Hektický shon přehlušil domovní zvonek, který zároveň rozechvěl Robertův zabezpečený rozkrok.
„Tati, můžeš prosím otevřít?“ zavolala Klára z patra. „Barčo, nezapomněla sis přibalit ty červené plavky? Jsem si jistá, že kdybychom tam dorazily a zjistilas, že je nemáš, tak bys—“
„Neboj,“ zasmála se zeshora Bára. „Nedovolila bych, aby všichni ti zamknutí borci přišli o ten pohled!“
Robert se pomalu zvedl z gauče a šel ke vchodovým dveřím. Na stehně cítil, jak mu z klece vytéká kapička tekutiny, a doufal, že skrz domácí tepláky neprosákne. Narovnal se, odkašlal si a otevřel. Uvědomoval si, že další protesty proti celému plánu jsou naprosto marné… Nasadil proto apatický výraz a připravil se na to, co přijde.
„Dobrý den, pane Daňku!“ rozzářila se Markéta. Roztomilá zrzavá krasotinka v bílé sukni a nadýchané halence, která jí velmi slušela. U nohou jí stál malý černý kufr. „Dlouho jsem vás neviděla!“
Robert si znovu odkašlal. Tváře mu zrudly při vzpomínce na poslední návštěvu kliniky. „Hmmm, no jo,“ zabručel otupěle. „Pojďte dál, Markéto. Holky ještě balí. Jako vždycky na poslední chvíli…“
Markéta se zasmála. „To dobře znám,“ řekla, když vcházela do domu. „Jééé, máte to tu nádherné, pane Daňku.“
„Díky,“ zabručel, když za ní zavřel dveře. „Všechno vám tu ukážu, až—“
Přerušilo ho dupání po schodišti. Klára přeběhla obývací pokoj a vrhla se Markétě kolem krku. „Už jsem se bála, že to nestihneš!“ zvolala. „Všimly jsme si až dnes ráno, že nám přesunuli let… Co naplat. Jsem ráda, že jsi tady. Díky, žes přijela!“
„Vůbec žádný problém,“ usmála se Markéta. „Ještě jednou díky za tuhle šanci.“
„Mně neděkuj,“ mávla Klára rukou a vrhla významný pohled na Roberta. „To tátovi. Byl velmi nadšený, když jsme mu řekly, kdo se o něj bude starat. Kdyby nesouhlasil, domluvily bychom se jinde.“
„Áááá, to je tak milé,“ usmála se Markéta. „Nečekala jsem, že jsem na vás udělala takový dojem, pane Daňku.“
Robert zčervenal ještě víc. „Klárka přehání,“ zareagoval.
„Ne, nepřehání!“ halekala Bára a s bouchajícími kufry se řítila ze schodů. „Mělas ho vidět, Markét. Když jsme mu oznámily, že potřebuješ praxi, protože děláš pohovor na práci v pětihvězdičkovém zařízení, málem vystříkal klec. Vypadal fakt roztomile.“
„Jo, vypadal fakt rozkošně,“ přitakala Klára s lehkým zarděním.
„No dobře,“ slitovala se Markéta, když viděla Robertovu nechuť. „Nemusíte ho tak zahanbovat. Na to bude ještě času dost.“ Mrkla na Roberta, který raději sklopil zrak. Byl celý v jednom ohni. „Máte ještě čas probrat praktické věci? Koukám, že docela spěcháte…“
„Jsem si jistá, že to zvládneš,“ usmála se Klára a přejela pohledem celý obývák. „Pasy, Báro?“
„Mám.“
„Letenky?“
„Mám všechno. Taxík už je na cestě… Myslím, že ještě chvíli na pokec o tátově kleci máme,“ ušklíbla se na Roberta, který se snažil zachovat klid. Doufal, že už odjedou, a teď… měl zase problém v kleci.
„Dobře, tak se na chvíli posadíme,“ pokynula Klára Markétě do obýváku. Zrzka se pohodlně usadila do velkého křesla, zatímco Klára přitáhla Roberta na sedačku a Bára si sedla z druhé strany, takže byl sevřen mezi nimi.
Markéta se znovu uculila, když viděla, jak se Robert mezi dívkami necítí přirozeně. „Nebojte se, pane Daňku,“ uklidňovala ho. „Vždyť se známe. Musím přiznat, že jsem se cítila trochu provinile, když jsme naposledy na klinice neměli váš klíč… Ale jsem ráda, že se to vyřešilo!“
Bára se zachechtala. „To jo,“ souhlasila. „Péči má špičkovou. Viď, Klári?“
„To si piš,“ přitakala Klára a stiskla Robertovi ruku tak, až mu poskočilo srdce.
„To je moc dobře,“ uznale kývla Markéta. „Mám jen pár rutinních otázek, než odjedete… Usnadní mi začátek.“ Podívala se Robertovi přímo do očí. „Jak je to dlouho od jeho posledního orgasmu?“
Robert dobře věděl, že tahle otázka přijde jako první. Přesto mu vyschlo v hrdle.
„Říkáme jim teď cákáníčka,“ hihňala se Bára.
„S tím jsem nikdy nesouhlasil—“ pokoušel se bránit Robert.
„Však se za to nestyď,“ chlácholila ho Klára a pohladila ho lehce po zádech. Robert cítil, jak mu při tom doteku roste péro v kleci. „Minule už jsi jim tak málem říkal taky.“
„Budu na to myslet,“ odpověděla Markéta. Její úsměv ho doslova rozpaloval. „Jak dlouho je to tedy od jeho… cákáníčka?“
Děvčata se rozesmála a Robert měl co dělat, aby nesjel studem z gauče na zem.
„Jak dlouho to už je, tati?“ obrátila se na něj Klára. „Nejsem si přesně jistá počtem dnů.“
„Devět,“ odpověděl.
„Přesně,“ vzpomněla si Klára. „Nemohla jsem si vzpomenout, který den to přesně bylo. Ale máš pravdu. Devět dní. Chtěla jsem, abys ho měla hezky naplněného.“
Robertovi se zatočila hlava. Ještě před pár měsíci před ním o sexu Klára nikdy nemluvila. A teď…
„Jak obvykle jeho odemykání probíhají?“ ptala se dál Markéta. „Smí na sebe sahat, nebo to dělá jedna z vás…?“
„Zkoušely jsme už oboje,“ přiznala Klára s ruměncem ve tvráři a kousla se do rtu. „Než mu sundáme klec, musíme ho svázat… Před měsícem jsme ho přistihly, jak podvádí, a od té doby na sebe sahat nesmí. Připravovaly jsme se s Bárou na naše prázdniny v Itálii, takže si užil trochu honění.“
„Klárka se pořád vyhýbá jeho spermatu,“ prohlásila Bára a ušklíbla se na Roberta, který se svíjel na sedačce. „Vždycky se lekne výstřiku a pustí ho, takže mu orgasmus překazí. Před pár týdny díky mně stříkal jak blázen, ale už se taky učím ten konec poznat a přestat. Zlepšuju se v tom.“
„To chce cvik,“ povzbuzovala je obě Markéta. „Dobře, takže spousta přerušených orgasmů. To je dobré vědět. Jak dlouho je to zhruba od jeho plnohodnotného orgasmu? Teda, promiňte… jeho plnohodnotného cákáníčka?“ mrkla znovu s úsměvem na Roberta a přejela si prstem po límci halenky až k dekoltu, který si lehce rozhalila.
„Mmmmm… Vlastně to asi bylo tenkrát s Bárou,“ odpověděla Klára. „Takže asi přibližně ty tři týdny. Od té doby bohužel moc nespolupracuje.“
Markéta povytáhla obočí. „Tři týdny bez pořádného orgasmu a stále jim nedokážete říkat cákáníčka, pane Daňku? Opravdu působivé! Většina chlapů by už za polovinu té doby udělala cokoli, jen aby mohli stříkat.“
„Jestli se tátovi něco nedá upřít, tak to, že jen tak nepodlehne,“ ujistila ji hrdě Klára. „Právě proto na tom pracujeme hezky pomaličku. A proto si taky myslím, že to pro tebe bude ideální praxe!“
Markéta přikývla. „Už se nemůžu dočkat.“
Robert polkl a Bára se znovu zasmála. Položila mu ruku na stehno, jen malý kousek od klece.
„Ještě něco, co bych měla vědět?“ zeptala se Markéta. „Nějaká nahota, když je odemčený?“
„Párkrát viděl nahou Báru,“ řekla Klára. „Mě zatím ne — nenašel dost odvahy si o to říct. A pak jsou tu ještě všechny ty webové stránky, u kterých jsme ho nachytaly… Poslala jsem ti ty odkazy, že jo?“
„Jasně, mám je. Neboj se. Máš nějaké preference co se jeho odemykání týče, dokud budete pryč?“
„Nemám,“ usmála se Klára. „Můžeš si s ním dělat, cokoli budeš chtít.“
Markéta se zasmála. „Nebojte se, pane Daňku,“ dodala, když viděla znepokojení v jeho tváři. „Budu potřebovat, abyste mi potvrdil referenci, až se holky vrátí — takže se budu snažit, abyste se se mnou cítil opravdu dobře.“
„Kdyby to bylo na mně—“ začala Bára.
„Ale na tobě to není,“ zachechtala se Klára. „Naštěstí, viď, tati?“
Markéta přikývla a stále Roberta studovala. „Dobrá, měla bych ještě poslední otázku… Máte něco konkrétního, na čem bych s ním měla zapracovat?“
„Hmmmm,“ zamyslela se Klára a podívala se Robertovi do oči. „Upřímnost,“ řekla rozhodně.
Robertovi znovu poskočilo srdce.
Bářin telefon zavibroval. „Auto už je tady,“ oznámila s pohledem na telefon. „Musíme jít!“
„Dobře… Užij si to tu, než se vrátíme, tati!“ popřála Robertovi Klára, dala mu pusu na tvář a objala ho.
„Vy taky,“ odpověděl jí. „A… buďte opatrné, prosím!“
„Budeme,“ uklidňovala ho Klára. „Neboj se. Pošleme ti spoustu fotek!“
„Jo, spoustu fotek,“ zopakovala Bára a svůdně si přejela jazykem přes ret.
„Ještě jednou díky, Markét!“ zvolala Klára, ale to už táhla kufr ven. „Dej vědět, kdybys něco potřebovala, jo?“
„Jsem si jistá, že se tvůj táta o mě skvěle postará,“ ujistila ji Markéta. „Užijte si to!“
Pak dívky odešly a za minutu se ozval zvuk motoru, který se postupně vzdaloval. Robert a Markéta drahnou chvíli tiše seděli.
„Já, mmmm,“ nadechl se nervózně Robert. „Ty dvě dost rády provokují. Doufám, že my dva si to spolu můžeme zkusit trochu… užít? Rád vám dám doporučení nebo cokoli, co potřebujete, abyste tím pohovorem prošla. Jen…“
Markéta se usmála, když viděla, jak Robert pracně hledá vhodná slova. „Bez obav,“ pomohla mu. „Jsem tu nejen kvůli práci, ale chci se i pobavit. V tomhle oboru nejde pracovat, když vás to zároveň nebaví, víte? Klára říkala, že máte pracovat na své upřímnosti. Tak mi řekněte… Na co se nejvíc těšíte? S dívkou, která u vás dočasně bydlí a snaží se dostat do pětihvězdičkové kliniky? Určitě jste o takových slyšel už spoustu historek.“
Robert příkývl. S odjezdem Báry a Kláry cítil, jak se vrací jeho stará sebejistota. Tyhle dva týdny si naplno užije.
„No?“ zeptala se Markéta. Rozepnula si horní knoflík halenky. „Tak na co se nejvíc těšíte?“
Robert se jí díval zpříma do očí a sbíral odvahu upřímně odpovědět.
„To není žádný test,“ ubezpečovala ho Markéta. Ale další knoflík už nerozepnula. Jen elegantně seděla v křesle a zvídavým pohledem studovala jeho výraz. „Mně to můžete říct.“
Robertovi se rozbušilo srdce a nahrnulo mu krev do rozkroku. Přesto se mu podařilo pevně sedět, jako by byl pánem tvorstva. Kterým opravdu byl, když jí odpověděl: „Myslím, že nejvíc se těším na to, až vaše rty obemknou mého ptáka.“
Markétin úsměv se rozzářil a její odpověď málem rozdrtila všechnu sílu, kterou v sobě v tu chvíli cítil. „Dobrá volba,“ přikývla. „Myslím, že na to se těším taky.“
===
I když Klára s Bárou odjely, Markéta se chovala velmi slušně a zdrženlivě. Nechala Roberta, aby jí ukázal dům, ubytovala se v pokoji pro hosty v přízemí a ani jednou nevyslovila jediný oplzlý komentář. Když se pak znovu sešli v obývacím pokoji, přinesla černou složku plnou formulářů.
Posadila se naproti němu, překřížila nohy tak, že se jí sukně vyhrnula a odhalila kousek stehna. Na jejím chování bylo něco nesmírně svůdného. Seděla a listovala papíry… Vypadala přesně jako ty sebevědomé manažerky, se kterými občas Robert jednal v práci. Ženy, které dokázaly být drzé i během nejtvrdšího vyjednávání. A přesně v takovém prostředí se naučil dokonale fungovat.
„Takže… Jak to přesně bude probíhat?“ zeptal se po chvíli a přerušil její soustředění.
Markéta vzhlédla a zavřela složku. „No,“ začala. „O pracovní místa v pětihvězdičkových zařízeních je obrovský zájem. Moje zkušenost z kliniky vypadá na papíře slušně. Ale budu potřebovat i pár výjimečných referencí, abych měla vůbec nějakou šanci. Velmi, velmi nadšených referencí.“ Významně zvedla obočí a usmála se tak, až mu zrychlil puls. Vypadala neuvěřitelně. „A taky musím odevzdat tyhle formuláře, abych doložila svou zkušenost. Prakticky totéž, co sestry v pětihvězdách dělají každý den.“
„Dobře…“ přikývl pomalu Robert. „A to znamená… co přesně?“
Markéta se usmála. „Co víte o pětihvězdičkových klinikách?“ zeptala se.
Robert si odkašlal, ale hlas měl klidný. „Jen pár historek,“ odpověděl. „Že si je mohou dovolit jen opravdu bohatí a mocní muži. A že… tam sestry berou péči o klientovo uvolnění mnohem vážněji.“
Markétin úsměv se rozšířil. „Přesně tak,“ kývla. „Ta zařízení si mohou účtovat takové šílené částky, protože své klienty opravdu dobře znají. Sestry tam musí umět vytvořit velmi osobní a velmi intimní vztah. Takže příští dva týdny… vás budu poznávat. Až se Klára s Bárou vrátí, budete-li spokojen s mou společností, podepíšete mi všechny formuláře a napíšete mi tu nejlepší referenci na světě. Zní vám to dobře?“
Robert měl v ústech sucho. „Zní to… víc než přijatelně,“ odpověděl.
„Skvěle!“ rozzářila se Markéta a znovu otevřela složku. „Mám pro začátek pět otázek. Když na všechny upřímně odpovíte, půjdu si zaplavat v těch nejmenších plavkách, co jsem si přivezla… A vy se buď můžete přidat, nebo se jen dívat. Jak budete chtít.“
Robert cítil srdce až v krku.
„První otázka: považujete mě za atraktivní?“ zeptala se Markéta.
„Ano,“ vydechl Robert okamžitě. „Ano, samozřejmě.“
„Jak milé,“ usmála se Markéta, když si udělala na první stránce poznámku. „Je nějaká část mého těla, ke které vás to teď nejvíc přitahuje?“
Robert odolal nutkání odkašlat si. Klec byla tak zatraceně těsná… „Vaše nohy,“ přiznal a snažil se udržet klid.
Udělala si další poznámku a stydlivě se usmála. „Řekl byste, že vás nohy přitahují obecně?“ zeptala se. „Nebo je na těch mých něco speciálního?“ Aby svou otázku podtrhla, rozložila a znovu překřížila své nohy. Prohnula při tom prsty na chodidlech.
Robert cítil zřetelné záškuby v péru. „Ne…“ zakašlal. „Aspoň myslím… Ty vaše jsou velmi pěkné. Vlastně neuvěřitelně pěkné. Ale ano, myslím, že mnoho žen má pěkné nohy.“
Další poznámka. „Kdo je podle vás hlavním cílem vašich sexuálních tužeb?“ zeptala se tišeji a naklonila se k němu. „Pro mnoho mužů jsou to držitelky jejich klíče, nebo třeba celebrity, do kterých jsou zamilovaní… Nebo sestřičky, které každý týden navštěvují. A u vás? Je někdo, o kom nejvíc fantazírujete?“
Robert se zarazil, překvapený náhlou změnou tématu. Pyj mu pulzoval a cítil, jak začíná vytékat. Tváře mu hořely.
„Je to Klárka?“ zeptala se Markéta téměř šeptem. „Buďte ke mně upřímný, Roberte. Potřebuju to vědět, abych vám mohla dát přesně to, co potřebujete.“
Robert sklopil zrak. „Nemám… jednu konkrétní…“ zalhal. „Aspoň ne od doby, co má žena…“
Markéta vyčkávala a pozorovala ho. „Víte, dobře si pamatuju tu fotku, kterou jste naposledy propašoval na kliniku,“ řekla. „Tak hezky jste prosil, jestli si ji můžete nechat. A vím, že na ní byla Bára s Klárou. Ne vaše žena. Řekly mi to.“ Usmála se s jiskrou v oku. „Takže můžete být opravdu otevřený… Která z nich je vaše vyvolená?“ Seděla bez hnutí s perem připraveným.
„Já ne…“ zakoktal se Robert. „Je to opravdu důvěrné?“ ujišťoval se.
„Samozřejmě. Navíc, už jsme skoro hotovi. Pak mi pomůžete vybrat plavky… A večer vás čeká něco ještě mnohem lepšího.“
Vzrušení, které v něm rostlo, bylo tak intenzivní, že na chvíli reflexivně sáhl mezi nohy. Ale prsty jen narazily na kov pod kalhotama. Ucukl, zahanben, ale Markétě se v očích zajiskřilo a usmála se. „Klára,“ odpověděl tiše Robert.
„Hodný chlapec,“ pochválila ho Markéta a udělala si další poznámku. „Holky teprve v letadle… A vy už jste tak šikovný.“
Robert zrudl. Před Bárou ani Klárou by to nikdy nepřiznal. Jaktože mu to s Markétou šlo tak snadno?
„Dobře, poslední otázka,“ usmála se Markéta. „Vzrušují vás tyhle otázky?“
„Ano,“ přiznal. Nemělo smysl zapírat. Když odpovídal, ocas mu tepal do klece tak silně, až to skoro bolelo.
„Skvělá práce, pane Daňku!“ Markéta si udělala poslední poznámku a složku zavřela. „Myslím, že jsme začali opravdu slibně. Půjdete mi pomoct vybrat ty plavky?“
===
K Robertovu překvapení si Markéta sbalila troje různé plavky a opravdu ho nechala vybrat, které si má vzít na sebe. Pak ho ale hned vyhnala z pokoje, aby se mohla převléct. Když vyšla ven v těsných světle modrých provázkových bikinách, které měly šňůrky na všech správných místech, málem se udělal i v kleci. Tělo měla hebké, lehce opálené a naprosto dokonalé. Představa, že s ní stráví celé dva týdny, ho úplně rozpalovala.
Zachichotala se, když na ni zůstal civět, a pak ho odvedla k bazénu. Odmítl její nabídku přidat se k ní a užíval si pohodlí lehátka u bazénu. Mezitím ona pomalu elegantně plavala tam a zpět pod rozpáleným sluncem. Protahovala se a pohybovala výhradně k jeho potěšení.
„Klárka měla pravdu,“ řekla, když po chvíli vylezla z bazénu. Stála nad ním, voda z ní kapala na dlaždice a kůže se jí leskla jako bohyni. „To vaše sebevědomí je neuvěřitelně sexy. Většina kluků už by slintala a škemrala o všemožné věci. Ale vy… vy si to užíváte, i když to pod kontrolou úplně nemáte, mám pravdu?“
„Je to tak,“ přiznal Robert.
Markéta si osušila vlasy a usmála se. Její prsa vypadala úžasně. Protáhla si nohy a nechala ho se dívat. „Budu si to muset poznamenat,“ dodala.
„Naplánovala jste si všechno, co budete dělat?“ zeptal se Robert napůl žertem. „Je tohle všechno součást toho, jak se mi dostat do hlavy?“
„Možná,“ odtušila Markéta. Pak se k němu naklonila a její tvář byla najednou tak blízko, až znejistěl. „Možná si před vámi jednou zaplavu celá nahá,“ zašeptala mu svůdně do ucha. „Líbilo by se vám to?“
Robert ztuhl. Přesto se mu nějak povedlo přikývnout. Zvonivě se zachichotala a ustoupila. „Mám teď nějakou práci,“ oznámila. „Později bychom spolu mohli povečeřet a po jídle vám trochu vlezu do hlavy.“ Naposledy se usmála a odešla. Robert jen zíral na její dokonalý pohupující se zadek a snažil se uklidnit dech.
===
O několik hodin později, když s Markétou večeřili, přišla zpráva od Kláry. Dávala vědět, že s Bárou dorazily do resortu. Fotky pošle později, slíbila. Robert se snažil nemyslet na to, jaké fotky to budou.
Během večeře se Markéta chovala naprosto normálně – jako by odpoledne vůbec neexistovalo. Jako by nebyla důvodem, proč se Robert stěží vešel do klece. Když dovečeřeli, zmizela na nějaké pochůzky a Robert se snažil nějak zabít čas. Bloumal po domě a neustále kontroloval telefon. Zoufale čekal na jakékoli fotky, které Klára s Bárou pošlou. Vůbec si nedokázal představit, jak zlomyslně dráždí kluky, kteří je v resortu obsluhují… Přesto se jeho fantazie rozběhla na plné obrátky.
S nahromaděnou touhou se vplížil do pokoje pro hosty, kde si prohlížel věci, které si Markéta naskládala do skříně. Naplňovalo ho ponížení, kterému by čelil, kdyby se vrátila a načapala ho. Ale jeho otlačený, bolavý, čůrák na to měl vlastní názor. A tak si užíval slatné pocity vycházející právě od něj, když přemýšlel nad jejíma plavkama a krajkovýma podprsenkama, které tam měla hezky poskládané. V jedné ze zásuvek, nijak neskryt, čekal vibrační kolík a černé dildo. Polkl, když je spatřil, ale vše pečlivě vrátil na místo a rychle se z pokoje vzdálil… Právě včas. Slyšel otevírání vchodových dveří. Markéta se vrátila. Setkal se s ní v obývacím pokoji, s tvářemi červenými. Usmála se na něj, jako by přesně věděla, co dělal.
„Promiňte, pane Daňku, pochůzky se mi trochu protáhly,“ oznámila mu. „Pomůžete mi s nákupem?“
Když ukládali potraviny, Markéta zkontrolovala telefon. „Dostala jsem nějaké fotky od holek,“ oznámila. „Můžeme se na ně podívat společně. Moc se těším. Bude to zábava. Jdu se převléknout. Vy… nechte všechno oblečení přímo tady na podlaze v kuchyni a jděte si sednout na gauč.“
Robert málem dostal infarkt. Ale Markéta se na něj jen sladce uculila. „Na tohle jste přece čekal, ne?“ zeptala se. „Péče pětihvězdičkových klinik není jen o lechtivých otázkách a hezkém pokoukání. Z nějakého důvodu mi přece Klárka váš klíč svěřila.“
Robert beze slova přikývl a svlékl se, zatímco tam Markéta celou dobu stála a pozorovala ho.
„Šikula,“ řekla a prohlížela si jeho tělo. Samozřejmě ho viděla nahého už dřív… Mnohokrát. Na klinice. Ale teď, když stáli v potemnělém domě, sami, cítil Robert, jak mu ocas tepe v očekávání. „Na gauč,“ přikázala. Robert poslechl a Markéta zapnula televizi. Několika přejetími po telefonu přenesla obraz na televizi a pak nechala Roberta sedět a zírat na fotku Kláry s Bárou na pláži při západu slunce. Na fotce nebylo vůbec nic erotického. Ale usměvavé tváře dívek stačily, aby se Robertovi zatajil dech.
Seděl bez hnutí, uchvácen, ponořen do myšlenek tak moc, že sotva zaslechl Markétu, jak se vrací. Když vstoupila zpět do obýváku, měl Robert pocit, že jeho duše dočista opustila tělo. Měla na sobě jednodílné plavky, kterých si předtím mezi jejím oblečením nevšiml. Byly celé bílé, a i když ji zakrývaly velmi slušně, byly tak těsné, že nechávaly jen velmi málo prostoru fantazii. I poté, co ji dnes viděl v provázkových plavkách, působila teď mnohem odhaleněji.
„Pane Daňku, začnu se kvůli vám červenat,“ chichotala se Markéta. „Sestry se v pětihvězdách skoro vždy oblékají takhle. Chtěla jsem vám jen věnovat plnou péči. Ruce za záda, prosím.“ Robert poslechl téměř bez přemýšlení. Markéta sáhla dozadu s párem pout, do kterých mu zacvakla zápěstí. „Klára mi řekla o popruzích na její posteli, ale říkala jsem si, že by bylo hezčí sedět dnes večer tady v obýváku. Přesto však… nemůžeme dovolit, abyste to vzal do vlastních rukou, že ne?“
Když vyšla k zamčené skleněné nádobě v rohu pokoje, Robertovo srdce málem vyskočilo z hrudi. Několik krátkých pípnutí, když zadávala kód, který Robert neviděl, a světlo v podstavci nádoby zmodralo. Opatrně nádobu zvedla a Robert se připravoval na ponížení způsobené známým zpěvným hlasem, který se rozezněl celým domem.
„Někdo tu chce stříkat!“ oznámil robotický hlas. Když vyndávala jeho klíč, Markéta se smála.
„To je fakt vtipné,“ ocenila. „Tenhle hlas si určitě vybrala Klára speciálně pro vás. Jste připravený, pane Daňku?“
Robert přikývl a když před ním poklekla, měl pocit, jako by právě doběhl maraton.
Položila telefon vedle sebe na koberec a přejela po obrazovce. Obrázek v televizi se změnil. „Dívejte se na fotky, pane Daňku,“ vybídla ho tiše.
Když jemně uchopila jeho klec, Robert zasténal. Na fotce v televizi byla tentokrát samotná Bára, zády k fotoaparátu, jak stojí po kolena v oceánu. Obloha byla růžová a v jedné ruce hravě držela horní díl plavek. Záda měla holá a spodní díl se jí moc pěkně lepil na zadeček…
Markéta mu klec snadno sundala a Robert cítil, jak okamžitě ztvrdl jako kámen. „Ale ale, někdo se tu těší,“ poznamenala Markéta. Robert upřeně zíral na obrazovku, ale když se Markéta dotkla jeko pyje, jen zalapal po dechu.
„Ach… Bože můj,“ vydechl.
Hlazení Kláry a Báry bylo trochu nesmělé a neobratné. Jemné a nadšené, ale stále nezkušené. Zato Markéta se ho dotýkala způsobem, jako by s ocasy trénovala už od osmnácti. Postupovala pomalu, ale s takovou přesností, že by donutila stříkat do třiceti sekund kohokoli, kdo by o to stál. Když Markéta pokračovala v dráždění, Robertovy oči se protočily a ztěžka vydechl.
„Hodný kluk,“ zašeptala. „Těšíte se na pětihvězdičkovou péči, pane Daňku? Chcete, abych vám předvedla, proč by většina mužů zaplatila cokoli za milou, oddanou sestru, která pečuje o jejich rozbolavělé genitálie?“
Robert jen zoufale přikývl a znovu se ztratil, když Markéta jemně palcem stiskla citlivou spodní stranu jeho ptáka.
„Miluju silné a sebevědomé chlapy jako jste vy,“ řekla mu Markéta. „A pokud se na pětihvězdičkovou kliniku dostanu, budu potkávat přesně takové muže. Jsem moc ráda, že mi tuhle příležitost dáváte. Podívejte se na obrazovku.“
Robert poslušně otevřel oči a viděl sexy fotku Báry. Ta se vzápětí změnila na fotku Kláry ležící v písku. Ruce měla nataženy nad hlavou a svůdně se protahovala při západu slunce tak, jak ji ještě naživo nikdy neviděl. Znovu zaskučel a Markéta se zasmála.
„Prohlížel jste mi zásuvku s prádlem, když jsem byla pryč, pane Daňku?“ zeptala se sladkým hlasem.
Ta otázka ho zaskočila. „Cože?“ zeptal se. „Ne. Co si myslíte—“ ztratil hlas i myšlenku, jelikož ho znovu pohladila.
„Ne?“ ptala se dál. „Neprohlédl jste si všechny mé kalhotky?“
Robert jen zalapal po dechu.
„Můžete se mi přiznat,“ pobízela ho. „Máme přece pracovat na upřímnosti, vzpomínáte? Navíc se mi líbí, když na mé otázky odpovídáte.“
Robert znovu zakňučel. Když naklonila hlavu blíž k jeho klacku, na chvíli cítil její dech na špičce žaludu. Dech se mu zatajil.
„Možná, když mi řeknete pravdu, dotku se ho jazykem,“ zašeptala. Fotka na obrazovce se znovu změnila. Koukal na selfie Báry s Klárou, jak se líbají v romanticky osvětlené ložnici.
„Prosím,“ zašeptal Robert. „Kurva. Ach. Bože.“
„Prohlížel jste si mé kalhotky?“ zeptala se znovu.
„Ano,“ přiznal Robert. Když mu olízla hlavičku ptáka, vydral se z něj hluboký sten. Udělala to jen jednou, i tak měl ale pocit, jako by mu před očima explodovaly hvězdy.
„Šikovný chlapec,“ pochválila ho znovu. „Vidíte, co se stane, když jste upřímný? Teď poděkujte.“
„Děkuji vám, Markéto,“ zalapal po dechu. „Udělejte to znovu. Bože můj, prosím vás…“
Markéta se tiše zasmála a pokračovala v dráždění. Cítil orgasmus tak blizoučko, že ho už téměř prožíval. „Jste už připravený stříkat?“ ptala se. „To tedy moc dlouho nepotřebujete. Asi jste zvyklý z kliniky, že?“
„Ne, jen… už je to fakt dlouho… A vy jste tak zatraceně dobrá…“ koktal do jejího snažení.
Nová fotka na obrazovce. Tentokrát Bára ležící na břiše, nahá, objímající prostěradlo. Nohy držela ve vzduchu a usmívala se do fotoaparátu. Její zadek vypadal neuvěřitelně a na Roberta přicházelo vyvrcholení.
Markéta zastavila právě včas a nechala ho trochu vychladnout, zatímco mlsně koukal na fotku Báry. Pak ho začala znovu masírovat a pobaveně se smála, když se snažil pánví přirážet do její ruky. Lapal po dechu a snažil se stimulaci trochu pomoct. „Poslouchal jste někdy Báru s Klárou u sexu?“ zeptala se.
Robert zrudl, ale přikývl. Doufal, že si zaslouží další olíznutí. Ale Markéta pokračovala dál v pomalém a technicky dokonalém honění. I bez lubrikantu to bylo to nejúžasnější, co za dlouhou dobu zažil…
„Zlobíte,“ napomenula ho. „Klečel jste před jejich ložnicí a osahával svou klec?“
Robert zavrtěl hlavou. „Ne,“ vydechl. „Jen jsou někdy dost hlasité… A musím projít kolem jejich dveří…“
„Šmejdil jste někdy v jejich zásuvkách s prádlem?“ naléhala.
Robert pevně sevřel oči. Modlil se, aby ho znovu dostala těsně k orgasmu. Byl už tak blízko…
„Pane Daňku,“ zopakovala něžně. „Na něco jsem se vás ptala. Prohlížel jste jim zásuvky s prádlem?“
„Jo,“ zašeptal.
„Hodný chlapec. Čí? Obou?“
Propínal se, jak to jen šlo.
„Pokud odpovíte pravdivě, znovu vás olíznu. Čí šuplík jste si prohlížel?“
„Klárčin,“ přiznal. Když se znovu její horké rty dotkly jeho ptáka, zalapal po dechu jako nadržený teenager. Tentokrát to udělala pomaleji a měl pocit, že špičkou jazyka téměř vytahuje sperma z jeho koulí. Opět ale přestala těsně před tím, než se stihl udělat.
„Prosím, Markéto,“ škemral.
„Už to bude,“ přislíbila. Naposledy přejela po telefonu a objevila se fotka Báry s Klárou stojící před zrcadlem. Obě byly nahoře bez a zakrývaly si prsa rukama. Bára měla pohled zabijáka, zatímco Klára se do objektivu stydlivě culila.
Robert v životě nebyl tak vzrušený. Ani jedinkrát.
„Ještě poslední otázka,“ pokračovala Markéta. „Chtěl byste ji vidět nahou?“
Robertovi se sevřelo srdce. Byla snad mezi fotkami, které poslaly, i Klářina nahá fotka?
Markéta se na něj zespodu usmála a při honění lehce otáčela rukou. Robert se celý třásl a Markéta svůdně předla. „Chcete ji vidět nahou, pane Daňku?“ ptala se.
„Chcete vidět svou holčičkou celou nahatou? Sníte o tom?“
Robert sotva popadal dech, ale za živého boha na to nedokázal odpovědět. Na žaludu znovu cítil Markétin dech, přesto stále pevně svíral rty.
„To je v pořádku,“ zašeptala Markéta. „Nikomu neřeknu, co mi povíte. Jen bych ráda, abyste to vyslovil. Řekněte mi to a ještě jednou vás olíznu. Myslíte, že to bude stačit?“
„Bude,“ řekl slabým hlasem.
„Bude co?“ zasmála se Markéta. „Ano, ještě jedno poslední olíznutí bude stačit?“
Zuřivě přikyvoval hlavou.
„Tak mi prostě řekněte, co chci slyšet,“ vyzvala ho a pevněji sevřela ruku. „Bude to naše tajemství. Už to stejně vím. Bára s Klárou to také vědí. Nedokážu si představit, že byste nechtěl.“
„Kurva, Ježiši Kriste…“
„Připadá mi děsně roztomilé, jak se za to stydíte,“ řekla Markéta. „Ale snažím se vám dát to, po čem toužíte.“
„Já…“ zašeptal Robert, když ho její doteky vystřelily do stratosféry. „Chci.“
„Co chcete?“
„Vidět ji nahou.“
Markéta se natáhla a políbila ho na rty. Roberta to úplně zaskočilo a zvládl jen zakňučet. „Ještě jednou,“ přikázala mu a jedním dechem se znovu naklonila k jeho ocasu, takže se ho jazykem téměř dotýkala. „Hezky nahlas. Jen si představte, jak úžasné to bude, když budete upřímný.“
Robert cítil, že neuvěřitelný orgasmus jeho života je vzdálen jen pár okamžiků. Fotku Kláry z obrazovky si bude pamatovat navěky. „Chci vidět Klárku nahou,“ zasténal.
Markétin jazyk byl to nejlepší, co kdy cítil. Přesto opět zastavila jen i milisekundu dřív, než se stihl udělat. „Chcete vědět zajemství, pane Daňku?“ zeptala se.
Robert byl úplně mimo a nezvládl odpovědět.
„Většina mužů, kteří platí ty nekřesťanské peníze za pětihvězdičková zařízení… Ani moc často nestříkají. Dokonce bych řekla, že ještě méně než jednou za týden, jak jste byl zvyklý i vy.“
Robert vykulil oči.
Ne, ne, ne, ne, ne…
„Platí tak moc… A pořád se vracejí. Protože je tam sestry dráždí tak dobře. Nejdřív si zjistí všechny jejich fantazie, a pak je udržují zoufale nadržené co nejdéle.“
Její prsty byly něžné jako pírka. Robert by přísahal, že už to nejde zastavit.
„Nebudete rád, ale slibuju… že budete nejpozději zítra prosit, abych to udělala znovu.“
„Markéto, prosím… Ach můj bože, prosím, tohle je tak skvělý, už to nevydržím.“
Znovu klepla na telefon a otevřela aplikaci pro nahrání zvuku. „Řekněte Kláře, jak moc potřebujete cákáníčko.“
„Do prdele, ach bože…“
„Řekněte to. Jen pro ni. Chtěla, abyste to řekl… Řekla mi to, než odjela. Povězte mi to a ukážu vám, jak dobře si poradím s vaším krásným tvrdým ptákem.“
„Prosím, chci cákáníčko jen pro tebe,“ vystřelil ze sebe škemrající Robert. Vlna ponížení jím projela a Markéta se jen usmála. Věnovala mu ještě tři zrychlené tahy, během kterých zavřela nahrávací aplikaci.
Pak ho pustila, naklonila se dopředu a lehce otevřela ústa. „Vystříkněte pro mě, pane Daňku,“ povzbudila ho. A Robert cítil, jak se v něm rodí gejzír. Nejdříve se na špičce objevila jediná kapička semene. Svíral se, napínal, lapal po dechu, erupce však byla zastavena. Cítil jen, jak se osamělá kapka na vrcholku zlehka rozlévá po žaludu jako důkaz toho, o co přišel.
Markéta se zahihňala a olízla ji.
Robertovi se v hlavě honily myšlenky. Marně tahal za pouta a toužebně zíral na fotku na obrazovce, na které se Bára s Klárou usmívaly a zakrývaly si ňadra před jeho pohledem.
„Vedl jste si skvěle, pane Daňku,“ usmála se na něj zespoda Markéta. Natáhla se a dala mu jemný polibek na rty. Cítil chuť svého spermatu. „A to byl jen první den. Představte si, kolik si toho spolu užijeme během zbývajících třinácti.“