Nastavení hledání (Stránka 1 z 2)

„Máš nějaké plány na večer?“ Usmál jsem se, a vytáhl dva tokeny. I Andrea se usmála. Od našeho posledního „příjemného večera“ to byly dva týdny, a bylo vidět, že je stejně natěšená, jako já. Rychle sklízela učebnice a poznámky do brašny, vydali jsem se ven z přednáškového sálu. Byla to poslední přednáška dne, a já tajně doufal, že bysme nemuseli čekat do večera, ale že bysme mohli zajít k ní domů hned. Ale Andrea mě schladila. „Jasně, dneska večer! Ale až po charitativním večírku, pamatuješ?“ Jasně, jak jsem mohl zapomenout. Andrea dobrovolničila pro univerzitní charitu na podporů záchranné stanice pro zvířata, a dnes večer byla nějaká dražba či co… Slíbil jsem, že ji na večírek doprovodím. Sice to znamená, že naše krásná společná čtvrthodinka, na kterou jsem tak dlouho čekal, se odkládá, ale znamená to celý večer s Andreou, a to se počítá. Když už aspoň si to pak víc užiju. A Andrea za dobrovolničení dostává tokeny, takže to beru jako svým způsobem investici.
Na chvíli jsem se zasnil, co mě večer čeká – za což mi byla odměnou tupá bolest mezi nohama. Ani po dvou semestrech jsem si na klícku pořádně nezvykl, a blízkost Andrey tomu vůbec nepomáhala. Než vyrazím na charitativní večírek, budu potřebovat pořádnou studenou sprchu.
Když jsem končil střední školu, čekala moji rodinu těžká volba. Maturitu jsem udělal se samými jedničkami a všichni mi věštili zářnou budoucnost, ale moje rodina si nemohla dovolit ani kolejné, natož živit mě dalších 5 let. A pracovat na plný úvazek při studiu… Kromě toho, můj táta to nikdy nahlas neřekl, ale já dobře věděl, že se bojí, že bez jeho pevné ruky zvlčím – a asi měl pravdu, co si budeme povídat, byl jsem i tehdy slušný průšvihář. Proto se tahle nabídka zdála jako zjevení – univerzita, kde se nejen neplatilo školné, ale studenti měli i zajištěné bydlení a stranu – zdarma. Mělo to jediný háček. Podmínkou studia bylo, že studenti se nechají na začátku školního roku zamknout do bezpečného elektronického pásu cudnosti – a zůstanou v něm po celý školní rok. Ne ale trvale.
Studenti dostávali tokeny – malá plastové čipy, takové černé mince, které po přiložení pás na 15 minut odemkly. 15 minut, pak musel zpátky – a to bylo všechno. Tokeny se rozdávaly za studijní výsledky, za úspěchy ve sportu, za mimoškolní aktivity… I méně bystrý student si obvykle zasloužil aspoň 1 měsíčně, ale kdo byl šikovný, mohl si přijít na 3, 4, výjimečně víc. Ale fakt jenom výjimečně. Pro nadrženého puberťáka těsně po maturitě to bylo ze začátku dost kruté. Vždyť z domova jsem byl zvyklý honit prakticky denně! Ale zvykl jsem si. Co mi taky zbývalo.
Systém to byl skvělý. Školní výsledky studentů se rapidně zlepšily – i zarytí „party animals“ si našli dost večerů na učení, protože kdo by školou jen „prolézal,“ by si ty párty moc neužil. O mimoškolní činnosti byl obrovský zájem (protože co taky jiného dělat večer…). Já brzy poznal Andreu a časem všechny naše tokeny padly na naše společné večery. Jako ten dnešní.
„Pět set korun poprvé… Podruhé… Prodáno! A přátelé, další položkou je tenhle krásný pár naušnic…“ Charitativní dražby se vlekla. Jednu po druhé dražebník prodával cestky, co lidi našli doma, aby vybral pár stovek na útulek pro zvířata. Já hřál v kapse tokeny a nemohl se zbavit fantazií na to, co mě čeká tak za dvě tři hodiny. Jojo, po dvou týdnech bez výstřiku je těžké myslet na něco jiného. „A nyní, přátelé, tu máme něco mimořádného! Zlatý hřeb dražby!“ Čekal jsem minimálně prsten s falešným diamantem, ale dražebník vytáhl něco mnohem zajímavějšího. Token! Sálem to zašumělo. „Tisíc! Pátnáct set! Sedmnáct set!“ Teda, jasně že bych přihodil, kdybych měl tolik peněz. Ale byl jsem chudý student, a na dnešní večer jsem byl zásobený… „Čtyři tisíce poprvé… Podruhé…“ Andrea se na mě podívala se slzícíma očima. Bylo jasné, že takový výtěžek nečekala.
Obchodovat s tokeny nebylo zakázané. Kdo měl hluboko do kapsy a byl šikovný student, mohl si zajímavě přivydělat. 4000 nebyla za token divná cena. Byl to sice zajímavý přivýdělek, ale tokenů bylo na trhu málo, protože i chudý student se často vzdá přivýdělku, když alternativou je další týden či dva bez výstřiku.
I tak ale měly tokeny vždy své kupce. A to nejen studenty z bohatých rodin, ale i takové, kterým se zrovna ve škole příliš nedařilo, a rozhodli se radši strávit měsíc o chlebu a vodě než měsíc bez úlevy.
„sakra, to je hodně peněz! Nechtěl bys věnovat jeden z těch dvou tokenů do dražby?“ Usmál jsem se. Myslel jsem, že si Andrea dělá legraci. Na náš společný večer se těšila stejně jako já… Ale myslela to zcela vážně „Prosííím, je to pro opuštěná zvířátka… Mysli na ty ubohé ptáčky v kleci…“ Na nic jiného jsme nemyslel už několik dní… A taky na bobry v kleci, že… Pak se naklonila k mému uchu a pošeptala mi: „Když věnuješ jeden token, vynahradím ti to tak, žes to ještě nezažil.“ Přitiskla se k mému tělu a rukou nenápadně stiskla moje přeplněné koule. Vzrušil jsem se tak, že jsem se bál, že moje péro klícku roztrhne.
Domů jsme odcházeli o jeden token lehčí, ale charita měla o 3800,- víc a Andrea předla radostí. U ní doma jsme na nic nečekali a velmi rychle skončili oba nazí v posteli. Teda, nazí – samozřejmě nás oba tlačily naše pásy. To nám el nezabránilo se úžasně mazlit a navzájem se ještě víc rozpalovat. Pak ale přišla ta chvíle.
„Počkej!“ zarazil jsem Andreu s tokenem. „A na koho z nás…“ „No na tebe přece. Slíbila jsem, že se to odvděčím za to…“ Moje péro křičelo, ať neblbnu – nejen, že to hrozně chci, ale taky si to zasloužím, protože jsem obětoval svůj token. Ale to bych nesměl být takový džentlmen. Anebo takový subík… Ale v tu chvíli jsem si namlouval, že je to projev jen a jen džentlmenství, myslete si o tom, co chcete.
Každopádně Andrea byla rozpálená stejně jako já. „No, když myslíš…“ Přiblížila token ke svému pásu, ale zarazila se. Chvíli jsme se dívali do očí. Oba jsme hrozně doufali, že ten druhý ustoupí, ale bylo nám jasné, že oba jsme moc nadržení, abychom se toho vzdali. Další token dostanu nejdřív za týden… „Ruleta?“ „Ruleta.“
Tokenová ruleta byla opilecká hra studentů univerzity. Říkám „studentů,“ protože když se řekne ruleta, představíte si dva přiopilé kluky, jak si na večírku v pokročilé fázi večera stahují trenky a vzájemně se otírají rozkroky… Ale nepochybuju, že holky ji hrají taky, jen u toho asi tak neexhibují. Token odemkne jeden pás. Pokud dáte snímače k sobě a tokenem se dotknete obou, je spíš otázkou náhody, který načte první. Bylo jen otázkou času, než z tohohle někdo udělá opileckou hru. Ta obvykle končí tak, že šťastný vítěz odběhne na záchod si vyhonit (pokud se mu tedy pod vlivem alkoholu postaví), zatímco prohravší si uvědomí, jaký je blbec, že právě obětoval token připravený na žhavý večer s přítelkyní.
Přitiskl jsem se k Andree. Ruleta znamenala, že pásu se musejí dotýkat, což ale znamenalo, že naše nadržená těla byla přitisklá k sobě a můj dofialova naběhlý pták byl tři centimetry od její rozpálené a šťávami se lesknoucí lasturky… Ale mezi nimi vyly dva kusy pevného plastu. Představa, která mě vzrušovala ještě víc, bylo-li to možné. Společnou rukou jsme přiložili token. Ozvalo se pípnutí…

Den první
Ležel jsem v posteli a zasněně se díval do stropu. Cítil jsem se tak dobře, tak dobře! Vede mě ležela ta nejkrásnější holka na světě a právě jsme si užili ten nejlepší sex, jaký si dovedete představit. Monika nebyla tak úplně moje přítelkyně – dneska je módní říkat „kamarádka s výhodami,“ takže to Monika asi byla. Každopádně, byli jsme šťastní – měl jsem Moniku, ona měla mě a měli jsme spolu spoustu skvělého sexu.
Jen jedna věc mě mrzela – už delší dobu jsem se cítil jako subík a v Monice jsem cítil nějaké dominantní tendence, ale nikdy jsme tuhle rovinu našeho vztahu nerozvíjeli. Nechápal jsem, proč – ale to se mělo rychle změnit.
„Zlato… Mohla bych mít trochu zvláštní otázku?“ A jéje… „Víš, říkala jsem si, že bych ráda posunula náš vztah na trochu vyšší úroveň…“ A sakra. „Ono… Těžko se to říká a pochopím, když řekneš ne…“ Ehm… „Víš, chtěla bych tě tak trochu… Tak trochu za otroka.“ Přestože mě před pěti minutami vyždímala do dna, moje péro se okamžitě nalilo k prasknutí. Monika si toho všimla. „Mám to brát jako ano?“
„Oooo… O… Ohhhh… Opatrě…..“ „Neboj, miláčku, brzy poznáš, že v tomhle jsem velmi opatrná…“ Monika uchopila moje péro do ruky a začala jemně hladit a přetahovat. Přestože jsem se před chvílí udělal, dokázala mě znovu rozpálit. „Víš, nejsi první kluk, kterého si chci posubit, dokonce ani druhý. Ale oni nic nevydrží…“ Zatnula nehty do penisu a já se prohnul, bolestí a rozkoší. „To jsou samé fantazie, samé porno, samé erotické povídky… Ale když dojde „na věc,“ zjistí, že výprask bolí… A že odpírání orgasmu není legrace, když se na konci nemůžeš udělat.“ Přestala honit a já párkrát přirazil proti prázdnému vzduchu. „Vidíš, o tomhle přesně mluvím – mám ráda, když subík prosí a škemrá, ale nesmí být agresivní a hlavně, hlavně když přikážu, tak musí přestat. Dokážeš to?“ „Jasně, že dokážuuuu… Uuuu…“ Vzala mě znova do ruky, tentokrát s teplým olejíčkem, měl jsem co dělat, abych nevytekl hned teď a tady. „Výborně, a jsi připravený to dokázat?“ Pomalu a nezadržitelně mě vedla k orgasmu. „Jsem. Samozřejmě, že jsem!“ Byl jsem tak nadržený, že bych jí odsouhlasil cokoliv. „Výborně. Provedeme zkoušku. Měsíc bez orgasmu. Měsíc bez výstřiku a každé tří dny tě budu mučit.“ Její pomalé hebké prsty klouzaly po krví nalitém ptáku. „Můžeš kdykoliv přestat. Když to vzdáš, nic se neděje – budeme pořád kamarádi s výhodami, občas si zašukáme… Ale když zkoušku vydržíš, ty si užiješ mučení a rozkoš, jakou si nedovedeš představit. Co ty na to? Souhlasíš?“ „Ano. Ano ano ANO!!! Nééééé!“ Monika mě chytla do ruky, vyhonila až těsně k orgasmu a na poslední chvíli její teplé měkký dotyk vystřídala ledová sprcha, nebo přesněji sáček plný ledu. „A začínáme právě teď!“
Domů jsem odcházel nadržený, se staženýma koulema a – a to bylo nejhorší – s tvrdým kovovým pásem cudnosti, díky kterému nejen, že jsem se nemohl vyhonit, ale také způsoboval, že moje erekce byly bolestivé a nepříjemné. No, měsíc… To snad vydržím, ne? Ale tak nějak jsem si uvědomoval, že o bude těžké. S Monikou jsem se scházel jednou týdně, a málokdy jsem mezitím vydržel nemasturbovat – a když už ano, většinou jsem tedy byl pěkně nadržený hřebeček. Doma jsem si dal studenou sprchu a šel spát.
Den třetí
Monika na mě v ložnici čekala nahá – tohle nikdy předtím neudělala, zdá se, že její nová role ji baví – a přikázala mi, abych se hned svlékl a lehl si na postel.
„Je třetí den, takže hádám, že sebekontroly máš ještě na rozdávání. Takže dneska ti ještě dovolím na sebe sahat.“ Chtěl jsem něco namítnout, ale uvědomil jsem si, že má pravdu. Kdyby mi tuhle nabídku udělala tak za týden, asi bych se neudržel. „Tvým dnešním úkolem bude honit se. No, nekoukej na mě tak, copak to doma neděláš na záchodě každý den?“ „Já…“ „Žádné odmlouvání. Ruku na ptáka a kmitej!“ Poslechl jsem. „Ale má to háček. Musíš honit 15 minut v kuse, nesmíš zastavit, nesmíš se udělat…“ A sakra, to byl náročný úkol i normálně. „A já ti budu pomáhat, aby ti náhodou ptáček neochabnul.“ Neochabnul? Po to mučení první den a po třech dnech v klícce? Stál mi jak svíčka, až to bolelo! Ale Moniku to nezajímalo. „Tak, začni.“
Prvních pět minut bylo dobrých, zbytek ale byl jako ve snu… Nahá Monika se přede mnou vlnila a svíjela, hrála si s kundičku a vzdychala – pohled, který by mě normálně udělal snad i bez sahání. Zatínal jsem zuby a honil tak pomalu a lehce, jak to jenom šlo. Zkusil jsem zavřít oči, ale za to jsem dostal od Moniky okamžitě facku (do té doby mi nikdy facku nedala, zdá se, že se do role dominy vžila). „Ah. Aaaahhh. AAAAHHHHH!“ Viděl jsem, jak se Monika blíží k orgasmu a v tu chvílí jsem pohyb ruky téměř zastavil, zatnul zuby, zatnul pánevní svaly, až to bolelo, zavřel jsem oči, abych neviděl její v rozkoši se svíjející tělo, ale zvuky mi úplně stačily, aby mě dohnal k nepříčetnosti… Pípání budíku ohlašující konec mého mučení bylo jako vysvobození. Skoro s vděčností jsem přijal pytlík ledu a klícku, protože bez dozoru přísné dominy bych se asi neudržel. Ano, dominy – z Moniky se stala sadistická dominantní paní – a to samo o sobě mě vzrušovalo tak, až klícka skoro praskala.
Den šestý
Když jsem přišel k Monice do ložnice, čekalo mě překvapení. Příjemné? Nepříjemné? Zkrátka, na její posteli byla připravená pouta – dvoje nahoře, na ruce, dvoje dole, na nohy. Samozřejmě na nic nečekala a hned mi přikázala si lehnout. „Líbí se ti? Koupila jsem je pro svého předchozího kamaráda, ale vydržel v nich sotva půl hodiny – a hned volal stopku.“ „Půl hodiny svázaný?“ „Ale kdepak, hlupáčku. Půl hodiny mučení. Přivázala jsem ho a dělala si před ním dobře. Ze začátku ho to bavilo, ale když zjistil, že si při tom nemůže honit, byl tak zklamaný… Asi si myslel, že jsem nějaké oživlé pornovideo nebo co – že mě bude očumovat a mastit si při tom ptáka. Ale já z toho chci taky něco mít.“ „No, když budu svázaný, tak ti toho moc neposkytnu.“ „To je v pořádku, miláčku. Tvoje zoufalé oči a nadržený péro, na který si nedokážeš dosáhnout, to mě baví dost. Ale musí to trvat dýl než půl hodiny, víš?“
Pevně mě přivázala a sundala pás. „Tak, teď se zkus vyhonit.“ Zkoušel jsem to rukama. Pak jsem se zkusil převalit a třít se o postel. Bez šance. Monika se chvíli bavila a pak mě zarazila. „No, ne že by se mi tvoje snažení nelíbilo, možná si to někdy vyzkoušíme líp… Ale dneska mám jiné plány. Chci využít poslední zbytky tvé sebekontroly. Dneska je poslední den, kdy o něčem rozhoduješ. Hádám totiž, že po tom, co ti provedu dneska, už na to nebudeš mít sílu…“ Přeběhl mnou strach – jsem pevně přivázaný k posteli a moje paní mi vyhrožuje, že pro mě přichystala nějaké hrozivé mučení. Ale bylo to takový ten příjemný strach. Takový ten strach, o kterém víte, že není skutečný. Strach, který se přeměnil na vzrušení.
„Fajn. Tvoje práce je jednoduchá. Až se budeš blížit k orgasmu, řekneš STOP. A já přestanu s tím, co dělám. Můžeš samozřejmě mlčet a nechat mě pokračovat. A já budu pokračovat tak dlouho, jak budeš chtít – ale pak prohraješ. Jasné?“ Přikývl jsem. „Cože?“ „Ano, paní.“
Monice přeběhl přes obličej úsměv – tohle se jí hodně líbilo. A mně taky. Kápla si do ruky dětský olejíček a začala mě pomalu – pooomaaalluuu mučivě pomalu – hladit péro. Párkrát jsem ztratil sebekontrolu a zoufale se pokusil přirazit proti její ruce, za což mě ihned „odměnila“ krátkou přestávkou a pořádnou fackou přes varlata. Byl jsem nadržený jak zvíře, ale honění bylo neskutečně jemné a pomalé, takže trvalo celkem dlouho, než jsem zařval „STOP!“.
„Hm, teda nic moc. Myslela jsem si, že vydržíš dýl…“ „Má paní, už jsem týden ne…“ „Pšššt, žádné výmluvy. Na výdrži ještě zapracujeme. Teď si odpočiň, čeká tě druhý stupeň.“ Druhý stupeň? To ještě není konec?
Ležel jsem svázaný asi čtvrt hodiny, tak dlouho trvalo, než moje nadržené péro konečně lehce povadlo. Ale to nemělo trvat dlouho. „Stejné pravidlo. Jak se budeš blížit, křikneš STOP. A tentokrát to nesmíš zvorat. Nesnáším mrdku v puse.“ Cože? Ale to už Monika pomalu brala moje nadržené přirození do pusy a začala mě jemně sát. Opět si dávala záležet, aby to neprobíhalo moc rychle, dobře věděla, že v mém současném stavu by mě dokázala pusou udělat za pár vteřin. Ale to nebyl její cíl. Její cíl byl, co nejdéle mě mučit. Takže sála skoro neznatelně, a místo aby jazykem laskala můj žalud, tak jenom občas zavadila o uzdičku – ne dost, aby mě dohnala k orgasmu, ale dost, aby mě dohnala k nepříčetnosti vzrušením. Jen jednou jsem se neovládl a zkusil přirazit proti ní, což tentokrát nebylo odměněno fackou přes koule, ale pořádným kousnutím do žaluda. Bolelo to dost, abych si to příště rozmyslel. Moje STOPka přišla za pár minut, které se ale zdály jako hodiny.
„No, to už bylo lepší. Ale bojím se, že na třetím stupni už to nevydržíš.“ Péru trvalo skoro půl hodiny, než „vychladlo,“ takže jsem měl dost času přemýšlet, co je „třetí stupeň“ může být. Měl jsem jisté obavy – které se beze zbytku naplnily.
Monika vešla do místnosti – úplně nahá. Moje ochablé péro už tušilo, co ho čeká, takže okamžitě vymrštilo do plné erekce. Moniku to evidentně pobavilo. Věděla, že mě má v hrsti – a to byl teprve šestý den. „Pamatuj. Žádný výstřik.“ S těmi slovy mi nasadila kondom a pomalu nasedla na můj penis. Neměl jsem daleko k slzám. Potřeboval jsem to, chtěl jsem to! Mohl jsem to udělat, tady a teď hned, tvrdě ji ošukat, udělat se, vyprázdnit koule… „STOP!“ Na hraně orgasmu jsem byl po pár vteřinách a stálo mě to veškerou vůli se toho teplého slastného blaha vzdát. Ale musel jsem. Monika okamžitě vytáhla péro z kundičky, rozvalila se vedle mě na posteli a začala se smát. S pobavením sledovala cukající se penis a moje zoufalé nekontrolovatelné přírazy do vzduchu.
Než aplikovala led, museli jsme chvíli počkat, protože každý, jakýkoliv dotyk byl teď nebezpečný. A i s pytlem ledu trvalo dost dlouho, než pták klesnul a zmenšil se tak, aby se do klícky nacpal. „Doufám, že sis to užil Je to na dlouhou dobu naposledy, co tvůj pták cítil nějakou rozkoš. Myslím, že příští lekci už bys tolik sebekontroly neměl… I když, že si nemůžeš užívat ty, neznamená, že nemůžu já.“ Monika se šibalsky zasmála, vzala klícku… Oblízla ji… A vzala ji do pusy a předstírala kouření. Pak si s klíckou hrála mezi prsama a nakonec ji otřela o kundičku… Moje  podchlazené péro se okamžitě vymrštilo, což Moniku rozesmálo. „Promiň, to jsem nechtěla, teď musíme chladit znova.“ Její smích jasně ukazoval, že přesně tohle chtěla.
Den devátý
Občas jsem s cudností experimentoval sám, a výjimečně i s partnerkou, když tu nějaká byla… Ale obvykle moje „půsty“ trvaly tak týden až deset dní. To znamená, že moje nadrženost začala překračovat snesitelnou mez. A to jsem taky Monice řekl. „Znamená to, že to vzdáváš?“ „Ne, ne… Jenom mi to pomalu přestává připadat jako dobrý nápad.“ Moniku to evidentně znepokojilo, ale uklidňovala mě. „Neboj, kolem desátýho dne mají všichni kluci krizi. Vsadím se, že brzy si na klícku trochu zvykneš a už to bude snesitlený.“ Pak se zarazila. „Tedy, pokud tě zrovna nebudu mučit. To snesitelný bejt nemá.“ Pohladila mě v rozkroku a péro okamžitě naplnilo klec. „Ale to je na tom ta zábava, ne?“
Svlékla se do naha a přikázala mi totéž. „Víš, co je na pásu cudnosti hrozně fajn? Že umožní klukovi se naplno soustředit na uspokojení partnerky a nerozptylujou ho takový nesmysly jako jeho vlastní orgasmy. A to ty přece chceš, ne? Udělat mi radost.“ Uvědomil jsem si, že má pravdu. Celá tahle hra šimrala moji submisivní stránku, a přestože jsem hrozně, hrozně, HROZNĚ chtěl orgasmus, jednu věc jsem chtěl mnohem víc, a to aby byla Monika spokojená. „No, tak do toho.“ Roztáhla nohy a pohladila si lasturku. „Udělej mi radost.“ Víc říkat nemusela. Zabořil jsem hlavu do jejího klína a můj jazyk předváděl takovou akrobacii, o které jsem ani nevěděl, že je jí schopný. Lízal jsem střídavě pomalu a rychle, lehce po povrchu a pak zase do hloubky. Vzal jsem jí poštěváček mezi rty a jemně sál a pak zase stiskl až se Monika zatřásla v kombinaci bolesti a rozkoše. Brzy zvlhla, začala krásně vonět a sténat rozkoší. To bylo něco pro mýho ptáka, který zrudl, zfialověl, zaplnil celou klícku a mě se točila hlava, nedokázal jsem dostat z hlavy představu, jak si servu klícku a Monice ho tam tvrdě narvu a ošukám ji. Ale to nešlo, nešlo, nešlo… A tak jsem lízal, lízal, lízal. Někdy po jejím druhém orgasmu jsem se neovládl, zalehl ji a začal pásem přirážet k její kundičce, jako bych ji šukal. Nevím, proč jsem to dělal, protože samozřejmě mezi mýma nohama nebylo nic, co bych mohl kamkoliv zasunout, ale můj mozek už úplně nefungoval. Tření klícky a mého zmučeného penisu Moniku evidentně neskutečně vzrušilo, ale ke skutečnému orgasmu jsem ji mohl dovést jen pusou. Po třetím orgasmu mě odstrčila, přikázala kleknout si na zem a dát ruce za hlavu. A já mohl jen sledovat její tělo, jak si užívá dozvuky rozkoše a vydýchává se po skvělém orgasmu. Pocit, za který bych teď já asi dal úplně cokoliv.
Když poslední záchvěvy orgasmu odezněly a Monika se vydýchala, lehl jsem si do postele vedle ní. Už bylo po všem a můj pták usoudil, že pro dnešek trpěl dost, takže postupně moje erekce opadla, i když jsem ležel v posteli vedle nahé, krásné Moniky. Ta dobře věděla, že stačí pár správných doteků a znovu by mi zařídila bolestivou erekci. Ale neudělala to. „Tak co? Pořád myslíš, že se to nedá vydržet?“ „Nedá, nedá… Ale hrozně se mi to líbí.“
Den dvanáctý
Když jsem dorazil k Monice, překvapilo mě, že byla oblečená. Tedy, můj penis to přijal s povděkem, protože ho to ochránilo před tvrdým nárazem do klece. Ale o nemělo mít dlouhého trvání. „Dneska nás nejdřív čeká drobná příprava. Pojď se mnou.“ Nejdřív mě Monika přivázala ruce i nohy k posteli… Přemýšlím, jestli má na posteli ty přivazovací postroje trvale, nebo jenom na naše hrátky… „Tak co, už si zvykáš?“ Musel jsem přiznat, že ano. Desátý den byl nejhorší, ale včera a dnes se hormony uklidňovaly a klícka už tolik netlačila. „To je normální. Většina kluků si nedokáže představit strávit v klícce dýl jak týden, protože to nikdy nezkusili. Ale je to jen o zvyku…“ Monika mi zavázala oči a já netušil, co mě čeká. Najednou jsem cítil na péru prudký chlad. Ze začátku příjemný a uklidňující velmi rychle přerostl v nepříjemné štípání. Pak jsem cítil nějakou manipulaci s pásem, ale nepoznal jsem, co se děje. Po pár minutách ale zmizel. Pak mi Monika sundala pásku. „Samozřejmě, to platí, jen když si nehrajeme. Jakmile začne mučení, budeš zpátky tam, kde tě chci mít.“ Potom mi rozvázala ruce a nohy. Byl jsem zmatený. „Co…?“ „To poznáš.“
Potom se svlékla, lehla si na postel a roztáhla nohy. „Minule se mi to moc líbilo, takže si to zopakujeme. Tři orgasmy, zlato. A nepospíchej, chci si to užít!“ Věděl jsem, co mě čeká… Nebo jsem si to aspoň myslel. Začal jsem Moniku dráždit jazykem, ozvaly se první vzdechy, pták začal vyplňovat klícku… „Au!!! Co to je?“ Chytil jsem se za klec… Teprve teď jsem si všimnul, že mezi kroužkem a klecí je nový dílek. Monika se rozesmála. „No lízej, lízej! Kdo ti řek, abys přestal?“ „Ale… To bolí!“ „To taky má! A bude ještě dlouho, jestli se budeš takhle flákat!“ S těmi slovy chytila klícku do ruky… A na pár vteřin ji vzala do pusy. Reakce byla očekávatelná. Okamžitě erekce jak kámen a do mého ptáka se zaryly ostré hroty.
Pochopil jsem, že prosby nikam nevedou a začal jsem Moniku lízat jak divý. „No dneska ti to jde!“ Vysvětlila mi, že potom co ptáka podchladila, mi klícku rychle sundala a přidala „zuby“ – dílek s ostrými hroty, který se při erekci zarývá do penisu. Díky chladu se mi péro nepostavilo a já ani necítil, co se děje… Než se mi do něj znovu nahrnula krev.
Když jsem Moniku lízal minule, hnala mě vášeň a nadrženost, touha udělat jí dobře. Teď mě hnala krutá bolest, bylo to jako by mi Monika ptáka tiskla v zubech a s každým záchvěvem rozkoše kousla pevněji… Lízal jsem rychleji a rychleji, občas jsem se neudržel a zakňučel jsem, občas mým tělem projel záchvěv bolesti. Orgasmy mé paní jsem ani nevnímal, pták byl v jednom ohni.
Po třetím orgasmu se paní svalila na postel a oddychovala. Evidentně, pohled na trpícího kluka, který se zoufale a v bolestech snaží uspokojit, ji velmi vzrušoval. Chtěl jsem ji poprosit o sundání zubů, ale pak jsem se zarazil. Viděl jsem, že paní je na vrcholu blaha, a nechtěl jsem ten krásný okamžik rozbít svými prosbami. Paní to pochopila a usmála se na mě. Přitiskl jsem se k ní a hladil její unavené, překrásné tělo. To vedlo k další bolesti mezi nohama, ale zatnul jsem zuby a snažil se udělat dobře mé paní.
„Vidím, že se z tebe stává poslušný otrok… Jestli vydržíš až do konce, budu moc šťastná.“
Den patnáctý
Už když jsem k Monice přišel, bylo mi jasné, že je něco jinak. Monika mě nepřivítala jako obvykle objetím a hlazením v zamčeném rozkroku, ani smyslným drážděním, které mě poslední dny dohánělo k nepříčetnosti. Dnes přede mnou stála přísná, drsná vychovatelka.
„Mám pro tebe dvě zprávy, chlapečku. Dobrá je, že se tvoje péro dneska odpočine, žádné vzrušování, žádné dráždění… Ta špatná je, že budeš prosit, abych ti radši zase mučila ptáka. Slíknout!“
Nešlo neposlechnout. Svlékl jsem se do naha, klícka mezi nohama, která v tuhle chvíli bývala zaplněná k prasknutí, se najednou zdála poloprázdná. Adrenalin zafungoval. Monika mě připoutala k posteli, ale tentokrát jsem ležel na břiše. Zadek jsem měl vystrčený do výšky a bylo mi už jasné, co bude následovat. „Pamatuješ, jak jsem říkala, že nesnáším kluky, co o BDSM jenom mluví, honí si u obrázků, ale když má přijít na věc, křičí stop po třetí ráně? Tak dneska si ověříme, co vydržíš ty.“ Vytáhla rákosku. Ano, rákosku! Trestný nástroj, který jsem miloval, ale současně se ho bál. Paní dobře věděla, že preferuju výprasky páskem a že rákoska je pro mě skutečně za trest. A toho taky chtěla využít. „Tak na kolik si troufneš?“ „Pětadvacet,“ vyhrknul jsem téměř automaticky. „Pětadvacet? Výborně. Dostaneš padesát.“ „Co?“ „A žádný odmlouvání. Když to vydržíš, dokážeš mi, že seš pořádnej chlap, a taky pořádnej subík, co se nerozbrečí po třetí ráně. Stopku máš, ale jestli ji použiješ, víš, co to znamená.“ Věděl jsem, a rozhodl se, že tohle vydržím. Ale 50 ran… ŠVIH! „AÚÚÚ! Ne tak silně!“ „Drž hubu, teď tu velím já.“
ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH!
Prvních pár ran jsem doprovázel tenkým tichým Aúúúú, ale jak se můj zadek rozehříval, začal jsem výprask snášet lépe. A ačkoliv je to neuvěřitelné, patnáct dní abstinence udělalo svoje… A já se v klícce vzrušil.
ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH! ŠVIH!
Ani jsem si to neuvědomil, a byl jsem v polovině. Péro začalo narážet na těsné stěny klícky a frustrace z odpíraného orgasmu se smísila z bolestí z výprasku a vznikl koktejl… Koktejl, který se nedal popsat jinak než „rauš“. „Tak co, jak ti je?“ Monika jako by vypadla z role kruté dominy a ujišťovala se, že jsem v pohodě. „To je všechno, co umíš? Přitlač!“ Nevím, proč jsem to řekl. Nevěděl jsem, co říkám. Nechtěl jsem, aby přitlačila. Chtěl jsem, aby to skončilo. Ale bolest, ta krutá bolest jako by z mého těla odváděla frustraci a nadrženost…
PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK!
Nevím, jestli Monika přitlačila, nevím, jestli ji moje vzdorování ještě rozohnilo nebo naopak přimělo, aby se mírnila… Faktem je, že z bolest mi vadila čím dál míň. Zmítal jsem se v poutech, škubal sebou a třásl se… Ale už jsem nekřičel.
PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK!
Najednou mučení přestalo. Konec. Konec!!! Uvolnil jsem se a oddychl si…
PRÁÁÁÁSK!
A to byla skutečně poslední rána. Stáhl jsem se v křeči a zařval bolestí. A pak… Pak už jsem cítil jen studený obklad na zadku.
Když mě Monika odvázala, přitulil jsem se k ní v posteli. Hladila můj zadek a usmívala se. „Teda, fakt jsem nevěřila, že to dáš. Víš, chtěla jsem ti tu druhou půlku odpustit, nechala bych tě jít dál, i kdybys zakřičel stopku… Ale tys tak úžasně vzdoroval… A mně se to tak líbilo…“ Ležel jsem v náručí Moniky a byl jsem šťastný. Nejen proto, že jsem prošel tvrdou zkouškou. Nejen proto, že jsem si dokázal svoji výdrž… Ale hlavně proto, že Moniku to evidentně vzrušilo a potěšilo. A když bolest opadla, zjistil jsem, že mě taky. A nesnesitelná nadrženost, kterou jsem nedokázal z hlavy dostat už druhý týden, byla najednou pryč. Alespoň na chvíli.
Den osmnáctý
„Dneska si zašukáme, těšíš se?“ Jestli se mi na Monice něco líbilo, tak to, že šla rovnou na věc. „Myslíš, že to pro mě není utrpení, jako pro tebe? Já už v sobě taky pár dní necítila pořádnýho ptáka… A když já se při tom tvým mučení vždycky tak krásně nažhavím… A dělat si to rukou mě ne-ba-ví! Tak dneska mi to pěkně vynahradíš.“ „Ale Moniko, já… Jestli mě odemkneš a dovolíš i tě ošukat… Já se udělám při prvním přírazu!“ Monika se jenom usmála. „Kdo říkal něco o odemykání?“ A vytáhla zpod postele postroj s velkým plastovým penisem. Chvíli jsem nechápal… A pak mi to došlo.
Postroj mi Monika upevnila pořádně kolem pasu, těsně, aby se neposouval a aby nešel jen tak sundat. V podstatě nebyl k rozeznání od skutečného penisu, akorát že byl trochu větší… A samozřejmě trvale stál. Monika se svlékla a nastavila se mi. Moje skutečné péro okamžitě vyplnilo klec. Podíval jsem se dolů. Viděl jsem obrovský penis, připravený ošukat tu nejvíc sexy holku na světě… A mým hormonům a mým nadrženým koulím bylo úplně jedno, že to nebylo moje péro.
„Tak na co čekáš? Vem si mě, pořádně tvrdě, ty bejku!“ Nečekal jsem na nic. Ztratil jsem na chvíli sebekontrolu, chytnul jsem Moniku za zadek a narval jí ptáka do kundy a šukal a šukal a šukal a šukal a… A nic. Ten pocit byl… Divný. Fakt divný. Moje tělo bylo fakt zmatený. Šukal jsem, šukal jsem úžasnou holku, každá buňka v mým těle řvala, že bych si měl užívat ten nejlepší sex za dlouhý roky… Ale ono nic. Mezi nohama bylo jenom prázdno. Přirážel jsem víc a víc a víc, snažil jsem se zoufale, zoufale, prostě jsem chtěl, chtěl jsem to, chtěl jsem to moc a moc… Jel jsem jako sbíječka, zoufale jsem se snažil alespoň trochu, trochu rozkoše, můj mozek věděl, že je to marný, zbytečný, že to mezi nohama je jenom kus plastu, ale moje koule to nedokázaly pochopit, tak moc tak moc jsem chtěl… Monika začala vzdychat a zdálo se, že jí moje zoufalé přirážení dohánějí k extázi, aby taky ne, takovýhle sex se skutečným pérem nikdy nezažije, protože kdyby to bylo skutečný péro, už bych se dávno dávno udělal, ale tady to nehrozilo, tady bylo moje skutečný péro tvrdě zamčený a nehrozila ani jediná chvilka rozkoše, ale já ji chtěl, já ji tak tak tak tak moc chtěl!
Svaly mě začínaly bolet a ze zoufalství mi vytryskly slzy. Nevěděl jsem, co dělám a proč to dělám. Vytáhl jsem umělína z její kundičky, vzal ho do ruky a začal ho honit. Nevím proč, byla to automatická reakce. Paní Monika se na mě podívala, uviděla slzy v mých očích a moje zoufalé, zoufalé tření plastového péra. Rozesmála se. Smála se mému zoufalství, mé nadrženosti, mé frustraci, mé ztrátě sebekontroly. Brečel jsem. Opravdu mi bylo do breku. Cítil jsem se tak ponížený a z nějakého důvodu mě to vzrušovalo až k nepříčetnosti. V zoufalém okamžiku jsem se chytnul za klícku a zkusil ji strhnout, což samozřejmě nešlo. Paní to uviděla, vrazila mi facku a ruce rychle zachytila do pout na čele postele.
Ležel jsem tam bezmocný a nadržený, přirážel jsem proti vzduchu a třásl nohama… Monika se jenom usmívala, pak nasedla na můj umělý penis… „Přestaň se hýbat.“ Nešlo to, neměl jsem dost sebekontroly. Facka a pak mi Monika vzala do ruky koule a nehty jemně zatlačila, jen aby dala najevo, kdo tu velí. „PŘESTAŇ SE HÝBAT!“ Poslechl jsem. Nadrženost byla velká, ale poslušnost k mé paní převážila. Znehybněl jsem a nechal paní, aby se jemně vozila po mém ztopořeném umělínu. Prožila další dva orgasmy a já se nemohl pohnout ani o centimetr. Z očí mi tekly slzy.
„Tak jak sis to užil, hřebče?“ „Nejhorší mučení mýho života. Je to všechno jako ten nejlepší sex, všechny zvuky, vůně, pohyby… Akorát tam dole je takový prázdno, až to bolí.“ Normálně následuje po „mučení“ taková ta fáze, kdy je úleva a uklidnění, ale ta tady nepřicházela. A bojím se, že ani studená sprcha mi nepomůže. „A jak se to líbilo tobě?“ „Úžasný. Tolik orgasmů při jednom sexu… Taková výdrž… Ty jsi s tím umělínem fakt hřebec, víš to? Víš, že jsme šukali víc jak hodinu? Myslíš, že bys takhle vydržel normálně?“ „Ale já z toho vůbec nic neměl!“ „Fakt ne?!“ Zamyslel jsem se. „Ne, vlastně myslím, že to bylo úžasný.“ „No tak vidíš.“ Úplně jsem nechápal, co se ve mně děje. Dřív jsem měl sexuální potěšení spojený jen s orgasmem, nebo aspoň s tělesnou rozkoší. To všechno mi bylo teď odepřeno… A přesto jsem si tenhle sex neskutečně užil.
Den dvacátý první
Ložnice u Moniky byla dnes pečlivě uklizená, postel čistě povlečená, v místnosti voněly vonné svíčky, na nočním stolku byly připravené kondomy, lubrikační gely a další hračky. Ano, tohle jsem znal. Takhle bývala místnost připravená, když jsem k Monice chodil na sex… Ale z mého půstu přece zbývá ještě devět dní…?
„Zlatíčko, ten sex minulý týden jsem si tak užila, že jsem si řekla, že dneska chci šukat zase. Ale neboj, tentokrát to nebude umělínem. Tentokrát chci pořádný skutečný mužský péro!“ Chytla mě za klícku a já se pořádně vzrušil. Že by? „Ale nejdřív si tě trochu připravím.“ Mlsně jsem koukal na postel, ale Monika mě místo toho dovedla ke zdi. Ke zdi, kterou jsem důvěrně znal z dřívějška a na které byly skoby pro uchycení pout. Poslušně jsem se nechal připoutat, roztáhnout ruce a nohy do X. „Tak. A teď si konečně pořádně užiju!“
Pak Monika odešla z místnosti… COŽE??? Za pár minut vešla do místnosti s jiným chlapem. V tu ránu mi to seplo. Jak jsem Monice jednou prozradil, že moje velká fantazie je cuckold a jak mě hrozně vzrušuje muset se bezmocně dívat, jak se miluje s jiným chlapem. Tak teď se mi to splní. Ale… Ale to jsem nebyl dvacet dní zamčený v pásu cudnosti!
Druhý muž na mě jenom vrhnul lehce posměšný pohled, když vešel do místnosti. Neřekl ani slovo, ale z jeho pohledu bylo jasně slyšet „Tak tohle je moje konkurence? Pche.“ Anebo jsem si to jen představoval? Každopádně od té chvíle se oba milenci tvářili, že neexistuju. Ale dávali si na čas, to zase jo. Mazlení, objímání, sahání na ta správná místa, pak pomalé svlíkání, opravdu pomalé. Potom skočili na postel a chvíli se mazlili ve spodním prádle… Po několika minutách, které ale mně připadaly jako věčnost, Monika stáhla klukovi trenýrky a odhalila jeho nalitého ptáka, který byl (nebo mi aspoň připadal) podstatně větší než ten můj. Monika ho pomalu a smyslně vzala do pusy a začala kouřit. Kluk, který do té doby projevoval až překvapivou sebekontrolu, se začal svíjet v rozkoši. Rozkoši, kterou já nemůžu mít. Pak chlapec převzal iniciativu, strhl z Moniky kalhotky a vrazil jí ho tam… Mnou v tu chvíli projela vlna závisti, ale i vzrušení. Jak moc jsem chtěl být na jeho místě… A jak moc můj pták chtěl být na místě jeho ptáka!
Šukali spolu pomalu, dlouho a dávali si záležet, aby to bylo slušet. Její vzrušení a jeho rozkoš. Když se on udělal, bylo to pro mě jako ve snu. Jako by jeho orgasmus procházel celou místností, jako by se mi vysmíval do očí „Já můžu a ty ne! Podívej, jak si užívám!“
Čekal jsem, že se po sexu budou ještě dlouho mazlit, aby mě potrápili, ale ne… Když všechno skončilo, odešli z místnosti a za pár minut přišla Monika a odvázala mě. Tentokrát jsme si nelehli na postel, ostatně, přišlo by mi to hodně divný, ležet v posteli, kde před chvíli spala s jiným. Monika vycítila, že jsem trochu nejistý. „Copak? Vždyť jsi říkal, že to je tvoje velká fantazie…“ „To je, ale…“ Vzpomněl jsem si na jeho velký péro a na to, jak se Monika svíjela rozkoší… Monice to asi došlo. „Neboj. Má sice velkýho ptáka, ale nemá fantazii. Možná má v posteli výdrž, ale když jsem na něj vytáhla rákosku, dal mi stopku po pátý ráně. A s pásem cudnosti mě poslal někam. On pro tebe není vůbec žádná konkurence.
Jestli něco moje sebevědomí, pošlapané dvaceti dny dobrovolného mučení, potřebovalo, bylo to tohle.
Den dvacátý čtvrtý
„Tak už se ti to blíží ke konci, viď? Těšíš se?“ Copak já, já se těšil, ale jak se těšilo moje péro, to se nedalo popsat. „No, ještě tě čekají dvě mučení. A to dnešní bude obzvlášť brutální! Lehnout!!!“
Svlékl jsem se donaha a lehl si na postel, tentokrát na záda. Monika mě připoutala, dneska pevněji než minule. „Musíme být opatrní, čekám, že se dneska budeš cukat.“ Vyzkoušel jsem pevnost všech pout – opravdu jsem neměl sebemenší šanci z nich uniknout, a vlastně ani pořádně dělat cokoliv jiného. Pak se Monika naklonila nad můj rozkrok, díky zafixovaným provazům a díky tomu, že mi bránila ve výhledu, jsem vůbec neviděl, co mi dělá. Pásu cudnosti se nedotýkala, ale ucítil jsem chlad na zadku. Ano, myslím, že mi natírala zadek lubrikačním gelem.
Chvíli jsem cítil, jak mi roztahuje anální otvor, nevím, jestli to bylo rukavicí nebo nějakou hračkou… Každopádně po pár minutách jsem ucítil na zadku lehký tlak a něco vklouzlo dovnitř. „Ach!“ Ten pocit byl nečekaný a překvapivě příjemný. Jasně, že jsem si už dřív pohrával s prostatou, ale nikdy jsem neměl pořádně příležitost tuhle část svého těla prozkoumat.
Najednou se ozvalo jemné bzučení a mým tělem se začal šířit příjemný, teplý pocit. Jako přicházející orgasmus, ale jen opravdu opravdu slaboučký… „Myslím, že za poslední tři týdny už jsem ti věnovala dost pozornosti. Takže já si teď jdu uvařit kafíčko a ty si tu budeš užívat sám. A ne že se mi tu moc vzrušíš!“
Monika odešla a příjemný pocit v mém nitru sílil. Kdo to nezažil, tomu se to těžko popisuje. Je to jako… Jako by vám někdo honil ptáka zevnitř. Ale – a to bylo nejhorší – nemůžete se udělat. Když vzrušení dosahovalo bodu, kdy obvykle hrozí orgasmus, jako by se zastavilo. Cítil jsem, že mi něco chybí. Něco… Honit! Potřeboval jsem honit! Potřeboval jsem si sáhnout na ptáka, ano, cítil jsem, cítil jsem, že jediný dotyk na mém nadrženém ptáku by mě teď poslal před okraj a pustil všechnu tu nahromaděnou energii ven. Ale můj pták byl v kleci a já byl pevně svázaný. Chvíli jsem se snažil tahat pouta, chvíli jsem se snažil převalit, abych mohl třít klecí o matraci, ale bylo to marné. Marné. Vibrační hračka v zadku mě udržovala nadrženého na nejvyšší úroveň a nebylo nic, čím bych se mohl posunout dál. „Neeeee! Ne ne ne ne ne! Prosím! Já se chci udělat!“ Zoufale jsem šukal do prázdného vzduchu nad sebou, snažil se anální vibrátor přitlačit víc k prostatě, ale nepomohlo to. Ale jak mě vibrátor dráždil víc a víc, už už to vypadalo, že se udělám…
Ticho. Nic. Prázdnota. Pocit prázdnoty tak děsivý, až jsem chtěl volat o pomoc. Vibrátor byl načasovaný, aby po chvíli stimulace vypnul. Pochopil jsem, co Monika myslela tím „ne že se mi tu moc vzrušíš“. V mém současném stavu by anální orgasmus nebyl problém. Proto stimulace jela jen na minimální výkon a jen s přestávkami. Po pár minutách vibrátor zase naskočil a mým tělem se znova šířil ten příjemný slastný pocit, který ale pro mě znamenal nejhlubší muka.
Probrala mě z jakéhosi divného stavu polospánku. Nevím, jak jinak bych to popsal, skutečně se to podobalo drogovému rauši. Bylo neuvěřitelné, do jakých zvláštních míst vědomí mě Monika dostávala svým důmyslným hraním si s mým tělem. A to jsme k tomu ani nepotřebovali drogy. „Tak co, už jsi připravený to vzdát?“ Zakroutil jsem hlavou. Monika se usmála a… Spustila na vibrátoru nejvyšší výkon! „Ne! Ne! Neeeee! Přestaň! Dost! To nevydržím! Dóóóst!“ Najednou jsem se ocitl na hraně orgasmu a ten pocit zaplavil moje tělo. Jako by… Nevím jak to popsat. Jako by mě nějaká tajemná síla dotlačila na samou hranu orgasmu, ale současně mě svými krutými drápy držela milimetr od něj. Po pár vteřinách se Monika slitovala a vibrátor vypnula. Miloval jsem ji. Nechápal jsem sice, jak s mým tělem dělá tyhle věci, ale chtěl jsem víc. Mnohem víc.
Den dvacátý sedmý
Už od rána jsem nemohl myslet na nic jiného, než na moji dnešní lekci s Monikou. Přemýšlel jsem, co mi asi provede, a ty představy byly často velmi živé a provázené samozřejmě pnutím v pásu. Večer jsem se pečlivě vykoupal, čistě oblékl, navoněl… A v tu chvíli mi zavibroval telefon: „Zlato, rozhodla jsem se, že dnešní večer strávím sama. M.“
Zatočila se mi hlava. Nic víc, nic míň. Ani slovo omluvy. Ani slovo vysvětlení. Bloudil jsem bytem jako ve snách. Chvíli mi to přišlo od Moniky jako zrada, jako podraz… Až pak jsem pochopil, že ona je Paní a já její otrok a až přece jen a pouze ona určuje, kdy si se mnou bude hrát. Lehl jsem si na postel a přemýšlel jsem, jestli se skutečně jen rozhodla, že chce volno, nebo i tohle je specifický typ mučení.
Ať tak či tak, znamená to jediné – za tři dny budu extra extra nadržený…
Den třicátý
Ráno jsem se probudil v pět hodin a už jsem neusnul. Dobře jsem věděl, co mě dneska čeká a ačkoliv jsem se snažil své vzrušení kontrolovat, bylo to jako by mi vibrovalo celé tělo… Dal jsem si pár kliů, dřep a sklapovaček (vždycky jsem byl hrozně líný, ale zjistil jsem, že cvičení mi pomáhá upouštět páru mojí nadrženosti.
Byl sobota a měli jsme s Monikou celý den jenom pro sebe, a ona se chtěla sejít hned po obědě.
„Zlato, dneska je tvůj velký den! Blahopřeju, nejenom, že jsi vydržel celých třicet dní, ale vidím na tobě, že se ti to i líbilo!“ Měla pravdu. Trpěl jsem jak pes a proklínal tu hroznou klícku. Už nikdy nechci takové mučení zažít. Ale současně jsem prožil pocity, které jsem do té doby neznal, a líbilo se mi to. Moc. Monika mě objala a přes kalhoty hladila klícku, nalitou k prasknutí. „Hrozně jsi trpěl a přiznávám, i pro mě to bylo občas utrpení, vidět jak moc to chceš, jak moc jsi zoufalý, a muset tě nechat další tři dny… Ale s tím je konec. Dneska si to vynahradíme…“ S těmi slovy mnou projela taková vlna vzrušení, až se mi podlomily kolena.
„Ale mám pro tebe poslední úkol, poslední zkoušku…“ Vytáhla klíčky od mého pásu a já na ně koukal jak žíznivá doga. „Nebo spíš rozhodnutí. Dneska se uděláš. Ale je na tobě, jak to bude. Buď si ty klíčky můžeš vzít teď, strhnout si klec, utíkat na záchod a tam se vyhonit… Anebo… Anebo vydržíš až do večera, dáme si romantickou večeři, příjemnou procházku po městě… A večer si mě ošukáš, jak jen budeš chtít!“
Ruka se mi třásla, každá buňka v mým těle křičela „VEM TY KLÍČE A VYHOŇ SE, TY DEBILE!“ Roztřesenou rukou jsem zavřel její dlaň a dlouze jí políbil. Moji odpověď pochopila.
Byl to ten nejkrásnější a nejromantičtější večer. Nadrženost zbystřuje vaše smysly a já si naplno užíval pohled na nejkrásnější holku pod sluncem, její hebkou kůži, hluboké či, smyslný hlas, dokonce i tu vzrušující vůni, které jsem si nikdy předtím nevšiml. Pro mého ptáka to byly hodiny utrpení ve vězení, ale já byl v sedmém nebi.
Když jsme přišli domů, servali jsme ze sebe oblečení a Monika mi připoutala ruce k čelu postele. Pomalu odemkla ptáka, který poprvé za tři týdny pocítil svobodu a okamžitě vymrštil do ztopoření. Už to byl pocit lepší než můj normální orgasmus. Ale to nejlepší mělo teprve začít. Monika se se mnou mazlila. Hladila mě, tulila se ke mně, otírala kozičky a kundičku o moje tělo… Ale celou dobu si dávala velký, velký pozor, aby moje bolestivě stojící péro nepoznalo ani dotyk. Zkrátka věnovala se mému tělu, kromě té jediné části, kde jsem to fakt opravdu hrozně neskutečně chtěl. Nevím, jak dlouho mě takhle naposledy mučila, možná pět minut, možná hodinu, ke konci už jsem nevnímal nic než své vzrušení a tlak krve v mém ptákovi.
A pak… Pak mi pomalu, pomalu, abych snad něco necítil, nasadila kondom, a jediným nacvičeným pohybem odemkla moje pouta a řekla jen dvě slova: „Jsem tvoje.“