sport a další aktivity

Sprchování ve společných sprchách jsem si se CB užil až až. Nejhorší je úplně na začátku takový ten psychický blok, kdy se člověk stydí, skoro až bojí. Realita je mnohem jednodušší.

Já to ze začátku řešil tak, že jsem se sprchoval v plavkách. Což, uznávám, je normální v bazénu, ale ne po tenise. Když jsem se trochu otrkal, tak čas od času se stalo, že jsem byl ve sprchách sám nebo tam byl jeden jeden člověk. Postupně jsem si v takovýhle chvílích začal plavky sundavat, což moji odoslnost posunulo ještě dále.

Nakonec jsem zjistil, že vždy se dá sprchovat v rohu, případně čelem ke zdi. Navíc mám průhledný CB6000s a zkušenost ukázala, třeba při otáčení, že lidi se prostě do rozkroku nedívají, a pokud ano, tak si během sekundy ničeho nevšimnou. A i pokud ano, tak stejně neví, co to bylo, a myslí, že se spletli. Za čtyři roky jsem nezažil žádnou přímou verbální ani jinou reakci od okolí.

Horší než sprchování je ale utírání. Člověk při nem dělá spoustu rozmávaných pohybů a dost se odhaluje. Začátečnícká chyba je mít s sebou malý ručník. Vem si velký, snadno jím zakryješ větší část těla.

Také jsem zjisil, po dlouhé době, když už jsem toho moc neřešil, že jsem měl více nebo méně zábran podle toho, kdo ve sprše zrovna byl. Třeba jsem vůbec neřešil seniory. Nejvíc vadily malé děti s tatínkem, těžko říct proč. Asi jsem měl obavu, aby po případném dotazy ratolesti nezačal tatínek nějak vyvádět.