Téma: Trest za nevěru
Jedna jediná chyba a změní se Vám celý život. A takovou chybu jsem udělal já. Šlo o nevěru. Byl jsem v tom nevinně, ale nevěra to byla, z pohledu mé manželky určitě. Ale všechno pěkně popořadě.
S Marcelkou jsme se poznali už na střední škole a hned jak nám bylo osmnáct jsme se brali, museli jsme. Narodila se nám dcera a my měli krásný rodinný život. Holka byla po rodičích a hned jak byla plnoletá se stěhovala ke svému příteli a my po letech zase zůstali sami a začali si užívat těch věcí, které jsme tenkrát nemohli. Byli jsme šťastní, měli jsme všechno, oba slušné zaměstnání, bydlení, zkrátka jsme ke slušně fungujícímu vztahu kde mezi námi i po těch letech byla pořád láska byli i slušně zabezpečení, takže nám nic nechybělo. Ale zpět k události, která mě i manželce změnila život.
Marcelka měla na starosti zaučit novou kolegyni, která byla až z druhého konce republiky a měla být u Marcelky na týden na zaškolení. Než hledat nějakou ubytovnu nebo hotel, nabídla jí Marcelka, že ten týden může spát u nás v pokoji, který byl původně naší dcery. Holky přes den pracovali a protože si padli do oka, tak každé odpoledne byla u nás dámská jízda, kafíčko, zákusky, vínko, drbání. Já se k nim vždy po práci přidal. Ne, že bych z toho byl nějak odvázaný, ale stejně jsem neměl co na práci a takto strávené odpoledne a večer bylo celkem příjemné. Byl čtvrtek, poslední den kdy u nás měla její kolegyně přespat, protože v pátek po práci měla jet rovnou domů. Já se po práci zdržel s jedním známým co slavil narozeniny a tak jsem domů přišel až k večeru v lehké náladě. Když jsem přišel do obýváku, Marcelka nikde nebyla a její kolegyně seděla u televize jen v krátkém tričku a kalhotkách a upíjela víno, už byla taky celkem v náladě.
„Ahoj, kde je Marcelka?“ ptal jsem se, už jsme si tykali.
„Před minutou odjela do práce, zapomněla si tam mobil, tak ti nemohla ani zavolat.“ Odpověděla, vstala a šla ke mně. Jednou rukou mě chytla kolem ramen, druhou rukou vzala mojí a položila si jí na prso:
„Víš, o tom, že jsi fajn chlap? Chci tě, máme minimálně půl hodiny.“ Řekla bez okolků-
„Já, já nemůžu, víš, já, já Marcelce nikdy nebyl nevěrný, ne to nejde.“ Bránil jsem se, nutno podotknout, že upřímně, ačkoliv mě opravdu velmi přitahovala.
„Vždyť nemusíš být nevěrný. Mám na tebe hroznou chuť.“ Nedala se odradit a už přede mnou klečela a rozepínala mi poklopec „Jen ti ho vykouřím, to není nevěra.“ A už měla můj tvrdnoucí ocas venku a cpala si ho do pusy. Opravdu, normálně bych to nedovolil, ale asi zapůsobil vypitý alkohol a já se nechal. A ona kouřil opravdu báječně, I když to Marcelka uměla taky krásně tohle bylo jiný, zasouvala si mě hluboko do krku, olizovala koule až k zadku a když se přisála na žalud byla jak vysavač. Tohle jsem ještě nezažil a hodně rychle se blížil k vrcholu. Když už se moje nahromaděné sperma řítilo ocasem ven, najednou se otevřeli dveře a v nich stála Marcelka.
„Byl v autě …..“ nedořekla a zůstala stát jako opařená. Ale to i já. Zlomek vteřiny než jsem se udělal to Marcelka přerušila a já bez jakýchkoliv slastných pocitů stříkal do obličeje její kolegyně. Marcelka se mi vyčítavě a naštvaně dívala do očí. Měnila barvy a pak beze slova odešla a zavřela se v ložnici. Její kolegyně s provinilým výrazem odešla do pokoje kde spala a já zůstal sám o obýváku. Neodvážil jsem se jít za Marcelkou a přes noc zůstal v obýváku. Neusnul jsem, měl jsem výčitky svědomí, bál se následků a nevěděl co mám dělat. Byl to prostě průser. Ráno okolo mě Marcelka chodila jako bych tam nebyl a její kolegyně byla potichu v koutku jako myška, ta by pro změnu byla nejradši kdyby tak opravdu nebyla. Mlčky odešli do práce a já šel chvíli po nich. Z práce jsem šel o něco dřív. Koupil květiny, uvařil Marcelky oblíbené jídlo a čekal až přijde domů. Když se otevřeli dveře, šel jsem jí naproti do předsíně s kytkou v ruce:
„Marcelko, prosím tě promiň.“ To bylo jediné co jsem stihl říct. Marcelka po mě vrhla naštvaný pohled a zamkla se v ložnici. Takhle probíhalo následujících čtrnáct dní. Nikdy jsme spolu takhle dlouho nemluvili. Já se jen užíral výčitkami svědomí a připravoval se na nejhorší, na rozvod. Bylo to přesně dva týdny, byl pátek a já přišel domů z práce. Marcelka už byla doma a všechno bylo jinak. Seděla v obýváku, puštěnou hudbu, nalitou dvojku vína a oblečená jen v černé krajkové podprsence a kalhotkách, podvazky, punčochy a přes sebe měla přehozený saténový župánek. Po prvé po dvou týdnech na mě promluvila:
„Ahoj, sedni si. Musíme si promluvit“ řekla naprosto klidným a dá se říct milým hlasem.
„Ahoj. To musíme, moc mě to mrzí, moc se omlouvám, chci ti to vysvětlit, nechtěl jsem ti ublížit.“ Byl jsem moc rád, že se spolu bavíme.
„To je jedno, tohle se odpustit nedá“ pokračovala Marcelka „teď mě chvíli poslouchej, jasný?“ ptala se já jen souhlasně kývnul. „To co jsi udělal ti neodpustím.“ Pronesla rázně a já se nadechoval, aby mohl něco říct „Nepřerušuj mě!“ řekla s důrazem v hlase a pokračovala „Dlouho jsem přemýšlela, co mám dělat, myslela jsem i na rozvod, ale na to tě i po těch letech moc miluji. Tak jsem se rozhodla pro jiné řešení. Od teď se všechno změní. Všechno.“ Nevěděl jsem co má na mysli za změny, ale byl jsem moc rád, že sama zavrhla rozvod, spadl mi kámen ze srdce. „Od teď budeš dělat co ti řeknu a kdy ti řeknu, za každý tvůj prohřešek bude trest.“ Řekla a na konferenčním stolku se objevila vařečka a pásek. To snad nemyslí vážně, myslel jsem si. Ale byl jsem rád, že můžu zůstat s ní, navíc jsem věděl, že už bych to víckrát neudělal, tak čeho se bát a navíc měl začalo zajímat co všechno vymyslela. A Marcelka pokračovala. „Budu rozhodovat i to tom co s ním a kdy budeš dělat, jasný. Od teď budu já rozhodovat, já budu hlava rodiny a taky se tak budu chovat. Ve všem. Jasný?“ Já jen souhlasně kýval hlavou a byl rád, že to dopadlo jak to dopadlo. Netušil jsem, ale co to všechno znamená. První jsem měl poznat během okamžiku. „Tak se svlíkni, do naha!“ zněl první příkaz. Začal jsem se svlékat a během chvíle stál uprostřed obýváku nahý s trčícím ocasem. „To snad není pravda, já tě tady peskuju a tobě stojí péro, no to přejde neboj.“ Okomentovala můj stav Marcelka. „Vyhoň si ho, chci abys se vystříkal sem.“ Dostal jsem od Marcelky další příkaz a podala mi prázdný talířek. Říkal jsem si, že ty její změny nejsou až tak hrozný a začal si ho honit. Netrvalo dlouho a stříkal jsem na talířek. „Teď to všechno pěkně olízej, když tak rád stříkáš někomu do pusy, ať víš jak to chutná.“ přikázala Marcelka, to jsem odmítl „Tak jo, jak myslíš.“ vstala přišla ke mně, vzala mi talířek z ruky položila ho na stolek a vedla mě do rohu místnosti k topení. Než jsem se nadál byl jsem k němu připoutaný kovovými pouty čelem ke zdi, do pusy my nacpala svoje kalhotky a ovázala páskem ze županu. Marcelka mě ze zadu chytla za koule a zatáhla, já poslušně couvnul, tím jsem byl předkloněný se zadkem vystrčeným do místnosti. Roztáhla mi nohy, sama si sedla na zem pode mě, tak, že měla můj ocas před obličejem. Pořádně jsem neviděl co dělá, ale poznal jsem, že mi na něj něco nasazuje. Když byla hotová vstala a já se mohl podívat dolu. Ocas jsem měl zamčený v kovové kleci. Můj vyděšený pohled jí pobavil, poprvé za dva týdny se usmála, ale mě do smíchu rozhodně nebylo. „Říkala jsem ti, že já budu rozhodovat o tom kdy a co s ním budeš dělat. Ale teď s ním nějakou dobu nepočítej, klíčky mám v práci.“ seznámila mě v rychlosti s mou novou situací a pokračovala „taky jsem ti jasně řekla, že budeš dělat všechno co ti řeknu a kdy ti řeknu. Jinak přijde trest. Odmítl jsi to po sobě slízat z talířku.“ dodala a vzala do ruky vařečku. Na můj zadek začali dopadat rány jedna za druhou a u toho pořád opakovala, že budu dělat všechno co chce ona a že nepřestane dokud sám nepoprosím o to, abych to mohl slízat. Nevím kolik ran jsem dostal, ale zadek už jsem měl v jednou ohni, oči jsem měl plné slz a bolestí jsem hučel do roubíku z jejích kalhotek, že to chci slízat, prosil jsem jí o to, ale nebylo mi rozumět. Když skončila položila vařečku, přinesla ke mně talířek s mým semenem a zeptala se „Chceš?“ souhlasně jsem kýval hlavou, jen aby už nepokračovala ve výprasku „Tak to máš smůlu, teď jsem na to dostala chuť já.“ řekla a začala sama všechno z toho talířku olizovat a pak dodala „Až si budu myslet, že si to zasloužíš, dám ti někdy druhou šanci to ochutnat.“ Položila talířek, sundala mi pouta a poslala mě uvařit kávu, uklidit si své věci s upozorněním, že mám zůstat nahý.
