela do klína a párkrát si po něm přejela. Šílel jsem.
"No, když se nemůžeš udělat ty, alespoň zatím jazykem uspokojíš mě. A dej si záležet. Na tom, jak budu spokojená, záleží, za jak dlouho ti to sundám." Pak mi pokynula a já po čtyřech přilezl před ní. Pohodlně se usadila a roztáhla nohy, čímž odhalila, že pod šaty nic nemá.
Sklonil jsem hlavu mezi její nohy. Ovanul mě silný nakyslý pach jejího přirození, moči a voňavky. Chtěl jsem obličejem zase uhnout, ale ona mě chytla za vlasy a hlavu mi přitlačila úplně ke své vagíně.
"Lízej!" Poručila mi. Nezbylo mi než uposlechnout. Uprostřed hustých černých chloupků, přesně proti mým ústům, se přímo nabízela její růžová vytahaná vagína. Jazykem jsem jí přejel stydké pysky a ucítil v ústech podivnou chuť její šťávy. Pokračoval jsem v plnění jejího příkazu. Jazykem jsem olizoval vnějšek i vnitřek vagíny a jemně jí masíroval klitoris. To se jí líbilo, protože začala nahlas sténat. Pevně mi sevřela stehny hlavu, abych nemohl ucuknout. Napůl omámen jejím silným ženským pachem jsem poslušně dál a dál lízal její intimní místa. Zdálo se to nekonečně dlouho, než dosáhla vyvrcholení. Úplně se třásla, nahlas křičela a pak začala rytmicky škubat pánví. "Nepřestávej!" Zachroptěla. Proud její šťávy mi vystříkl do obličeje a začal jí stékat po stehnech.
"Slízej to!" Řekla mi jako nějakému psovi a mně opět nezbylo nic jiného, než to udělat. Nejenom stehna, ale i celou vagínu jsem jí musel vyčistit do sucha. Teprve pak byla spokojená. Bylo to pro mně neuvěřitelně ponižující, takto na povel ji jazykem uspokojovat, zatímco já jsem trpěl zamčený v pásu cudnosti a udělat jsem se bez jejího povolení nemohl. Připadal jsem si skutečně jako nějaký její pes. V ústech mi zůstávala nakyslá pachuť a mezi nohama nepříjemný tlak.
"Chováš se jako nadržený pes. Ale když ono ti nic jiného nezbývá, viď?" Otevřeně se mi pošklebovala. Pak zavolala romsky něco na matku. Ta ihned přišla, také romsky jí odpověděla a obě se hlasitě rozesmály. Bylo zřejmé, že se baví na můj účet.
"No a teď už mazej dělat večeři," přišel další rozkaz. Samozřejmě jsem uposlechl. Sotva jsem po jídle sklidil a umyl nádobí, už na mě volala Daniela, abych ji šel umýt.
Seděla nahá ve vaně plné teplé vody, napůl zakrytá pěnou a já opět ucítil nepříjemný tlak v podbřišku. Vzal jsem do ruky houbu a jemně ji omýval celé tělo. Díky mé nadrženosti mi připadala krásná jako nějaká bohyně a já přímo hltal její tělo. Když mi dovolila omýt i prsa a přirození, musel jsem se na chvilku odvrátit, protože bolest dole se stávala nesnesitelnou. Snažil jsem se myslet na něco nevzrušivého, ale nešlo to. Samozřejmě věděla, co se se mnou děje, ale jenom se pobaveně usmívala. Pak vstala a já ji musel otřít ručníkem do sucha. To už jsem to nevydržel a klekl před ní na kolena:
"Prosím vás, milostivá slečno Červeňáková, dovolte mi udělat se. Vždyť jsem dělal všechno, co jste mi poručila. A budu vás poslouchat i nadále. Prosím!" Už mi vůbec nevadilo, že se před ní poníženě plazím. Moje jediná myšlenka a touha, byla udělat se. Jakkoliv. Dokonce jsem jí začal líbat nohy na důkaz své oddanosti, jen aby pochopila, že to myslím vážně.
Chvíli mě sledovala a pak něco romsky křikla na matku. Chvíli se spolu o něčem dohadovaly a nakonec mi Daniela řekla:
"Sice jsem ti slíbila ještě dva dny, ale dobře, zcela výjimečně na tebe budu hodná a dovolím ti uvolnit se. Ale nejdřív dokončíš své povinnosti! Na koupel čeká ještě moje matka." Vděčně jsem se na ni podíval a nezapomněl uctivě poděkovat. Pomohl jsem jí s oblékáním noční košilky a sotva jsem napustil čistou vodu, už tam její matka stála.
Jestliže byla Daniela podle mých "střízlivých" měřítek nehezká, její matka byla přímo odporná. Ale vlivem svého stavu jsem fascinovaně hleděl na její vytahané povislé břicho, visící ňadra a tlustou postavu se zakulaceným pasem a měkkým rozplizlým zadkem. I ji jsem jemně omýval, jako by to byl nějaký poklad. Po koupeli jsem ji osušil a oblékl a šel znovu za Danielou.
"Milostivá slečno Červeňáková, již jsem vaši matku vykoupal. Dovolíte mi prosím uvolnit se?" Opět jsem ji poníženě poprosil.
"Dobře. Jdi do ložnice mé matky a tam se svlékni donaha." Rychle jsem učinil, co mi poručila a těšil se na to, až mi pás cudnosti sundá, připraven nenechat si ho znovu nasadit. Odhadl jsem, že mám větší sílu než ony, takže násilím mi ho nasunout nedokážou. Konečně se blíží okamžik svobody!
Za několik minut vešly do místnosti obě ženy. Trochu jsem se před nimi styděl, tak jsem chtěl rukama zakrýt svou nahotu. Ale byl jsem okřiknut, že se před nimi nemám co stydět a že obě již viděly tolik chlapů, že je nemůžu ničím překvapit.
"Lehni si na postel a natáhni ruce nad hlavu." Poslechl jsem a udiveně položil ruce, jak chtěly. Cvak! Cvak! Cvakly dvakrát želízka a mé ruce byly pevně připoutané k ocelové pelesti postele. Do hajzlu! Tak s tímhle jsem nepočítal! Škubal jsem rukama ze všech sil, ale ocelové trubky byly pevné. Obě ženy stály nade mnou a s úsměvem sledovaly mé marné počínání.
"Snad sis nemyslel, že ti to sundáme jenom tak a nepojistíme se? Tak hloupé nejsme. Navíc teď, když už si pomalu začínáš zvykat na život bez sexu a na to, že ženskou vagínu budeš smět do konce života pouze olizovat jako poslušný pejsek, by sis to přece nechtěl pokazit." Opět se mi otevřeně vysmívala Daniela. Její matka z toho měla legraci.
Pak konečně odněkud vytáhla klíček a pás cudnosti mi odemkla. Ach, to byla úleva! Penis se okamžitě vztyčil jako sloup. Daniela na něj navlékla prezervativ a vzala ho do ruky. Už v té chvíli jsem měl co dělat, abych se neudělal. Ale ono to bylo vlastně jedno, protože stačilo, aby mi po něm dvakrát přejela a začal jsem stříkat jako o život. Několikrát jsem sebou zaškubal vzrušením, které mě zaplavilo a... konec. Po té dlouhé abstinenci to bylo krutě rychlé. Daniela mi stáhla prezervativ a zatímco ho nesla vyhodit, její matka mi důkladně omyla a očistila přirození. Pak opět vzala pás a chtěla mi ho nasadit. Bránil jsem se tomu a škubal sebou na posteli, ale bylo to marné. S Danielinou pomocí mě lehce přemohla a pás mi opět nasadila a zamkla.
"Přece bys nechtěl po světě běhat bez pásu cudnosti? To bychom ti nemohly udělat." Poplácala mě Naděžda po přirození. Teprve když Daniela zkontrolovala, jestli jsem důkladně "uvězněný" a odnesla někam uschovat klíček, sundaly mi pouta. Daniela šla spát a když jsem chtěl také odejít, chytla mě Naděžda za ruku.
"Kampak? Ještě mě máš před spaním uspokojit jazykem!" Nato si lehla na postel a roztáhla nohy. Přestože jsem si teď, po uvolnění, uvědomoval, jak je ošklivá, nezbylo mi nic jiného, než si vlézt k ní pod peřinu a udělat to, co chtěla. Teprve když po několika minutách dosáhla orgasmu a já ji jazykem očistil do sucha, mohl jsem odejít. V kuchyni mi pak dalo hodně práce, zbavit se v ústech jejího ženského nakyslého pachu.
Další dny probíhaly přesně tak, jak to obě ženy určily. Ráno snídani do postele, mezitím úklid, čištění jejich bot a tak dál, až do večera. Už jsem si pomalu na nový režim začínal zvykat. I na ten nepříjemný pocit mezi nohama a na to, že uvolnění přijde vždy až ve chvíli, kdy už začínám šílet. Přesně, jak mi to Daniela kdysi předpověděla. Obě Cikánky se mým stavem vždy velice bavily a zvlášť Daniela si přímo libovala v mém ponižování. Mě přitom nezbývalo nic jiného, než sklopit hlavu a nechat si to líbit.
Zato obě ženy si svůj nový život začaly užívat plnými doušky. A tak zatímco já musel celý měsíc vystačit se směšným kapesným, které mi dávaly, jim chodily na účet všechny mé peníze, takže mohly vesele utrácet za šaty, boty, šperky, a různé hlouposti. A ony se v žádném případě neomezovaly. Já pro ně byl skutečný Oslíček otřes se. Mě držely v poslušnosti pásem cudnosti a dokonalým ovládnutím mého sexuálního života, ony si užívaly v hodinových hotelích s různými milenci, o čemž mě vždy nezapomněly zpravit i s podrobnostmi. Doma jsem se pak musel starat o jejich maximální pohodlí. A taková Daniela toho využívala dokonale a volala si mě i v noci, jen aby mi ukázala, že ona je tady paní. Další schválností vůči mě bylo i to, že přede mnou se bavily jedině romsky, abych jim nerozuměl. Nikdy jsem tak nevěděl, co mají v úmyslu.
Po celou dobu jsem se snažil najít klíček od pásu. Ale přestože jsem nenápadně prohledal celý dům, bylo to marné. Klíček byl uschován tak, že jsem neměl šanci ho najít. Byl jsem v dokonalé pasti.
Po několika týdnech, když jsem se vrátil z práce, ke mně přistoupila Daniela a s potutelným výrazem se mě zeptala, jestli vím, co je nového. Odpověděl jsem, že nevím.
"Tvůj výcvik přechází do druhé fáze." prohlásila. "Už tě nebudeme trestat pobytem v pásu cudnosti, protože ten se stane trvalou součástí tvého života. Od této chvíle ho budeš nosit do konce života a zbavovat tě spermatu budu pouze jednou za čtrnáct dní. Ani o den dříve." Málem jsem omdlel! To snad nemůže myslet vážně! Nejdéle jsem ho měl zatím dvanáct dní a to už jsem se úplně třásl a nedokázal myslet na nic jiného. Ani spát jsem pořádně nemohl, jak mě neustále budil tlak mezi nohama. Ale Daniela pokračovala:
"To tě totiž bude udržovat ve stavu neustálé nadrženosti a zamilovanosti ke mně, a ty tak ani nepomyslíš na to, že bys mi mohl třeba jen odmluvit, nebo dokonce protestovat proti novému způsobu trestání. Když jsi neukojený, necháš si ode mně líbit úplně všechno, a to přesně potřebujeme." A měla naprostou pravdu. Již po pár dnech v pásu bych udělal cokoliv, jen abych se zalíbil. Pak mi pokynula, abych ji následoval.
V obýváku mi ukázala to, co pro mně koupila. Rákosku. Pružnou a dlouhou, a jak mi řekla, budu s ní dostávat na holou za sebemenší neposlušnost.
"Tenhle způsob trestání je mnohem zábavnější a nepochybuj o tom, že bude mít také větší výchovný efekt. Uvidíš, jak tuhle naši péči jednou oceníš." Ušklíbla se. "Čím dříve se z tebe stane dokonalý sluha, tím lépe."
"Jo a kdyby tě náhodou napadlo, že se dobrovolně nechat trestat rákoskou na holou nechceš, tak ti nechám pás cudnosti třeba celý měsíc. Těch čtrnáct dnů totiž platí pouze v případě, že budeš hezky spolupracovat a tělesné tresty budeš ochotně přijímat jako součást tvé převýchovy." Nevěřícně jsem na ni koukal a uvědomil si, že jsem úplně bezmocný. Věděl jsem, že mě má dokonale v hrsti a já se budu muset nechat od obou Cikánek vyplácet na holou, kdykoli budou chtít.
A možnost nový nástroj hned vyzkoušet dostala Daniela brzy. Když jsem večer čistil její boty, při kontrole si všimla zbytku nějaké barvy na podrážce. Jen se spokojeně usmála a hned určila trest. Patnáct ran na holou. Odvedla mě do kuchyně a poručila mi:
"Svlékni se a ohni přes opěradlo židle!" Zůstal jsem na ni zírat a zaraženě přemýšlel, co mám dělat. Vtom dopadla rákoska na moje stehna. I přes kalhoty to bolestivě štíplo.
"Tak dělej! Nebo ti zvýším počet ran!" Vyštěkla netrpělivě. Rychle jsem tedy uposlechl a svlékl se donaha. Přistoupil jsem k židli a poslušně se ohnul, jak mi poručila. Mé hýždě teď byly hezky vystrčené, přímo připravené k výprasku.
Ucítil jsem, jak mi rákoskou přejíždí po půlkách. Pak ji náhle dala pryč a... nic. To čekání bylo strašné. Až najednou krátké zasvištění a úder. Bolelo to mnohem víc, než jsem čekal. Do jemné kůže na mém zadku se tenký prut přímo vpálil. Zakňučel jsem bolestí a narovnal se.
"Dolů! Na místo!" ozvalo se za mnou, jako by mluvila se psem. "Nebo to nebude patnáct ran, ale pětadvacet." Raději jsem rychle uposlechl a znovu se ohnul. A to už dopadla další rána.
"Aúú!" Vykřikl jsem a dával si pozor, abych zůstal ohnutý. A další úder. A další. Pokaždé jsem vykřikl bolestí a škubnul sebou. Rákoska znovu a znovu dopadala na jemnou kůži a zanechávala na ní rudé bolestivé pruhy. Mé výkřiky musely být slyšet snad až ven. Po patnácté ráně jsem měl již slzy v očích a naprosto nedůstojně brečel. Daniela byla spokojená.
"Vidíš? Příště už mé boty určitě vyčistíš dokonale. Říkala jsem ti přece, že je to velice výchovné. A s každým dalším výpraskem z tebe bude o trochu lepší sluha." Posmívala se mi. Držel jsem si bolavá místa a ploužil se do předsíně pokračovat v práci. Daniela tam za chvilku přišla za mnou a s rákoskou v ruce se okolo mě procházela jako nějaká bachařka. Tentokrát byla spokojena.
Výprasky od té doby začaly obě mé věznitelky používat často. Přestože jsem se snažil dělat všechny své povinnosti co nejlépe, téměř vždy si něco našly. Zvláště Daniela, která se snažila si ze mně vychovat ne sluhu, ale spíš otroka. A dělala to rafinovaně. Za jakýkoliv prohřešek mi udělila výprask, až jsem měl hýždě a zadní část stehen pokrytou rudofialovými pruhy, za odměnu mi naopak dovolovala uspokojovat ji jazykem, což se pro mně při nemožnosti vlastního vyvrcholení brzy stalo nejvyšším vrcholem blaha. I přesto, že právě přitom jsem si vždycky nejvíc uvědomoval to sexuální napětí, ve kterém mě schválně udržuje a že při tom jsem zažíval nejvíce bolestivých pocitů tam dole. Ale byl jsem tak ovládán hormony, že jsem tuto ponižující službu vnímal jako jeden z nejdůležitějších úkolů ve svém životě.
Konečně jednoho dne Daniela odjela do porodnice. Ještě před odjezdem požádala matku, aby na mě po tu dobu, co tu nebude, byla mnohem přísnější, abych jí nezvlčil. Co starší z Cikánek slíbila, to také splnila. Následujících čtrnáct dní jsem se ani nezastavil a tělesně trestán jsem byl i několikrát denně. Navíc pochopitelně bez "uvolnění". Přímo jsem se těšil na návrat Daniely a na její ponižování!
Po jejím návratu mi ale přibyly povinnosti. Kromě všech dosavadních jsem se musel starat i o její dítě. Dělal jsem vše, kromě kojení. Navíc jsem musel její dítě přijmout za vlastní (můj protest velice rychle zlomila několika výprasky a prodloužením pobytu v pásu cudnosti). Teď byla Daniela teprve spokojená.
A teď, když neměla těhotenské břicho, procházela se ráda po bytě jen ve spodním prádle, aby mě, jak říkala, motivovala. Věděla, jak při tom trpím, a vychutnávala si to. Dnes mi to udělala opět. Nadrženě a bezmocně jsem ji sledoval.
Byla nádherná. Její tmavě hnědé pružné tělo s dlouhými černými vlasy přímo kontrastovalo se stříbrnými saténovými kalhotkami a podprsenkou, které měla na sobě. Jak se tak procházela po pokoji, kalhotky těsně obepínaly její zadek. Pocítil jsem neskutečnou touhu roztáhnout jí nohy a pořádně si s ní užít. Ale přesně v tu chvíli jsem byl vrácen do reality nepříjemným, až bolestivým pocitem mezi nohama. Mé přirození se snažilo vztyčit, ale pás cudnosti mu v tom dokonale zabránil. Bylo to hotové mučení! Tak strašně jsem toužil se udělat, ale zároveň jsem věděl, že to není možné.
Věděla, co prožívám, tak se jen škodolibě usmívala. Ale já to už nevydržel a vrhl se k ní. Klekl jsem si před ní a pevně ji objal oběma rukama. Povýšeně se na mě podívala a pak se otočila, takže jsem měl před obličejem její zadek. Začal jsem jí ho nejprve přes kalhotky, potom jen tak, olizovat. A nepřestával jsem tak dlouho, až ho měla úplně mokrý. Uvědomoval jsem si, jak je to ponižující, ale hormony byly silnější než má hrdost a já věděl, že se jí líbí, když se takto ponižuji.
"Prase!" řekla mi pohrdlivě a odstrčila mě. Pak si kalhotky sundala a nacpala mi je do úst. "Když po mně tak toužíš, budeš moje použité kalhotky nosit v ústech až do večeře. Jestli je vyndáš, dostaneš rákoskou!" Poslušně jsem držel a byl šťastný, že alespoň takto s ní můžu být ve stálém kontaktu. Uvědomoval jsem si, že ve "střízlivém" stavu bych tohle nikdy udělal, ale teď, po jedenácti dnech v pásu cudnosti, jsem přemýšlel jen jako nadržené zvíře. Přičemž Daniela byla ta samice, která zcela ovládala mou mysl.
A tak to zůstalo již natrvalo. Sexuálně frustrovaný a pod hrozbou výprasků jsem vykonával všechny domácí práce a na slovo poslouchal obě ženy, které se staly mými paními a vládkyněmi. Ještě několikrát jsem se sice pokusil o vzdor, ale velice rychle jsem byl opět zkrocen a poslušně se vrátil k roli, kterou mi určily. K prvnímu dítěti po nějaké době přibylo i druhé a třetí a já je musel opět přijmout za vlastní. Byly to holčičky, tak i k nim jsem se musel chovat s naprostou úctu a oddaností. A tak práce přibývalo a mě po pár letech jejich nikým a ničím nerušené převýchovy už ani nenapadlo, že by něco mohlo být jinak. A obě Cikánky si dávaly velký pozor, aby si mě v takovém postavení udržely