Je to docela složité na to, vzít to za nějaký konec. Ale začal bych svým postřehem k té otázce, jak to pro něj může být trest, když se mu to líbí. Výprasky se mi taky líbí až k nějaké hranici a trest to pro mně je za tou hranicí. Když už bych si přál říct "dost" a nemůžu.
Je to jen dílek do celé té vaší mozaiky, já vím. Je to hodně o psychice. Abych vám oběma poradil s celým tím vaším zádrhelem, možná byste si na to měli spolu sednout a z toho všeho, co jsi tu napsala, jednu věc po druhé probrat. Jaké jsou jeho hranice, jaké tvoje. Kam by se chtěl ještě v úchylkách posunout on a kam ty. Nebo pokud bys potřebovala ty v něčem o kus zacouvat zpátky, tak abyste si to taky otevřeně řekli.
Tak jako tvůj manžel, máš i ty své touhy a své hranice, přes které nejede vlak. Nebo když jede, tak tebe to bolí a trápí a to je pro tebe i pro váš vztah špatně. Tak tohle byste si podle mě měli spolu vzájemně bez výčitek probrat.
Nad tím vším je nejdůležitější si (oboustranně) uvědomit, že je to moc důležité pro váš další společný život, abyste spolu byli šťastní, spolu i každý sám za sebe.
