Nejste přihlášen. Přihlaste se, nebo se zaregistrujte.
FORUM.CUDNOST.CZ » Příspěvky od zelenac6
Stránky 1
Zkus třeba tento: https://flowgpt.com/chat/ATzDhGG-m0tkYu5cTRGhZ
Případně další na této stránce. Někteří češtinu zvládají. Ale rovnou upozorňuji, že nečekej zázraky. Chybí tam ta lidská lstivost. Ale pokud například potřebuješ, aby někdo o tobě rozhodl na kolik dní se máš zamknout, tak proč ne. Nebo si nechat přímo vygenerovat příběh. A hlavně si to chce postupně vypilovat způsob pokládání otázek a pokynů.
Kapitola 2. Otrocké skořápky:
Otrokyně sebou trhla, najednou byla probuzena obrovským křikem. Rozhlédla se a viděla kolem sebe jenom klec. Křik se ozval znovu. Vycházel ze dveří v rohu místnosti. Netušila co tam je, ale bylo jasné, že se tam neděje nic pěkného. A asi tušila komu, protože kříž, kde spal Adam, byl prázdný. Najednou na oněch záhadných dveřích trhla klika a prošla jimi Paní Kateřina. „Tak koukám, že ses nám už probudila,“ mířila Paní rovnou k ní. „Neboj se, ač odtamtud jsou hrozné zvuky, není to tak zlé. Jen potřebujeme, aby Adam vypadal jako náš otrok a naši otroci jsou k jeho smůle depilovaní. Jo a určitě už se nemůžeš dočkat, tak se neboj, za chvíli se k nám přidáš.“ Usmála se a pokračovala kolem ní do kuchyně. Otrokyně dostala do klece jídlo a za chvíli byla puštěna ven. „Už je vše připraveno, tak pojď vedle,“ prohlásila s lišáckým úsměvem Paní Kateřina. Po vstupu do místnosti otrokyně viděla tři postavy, které vypadali jedna jako druhá. Všichni byli přehnutí přes výpraskové kozy, na nohou měli baletky a tak jejich holé zadky byli zdviženy patřičně vysoko. Od baletek ještě vedly provazy, které je drželi mírně rozkročené, a mezi nohami se všem třem houpala klícka na ptáku. Vrchní polovina těla byla zahalena pevnou látkovou svěrací kazajkou. Obojky na jejich krcích byli řetězy připevněny k zemi a držely je v předehnuté poloze. A jejich hlavy byly sevřeny v deprivační kukle.
Z tmavého kouta náhle promluvila Paní Petra: „Tvůj úkol je snadný, tímhle bičíkem rozdáš libovolně 50 ran.“ A v její ruce držela obyčejný jezdecký bičík na koně. „Má to ale svá pravidla, za každou ránu, kterou se rozhodneš neudělit, nebo usoudíme, že byla slabá, na konci dostaneš ty dvě rány. A za každou ránu, kterou udělíš jednomu z našich otroků, na konci může daný otrok dát ránu tobě. Teď se pozná, jak moc jsi ochotna se obětovat pro svého Pána, jestli ho vůbec mezi nimi poznáváš a nebude to spíše úděl náhody, nebo že by ses dokonce obětovala pro všechny tři,“ pokračovala ve výkladu Paní Petra a podala ji bičík. Otrokyně bičík převzala a postavila se před tři třesoucí se postavy.
Otrokyně v hlavě přemítala. Dobře věděla, že nechat si dobrovolně udělit 100 ran nedá, takže tato možnost nepřipadala v úvahu. Ale udělovat rány nebyla zvyklá, nemá odhad na sílu. Rozhodla se, že nejprve každému udělí po 3 ranách. Třeba pozná svého Pána. Přistoupila k prvnímu a švihla. Na zadku se objevila červená čára, řetěz k obojku se prudce napnul a z deprivační kukly se ozvalo skučení. Ou, tak příště musí trochu méně. Postupně přizpůsobila sílu na rozumnou míru, ale ani po ranách poslednímu si netroufala odhadnout, kdo je kdo. Rozhodla se tedy pro rovnoměrné rozložení. Každému udělí po 13 ranách a 11 ran neudělí vůbec. To tedy bude znamenat, že pak inkasuje 48 ran. V její hlavě proudil tok myšlenek a emocí, 48 ran není málo, pravděpodobně si pak nesedne, ale nějak to zvládne a její řešení by před Pánem mohlo být obhajitelné. Jak to vymyslela, tak to i uskutečnila. Po 39. ráně se otočila na Paní Petru, která stále seděla v koutě. „Paní další rány již neudělím a beru je na sebe.“ „Jsi si jistá, rozuměla jsi, že jich bude dvojnásobek,“ dotázala se s úsměvem Paní Petra. „Ano Paní, přijímám je.“ „Tak se postav támhle, pod ty řetězy zády k otrokům a svlékni ze sebe latexový catsuit.“ Poté co otrokyně učinila vše dle pokynů, k ní přistoupila Paní Kateřina, převzala si od ní bičík a ruce připoutala k řetězům vedoucí ze stropu a řetězy dotáhla. „Uděláme ti to možná lehčí, možná těžší, to se ještě uvidí, nohy ti poutat nebudeme,“ s těmito slovy se Paní Kateřina přesunula před otrokyni, a jakmile to dořekla, dostala zezadu ránu přes zadek. „Začneme těmi neudělenými jedenácti, tak počítej!“ zaječela na ní Paní Petra, a udělila další ránu. „Auu, dva, áá tři,…“ Paní Kateřina mezi tím šla odpoutat otroky a připravit je na jejich příležitost pomsty. Poté co Paní Petra ukončila dvacátou druhou ránu, nechali otrokyni chvíli odpočnout. „Otroci, je váš čas, oba máte 13 ran, poté dohlídněte, aby se otrokyně opět oblékla do catsuitu a dejte ji roubík s krátkým dildem do pusy, Adama nechte jak je a pak je zavřete odděleně do klecí, my zatím počkáme vedle na naservírování oběda,“ pronesla Paní Kateřina a obě Paní odešli. Netrvalo to dlouho a na otrokyni zadku se objevila první rána. Za chvíli se jeden z otroků objevil před otrokyní, jeho nahotu akorát kazila klícka v rozkroku a na hlavě katovská kápě. V ruce držel bičík a bylo jasné, kam bude mířit. Když otrokyně chtěla sevřít nohy k sobě, otrok, který stál za ní, je chytl a držel roztažené. V ten okamžik otrok před ní udělil ránu. Ale rána nebyla silná, bylo to přesně mezi bolestí a slastí. A otrok za ní ji přejel rukou po kundičce. Otroci už pěkně dlouho nebyli uspokojeni a teď tu byli bez dohledu a připravenou obětí na hraní. Rozhodli se, že se nebudou mstít jen za rány při výprasku, ale i za celou svou frustraci. A tak otrokyni vždy vzrušili, ať už na kundičce nebo na prsou a pak přes toto citlivé místo udělili ránu. S tímto otrokyně nepočítala, byli to dlouho trvající muka. Po udělení poslední rány otroci provedli úkony přesně podle pokynů a odešli obsloužit své Paní.
Hned na začátek poprosím za shovívavost a případně vaše podměty. Je to moje prvotina. Nebyl jsem si jist, na jaké fórum/web ji umístit, tématy je poměrně široká. Ale nakonec zde se mi zdá "nejzdravější" komunita a proto toto fórum. Ale měl bych napsat, že cudnost v této povídce je spíše něco jako samozřejmost, než centrální téma.
Kapitola 1. Večírek:
V pozdní odpoledne, v malé kuchyni sedí dvě Paní. Jedna vyšší blondýna s dlouhými vlasy, jmenuje se Kateřina. Druhá, ta nižší s černými vlasy na mikádo a jmenuje se Petra. Domlouvají spolu poslední detaily svého plánu. Obě jsou oblečeny v černých kožených korzetech s minisukní a na nohou kozačky na podpatku. Obě mají ve vedlejší velké místnosti, ve které se za malý okamžik bude odehrávat večírek, svého otroka. Otroci jsou skoro nazí. Mají na sobě pouze kožený obojek, kožená pouta na rukou a nohou a v rozkroku ozdobu v podobě pásu cudnosti. Oba dostali pokyn, aby na své Paní čekali v kleče, vedle připravených křesel. Křesla jsou vedle sebe a před nimi je malý stolek. Na druhé straně stolku je připravené křeslo pro hosta. V čele stolku se tyčí masivní dřevěný kříž do X.
Cink, cink, ozval se domovní zvonek. Paní vyšli z kuchyně. Petra se okamžitě posadila do křesla vedle svého otroka a Kateřina se postavila před vstupní dveře a pokynula svému otroku. Ten vstal a šel otevřít. „Vítej na naší skromném soukromém herním večírku Adame,“ pronesla Paní Kateřina. Ve dveřích stál Pán středně vysoké hubené postavy, jejich kamarád, a za ním jeho malá hubená otrokyně. „Doufám, že jste měli pohodlnou cestu, pojďte dál,“ pokračovala Paní Kateřina v přivítání a podívala se na otrokyni. „Děkuji za přivítání, chodím sem rád, je to vždycky krásná procházka přes město. A k tomu chladný podzimní večer je naprosto ideální.“ Pán i otrokyně vstoupili do domu. Oba vypadali na první pohled v normálním civilním oblečení. Pán měl na sobě normální rifle a lehkou větrovou bundu, poté co bundu předal otrokovi čekajícímu u dveří, měl na sobě obyčejné pohodlné tričko. Otrokyně měla na sobě dlouhý kabát, na nohou kozačky a kolem krku šálu. „No, tak si taky odlož,“ poručil Pan Adam své otrokyni. Ta stále měla ruce v kapsách svého kabátu a na svého Pána jen prosebně podívala. „Tak to ti asi bude muset někdo pomoci, jsem zvědav, čím se mu za tu pomoc pak budeš muset odvděčit.“ Na slova Pana Adama reagovala Paní Kateřina koukající se na svého otroka: „Jestli chceš, můžeš jí pomoci, je to na tobě.“ „Děkuji, má Paní,“ odpověděl otrok a podíval se na otrokyni: „Co za to?“ Ta jen horlivě gestikulovala rameny a kývala hlavou. „Vidím, že souhlasíš úplně s čímkoliv, tak jo.“ A otrok Paní Kateřiny sundal šálu. Pod ní se objevil červený kuličkový roubík a masivní vysoký obojek. Pak začal rozepínat kabát. Jak kabát rozevřel, objevili se pod ním dvě ruce v policejních poutech. Kapsy evidentně byli falešné. „Na tady máš klíčky.“ Pan Adam podal otrokovi klíčky od pout. Ten pouta odemkl a pomohl otrokyni sundat kabát. Náhle tu otrokyně stála v latexovém catsuitu s otvory na prsou a zipem v rozkroku, na rukou měla latexové rukavice, na nohou kozačky, na bradavkách svorky spojené s řetízkem, na krku zmiňovaný obojek a v puse roubík. Jak na ní směřovali pohledy všech přítomných, tak se snažila stát co nejvzpřímeněji a vystavovala co nejvíce svůj hrudník, aby upozornila na své trápení zavěšené na bradavkách. „S tím nepočítej, svorky ti zatím rozhodně zůstanou,“ uzemnil její snahu Pan Adam. „Pěkně jsi ji vyzdobil, to se nám dnes hodí. Říkali jsme si s Petrou, že dnes tvou otrokyni dáme na kříž jako ozdobu a dnešní obsluhu zajistí naši otroci, aby se v tom také potrénovali. Co ty na to?“ pronesla Paní Kateřina. Pan Adam se jen zasmál: „No jistě! Tak se tady přestaň kroutit a mazej ke kříži, nebo ti připnu ještě další svorky na jiná citlivá místa!“ Otrokyně na nic nečekala a místností se ozval rychlý klapot jejích podpatků směrem ke kříži. Paní Petra pohlédla na svého otroka: „Připoutej ji, ať nám tu pěkně dělá výzdobu.“ Otrok Paní Petry na nic nečekal a začal plnit pokyn. Otrokyni nasadil na ruce a nohy kožená pouta a ty pomocí řetězu stáhl k jednotlivým vrcholům kříže. Otrokyně vše sledovala a viděla, jak je pečlivý, všechny karabiny byli mimo její dosah, takže nezbývá než čekat. A myslela si, že je to vlastně dobré, lepší než jiný úkol, v této pozici toho nemůže moc zkazit. Paní Kateřina se zatím usadila do křesla. Naproti jí a Paní Petře si sedl Pan Adam. „Tak otroci,“ prohlásila Paní Kateřina, „začněte servírovat.“ „Ano Paní,“ zaznělo jednohlasně a oba odešli do kuchyně pro tácy.
Z kuchyně se chvíli ozývá cinkání kovů, ale oba otroci spěchají a zbytečně neotálejí, nechtějí vytvořit žádnou záminku pro trest. Konečně, oba jsou připraveni vyjít z kuchyně. Každý v ruce jeden kovový tác s poklicí. Jednotným krokem přistoupili ke stolku ze strany Pana Adama, každý z jedné strany a tácy položili před něj. Paní Kateřina s Paní Petrou povstala a každá nadzvedla jednu z pokliček. Adam byl přineseným jídlem překvapen. Na tácech se nenacházelo nic k jídlu, ale poměrně velké množství BDSM hraček. Je vidět, že dnes to bude zábavný večer, pomyslel si. V ten okamžik jej jeden z otroků chytl a zatlačil jeho ruce do opěradel křesla. Druhý otrok z tácu rychle bral stahovací pásky a ruce Pana Adama začal ke křeslu poutat. Měli to předem pečlivě natrénované, takže vše šlo ráz na ráz. Adam se začal v křesle zmítat a otrokyně, která všechno viděla, sebou na kříži také začala házet, aby upozornila, že se jí to rozhodně nelíbí. Poté co byl Adam provizorně přichycen stahovacími páskami, začali otroci vše pojišťovat lanem. Postupně tak uvázali ruce k opěradlům a jeho nohy k nohám židle. Adam se stal bezmocným a koukal na dvě sedící Paní naproti němu.
„Vůbec nevím, čemu se divíš,“ začala Paní Kateřina. „Pamatuješ na poslední akci? Kde jsi nás nařknul, jak se ke svým otrokům chováme špatně, že je vůbec neumíme vycvičit, jak ty to máš dokonale zmáklé. A to všechno jsi řešil před našimi otroky! Zákony BDSM hovoří jasně, nikdo nemůže Dominanta shazovat, a když už se tak stane, tak dotyčný musí dokázat, že si podrobí kohokoliv a takové chování nebude trpět. A to je přesně to, co se teď stalo tobě, shazoval jsi nás obě před našimi otroky a mi jim musíme dokázat, že kdo tohle zkusí, dopadne špatně. Takže jsme se rozhodli, že tě během následujících pár dnů vyškolíme.“ „Jo a ty drahá,“ otočila se na připoutanou otrokyni, „ty si ještě budeš moci vybrat, jakou roli v tom budeš mít, na stranu koho se postavíš.“ „No a ty nám teď jen slib, že se budeš během naší výchovy chovat rozumně a nebude potřeba přistupovat na drsnější metody hned od začátku,“ navázala Paní Petra směrem k Adamovi. Adam v hlavě chvíli přemýšlel, ale pak uznal, že není rozumné nijak provokovat. „Ano, budu se chovat rozumně, odpověděl po chvíli uvažování Adam a bylo vidět, že se mu to neříká snadno. „Pro začátek to budu brát jako přijatelnou odpověď,“ pronesla Paní Kateřina, „teď vás dostanou na povel naši otroci, zařídí, abyste prošli koupelnou a pak vás uložení ke spánku, otrokyni zůstane latex a obojek, ostatní trápítka ji sundejte, dnes spí v kleci, Adama svléknout na hlavu dostane koženou kuklu se zakrytými oči a dnes spí na kříži, aby byl zítra poddajnější, a vy dva si ustelte u nich, jak chcete, ať jsou pod dozorem.“ Obě Paní vstali a každá odešla do své ložnice.
Já se také přidávám s pozitivním hlasem! Libí se mi jak forma, tak i nápad. Velmi oceňuji originální myšlenku. Těším se na pokračování ať to s ruletou dopadne jakkoliv :-)
Jak jsem se učil na koni V
Po polní cestě jsme ujeli ještě asi padesát metrů a zabočili jsme na lesní pěšinku, kam se akorát tak vešel vozík, který jsem táhl. Musel jsem se plně spoléhat na pokyny bičem a uzdou, protože, jsem se díky klapkám, mohl dívat akorát tak před sebe.
Zdálo se, že jsou cvičitelky se mnou co by tažným koněm vcelku spojeni. Zajeli jsme asi třicet metrů hlouběji do lesa a přitažení uzdy a zastavovací povel byli jasným signálem, že jsme na místě. Cvičitelky mě přitaženou uzdu, až mne vodící tyčky od udidla bodali do klíčních kostí uvázali někde na vozík a ten také zabrzdili. Můj pohled směřoval asi metr až dva předemne a nebylo možný abych se podíval jinam. To že děvčata seskočila jsem vyrozuměl, pouze ze zvuku. Slyšel jsem také jak se jejich kroky vzdalují hlouběji do lesa. Začínal jsem trochu panikařit. Snažil jsem se zjistit co se děje, ale zabrzděný vozík s uzdou a klapky odvedli práci dokonale. Páro mě stálo jako sloup a s nervozitou a panikou se začalo dostavovat i podivné lechtání v rozkroku. Najednou jsem za sebou uslyšel vzdálené kroky. Kroky se stále blížili. Když byli poměrně blízko tak se zastavili. Propadal jsem panice a začal doufat, že se paní brzo ukáží. Kroky se opět ozvali a směřovali přímo ke mně. Stále jsem nevěděl kdo to je. Najednou mě někdo začal tahat za ohon. Ne za přirození, ale za umělý koňský ohon, který jsem měl vražený v zadnici. Nezažil jsem , alespoň do této doby nic tak frustrujícího jako toto. Někdo mě obdělával zadnici umělým ohonem na veřejné cestě a já s tím nemohl nic dělat a ani zjistit kdo to je. Mohl to být doslova kdokoliv. Začal jsem se chtě nechtě odevzdávat vzrušení. Umělý ohon byl co chvilku vytažený a hned zase nacpaný do mého análu. Jen o centimetr, jen co dovolil popruh mezi nohama, ale i tak to stačilo ke vzrušení. Najednou čísi ruka mezi nohama uchopila moje péro a dokonala své dílo. Třásl jsem v obrovském orgasmu a v hlavě jsem si představoval jak mne to dělá jedna z cvičitelek. Když jsem byl prázdný tak ruka zmizela a kroky se začali vzdalovat. Byl jsem svím cvičitelkám vděčný. Ale ……..
A dvacet metrů přede mnou z příkopu na silnici vyskočili všechny tři cvičitelky. Ještě jsem slyšel vzdalující se kroky neznámé, nebo neznámého? A paní byli přede mnou. Nemohla to být ani jedna. Byl jsem v šoku. Když paní přišli blíž, nemohli si nevšimnout loužiček, které byli od mého hlubokého orgasmu rozházené na zemi . Pohled to byl děsiví, to Petra uměla.
„Co sním? S hajzlem.“ Optala se Petra a s prstem namířeným na můj opět tvrdnoucí penis ukazovala na kapičku spermatu, která ještě nestihla odkápnout.
Obě cvičitelky přišli ještě blíže, jako by nemohli uvěřit vlastním očím. Koukali se na sebe a nemohli pochopit, jak jsem si mohl dovolit se udělat bez povolení. Chtěl jsem jim to vše vysvětlit, ale přes udidlo vycházelo jen huhlání a navíc jsem byl okamžitě umlčen bičem. Cvičitelky mne odpřáhli od vozíku a já musel do lesa a tahat „klády“ k vozíku. Byli to spíše silnější větve, ale i tak jsem se pořádně zapotil. Se mnou chodila jen Petra a zbylé dvě vždy než jsme se vrátili stihli naložit dřevo na vozík. Konečně uznali že mají dřeva dost a já byl připřažen za vozík. Byli sice uznalé a na vozíku nejeli, ale i tak museli sem tam zatlačit, abych vůbec mohl jet. Cestu jsem zvládl, a na statek dorazil totálně vyflusaný.
Od vozíku mne odpojili a přivázali uzdu k hradlu u zdi stodoly. Moje ruce, vlastně kopyta opět skončili v kládě, která pevně odejmula můj krk a kopyta jsem měl opět asi dvacet centimetrů před obličejem.. Ten usoptěný otrok se chopil vykládání vozíku, zatím co cvičitelky si sedli na terasu ke stolku a dávali si odpočinek. U hradla byl džber s vodou, takže jsem si mohl zavdat i já. Kdo to ale nezkusil tak neví jak je těžké se napít s uzdou v tlamě. Po tom co jsem se málem utopil ve džberu s vodou, jsem do sebe něco vody dostal. Paní stále seděli na terase a tak jsem i já mohl sbírat síly na další práci, kterou si pro mne dozajista připravili.
„Tak jsem so konečně domluvili co tě čeká za tvojí neskutečnou drzost, jakou jsi dnes v lese předvedl.“ Bez příprav a okolků, mě připomněla trest Jana.
Karolína s Petrou se hluboce zamysleli. Pak pokynuli na Janu a zase odešli na verandu kde probíhali válečné přípravy. Den se už pomalu nachýlil a děvčata se konečně zvedla. V čele průvodu šla Petra a ta mě také částečně objasnila situaci.
„Tvůj prohřešek je tak velký, že nebylo jednoduché ti správně přiřadit trest. Nakonec jsme se s děvčaty shodli. Trest jako takový začne až zítra ráno za východu slunce. Zatím budeš mít možnost si odpočinout a připravit se.“ Cvičitelky mne za uzdu odvedli do stáje kde jsem dostal klystýr. Pak jsem se směl nadlábnout a napít. Konečně mne celého odstrojili. Byl jsem celý rozlámaný. Ani ve snu jsem netušil, že dělat koně bude taková fuška.
Na kolečkách do stáje dostrkala nevelkou klec Petra. Byla z masivního železa. Ocelové trubky dávali tušit, že ani rozzuřená gorila by s touto klecí mnoho nezmohla. Samozřejmě, že při mé smůle musela být určená mě. Nebylo zbytí. Petra klec dovezla až ke mne a já jsem byl přinucený za pomoci bičů v rukou Lenky a Jany se po čtyřech do klece nasoukat. Opravdu mnoho místa mě nezbývalo. U zadnice mě zabouchla dvířka a cvakli dva zámky, kterýžto zvuk jsem se naučil neomylně rozpoznat za dobu strávenou na farmě.
„Tohle není trest. To je jenom tvůj pokojíček abys si mohl odpočinout bez pout.“ Smála se škodolibá a sadistická Petra. Možná bych raději ta pouta, ale v její blízkosti jsem si netroufl cokoliv říci.
„Myslím si, že po zítřejším trestu si na svou erekci už ani nevzpomeneš. Nemluvě o tom abys se udělal jako prase, někde na lesní cestě, ty hovadí.“ Se stejnou upřímností kontrovala Petře Lenka. Jana se jenom rozesmála a všechny odcházeli vstříc svím postýlkám.
Jak jsem se učil na koni IV
Cvičitelky mne nechali chodit až do dopoledne. Jen sem tam vyšla některá ven a pokropila mne krásně chladnou vodou z hadice. Začalo se smrákat a já už měl opravdu hlad. S vodou nebyl problém. Když mne kropili vodou z hadice poměrně hodně a často mě stříkali vodu přímo do pusy, kterou jsem nemohl zavřít díky udidlu.
Slunce se už notně naklonilo k západu, když konečně cvičitelky vyšli ze stavení. Šli přímo ke mně a konečně zastavili, ten neúnavný kolotoč podle kterého jsem se musel otáčet. Nechali mne pak jen tak stát abych se trochu z té túry vzpamatoval. Dívyli se na západ slunce, který byl asi opravdu úchvatný. Jen když bych nebyl tak utahaný. Konečně se všechny otočili a odpoutali mne od kolotoče. Za uzdu mne táhli do stáje a neopomněli celou cestu dělat vtípky na moje ztopořené mužství.
„Hezky jsi se snažil, takže ti dáme pro dnešek pokoj.“ Pronesla Lenka. Dovedli mne do stání a za uzdu mne donutili kleknout na kolena. Uzdu pak zahákli dole u země, takže jsem mohl být pouze na kolenou, nebo úplně předklonění a opřený o ruce, které jsem měl připoutané ke krku. U hlavy mě zacinkala velká miska, plná nějaké odporné kaše. Hned za ní dopadla miska s vodou.
„Tak pa ty náš hřebečku, myslím že po tom výplachu co jsme ti udělali to do rána zvládneš.“ Hezky mě pozdravila Karolína a všechny děvčata pak bez mrknutí oka odešli ze stání.Slyšel jsem jak zabouchli vrata stání a zarachotil zámek. Osiřel jsem a nedůvěřivě jsem koukal do misky, ve které byla kydnutá hromada čehosi co mělo být mím celodenním jídlem. No tak toho humusu se ani nedotknu. Moje odhodlání bylo nezlomné celých třicet minut. Pak jsem zabořil skoro celý obličej do misky a ochutnal. Musel jsem to zkusit takto, protože přes udidlo se ani jinak jíst nedalo. Proto jsem asi dostal kaši a nic pevného. Hltavě, no jak to šlo, jsem se napucnul a v misce na konci mého snažení nezůstalo ani ň. Byly to vločky asi s mlékem, takže to tak hrozné nebylo, ale zjistil jsem, že se cvičitelky snaží dodržet i podobnou stravu, když jsem ten kůň. Dobré bylo, že když jsem se snažil napít, tak jsem si alespoň umyl hubu zapatlanou od kaše.
Bylo mě jasné, že se po zbytek večera nezbavím, ničeho co moje tělo zatím hostilo. Ani ohlávky s uzdou a udidlem, pony popruhu a ani oháňky a kopyt. Snažil jsem se alespoň si pohodlně lehnout. Pohodlné ležení, jsem však nenašel až do rána. Sice jsem usnul a spal jsem i několik hodin, ale stále jsem se budil. Spoutané ruce, a kopyta mě moc pohodlí nedávali a jestli někdo vyzkoušel roubík, tak si může domyslet jaké to je s udidlem a ohlávkou.
Konečně zarachotil klíč v zámku a otevřeli se vrata od stání. Sice jsem netušil kdo vešel, ale byl jsem rád, že tu už nejsem sám. Slyšel jsem jako by někdo sbíral, slámu. Cuknul jsem za uzdu, ale ta mne podržel spolehlivě na svém místě. Vedle mne se objevili holinky a když jsem si téměř vyvrátil hlavu, tak jsem uviděl mladého muže, který na sobě kromě holinek neměl vůbec nic. Krk, ruce a nohy měl v řetězech a sbíral starou slámu okolo mne.
„No moc nečum. Já jsem otrok paní Petry, ty jsi obyčejný koníček, pro pobavení, tady na statku.“ Zasmál se mě a pak vzal ze zdi bičík. Ohlédl se a zaposlouchal se, jestli není někdo na blízku. Když uznal, že je vzduch čistý začal mě mlátit přes zadek jako smyslů zbavený.Cítil jsem jak mě na zadku, naskakuje jedno jelito za druhým. Udělal jsem chybu, že jsem se snažil zvednout. Postavil jsem se sice na nohy, vlastně na zadní nohy, ale uzda mne podržela hlavu u země a tak jsem měl několik okamžiků, než mě to došlo, zadek krásně přístupný. Když mě to došlo, tak jsem se raději svalil na bok a snažil jsem se přetočit na záda. Ten zmetek, ale vzal provaz a spoutal mě nohy k sobě. Pak zbytek provazu přivázal k mím rukám a pevně zatáhl. Stáhl mě tak nohy ke krku a já měl opět zadek vystavený jako Říp v polabské rovině. Na okamžik tam zůstal stát a zálibně se díval na svoje dílo. Nikdy jsem neměl sklony k homosexualitě a byl jsem poměrně značně vyvedený z míry. Na tohle mne nikdy neužilo. S pár homosexuálama jsem se kamarádil a scházeli jsme se na pivečku, ale být takto spoutaný a vydaný na milost nemilost cizímu člověku? To teda ne. Napínal jsem všechny síly a také jsme okamžitě zjistil, že jsem je napínal zcela zbytečně. Na nechráněném zadku mě přistálo dalších několik, naprosto vážně míněných ran mužskou rukou. Pokaždé v mezičase si pohrával s oháňkou zaraženou v mém análu. Sice ji nemohl vyjmout protože byla pevně držena popruhy, které byli zamčené, jak jsem byl v tu chvíli vděčný svím cvičitelkám, ale i ty malé pohyby způsobovali vzrušení, spolu s panikou, že jsem spoutaný, vydaný muži. Pokaždé když do mne začal řezat bičem, jsem cítil jak mne naskakují další a další jelita a ta předchozí jak praskají. Bolestí jsem si asi i ucvrnknul, ale péro mě stále stálo jako lodní stěžeň.
„No Luďku.“ Zakřičel známý hlas od vrat. Byla to Karolína. Mučící mne otrok náhle přestal a padl na kolena.
„Co si to dovoluješ. To není tvůj kůň. Na něho nemáš co šahat. Mazej uklízet, tohle si večer vyřídíme.“ Byl jsem tak strašně rád, že si vyslouží také nějaký trest. Bylo to zvláštní, ale na cvičitelky jsem naštvaný nebyl vůbec. Měl jsem pocit, že je začínám mít rád.
Karolína vzala hadici a začala mne kropit vodou, aniž by mě odvázala nohy od krku. Konečně byla hotová a uvolnila moje nohy. Pak odvázala uzdu a já se mohl postavit. Jak jsem se snažil postavit, cítil jsem napnutou kůži na zadku. Bylo to peklo, když jsem se nemohl po bolavém zadku ani pohladit. Karolína vzala uzdu a uvázala ji ke stropu. Na kotníky jsem opět dostal rozporku a cítil jsem jak povoluje popruh mezi nohama. Konečně mě vytáhla oháňku. Konečně mě vytáhla oháňku a pro jistotu mě tam hnedka vrazila irigátor. Ponechala mne zase několik dlouhých hodin ať se mě střeva pořádně propláchnou. Několik, přesněji řečeno dvě hodiny jsem tam musel čekat až se cvičitelky uráčí mne zbavit těch dvou litrů vody ve střevech. Dneska měla nastat nová část výcviku a ta byla z několika lekcí.
Když mne konečně odšpuntovali a já se mohl vyprázdnit, vše se začalo opakovat ve stejném sledu jako včera. Nejprve oháňka, potom zajištění oháňky a za uzdu mne dovedli opět pod nenáviděný kolotoč. Když mne opět připoutali, tak jsem se dozvěděl, že začneme s klusem. Každý správný výstavní kůň musí umět správně vyklusávat.
„Tady se rozhodne, jestli budeš vhodný pro nás, nebo jestli budeš jenom tahat dřevo z lesa.“ Mile mě oznámila Petra. Kolotoč se začal roztáčet a mne nezbývalo, než pomalu zrychlovat. Evidentně děvčata přidali na rychlosti. Klasický krok už nestačil a já musel poklusávat.
„Pořádně kolena nahoru. Musíš klusat a ne se potácet jako utahaná mula. Asi ti to budu muset vysvětlit jinak.“ Zařvala Karolína a já dostal takovou ránu bičem, že mě začala kolena lítat až k hrudníku. Cvičitelky se rozestavili okolo kolotoče a pozorně sledovali, jestli vyklusávám podle jejich představ. Moje záda, břicho i zadek po chvilce vypovídali, že moje klusání nebude to o kterém se mím cvičitelkám zdá po nocích.
Po dvou hodinách jsem byl zbitý, jako když mne převálcuje banda huligens . Cvičitelky zastavili kolotoč a chvilenku se v hloučku radili.
„Vypadá to, že ti bude chybět inspirace. Dostaneš tedy ještě jednu šanci zítra, ale dnes ti ukážeme co tě čeká, jestli nezvládneš základy.“ Pro změnu mne informovala Lenka. Nechali mne přivázaného na kolotoči a sami odešli do stodoly. Z ní pak vyjela čtyřkolová kára. Když dojela blíže, bylo vidět, že je z nějakého lehčího kovu, asi hliník a byla moc hezká s malím kozlíkem, tak pro dva a vzadu prostor pro náklad.Cvičitelky zajeli až ke mně a oj, která byla na konci rozvětvena do hranatého „U“ mě obejmula. Boky pak připnuli k masivnímu pásu, která byl součástí postroje. Konečně mě sundali tu hroznou kládu, ve které jsem měl ruce připoutané ke krku už druhý den. Nevím jestli byla výhra, protože ruce mě stáhli dozadu a pomocí řemenů mě ruce připoutali k příčce na oji, někde vzadu. Pokusil jsem se udělat krok, ale vozík byl asi zabrzděný. Jen jsem doufal, že není tak těžký.
Ucítil jsem bič na svích zádech a potom příkaz hyjé. I jinému nevzdělanci by mělo být jasné, že má táhnout. Zabral jsem a vozík se poměrně lehce rozjel. Nevěděl jsem co bude. Jsem kůň a s tím se o svích plánech nikdo nebaví, mě vysvětlila Klára. Jel jsem rovně kupředu. Pomalu jsem se blížil k cestě k níž jsem najížděl kolmo. Netušil jsem jak se mám zachovat. Když jsem byl na hranici cesty tak mne kupodivu pouhé zatažení za uzdu dokonale nasměrovalo správným směrem. Byl jsem opravdu kůň se vším všudy. Slyšel jsem cvičitelky jak se dobře baví. Vypadalo to že všechny sedí na vozíku, ale jistý jsem si nebyl. Díky klapkám na očích jsem výhled pouze vpřed. Vozík, ale ani tak nebyl kupodivu nijak těžký. Mě ovšem děsila jiná věc. Od stavení jsme byli už poměrně daleko a já viděl bránu pozemku. Jak jsme se blížili k bráně, začal jsem instinktivně zpomalovat. Bylo něco jiného pohybovat se jako kůň na uzavřeném pozemku, ale takto být venku? Jak jsem zpomalil, uvedl mne do pohybu bič, který opět vykouzlil další šrám, na mích zádech. Musel jsem přidat do kroku, a už jsem minul bránu a ocitl se na veřejném prostranství.
Jak jsem se učil na koni III
Voda mě už dávno vykreslila velkou bouličku na mém břiše a já byl ve stáji stále sám. Tlak byl poměrně nesnesitelný, ale nafouknutý balonek mě práci poměrně dost usnadňoval. Po další hodině jsem konečně uslyšel kroky na chodbě. Těšil jsem se, že se budu moci vyprázdnit, ale hlodal ve mně červíček pochybností, jestli tady někde je záchod a jestli je někde jinde tak jsem doufal, že to nebude nijak moc daleko, protože chůze samotná na kopytech byla dost děsná, natož potom s plným střevem.
Cvičitelky otevřeli dveře stání. Zálibně mne obcházeli a zkoušeli mačkat moje nafouklé břicho. Nebylo zrovna to nejlepší co mohla dělat, ale moje možnosti jak tomu zabránit, byli dost omezené. Nesouhlas jsem mohl dávat pouze podupáváním na místě, slintáním okolo udidla a to bylo tak vše. Lenka, asi velitelka celé této prapodivné farmy šáhla na poličku, ve výšce asi dvou metrů ve stání a v ruce se třímala bič.pony
„Musíme ti ty střeva pořádně propláchnout. Vsadím se, že jsi tady stál jako tvrdé „Y“ a nic.“ V ten moment na mojí zadnici dopadla první rána. Byla to zkušená rančerka a jedna rána za druhou dopadali přesně vedle sebe. Po každé jsem se vzepjal, jako kůň táhnoucí nesnesitelně těžký povoz. Zbylé cvičitelky zatím odhrnuli slámu z nejbližšího okolí. Po dvaceti naprosto nemilosrdných ranách bičem, příval bolesti ustal. Konečně. Lenka mě bez varování vypustila zátku v mé zadnici a vyškubla irigační sadu. Tušil jsem, že jsem něco musel malinko upustit a styděl jsem se jako nikdy v životě.
„Panáček si myslí, že má silnější vůli než jsou naše postupy?“ uslyšel posměšný hlas Lenky, která stála za mnou. Kroutil jsem hlavou, že určitě ne. Že chci udělat vše co budou vyžadovat, hlavně už žádné bití. Nic z toho jsem samozřejmě neřekl, protože udidlo fungovalo jako perfektní roubík. Navíc jsem měl hluboce zakloněnou hlavu a pusu jsem měl plnou slin. V tu chvíli přišla první rána a po ní hned následovala další. U třetí rány jsem se neudržel a obsah mích střev musel ven.
„No vidíš, že to chápeš. Ještě jsem neviděla koně co chodí na záchod. Nebo ty snad ano?“ Smála se mě Karolína, když mne Lenka třetí ránou donutila vyprázdnit svá střeva. Když trochu ustoupil stud, tak jsem si uvědomil, že jsem pod slámou cítil, nějaké mřížování. Stáje byla asi vybavena dvojitou podlahou, pro snadnější úklid. Moje střeva byla jako padlí sníh a Petra mne začala celého zpracovávat zahradní hadicí. Respektive vodou ze zahradní hadice. Konečně byli spokojené a voda přestala studit na mém promrzlém těle. Je to hrozný pocit být za uzdu přivázaný uprostřed místnosti a nemoci se bránit.
„No tak bude první čas na první lekci. Nemůžeme zbytečně zahálet, máme jenom čtrnáct dní.“ Lenčina věta byl jasný povel pro Karolínu a Petru. Hned byli vedle mne a začali na mne soukat nějaký postroj. Když byli hotové měl jsem okolo pasu mohutný opasek, asi na tahání nákladních aut a okolo hrudníku a boků spousty menších popruhů, které byli vzájemně pospojované. Jak jsem si myslel tak poslední spojený díl mě upoutali okolo krku. Na všechny přezky nasadili zámečky, jak jsem si domyslel podle cvakání po každém dotažení.
ponyohanka„Bez oháňky mohou chodit jen výstavní kousky a do toho máš ty, ještě hodně daleko“. Pronesla Petra, když si stoupla přede mne. V rukou držela jakési důtky, ale hned podle rukojeti jsem začal chápat o co, že tu půjde. Rukojeť byla hlaďoučká a před koncem měla takové divné osazení. Petra začala rukojeť důtek kouřit a olizovat. Když už byla spokojená s vlhkostí povrchu a velikostí toho zrádce co se mě tyčil mezi nohama, tak zašla. Za moje záda. Ucítil jsem tlak na anál a téměř ve stejný okamžik, skončila oháňka zaražená až po osazení v mém análu. Pak už jsem ucítil jak cvičitelky dotahují poslední popruh. Byl mezi nohama a měl za úkol držet moji novou ozdobu v podobě oháňky v análu. Když cvakl poslední zámeček, tak jsem při každém pohybu cítil jak se mě žíně otírají o nohy. Cvičitelky mne pomalu obcházeli a zdálo se že jsou spokojené. Lenka se ještě klepla do čela a na okamžik mě zmizela za zády. Petra se vzdálila k poličce a sundala z ní nějaký divný kus železa. Několik děr a evidentně masivní kousek kovu, skončil okolo mého krku a ve zbylých dvou otvorech skončili vedle sebe moje ruce. Vlastně moje kopyta. Nakonec jak jinak cvakl zámeček. Musel jsem mít ruce jako před sebou jako když se vzpíná kůň a máchá předníma nohama před sebou. Akorát, že já jsem toho moc nenamáchal. Končetiny byli fixované na jednom místě bez možnosti pohybu. S takto vymóděnou kobylkou už byl cvičitelky spokojené.
„No a vlastní lekce číslo jedna. Musíš se naučit chodit.“ Karolína odvázala uzdu a táhla mne ven ze stání. Šel jsem poslušně za ní. Nic jiného jsem ani dělat nemohl. Táhla za uzdu a já se potácel na špičkách a ještě k tomu v kopytech, což bylo jako bych měl podpatky na špičkách bot. Prošli jsme dlouhou chodbou a tah přestal před velkými vraty. Petra je trhnutím otevřela a já začal pomalu couvat. Byli to vrata ven ze stáje a mě se otevřel pohled na pláně. Nebyla tu žádná zeď nebo barák, které by bránili pohledům zvědavých očí a to mému studu moc nepřidalo. Tah za uzdu však byl nesmlouvaví. Už jsem byl venku a pokračovali jsme stále dále od stáje směrem do volného prostranství. Asi padesát metrů před námi jsem viděl nějaký velký sušák na prádlo. Směřovali jsme přímo k němu. Když jsme došli až k němu, tak jsem nechápal už vůbec nic. Karolína vzala uzdu a připnula ji asi ve výšce asi dvou metrů k jednomu z ramen oné velké sušičky na prádlo.
„Máš dvě hodiny abys se naučil chodit. Pak začneme s klusem.“ Oznámila mě Petra a stiskla jedno z tlačítkem na sušáku. Ucítil jsem tah za uzdu a mě nezbývalo než se pustit za tahem. Byl to nějaký přístroj pro to aby se kůň mohl proběhnout nebo co. Ramena byla od středu asi tři metry dlouhé a točili se dokola. Bylo mě jasné, že mě nezbude nic jiného než poslušně následovat moji uzdu. Byl to nějaký pomalí program, takže se mě dařilo držet se na kopytech a opisovat kružnici okolo sloupu, který otáčel rameny. Cvičitelky se ještě chvilenku dívali a pak se všechny sebrali a odešli do domu. Měl jsem co dělat abych viděl kam že to odcházejí, protože klapky mě zorné pole značně zúžili.
Musel jsem se smířit s tím, že s touto situací nic neudělám. Budu tady muset chodit v kruhu a doufat, že se cvičitelky slitují a brzo mne z trenažéru sundají. Neměl jsem ani moc čas se rozhlédnout po okolí statku. Pokaždé když tah za uzdu přestal a já se pokusil podívat do strany abych se rozhlédl, tak jsem se instinktivně zastavil a v tu chvíli přišlo zatažení za uzdu a já se díval zase přímo před sebe a cupital jsem. Nedokázal jsem však pochopit, co se děje mezi míma nohama. Oháňka se mě neustále otírala o stehna, druhý konec oháňky mne dráždil v análu a péro mě trčelo jako nikdy v životě. Kde byl můj stud. Nahý, jako kůň běhám na poli a jsem vzrušený jako nikdy. Čím více jsem nad tím uvažoval, tím více jsem byl vzrušený. A že mě nic jiného nezbývalo, než uvažovat nad situací do které jsem se dostal.
Jak jsem se učil na koni II
Už jsem se smířil s tím, že moje hlava bude k ničemu a tak jsem se rozhodl vyzkoušet svoje hlasivky. Bylo to vlastně jediné co funguje. Haló bylo jediné a musím uznat, že i hloupé co jsem ze sebe dostal. Moje hlasité haló však znělo jako skřek nějakého skřeta. No ano mám v puse jak na sahaře. Rozhlédl jsem se po pokoj….. stáji a hledal něco k napití. Nikde žádná sklenice. Akorát, akorát na zdi byla nějaká nádoba ve které by mohla být voda. Po čtyřech jsem se dostal až k nádobě a s nelibostí jsem zjistil, že musím na nohy abych do ní dosáhl.
Opatrně jsem se vysoukal na nohy a vodu jsem opravdu našel. Ovšem bez sklenice, nic do čeho by se dala nalít. Když jsem uslyšel kopyta jak bouchají do zdi, o kterou jsem se rukama opíral abych se udržel na nohou, mě došlo, že sklenice by byla k ničemu. Sklonil jsem tedy hlavu a začal jsem hltavě pít vodu. Alespoň, že byla čerstvá.
„No vidíš jak se rychle učí. Já jsem ti říkala, že to nebude žádný tupec.“ Ozval se veselý hlas. Rychle jsem se otočil a skrz mříže jsem uviděl Lenku s Karolínou a s barmankou, která se jmenovala Petra, jak jsem se později dověděl. Jak jsem se otočil tak mě došlo, že jsem nahý. Okamžitě jsem svůj odhalený klín přikryl dlaněmi. Bohužel byli moje ruce kopyta a já jsem si nakopal varlata takovým způsobem, že jsem se složil na zem. Odpovědí mému výstupu byl zvoniví smích z chodby. Lenka mě pokynula abych přišel blíže k mříži. Po čtyřech jsem k mříži došel a Lenka mě pokynula abych se otočil. Myslel jsem že je to proto aby mě mohla sundat ty debilní boty ve kterých jsem musel chodit jenom po špičkách a ještě byli jako kopyta. Tak jsem se hezky sekl. Petra mě chytla jednu ruku a Karolína druhou a Lenka mě nasadila pouta.
„Co si to dovolujete, holky pustě mě a já vás nebudu žalovat za únos“ snažil jsem se nějak diplomaticky se dostat z nepříjemné situace. Ono mě vlastně nic jiného nezbývalo. Ruce v poutech, místo chodidel koňská kopyta a okolo sebe tři vymakané cvičitelky.
Místo strachu a odemknutí pout mě bylo odpovědí pouze smích. Jenom Lenka se smíchem opustila stání a za několik okamžiků se vrátila. Když byla ve vratech stání tak jsem koutkem oka zahlédl jak se ke mně blíží i Petra a něco pečlivě srovnávala v rukou. Než jsem stačil zmobilizovat síly k obraně, tak jsem měl na hlavě nějakou divnou věc. Do úst se mě nacpal nějaký váleček a průzor se mě také rapidně zúžil. Po dotažení všech řemínků jsem byl doma. Byla to klasická ohlávka. Ještě než mě ji Petra natáhla, jsem si stačil všimnout, takového toho ozdobného kokrhelu a uší jaké mívají koně. Průzor mě zúžila klasické klapky na oči. Petra s Karolínou pak už jen táhli za uzdu a tím mne poměrně bez problému donutili abych se po kolenou přesunul do středu stání. Tam mne za uzdu postavili na vratká kopyta a uzdu přivázali k háku od stropu. Hlavu jsem tak měl poměrně zakloněnou a nezbývalo mě než tam stát a čekat. S rukama spoutanýma za zády jsem neměl šanci. Navíc jsem měl místo obratných prstů jen neforemná kopyta.
„Tak se podívej ty hrdino.“ Se smíchem mě dala k hlavě Lenka nějaký záznamník. Nepochybně můj hlas tam souhlasil, že se následujících čtrnáct dní dobrovolně zúčastním výcviku pony v roli pony. Se vším souhlasím dobrovolně a vzdávám se na práva na odvolání a na soudní náhrady v případě pochybností o kvalitě výcviku. Poslouchal jsem svůj hlas z diktafonu a pomalu se rozpomínal na včerejší večer. Skoro se mě podlomila kolena, když mě vše došlo. Ovšem uzda která mne za udidlo držela na nohou plnila svojí funkci naprosto perfektně. Všechny tři se mohli protrhnout smíchy když viděli moji reakci na záznam diktafonu.
„Tak se připrav na první lekci a abys mohl uvažovat nad celou svou situací, tak ti to trochu zpříjemníme.“ Karolína z chodby přinesla váček, s nějakou hadičkou a balonkem. Bez okolků jsem ucítil tlak na svůj řitní otvor a pak už jen něco co do mne vniklo jako po másle. Nebylo by to nepříjemné, když by se ta věc nezačala v mém análu zvětšovat. Když cvičitelky uznali, že už irigátor ze svého análu, díky nafouknutí části za mím svěračem nedostanu, pověsili vak vedle mne a otevřeli kohoutek. Začala do mne vnikat tekutina, která poměrně dost nepříjemně vyplnila jednu část střeva za druhou. Všechny cvičitelky mne přátelsky poplácali po zadnici a odešli. Ponechali mne abych se mohl soustředit na vodu plnící moje střeva.
Povídka je ze zrušených stránek bdsm-povidky.freebdsm.cz, jako autor je uveden Super User.
Jak jsem se učil na koni I
Do svého jezdeckého klubu chodím už více než dva roky. Jsem tak trochu stydliví, ale zase jsem přece jenom vedoucím pracovníkem, jedné větší banky a tak mám práce až nad hlavu a tak jsem se rozhodl, že na koně prostě půjdu, ale budu si muset najít nějaký menší klub, aby moc lidí nevidělo jak jsem strašně nešikovný. Hledal jsem dlouho, od prvotřídnách jezdeckých klubů, které ale byli narvané k prasknutí a tak i v soukromích termínech nás bylo v klubu i několik desítek. Byl jsem tam jednou a naposledy. Tak kůň jak to tak vypadalo, nebyl zrovna dobrý nápad.
Už jsem pomalu začal uvažovat o nějakém jiném sportu, když jsem narazil na inzerát, při jedné služební cestě po pobočkách naší banky. Byl jsem v …… už ani nevím jak se ta zapomenutá víska jmenovala, když jsem si musel nutně zastavit na pumpě. Nerad zastavuji jenom abych si došel na toaletu a tak si téměř vždy něco zakoupím. Spíš jako poděkování, než že bych to potřeboval. Tady mě padl do ruky časopis, který jak jsem si myslel bude o autech, protože na přebalu bylo krásné sportovní auto. Omyl jsem zjistil, až když jsem sedl do auta. Byl to nějaký inzertní plátek, určený pro místní obyvatele kraje. Zběžně jsem do něho nakoukl a zjistil jsem, že brány na vláčení po poli opravdu nebudu potřebovat. Nebo čtyři kozy ???? Ach jo. Časopis jsem zavřel a stočil do ruličky, že jak budu projíždět okolo koše, tak ho rovnou vyhodím. Projel jsem stojanem a na jeho konci jsem uviděl koš. Stáhl jsem tedy okénko, že časopis vyho…….. . Jak jsem zvedl ruku že časopis poletí, jsem si všiml velkého úvodníku, který byl na zadní straně, „ Soukromá škola pony expert“ , to vypadalo dobře. Ruka sjela zpátky do auta a já z pumpy vyrazil. Dojel jsem k nedalekému odpočívadlu u lesa a tam jsem zastavil.
„Soukromá škola, domácí prostředí. PP? Zavolejte a domluvte si podrobnosti“ no jo reklamní styl žádný, ale co já se chci přece naučit na koni. Zavolal jsem na uvedené telefonní číslo a po dlouhém zvonění, mě pozdravil příjemný ženský hlas s otázkou mého přání. Když jsem se vykoktal, tak se ujala slova osoba na druhém konci drátu, a zavalila mne množstvím možností. Jak jsem zjistil tak jsem mohl na lekce dojíždět, nebo se nechat ubytovat a absolvovat intenzivní čtrnácti denní kurz. Byl jsem ubezpečen, že na lekcích budu pouze já a cvičitelka a že když se jedná o intenzivní kurz, tak je moje cvičení naprosto individuální. To byla rajská hudba pro moje uši. Domluvili jsme si vše rozmyslím a do týdne se ozvu a případně si domluvíme termín.
Moje cesta po pobočkách mě zabrala, skoro celý volný čas a tak se sešel týden s týdnem a telefon ze svích útrob vydoloval upozornění, že bych se měl ozvat ohledně výcviku jízdy na koni. Zapnul jsem počítač začal jsem v plných řádkách proškrtávat nepodstatné. Nakonec jsem skutečně Našel volné dva týdny. Bylo potřeba uskutečnit několik telefonátů, ale vše se zdařilo a po posledním hovoru, jsem byl objednaný. Musel jsem ještě protrpět skoro týden v rušném a špinavém velkoměstě, ale nadšení ze hřbetu koně mě pomáhal, týden překonat téměř v kosmické rychlosti.
Konečně jsem začal balit. Bylo mě řečeno, že toho moc nepotřebuji a že mě stačí jedna menší taška, protože se stejně ze statku v podstatě nedostanu. Jsem městský floutek a tak jsem moje úsporné balení mohl úspěšně po druhém kufru a malém batohu ukončit. Byl jsem na sebe pyšný jak se mě povedlo na čtrnáct dní sbalit jen to nejnutnější. Vše jsem naházel do kufru auta a vyrazil jsem na adresu motorestu, kterou jsem obdržel při posledním hovoru. Cesta to byla sice dlouhá, ale překvapivě utekla skoro stejně rychle jako moje každodenní patnácti minutová štreka do práce.
Motorest se přihlásil velkým poutačem, který hlásal, že za dva kilometry jsem na místě a já se těšil jako malé dítě. Parkoviště bylo skoro prázdné. Stálo zde jenom jedno nákladní auto. Já jsem zaparkoval hned u vchodu a zůstal jsem sedět v autě jak jsme se domluvili. Během několika minut vyšla ze dveří motorestu dívka, která jako by vypadla z oka texaským dívkám, které jsem viděl na stránkách Playboje . Krátké kraťásky ze kterých, mohli každým okamžikem vyskočit jejich broskvičky. Vršek skrývalo tričíčko, které původně bylo určitě o nějaký metr delší. Měla ho zastřižené těsně po prsa a já bych se vsadil, že na sobě neměla podprsenku. Z pod klobouku jí splývali krásné blonďaté vlasy. Pokynula na mne a já konečně přiklapl dolní čelist, která mě jaksi upadla a spolkl slynu, která se mě asi pohupovala na půli cesty ke klínu.
Když jsem vstoupil do motorestu tak jsem se rychle rozhlédl, kde že sedím ona kovbojská kráska, která zašla dříve než jsem se vysoukal z auta. Zvednutá a mávající ruka moje oči obrátila správným směrem. K mému, dnes zdá se nekončícímu překvapení, seděli u stolu krásky dvě. Druhá kráska se od blondýny lišila jenom, barvou vlasů, které měla černé jako uhel, a měla trochu jiné oblečení i když ve stejném stylu.
Když jsem dosedl, tak jsme se krátce představili. Dozvěděl jsem se, že se blondýna jmenuje Lenka a brunetka se jmenovala Karolína. Po trošce zdvořilostí, se Lenka zeptala na moje představy ohledně výcviku. Trochu jsem se zamyslel a když jsem si v hlavě zesumíroval svoje představy, tak jsem je v hrubém nástinu přednesl oběma cvičitelkám. Zprvu nadšený pohled se postupně měnil v překvapený, který se ke konci změnil ve veselí až pobavený. Holky se omluvili, že si musí odskočit a se smíchem odešli na toaletu. Osiřel jsem za stolem a dumal jsem co jsem zase plácnul, že jsem dívky tak strašně pobavil. Říkal jsem jim, že jsem přece začátečník.
Obě byli na toaletě poměrně dlouho, ale když se vrátili tak byli zase naprosto v pohodě. Sedli si a poručili si jídlo a nějaké pití. Já jsem si objednal také a když slyšeli, že si objednávám sodovku, tak se podivili a vyzvídali jestli jsem abstinent. Ubezpečil jsem obě dívky, že abstinent nejsem, ale mám přece venku auto. Lenka na chvilenku odběhla na bar a po dlouhé a živé debatě, s barmankou se ke stolu vrátila s veselou tváří. Tak je to v pohodě. Ta barmanka má u nás na statku pronajatou chajdu, tak se ujme řízení a domů nás hodí tvím autem. Takže si dej bez problému na co máš chuť. Promptně jsem svojí objednávku změnil. Dal jsem si tedy aperitivek a jako pití jsem si objednal pivečko. Debata se docela dobře rozbíhala a mě stále lépe mezi děvčaty. Dokonce jsem si na obě začínal i myslet. Bavili jsme se o práci o volném čase, ale také s přibývajícím časem o sexu a o představách. Večer už pokročil a já jsem začínal být hodně opilí. Ani nevím jak jsme se dostali do auta a už vůbec nic si nepamatuji z toho co se dělo večer na farmě.
Ráno jsem se probudil asi dost pozdě. Oknem, přes mříže pronikalo sluníčko. Protáhl jsem se a cítil jsem jak mě třeští hlava. Chytil jsem se za ní a…….. přišla rána jako z děla. Měl jsem pocit, že se mě hlava rozskočila na poloviny. Byl jsem rázem zcela probraný a tupě jsem zíral na své ruce. Byli uvězněné v rukavicích, které byli zakončené klasickými koňskými kopyty. Snažil jsem se vzpomenout na včerejšek, ale v hlavě bylo jako vymeteno. Potřeboval jsem si srovnat myšlenky a tak jsem vyskočil na nohy. Jak jsem vyskočil tak jsem byl stejně rychle dole. Byl jsem naprosto zmatený. To co jsem měl na rukou, jsem měl i na nohách. Ta kopyta mne nutila chodit jenom po špičkách a vzhledem k tomu, že nejsem baletka, tak jsem se poroučel k zemi. Jak rukavice, tak i boty byli na mnoho popruhů, která byly zajištěny zámečky. V těch kopytech na rukou bych stejně nic nedokázal uchopit. Seděl jsem v pokoji…… . Došlo mě, že je to hodně zvláštní pokoj. Pode mnou sláma a místo zdí a dveří jen mříže. Byl jsem v klasickém stání pro koně. Po čtyřech, vlastně jako kůň jsem došel ke dveřím a zjistil jsem, že jsou zamčené. Vymetená hlava, stále nebyla schopna vyprodukovat nějakou vzpomínku na včerejší večer.
Řidič v uzamčení 5
Ta proradná ženština na mě navlékla kalhoty. Pouta a roubík mě ještě nechala. Vytlačila mě na chodbičku před vstupníma dveřma. Nechala mě tam stát a sama vyšla někam před dům. Když se za okamžik vrátila, tak mě oznámila, že klíčky od pout mám na nádrži na autě. A že si s tím jistě poradím sám.
Ještě že bydlela na samotě a náklaďák dělal stěnu. Bylo sice téměř nemožné abych někoho potkal, ale stejně se mě do toho nechtělo. Do rukou mě vrazila moje tričko a prostě mě vystrčila před dveře. To už nebylo zbytí. Uslyšel jsem i cvaknutí zámku ve dveřích. Vydal jsem se tedy k náklaďáku abych se mohl zbavit těch protivných pout. Konečně jsem je odemkl a mohl se tak zbavit i roubíku. Věděl jsem že nemělo smysl se vypravovat zpět. Byla by schopná zavolat policajty a já bych jim určitě nechtěl říkat, že jsem ji nejprve udělal umělákem, protože mám nasazený pás cudnosti a ona mě spoutala a zazátkovala anál a ještě ho uzamknula.
Trpně jsem tedy musel nasednou do auta a vyrazit na jízdu. Každé poposednutí na sedačce mě hnulo s análním roubíkem a to mě neustále vzrušovalo. Byly to ty nejhorší čtyři hodiny v životě. A to jsem ještě nevěděl co se bude dít do budoucna.
Konečně jsem se vracel domu a cestou jsem zastavil u stopařky aby mě zbavila toho špuntu, co jsem měl zamčený v zadku. Zastavil jsem a vystoupil z auta. Když jsem přicházel k jejím vrátkám, tak mě zazvonil mobil. Byla to stopařka. Musel jsem ještě než odemkla, stáhnout triko a nasadit si pouta za zády. Zkontrolovala si to kukátkem a až teprve potom, otevřela dveře. Vtáhla mě dovnitř a hned za dveřmi mě sundala kalhoty. Pak si přímo přede mnou z pod županu stáhla kalhotky a zase mě je narvala do pusy a zajistila páskou.
Teprve, když mě umlčela tak se mě začala vyptávat jak se mě to líbilo. Pokládala mě otázky jako jak se mě jelo, když jsem byl takhle zamčený a zašpuntovaný. Kladla otázky tak abych mohl jen kývat, nebo kroutit hlavou. Otázkami mě neskutečně rozčilovala. Nejvíce jí zajímalo jestli jsem s tím umělákem udělal, nebo ne. Měla na mysli milking. Když by mě ta potvora nedala roubík, tak bych jí klidně vysvětlil, že na to byl kolík krátký. Musel jsem se rozkročit jak to šlo nejvíce a ona se snažila kouknout pod pás cudnosti. Trapně mě bylo až za hrob.
Když mě konečně vyzpovídala, odvedla mě do obývacího pokoje. Tam už na stole ležel mě důvěrně známí umělák na pás cudnosti. Skončil na jediném možném místě. Jo jo a byla z toho další tři čtvrtě hodina jednostranné vášně. Když bylo vše hotovo, tak zase zmizela.Pak mě konečně vyndala toho prznitele a zase mě natáhla kalhoty. Dostrkala mě až do chodbičky kde mě oznámila, že mě čeká zítra ráno při první jízdě. Divoce jsem zakroutil hlavou. Rozhodně jsem měl v úmyslu vyhnout se tomuhle doupěti dalekou oklikou. Jenže člověk míní a takovéhle potvory to mění. Ukázala mě svůj telefon. Bylo tam číslo na moji paní. Vzala si ho, když procházela můj mobil. Byl tam i email a hned na to mě ukázala i fotky, když jsem byl zašpuntovaný. Jestli se prý nezastavím dostane ten email s fotkami moje paní. Byl jsem v šoku. Vystrčila mě zase před dveře a na rozloučenou mě oznámila, že mě čeká ráno. Pak hned zase zabouchla dveře a zamkla. Trochu ve mě cuklo, že nemám klíče od pout, ale došlo mě že dala zase na nádrž, když byla na chvilku pryč. Vydal jsem se k autu, tam jsem se rozpoutal, a vydal jsem se na cestu domu.
Když jsem konečně dorazil domu doufal jsem v zasloužený odpočinek. Z počátku to tak vypadalo. Paní nebyla doma a tak jsem si vlezl pod studenou sprchu a ulevoval jsem otlačenému penisu v kovové tubě. Bylo to moc příjemné. Ze skoro celý den trvající nedokončené erekce mě bolel celý rozkrok.
Když jsem se vykoupal, natáhl jsem na sebe župan a natáhl se na gauč. Asi za další hodinu paní. Pozdravili jsme se a popovídali si co a jak bylo v práci. Jak jsem zjistil tak měla mnohem lepší den než já. Pak se šla vykoupat a já se dál díval na televizi. Když paní přišla z koupelny tak se jen natáhla na gauč a v klidu jsme se dívali na televizi a potom jsem šel spát.
Vůbec jsem se netěšil na ráno. Věděl jsem, že jestli nechci mít problém doma, musím se stavět v tom hnízdě bolesti. Jenže doma bych problémy nechtěl ani za nic. Raději jsem si ráno došel na důkladnou stolici a pak vyrazil.
Řidič v uzamčení 4
Čas plynul a já jsem si na pás cudnosti v podstatě zvykl. Byl ergonomický a ani sezení nebyl problém. Problém nastal když jsem cestou sem tam vzal nějakou stopařku. Holky to většinou byli moc hezké a zjevně měli zájem o sex. Jo děvčata to já také. Ale bylo tu jedno velké ale. Ono to "ale" nebylo nijak velké. Bylo takové akorát aby mě pevně obejmulo můj klín a v podstatě ze mě udělala na dobu jakou si přála paní impotenta.
Už mě pomalu docházeli výmluvy když se některá rozhodla že mě prostě dostane i když jsem se veškeré dvojsmyslné konverzaci vyhýbal.
Byla ale jedna stopařka, která společně s mou paní zcela překopala moje životní návyky. Vezl jsem ji už několikrát a vypadalo, že tam ani nestopuje, ale jen čeká až pojedu okolo.
Ten den když jsem ji znova nabral, jsem měl špatný už od předcházejícího večera. Paní se rozhodla že si užije, ale jelikož mě spoutanému sundala pás cudnosti kvůli hygieně už den před tím, nechala si klíče od pásu cudnosti v práci. Ona však byla nachystaná na vše. Vytáhla nějaký umělí penis a ten šel krásně nasadit do připravené drážky na pásu cudnosti. Nasadila mě na pás cudnosti ten umělák a užívala si jako už dlouho ne. Neměl jsem žádná pouta a vše jsem dělal jako při běžném styku. Po i během sexu jsem byl jako uzlíček nervů. Péro se chtělo postavit, ale nemohlo.
Celou noc a ráno jsem měl rozkrok jako v jednom ohni. Konečně jsem zažil ultimativnost pásu cudnosti. Sprcha byla dlouhá. Stál jsem skoro pod studenou vodou snad půl hodiny. Pak teprve jsem se mohl vyčurat.Jinak to byl problém, když jsem měl částečnou erekci.
No a do toho všeho jsem nabral, tu ženštinu. Vozil jsem ji tak dlouho, že jsme často hovořili o soukromí, o práci a vlastně to vypadlo jako když se baví dva staří přátele. Nastoupila se svím úsměvem, který odháněl veškeré chmury, které byli na obzoru.
Jenže tentokrát se rozhodla, že mě dostane. Hned po nástupu a zabouchnutí dveří, si sundala tričko a na mě vykoukli prsa tak perfektní, že jsem takové snad ještě v reálu neviděl. Zadíval jsem se zasněně na ty dvě krásné polokoule, a když by se neozval ten kovově nesmlouvaví pocit mezi nohama, asi bych tam civěl stále.
S koktáním a pitomým výrazem jsem chtěl zařadit a vyrazit, ale to už seděla vedle mě a rukou mě zajela mezi nohy. Její ruka strnula, když narazila na pás cudnosti. Podívala se na mě a já se přestal bránit. Rozepnula mě zip u kalhot a dlouze se zadívala mezi nohy. Se slovy, že tady tedy skutečně narazila si oblékla tričko a skryla tak svoje poklady.
Zbytek cesty proběhl v družném hovoru o těch nejintimnějších věcech. Vypadlo z ní že s bývalým manželem provozovala to samé. Ale tam to bylo o tom že nebyl submisivní, ale nevěrný. Jí se ale líbila submisivita a tak to nemělo dlouhého trvání. Líbilo se jí že já jsem už z podstaty submisivní a litovala toho že jsme se nepotkali dříve. Když jsme dorazili k jejímu domu, který ležel na mé trase, přišlo z ničeho nic pozvání na kávu. Nebyl důvod nepřijmout pozvání. Měl jsem stejně čas na oběd a jízdy u nás nebyli zase tak kontrolovány.
Zašli jsme do malého, ale perfektně opečovávaného domečku. V malé předsíňce jsem si zul boty a vešel do útulného obývacího pokoje. Stopařka mezi tím začala dělat kávu. Když přišla tak jsme ještě chvilku hovořili o mé submisivitě. Stále vyzvídala jestli je moje submisivita opravdová. Když jsem ji po několikáté ujistil, že ano, tak se spokojeně postavila přímo přede mne. Chytla mě za triko pod krkem a postavila mě. Pak mě beze slova sundala tričko. Tušil co bude následovat, ale nějak jsem neměl sílu se bránit. Když mě triko sundala a já byl do půl těla nahý, otočila mě čelem od sebe. Rukou mě pak mezi nohama sáhla pod matraci na které jsem dosud seděl a vytáhla policejní pouta.Ta mě jak jinak skončila na zápěstích za zády.
Chtěl jsem namítnout, že její snažení je stejně k ničemu, ale odpovědí mě bylo jen, ať to nechám na ní a v puse mě skončili její kalhotky. Okolo hlavy mě několikrát omotala lepící pásku, která kalhotky a můj jazyk bezpečně udržela za zuby.Ještě mě stáhla kalhoty a já tam stál jak mě bůh stvořil. Tedy až na malou dodělávku od mé paní.
Na okamžik zmizela ve vedlejší místnosti a já měl čas si uvědomit svoji situaci. Sám, spoutaný v cizím domě, s cizí ženou. Začínalo mě docházet, že to nebude samo sebou. Vlastně jsem pomalu dostávat strach co všechno se může stát. Začal jsem trhat pouty. Jako bych nevěděl jak je to zbytečné konání.
chastity1Za okamžik se vrátila a..... A světe div se, v ruce měla stejný umělák, jakým jsem večer musel uspokojit paní. Viděla můj překvapený výraz a jen mě oznámila, že se nemám čemu divit. Výrobci pásu cudnosti jsou všeho všudy dva dobří, takže se není co divit. Pak už mě namontovala uměláka na pás cudnosti a dostrkala mě do ložnice. Snad hodinu jsem ji musel uspokojovat a cítit se zase jako hromádka nervů.
Když bylo vše u konce, se slastným vzdechem odpadla na postel. Ležela tam ještě asi pět minut a oddychovala. Já jsem stále klečel vedle ní na posteli a snažil se vyrovnat s bolestí mezi nohama. Připadal jsem si jako sexuální automat, který tu jen proto aby uspokojoval všechny ženy a přitom sám nikdy neměl být uspokojen.
Jak ležela na posteli bylo vidět, že se jí zraje v hlavě plán. Vstala a odešla do obýváku. Nevydržel jsem to a slezl z postele a šel se podívat co to tam dělá. Sice jsem si připadal trochu nepatřičně s tím umělákem mezi nohama, ale zvědavost byla větší než stud. Nachytal jsem ji jak se mě hrabe v mobilu. Huhlal jsem co si to dovoluje, ale dělala jako bych tam nebyl. Něco si z mobilu opsala a pak se teprve otočila směrem ke mě. Ptala se mě jestli ještě dnes pojedu okolo ní. Přikývl jsem. Ptala se jestli pojedu dvakrát. Přikývl jsem. Nic jiného jsem ani nemohl. Zasmála se.
Zase na okamžik zmizela a vešla druhými dveřmi. V ruce měla nějaký kus plechu a jakým si malým umělákem. Šla ke mě a řekla mě že poslední jízdu kterou pojedu okolo ní se tady zase zastavím. Zuřivě jsem kroutil hlavou. Došla až ke mě a okolo krku mě uvázala provaz. Za něj mě pak vzpouzející ho se, odvedla ke kuchyňskému stolu. Dotáhla mě až k hraně a prudce zatáhla za provaz a já se musel břichem a hrudníkem položit na stůl. Provaz pak uvázala někde na čele stolu. Ležel jsem tam s vystrčenou zadnicí a nic jsem nemohl. Vysvětlila mě že se stavím zcela určitě protože jinak mě ho nebude moci vytáhnout.
V tu chvíli se zastavila před mím obličejem a gelem matlala toho uměláka. Byl na kolejničce na tom plechovém štítu. Hned jsem si vzpomněl kde jsem ho viděl. Když u nás byla dealerka pásu cudnosti, tak ukazovala paní jak může mít kontrolu nad mím celým tělem. Byl to vlastně anální kolík která byl uchycený v kovovém štítu. Nandat a sundat šel jen tehdy, když nebyl pás cudnosti nasazený. Pás jako takový byl vzadu stejný štít akorát, že měl u análu velkou díru na velkou potřebu.
Bylo jasný co s tím bude dělat. Když se dostatečně pokochala na mém vyděšeném výrazu, tak odešla za můj zadek. Pás cudnosti měl stejně široký pás jako byl ten štít. Ucítil jsem tlak na anál, a přesto že jsem nebyl anální panic, dlouho jsem tam nic neměl. Chvilku mě anál jen tak dráždila a pak jen jednou zatlačila a kolík byl tam. Jeho nejširší část končila přesně na svěrači, takže jsem měl nejtlustší místo kolíku přímo na svěrači. Pak jsem jen ucítil jak jeden konec štítu zaklapl těsně pod koulema a na zádech kde se kus který procházel mezi nohama spojoval s pásem okolo pasu, zaklapl visací zámek.
Už nebylo úniku. Byl jsem naprosto zamčený. Když mě odvázala provaz od stolu a krku, pomalu jsem se narovnával. Jak jsem se stavěl cítil jsem jasně tlak na svěrač. S tím se mě také začalo plnit péro. A to logicky plnilo tubu ve které bylo uvězněno. S pobavením na mě koukala. Pak se se smíchem zeptala jestli se teda stavím nebo ne. Moje překotné kývání ji pobavilo. Pak si vzala můj telefon do jedné ruky a svůj do druhé. Pak mě poručila abych se různě stavěl. Rozkročený, předkloněný, v leže s roztaženýma nohama a podobně. Oběma telefony dělala jednu fotku za druhou.
Řidič v uzamčení 3
Čas dále plynul a já byl stále poutaný a nucený k domácím pracem v poutech a někdy, aby bylo moje ponížení ještě důkladnější jsem se musel obléci do krajkového body s podvazky a punčochami.V mezičasech jsem chodil normálně do práce. Vozil jsem díly z jedné továrny do druhé. Skoro neměnná trasa se den co den opakovala. Každý den jsem trasu stihl i třikrát otočit.
Už se to ale mělo brzo změnit. Paní si nechala balík s pásem cudnosti poslat do práce, takže jsem o jeho příchodu neměl ani tušení. Navíc vzhledem k dodací lhůtě skoro dva měsíce, jsem na něj už zapomněl.
Když jsem se však vrátil z práce, bylo to v pátek kolem čtvrté, paní seděla na sedačce v obýváku. Měla na sobě moc erotické body, tanga střih. K tomu všemu měla krásné bílé silonky připnuté k podvazkům, které byli součástí body. Byla nádherná a vzrušující. Zůstal jsem na ni civět, jako pako a teprve druhý její příkaz ať se jdu vykoupat, mě z latergie vytrhl. Otočil jsem se na podpatku a šel do koupelny. Už ve dveřích jsem si uvědomil, že župan ležel na sedačce vedle paní. Když jsem se pro něj vrátil, tak mě pouze paní oznámila ať ho tam nechám, že ho nebudu potřebovat.
Pořádně jsem se vykoupal a oholil. Holení už byla samozřejmost. V rozkroku a pod paždí. Důkladně jsem se osušil a šel jsem nahý za paní.
Zatím co jsem se koupal, tak paní položila na stůl nějakou krabici. Jen mě na krabici ukázala a oznámila mě že to bude od dnešního dne moje spodní prádlo. Krabici jsem otevřel a vyjmul z ní ten zapomenutý pás cudnosti. Krátce jsem si jej prohlédl a paní mě poručila abych k ní přistoupil a dal ruce za záda. Když jsem tak udělal zaklapla mě na zápěstích kovová pouta. Potom si mě otočila a chtěla mě nasadit pás cudnosti. Jenže ten chladivý kov a pouta způsobili, že se mě péro postavilo jako stožár. Ale i na to měla paní lék. Zvedla se a odvedla mě do sprchy. Tam mě šoupla do vaničky a pustila studenou vodu. Jak bylo velké tak stejně rychle se zmenšilo. Vytáhla mě ze sprchy a v rychlosti mě osušila. Pak mě okolo pasu zapnula pás a mezi nohama protáhla druhý díl. Na kterém byla tuba zakončená a děrovaná aby mohl dýchat. Pak už jenom dotáhla díl okolo pasu a mezi nohama. Ucítil jsem tlak od kovu který nesmlouvavě svíral můj klín. Pak zaklapl zámek a já pocítil bezvýchodnost celého jeho konání. Vše dorazila paní když se mě zeptala jak mě to železo sedí. Když jsem ji ubezpečil že skvěle, tak dodala, že je to dobře, protože klíče nechala v práci v sejfu. To byl šok. Bylo jasné že celý víkend pro mě bude smutný, bolestivý a otrocky bezvýchodný.
Pak mě paní rozepnula pouta za zády a musel jsem přinést jiné. Byli na delším řetězu a k tomu i na kotníky. Oboje mě zaklapla a nechala si uvařit kávu a donést moučník. S pouty a nahý..... Vlastně oblečený, jsem se cítil tak divně, že se mě péro chtělo stále postavit. Problém byl však v tubě ve které bylo uvězněno. Bylo malé. Během vteřiny bylo na šířku plné. Za další okamžik, narazilo na ukončení tuby a to bylo vše. Bylo zalomeno dolu a mezi nohy. Poprvé v životě jsem zjistil, že erekce je bolestivá. Na schodech jsem málem kávu dvakrát vylil.
Paní uznala že pro dnešek jsem si toho zažil dost a poslala mě spát. S radostí jsem si šel lehnout. Jako vždy jsem po lehnutí vrazil ruce mezi nohy, ale tentokrát to bylo jiné. Neucítil jsem nic. I když jsem měl slipy nebo jiné prádlo, vždycky jsem cítil doteky. Tentokráte nic. Jen tvrdé kovové sevření, které mě navíc dělalo díky svému tvaru ženský klín.
Usínal jsem s pocity tak smíšenými, že se to nedá ani popsat. Tušil jsem že se tímto něco mění. Mění se to zásadně a nejsem si jistí jestli pro mě nebo proti mě.
Řidič v uzamčení 2
Přeměřování trvalo skoro hodinu a půl a u jeho konce jsem už byl jen hromádka nervů. Každou chvilku ty dvě zavadili o moje péro a já měl stále pocit, že to už byla poslední kapka. Vydržel jsem až do samotného závěru. Pak zase ta dealerka chtěl ukázat mé paní jak hezky je péro v pásu cudnosti uzamčeno. Vytáhla z kufříku tubu která se používá v pásu cudnosti a nasadila jej na moje trčící péro. Pak moje péro v tubě chytla a vší silou se ho snažila stáhnout dolu mezi mé nohy. A tohle už poslední kapka byla. Začal jsem stříkat na celé kole. Ta dealerka jen trochu ucukla, ale stále se zálibně dívala jak stříkám.
Dealerka se dívala sice zálibně, ale pohled mé paní nebyl zdaleka tak vstřícný. Když jsem se vystříkal tak ještě chvilku měřili a pak odešli do obýváku, asi dojednat podrobnosti zakázky. Byli tam tak ještě asi hodinu, když jsem uslyšel kroky jak odchází.
Chvilku na to se otevřeli dveře a v nich se objevila paní. Nijak hezky se netvářila. Snažil jsem se přes roubík vyhuhlat omluvu, ale gumová koule, kterou jsem měl vraženou v puse, mě nic neumožnila. Paní udělala asi tři kroky směrem ke mě, ale najednou se otočila a otevřela skříňku, ve které byli naše hračky. Bohužel tam byla i pletená devíti ocasá kočka. Byla mohutná a opravdu, plný švih hodně bolel. Beze slova ji vzala do ruky a stoupla si za mě. Vysvětlila mě že jsem ji neposlechl a že si tedy zasloužím trest. Můj přestupek byl zhodnocen na deset ran.
Před tím, jsme vždy používali výprask spíše jako stimulaci. Tohle ale paní myslela vážně a já měl strach co to bude obnášet. První rána přišla nečekaně a ano moc nebolela. Druhá byla o poznání silnější a já jasně ucítil všechny prameny, jak se mě zakousli do zadku. Takto vážně myšlený výprask jsem od paní ještě nedostal. Bylo cítit, že je opravdu naštvaná a že jde o trest v pravém slova smyslu. Rány byli dávány nepravidelně a stále se zvětšující se silou. Bolest byla už po třetí ráně nesnesitelná, ale já kupodivu cítil jak mě penis začíná tuhnout. Konečně přišla poslední desátá rána. Paní uložila kočku a odešla do koupelny.
Když se vrátila, odpoutala mě a já si musel nasadit okovy okolo krku, pasu, stehen a zápěstí. Vše bylo spojeno s řetězy a umožňovalo to normální pohyb. Tedy normální pohyb na uklízení. Nemohl jsem si na sebe nic oblíknout a většina pohybů byl poměrně problém. Paní se posadila v obýváku a já musel poutírat prach a vyluxovat. Tohle všechno mě trvalo skoro dvě hodiny. Práce jindy na půl hodiny byla nekonečná.
Když jsem měl hotovo směl jsem si sednou k počítači a dělat si svoje věci. Stále samozřejmě nahý a v řetězech a s roubíkem. Nechala mě sedět u počítače skoro tři hodiny, až do osmi do večera. Pak přišla s tím že chce jít spát. Myslel jsem že si konečně pohrajeme. Paní mě nasadila obojek na zámek s asi dvou metrovým řetězem. Divil jsem se že mě za řetěz táhne do koupelny a ne do ložnice. No asi bude koupačka. To bylo jediné co mě napadlo. V koupelně mě sejmula roubík a já se mohl napít.
Jenže chyba. Trest v podobě výprasku nebyl konečný. Řetěz paní připnula k baterii a na zem mě hodila větší ručník. Se slovy, že jestli se ještě jednou udělám, když mě to zakázala, tak už se jinde nevyspím, zabouchla dveře koupelny, ještě je pro jistotu zvenčí zamknula a šla spát. Díky řetězu jsem se dostal tak tak ke klice. Sice bych dveře dokázal otevřít, ale nedokázal bych šlápnou ani na práh. Dostal jsem se sice na záchod, ale to bylo tak vše. Došlo mě hned, že se z koupelny do rána nedostanu. Uvelebil jsem se na ručníku a zkoušel jsem usnout.
Ráno jsem byl vzhůru už v sedm. Paní si dávala záležet, a spala skoro do deseti hodin. Konečně vešla do koupelny. Podala mě klíčky ať se mohu odepnout od baterie. Když jsem se odepnul musel jsem ještě jít a ustlat postel, ve které jsem nespal. Pak jsem paní připravil kávu a namazal snídani. Ještě jsem paní musel u snídaně posloužit jako podložka pro její nožky.
Potom jsem se musel odstrojit, protože bylo potřeba začít makat na zahradě. Jelikož nemáme zahradu uzavřenou a bydlíme v zástavbě. Jenže jak byla paní v ráži tak dostala nápad. Musel jsem se zase svléknout do naha. Paní mě předklonila přes stůl a zašla do ložnice.Když se vrátila, tak držela v ruce pánský anální kolík, pro dráždění prostaty. Kolík mě vrazila do zadnice a tam ho zajistila řetězovýma kalhotkama na visací zámek. Pak jsem teprve mohl jít ven pracovat. Bylo to děsné. Kolík měl dálkové ovládání, které šlo až na deset metrů a paní kouřící na balkóně toho ráda zneužívala.
Každou chvilku se mě spustili vibrace a začali prostatu dráždit ještě více než samotné moje pohybování. Mám pocit že jsem asi tak třikrát vytekl, a to bez erekce. Je to děsný pocit.
Povídka je ze zrušených stránek bdsm-povidky.freebdsm.cz a jako autor je uveden Submise.
Řidič v uzamčení 1
S manželkou jsme měli už dlouho D/S vztah. Život nám ubíhal příjemně a díky společné řeči v sexu i velice barevně. Je pravdou, že časem nám vždy něco zešedlo, ale nebyl problém dokoupit nějakou tu hračičku, s fantasie jela rázem zase na plné obrátky.
Naposledy jsem se ovšem ve výběru hračky trochu sekl. Respektive jsem se sekl se souhlasem, protože nápad to byl manželky. Jednou jsme koukali na netu na jaký si BDSM film a v něm se používal v hojné míře pás cudnosti.
Jak mě manželka později přiznala od té doby se nemohla zbavit myšlenky že mě ho pořídí. Nešlo to tak rychle , protože cena kolem dvaceti tisíc pro nás nebyla zrovna malá, ale po půl roce za mnou přišla, že přijede agentka z prodeje pásu cudnosti, a že budeme zaměřovat.
Neřekla mě ovšem kdy to bude. A tak jsem v klidu přistoupil v sobotu na naši D/S hru. Musel jsem se samozřejmě řádně oholit a už v koupelně nasadit roubík s penisem trčícím ven. Těšil jsem se na to. Bylo tak ponižujícně vzrušující, když jsem byl spoutaný a paní se obdělávala místo mím penisem, tím umělákem. Přitom jsem měl vždycky penis jako ze železa.
Když jsem měl roubík usazený a uzamčený, takže ani bez pout jsem se ho nemohl zbavit, vyšel jsem z koupelny. Paní si mě pozorně prohlédla a pak mě nasměrovala pod oka ve stropě. Na každou ruku mě upnula řemeny, které zajistila zámkem. Pak mě za řetěz upnula každé zápěstí k jinému oku, a tak jsem měl ruce vytažené a roztažené vysoko nad hlavou.
Pak přišli na řadu kotníky. Na nich se usídlili skoro stejné kožené řemeny jako na zápěstích a ještě ke všemu jsem zahlédl rozporku. Ta nemohla skončit nikde jinde, a tak mě roztáhla nohy skoro na metr od sebe. Tím se mě ještě více napnuli ruce. Pozice to moc pohodlná nebyla, ale moje vzrušení dávalo tušit, že je to to pravé ořechové.
Když jsem byl upoutaný, tak se k mému úžasu paní na mě skoro ani nepodívala a odešla někam do baráku. Byl jsem zmatený. Zavřela za sebou dveře a tak ani moje škubání řetězema nemohla slyšet. O huhlání, kterého jsem byl maximálně, díky roubíku schopen už ani nemluvím. Nezbývalo mě než tam napnutí jako struna stát a trpělivě čekat, až moje paní přijde.
Nešla celou hodinu a mě už začínali bolet ruce. Z ničeho nic mě z mého neveselého přemýšlení vytrhl zvonek. Kdo to sem může jít? Většina přátel se naučila, že k nám se chodí až po předešlém ohlášení.
Zvonek se netrpělivě ozval znova s větší intenzitou. Konečně jsem uslyšel paní jak mluví do domácího telefonu. Byl to krátký rozhovor a už jsem slyšel kroky, jak paní šla dolů. Nebylo pochyb, že jde otevřít. Netrpělivě a marně jsem se snažil uvolnit z pout. Bláhové konání.
Po pár minutách se kroky ozvali opačným směrem. Teda nahoru do patra. Jenže byli divné. No aby ne. Když se přiblížili k dveřím pokoje, bylo jasné že nahoru jdou osoby dvě. Dveře se však naštěstí neotevřeli jak jsem se obával. Obě osoby zašli do obývacího pokoje. Trochu jsem se zklidnil, ale stále jsem uvažoval kdo že to může být, že ho paní pustila až nahoru, když jsem nahý a spoutaný.
Z ničeho nic se dveře otevřeli. V nich jsem jako první uviděl paní a prvotní leknutí se vytratilo. Jenže jen se na mě usmála, udělala krok a za ní vešla další žena. Nikdy jsem ji neviděl a jí přišlo strašně veselé jak jsem se snažil ukrýt před jejím pohledem. Snažil jsem se instinktivně dát nohy k sobě abych schoval svoji nahotu, ale trčící péro se nedalo nijak ukrýt. Naopak, asi i díky ponížení trčelo stále pevněji.
Ta cizí žena v klidu přistoupila až ke mě a podrobně si mě prohlížela. Zvedala mě koule a rukou zajela až na zadek. Celou dobu svoje konání komentovala mé paní. Už bylo jasné že jde o dealera pásu cudnosti o kterém paní mluvila. Za družného hovoru o bezpečnosti pásu cudnosti a jeho neprosté nesundatelnosti , mě cizí žena okolo pasu nasadila jakýsi postroj. Protáhla zbývající pásek mezi nohama a spojila ho s opaskem za zády. Celé to za spolupráce s paní různě povolovala a jinde utahovala aby to co nejlépe sedělo. Různě se mě snažila ta cizí žena ohnout péro směrem dolu mezi nohy, s vysvětlováním že takhle ho bude fixovat ten pás cudnosti. Žádná její věta však nesměřovala ke mě. Byl jsem tam v podstatě jako figurína.
Ponížení a jejich nezájem o mě, způsoboval stále větší vzrušení a já byl mnohokrát, při manipulaci s mím pérem jen krůček od toho abych se udělal. V jeden okamžik jsem tiše zasténal do roubíku a paní se jen podívala do mích očí. Chytila mě za uměláka v obličeji a jen mě upozornila, že jestli se udělám, tak na to nezapomenu.
Ty jo! Ty jsi kouzelník! :-D Tak pro mě když to nenašel google, tak to znamenalo, že to už neexistuje. Zírám :-D
A kopírovat mě to jde. Klidně to sem dám, akorát možná ať se k tomu vyjádří admin, jestli mu tady nebudou vadit převzaté povídky. Rozhodně je nechci "krást".
Bohužel, tím jak jsem přišel o data tak to nejsem schopen říci. Zvládl jsem ze souborů vytáhnout alespoň jejich název. A ty stránky jsem nikde v oblíbených uložené neměl. Dlouho již byli mrtvé, tak nebyl důvod na ně chodit, bohužel jsem netušil že budou zrušeny a já se budu chtít ještě někdy k jejich obsahu dostat. Vím, že stránky to byli české a poměrně stylově jednoduché.
Ahoj,
kdysi jsem na internetu četl povídky "Řidič v uzamčení" nebo "Jak jsem se učil na koni". Dokonce byli tak dobré, že jsem je měl i stažené. Bohužel jsem nedávno přišel o data a skoro až z hrůzou jsem zjistil, že stránky na kterých byly už nefungují. Nemáte je někdo?
Z toho se nemáš šanci dostat. Profily 20x20 se sice většinou používají na výrobní přípravky nebo měřící aparatury, ale stejně toho od dělníků musí vydržet spoustu. Z profilů 40x40 se staví často jednoúčelové stroje. Výhoda hliníku je jeho hmotnost a nepotřebuješ jej natírat (např. proti oceli). Nevýhodou je, že když poškodíš vrchní eloxovanou vrstvu, tak pak "špiní". Pokud jej budeš porovnávat s platovými trubkami (kterými to tu začalo), tak určitě vydrží výrazně více (profily jsou zároveň tvarovány tak, aby co nejlépe odolávali ohybu).
Ahoj,
když tak koukám na ty profily, tak bych osobně šel do "průmyslového" řešení. Cenově je to ještě o kousek dražší, ale nabízí to neuvěřitelné možnosti. Na klec bych použil nejmenší standardní průmyslové profily 20 mm, například tento: https://paletti.shop/en/detail/fc52ae6f … 12ff588d7d
Spojování probíhá několika způsoby, například do čela jednoho uděláte závit (otvor v čele profilu má na závit vhodný průměr). A do boku připojovaného profilu je potřeba vyvrtat otvor pro prostrčení imbusu. A pak se použije šroub a tato spojka: SV1912V (neumožňuje to zde přikládat více odkazů, tak si to vyhledejte v poslaném shopu)
Nebo pro plně universální spojování bez nějakého vrtání existují tyto rohy: SZ0964N
Posílám odkaz sice z německého shopu, ale má i české distributory (spíše lokální). Případně obdobných systémů je několik.
Ahoj, vím že je to hodně na okraj tohoto tématu, jelikož se nejedná o návlek na pás, ale o dildo nad pás (které tu právě bylo taky zmiňováno). Tady je velice podobné jaké bylo tady v prodeji - Sam ho začal vyrábět: https://samshop.cz/stranky/postroj85.html
Stránky 1
FORUM.CUDNOST.CZ » Příspěvky od zelenac6
FORUM.CUDNOST.CZ - diskusní fórum webů CUDNOST.CZ a CUDNOST.COM (SK) fungující na systému PunBB