Nastavení hledání

Bylo mi osmnáct pryč, když jsem odmaturoval a mohl nastoupit do Prahy na vysokou školu. Vlastně jsem se na to už dlouho těšil. Naši byli rozvedení, táta žil kdovíkde a matka měla nového manžela a dvě malé děti, takže mi nezřídka dávala najevo, že už bych mohl konečně přestat zaclánět a začít se starat sám o sebe.
Přestože jsem byl až z pohraničí, kolej na mně nezbyla, tak jsem si musel najít nějaký privát. Naštěstí jsem na to měl čtrnáct dní, po které jsem mohl bydlet na koleji sousední vysoké školy, místo studenta, který byl nemocný a nastoupí déle.
Hned druhý den jsem nakoupil všechny inzertní noviny a jedny po druhých jsem je důkladně prohledával. Nešel jsem do školy a celý den jsem obtelefonovával a obcházel adresy, které se mi zdály zajímavé. Ale stále nic. Všude chtěli moc peněz a na dvou místech, které jediné by finančně ušly, zase trvali na tom, že do podnájmu vezmou pouze dívku.
Už jsem začínal být zoufalý, když můj zrak padl na nabídku, které jsem si předtím nevšiml. Stálo tam: "Za symbolickou částku přijmu do podnájmu studenta 1. ročníku vysoké školy. Podmínkou pomoc s domácími pracemi." Pod tím byl telefon.
Rozbušilo se mi srdce. Jen aby to ještě platilo! Ihned jsem vytáhl mobil a vytočil uvedené číslo.
"Prosím?" ozval se ženský hlas.
"Dobrý den, volám kvůli vašemu inzerátu. Ještě to platí?" zeptal jsem se nesměle a doufal, že odpoví kladně.
"Vy jste student?"
"Ano, jsem."
"Dobrá. Místo ještě mám, ale nebudeme to řešit po telefonu. Přijďte ke mně dnes ve čtyři hodiny. Adresa je Smíchov, Dlouhá 682. A buďte přesný!" poručila nakonec. V duchu jsem zajásal. Jak to vypadalo, budu mít ubytování.
Už v půl čtvrté jsem stál na kraji Dlouhé ulice. Pod číslem 682 se nacházela velká prvorepubliková vila, před nedávnem zřejmě opravená, s rozlehlou zahradou. Počkal jsem do za pět minut čtyři a pak zazvonil.
Otevřít mi přišla asi pětačtyřicetiletá žena s brýlemi a vlasy do drdolu. Měla už trochu povadlou, ale stále ještě pěknou postavu s velkými ňadry, která podprsenka držela pevně vztyčená dopředu, a s velkým měkkým zadkem. Oblečena byla v tmavě modrém kostýmku se sukní nad kolena. Pod kabátkem měla bílou halenku, upnutou až ke krku, s krajkami pod bradou.
"Dobrý den," řekl jsem. "Já jdu kvůli tomu inzerátu."
Přeměřila si mě pohledem verbíře a pak mi pokynula, abych šel dál. Posadila mě do obýváku, sedla si naproti mně a začala mi klást různé otázky. Jak se jmenuji, kolik mi je, co studuji, ale i proč sháním ubytování, jestli se stýkám se svojí rodinou, nebo jestli mám děvče. Některé otázky mi sice přišly nepatřičné, ale moc jsem to ubytování potřeboval, tak jsem jí na všechny odpověděl. Zdálo se, že je spokojená.
"Pojď, ukážu ti, kde budeš bydlet, jestli tu budeš chtít být." začala mi automaticky tykat. Prošli jsme chodbou a vzadu vedle schodiště mi ukázala malou místnost. Byl v ní pouze stůl, židle, postel a malá skříňka. Víc už se tam nevešlo. Na druhou stranu u ní ale byl i vlastní sprchový kout a záchod.
"Je to původně místnost pro služku." informovala mě žena. "Proto také dveře nejdou zevnitř zamykat a vedou sem zvonky ode dveří, z obýváku a z ložnice. Ale neboj se, jsou vypnuté." dodala rychle, když viděla můj zděšený výraz.
"No, ale abych ti ještě řekla detaily. Platit mi budeš 500 korun měsíčně a zbytek si odpracuješ drobnými pracemi v mé domácnosti. Občas potřebuji uklidit, přinést nákup, shrabat listí na zahradě a podobné věci."
"Ano, to by šlo. To pro mě není žádný problém." souhlasil jsem.
"No a co se týká dalších věcí. Nestrpím zde žádné návštěvy, a už vůbec ne dámské, dále pozdní příchody, hlasitou hudbu a jakoukoli drzost vůči mně. Zde v domě budeš smět kromě svého pokoje už jen do kuchyně. Do zbývajících částí domu budeš mít přístup pouze když tam budeš mít nějakou práci. Rozuměls?"
"Ano." pokýval jsem hlavou. Uvědomoval jsem si, že to tu asi nebude jednoduché, ale neměl jsem na vybranou.
Ještě týž den jsem zaplatil předem měsíční poplatek a nastěhoval se. Přestože jsem se pobytu v tomto domě zpočátku obával, docela to šlo. Měl jsem soukromí a domácích prací také nebylo tolik, jak jsem čekal. Tu a tam vytřít podlahu a utřít prach, poklidit, nebo vyprat. Pravidelné bylo snad jenom mytí nádobí, ale to mi ani moc nevadilo. To jsem ovšem netušil, že si moje bytná jenom zkouší, co všechno umím a jestli se jí budu hodit.
Velmi často přede mnou také chodila polonahá. Bylo běžné, potkat ji u snídaně jen ve spodním prádle nebo v noční košili. Pokaždé mě tím vyvedla z míry, protože mě sice přitahovala, ale zároveň jsem se bál, aby mě nevyhodila za nějaké obtěžování. Většinou to dopadlo tak, že jsem si ho musel jít rychle vyhonit.
Asi po měsíci, co jsem u ní bydlel, přišla jednou večer ke mně do pokoje. Měla rozpuštěné vlasy a na sobě pouze lehoučkou růžovou košilku, pod kterou prosvítala podprsenka a kalhotky. Zůstal jsem na ni zírat a nevěděl, co mám dělat. Pomalu přišla až ke mně a sedla si na postel. Byla vzrušující. Přestože jí bylo o nějakých dvacet let více, přitahovala mě a i když jsem si toho nevšiml, stoupl mi jako svíce. Všimla si toho ale ona. Z taštičky, kterou měla v ruce, vyndala prezervativ a nasadila mi ho. Pak odložila knihu, jenž jsem měl před sebou, a přilehla si. Jednou rukou mě objala a druhou mi pevně uchopila penis a začala mi ho honit. Já ji rukama hladil na prsou a zadku a naše jazyky se spojily. Byla velice šikovná a já se vystříkal během malé chvilky. Ještě několik okamžiků jsme pokračovali v té příjemné činnosti, když se posadila a sundala mi kondom. Pečlivě mi ho otřela a pak mi jemným hlasem pošeptala, abych na chvíli zavřel oči. Uposlechl jsem.
To už jsem ucítil něco studeného a mírný tlak na mém ochablém penisu. Než jsem ale stačil cokoliv namítnout nebo udělat, ozvalo se hlasité klapnutí.
Otevřel jsem oči a viděl, že mi na přirození nasadila něco kovového. Ona se mezitím zvedla a pobaveně se na mně dívala. "Užij si to."
"Co to má znamenat?" vykřikl jsem rozzuřeně a koukal, co mi provedla. Jen se uchichtla.
"Aspoň mě nebudeš obtěžovat. A budeš mít silnou motivaci k domácím pracím." Nato se otočila a povýšeně odcházela pryč.
"Okamžitě mi to sundejte!" zavolal jsem za ní a stále doufal, že jde o nějaký vtip. Otočila se a podívala se na mně jako na blázna. Pak jen udiveně zavrtěla hlavou, co si to dovoluji, a zavřela za sebou dveře.
Seděl jsem na posteli a prohlížel si tu hrůzu. Na penisu jsem měl navlečenu jakousi úzkou, dolů ohnutou kovovou trubičku, která mi ho téměř těsně obepínala a kroužkem zamčeným u kořene varlat byla důmyslně připevněna k mému tělu. V trubičce bylo několik malých otvorů, zřejmě kvůli hygieně.
Chvíli jsem se snažil tu věc sundat, ale brzy jsem zjistil, že bez klíčku to v žádném případě nepůjde. Stejně jako nepůjde onanovat, nebo dokonce souložit, dokud to budu mít na sobě. Ale teď večer už nemělo smysl cokoli podnikat, tak jsem si řekl, že ráno moudřejší večera a lehnul jsem si. Ale byl jsem tak rozzuřený nad drzostí mé bytné, že jsem stejně nemohl usnout. K ránu mě pak probudil dosud nepoznaný nepříjemný pocit. Jako obvykle jsem měl totiž erotické sny, po kterých jsem se vzbouzel se stojícím přirozením. Bylo to vždy příjemné. Ale tentokrát byl penis sevřen ocelí, která z tohoto střetnutí vyšla vítězně a dokonale mu zabránila ve ztopoření. A krví nalitý penis, bolestivě sevřený v pásu cudnosti, mě teď probudil.
Opět jsem se snažil to zařízení sundat, ale marně. Má bytná dobře věděla, co dělá. Nezbylo mi, než odejít do koupelny, kde jsem si dal studený obklad. Po chvilce mi opět klesl a nepříjemný tlak povolil. Šel jsem si znovu lehnout, ale do rána se to celé opakovalo ještě jednou.
Ráno jsem šel na záchod, ale i to bylo obtížnější. Musel jsem si sednout jako holka, abych naběhlému penisu umožnil vyprázdnit se. Když jsem se vysprchoval a oblékl, šel jsem do kuchyně, udělat si snídani.
Má bytná už tam seděla, jen v saténové noční košilce s úzkými ramínky. Byla vidět dobrá polovina jejích povadlých prsou a když se naklonila pro lžičku, tak téměř celá. Mezi nohama mi bolestivě zaškubalo. Mimoděk jsem si tam sáhl a všiml si, jak se nepatrně usmála. Bylo zřejmé, že tu sedí polonahá schválně.
"Můžete mi říct, proč jste mi včera dala ten pás cudnosti?" vyhrkl jsem, úplně rudý v obličeji. Pomalu dojedla sousto a pak se na mně podívala.
"Už jsem ti to přece řekla. Ze dvou důvodů. Jednak mě nebudeš moci obtěžovat a navíc si budeš mnohem lépe hledět domácích prací a nebudeš odmlouvat. Teď, když ti budu povolovat pohlavní styk pouze za odměnu." dodala.
"Co si to dovolujete?" vykřikl jsem na ni. "Okamžitě mi to sundejte, nebo to půjdu ohlásit na policii!" začal jsem jí hrozit. Ale jen se rozesmála.
"Jen si klidně jdi. Ale počítej s tím, že jakmile se o to začne zajímat policie, nahlásím naopak já, že jsi se mě pokusil znásilnit. Tvoje sperma ze včerejšího večera jsem si rozetřela po kalhotkách a noční košili a oboje jsem ještě trochu roztrhala. Teď to mám důkladně schované, abych měla důkaz o tom, co jsi mi udělal. A tadyhle si můžeš sám přečíst vyjádření lékařky, mimochodem mé nejlepší kamarádky, jak jsi mě zřídil. No a ten pás jsem ti tajně nasadila až včera v noci, protože jsem se tě bála." Nato mi podala nějaký papír. Přečetl jsem si ho a ohromeně zůstal stát. Skutečně to byla kopie lékařské zprávy, která popisovala moji bytnou po znásilnění. Dokázat, že si to vymyslela, bylo prakticky nemožné. Byl jsem naprosto v její hrsti a ona to věděla. Vítězoslavně se na mě usmála. "Tak co myslíš, komu uvěří?" Jen jsem mlčky sklonil hlavu.
"No a odteď nastanou určité změny. To je ti doufám jasné?" zeptala se mě. Pokýval jsem hlavou i když jsem netušil, o čem mluví.
"Víš, už na základní škole jsem měla vždy nějakého chlapce, který mi dělal sluhu. Nosil mi přezůvky, psal úkoly a chodil mi domů uklízet. Když jsem se vdala, to samé jsem vyžadovala od obou svých manželů. Když se proti tomu můj druhý muž vzbouřil, při rozvodu jsem ho obrala o vše, takže teď jen živoří a ještě za mně musí splácet dvě hypotéky. A protože znovu se vdávat nechci, pořídila jsem si tebe. Jsi mladý, takže ještě tvárný a já si tě budu moci vychovat podle svých potřeb."
"Ale to přece..."
"Mlčet! Jak je vidět, ještě nás čeká spousta práce. No ale času máme dost. Takže, za prvé: tvá nejdůležitější starost po zbytek života musí být má spokojenost a pohodlí. Vše ostatní je druhořadé. Za druhé: žádné ženy. To, že se nebudeš moci sám uspokojovat nebo mít pohlavní styk, jsem si už pojistila, ale máš zakázáno i jakékoli osahávání dívek, či jiné důvěrnosti. Nebudeš s nimi ani soukromě mluvit. Jediná žena ve tvém životě jsem od této chvíle pouze já. A pochopitelně se ke mně budeš chovat jako ke své paní. Žádné důvěrnosti, familiárnost nebo odmlouvání nestrpím! A oslovovat mě budeš "Milostivá paní". I na veřejnosti." Provokativně se přitom naklonila, takže jsem mohl opět zahlédnout její svislá prsa. Následovalo bolestivé škubnutí mezi nohama.
"A teď mi pojď namasírovat chodidla!" poručila mi.
Ale já už jsem toho měl právě tak dost. Co si vůbec ta ženská myslí? Vážně věří tomu, že si ze mě udělá sluhu? Tak to se pořádně spletla. Mám svá práva a ona je bude respektovat! Nenechám se k ničemu nutit!
"Nic vám masírovat nebudu! Nejsem žádný váš sluha. A pamatujte si to dobře!" odsekl jsem jí. Jen se usmála a sladkým hlasem řekla:
"No jak myslíš. Já mám času dost. Ale ty budeš nejdéle do čtrnácti dnů přede mnou klečet a prosit mě, abych ti dovolila mi sloužit. Protože, jak už to opakuji poněkolikáté, možnost sexuálního uvolnění budeš mít pouze za odměnu. A tímhle si to zbytečně prodlužuješ." Nato se zvedla a pomalu odcházela. Sledoval jsem její velký zadek zpola zakrytý saténovou košilkou a opět jsem ucítil nepříjemné pocity v podbřišku.
"Pche!" ušklíbl jsem se a byl rozhodnutý nenechat se touto ženou zlomit. Taková se ještě nenašla, aby mě takhle ponížila.
Zpočátku jsem si myslel, že pás cudnosti budu chvíli nosit a mezitím vymyslím, jak se ho zbavit, nebo že to moji domácí po nějaké době přestane bavit a když uvidí, že mi to nevadí, sundá mi ho. Ale ani jedno z toho se nestalo. Zato pro mě to bylo stále těžší a těžší. Silně nepříjemné pocity v podbřišku mě rozptylovaly a nešly nijak zahnat, a potřeba sexu nebo onanie se stupňovala. Přestože už jsem se na žádnou dívku nemohl ani podívat, tlak dole nepřestával. Snažil jsem se po celou tu dobu normálně chodit do školy a učit se, ale nešlo to. Brzy jsem byl na hranici šílenství z nedostatku sexu. Nepomáhaly ani studené sprchy a myslet na něco nevzrušivého už jsem vůbec nedokázal. Nepříjemné pocity mezi nohama se změnily v bolest. Snažil jsem se pás cudnosti sundat násilím, ale nešlo to. Byl jsem dokonale uvězněný a zcela závislý pouze na své bytné.
Můj vzdor trval přesně devět dní. Pak se frustrace z nedostatku uvolnění stala naprosto nesnesitelnou a já už nemohl ani normálně žít. Jestli se sexuálně nevybiju, tak se brzy zblázním. Vyhrála!
Počkal jsem, až bude v kuchyni a vešel tam také. Klekl jsem si před ní a rudý ponížením jsem ji začal prosit:
"Milostivá paní, prosím vás, dovolte mi stát se vaším sluhou. Slibuji, že budu poslouchat na slovo."
"O tom nepochybuji!" řekla výsměšně a pohrdavě se na mě podívala.
Teď stála přede mnou jen v saténových kalhotkách a podprsence a zcela viditelně si vychutnávala své vítězství. Povýšeně sledovala mé utrpení a pak se mě zeptala:
"A proč bych si měla brát jako sluhu zrovna tebe?
"Protože udělám všechno, co si budete přát, Milostivá paní. A vynasnažím se ze všech sil, abyste byla naprosto spokojená a nemusela vůbec nic dělat." odříkal jsem poslušně. Jen mlčky pokývala hlavou. Vzal jsem jemně do ruky její nohu a začal líbat a olizovat její prsty a nárt, aby viděla, že to myslím vážně. Dole se mi rozlila bolest, jak penis zareagoval, ale překonal jsem to, jen abych se té krásné ženě zalíbil. V tu chvíli jsem v ní totiž viděl bohyni a sexuální idol. To jsem ještě netušil, že jí pro mě zůstane po celý život. Chvíli držela, ale pak nohu stáhla a přísně se na mě obořila:
"Jasně jsem řekla, že nestrpím žádné důvěrnosti!"
"Odpusťte prosím, už se to nebude opakovat." odprosil jsem ji, toužíc po vyvrcholení. "Ale jste neskutečně nádherná žena."
"Já vím. No dobře, zkusím to s tebou." řekla nakonec. "Vidíš, říkala jsem ti to a tys mi nevěřil. Ale na tom teď nezáleží. Vstaň a sundej si kalhoty!" Nechápavě jsem se na ni podíval, ale když mi svůj příkaz zopakovala a začala se tvářit naštvaně, rychle jsem uposlechl. Přidřepla si přede mě a s úsměvem si zblízka prohlédla mé oteklé a uvězněné přirození.
"No a co říkáš na můj dárek, sloužící ke tvému zkrocení? Jsi rád, že ho budeš moci nosit do konce života?" zeptala se. Věděl jsem, jakou odpověď očekává a podle toho jí také odpověděl:
"Děkuji vám za něj, Milostivá paní." řekl jsem pokorně. "Udělala jste dobře, že jste mi ho dala. Teď se alespoň budu snažit, být co nejlepší sluha a zajistit co nejlépe vaše pohodlí. Je vidět, že jste velice chytrá žena."
"Jistě že jsem. Budu tě neustále udržovat silně nadrženého, abys lépe poslouchal. Uvidíš, jak ti to bude svědčit." ujistila mě. V duchu jsem se zhrozil.
"Už se můžeš obléknout!" Uposlechl jsem ji a odhodlal se k otázce, na kterou jsem nemohl přestat myslet:
"Prosím Milostivá paní, dovolíte mi uvolnit se?" poprosil jsem ji a doufal, že řekne ano. Ale jak jsem se zmýlil! Jen se na mě podívala a řekla mi, že jsem ji ještě nepřesvědčil o své poslušnosti. Takže si nějakých pár dnů budu muset počkat. Když jsem to uslyšel, málem jsem omdlel. To nemůžu vydržet!
"No pro začátek mi můžeš namasírovat nohy." Ihned jsem k ní přiklekl a začal jí jemně mnout prsty a nárt nejprve levé nohy, jak mi poručila. Postupoval jsem přes chodidla a kotníky výš, až k lýtkům. Mé oči se ale neustále stáčely až nahoru, mezi její silná roztažená stehna. Lesklý satén jejích kalhotek těsně obepínající přirození mé paní jako magnet přitahoval celou mou mysl a já přímo trpěl.
"Chtěl bysis přičichnout?" zeptala se náhle, když jsem jí masíroval druhou nohu. Být to ještě před týdnem, odmítl bych to jako něco nechutného, ale teď jsem jenom toužebně pokýval hlavou.
"Tak hezky popros!" vychutnávala si svou převahu. Byl jsem tak nadržený a zoufalý, že jsem ji uposlechl a poníženě prosil o povolení přičichnout si k jejímu přirození. Posměšně se ušklíbla a prohlásila, že všichni muži jsou primitivní a hloupá zvířata. Prý stačí vůně nemyté ženské vagíny a okamžitě přestávají myslet. Pak ale přesto roztáhla nohy, abych mohl lépe k jejímu pokladu. Zabořil jsem hlavu hluboko do jejího klína, až jsem se rty dotkl saténového prádla. Políbil jsem ji a zároveň nasál její ženskou vůni. Byla ostrá a štiplavě kyselá. Jindy bych odtáhl hlavu, ale teď to pro mě bylo učiněné afrodisiakum. Mezi nohama se mi rozlila bolest, jak můj nebohý penis chtěl reagovat, ale nemohl. Začal jsem přes kalhotky lízat to místo, po kterém jsem tolik toužil.
Ale brzy mě odstrčila a roztouženého a trpícího poslala do školy. Studená sprcha mi alespoň trochu ulevila a já mohl odejít.
Sotva jsem se vrátil, čekalo na mě nemilé překvapení. Milostivá paní mi řekla, že ve škole jsem byl dnes naposledy. Byla totiž u děkana naší fakulty a ukončila mé studium. To proto, abych měl dost času na své nové povinnosti. Navíc lokaj žádné vzdělání nepotřebuje.
"Ode dneška budeš jako můj sluha vykonávat denně tyto práce: veškerý úklid domu, praní, žehlení, čištění bot, stlaní postele a budeš připravovat snídani a večeři, přičemž snídani mi budeš nosit do postele. A pochopitelně budeš mýt nádobí a dělat jiné práce, které ti poručím. To jen pro začátek, abysis zvykl a zaučil se. Později ti toho samozřejmě přibude ještě mnohem víc. A abys mi byl kdykoliv k dispozici, nechala jsem do tvé komory zapojit zvonky z obýváku a ložnice. Jeden pak budu nosit neustále u sebe. Jakmile zazvoním, i kdyby to bylo uprostřed noci, okamžitě přijdeš! Rozuměls?" Zděšeně jsem na ni zíral. Tohle totiž znamená, že nebudu mít ani chvilku volnou. Copak nebere ohled na mé osobní záliby? Jasně že nebere. A jestli se nebudu chtít zbláznit nedostatkem sexu, nezbude mi nic jiného, než ji poslouchat na slovo. O tom mě také ihned ujistila.
"A podle tvé poslušnosti se pak na konci týdne rozhodnu, jestli ti sundám pás cudnosti, aby ses mohl uvolnit, nebo jestli v něm budeš muset zůstat další dny, dokud nebudu úplně spokojena. Ale to už určitě budu, protože sexuální frustrace dělá s muži hotové divy." uchichtla se. "Takže se ptám znovu, rozuměl jsi?" Mlčky jsem pokýval hlavou.
"Ano, Milostivá paní. Rozuměl."
"Výborně. Myslím, že je na čase, aby ses přestal flákat a začal plnit své povinnosti!" Poté, co mi do mého pokoje nastěhovala všechny věci potřebné k úklidu domu a vykonávání ostatních mých povinností, musel jsem hned začít s čištěním bot a poté přípravou večeře. Milostivá paní se zatím šla dívat na televizi.
Několik dalších dní bylo jednotvárných. Poslušně jsem vykonával všechny její příkazy, a přitom jsem trpěl odepřením sexu. Snažil jsem se, aby se mnou milostivá paní byla spokojená a tak zbytečně neprodlužovala mé trápení. Nejhorší pro mě byly její koupele a převlékání, u kterého jsem jí musel vždy pomáhat.
Jen jsem pokaždé nadrženě očima hltal její bledé tělo a věděl, že se ho nesmím intimně ani dotknout. Přestože by její velký zadek, už povislá prsa a zakulacující se bříško a pas neobstály ve srovnání s jakoukoli mladou dívkou, tak pro mně, drženého v izolaci a v nedostatku sexu, byla naprostým vrcholem krásy a její tělo jsem přímo zbožňoval. Brzy jsem si nedokázal ani představit hezčí ženu. A to byl přesně ten stav, kterého u mně chtěla dosáhnout. Dokonce i když přede mnou chodila polonahá v pleťové masce a v natáčkách, touhou po ní jsem přímo šílel. A ona to věděla.
už od prvního dne také vyžadovala, abych ji uspokojoval svým jazykem a přitom trpěl nemožností se jakkoliv sexuálně uvolnit. Tvrdila, že o to jsem prý šikovnější při této své povinnosti. Její ženská šťáva a vůně byly pro mě jedinou odměnou a věděl jsem, že bych ji bezpečně poznal mezi tisíci ženami.
Ona si při tom vždy nevzrušivě četla nebo se dívala na televizi a nevěnovala mi pozornost, zatímco já jí musel často dlouhé minuty dělat dobře. Její nakyslou ženskou šťávu, která z ní při vzrušení vždy mohutně tekla, jsem musel poslušně polykat a její přirození pak olízat úplně do sucha. Když jsem skončil, jen si natáhla kalhotky a poslala mě za jinými povinnostmi. Často jsem jí musel takto uspokojovat i před spaním.
Uběhl další týden a já byl na pokraji šílenství. Opět jsem si před ní klekl a prosil ji, aby mi dovolila se pohlavně uvolnit. Chvíli mě pozorovala a přemýšlela. Napjatě jsem ji sledoval a doufal, že řekne ano. Řekla.
"No dobře. Myslím, že jsi se celý týden snažil, takže si zasloužíš odměnu. Jdi k sobě a svlékni se donaha!" poručila nakonec. Rychle jsem uposlechl, aby si to náhodou nerozmyslela. Po pár minutách za mnou přišla. V ruce měla pouta podobná policejním, jen s delším řetízkem. Než jsem se stačil nějak ohradit, zacvakla jeden konec kolem mého kotníku a druhý ke kovové pelesti postele.
"Co to děl...?" chtěl jsem se zeptat, ale byl jsem okřiknut.
"Mlč! To je pro jistotu, abys pak neprotestoval proti znovunasazení pásu cudnosti. Tak ukaž!" dodala nakonec a v ruce se jí objevil malý klíček. Sehnula se a odemkla a sundala mi mou "ochranu".
Byla to neuvěřitelná úleva. Tak dlouhou dobu omezovaný a stlačený penis byl konečně volný a já si ho mohl svobodně promnout rukou. Ihned se trochu zvětšil, a nepříjemné pocity, které jsem předtím cítil, zmizely.
"Co to děláš?" podívala se na mě pobouřeně milostivá paní. Překvapeně jsem se na ni otočil. "Dokud ti to nedovolím, tak se ho nebudeš dotýkat!" vyštěkla na mně. "Počkej chvilku."
Odešla z pokoje, ale za okamžik byla zpátky. Pod paží nesla nafukovací pannu, kterou položila přede mně na postel. Nechápavě jsem se na ni podíval. Panna byla už nafouklá a byl to ten nejlevnější typ z nějakého PVC. Místo dlaní a chodidel měla jen jakési tlapičky, a obličej i vlasy měla namalované. Byla celá růžová, pouze otvory k použití byly výrazně červené.
"Pohlavně uvolňovat se budeš už natrvalo pouze na této nafukovací panně. Mám ji tu ještě po manželovi. Také se mu to zpočátku nelíbilo, ale brzy si zvykl. Když se chtěl uvolnit, nic jiného mu totiž nezbylo. Uvidíš, že se ti to také začne líbit a jak se na ni budeš vždycky těšit." řekla výsměšným hlasem.
Podíval jsem se na smějící se milostivou paní a vlivem dlouhé absence jakéhokoli uvolnění mi ihned stoupl jako svíce. Ta si to ale vyložila jinak.
"Vidím, že se na Dolly těšíš." uchichtla se. "Tak šup na ni a hezky se předveď!"
Rudý hanbou jsem se podíval na nafukovací pannu přede mnou a mé ponížení dostoupilo vrcholu. Já, zdravý, hezký a dobře vyvinutý mladík, jsem tu teď musel přilehnout k této atrapě ženy, a mít s ní pod dozorem milostivé paní pohlavní styk.
"Ale to pře..." chtěl jsem něco namítnout, ale byl jsem okřiknut.
"Buď budeš mít teď hned s Dolly soulož, nebo ji odnesu a tebe zase zamknu. Tak si vyber!"
Má touha po sexu dosáhla už ale takového stupně, že jsem musel být v tu chvíli vděčný i za to. Jen si konečně ulevit! Lehl jsem si tedy na pannu a přejel rukou po jejím ňadru. Ucítil jsem hladké a studené PVC. Přesto mě to vzrušilo a tak jsem s ní začal poslušně souložit. Milostivá paní mě sledovala a náramně se bavila. Vlivem té dlouhé nemožnosti uvolnění mi ale stačilo pár pohybů dovnitř a ven z nafouklé vagíny a začal jsem mohutně stříkat. Obrovská úleva projela jako silná vlna celým mým tělem. Bylo to neskutečně příjemné, ale také trpce krátké. Náhle bylo po všem. Jen mým spermatem postříkaná Dolly dokazovala, že tu právě proběhl pohlavní akt.
"Bylo to dost ubohé. Teď vidím, že si sex se skutečnou ženou opravdu nezasloužíš. Nechápu, co bys s ní a s tím svým chudáčkem asi dělal," nezapomněla mě ještě ponížit milostivá paní. Pak mi podala několik ubrousků, abych otřel sebe i olepenou nafukovací pannu. Tu mezitím někam odnesla a místo ní přede mě postavila vědro s teplou vodou a mýdlo.
"Pořádně se omyj!" poručila. Když jsem skončil, opět mi nasadila pás cudnosti. Bránit se nemělo smysl, protože jsem byl pouty za nohu pevně uvázán k posteli a milostivá paní mi pohrozila, že dokud si ho nenechám nasadit, nedostanu najíst ani napít. Teprve když odnesla a důkladně schovala klíčky od pásu, odemkla mi pouta.
Tento režim pokračoval několik dalších týdnů. Po první souloži pod dozorem jsem si myslel, že už nemohu být víc ponížený, ale jak jsem se mýlil! Jednoho dne mi milostivá paní oznámila, že mě přehlásila ke své lékařce a své psycholožce.
"Ale proč? Vždyť můj doktor byl dobrý." protestoval jsem.
"Alespoň tě budu mít pod lepší kontrolou. Hned zítra ráno je obě navštívíme." Jak poručila, tak se také stalo. Ovšem už mi neřekla, že její lékařka je sice obvodní, ale je odbornice přes gynekologii, takže k ní chodí výhradně ženy. Vešli jsme do čekárny a já s hrůzou zjistil, že je plná žen ve věku milostivé paní. Ihned ztichly v hovoru a nepřátelsky se na mě dívaly. Bylo zřejmé, že jsem tam nevítaný vetřelec. Cítil jsem se snad nejtrapněji v životě a připadal si jako nějaký úchylák. Celou dobu jsem cítil jejich pohledy a tak se mi přímo ulevilo, když jsme byli na řadě.
"To je on?" zeptala se asi padesátiletá lékařka vypadající dost přísně a nesmlouvavě, když mě viděla.
"Ano." Musel jsem se svléknout donaha a následovala kompletní prohlídka. Když byla hotová a já se směl obléknout, zeptala se doktorka milostivé paní, jestli jejich domluva platí. Odpověď zněla "ano". Netušil jsem, o co se jedná, ale brzy jsem to měl poznat.
Lékařka vyndala nějakou injekci a pak mi nařídila, abych vyplázl jazyk. Uposlechl jsem. Lékařka mi ho pevně uchopila nějakými kleštičkami a pak mi do něj vpíchla injekci a vstříkla celý její obsah.
"Auu!" Zabolelo to.
"Jen abys věděl, právě jsem ti na přání tvé paní vpravila do jazyka ochromující látku, která způsobila trvalou a nevratnou úpravu řeči." Usmála se škodolibě lékařka. Nevěděl jsem, co to znamená, ale rozhodně se mi to nelíbilo.
"Čo ši to dovolujete? Já ši to nepšeju!" zašišlal jsem rozzuřeně, ale obě ženy se jen začaly smát. Zděšeně jsem se poslouchal. To přece není možné!
"Co si ty přeješ, nebo ne, nikoho nezajímá. A mlč, nebo ti nedovolím se uvolnit nejmíň měsíc!" okřikla mě milostivá paní a já raději zmlkl. "Každému musí být už podle řeči jasné, že v mém domě je pánem žena."
Následovala návštěva psycholožky a různé testy, které jsem musel dělat. Konečně bylo všechno za mnou a já se mohl opět věnovat pouze svým povinnostem. Milostivá paní mi jich přidávala stále víc a víc, takže jsem už neměl téměř žádné osobní vlno.
Uběhlo několik týdnů, když si mě opět zavolala.
"Dnes je tvůj velký den." oznámila mi. "Jestlipak víš proč?" Zavrtěl jsem hlavou.
"Nevím, ploč?" Milostivá paní se potutelně usmála a já se dovtípil, že to pro mě nebude znamenat nic dobrého. A také neznamenalo.
"Právě dnes jsi byl zbaven svéprávnosti a já byla soudem určena jako tvá poručnice." sdělila mi vítězoslavně. Nechápavě jsem na ni zůstal koukat. Ale podala mi kopii soudního rozhodnutí, které její slova potvrzovalo.
"Ale to pšeče není možné. Vždyť bych u toho mušel být." zašišlal jsem nevěřícně.
"Ale nemusel. Má kamarádka lékařka přepsala tvoji zdravotní kartu tak, jak jsme potřebovaly a já podala žádost u soudu. Takovéto záležitosti se dají projednat i bez přítomnosti dotyčného, zvlášť, když je soudkyně má bývalá spolužačka." vysvětlila mi. "Tím jsi ztratil jakoukoli možnost ode mně odejít a odporovat mi. O všem za tebe budu rozhodovat pouze já a ty nemáš právo si na mně ani stěžovat. Tím jsi dokonale připraven pro svou celoživotní roli oddaného sluhy."
Byl jsem naprosto zděšený. Něco takového by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.
"Tak pojď, je třeba konečně něco udělat s tvým oblečením. Takhle se mi to nelíbí." poručila mi a vedla mě do obýváku. Tam bylo na stole několik velkých balíčků a hromádky s jejím spodním prádlem.
"Sluha musí mít odpovídající oblečení." řekla a pobídla mě, abych otevřel balíčky. V každém z nich byl jeden stejnokroj pro sluhu. Kalhoty, košile a vestička, v jednom byl pak i kabát na ven. Vše černobílé, klasického anglického střihu s velkou vyšitou cedulkou "SLUHA". Rozpačitě jsem si to prohlížel. Přece jenom, dokud jsem měl na sobě normální oblečení, připadal jsem si alespoň trochu důstojně. Ale právě to zřejmě nechtěla.
"Tohle budeš už navždy nosit. Všechno tvé ostatní oblečení vyhodím, protože už ho nebudeš potřebovat. A jako spodní prádlo budeš nosit mé obnošené kalhotky, podprsenky a košilky. Jsou ještě hezké a byla by škoda je vyhodit. Ty je alespoň donosíš a já ušetřím."
"Ale ploč podplsenku?" zeptal jsem se nechápavě.
"Jednak jsou většinou v sadě s kalhotkami a byla by škoda je oddělovat, a hlavně, když budeš nosit podprsenku, budeš si neustále uvědomovat své podřadné a nedůstojné postavení. Protože žádný muž podprsenky nenosí. Pouze ty, jako nesvéprávný sluha. A alespoň tě nenapadne namlouvat si, že by v tobě nějaká žena snad mohla někdy vidět muže. Neuvidí a o to už se postarám!" řekla mi tvrdě. "A teď se svlékni!"
Když jsem byl nahý, podala mi své růžové saténové kalhotky a k nim i podprsenku stejné barvy a materiálu. Obojí mi bylo volné, ale o svém osobním volnu prý budu mít dost času si to přešít. Připadal jsem si v tom hrozně, zvlášť když jsem si uvědomil, že to budu muset nosit už neustále. Dále jsem dostal růžovou košilku s krajkami a dámské silonky. Ty mi nepadnoucí kalhotky stáhly a držely, aby nepadaly. Pak už následoval oděv pro sluhy. Košile, pruhovaná vestička a kalhoty. Obout jsem si musel dámské lodičky. Za ty jsem musel milostivé paní poděkovat, protože sehnat mou velikost prý bylo velmi obtížné.
Prohlédla si mě a bylo vidět, že je spokojena. "No, konečně vypadáš tak, jak jsem to vždycky chtěla. A nemůžeš proti tomu ani pípnout. Tohle jsem měla udělat už dávno." ušklíbla se vítězoslavně. "A ty dámské doplňky alespoň každou ženu ihned upozorní na tvé postavení."
"Pás cudnosti bude od této chvíle běžná součást tvého oděvu, která zajistí, abys byl neustále sexuálně nadržený a tak lépe poslouchal. Uvolňovat se budeš pouze jednou za čtrnáct dní. A nově pro tebe zavedu systém trestů. Za jakýkoli tvůj přestupek nebo neposlušnost tě budu odteď ihned tělesně trestat. Minimálně do té doby, než si vštípíš do hlavy všechny mé příkazy a pravidla. A protože jsi ještě mladý, budu na tebe mnohem přísnější než na své manžely. Uvidíš, jak ti to bude svědčit."
Nato jsem musel všechno své oblečení naházet do velké krabice a vynést před dům vedle popelnice. Tím jsem přišel o to poslední, co mi připomínalo dobu mé volnosti. Teď už jsem byl pouhým majetkem milostivé paní.
Následovalo několik měsíců mé naprosté izolace a převýchovy. Bez televize, rádia, či lidského kontaktu jsem se od rána do večera ani nezastavil a vykonával vše, co mi paní poručila. A bylo toho hodně. Brzy jsem měl na starosti v podstatě údržbu celého domu a ještě celodenní péči o pohodlí milostivé paní. Ona pouze poroučela, kontrolovala a za sebemenší prohřešek či nepřesnost mě ihned velice přísně trestala.
Stačilo, aby na jediných mnou vyžehlených a složených kalhotkách ve skříni byl nepatrný záhyb, nebo na uklizené podprsence přetočené ramínko, a nejen, že vyházela všechno spodní prádlo na zem a já ho musel skládat znovu, ale ještě jsem dostal takový výprask rákoskou na holou, že jsem dva dny jedl vestoje. Rudofialová jelita na hýždích a zadní straně stehen mě první měsíce zdobily prakticky neustále.
Ale bylo to velice účinné. Mé lokajské schopnosti se zlepšovaly a milostivá paní se mnou mohla být víc a víc spokojena. Nikdo zvenku nenarušoval mou výchovu a milostivá paní si tak mohla stále více užívat pohodlí, které jsem jí zajišťoval. Jednou za měsíc mě odvedla na důkladné psychologické a sexuologické testy, aby mě měla ještě více pod kontrolou a psycholožka jí tak mohla pomoci lépe mě ovládat.
Prodloužení intervalu pohlavního styku s nafukovací pannou na jednou za čtrnáct dní bylo vymyšleno dobře, protože jsem byl prakticky neustále ve stavu sexuální frustrace a šílené touhy po ženě, čímž mě udržovala v naprosté poslušnosti a oddanosti.
Můj den začínal brzy, ještě když milostivá paní spala. Když pak zazvonila, už jsem byl připraven a přinesl jí snídani. Mezitím jsem jí připravil teplou koupel. Pak vstala a stáhla si noční košili. Byla přede mnou nahá, ale to jí nevadilo, protože už ve mně muže neviděla. Vykoupala se a já ji musel důkladně utřít a namazat tělovým mlékem.
"Pomoz mi s oblékáním!" poručila, když se vrátila do ložnice.
Opět přede mnou stála úplně nahá. Mezi nohama mi zacukalo. Rychle jsem sklonil oči, aby se nezlobila, že ji okukuji, a sáhl jsem na stolek pro kalhotky. Byly bílé, s růžovým srdíčkem upředu. Klekl jsem si před ni a ona jen nadzvedla jednu a pak druhou nohu. Já jsem jí kalhotky navlékl a natáhl až k pasu. Tam si je urovnala. Dále následoval široký podvazkový pás. Na boku jsem pozapínal všechny knoflíčky a zapnul zip, který je skrýval, pak natáhl punčochy a připnul k přezkám pásu. Jak jsem se jí dotýkal vnitřních stran stehen, opět jsem pocítil nepříjemné pnutí v pásu cudnosti, jak jsem po ní zatoužil. Potřeboval bych studený obklad, ale teď to nebylo možné, protože jsem nejprve musel milostivou paní celou obléci. Než jsem pokračoval, ještě jsem jí pás láskyplně urovnal. Stoupl jsem si a ze stolku vzal podprsenku. Zepředu jsem ji paní navlékl na ruce a zezadu pak přitáhl a zapnul. Pevně obepnula její ňadra a ramínka a přezka přilnula jejím zádům. Nepříjemný tlak v penisu se ještě zvětšil. Pak jsem jí přes hlavu velice opatrně, abych ji nerozcuchal, přetáhl kombiné a stáhl ho a urovnal. Přes něj následovala bílá halenka a nakonec jsem jí natáhl černou lesklou sukni ke kolenům. Zapnul jsem zip na zadku a paní byla oblečena. V tu chvíli už byla bolest v rozkroku téměř nesnesitelná.
Pak jsem ji musel učesat, nalakovat nehty a nalíčit.
Ještě než odešla ven, většinou do cukrárny nebo za přítelkyněmi, uložila mi dostatek práce. Uklidit a vytřít celý dům, utřít prach a vyluxovat koberec, vyprat, vysušit a vyžehlit prádlo (spodní prádlo milostivé paní jsem musel prát v ruce) a vyčistit všechny její boty. Věděla, jak dlouho mi to asi tak trvá a tak měla jistotu, že nebudu mít ani chvilku volnou. K tomu jsem ještě musel ještě stihnout vzorně ustlat postel milostivé paní a připravit vše na vaření oběda.
Jakmile se vrátila, musel jsem jí opět pomoci s převlékáním, namasírovat jí nohy a pak jít vařit oběd. Když jsem jí ho naservíroval, a pak umyl a uklidil nádobí, musel jsem jí být k dispozici a starat se o její pohodlí, včetně občasného udělání jí dobře svým jazykem.
Pak už následovala příprava a servírování večeře, rozestlání postele milostivé paní a opět koupel a masírování. Pak jsem ještě většinou musel paní orálně uspokojit, aby se jí lépe spalo. Během celého dne jsem ale samozřejmě ještě zvedal telefony a vykonával jiné nárazové práce.
Velice často mě volala i v noci, většinou kvůli naprosté hlouposti. Šlo jí pouze o to, ukázat mi, kdo tu poroučí. A mě nezbylo, než jí poslouchat.
Brzy byl život milostivé paní tak pohodlný, jak jen mohl být. A já se oddaně snažil, aby byla co nejspokojenější a nemusela na nic ani sáhnout.
Jednoho dne mi oznámila, že do dokonalého sluhy mi chybí ještě jedna důležitá věc. A to posluhování před lidmi a na veřejnosti. A tak mě na to prý připraví. Strnul jsem. Bylo mi jasné, že se bude jednat o mé další ponížení. To, co jsem byl schopen snést v soukromí, jsem rozhodně nechtěl zažít před cizími lidmi. Ale milostivá paní měla opačný názor.
"Proto jsem dnes pozvala několik svých přítelkyň a ty nám budeš celý večer posluhovat. Tak si alespoň zvykneš na cizí lidi. A upozorňuji tě, jestli mě znemožníš, nesundám ti pás cudnosti nejméně dva měsíce. I kdybys šílel nadržením. Tak na to nezapomeň!" poslušně jsem přikývl, protože z jejího výrazu jsem pochopil, že nežertuje.
Ihned jsem musel připravit pohoštění, pak si milostivá paní prohlédla mé ztrapňující oblečení. Škodolibě se usmála. Byla spokojena. To už se rozdrnčel zvonek od vchodových dveří.
Otevřel jsem dveře a tam stála asi padesátiletá žena, ještě velmi pěkná, s dlouhými vlasy a brýlemi. Přeměřila si mě očima a když si všimla prosvítající podprsenky a vykukujících punčoch a lodiček, opovržlivě se ušklíbla. Zrudl jsem hanbou.
"Doblý den, miloštivá paní." zašišlal jsem ve dveřích a pustil ji dál. V chodbě jsem jí pomohl z kabátu a přezul ji do připravených pantoflí. "Ploším, můšete jít dál, šatím vám vyšištím boty."
"Ahoj Milado!" vešla už do předsíně milostivá paní. "Pojď dál."
"Co to tu máš? Nějakého šišlavého úchyla?" zeptala se příchozí nahlas a ukázala na mě.
"Ano, tak nějak. Ale teď je to můj sluha. Zkoušel obtěžovat ženy ve svém okolí a kradl dámské prádlo. Jednou jsem ho chytla nahého v dívčí šatně, jak si oblékal použité kalhotky jedné školačky a u toho masturboval." lhala milostivá paní kamarádce, "Tak jsem mu nasadila natrvalo pás cudnosti a k tomu mu oblékám ženské spodní prádlo a nevěřila bys, jak zkrotl. Na nebezpečně úchyly se musí tvrdě. Teď poslouchá na slovo a dělá vše pro mé pohodlí. A když se pokusí jenom trochu vzepřít, dostane rákoskou na holou. Však ještě dneska uvidíš." Pak si začaly něco povídat, zatímco já poslušně čistil boty. Když se blýskaly i podrážky, ozval se zvonek znovu.
Další z přítelkyň milostivé paní byla menší, nakrátko ostříhaná černovláska v upnuté minisukýnce a s velikými ňadry. Byla neuvěřitelně přitažlivá. Podíval jsem se na ni a zabolelo mě v rozkroku. Zato ona, když se na mě podívala, dostala záchvat smíchu. "Tak takovýhle exemplář chlapa jsem tedy ještě neviděla. Podprsenku a punčochy jako ženská, dámské lodičky... Vsadím se že máš i kalhotky co?" Nejraději bych se studem propadl do země. Místo toho jsem ale musel pokývat hlavou na souhlas. "Ty jsi ale hnusnej úchylák! To až budu vyprávět kamarádkám, ty budou koukat."
Také jí jsem pomohl z kabátku a přezul ji. "Vyšištím vám boty, miloštivá paní." zašišlal jsem opět poslušně a žena znovu vyprskla smíchy.
"Ahoj Olino!" objala se s ní má paní.
"Ahoj, co to tu máš za úchyla? Je to vůbec chlap?" Milostivá paní se také začala smát.
"No v těch kalhotkách a podprsence tak moc nevypadá. A já vlastně ani nevím. Než jsem ho zkrotila a udělala z něj sluhu, zkoušel obtěžovat ženy a kradl jim spodní prádlo." opět vytáhla svou lež.
"Cože?" nevěřícně zakroutila hlavou Olina a zamračila se na mě. "Tak to na toho šmejda buď pořádně tvrdá! Ať ví, jak se má chovat! Já jsem si hned říkala, že chlap v dámském prádle nemůže být normální. Být tebou, dávala bych mu každý den pořádný výprask na holou, aby ho přešly choutky se na pořádnou ženu třeba jenom podívat." Milostivá paní byla chytrá a věděla, že touto lží zabrání tomu aby se mě její kamarádky jakkoli zastaly, nebo jim mě bylo líto.
Po chvíli se ozval zvonek potřetí a tentokrát přišla nějaká zrzavá statná žena s asi dvacetiletou dívkou, zřejmě dcerou. To pro mě bylo nejpotupnější. Zatímco starší z příchozích mě jen přelétla pohledem, dívka ze mě nemohla spustit oči a měla co dělat, aby nevybuchla smíchy, jako žena před ní.
Opět jsem jim vzal kabáty a přezul je. Pak jsem musel obsluhovat u stolu. Nejraději bych se propadl do země, protože bylo jasné, že středem zájmu jsem byl já. Všechny příchozí ženy na mě mohly oči nechat, smály se mi a neustále mě psychicky ponižovaly. Musel jsem jim ukázat, jaké mám na sobě kalhotky a podprsenku, urovnávat si švy u punčoch a nechat si líbit všechny vtipy a ústrky. Zbytek mé důstojnosti byl ženami tvrdě zašlapáván do země. Některé si mě i fotily svými mobily.
Pak jsem, jak jsem byl nervózní, převrhl na stůl jednu skleničku s trochou vína. Nic se sice nestalo, ale pro Milostivou paní to byla dobrá záminka, jak mě ještě více ponížit.
"Tak to bude patnáct ran rákoskou!" určila mi ihned. S hrůzou v očích jsem se na ni podíval. Přece mě nechce trestat před těmito ženami? Ale chtěla. "No tak, ty nevíš co máš dělat? Nebo mám počet ran zvýšit?" zeptala se tentokrát výhrůžně.
"Odpuště ploším, miloštivá paní." zašišlal jsem a běžel do kuchyně pro rákosku. Přinesl jsem ji a před udivenými a zvědavými ženami jsem ji podal Milostivé paní. Ta mi pokynula a já se musel přede všemi svléci donaha. Tekly mi slzy ponížení, když jsem se před cvakajícími foťáky a za hurónského smíchu žen svlékal do kalhotek a podprsenky. Následovala další snůška legrace na můj účet a hned nato ještě větší, když jsem se svléknul úplně a ženy uviděly můj pás cudnosti.
Musel jsem jim ho všem zblízka ukázat a Milostivá paní jim popsala jeho funkci a účinek. Ženy ji uznale pochválily. Zato mě teď přibyly i posměšky na velikost mého scvrklého penisu.
Když se dámy dostatečně pobavily, musel jsem se ohnout přes křeslo a vystrčit na ně své holé hýždě. Následoval výprask. Milostivá paní si dávala opravdu záležet a tak jsem už po několika ranách ječel bolestí jako malá holka. Navíc jsem si rány musel poslušně počítat. Když exekuce skončila, poslušně jsem poděkoval a směl jsem se před dámami opět obléknout do spodního prádla. Chtěl jsem v oblékání pokračovat, ale bylo mi řečeno, že už takhle můžu zůstat, stejně mě prý všechny viděly nahého. Pro mě to ale bylo samozřejmě mnohem trapnější, obsluhovat je takto. A o to šlo.
Ženy se dál vesele bavily a když byly v nejlepším, přišla ta největší rána! Milostivá paní vstala a nahlas přiopile oznámila:
"A teď, milé dámy, nám jako zlatý hřeb večera můj sluha ukáže svůj pohlavní styk s nafukovací pannou." Jen to se mnou trhlo! Zůstal jsem stát jako opařený! To snad nemůže myslet vážně, takové ponížení nepřežiju! Ale myslela to vážně.
Odešla a za chvíli se vrátila s Dolly, kterou hned ukázala všem kamarádkám. "Tak na téhle panně se můj sluha smí sexuálně uvolňovat. Uvidíte samy." Dámy se rozesmály a k mému zděšení opět vytáhly mobily, aby mohly fotit. Položila pannu na podlahu a poručila mi:
"Tak se opět svlékni!" Roztřeseně jsem ji poslechnul. Milostivá paní mi odemkla pás cudnosti a nařídila souložit. Úplně rudý hanbou jsem k Dolly přilehl, ale pod dojmem toho hrozného ponížení se mi nepostavil. Rozbrečel jsem se.
"Ani se mu nepostaví. Nejenom, že ho má směšně malého, ještě je k ničemu." uslyšel jsem opovržlivou poznámku té mladé dívky. Další ženy si hned přisadily a můj penis a má "neschopnost" byly opět středem pozornosti. Jenže čím více se mi posmívaly, tím více se mi vzdalovala chuť na sex. Focení této trapné situace mi také rozhodě nepřidalo.
Až najednou atraktivní Olina řekla: "Já vím, jak na něj." Ohnula se a stáhla si své růžové kalhotky. Obrátila je naruby a vysvětlila ostatním:
"Dneska jsem se v nich v práci pořádně zpotila a už jsem neměla čas si je vyměnit. Uvidíte, jak ho to vzruší." Nato ke mně přistoupila, strčila mi své použité prádlo do obličeje a pevně držela. Chtě nechtě jsem musel dýchat vzduch filtrovaný přes její kalhotky. Ihned jsem ucítil silný pach jejího přirození, moči a ženského potu. Byla to výrazná kyselá vůně, ale skutečně mě vzrušila. Postavil se mi jako svíce. Následoval další smích mých trapitelek.
"Vidíte? Říkala jsem to. Úchyly použité dámské kalhotky vzrušují." zajásala Olina.
"Hodný chlapec. Nebo spíš holčička?" ozvalo se z druhé strany. "A teď hezky strč toho svého chudáčka do té dírky pod tebou." radila mi se smíchem další z žen. Uposlechl jsem ji. Opět stačilo pár pohybů nahoru a dolů (za neustálého cvakání foťáků) a následovala ejakulace.
"Tak to bylo rychlé."
"No ještě že tohle nemám doma, to bych se hned rozvedla."
"Tak teď je jasné, proč nosí dámské prádlo. Jako chlap je totiž nepoužitelný. No jo, úchyl."
"Tak ten se hodí opravdu jenom na sluhu." Takové a podobné posměšky se snášely na moji hlavu. Milostivá paní mi mezitím utřela penis a znovu nasadila pás cudnosti. Pak odnesla nafukovací pannu a večer pokračoval.
Konečně se dámy začaly rozcházet a mé utrpení skončilo. Následný úklid a posluha Milostivé paní už byla hotová zábava. Při převlékání paní do noční košilky mi bylo řečeno, že tento večer měl za úkol navyknout mě na posluhování před cizími lidmi a že si to ještě mnohokrát zopakujeme, dokud nebude mít jistotu, že mám vše, včetně posměšků a veřejného ponížení, dokonale vštípené a zažité. Příště prý pozve větší a hlavně smíšenou společnost.
"No, myslím, že se máš na co těšit." řekla mi se zlomyslným úsměvem, když ležela a já ji uspokojoval ústy, aby lépe usnula.