Nastavení hledání

Vládkyně, která mi změnila život (2)
Následující den se mnou v práci nic nebylo. I kolegové se ptali, co se děje. Tedy vlastně mi podřízení. Před deseti lety jsem založil jazykovou školu, která se úspěšně rozvíjela, takže dnes zaměstnávám deset lektorů plus asi dvacet externistů. Vyřídil jsem, co bylo potřeba a očima tlačil hodinky směrem k podvečeru. Z kanceláře jsem zamířil domů dát si sprchu a převléct se a v 17:50 už jsem netrpělivě přešlapoval před restaurací. V 18:00 jsem se dočkal. Žena, která se ke mně blížila, byla ještě uhrančivější, než předchozí den. Opět celá v černém, na sobě boty ještě na vyšším podpatku než posledně, dlouhý kožený kabát, takže jsem si mohl jen představovat, co se skrývá pod ním. Dlouhé vlasy měla vyčesané nahoru a stažené do ohonu. Výrazné řasy a obočí jen podtrhovaly přísný výraz v jejích očích. Byla překrásná. Když dokráčela až ke mně, vyschlo mi v krku. ,,Dobrý den´´, dostal jsem ze sebe a polknul jsem naprázdno. ,,Ahoj. Já jsem Paní Lucie,´´ pronesla ke mně, protože jí došlo, že se mi dosud nepředstavila. Opět bylo jasno, kdo z nás je v jaké pozici. ,,Sem nepůjdeme, půjdeme tady kousek do jedné kavárny,´´ zavelela Lucie a šli jsme.
V poloprázdné potemnělé kavárně hořely svíčky a panovala tam příjemná atmosféra. Ideální k hovoru, který jsme měli před sebou. Doslova mi vyrazilo dech, že Lucie šla hned na začátku rovnou k věci. ,,Aby bylo jasno, nehledám chlapa na vdavky ani na vztah. Tedy na klasický vztah, jaký má většina lidí. Mám moc práce a vyžaduju, aby mi muž poskytl servis, na který má každá žena nárok, akorát ne každá si to umí zařídit,´´ prohlásila a usrkla první doušek kávy. ,,Co si pod tím mám představit?´´ zeptal jsem se, ale místo odpovědi přišlo napomenutí. ,,Ty mě neoslovuješ?´´ Byl jsem zmatený, jako prvňáček před tabulí. ,,Mám ráda, když mi muži říkají Paní Lucie.´´ ,,Dobře, tak co si pod tím mám představit, Paní Lucie?´´ vykoktal jsem ze sebe. Byl jsem současně fascinován tím, jak se automaticky odehrával scénář, který pro nás napsala snad nějaká vyšší síla. Tato žena okamžitě poznala, kdo jsem a po čem toužím a podle toho se mnou jednala. Mě zase přišlo naprosto přirozené, že mám vůči ní podřízené postavení. ,,No,´´ nadechla se. ,,Mám moc ráda, když se muž přizpůsobí mým přáním a dělá to, co mu řeknu. Jsem poměrně přísná, ale umím být i uznalá a velkorysá. Potrpím si zejména na to, aby se muž, který chce být po mém boku staral o můj byt, a to tak, abych po příchodu z práce měla doma maximální komfort. Musí být taky schopen se reprezentativně chovat na veřejnosti, protože moje práce zahrnuje časté společenské povinnosti. Ne každý na to má.´´ Po těchto slovech se mi v hlavě točily myšlenky jako ve vířivce. Byl jsem ochoten přitakat prakticky na cokoliv, protože tato žena mě tak mocně přitahovala, jak jsem to snad ještě nikdy předtím nezažil. ,,Ano, to si myslím, že bych Vám uměl vyplnit,´´ vysoukal jsem ze sebe. ,,Hmm, tak to se teprve uvidí,´´ usmála se Paní Lucie, a z tónu jejího hlasu jsem vycítil něco, z čeho mi rozhoupal žaludek. Prohodili jsme ještě pár vět a když jsme měli dopitou kávu a poté, co jsem zaplatil, jsme vyšli před kavárnu, kde mě Paní Lucie zaskočila. ,,Půjdeš teď ještě se mnou. Něco pro tebe mám.´´ Hlavou mi šrotovalo, kam s ní mám jít a co pro mě tak na první schůzce může mít, ale pochopitelně, že jsem šel. Šli jsme asi dvacet minut, vzali jsme to zkratkou přes park a já po cestě poslouchal hlasitý klapot podpatků Paní Lucie. Znělo mi to jako rajská hudba a představoval jsem si různé věci. Málokdo by to do mě řekl. V práci i v životě jsem byl vždy rozhodný, ambiciózní muž, který si prakticky vždycky dokázal prosadit svou. Rozhodně by o mě asi nikdo neřekl, že mi chybí sebevědomí. To spíše naopak. Nikdo z mých nejbližších a známých nemohl tušit, že v mé duši dříme mé druhé já, které touží být v područí ženy. Řeknu to narovinu. Když jsme šli parkem a já se zaposlouchal do klapotu podpatků, představoval jsem si, jaké by to bylo dostat výprask z rukou Paní Lucie. Už dlouho jsem adrenalin touto cestou nevyplavil. A musím říct, že mi to chybělo. V tu chvíli jsem netušil, že již brzy se vše změní, ale současně vše bude úplně jinak, než by mě mohlo napadnout. Najednou jsme stáli u dveří jednoho z historizujících domů na široké hlavní třídě vedoucí k nádraží. V tu chvíli mi došlo, že jdeme k Paní domů a podlomila se mi kolena. Paní Lucie odemkla vysoké dřevěné dveře a já vešel za ní do chodby. Vystoupali jsme po točitém schodišti do třetího patra. Hned nalevo Paní vložila klíč do zámku dvoukřídlých dveří a když je otevřela, naskytl se mi pohled na luxusně vyhlížející interiér. Už pohled do předsíně ukazoval, že Paní má svůj byt zmodernizován na nejvyšší úroveň. ,,Tady se vyzuj,´´ ukázala mi Paní prstem na místo u mosazného věšáku. Současně jsem si všimnul, jak má dlouhý ukazováček. Když jej natáhla, aby udělala patřičné gesto, vypadalo to spíš, jako by v ruce měla školní ukazovátko. Každopádně to jen podtrhlo atmosféru dané chvíle. Tím spíše, že ona sama si své boty elegantní kozačky z jemné kůže na vysokém podpatku nevyzula a kráčela v nich dál směrem k místnosti, kde jsem očekával, že bude obývací pokoj. Nemýlil jsem se. Vešli jsme do královsky vybaveného pokoje s nádhernou dřevěnou podlahou a s nábytkem, jehož popisem nebudu zdržovat, řeknu pouze, že snad jen sedačka musela stát dvě stě tisíc. Paní Lucie si sedla do pohodlného černého křesla a ze šuplíku servírovacího stolku vytáhla nějakou krabičku. Pohodlně se opřela, nohu si přehodila přes druhou a řekla: ,,Kalhoty dolů.´´ Prosím? Asi jsem špatně slyšel, řekl jsem si pro sebe. ,,Cože?´´ zeptal jsem se. ,,Řekla jsem kalhoty dolů. Ty špatně slyšíš?´´ ,,Ne,´´ odpověděl jsem a cítil jsem, jak mi rudnou uši. To se mi stávalo snad kdysi na základní škole, když jsem se styděl před spolužačkou, do níž jsem byl zamilovaný. ,,No tak!´´ vykřikla. Uvolnil jsem pásek a učinil, co chtěla. ,,Spodní prádlo taky.´´ To už jsem byl v nesnázích opravdu hodně. Paní Lucie to zřejmě vycítila, takže mě hned pobídla: ,,A dělej!´´ Sundal jsem si boxerky a nyní jsem před Paní, která mi připomínala bohyni na trůnu, stál tak, jak mě pánbůh stvořil. Následující vteřiny a minuty si dodnes vybavuji jako z nějakého bláznivého snu. Sen to ale nebyl. Paní otevřela krabičku a to, co jsem uviděl, mě vzalo dech. Samozřejmě, že jsem hned poznal, co to je. Přečetl jsem v minulosti mraky povídek s touto tématikou, ale měl jsem jasno v tom, že tohle rozhodně praktikovat nechci. Přestože jsem dostal strach, fascinace touto ženou byla natolik silná, že bylo rozhodnuto dřív, než bych mohl klást odpor. Paní Lucie držela v ruce pás cudnosti. Za pár chvilek už zdobil mou mužskou chloubu. Nasadila mi jej tak zručně, že s tím už určitě musela mít bohaté zkušenosti. Zkoušel jsem si poskládat v hlavě, co se to vlastně stalo, když mě vyrušila Paní Lucie. ,,Takže, to bychom měli. Zítra budu chtít, abys ke mně přišel přesně v 15:00. Ani o minutu dřív, ani o minutu více. Je to jasné?´´ podívala se na mě přísně. ,,Ano,´´ hlesnul jsem. ,,Prosím?!´´ zvedla výhružně hlas. Hned mi bylo jasné, kde je chyba. ,,Ano, paní Lucie, je to jasné.´´ Na předsíni jsem si obul boty a mezi dveřmi se na mě Paní Lucie, dnes snad vůbec poprvé, usmála: ,,Tak dobrou noc,´´ podívala se mi upřeně do očí. ,,Dobrou noc Paní Lucie,´´ odpověděl jsem a vydal se na cestu domů setmělým městem.