1

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./13.

Prospal jsem celý další den.
Když jsem se druhý den po cejchování trochu zmátořil, nahlásil jsem se Paní Gitě. Tentokrát mě nehnala do práce. Zkontrolovala mi citlivost bradavek, otok šourku a sama mi připravila snídani.
Na hrudníku a na podbřišku jsem měl nalepené hojivé pláty na spáleniny.
Paní mi dala flanelovou košili a nové letecké montérky na kšandách. Po snídani jsem umyl nádobí. Při mytí jsem si uvědomil co všechno mě bolí. Ve chvíli kdy mě tohle prolétlo hlavou, jsem se podíval na Paní Gitu.
Seděla u stolu, v ruce kávu a evidentně nad něčím hloubala. Její pohled směřoval do Bohu Libých Bájných Alejí a druhou rukou si poťukávala do stolu.
Uvědomil jsem si, že takhle dáma je má osudová. I když je jistota že to bude bolet a riziko, že to jednou nepřežiju. Když seděla nad kávou, vypadala jako anděl.
Když ale stála s rukama založenýma na prsou, měl by i sám ďábel stát v pozoru a učit se. Měla tolik nápadů a tolik použití pro zdánlivě nevinné věci...
Když jsem byl hotový, klekl jsem si k jejím nohám.
Duchem nepřítomná mi položila ruku na rameno.
Pak jako by se probudila. Vysrkla zbytek kafe, zajela mi rukou pod košili, chytla mě za bradavku a táhla mě jak tele na porážku.
Kňučel jsem bolestí, ale to asi nevnímala.
Opět ve velké místnosti.
"Hafí, musíme změnit plány."
Pobíhala po místnosti jako v horečce.
"Velký stůl posuneme k levé zdi. Kruhy tam dávat nebudeme. Kříž bude uprostřed pravé zdi. Na zdi budou navěšené hračky a pod oknem a mimo kříž budou na zemi věci jako lavice, buben a tak dále. Ze sklepů dole uděláme kobky pro otroky... teda uděláš kobky pro otroky. Já se tak těším!"
"Paní Gito, už víte kam vede to zadní schodiště?"
"No vidíš! Nevím!" Popleskala mě rozjařeně po tvářích a rychle odešla. Vrátila se s baterkami a v montérkách.
Sešli jsme dolů.
Tentokrát jsem měl čas si vše lépe prohlédnout. Na sklípcích nebylo nutno nic měnit. Jen vše očistit, vybílit a na chodbu dát světlo.
Došli jsme k zadnímu schodišti.
Začali jsme sestupovat dolů. Asi o pět metrů níž schody skončily u portálu dveří. Od něho vedla asi deset metrů dlouhá chodba, která končila výdřevou a skalní stěnou. Jen polorozpadlé nářadí svědčilo o nedokončeném díle.
Otočili jsme se a šli po schodech nahoru. Minuli jsme chodbu s kobkami a stoupali dál. Nakonec jsme se ocitli v malé místnůstce, ze které vedly dřevěné dveře. Otevřel jsem je a vyšel jsem do velké jídelny. Tady jsem byl první den.
Paní vyšla za mnou.
"Jůůů! To teda koukám! Pradědeček byl úžasný... blázen!" Začala se zase divně usmívat.
Vrátili jsme se do velké místnosti. Paní mi řekla, co všechno musím udělat.
Pak jí zasvítily oči.
Natlačila mě na pravou zeď. Nastavila si mě, jako bych byl přivázán ke kříži a začala mi dráždit bradavky.
"No jen si to představ! Ty budeš tady na kříži a já tě budu týrat. Támhle všude budou dámy, které budou sledovat můj výkon a když hezky zařveš, nebo zaječíš budou tleskat..."
Brutálně mi bradavky zmáčkla a procedila teatrálně mezi vyceněnými zuby: "Těšíš se, otroku? Bude to moc fajn!"
Mezi sykáním a úpěním se mi podařilo říct, že se velmi těším.
"No proto!" Řekla vlídně a několikrát mi trhla bradavkami nahoru a dolů, čímž mě poslala do kolen.
Stála nade mnou a zklamaně pronesla: "Škoda, že tu ještě ten kříž není..."
Odvedla mě do herny.
"Pojď, svlékni se a lehni si." Pleskla dlaní na bednu, kterou posunula pod naviják.
Lehl jsem si na břicho, ale otočila mě na záda. Připnula mi na nohy pouty dlouhou rozporku a vytáhla mě nahoru. Spoutala mi ruce za zády a já visel hlavou těsně nad zemí.
Celá se svlékla. Dala mi před hlavu stoličku. Na stoličku položila bosou nohu a palec mi vrazila do pusy. Těsně předtím jsem v její ruce zahlédl tenkou rákosku.
"Pěkně cumlej, hafí. Jestli mě kousneš, bude to moc zlé. Nechci tě bít na místa, kde máš šrámy, tak zkusíme kde je nemáš."
A švihla mě mezi nohy. Kůže na mé stydké kosti zaprotestovala a já sebou cukl. Pak přišla rána na vnitřní stranu levého stehna, pak pravého, pak lýtka a nakonec chodidla.
Naštěstí mi chodidla šetřila. Ale zbytek ne. Výsledkem mého cukání bylo, že jsem se rozhoupal. Po každém zhoupnutí jsem zase skončil s palcem v puse.
"Eééé...um. Huááá...um. Jáúúúum. Pro...um...síííum néééum."
Čím víc jsem ječel, tím bolestivější místra trefovala.
Já si najednou uvědomil, že nemám klícku. Krev se mi hrnula do hlavy a díky hlubokým nádechům a křiku jsem málem omdlel.
Když Paní ukončila týrání mého těla, spustila mě dolů. Odvázala mě a pomohla mi na třesoucí se nohy. Točila se mi hlava.
"Jééé, tobě se klepou nohy jak kurvě po třetí šichtě!" Smála se mi. Pak došla ke skříni a nakonec vytáhla podprsenku, kalhotky a kabelku. Oblékla mi kalhotky i podprsenku, kterou vycpala dvěma hadry, na ruku mi pověsila kabelku. Byl jsem rudý až za ušima.
"No né, ona se nám červená! To se mi líbí! Cudná kurvička! Projdi se trochu." Šel jsem trochu ze široka.
"Nohy k sobě, kurvičko! Nebo si u tebe někdo zapomněl ptáka?"
Dal jsem nohy k sobě a šoural se po místnosti. Jak se mi stehna třela o sebe, dost to bolelo, takže jsem postojem i chůzí připomínal šimpanze.
"Ale no tááák! Chodíš jako sedlák křížený s opicí. Pěkně hýbat boky! Jako bys měla v zadku bondón!"
Pochechtávala se a popoháněla mě bičíkem. Mé pohyby ji rozesmívaly čím dál víc, až začala křičet: "Dóóst, dóst, ty bys mě zabila!"
Sundala mi podprsenku, vzala mě za bradavku (Úúúú, proč zase???) a táhla ven z herny.
"Dnes jsme to nějak přetáhli, hafí. Je skoro čas na večeři."
Dotáhla mě do kuchyně a posadila ke stolu (Co to?).
Na stůl vyndala studené pečené kuře a chléb.
"No nekoukej a nenech se pobízet. Mám pocit, žes mi nějak zhubl. Nebo zhubla?
Jedl jsem s velkou chutí. Jedl a přemýšlel. Ne, jsem kluk jako buk. Teda spíš jak vrbový prut. Být za holku se mi nelíbí. Nechci to. Ale co mi Paní udělá když to odmítnu...
"Co ce v tom nimráš jak slečinka?"
Přerušila Paní mé myšlenky.
Rychle jsem dojedl zbytek masa a uklidil po večeři.
Paní vytáhla několik papírů. Jedním z nich byl geometrický plán tvrze. Tam jsme zakreslili zjištěné novinky. Pak mě Paní instruovala co nahodit, co obílit a zvláštností byly dvě cely kompletně růžové, včetně oblečení jejich obyvatel.
Pak mě Paní odtáhla k mycímu automatu a musel jsem se přikurtovat a zadat program číslo 50.
Asi jsem vypadal překvapeně, když mi po vyčištění střev stroj začal jemně sprchovat hrudník a ke kolíku v análu se vysunul další, který se mi opřel o rozbitou kůži v rozkroku.
"Zase čumíš jak datel. Pustil sis holčičí program včetně vaginálního výplachu!"
A zlomila se smíchy v pase.
Zase jsem byl studem rudý jak rak.
S pošklebováním a pochichtáváním mě odvedla do klece a oznámila mi, že zítra jede ráno na nákupy a vyzvedne si mě později.
Pak zhasla a při odchodu si prozpěvovala: "Ty si moje racajdička, racajdá..." A dlouho se smála.
Porovnal jsem si řetízky a myšlenkou: "Tak to ani náhodou!" jsem usnul.

2

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./12.

"Vstávat, vstávat lenochu!"
Paní mě vyhnala z klece. Podle hodin byly čtyři ráno.
"Dnes mám službu, takže se vrátím až zítra. Otlučeš dvakrát takovou plochu, co včera. Nezapomeň na trénink a večer do 20:00 být v kleci. V lednici máš chlazené hotovky, jen si je ohřeješ. O večerní hygieně zadáš program 112."
Proletěl jsem koupelnou a udělal Paní snídani.
Než odjela, ještě mi ohmatala šourek. Byl trochu oteklý, ale s tím asi Paní Gita počítala, protože mi večer dala klícku s větším kroužkem.
Ještě mi připomněla mé povinnosti a odjela.
Den proběhl celkem v klidu, jen jsem se pořád po očku ohlížel, jestli někde Paní nestojí.
Omítky jsem otloukl ještě víc, než mi Paní přikázala a program 112 byla obyčejná dvojitá sprcha. Po ní jsem zalezl do klece jak jezevec a usnul.
Ráno mě vzbudila Paní vcelku vlídně. Pochválila mou práci, zkontrolovala bradavky a oteklý šourek, nechala mě vyčůrat, vrátila mě do klece a šla spát. Já si také ještě chvíli zdříml a po probuzení jsem čas trávil přemýšlením nad svěřenou prací.
Když se mi bude dařit, tak za 3 - 4 dny budu mít otlučeno. Pak ještě okartáčovat a můžu nahazovat. Starosti mi dělal kout vedle dveří. V omítce byla prasklina ve tvaru nízkých dveří.
Když si pro mě Paní Gita přišla, už mi kručelo v břiše. Bylo po poledni.
"Tak jak se ti lenošilo, hafí? Nemáš už z ležení modřiny?"
Vytáhla mě z klece a prohlížela si jelita po včerejším nářezu.
"No jo, úplně přeleželý. S tím budeme muset po obědě něco udělat!"
Po obědě a tréninku jsem Paní řekl o mém nálezu.
"Vážně? To mě zajímá. Moc zajímá! Jdeme se tam podívat."
Když jsme stáli u oné zdi, vrtěla Paní hlavou. "Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?"
"Byla tady hromada harampádí, Paní Gito." Odvětil jsem.
"Zkus to trochu osekat. Ale opatrně."
Začal jsem s přesahem obíjet omítku. Ukázala se klenba a zazdívka.
"Opatrně udělej malý otvor. Podíváme se tam." Na Paní byla znát nervozita.
Vysekal jsem asi šest cihel a Paní nakoukla dovnitř. Když vytáhla z otvoru hlavu, byla najednou nedočkavá.
Začala mě pobízet k rychlejší práci. Podařilo se mi vybourat celý dveřní otvor i s částí podlahy, ve které byly zazděné tř schody.
Paní zatím přinesla ještě dvě baterky.
Šel jsem první dolů a cestou obíral spoustu pavučin. Schody se stáčely doleva dolů. Pomalu jsem sestupoval, až se přede mnou otevřel větší prostor. Byla to chodba s řadou dveří na každou stranu. Opatrně jsem našlapoval a pomalu šel chodbou. Otevřel jsem první dveře po pravé straně. Přede mnou se otevřela malá komůrka Asi metr a půl široká, dva a půl dlouhá. Byla prázdná.
Naproti to bylo stejné. Postupně jsme nahlédli do všech kójí. Bylo jich dvacet. Uvědomil jsem si, že chodba musí některým směrem vycházet mimo obrys budovy. V čelní stěně chodby byly dveře. Za nimi bylo další točité schodiště dolů, i nahoru. Paní se mi přimáčkla na záda a já ucítil jak jí buší srdce.
"Jdeme zpátky. Musíme se lépe připravit!" Šeptla mi Paní do ucha. Otočili jsme se a já šel opět první.
Když jsme došli ke schodům, všiml jsem si, že těsně vedle nich leží něco na zemi. Shýbl jsem se a zkusil předmět zvednout.
Na to, jak to bylo malé, bylo to sakra těžké. Byl to kvádr asi o velikosti krabice na boty. Ale vážil snad čtyřicet kilo.
Paní mě předběhla a vyšla po schodech nahoru první. Já za ní vysupěl s předmětem v rukách.
"Co to táhneš za krám?" Obořila se na mě Paní.
"Nevím, Paní Gito. Ale je to strašně těžké." Položil jsem věc na zem. Byla to plechová krabice s už nečitelným nápisem na víku. Visací zámek byl zrezlý a tak mi nedalo moc práce, dostat ho pryč. Velice opatrně jsem odklopil víko. Pak mě něco srazilo k zemi. Byla to Paní Gita, která omdlela a svalila se na mě.
Šetrně jsem se vyprostil zpod jejího těla, zvedl ji a naložil na kolečko. Na něm jsem ji dovezl do ložnice a položil na postel. Po troše namáčení studenou vodou a pár políčcích přišla k sobě.
Podívala se mi do očí. "Tys to taky viděl?"
"Ano, Paní Gito. Viděl. Pokud dovolíte, dojdu pro tu krabici."
"Ano, běž. Já se musím dát dohromady. Je mi nějak slabo."
Za chvíli už trůnila krabice na židli u postele v ložnici. Když Paní vyrovnala obsah na postel, ukázalo se, že v ní bylo čtyřicet čtyři plochých žlutých cihliček o velikosti větší čokolády. Na každé byl dvouhlavý carský orel.
Paní se na mě podívala. "Stal se z tebe nejbohatší otrok široko daleko."
"Ne, Paní. Jen otrok nejbohatší Paní." Řekl jsem a klekl si před ní.
"Jsem v k službám, nejbohatší Paní Gito."
"Ty mi odporuješ! Potřebuješ lekci!" Řekla Paní se smíchem. "Tak dobrá. Půl na půl. A můžeme vždy kousek prodat a tím nenápadně financovat opravu našeho ráje."
Plácli jsme si.
Pak Paní vstala a přikázala mi, ať jdu po čtyřech za ní. Dovedla mě do herny.
Tam se na mě chvíli dívala. Pak mi přikázala, abych otevřel skříň u stěny.
"Mám dnes chuť na potrestání nějakého milionáře." Řekla a ukázala na podivný předmět. Vypadal jako stojan na vrtačku, ale vyšší. Dva metry vysoká trubka, přivařená k železné desce. Na ní byla sada různě velkých objímek a pout. Několik centimetrů před ní byla přivařená kratší trubka, na které byl nahoře připevněn trojúhelníkový příčník s hranou nahoře. Na konci příčníku na straně u velké trubky byl připevněn velký kolík, na druhé dvě ocelové lišty spojené šrouby. Od kratší trubky vedla hadice k jakémusi pedálu.
Paní mě přikázala, abych si stoupl nad krátkou trubku, zády k dlouhé. Nejdřív mi k trubce připevnila krk širokým ocelovým obojkem, místo mého koženého. Pak mi do objímek mírně za zády připevnila ruce a pak nohy. Sundala mi klícku a namazala zadek lubrikantem. Nemohl jsem moc hýbat hlavou, ale viděl jsem, jak šlape na pedál. Po několika šlápnutích se mi opřel kolík o svěrač a zajel dovnitř. Když tam byl celý, opřela se mi o stydkou kost ostrá hrana příčníku a mírně mě přizvedla. Pak mi Paní sevřela přirození mezi dvě železa a byl jsem jak sama řekla "Perfektně připraven".
Něco dělala za mými zády a já nevěděl co. Neco tam syčelo.
Pak přišla přede mě.
"Otroku. Jelikož jsi dnes prokázal velkou loajalitu, odměním tě slavnostně svým podpisem, kterým budeš navždy hlásat, že patříš jen mně. Teď si trochu pohraju a pak... Hmmmmm!"
Tohle začalo být vážné. Tímhle tónem se mnou Paní ještě nemluvila.
"Ty se mnou nemluvíš, otroku?"
Vyštěkla.
"No, když nemluvíš, tak nemluvíš!"
Odněkud vytáhla roubík a vrazila mi ho do pusy. Zapnula mi ho za hlavou a já od té doby mohl jen význnamně mlčet a důrazně valit bulvy.
Vytáhla karabáč a začala mi opracovávat zadek a záda. Musela v tom mít velikou praxi, protože ani jednou netrefila konstrukci. Po chvíli už mě záda pálila a zadek také.
Mé důrazné "MMMMMMMMM" na ni neudělalo žádný dojem.
Nemohl jsem se ani hnout. Pak přišla se zvláštní úzkou plácačkou a ... Švihla mě jí přes přirození. Mé "MMMMMMM!" už nemohlo být důraznější. Ta bolest byla příšerná. Navíc jsem měl celý vercajk otlačený od klícky.
Pak se napřáhla znova a udeřila mě přes obě bradavky najednou. A začala: vercajk, břicho, bradavky... a pořád dokola. Myslel jsem že zešílím. Pak vzala bičík na psa a začala mě bít do boků od podpaží až na stehna. Tělo jsem měl v jednom ohni.
"Tak, rozcvička by byla za námi, otroku. Teď sladká odměna. Samozřejmě pro mě!" Sáhla za mě a vytáhla rozžhavené cejchovací železo ve tvaru písmene G s korunkou nahoře.
"Od teď už mě máš s sebou napořád!" Řekla a přiložila mi železo na podbřišek nad přirození. Moje tělo se pod přívalem bolesti napjalo a pak už nic nevím.
Světlo. Žluté světlo žárovky.
Odkud to jde? Teď ho něco zastínilo. Hlava s dlouhými černými vlasy. Sklání se ke mně.
"Odpočívej, hafí. Bylo toho moc a teď si musíš odpočinout. Kdybys potřeboval jídlo, řekni si."
To byl hlas Paní Gity. Mé Paní Gity.
Něco mi došlo.
"Cejch?" Zeptal jsem se.
"Dva." Odpověděla mi Paní.
"Na podbřišku a na levém prsu."
Pokusil jsem se zvednout hlavu.
"Ne. Teď bys je neviděl. Ošetřila jsem ti spáleniny, aby se ti nezanítily.
"Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zamumlal jsem a opět usnul.

3

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./11.

Když jsem domyl nádobí po obědě, poručila mi Paní, abych zůstal stát.
Přistoupila ke mně a vzala do rukou mé bradavky. Natáhla je a začala mnout.
"Takhle si je budeš masírovat a budeš střídat úchop svislý a vodorovný."
Pak mi je vytáhla a začala jimi kroužit.
"Tohle je druhý cvik. Opět budeš střídat úchopy a směry kroužení. Vždy poslední půlminutu budeš masírovat tak tvrdě, jak to dokážeš."
Vytáhla ze skříňky kuchyňské minutky a nastavila pět minut. Začal jsem si bradavky masírovat sám. Po pěti minutách už docela dost bolely.
Když cinkl budíček na minutkách, ulevilo se mi.
Paní si mě odvedla do místnosti, kterou jsem včera oměřoval.
Byla to velká místnost. Sedm metrů dlouhá, pět široká. Uprostřed kratší strany byl vstup naproti němuž bylo vellé okno.
Celá místnost byla zaklenutá jedinou klenbou. Kdysi byla omítnuta a nabílena, ale část omítky už opelichala.
Paní mi začala vysvětlovat, jak si místnost představuje.
Uprostřed měl být skoro o celé délce veliký stůl s deseti až dvanácti židlemi. Židle měly být tak daleko od sebe, aby se vedle každé vešel klečící otrok. Po celé délce jedné stěny mělo být ve zdi zazděno dvanáct kruhů na upoutání otroků, pokud nebudou potřeba.
U krátké stěny vedle dveří, na opačné straně, než budou kruhy, bude větší skříňka s přípravným pultem. Nad ní budou na zdi připevněny police na stolní nádobí.
Naproti, u okna má být svatojiřský kříž, aby všichni sedící mohli pohodlně sledovat probíhající výkon ze svých židlí. Dlouhá stěna naproti "stájní" zdi bude ověšena všelikým "nářadím" vhodným k výchově otroků. Na zemi u ní pak mají být trestný špalek, koza, lavice a buben.
"Ale nejdřív oklepeš všechnu starou omítku a celý sál znova nahodíš. Dnes začneš oklepávat."
Ukázala na bedýnku s nářadím v koutě a že prý se nemám zdržovat.
Pak odešla.
Začal jsem otloukat omítku. Někde to šlo samo, někde ne. Když si pro mě Paní přišla, měl jsem skoro hotovou stěnu s oknem.
"No, vidíš jak ti to jde. Dnes toho už nech."
Byl čas na večeři.
Po večeři jsem opět trénoval bradavky. Už dost bolely a musel jsem se hodně přemáhat.
Paní mi je po tréninku osahala a omačkala a zálibně si mlaskla.
Byl jsem odveden do koupelny. Musel jsem se připoutat na "mycí linku" a zadat číslo programu 666.
To číslo se mi vůbec nelíbilo. Když jsem stiskl tlačítka, nezačala žádná pěna, ani sprcha, ale něco opravdu pekelného.
Nejdřív do mě zajel klystýrový nástavec. Byl jsem vyčištěn stejně důkladně jako minule. Potom vyjel z mého zadku ven a místo něho mi tam vjelo něco s mnoha hrboly a začalo to silně vibrovat. Bylo to nepříjemné a styděl jsem se před Paní, která na mě koukala s rukama založenýma na prsou a potutelným úsměvem.
Už už jsem myslel, že to tak hrozné nebude, když má varlata zasáhl proud vody ostrý jako šíp.
Zařval jsem bolestí a hrůzou. Pásy mě spolehlivě držely, že jsem se nemohl ani pohnout. Za pár vteřin přiletěl druhý šíp z jiné strany. A začaly se střídat v různých rytmech. Ječel jsem jak smyslů zbavený.
Každý zásah mi poslal vlnu bolesti až do ledvin.
Paní si sedla na židli a se zaujetím pozorovala mé utrpení. Když ta hrůza přestala, byl jsem naprosto vyřízený. Pak teprv mě stroj namydlil a umyl. Nebyl jsem schopen se ani odpoutat.
"No ne, tobě se to tak líbilo, že bys chtěl přídavek?"
Zděšeně jsem se na ni podíval a jen zavrtěl hlavou. Byl jsem vykřičený a neměl sílu mluvit.
"Ty toho naděláš! Vždyť to bylo jen 666 vteřin..."
Paní mě odpoutala a pomohla mi vstát. Utřela mě vyměnila mi klícku za jinou a odvedla ke kleci.
Poděkoval jsem jí za krásný den a usnul v kleci jako špalek.

4

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./10.

Tentokrát mě probudil chlad.
Paní asi bylo v noci chladno, tak ze mě stáhla deku, na které předtím ležela.
Slyšel jsem její chrupkání a odfukování.
Po nějaké době bylo chladno už nepříjemné. Začal jsem se čas od času třást. To bylo taky to jediné, co mi pouta dovolovala.
Za oknem se rozsvětlilo. Slunce sem ještě nedosáhlo, protože okno vedlo na nádvoří.
Asi v sedm hodin se probudila Paní Gita.
Zívla, protáhla se jako kočka a podívala se na mě.
"Jejda. Já jsem ti vzala v noci deku. Ale to ti určitě nevadilo, viď!"
"Ne, Paní Gito. Nevadilo."
Usmála se a začala mě nehty jezdit po břiše.
Začal se mi plašit papoušek v kleci.
"Ale i tak zajistím, aby ti příště zima nebyla. Večer jsi hřál jako žehlička."
Přejela rukou k mé levé bradavce. Vzala ji mezi prsty a promnula. Pak totéž provedla s pravou. Nespokojeně mě přes obě plácla.
"Ty čudlíky máš moc malé. Špatně se berou do ruky." Sedla mi na břicho, předklonila se, opřela se rukama vedle mé hlavy a vystavila mi své bradavky před obličej. Měla je jak špunty od kopaček.
"No, lízni si. Pěkně cucej. To mám ráda!"
Chvilku jsem si hrál střídavě s jejími čudlíky jazykem a nakonec jsem se vždy přisál a brnkal jazykem o špičku.
Paní to rozdráždilo. Nacpala mi pod hlavu deku a sedla mi na obličej a jezdila po něm vlhkou frndou.
Znovu mě chytila za bradavky a tvrdě mi je žmoulala. Snažil jsem se ji lízat, ale moc to nešlo. Bál jsem se, že mi obrátí nos. Začala vzdychat a pak z ní vyletělo vášnivé "JOOOOOOOO". Zarvala mi za bradavky tak silně, že jsem zařval přímo do její pochvy. Začala sebou trhat a ještě víc ubližovala mým bradavkám.
Řval jsem bolestí. Najednou mi Paní dosedla plnou vahou na otevřenou pusu a zaječela: "Řvi! Řvi ty hajzle..." Nadechla se a já cítil jak mi teče do pusy její šťáva. "Polykej, musíš to všechnooo.. uh."
Ještě mi pustila do pusy několik dávek a zvadla.
Cítil jsem stahy v jejím břiše. Pak se chvíli uklidňovala a zvedla se ze mě.
Odepla mi pouta a musel jsem za ní po čtyřech do koupelny. Ukázala na čistící sedadlo.
"Sklop sedátko a postav se doprostřed. Jen se osprchuješ." Vzala sama ovladač a něco navolila. Z trysek začala stříkat voda. Pak pěna a zase voda. Když program zkončil, vzal jsem připravený ručník a osušil se. Nové tepláky mi Paní připravila na židličku u dveří.
Oblékl jsem se a v kleče čelem ke zdi čekal, až sama vyjde ze sprchy.
Bolely mě bradavky.
Když byla Paní hotová, vyzvedla si mě a šli jsme snídat.
Po snídani jsem byl odveden do dalšího pokoje, kde jsem měl v kleče na krátkém řetězu počkat.
Pokoj byl spartánsky zařízený. Masážní lůžko, stolek s mazáním , skleničkami a připraveným džbánkem vody.
Paní přišla asi za půl hodiny a s ní malá droboučká žena s rudými vlasy.
"Hafí, tohle je paní Vlaďka. Ode dneška tě bude učit jak masírovat tělo. Budeš ji poslouchat na slovo. Jestli ne, rozsekám ti zadek."
Potvrdil jsem příkaz a poděkoval.
Paní si lehla na břicho na lehátko a má učitelka mi začala vysvětlovat jak masírovat kterou část těla a jakým směrem. Názorně mi vše ukázala a když mě vzala za ruce, aby mi ukázala jakým tlakem pracovat, zjistil jsem, že má dost velkou sílu. Při výuce se ke mně občas přitiskla a já měl co dělat sám se sebou.
Když jsme zkončili, měla Paní namasírovaná záda a já opět bolavo v klícce. Paní vstala z lůžka, oblékla se a pidívala se mi do tepláků. Neřekla nic a šla vyprovodit Vlaďku, se kterou jsem se rozloučil.
Opět jsem na řetězu čekal co bude dál.
Paní přišla a hlasem jako med prohlásila: "Pojď za mnou. Něco ti ukážu."
Došli jsme do herny. Paní mě nechala svléknout a dala mi náramky na ruce. Ty zahákla na lanko a vytáhla mě až na špičky.
Pak sáhla na věšák pro asi dva metry dlouhý bič.
"Víš ty zmrde, co jsi provedl?"
Nestihl jsem odpovědět.
"Jak to, že se ti postavil?"
A celou větu zopakovala, jen s tím že mezi slova vkládala rány bičem všude, kam dosáhla.
"Pamatuj si, že postavit se ti smí jen když já to dovolím. Jasné?"
Opět série ran.
Snažil jsem se říct, že je mi to jasné, ale nenechala mě domluvit. Vrazila mi facku a řekla abych držel pysk.
"Ufff. Tak to by bylo to nepovolené ztopoření. Teď dál. Každý den, třikrát denně, vždy po jídle si budeš pět minut masírovat bradavky. Ukážu ti jak. Chci abys měl za tři měsíce cecíky jako kojná."
Spustila mě dolů a nechala obléknout.
Byl akorát čas jít vařit oběd.

5

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./9.

Nemohl jsem dospat. Byl jsem nervózní z toho, co na mě Paní Gita chystá. Cítil jsem, že mé pouto k ní je silnější a silnější. I když mě neustále překvapovala novými a novými zkouškami, tresty a škodolibostmi. Od začátku "normálních dní" jsem ale nespal v její posteli. Navíc jsem byl stále netrpělivější, kdy už se budu moct udělat. Paní říkala, že na vystříkání si musím ještě pár dní počkat...
Rozsvítilo se světlo.
V mžiku jsem byl na všech čtyřech.
Sotva jsem to udělal, Paní otevřela dveře.
"Dobré ráno má nejvzácnější Paní, jsem Vám plně k službám." Zahlásil jsem se.
Překvapeně zůstala stát. Pak se usmála.
"Ale to je mi překvapení! Tady někdo nemohl dospat. Těšíš se?"
"Ano, Paní Gito. Těším se moc."
"Ty víš co tě čeká?"
"Ne, Paní Gito."
"A co když je to nová rákoska? Nebo bič?"
Asi mi viditelně ztuhl úsměv na rtech, protože se Paní rozesmála na celé kolo.
"Abys věděl, jak jsem hodná paní, slibuji ti, že pokud dnes neprovedeš nějakou velkou lotrovinu, nedostaneš ani ránu a ještě si užiješ spoustu silných zážitků."
Nevěděl jsem proč, ale ta slova mě moc neuklidnila.
"Víš co je dnes za den? Mám narozeniny. Dnes si to hezky užijeme!"
Paní otevřela klec a dovolila mi odepnout řetízky. Když jsem vylezl ven, políbil jsem jí obě nožky. Potom mi zavázala oči. Cítil jsem, jak mi připla vodítko k obojku a vedla mě směrem ke koupelně. Cupital jsem za ní po čtyřech a cítil jak mě táhne. Pak mě zastavila. Nechala mě si stoupnout a postrčila mě dva kroky dopředu. Pak mi strhla šátek z očí. Zaostřil jsem a uviděl, že se koupelna změnila. Ze všeho nejvíc mě zaujalo monstrum, připevněné naproti sprchovému koutu.
Tvořila ho masivní nerezová trubka zakotvená do stropu a do podlahy, na které bylo připevněno cosi, co vypadalo jako nerezová židle bez nohou, zato však s masivními područkami a sedátkem ve tvaru písmene V, opatřená spoustou poutacích popruhů. Pod sedátkem byla krabice, ze které vedla silná ohebná hadice do podlahy. Pod i nad sedátkem byly dva zvláštní kruhy.
"Hafí, představuji ti tvůj osobní hygienický přístroj. Je to novinka, kterou mi poslal známý."
Zíral jsem s otevřenou pusou na celou sestavu.
"Tak na co čekáš? Posaď se." Sedl jsem na sedátko a čekal co bude. Paní mi podala něco jako plavecké brýle a vytáhla velký sešitový návod.
"Takže krok jedna: zařízení může být ovládáno buď osobou sedící na přístroji, nebo druhou osobou." Koukla na mě. "Určitě si to chceš vyzkoušet napoprvé sám, viď!" Řekla netrpělivě a podala mi do ruky ovladač, zavěšený na pružině.
"Krok dvě. Nasaďte si ochranné brýle. Řádně zapněte popruhy kolem nohou, těla a čela subjektu"
Postupně jsem zacvakl a utáhl podle návodu všechny popruhy.
"Krok tři Na ovladači navolte mycí režim." Otočila list. "A navolímééé ... trojku."
Stiskl jsem příslušné tlačítko.
"Krok čtyři. Subjekt musí prostrčit předloktí oky na područkách a zmáčknout dvě červená tlačítka na koncích područek. Potom bude přístroj fungovat automaticky. Prosíme subjekt, aby se uvolnil a vychutnal celou kůru."
Stiskl jsem tlačítka.
Chviličku se nedělo nic. Pak jsem uviděl a ucítil, že na mě dopadá jakási pěna.
To bylo příjemné. Potom přišla příjemná teplá sprcha. To také nebylo špatné. Pak jsem zaječel leknutím a překvapením. Mé tělo a vůbec vše mimo hlavy začaly ostřikovat prudké až bolavé výstřiky.
Přez syčení trysek jsem uslyšel hlas Paní: "Program číslo tři obsahuje umytí desinfekční pěnou, oplach, kompletní vodní masáž a ... to ti nepovím. Chci vidět co to s tebou udělá. Chi chi chi, to bude..."
Už jsem kvičel jako podsvinče. Ty střiky bodaly a pálily a cítil jsem, jak se mi prokrvuje pokožka. Pak vše přestalo.
Po pár vteřinách se ozvalo tichounké vrčení a já ucítil tlak na svěrač. Trochu jsem ho uvolnil a tlak zesílil. Cítil jsem jak do mě vniká něco velkého. Pak do mých střev začala proudit voda. Cítil jsem, jak mě plní, až začala nepříjemně tlačit. Sedátko pode mnou začalo vibrovat. Vibrovalo asi minutu. Pak zvláštní zvuk a voda z mých střev odtekla pryč. Znovu vibrace sedátka. Znova mě přístroj začal plnit vodou. Paní přišla ke mně a začala číst z manuálu ...a kompletní vyčištění tlustého střeva a konečníku. Přístroj je nastaven tak, aby perfektního vyčištění bylo dosaženo v pěti až patnácti krocích. Tak jaké to je?"
"Omlouvám se, Paní Gito, ale řekl bych neosobní až nelidské. Je to... Mmmm..."
"Copak, hafí?"
"Je to zvláštní."
Po osmém cyklu mi vetřelec ze zadku s tichým vrčením vycouval. Nato se ozvala tichá melodie a pásky na předloktích povolily.
"Tak jak se cítíš, hafí?" Zeptala se Paní.
Odpoutal jsem se, vstal ze sedátka a opatrně zkusil pár pohybů. Překvapilo mě, že zmizela ztuhlost svalů a měl jsem opravdu dobrý pocit.
"Výborně, Paní Gito. Děkuji za skvělou masáž."
"Tohle byl jen jeden z několika set programů. K přístroji máme ještě mnoho přídavných zařízení.
Teď jdeme na snídani. Obleč se, ať nenastydneš."
Do kuchyně jsem téměř vběhl. Rychle jsem připravil snídani a u nohou Paní snědl svou porci z misky.
Pak jsem umyl nádobí a Paní zaměstnala mou hlavu plány na dostavbu "Ráje". Pak byl čas začít připravovat oběd. Tentokrát to byly kuřecí medailonky. Po tradičním odpočinku v kleci mě Paní odvedla do herny, kde se také něco změnilo. Přibyla tam masivní dřevěná židle s kovovým kolíkem trčícím ze sedátka.
Paní mě dovedla k židli a poručila mi se svléknout. Musel jsem nasednout na kolík a byl jsem připoután s nohama široko roztaženýma. Paní mi odemkla a sundala klícku a nechala mi jen kroužek. Pak odkudsi vytáhla plastovou klícku s kovovou trubičkou uvnitř. Klícku mi nasadila a zavedla trubičku do močové trubice.
Pak ke klícce připnula dva kabely.
Začal jsem se bát. Tohle vypadalo velmi nebezpečně pro mou chloubu.
"Ale no tak, hafí! Přeci se nebudeš bát. Já ti jen splním to, co jsem slíbila. Pěkně tě zbavím tvých zásob semene.
Uvolni se, začínáme!"
Vytáhla černou krabičku s několika spínači a voliči a začala si hrát. A opravdu. Nebylo to nijak děsivé. Od mravenčení a drobného bodání až po pocit, jako by mi neviditelná ruka jemně ohmatávala koule. Bylo to zároveň vzrušující a zároveň neskutečně ponižující, když mě pulzy donutily těžce dýchat a nahlas vzdychat. Cítil jsem, jak se blíží vyvrcholení. Pak se mi splašila prostata a z trubičky začalo vytékat moje sperma do připravené misky. Čekal jsem orgasmus, ale ten nepřišel. Zato přišlo něco jiného. Pocit strašné křivdy. Bylo mi na nic a nechtělo se mi žít. Žádná extáze, žádná radost.
Paní si mě nevšímala a nedala pokoj, dokud ze mě nevytekla poslední kapka.
Pak mi vrátila kovovou klícku a sedla mi na klín. Začala mě hladit a dráždit. Pocit zmaru zmizel, ale byl nahrazen strašnou nadržeností.
V tu chvíli mi Paní dala ke rtům misku s mým semenem. "Vypít a vylízat!"
Poslechl jsem a vyčistil misku jazykem.
Paní mě odpoutala a já musel kolík a klícku očistit desinfekcí a připravit na další použití.
"Tohle je teď taky tvoje. Počítej, že tu budeš sedávat pravidelně, abys netrpěl přetlakem. Orgasmus bude jen za odměnu."
Vytáhla svůj notes a zapsala si datum.
Pak mě doslova odtáhla do jedné z místností, které jsem předchozí dny čistil.
"Na parapetu máš metr, tužku a sešit. Do sešitu budeš zakreslovat jednotlivé místnosti. Následně je budeš upravovat dle mých představ. Pokud budeš mít nějaký dobrý nápad, klidně ho vyslov."
Zanechala mě v místnosti. Změřil jsem ji, udělal náčrt a přemýšlel, na co chce Paní celý statek přebudovat. Pro dva lidi je to moc veliké.
Pak se Paní vrátila a odvedla mě do kuchyně. Připravil jsem večeři a po splnění povinností jsem byl nahnán do koupelny. Moc se mi tam nechtělo.
"Dnes už jen sprcha, hafí. Nic se nesmí přehánět."
Po večerní hygieně mě odvedla do ložnice. Tam mě dnes čekalo třetí překvapení. Stará veliká postel zmizela a místo ní tam byla nová. Ještě větší, povlečená rudým prostěradlem. Paní mi řekla, abych se natáhl na pravou polovinu na záda a ruce dal za hlavu.
Provedl jsem rozkaz a zjistil, že jsem zapadl přesně do výřezu v matraci, který nebyl předtím vidět. Paní mě k matraci připoutala měkkými pouty a já se tak stal sám živou matrací.
Paní si sedla na postel a opřela se o pelest u mých nohou. Má chodidla měla kousek od rozkroku, takže jsem nic neviděl. Zato ona viděla perfektně a položila si chodidla na mé holeně.
"Tak abys věděl co a jak. Tenhle statek je původně stavěný jako středověká tvrz, má 24 místností nad zemí, 32 místností ve dvou patrech sklepů a k tomu je napojen na velký betonový podzemní komplex po Němcích.
Hodlám tu zbudovat hotel a výcvikové a zážitkové centrum pro BDSM naladěné páry. Tak nad tím zkus přemýšlet." Pak mě přikryla dekou, na kterou si lehla a přikryla se svou dekou. Za chvíli mi začalo být horko. Moc horko, ale nemohl jsem se pohnout. A nemohl jsem usnout. Zato Paní Gita spokojeně chrupkala.
Netrvalo dlouho a začal jsem se potit.
A potil jsem se dlouho, než se Paní převalila na druhý bok a já usnul.

6

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./8.

Probudilo mě světlo.
"Vstáááávat, jde se do práce!" Zazněl místností rozverný hlas Paní.
Otevřel jsem oči a vyškrabal se na všechny čtyři.
Paní otevřela klec a dovolila mi odepnout řetízky a vylézt ven.
"Pokud se zdržím mimo domov, máš povinnost být nejpozději ve 20:00 v kleci a připnutý. Za nedokončenou práci tě samozřejmě čeká trest. Teď se oblékni a pojď za mnou."
Opět mě vedla spletí místností a chodeb, až jsme došli do velké místnosti plné haraburdí a s oprýskanou omítkou. Měla vysoký klenutý strop, ze kterého trčelo několik háků.
Paní otevřela okno.
"Tyhle krámy vyházíš ven a necháš jen technické, nebo použitelné věci, jako jsou kladky, řetězy a podobné. Pod oknem je kontejner. Použitelné věci složíš támhle do rohu a suť neteš a nahrneš pod okno."
Odešla pryč a já přistoupil k oknu. Najednou mě napadlo, že bych mohl utéct. Ale pak ten nápad vystřídala myšlenka, že kdybych mohl utéct, určitě bych byl na řetězu.
Otočil jsem se, vzal do rukou starou plesnivou matraci a vyhodil ji ven. Za ní šly kusy rozbitého nábytku. Asi za dvě hodiny bylo harampádí venku.
Pustil jsem se do suti. Když i ta byla pod oknem, sedl jsem si do výklenku okna a dýchal čerstvý vzduch z venku. Bylo tam modré nebe, zpívali ptáci...
"Je dobře, žes to nezkusil!" Zaznělo od dveří. "Z nádvoří by ses stejně nedostal. Neboj, časem budeš moct sám ven a možná i mezi lidi. Ale teď to nejde. Svlékni si ty špinavé tepláky, vem je opatrně do ruky a pojď za mnou."
Paní mě vyvedla opět do koupelny.
Tepláky jsem dal do označeného pytle a byl jsem opět vyvěšen za ruce ve sprše jak srneček a vydrhnut. Samozřejmě, že se to neobešlo bez trochy škodolibého trápení.
Když jsem byl čistý jak nemluvně, Paní mě spustila níž a začala mě ohmatávat. Pak vytáhla krejčovský metr a dlouho na mně cosi měřila. Na zvědavé pohledy odpovídala jen tajemným úsměvem.
Když byla hotová, osvobodila mě a podala mi čisté tepláky.
Pak mě zavedla do kuchyně. Řekla, že dnes jsem dlouho pracoval, tak mi udělala večeři výjimečně sama.
Položila přede mě misku se zeleninovým salátem.
Poděkoval jsem a zhltl obsah jako malinu.
Vzala misku, dala ji do dřezu, že ji mám umýt až ráno. Pak mě vyzvala, abych se postavil. Sáhla mi do rozkroku. I když jsem měl tepláky, poznala, že mám opět ztopořeno.
"Hmmmm, kdypak jsi naposledy stříkal?"
"Před čtyřmi dny, Paní Gito."
"A chtěl bys, hafí?"
"Ano, paní Gito."
"Ale mě se zdá, že je to moc brzy."
"Ještě pár dnů počkáme. Teď umýt a do klece. Dnes chci spát sama!"
Když jsem zalezl do klece a ta se zavřela, najednou jsem si začal vše uvědomovat. Bolavý zadek, ještě stále citlivá chodidla, zamčené přirození... A do toho se mi vedral stesk po Paní Gitě. Kruté, rozverné, vášnivé, přísné i racionální, ale hlavně krásné ženě s úžasným šarmem. Přikryl jsem si hlavu dekou a rozbrečel se. Pláč mě vehnal do hlubokého spánku.
Ráno mě opět probudilo světlo.
Opět božský hlas Paní Gity.
Začal další den. Hygiena, snídaně, škola, oběd, práce, zkouška kolíku, večeře, klec a pořád dokola.
Jen rákosku střídaly jiné bicí nástroje a jiná místa jejich působení. Osmý den v mém novém bydlišti mě Paní Gita zaměstnávala tak, že jsem se odpoledne sotva vlekl. Když jsem vlezl do klece, byl jsem úplně vyřízený. Navíc mě už začal pobolívat podbřišek. To se mi stávalo, když jsem se nemohl dlouho vystříkat.
Devátý den byla Paní nějak roztržitá a pořád někam odcházela. Navíc mě držela v místnostech, ze kterých nebyl možný pohled na nádvoří a večer jsem se musel umýt v kuchyni. Osobně mě doprovodila do klece a tajnůstkářsky mi prozradila, že zítra mě čeká překvapení.
Tu noc jsem spal málo a špatně.

7

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./7.

Probudil jsem se v noci. Paní spala jako nemluvně. Hlavu měla položenou stále na mém boku a v ruce místo panenky svírala můj dočasný chlupatý ocas. Ten, který mi začal dělat potíže. Začal silně tlačit a trochu pálit.
Přemýšlel jsem, jestli mám Paní vzbudit, nebo to vydržet, protože by mě probuzení mé Vládkyně mohlo přijít velmi bolavo. Po další chvíli už jsem to nevydržel a tiše Paní oslovil.
"Copak, pejsku. potřebuješ vyprášit kožíšek?" Prohlásila s kočičím zavrněním a pleskla mě lehce po zadku.
"Omlouvám se, Paní Gito, ale ten ocas mě už moc tlačí a pálí."
"Áha. Tak to jo. Přitáhni kolena k břichu." Když jsem to udělal, sáhla mi až ke kadidíře a něco tam dělala. Tlak se začal zmenšovat. Pak začala kolíčkem kývat a nakonec ho vytáhla ven. Přehodila ho přes pelest u nohou a zalehla znovu hlavou na můj bok, až to zadunělo.
"Zapamatuj si, kolik je hodin. Přesně!" Řekla a zavrtěla se. Pak jako by si vzpomněla, dodala: "V šuplíku nočního stolku u tvé hlavy je žlutá tuba. Namaž si tím zadek." A už mě nebuď."
Sáhl jsem do šuplíku, vytáhl tubu. V měsíčním světle vypadala jako žlutá.
Vymáčkl jsem si levou rukou trochu na stehno, protože na pravé ruce jsem ležel a po vrácení tuby jsem prstem nabral mast a vetřel si ji do konečníku. Ucítil jsem horko a pak... "AÚÚÚÚÚÚ!" Zavyl jsem jak vlkodlak při úplňku. Ucítil jsem, jak se Paní Gita směje. Pak jsem uslyšel její hihňání a slova: "Hihihi, to byla zelená tuba. Ale vyl jsi hezky! Dobrou noc!" Chytla mě za koule a usnula. Se ztopořeným ptákem, bušícím do klece se strašně blbě usíná...
Ale nakonec jsem usnul.
Když jsem se probudil, do pokoje proudilo světlo.
"Dobré ráno, hafí. Co dělá zadek a nohy?" Paní se stále nacházela v poloze ležmo s hlavou na mých žebrech.
"Dobré ráno Paní Gito. Kupodivu myslím, že zadek je v pořádku. Nohy mi připadají taky lepší."
"Dobrá. Tak šup do koupelny. Zkusíš to dojít jako člověk. A vezmi si s sebou ocas na umytí. Ode dneška ti přibude spousta práce a starostí."
Odpověděl jsem, že rozumím a děkuji a zkusil se postavit na nohy. Ještě jsem je trochu cítil, ale podlaha příjemně chladila. Došel jsem do koupelny, nejdřív umyl kolík ocasu - tam jsem zjistil, že stisknutím malé páčky se kolík rozevře jako tulipán a pak je ho prakticky nemožné vyndat. Pak jsem umyl sebe. Když jsem byl skoro hotový, přišla Paní. Sundala mi klícku a prsty promasírovala otlačenou kůži. Na její rozkaz jsem si umyl a oholil přirození a dostal jsem jinou klícku. Prý abych netrpěl otlaky. Ještě mi Paní podala vojenskou teplákovou soupravu, protože její ložnice byla nejteplejším pokojem v domě a jinde by mi byla zima.
Pak mě Paní odvedla do kuchyně a přikázala udělat snídani podle návodu na stole. Preventivně mi k obojku zámkem přicvakla řetěz, který stačil jen do vchodových dveří kuchyně.
Vyrobil jsem tedy kávu, obložené rohlíky a sobě jsem totéž připravil do nerezových psích misek. Pak jsem si podle návodu klekl na vyznačené místo na podlaze a čekal.
Paní přišla za chvilku. Sedla si na židli proti mě a roztáhla nohy. Župan se jí svezl po stehnech a já uviděl její frndu a sklopil zrak. Ne kvůli studu, ale začal mi tvrdnout pták a tahle nová klícka byla nepříjemná.
" Ty nevděčníku! Já ti nestojím za pohled?" Štěkla a vlepila mi facku z každé strany.
"Stojíte mi za pohled, Paní." Zamumlal jsem schlíple a zadíval se jí do rozkroku.
"Tak se dobře dívej. A víš co? Rovnou mi ji pěkně vylížeš!"
Naklonil jsem se a začal lízat. Něžně kolem malých pysků, občas jsem zajel na poštěváček. Pak projet štěrbinku, obkroužit poševní vchod...
Paní mi hodila nohy na ramena a stiskla stehny. Komandovala mě jako generál. Pal mě chytla za vlasy a zamáčkla si můj obličej do rozkroku. Začala sebou trhat a cítil jsem, jak mi po tvářích teče její šťáva.
Nakonec mi sundala nohy z ramen, sáhla si sama mezi ně a loužičku šťávy mi nakapala do misky s kávou.
"Dnes máš slavnostní snídani, kundolízku. Važ si toho! A jez!"
Umyla si ruce a sama se pustila do snídaně jako hladová vlčice. U toho si pobrukovala: "Hmmmm, ty rohlíčky dnes krásně voní! A ta šunka... A kafe se ti taky povedlo. No úžasné. Co ty na to, pejsku?"
Já jsem také jedl, ale po psím způsobu. Ale ať jsem kousal, co jsem žvýkal, vonělo to stejně. I káva voněla mou Paní.
Spolkl jsem sousto a přisvědčil, že je snídaně opravdu skvělá a voňavá.
Paní na mě mrkla šibalským okem a znovu si ukousla.
Po snídani jsem umyl nádobí, zatímco Paní si něco psala do notesu.
Když jsem byl hotov, připla si mě na vodítko A odvedla do herny s klenutými dveřmi a stropy. Ano, tam si mohla hrát dle libosti. Dovedla mě k dřevěné bedně. Stáhlo se mi hrdlo strachem a asi jsem i zbledl, protože si toho Paní Gita všimla.
"Něco se ti nelíbí kundolízku? Po snídani je potřeba se něco naučit. Svléknout a položit se břichem na bednu. A pohni sebou! Máme toho dnes moc."
Provedl jsem rozkaz a byl jsem rychle připoután.
Paní vytáhla bičík na koně a začala mi drobnými švihy rozehřívat zadek.
Když se jí zdál dost rozehřátý, ukázala mi silnou rákosku.
"Milý kundolízku. Tímto ti představuji tvou novou cvičitelku paměti. Funguje takhle: Řeknu ti co si máš pamatovat a cvičitelka to podepře svým osobním kouzlem. Pak mi řečené zopakuješ. Pokud se spleteš, přiletí cvičitelka tolikrát, než to řekneš správně. Pokud se desetkrát za sebou spleteš, čeká tě hodinový pobyt v kleci. Rozuměls?"
"Ano, Paní Gito." odpověděl jsem se staženým hrdlem.
"Dobře." Řekla a odstoupila mimo můj zorný úhel. Znovu mi trochu rozehřála zadek a začala:
"Pravidlo první: Paní má vždy pravdu!"
Dostal jsem ránu jako hrom.
Ještě ani nedozněla, když Paní štěkla: "Tak co bude? Chrápeš?"
Vychrlil jsem ze sebe opakování prvního pravidla. Paní jen zabručela.
"Pravidlo druhé: Paní bude postupně zvyšovat nároky na Tebe."
Další rána. Hned jsem vše zopakoval.
"Pravidlo třetí: Pokud ti paní omylem naloží méně než předtím, jsi povinen poprosit o přídavek."
Třetí rána. Jen jsem hekl a zopakoval.
"Pravidlo čtvrté: O vaření se staráš ty!"
Přiletěla čtvrtá rána a já zopakoval.
"Špatně!"
Přiletěla další rána.
Zopakoval jsem už správně.
Už jsem měl zadek v ohni a přilétaly další pravidla a rány. Měla přijít jedenáctá rána a Paní zopakovala číslo deset. Dovolil jsem si ji opravit.
Paní přišla k mojí hlavě a přidřepla. S úsměvem pronesla: "Ale ale. Taty někdo zapomněl první pravidlo. Takže deset navíc. Po každé ráně zopakuješ první pravidlo!"
Když skončila, brečel jsem jak želva. Paní mě odvázala a na vodítku odtáhla do kuchyně. Tam mi dala papír, abych si desatero zapsal.
Klekl jsem si ke stolu a rozbrečel se.
Paní se na mně s úsměvem podívala a pak hlasem jako med řekla: "Ale kundolízku, takhle se Ti bude špatně psát. Sedni si k tomu na židli." A podala mi dřevěnou židli bez polstrování. Bylo mi jasné, že chce, abych si to užil. Poděkoval jsem a na židli si sedl. Zadek mě zabolel ještě víc.
Paní s úsměvem pozorovala, jak se při psaní kroutím a jak odlehčuji jednu, nebo druhou půlku zadku. Když jsem vše dopsal, Paní si text zkontrolovala a nedostatky mi vyčetla vlídně, jen mi k nim dala pár lehkých záhlavců. Potom mi nařídila, abych si židli dal proti té její a znovu se posadil. Seděli jsme proti sobě. Paní uvolněně a já jako školačka s dlaněmi na stehnech a trochu předkloněný, abych ulevil ztrápenému pozadí.
"Tak." Začala Paní Gita svou řeč. "Dnes máš svůj první normální den. Takovýchto dnů bude vždy pět, jako je pracovních dnů v týdnu. V sobotu bude vždy velký úklid a v neděli velké hraní dle mých přání. Pokud budu ve službě, budeš zamčený na dlouhém řetězu a dostaneš na každý den seznam prací. Jako Popelka. Pokud budu mít službu v noci, budeš připoután v odpočinkové kleci, kterou ještě neznáš. Ve všední den budeš vařit, umývat a uklízet použité hračky. Příští týden sem začne docházet má kamarádka, která Tě naučí masírovat. Pokud by tě napadla nějaká hloupost, tak na ni zapomeň. Tahle kamarádka sice nemá záliby jako já, ale muži jí moc ublížili, takže tohle ber jako varování.
Příštích několik dnů se bude asi trochu v drobnostech lišit ode dneška, ale neboj, to zvládneš!" Poslední dvě slova řekla tak, že jsem se zachvěl.
Pak se zvedla ze židle a přistoupila ke mně. Rozepnula mi teplákovou blůzu a zajela rukou na hrudník. Pak si stoupla za má záda a přiložila druhou ruku. Hladila mě po hrudníku, přejela na krk a zvrátila mi hlavu dozadu. Rozevřela župan, který měla stále na sobě apoložila mi svá prsa na obličej. Válela mi je po něm a najednou mě chytla za bradavky a tvrdě zmáčkla. Zasyčel jsem bolestí Zmáčkla ještě víc a zakroutila. Zaúpěl jsem.
"Mmmm, tyhle neotřískaný citlivý kluky mám moc ráda, víš?! Jejich nepříjemnosti mě rajcujou a nedaj moc práce." A zaťala mi do bradavek nehty. Už jsem vykvikl bolestí.
"To je ale hezká písnička... Jsi hotový operní zpěvák." Smála se. Pustila mé čudlíky obešla mě a sedla si mi na klín. Čechrala mi vlasy a já zatínal zuby, jak mě bolel zadek.
"Copak, můj milý? Něco tě bolí? Kdyby moc málo, tak řekni, já zařídím nápravu, víš?!" Sesedla ze mě, trochu mě na židli popotáhla a sedla si mi obkročmo na klín. Její prsa se mi pohupovala přímo před očima. Ptáka jsem měl už chvíli tvrdého a už to začínalo bolet, jak mě tahal za koule.
"A necháme ti narůst dlouhé vlasy. Miluju tahání někoho za vlasy, nebo za copy. Ale holit si budeš denně tvář i rozkrok!"
Pohlédla na hodiny na stěně a spokojeně kývla hlavou.
"To nám to krásně uteklo, že? Umyj si obličej od snídaně a dáš se do vaření. Na lince máš připnutý jídelníček, podle něj budeš chystat jídlo. Kuchařky máš v polici a vše ostatní najdeš. Kdybys zjistil, že něco nemáš, okamžitě mi to oznámíš."
Sesedla ze mě a zavázala si župan.
Zamkla mě na řetěz a odešla. Já se dal do vaření. Podle jídelníčku měly být palačinky. Ty jsem uměl zpaměti. Asi za hodinu se Paní vrátila. Na sobě měla lehké domácí šaty a klapala korkovými pantoflemi. Zrovna jsem dodělával poslední palačinku.
"Jak jsi na tom, Popelko?" Řekla vesele a koukala jak balím palačinku do ruličky.
"Nezapomeň si pět palačinek nakrájet do misky!" Připomněla. Odpověděl jsem že rozumím a provedl. Paní si sedla ke stolu a narovnala si záda. S úklonou jsem před ni postavil talíř s palačinkami a kávu. Kývla hlavou a poručila mi, abych si dal misku pod její židli a dal se taky do jídla.
Když jsem dojedl a vylízal misku, klekl jsem si vzorně na své místo a čekal.
Paní dojedla poslední sousta, olízla si šlehačku z horního rtu a nastavila mi nožku k políbení.
"Dobré to bylo, kuchařinko. Umyj nádobí a půjdeme si odpočinout."
Umyl jsem nádobí a byl na vodítku odveden do další místnosti, kterou jsem ještě neznal. Napadl mě, kolik místností tu je.
"Víc než si myslíš." Odpověděla Paní, jako by mi četla myšlenky. Místnost byla temná, bez oken. Jen na zdi světélkovaly velké hodiny. Paní rozsvítila světlo a já uviděl, že místnost je docela malá. Asi tři krát dva metry. Podél delší stěny byla umístěna černá železná klec dlouhá asi dva metry, široká metr a vysoká také metr. Byla svařena hodně složitým způsobem, ze kterého bylo poznat, že má mnoho funkcí. Na podlaze ležela igelitem potažená matrace a v zadním rohu složená deka.
Paní ukázala rukou na klec.
"Tohle je odpočinková klec. Je to tvůj nový domov. Pokud tě nebudu chtít u sebe, budeš tady. Svlékni se a zadkem napřed vlez až k zadní stěně."
Otevřela čelní čtvercovou stěnu klece a ustoupila. Vlezl jsem až dozadu a zadkem zavadil o jakousi věc, která trčela dovnitř klece. Vtom se dvířka sama zavřela a ozvalo se dvojí klapnutí a rozsvítilo se červené světlo na stropě. Ohlédl jsem se a uviděl na zadní mříži klece desku, ze které vycházel řetízek a nad ním byla dlouhá černá šiška s kovovou příčkou asi ve třetině délky od mříže.
"Jsou tam dva řetízky. Ten delší, který vede z té černé desky si připni k obojku a ten druhý ke klícce."
Provedl jsem příkaz a červené světlo zhaslo.
"Teď odepni řetízek z obojku a sáhni na klec."
Provedl jsem příkaz a po odepnutí řetízku se ozvalo pípání. V okamžiku, kdy jsem se dotkl mříže mi projel elektrický výboj do koulí. Ucukl jsem a sbalil se do klubíčka. Ale dotkl jsem se mříže zády. Další výboj. Vyjekl ksem a instinktivně se narovnal. Ale tentokrát jsem se dotkl nohou. Zaječel jsem a s vypětím všech sil se dostal do bezpečné polohy, kde bych se nedotkl žádné mříže. Paní Gita se smála, až se jí podlamovala kolena a slzela. Když se dosmála, utřela si slzy.
"Zapni si řetízek." Přikázala.
Když jsem ho zapl, pípání nepřestalo. Paní sáhla na krabičku na malé poličce a konečně protivný zvuk ustal.
"Když spustíš poplachový režim, můžu ho vypnout jen já. Teď si odepni řetízek z klícky a dotkni se mříže."
Odepl jsem řetízek a s obavami se dotkl mříže. Očekávaný výboj však nepřišel. Místo toho se ozvalo opět pípání a bzučení a já ucítil tah za obojek. Pomalý, ale nekompromisní. Táhlo mě to k zadní stěně. Namáhavě jsem se v úzkém prostoru otočil. Řetízek mizel dírou v černé desce, nad kterou trčela černá šiška.
"Tu černou šišku musíš vzít do tlamy až narazíš koutky na příčky."
Otevřel jsem pusu a byl navlečen na tu černou věc jak ponožka. Ve chvíli, kdy se mé koutky dotkly příčky, tah ustal.
"Kdybys teď uvolnil tu příčku, začne tě to zase táhnout."
Měl jsem plnou pusu. Špička mi tlačila na zadní část patra a já měl co dělat, abych překonal dávicí reflex.
"Tohle je jediná možnost, jak se vyhnout elektroléčbě. Na ruku to nefunguje a natáhne tě to až na klec, která ti bude dávat v nepravidelných intervalech šoky dokud nepřijdu. Jestli to chápeš, zvedni pravou ruku."
Zvedl jsem ruku.
"Teď si zapni řetízek ke klícce a až řeknu, budeš vytahovat řetízek dohud neuslyšíš cvaknutí. Až po cvaknutí si můžeš svléct tlamičku z hrušky."
Asi za tři minuty už jsem byl volný.
Znovu jsem se v kleci otočil a na všech čtyřech čekal na další pokyny.
"Chápeš pravidla hry, pejsku?" Zeptala se Paní.
"Ano, Paní Gito. Chápu pravidla hry a děkuji za názorné předvedení."
"To jsem ráda. Tohle byly ty nejmírnější prostředky, které bys mohl zažít. Jakákoliv jiná svévole by tě dlouho mrzela. Teď si lehni a odpočiň si."
Zhasla světlo a odešla. Přikryl jsem se dekou a i přes nepříjemný pocit v puse jsem za chvíli usnul.

8

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./6.

Pohlédla na mě unavenýma očima a usmála se. Klepnutím dlaně o postel mi naznačila, kam se mám přesunout.
Opět jsem vylezl na postel. Cítil jsem, jako bych měl něco udělat a tak jsem si klekl na posteli a začal:
"Paní Gito, prosím o..." Nedopověděl jsem. Natáhla se ke mně, položila mi prt na rty a zavrtěla hlavou.
"Ne, dnes ne. Nějak nemám náladu. Lehni si vedle mě a povídej mi něco o sobě."
A tak jsem začal. O škole, o podniku, kam jsem se měl po vojně vrátit a vůbec vše, na co jsem si vzpomněl.
Poslouchala, občas se zeptala na nějakou podrobnost a pak začala ona. O zděděném statku, o manželovi, kterého jí v armádě zabil náklaďák, o tom, jak z přebudování statku na pozemský BDSM ráj byla zbudována jen malá část, o dcerách, u kterých také zjistila stejné choutky, jako měla sama a dovolovala jim, aby si občas užily se svými živými hračkami a najednou byl večer. Paní se podívala na budík a prohlásila:"Hajdy do koupelny! Jdi první. Po čtyřech bys to měl zvládnout."
Slezl jsem z postele a po čtyřech se hrnul do koupelny. Paní mi vždy otevřela dveře a když jsem procházel, plácla mě po zadku. Náhle se rozesmála. Začala se smát, až se za břicho popadala a musela si podepřít prsa.
Nechala mě dojít do sprchového koutu, opět mě na rozporce vytáhla pod strop a začala umývat. Když mě vydrhla jako starý hrnec, sáhla do krabice s různými hračkami a vytáhla kovový doutník s dírkami na konci.
Pak sáhla pode mě a vyndala mřížku sprchového sifonu. Kovový doutník našroubovala místo sprchové hlavice.
"Tohle neznáš?" Usmála se nad mým udiveným pohledem. "To je anální sprcha. Přeci jen budu tvou prdel potřebovat dnes čistou." Namazala ji lubrikantem a vrazila mi ji do zadku. Pak pustila vodu. Během pár minut jsem byl čistý jak láhev na minerálku.
Spustila mě dolů a opět po čtyřech nahnala zpět na postel. Pak odešla do koupelny sama.
Když se vrátila, nesla košíček s nějakou kožešinou.
"Dřív jsem mívala vždy psa, který se mnou spal v posteli, abych nebyla sama. Už půl roku žádného nemám. Tak jím budeš dnes ty. Tak šup na všechny čtyři!" Zaujal jsem požadovanou polohu a čekal, co bude dál. Vytáhla z košíku asi dva metry dlouhý řetěz, jeden konec připnula k oku na noze postele a druhý mě k obojku. Pak vytáhla kožešinu. Suše jsem polkl. Kožešina byla asi půl metru dlouhý huňatý ocas, který měl na straně, kde měl být pes kovový kolík na tenoučkém krčku. Paní namázla kolík lubrikantem a strčila mi ho do zadku. Pak s ním něco udělala a já cítil, že se uvnitř mě roztáhl.
"No? Co dělá slušný pejsek, když má radost?"
Nechápavě jsem se na ni podíval.
"Vrtí ocáskem, ne?!" Založila si ruce v bok a vyprsila se. Zahýbal jsem zadkem. Ohon se pohnul. Cítil jsem, jak se houpe a energii přenáší na kolík v mém zadku.
"Pořádně! Ať vidím ocas poletovat až k bokům!"
Hýbal jsem boky a zadkem jako o život, až se rozchrastil řetěz vedoucí od mého obojku.
"Hodný, sedni a zůstaň!" Řekla Paní vesele a odešla. Vrátila se s dvěma miskami. Položila je vedle postele a řekla:"Pejsku, bašta! Šup dolů!" A trhnutím za řetěz dodala váhu svým slovům.
Slezl jsem z postele a podíval se do misek. V jedné byla voda a v druhé směs těstovin s mletým masem. Člověk by neřekl, jak je těžké dostat z poloprázdné misky špagety. Nakonec jsem vše snědl, napil se a sedl si k miskám. Paní vytáhla mokrý hadr a omyla mi upatlaný obličej. Pak mi řekla, abych vyskočil na postel a zůstal na všech čtyřech. Nastavila mi hlavu a postoj, dala mi do pusy plastovou kost a pak vytáhla foťák a fotila mě v různých pozicích. Nakonec mi zkontrolovala klícku a několikrát mě cvrnkla do koulí. Opět se rozesmála.
"Hihi, chovej se jako pes, vyhazuješ zadníma jako kůň." A znova mě crvkla.
Pak odnesla nádobí a vrátila se v noční košilce.
Nahnala mě do hlav postele, k hrudníku mi nahrnula polštář, lehla si a hlavu mi položila na bok.
"Hmpfff, sakra, jsi moc tvrdý." Nespokojeně zavrčela. Natáhla se a podložila si hlavu malým polštářkem.
"Zhasni a už se nevrť!" Přikázala a zavrtěla se sama.
V nastalé tmě jsem ucítil, jak se mě dotkla ruka. Přejela po noze, pak zepředu mezi nohy. Chytla můj ocas (ten chlupatý) a protáhla ho mezi stehny.
"Dobrou noc pejsku." Pípla a začala odfukovat. Já byl tak unavený, že jsem za chvíli usnul také.

9

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./5.

Ráno jsem se vzbudil ještě za tmy. Tiše jako myška jsem se pokoušel si trochu protáhnout svaly, ztuhlé nocí strávenou v jedné poloze.
Trochu se mi to povedlo a já začal opět dřímat. Už už jsem málem usnul, když jsem uslyšel zívnutí Paní. Otevřel jsem oči a uviděl, že se zvedá do sedu.
"Dobré ráno Paní Gito." Řekl jsem polohlasem. Zívla, prohrábla si vlasy rukama a ještě rozespalým hlasem mňoukla: "Uvidíme jak pro koho, pejsku." Zamžourala na mě očima a dodala:"Ty jsi včera ani nevečeřel, že?"
"Nevečeřel, Paní Gito."
"Co nohy? Bolí?"
"Spíš pálí a hřejou, Paní Gito."
"Zadek nebolí?"
"Ne, Paní Gito."
Paní slezla z postele a oblékla si župan. Odešla do koupelny a já si uvědomil, že taky potřebuju na záchod, protože jsem celou hru a celou noc nebyl a najednou jsem začal potřebovat moc.
Kroutil jsem se jako had a snažil se dostat z postele na zem. Asi jsem u toho dělal rámus, protože jsem přilákal Paní.
"Co je to tady za hemžení?" Zeptala se, když nakoukla do pokoje.
"Paní Gito, moc prosím, abych se mohl vyčůrat. Už to dlouho nevydržím."
Opět vytáhla pojízdnou židli a já se na ni na rozkaz přesunul. Za chvíli už jsem seděl na záchodě a konečně si ulevoval.
Paní mě celou dobu sledovala. Pak mě dovezla do sprchového koutu. Odemkla mi ruce, ale nasadila na ně široká pouta z umělé tkaniny, spojená asi půlmetrovou rozporkou. Odněkud vylovila ovladač, velký jako polovina cihly. Ozvalo se bzučení a od stropu sjel dolů hák na ocelovém lanku. Paní mi bez řečí připla hák na oko uprostřed rozporky a vytáhla mě ke stropu jak sele.
"Ty jsi celý zmatlaný jako čuně! Mastný až za ušima... Tak si tě umeju. Teda jestli můžu." Šibalsky se usmála a nastavila dlaň k uchu.
Nadechl jsem se a vyhuhňal: "Paní Gito, prosím vás o umytí."
"No proto!" Opět se zahihňala. Vytáhla hadici se sprchou, hrubou houbu, se kterou se myjí auta a začala mě drhnout. Když viděla, jak mi ztvrdly bradavky a ztopořil se pták (Bodejď by se neztopořil, když mi ho při mytí trochu pohonila.), položila houbu a začala mi oběma rukama dělat nehty z kůže omalovánky. Kňučel jsem, hekal jsem, mrskal nohama, ale bylo mi to platné jak psovi křídla. Když si dost vyhrála s celým mým tělem, znovu mě umyla, vyfrotýrovala, nasadila mi klícku a spustila zpět na židli. Potom mě odvezla zpět do pokoje.
Opět jsem se ocitl na posteli. Cítil jsem se svěží a po ošetření chodidel i skoro fit.
Dostal jsem bohatou snídani a velký hrnek kávy.
Pak Paní zvážněla a prohlásila, že musí něco zařídit. Přivázala doprostřed postele a odešla.
Najednou bylo ticho. Zjistil jsem, že mi chybí hlas Paní Gity i její dech. Přemýšlel jsem, co se mnou bude dál. Jestli zvládnu vše, co po mně bude Paní požadovat. Co když neuspěju? Co budu dělat tam venku? A co budu dělat tady? Zadarmo a nadarmo mě určitě živit nebude...
Odněkud se ozval klaxon. Pak hlasy. Mužské hlasy. Bujaré, veselé, přátelské. A pak... Jako bych zaslechl obě děvčata - Mínu a Týnu. Ano, jsou to ony. Ale pláčou, prosí... Co se děje? Za chvíli vše utichlo.
Za chvíli přišla Paní. Smutná. Měla v očích slzy. Zeptal jsem se, co se jí stalo. Jen mlčky zavrtěla hlavou. Otřela si dlaněmi slzy a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. Už neplakala.
Odvázala mě a přinesla oběd. I tentokrát jsem mohl jíst příborem z talíře.
Odnesla nádobí a přišla zpět. Vypadalo to, že je v lepší náladě.
Ležel jsem na posteli a pokorně uhnul, když si na postel vylezla také.
Sedla si, opřela se zády o pelest a mlčela. Najednou se nadechla a začala potich mluvit.
"Mína s Týnou odjely. Týna do Německa a Mína do Maďarska. Obě tam budou pracovat ve firmách mých příbuzných. I když jsem na ně byla moc naštvaná, přeci jen jsou to mé děti. Jen se mi nějak vymkly z kontroly. Tak se nediv, že jsem na měkko, když je uvidím nejdřív za rok."
Políbil jsem jí obě nohy a položil na ně hlavu. "Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zašeptal jsem.
Podívala se na mě a tiše řekla: "Vzala jsem si ještě týden volno. Myslíš že vydržíš mé rozmary?"
Zdvihl jsem se na všechny čtyři, slezl z postele, odkryl desku s pyramidkami, klekl na ni a prohlásil: "Jsem vám plně k službám, Paní Gito."

10

(0 odpovědí, posláno do Vy a váš příběh)

Můj první pás cudnosti.

Psal se rok 2005
Tenkrát jsem byl bez přítelkyně a v jedné seznamce jsem narazil na inzerát tohoto znění:
Madam hledá submisivní jedince pro otrocký výcvik. Volejte...
Vzal jsem mobil a vytočil číslo.
"Prosím?" Ozval se příjemný melodický hlas.
"Dobrý den. Tady je Slávek..." Začal jsem, ale byl jsem přerušen.
"Stop! Takže pokud mě budeš oslovovat, tak zásadně s titulem Madam. Dej si opravu." Hlas byl stejně příjemný, ale ostrý jako břitva.
"Dobrý den Madam. Menuji se Slávek a četl jsem váš inzerát..."
"V jaké pozici teď jsi? Stojíš, nebo sedíš?"
"Sedím na gauči, Madam."
"To 'Madam' ti jde krásně, ale nemáš vychování. Pokud se mnou budeš mluvit, budeš klečet. Tak šup!"
Klekl jsem si.
"Už klečím, Madam."
"Výborně. Tak ty se hlásíš do služby?"
"Ano, Madam."
"Výborně. Ve středu v Praze, adresa... V deset hodin přesně. Až budeš ve vlaku, napíšeš mi SMS, že jsi na cestě.  Další SMS mi napíšeš až budeš u dveří domu. A do té doby žádné honění péra."
Típla mi hovor.
Ve středu jsem samozřejmě zapomněl poslat SMS z vlaku. Když jsem se ohlásil z před dveří, přišla hezká žena s medovými vlasy, oděná do županu.
Předal jsem jí růži a políbil na krk.
Dostal jsem lehkou facku.
"Nedostala jsem zprávu, že jsi na cestě. Příště to bude horší. Klekni."
Klekl jsem si a Madam mi dala na krk obojek.
"Příště přijedeš ve svém obojku. Jasné?"
"Jasné."
Zase facka.
"Jasné kdo?"
"Jasné, Madam."
"No konečně. Tak jdeme."
Odvedla mě po schodech dolů a ukázala  mi, kde se mám svléknout, srovnat oblečení a osprchovat se.
Podle instrukcí jsem klečel čelem ke zdi a čekal až pro mě přijde.
Ozval se klapot podpatků. Dostal jsem šátek přes oči.
"Vstaň!"
Vstal jsem a postavil se do pozoru.
"Hmmm, hezký zadek. To roští mezi nohama do příště oholit. Rozkroč se."
Rozkročil jsem se a ucítil jak bere do ruky mé nádobíčko.
Obejmula prsty koule až u těla, až jsem sykl.
Pak se mi kolem šourku něco utáhlo.
Madam mě pak vzala za obojek a kamsi vedla. Pak mi strhla šátek.
Stál jsem před zrcadlem.
Nahý a koule jsem měl podvázané provazem.
Za mnou stála Madam v červeném latexovém body.
"Jak se sám sobě líbíš?"
"Myslím, Madam, že je důležité jak se líbím Vám."
"Hmmm, umíš potěšit! Zkusíme, kde máš hranice."
A začal kolotoč. Svorky, kolíčky, důtky...
Madam si dělala poznámky. Nakonec jsem se musel před Madam udělat a vystříkat se na podlahu.
"Klekni si a ochutnej svoje semeno! Stačí když slízneš jednu kapku."
Klekl jsem si a s nechutí jednu kapku olízl.
Vtom mi Madam hupla na záda a rozverně pronesla: "Víš co? Já si to rozmyslela. Slízej to všechno!"
Opřela se mi rukama o hlavu a přitlačila mi ji k zemi.
Lízal jsem jak o život.
"No tak se mi to líbí! Hodný lízálek!"
Slezla z mých zad.
"Udělej mi kávu. Recept je na kuchyňské lince."
Rychle jsem uvařil kávu.
"Támhle je mop, vytři podlahu, umej se, oblékni a pak přijď."
O deset minut později jsem klečel u jejích nohou a odpovídal na otázky.
A poslouchal příkazy.
Bylo toho dost a měl jsem povoleno si vše zapsat.
Oholit si přirození.
Pořídit si obojek a pouta.
Každý den třikrát po pěti minutách trénovat bradavky, aby byly citlivější.
Každý den dvakrát po deseti minutách honit a při tom nahlas recitovat "Jsem otrok Madam ..."
Vyrobit si pás cudnosti.
Byl čas odejít.
Odvedla mě ke vchodovým dveřím, sejmula mi obojek a nechala si políbit oba střevíčky.
Celou cestu domů jsem byl jako ve snu a přemýšlel jak co vyrobit, protože na prodávané jsem neměl dost peněz.
Pouta a obojek jsem zmákl za odpoledne.
Ale co ten pás cudnosti? Našel jsem zmínku na internetu a podíval se na to.
Byla to polovina kapky z plechu s řetízkovým postrojem.
Trochu jsem se zamyslel a vytáhl nerezový drát. Z toho jsem uštrikoval půlkapku, olemoval ji tavným lepidlem, kolem pasu dvojitý řetízek z vodítka na psa a klícku jsem k němu připevnil dráty, které šly v osách švů na slipech.
Zkusil jsem to na sebe obléct a fungovalo to. Dokonce to nebylo ani moc nepohodlné, jen jsem musel opasek podložit silikonovým těsněním.
Ohlásil jsem Madam, že mám hotovo. Chtěla, abych jí poslal fotky mailem.
Reakcí byl telefonát:
"Ahoj otroku. Okamžitě si navlékni pás. Uzamkni, klíče od zámku dáš do vhodné malé nádoby, pověšené za očko a zaliješ sádrou.
Příští středu přijedeš a dovezeš mi klíče v sádře."
"Rozumím, Madam. Ale v tom pásu musím při čůrání sedět."
"Ale to je přece super. Zvykej si. Budeš má děvka a děvky při čůrání sedí, nebo dřepí. Až se zamkneš, pošli SMS. Až zatvrdne sádra tak mi to vyfoť a pošli mailem. Ahoj."
Tak začala má cesta provázená pásy cudnosti a klíckami všeho druhu.

11

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./4.
Paní Gita vešla do místnosti ve vyzývavém latexovém oblečku, který víc prozrazoval, než zakrýval.
V náručí nesla velkou krabici plnou věcí. Krabici položila na jednu stranu vedle postele a znovu odešla.
V tu chvíli se dovnitř vkradly Mína a Týna. Obě se ke mně naklonily a obě mi se zlým úsměvem oznámily, že jestli jsem si myslel, že svou přímluvou si to u nich vylepším, tak se pletu.
Pak mi jedna bleskem sedla na hlavu a druhá na nohy a začala mi drásat nehty rozbitá chodidla.
Svíjel jsem se jako had, ale nebylo mi to nic platné. Pusu jsem měl ucpanou rozkrokem, takže ani křičet jsem nemohl. Když už jsem myslel že zešílím bolestí, ozval se hlas Paní Gity.
"A dost! Nechte ho na pokoji! Koukám, že to s vámi po dobrém nepůjde. Takže alou do pokoje pro zlobivé!"
Moje trapitelky vstaly a se sklopenými hlavami odcházely z pokoje. Paní Gita šla za nimi. Vrátila se asi za dvacet minut.
"Je mi moc líto, že ti tolik ublížily. Už budeš jen můj a nikdo jiný ti ubližovat nebude. Trochu jsem urychlila to, co jsem plánovala na později." Znovu mi natřela chodidla tou chladivou mastí a já usnul.
Probudila mě ruka, hladící mé vlasy. Paní Gita seděla vedle mě a dívala se na mě. Pomalu sjela rukou přes mou tvář a krk až na hrudník a s úsměvem mě štípla do obou bradavek.
"Už ses vyspal, čubí?" Odpověděl jsem, že ano.
"Slíbila jsem ti hru. Nevím jestli se ti bude líbit. Ale jelikož jsem musela hodně změnit své plány, výsledek hry pro tebe bude znamenat buď definitivní přijetí do mých služeb, nebo tvůj definitivní odchod z tohoto domu. Posaď se a opři se zády o pelest."
Vytáhla velikou plochou krabici, která připomínala obří bonboniéru a otevřela ji přede mnou. Byly v ní jeden vedle druhého zvláštně tvarované uměláky s tenkým krčkem dole.
Paní se rozesmála. "Zase koukáš jak tydýt. Tohle jsou různé anální kolíky. Tvým úkolem bude si každý den jeden vybrat a strčit si ho do zadku. Gelu budeš mít kolik chceš, ale když už si nějaký vybereš, musíš ho tam dostat. A vyndat ho smíš až když začneš mít kontrakce v análu. Rozuměls?"
Kývl jsem hlavou. Nějak jsem nechápal proč a na co to je. Najednou mi ruka Paní Gity sjela mezi nohy a bolestivě mi zmáčkla koule.
"Kurva fix, tak rozuměls nebo ne?"
"A-ano, rozuměl jsem, paní Gito." Vymáčkl jsem ze sebe a snažil se nekřičet bolestí.
Ruka mi zakroutila celým šourkem.
"A?"
Zmateně jsem se podíval do její tváře.
Vyloudila výraz jako že se diví, co nechápu.
"Zapoměls poděkovat a poprosit o první kolík!"
"Omloooouvám se Paní Gito. Děkuji váááááám a prosím o první kolíííííík." Mé výskání při stisknutí jedné nebo druhé mé koule ji rozesmálo.
"Který?"
Sjel jsem pohledem do krabice. Bylo jich tam celkem třicet a každý jiný.
"No tak! Dělej, nebo ti vyberu já!"
Třesoucí rukou jsem ukázal na kolík s číslem 8. Zdál se mi malý a relativně tenký.
"Á, tady je někdo gurmán." Se smíchem vyprskla Paní. Vytáhla kolík z krabice a já uviděl, že nekončí dole rozšířením, ale kusem ohnuté tyče s kroužkem na konci. Paní mi poručila přelézt na pojízdnou židli, kterou odněkud vytáhla a tak abych zmučenými chodidly o nic nezavadil, jsem je na ni přesunul. Paní mě odvezla do koupelny a bez jakýchkoli cavyků mi udělala klystýr. A hned na to druhý. Potom mě odvezla zpět do pokoje a pozručila mi přelézt na postel. Podala mi kolík a nádobku s lubrikantem.
"Zvládneš to sám, nebo ti mám pomoct?" Odpověděl jsem, že to zkusím sám, ale že nevím co s tím kroužkem.
Zvonivý smích se rozlehl místností.
"Tak to ti moc ráda ukážu! Lehni si na záda, pokrč nohy a široce je roztáhni. Budeš se cukat, nebo tě mám uvázat?"
Odpověděl jsem, že se pokusím necukat a zaujal předepsanou polohu. Paní mi klekla mezi nohy. Ležel jsem na zádech a nic jsem neviděl. Bylo mi trapně. Ucítil jsem, že mi Paní sundává klícku a maže něčím přirození. Pak uchopila šourek a jedno varle protlačila nějakým tvrdým předmětem. Sakryš, to snad... Během pár vteřin projelo kroužkem i druhé varle. Bylo to trochu nepříjemné, ale nic hrozného. Pak mi ženská ruka tvrdě zmáčkla ptáka. Až jsem hekl. Než jsem se nadál, projel žalud kroužkem a na druhé straně byl pevně uchopen. Druhá ruka stáhla kroužek až k tělu. Potom mi namazala anál a zatlačila dovnitř kolík. Nebolelo to. Jen jsem se cítil podivně stísněný.
Doslova jsem měl pocit, jako by mě někdo držel pod krkem.
"Tak co? zase chrápeš?" Hlas mě vyrušil z rozjímání.
"Ne, Paní Gito, nechrápu. Děkuji vám za pomoc při umístění kolíku."
"No proto! Otoč se na břicho a popolez do nohou postele."
Když jsem provedl rozkaz, Paní přede mě položila... Člověče nezlob se. Vyzvala mě, abych si udělal pohodlí a rozestavěla figurky. Pak si lehla na druhou polovinu postele a v podobné poloze jako já hodila kostkou. Padla jí čtyřka. Zdánlivě bez zájmu mě vybídla k hodu.
Zariskoval jsem a prohlásil: "Paní Gito, zapomněla jste si dát figurku na start a házet ještě jednou, když vám padla šestka." Podívala se na mě A se slovy:"Tak šestka... Hmm hmmm..." natáhla ruku a zaryla mi prst mezi žebra. Zakňučel jsem bolestí. "Tak jedna, dvě, tři..." S každým číslem ni zaryla prst mezi jiný pár žeber. Když dopočítala do šesti, vzala kostku a znovu hodila. Objevila se znovu čtyřka. Popojela figurkou o čtyři políčka a podala mi kostku. Padla mi pětka. Paní hodila a padla jí trojka. Podala mi kostku a já ji přijal.
"No tohle? Jak to, žes mi neřekl, že mi padla šestka?" Obořila se na mě.
"Protože byste měla moc figurek blízko sebe a bylo by riziko, že vám mohu figurku vyhodit."
Usmála se, sáhla za sebe a poručila mi vypláznout jazyk. Když jsem to udělal připla mi na něj kolíček.
Tak jsme hráli dál a já dostával buď dloubance, nebo kolíčky. Nejhorší bylo, že když jsem pohnul pánví, stále víc jsem cítil ten kolík v zadku. Tlačil a zároveň mě vzrušoval. A Paní se neustále snažila, abych tím zadkem vrtěl. Další hru mi začala kolíčky sundávat a místo dloubanců přišly něžné doteky. Byl jsem nadržený až k šílenství a pak to přišlo. Zadek se mi sám nekontrolovaně sevřel. Pak povolil a znovu sevřel.
Ohlásil jsem to Paní. Ta koukla na budík (Sakra, kde se tam vzal, dřív jsem si ho nevšiml.) Vytáhla notýsek a tužku, něco si zapsala a poručila mi opět zaujmout polohu jako při aplikaci.
Vytažení kolíku už trochu bolelo, ale na to jsem zapomněl při bolestivém promnutí šourku a varlat po sejmutí kroužku. Najednou jsem pocítil strašnou chuť si ho vyhonit. Krásná ženská leží vedle mě, mně stojí pták jak kůl a ...
"Lehnout na břicho! Hned!" Za série nemilosrdných dloubanců do žeber jsem se převrátil na břicho. Paní mi spoutala ruce za zády a posunula me víc k nohám postele.
"To je opatření, aby sis nemohl hrát s čím nemáš, protože dnes zůstaneš na noc bez klícky."
Na chvíli odešla a vrátila se nahá a bylo poznat, že se sprchovala. Myslel jsem, že začnu slintat jako pes.
Uklidila hru a lehla si do postele vrazila mi palec u nohy do pusy jako dudlík zhasla lampičku a usnula. Naštěstí palec za chvíli vytáhla, ale i tak jsem toho tu noc moc nenaspal.

12

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./3.
Něco se mi otřelo o tvář, o nos, sjelo to k mým rtům a pokusilo se to mezi ně dostat. S leknutím jsem rty pevně sevřel. V tu chvíli mi někdo cukl za koule, až to zabolelo. Otevřel jsem oči a viděl před obličejem nohu. Když jsem zaostřil dál, uviděl jsem Paní Gitu. Měla palec nohy opřený o mé rty. Usmívala se.
"Dobré ráno, lenošný čoklíku!" Ve chvíli, kdy jsem se chystal odopvědět jsem řekl jen "Do...ugh!" Paní Gita mi vrazila palec až nadoraz do pusy.
"Nejen že je líný, ale ještě neumí odpovědět!" Zahýbala mi palcem v puse a škodolibě se usmála.
"Hohé áo." Vypravil jsem ze sebe a ona se zasmála, až mi zacukala palcem v puse.
"To krásně šimrá, čubí. Máš silný jazyk. Užij si své ranní lízátko! Ukaž co umíš!" Cucal jsem jí palec, přehrával si ho z tváře do tváře a hýbal jazykem. Vůbec jsem nechápal co se se mnou děje. Nikdy jsem na sadomaso nebyl, rád jsem si s děvčaty něžně hrál...
"Máš to v sobě. Poznala jsem to asi před půl rokem. Schválně jsem Ti šlápla na ruku, když jsi mi opravoval mou služební babetu. Nebránil ses, jen jsi na mě ohromeně čuměl." Sakra. Zase mi čte někdo myšlenky. Vytáhla mi palec z pusy. Narvala mi tam oba! Bolely mě koutky a začaly mi téct slzy. Opět mi je zatlačila až dozadu. Když jsem začal hýbat jazykem, zastříhala palci v mé puse a já zasténal. Zahýbala ostatními prsty a zašimrala mě jimi na tvářích.
"Krásně trpíš, čubí. Teď mi olížeš celá chodidla a nárty." Vytáhla mi palce z pusy a levou nohu mi dala před pusu. Olizoval jsem ji jako vděčný pejsek, hrál jsem si jazykem s prsty... Vyměnila nohy. Stejně jsem si hrál i s tou druhou. Po chvíli ji odtáhla. Natáhl jsem se za ní, ale obojek mě zadržel. Paní Gita se mi najednou dívala do očí.
"Když jsem viděla jak na tom jsi, poslala jsem ti Týnu. Měla tě dostat sem. Je moc šikovná. A ty taky! Teď tu s námi zůstaneš asi měsíc pod přísným dohledem a projdeš výcvikem a několika testy. Pak se rozhodne co dál." Uvolnila můj obojek z oka a mrkla na mě jedním okem. "Jsem zvědavá, co teď uděláš!"
Opatrně jsem slezl z postele a klekl si k ní. Očima jsem pátral v její tváři potom ze mě vypadlo: "Jsem plně k vašim službám, nejvzácnější Paní!"
Usmála se. "Opravdu? Tak vstaň a odtáhni tu předložku, na které klečíš!"
Vstal jsem a zakňučel bolestí. Zbitá chodidla příšerně bolela. Hlavou mi běželo, že se nesmím vzdát. Odtáhl jsem předložku. Byla to deska, na které byla připevněná ovčí kožešina. Pod ní byl do podlahy vsazený rámeček, ve kterém byla na desce spousta různě velkých pyramidek.
"Pokud budeš mít odteď něco k vyřizování se mnou, je toto tvé místo. Pokud budu spát, smíš se posadit, ale musíš se celý vejít do rámečku. Když budu vzhůru, budeš tam klečet a čekat, dokud tě sama neoslovím. Rozuměls tomu?"
"Ano, Paní Gito!" Vylétlo ze mě a zaklekl jsem na pyramidky. Okamžitě mě začaly bolestivě tlačit do kolen.
"Bolí tě kolena? Hmmm, ještě je nemáš zvyklá. Tento týden můžeš ještě vstát, když si budeš myslet, že už to nevydržíš. Tak vstaň a hezky do pozoru!"
Vstal jsem a opatrně se na bolavých chodidlech vzpřímil. Pyramidky se zaryly do bolavých chodidel. Zavyl jsem.
"Ticho!"
Zatnul jsem zuby.
"Asi tě to hodně bolí. Čelem vzad!" Opatrně jsem provedl rozkaz. "Ukaž chodidlo levé nohy" S obrovským sebezapřením jsem ohnul levou nohu. Úlevu od bolesti levé nohy vystřídala mnohem prudší bolest pravé nohy. Tekly mi slzy jako hrachy. "Teď pravé chodidlo!" Bolestí jsem si hryzal rty. "Čelem vzad!" Opět jsem se otočil.
Spustila nohy z postele, stoupla si těsně ke mně a zamyšleně si hrála s mými bradavkami. Náhle jako by si na něco vzpoměla. Prudce mi zakroutila mými bolavými čudlíky. Pohlédla mi do očí.
"Mám pro tebe dva návrhy. Jeden je, že budeš má osobní hračka a nikdo jiný ti neublíží víc, než já dovolím. Pokud ale budu mimo domov, budou mě děvčata zastupovat a ty je budeš poslouchat jako mě. Druhý návrh je, že budeš osobní hračkou všech třech a tím pádem budeš muset vydržet i to, co bych já jinak nedovolila a budeš k dispozici všem třem kdykoli. Máš minutu na rozmyšlenou."
Když utekla minuta, řekl jsem, že bych chtěl být pouze její osobní hračkou.
"To mě těší. Když dokážeš třikrát vystoupit ze svého místa a skočit sounož zpět, přijmu tě.
Několikrát jsem se musel zluboka nadýchnout. Potom jsem vykročil z obdélníku. Podlaha mě sice bolestivě, ale příjemně zastudila. Otočil jsem se, zatnul zuby a skočil. Dopad byl neskutečně bolestivý a mně uniklo bolestivé zamručení. Druhý skok byl mnohem horší. Plameny bolesti projely až do lýtek. Třetí skok byl s posledním vypětím vůle. Bolestí mi hučelo v hlavě a kalil se mi zrak. Přesto jsem ještě zahlédl, jak se Paní Gita usmála a tiše řekla: "Jsi jen můj..."
Pak jsem omdlel.

Probudil mě pocit, že se nemohu hnout. Když jsem přišel skutečně k sobě, byl jsem připoutaný k posteli. Rozhlédl jsem se a uviděl všechny tři ženy stojící nade mnou.
"Už je vzhůru, máti!" Řekla jedna ze slečen. "Budíček! Nevstávat, ležet, nehýbat se!" Řekla ta druhá.
Paní Gita se na mě podívala, potom na obě své dcery a prohlásila: "Holky, představuju vám svou osobní hračku. Patří jen mně, ale půjčím vám ji, když půjdu z domu. Podmínkou je, že mi hračku nerozbijete a bude schopná po mém návratu fungovat na 100%. Stříkat může jen po mém výslovném souhlasu. Pokud ho donutíte k udělání se, musí mi to oznámit. Jasné?"
"Ano, máti." Odpověděly obě zároveň. Obě se tvářily poněkud kysele.
"Dnes bude má hračka odpočívat. Aby se mu to líbilo, budete se s ním obě celý den mazlit a hrát si s ním. Ale bez bolesti a zůstane připoutaný! Je vám to jasné?"
"Ano máti"
"Netvařte se tak kysele. Ještě si ho užijete dost a dost." A šibalsky na obě zamrkala.
"Čubí, jedu na nákup. Za dvě hodiny budu zpět. Zatím si užívej, máš volno. Děvčata tě nakrmí a pro tentokrát ti nesmí dávat žádné rozkazy, které by tě bolely, ani ti ubližovat." S těmi slovy odešla Paní Gita z místnosti. Osaměl jsem. Asi za pět minut přišla jedna ze slečen. Oblečená ve volném tričku, na kterém byly vidět její ztvrdlé bradavky Sedla si ke mně na postel a chvilku si mě prohlížela. Pak mě pohladila po vlasech, políbila mě, začala mě vzrušeně hladit.
Přesunula se za mou hlavu, svlékla si tričko a nechala si podumlat nejdřív jednu, pak druhou bradavku. Vzrušeně dýchala. Zajela mi rukou mezi nohy a hrála si s ptákem v kleci. Pak mi masírovala koule. Vtom přišla druhá ze slečen. Beze slova mi odemkla klec a osvobodila ptáka. První Týna si trochu nadsedla a zasedla mi kundičkou na obličej. Byl jsem pod sukní a cítil kundí vůni. Kundička se začala hýbat a bylo mi poručeno abych lízal. Dal jsem se do toho s vervou a přitom cítil, jak mi honí ptáka a masírují koule. Cítil jsem, jak se blíží můj výstřik a podařilo se mi zaječet: "Ne prosím!"
Vše ustalo. Obě děvčata si sedla každá z jedné strany na mou postel a pozorovala mě. Pak se jedna sklonila a začala mě kouřit. Po chvíli jsem opět šeptal, že se nesmím udělat. Přestala. Byl jsem příšerně vzrušený, ale bál jsem se trestu.
Obě se na mne podívaly, pokrčily rameny. Zvedly se a odešly. Za chvíli zavoněla odněkud káva. Uvědomil jsem si, že mám hlad. Příšerný hlad. Uslyšel jsem obě dívky, jak se baví ve vedlejší místnosti. Mluvily o jídle. O tom, jak si dají na chléb s máslem sýr, rajčátko, k tomu bude jogurt... Žaludek mi zpíval a kručel. Jedna z dívek se objevila ve dveřích. Opřela se vyzývavě o futra a divadelně se přede mnou zakousla do krajíčku chleba. Raději jsem zavřel oči. Uslyšel jsem kroky, ucítil, že si někdo sedá vedle mě na postel. Vůně kávy se zesílila. Týna, nebo Mína seděla u mne a s úsměvem mi foukáním do kávy posílala její vůni přímo do obličeje. Zasténal jsem.
"Co se to tu děje?" Ozval se od dveří hlas Paní Gity. Týna vyskočila a koktala, že mi přinesla kávu.
"Aha. Když kávu, tak kávu. Daly jste mu najíst?"
"Nechtěl, máti." Zakoktala Týna a zle po mně šlehla pohledem.
"A co jste mu nabídly?"
"Kávu, chleba, máslo, sýr a rajče, máti."
"Hmmm, dvacet tři písmenek. No, tak to zaokrouhlíme na dvacet pět. Každá. Přes zadek. Abych vám nebyla pro srandu. Obě sem! Kleknout! Čělo opřít o zem. Zadek nahoru!" Dívky váhavě provedly matčiny příkazy.
Paní Gita se podívala na mne. "Chceš něco říct? Jestli ano, řekni to." Vykoktal jsem, že mi zase tolik neprovedly, že se za ně přimlouvám.
"Dobrá, tak tedy pouze dvacet každá. Ale za tu přímluvu ti ještě budou něco dlužit. Oběma dívkám obnažila zadečky a ze skříňky vytáhla zvláštní prut. Jedna z dívek se ohlédla a sprostě si ulevila. Paní Gita se rozmáchla a prut dopadl na zadek dívky. Jen knikla. Potom už padala jedna rána za druhou. Ke konci už dívky hlasitě naříkaly a prosily o odpuštění. I když to byly potvory, bylo mi jich líto. Po skončení výprasku je matka poslala pryč. Sedla si k mým nohám a vytáhla nádobku s nějakou mastí, kterou mi natřela chodidla. Příjemně to chladilo.
"Pár dní budeš muset zůstat takhle, aby se ti zahojila chodidla. Ale neboj, zbytek tebe si užije své!" Sáhla mi mezi nohy a začala mi bolestivě masírovat koule. Pomalu zesilovala stisk. Kňučel jsem, sténal, až mi Paní stiskla koule tak, že jsem zařval bolestí, protože mi bolest zaplavila podbřišek a šlehala ostrými výbuchy až do ledvin.
"To je pěkné! Zahrajeme si hru. Ale až se najíš!" Přinesla tác s kávou a jídlem nakrájeným na malé kostičky. Krmila mě jako děcko a kávu jsem pil brčkem. Když jsem byl nakrmen a napojen, odnesla Paní Gita tác a dlouho se nevracela. Když přišla, málem mi vypadly oči!

13

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./2.
Nevěřil jsem vlastním očím! Ty dvě byly úplně stejné! Nenašel jsem jedinou odchylku. Teď stály obě vedle sebe a smály se zvonivým smíchem. Byl to krásný smích, ale běhal mi z něj mráz po zádech.
"Podívej, čumí jak datel na rampouch!" Prohlásila jedna Týna.
"Asi ještě neviděl dvojčata." Se smíchem opáčila druhá.
"A - ale to je podraz!" Opáčil jsem zajíkavě.
"Samozřejmě! Ale zmýlená platí, ne?!" Prohlásila jedna.
"Už dlouho jsme se na Tebe připravovaly. Neboj, vše je zařízeno. Od teď jsi naše živá hračka.
"Ale já se musím nahlásit na vojenské správě, jinak mě budou hledat."
"Nemusíš. Vše jsme zařídily. Neštěkne po tobě ani pes. Źe ano, máti."
"Samozřejmě!" Ozvalo se ode dveří. Ten hlas byl známý. Ozvaly se kroky a já poznal... Naši výkoňačku. Výkonnou praporčici naší roty. Na to, že nebyla nejmladší to byla moc pěkná ženská. A moc fajn. Když jsem měl průšvih, dostala mě z něj. Zatím jsem ji znal jen v uniformě a hlavně v létě jsem se na ni tajně rád podíval. Byla v prsou ještě větší, než Týna a Týna, ale odhadoval jsem je na pěkně pevné. Bříško jen malinké, že jí zvýraznilo zaoblení podbřišku a příjemně zaoblené boky. Prostě ženská jako kyrysar. Když vyrazila do army pro svačinku jen v košili a sukni, vykukovaly její dobře stavěné nohy a myslím, že spoustě chlapů na rotě vadila jen ta uniforma.
Teď tam stála jako bohyně v upnutých šatech a havraní vlasy, jindy svázané do copu, měla rozpuštěné. Nevěřícně jsem na ni zíral. Cítil jsem, jak mi pták, ochablý díky předešlému šoku začíná zase tvrdnout.
"Tak děvčata tě ulovila. A docela rychle. Odteď jsem pro Tebe Paní Gita a děvčata jsou Slečny Týna a Mína. Ty budeš dělat jen to, co ti poručíme a mluvit budeš pouze, když budeš tázán. Jasné?"
"Ano, paní Gito." Vykoktal jsem.
"Děvčata, odvažte ho. A ty nezkoušej žádné blbosti."
Mína a Týna mě odvázaly a přinutily vstát z postele. Bolely mě svaly. Pokusil jsem se o pár protažení.
"Ááá, pán potřebuje rozcvičit! No tak to s tím budeme muset něco udělat! Když pěkně klekneš a poprosíš o důkladnou masáž, možná ji dostaneš!"
Klekl jsem před ní a prosil o důkladnou masáž. Usmála se.
"No, když myslíš a když tak hezky prosíš, dostaneš masáž! Pojď za mnou!" Vyrazila ze dveří. Šel jsem za ní a brzo jsem nevěděl kde jsem. Statek byl zřejmě dost chytře postaven, takže se v něm nezvaný host brzy ztratil. Sešli jsme dlouhé schody a prošli okovanými dveřmi. Vešli jsme do klenuté místnosti, zařízené jako mučírna. Zarazil jsem se. Mína s Týnou mě nečekaně přistrčily k vysoké bedně a donutily mě položit se na ni hrudníkem a břichem. Cvakla pouta a já se nemohl ani hnout.
"Děvčata, připravte se na královskou masáž!" "A ty si vyber číslo od jedné do deseti pro každou z nás."
Vykoktal jsem tři náhodná čísla.
"Hmm, zajímavá volba!" "Takže já jedna, Týna čtyři a Mína devět? Jak chceš!"
Zřejmě to měly perfektně secvičené, protože ani jedna z nich nepromluvila a byly slyšet jen zvuky kroků a pokládaných předmětů. Potom vytáhly čás bedny na které jsem ležel a prkno pod hrudníkem se mi propadlo, takže jsem visel jen na břichu a ramenou. Uslyšel jsem zvuk koleček. Přivezly přede mě vozík. Pak nastoupily jako na přehlídku, všechny už zase v šatech. Paní Gita vytáhla papírek a četla: "Číslo jedna: elekrická masáž bradavek, číslo čtyři: masáž zadnice řemenem, číslo devět: masáž chodidel rákoskou. Jedna plus čtyři je pět, to celé krát devět je čtyřicet pět. Dostaneš čtyřicet pět sekvencí. Spokojen?"
Lapal jsem po dechu, neschopen odpovědi.
"Á, pán neumí poděkovat, přidáme pět sekvencí navíc!" Řekla a opět se usmála. Zase ten pocit mrazení v zádech.
Potom přišla ke mně blíž, podložila mi bradu stojánkem s poduškou a pohladila mě po vlasech. Sklonila se ke mně a vystavila mi pohled do svého výstřihu. Potom mi zašeptala do ucha:
"Já vím, že jsi po mně pokukoval, a že jsi obdivoval moje kozy, bavila jsem se tím. To co teď dostaneš je na přivítanou a jako odměnu si budeš moct přát masáž každý týden v tento den. Když na to zapomeneš, neboj, můj kalendář se nemýlí!"
Potom sáhla pode mne a cítil jsem, jak mi začala mnout bradavky. Pak na chvíli přestala a...
"Aůůůůůůů!" Zakňučel jsem bolestí, když se mi do bradavek cosi zakouslo.
Potom zvedla z vozíku krabici a já v ní poznal obyčejné trafo k modelové železnici. Sakra, co s tím chce dělat? Vytáhla dva tenké kabely a přišroubovala je do svorek.
"Vyzkoušíme, co sneseš." Pomalu otočila reostatem. V bradavkách mě píchlo a začalo to trochu brnět. Nebylo to tak hrozné. Otočila víc a brnění zesílilo, až k slabé bolesti. Když otočila potřetí, zaječel jsem leknutím. Jako kdyby mi někdo do bradavek zapíchl horkoé pulzující jehly!
"Docela slabota, ale nechceme si tě přece hned zničit." Řekla a otočila reostatem zpět.
Týna a Mína mi mezitím nějak vyzvedly nohy, že jsem je měl lehce pokrčené a má chodidla byla vodorovně.
Paní Gita si zatím donesla pohodlné lehátko až přede mě, sedla si do něho, položila si opěradlo do polosedě, vyhrnula si šaty a já jí civěl přímo na její pysky. Když jsem zdvihl oči nahoru, viděl jsem jí přes poprsí do bličeje. Trafo měla položené u levé ruky. Najednou, jako by si vzpoměla, na něj položila ruku a prudce otočila reostatem. Pevně jsem zavřel oči v očekávání bolesti, ale nic se nestalo. Otevřel jsem je a viděl, jak se jí prsa natřásají smíchem. Přestala se chichotat a zvážněla.
"Tak co, děvčata, můžeme začít?"
"Jasně, máti, už se nemůžeme dočkat!" Odpověděly unisono obě a zachichotaly se.
Paní Gita mi hodila nohy na záda, takžejsem měl hlavu mezi jejími koleny a pro něco se natáhla. Ukázala mi pogumovaný tlačítkový spínač na kabelu. Laškovně mi s ním zamávala před obličejem, jako s mrtvou myškou a potom tlačítko stiskla.
Zavyl jsem jako pes, odpovědí mi byl její smích. Impuls trval asi dvě vteřiny. Potom vše přestalo. Sotva jsem se stačil nadechnout, když přistála rána na má chodidla. Cukl jsem sebou. Rána nebyla příliš bolestivá, jen nepříjemně štípla. Výdech. Ta už štípla pořádně.
"No vidíš, padesátinu máš za sebou! Když budeš statečný, možná si dneska i zašukáš!" A zmáčkla tlačítko.
Připadal jsem si jako v hororovém snu. Bolestivé přívaly se střídaly. Mína s Týnou musely být hodně zkušené, skládaly rány vedle sebe. Za chvíli jsem měl bradavky v jednom ohni, zadek mě pálil a v chodidlech se po každé ráně rozbíhala silnější a silnější bolest. Zuby jsem měl zatnuté, a očima prosil o milost.
Paní Gita odněkud vylovila uměláka a drandila si s ním frndu. Najednou vše přestalo.
"Tak vidíš, polovinu máš za sebou, to chce oddech." S těmi slovy shodila ze mě nohy, vstala z křesílka, přidřepla ke mně a začala mi olizovat kapky potu a zlz z tváře.
"Ty jsi můj hrdina. Strašně mě rajcuje, když vidím jak se přemáháš a jak trpíš." Hladila mě po vlasech, po ramenou, po těle až...
"Áááááu, kurva, to bolí!" Zařval jsem bolestí, když mi sundala svorky z bradavek. Bolest byla snat nejhorší, co jsem kdy zažil. Kroutil jsem se jako had. Mína s Týnou mi zatím masírovaly bolavý zadek a chodidla. Paní Gita mi začalasilně mnout bradavky mezi prsty. Kňučel jsem jako týrané štěně. Pak přestala. Podívala se mi do očí a usmála se, tak krásně mile, že jsem se usmál unaveně taky.
"Tobě se líbí moje kozy?"
"Ano, Paní Gito, moc se mi líbí!"
"Tak si je hezky užij!" Řekla a přimáčkla mi je na obličej. Sotva jsem mohl dýchat, ale začal jsem se uklidňovat. Vtom přišla strašná bolest, protože mi na bolavé bradavky znovu připnula svorky. Křičel jsem a hýkal jako zabíjené zvíře, ale vše tlumily ty obrovské kozy.
Kolotoč bolesti začal znova. Bylo to horší a horší, myslel jsem, že mě chtějí zabít. Potom zase vše přestalo. Gita mi sundala kozy z obličeje a těžce dýchaje si přisunula křesílko až ke mně. Do pusy mi nacpala douhý silný kolík, který měl skrz díru provlečen řemínek, který mi zavázala pevně za hlavou. Kolík byl zřejmě kvůli dýchání dutý a měl několik otvorů po obvodu. Na druhý konec kolíku se nasunula kundou a potom mi nějaká zlomyslná ruka sundala opět svorky z bolavých bradavek a začala je brutálně týrat nehty, navíc někdo jiný mi natíral zadek a chodidla mastí, která strašně pálila. Mrskal jsem sebou jako kapr na such a vyl do roubíku. Ten byl zaražený v Gitině díře. Gita sebou najednou zaškubala a z kundy na mě vystříkl gejzír. O ženské ejakulaci už jsem slyšel, ale tohle byl výstřik přímo do obličeje. Zase byl klid. Tedy relativní. Týna s Mínou se chichotaly za mými zády a vše komentovaly, Gita se stále ještě chvěla a přerývaně dýchala po bouřlivém orgasmu a já se taky vydýchával. Přes kolík to šlo těžce a do pusy mi tekly Gitiny šťávy, ale už mi nikdo neubližoval.
Gita ze sebe vytáhla kolík a moje hlava těžce klesla bradou na podušku. Potom mi vytáhla druhý konec kolíku z pusy a škádlivě se usmála. Na celém těle i na obličeji jí perlil pot.
Uvolnila mi pouta na rukou a nohou a poručila mi, abych po kolenou přelezl na matraci položenou na zemi.
"Lehni si na záda a natáhni ruce za hlavu!" Udělal jsem vše, jak řekla. Zadek mě sice pěkně bolel, ale už jsem rezignoval.
Znovu mi upoutala ruce a nohy a napnula mě jako strunu. Objevila se nade mnou Týna. Aspoň jsem doufal, že to je ona. Už byla zase nahá. Klekla si ke mně a začala mi masírovat koule a ptáka. Za chvíli mi stál jako kůl. Odněkud vytáhla prezervativ a navlékla mi ho. Okamžitě jsem začal pociťovat pálení. Rychle si na mě nasedla jako na koně a ptáka si zarazila do roztoužené kundičky. Opět jsem kňučel bolestí a Týna na mě rajtovala, jako na hřebci. Za chvíli se prohnula jako luk, zaťala mi nehty do žeber a zvadla. Potom mě políbila, slezla ze mě a sundala mi prezervativ. Otřela mi ptáka osuškou a natřela jakousi mastičkou. Pták mi okamžitě zvadl, ale já byl pořád nadržený jako býk.
Paní Gita, která se zatím stihla kdesi osprchovat, mi oznámila, že udělat se budu moct až večer. Možná! Pak Mína přinesla něco jako malou klícku . Nejdřív mi koule i s ptákem sevřela do kovového kroužku, který se dal otevřít a zase zacvaknout. Pak na kroužek přicvakla klícku a očky protáhla malý zámek.
Uvolnily mi pouta a Týna mi poručila, abych si klekl. Kolem krku mi zapnula obojek ze silné kůže a připnula vodítko.
"Po čtyřech, Hafí!" Se smíchem prohlásila Mína.
Dovedly mě do prostorné koupelny. Byla celá vykachlíkovaná a na zdech byla v několika řadách oka, jaká se používají k přivázání dobytka ve stájích, až na to, že byla chromovaná. Začal jsem se třást strachy.
"Klid, Pejsánku! Tady se před námi pořádně osprchuješ. Jsi ulepený od potu až hrůza!" Paní Gita mi sundala obojek a s oběma dcerami pozorovala, jak se myju. Něco si mezi sebou šeptaly a hihňaly se. Pokusil jsem se postavit na nohy, ale chodidla děsivě bolela, takže jsem celou hygienu zvládl v kleče a v sedě. Dámy s tím asi počítaly, protože mi ručník položily na židličku a nepověsily ho na věšák. Když jsem se osušil, nevěděl jsem co dál, tak jsem se došoural po kolenou k nim a zůstal před nimi "stát". Paní Gita mi beze slova opět připnula obojek a cuknutím mi naznačila směr, kterým mám lézt. Po chvíli jsme se dostali do velké jídelny s vyřezávaným nábytkem a s malou stolní deskou, připevněnou asi 40 cm nad zemí a teď přiklopenou ke zdi. K desce mě Paní dovedla a poručila, abych si sedl tak, abych pod deskou měl nohy. Nebylo to snadné, zadek mě bolel a bál jsem se dalšího, ještě většího trápení. Ale nakonec jsem splnil její přání. Sklopila mi nad nohy desku a můj obojek spojila s asi metrovým řetězem, který visel na zdi.
Všechny tři ženy odešly a nechaly mě mým myšlenkám.
Po chvíli se vrátily už zase oblečené a začaly nosit na stůl jídlo. Zavonělo to a já ucítil, jaký mám hlad. Zakručelo mi v žaludku. Doufal jsem, že to neslyšely. Marně.
"Máš hlad, Hafí?" Otázala se mě Mína.
"Ano, Slečno Míno!" Opáčil jsem opatrně.
Sebrala ze stolu talíř, nabrala na něj rýži a omáčku s kousky masa, do druhé ruky vzala skleničku limonády s brčkem a donesla mi to. Ovšem bez příboru.
"Koukej to zbaštit a nenechat ani kousek! Ruce nech na zemi. Přece nebudeš žrát jako prase. Pěkně to spapej jako pejsek!"
Pustil jsem se do toho a nakonec jsem i talíř vylízal. Pak jsem čekal, až dojí dámy. Konečně byly hotové. Ještě jsem dopil limonádu a Paní Gita se zvedla od stolu. Zamířila ke mně.
"Tak napapanej, Pejsánku?"
"Ano Paní Gito, děkuji vám."
"Tak se půjdeme projít a já tě ubytuju." Na to mi podala složenou vojenskou teplákovku.
"Obleč si to a jdeme. Ty samozřejmě po čtyřech."
Odepnula mě z řetízku a na vodítku mě vedla chodbou k proskleným dveřím, které vedly na nádvoří. Přešli jsme nádvoří a zašli do krásně zdobených dveří. To byl byt Paní Gity. Zavedla mě nejdřív do malé koupelny se záchodem, kde jsem si došel na záchod a provedl večerní hygienu. Poté mě odvedla do ložnice sobrovskou postelí, napůl v klasickém povlečení, napůl v igelitu. Poručila mi, abych se svlékl a lehl si na záda a připoutala mi nohy a ruce k rohům postele. Ke kleci na ptákovi mi přicvakla karabinkou šňůru, kterou měla omotanou kolem ruky.
"Kdykoli za tu šňůru zatahám, tak chci od tebe slyšet větu: Jsem plně k vašim službám, nejvzácnější Paní!"
Potom se zavrtala do přikrývky a začala oddychovat. Také se mi začaly klížit oči a já usnul. Probudila mě bolest v koulích.
"Sakra, zatracenej čokle, jak dlouho budu ještě zvonit?" Začal jsem blekotat předepsanou větu.
"No to je dost, nemůžu spát. Potřebuju se trochu uvolnit. Pojď, ty můj kundolízku, pořádně mi vylížeš kundu." Uvolnila mi pouta a nadzvedla si noční košili. Vlezl jsem jí mezi nohy a začal lízat. Pěkně projet jazykem celou brázdu, pak zpátky, zasunout jazyk dovnitř... Vzala moje ruce a položila si je na ňadra, začal jsem je hníst a hrát si s nimi. Pak si vyhrnula košili úplně , chytla mě za vlasy a přimáčkla mi obličej do kundy. Potom mi hlavu zvedla, poručila ať si kleknu. Sundala mi klec z ptáka a tiše šeptla: "Vraz mi ho tam, potřebuju pořádně ošukat. Ale jestli se uděláš dřív než já, tak dostaneš nářez, že se z toho poděláš!"
Vlezl jsem na ni a strčil jí ptáka do kundy. Začala funět a hekat, jak jsem přirážel. Drápala mě nehty, na zádech i na bocích a za chvíli se roztřásla v křeči orgasmu. Shodila mě na bok, chytla mě za ptáka a honila mi ho, dokud jsem nevystříknul. Všechno semeno nachytala do dlaně, pak mi ho dala k vylízání. Moc se mi nechtělo, ale tři facky mě přesvědčily. Pak můj obojek přicvakla na oko v nohách její poloviny postele, opřela se mi nohama o hrudník a usnula. Netrvalo dlouho a spal jsem též.

14

(14 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./1.

Je tomu už řádka let. Právě jsem definitivně opustil brány kasáren a neměl pražádnou chuť jít chlastat s těmi provařenými ksichty, se kterými jsem sloužil.
Bylo krásné letní ráno, tak jsem pomalu došel do blízkého městečka, tam sedl na vlak a odjel o dvě zastávky dál. Tam byla má oblíbená hospůdka se zahrádkou, kde jsem mohl klidně nerušeně přemýšlet a cucat si své vínečko.
Servírka Týna už pobíhala po zahrádce a utírala stoly od ranní rosy. Byla to krásná dívka, ale nedobytná. Každý chlap si na ní vylámal zuby. To mi nevadilo, byla hodně chytrá a dalo se s ní u vínka klábosit o čemkoli, takže moje výlety za vínkem (a za ní) končily dvouhodinovým večerním pochodem zpět do kasína.
Koukal jsem na její pohyby, na to, jak se jí vždy její černé vlasy sepnuté do culíku rozlétnou, když prudce otočí hlavu, na tu rozhýbanou energii ňader, která vydouvala blůzku...
"Tak už jsi volný?" Její hlas mě vytrhl z přemýšlení.
"Jo, ještě oběhám vojenskou správu, pracák a uvidíme co dál."
"Hmm, dáš si něco?"
"Jasně! Moje oblíbené! A nalej si taky!"
Vrátila se za chvíli a nesla dvě skleničky a láhev vína. Nalila víno a přitom se krásně protáhla, až halenka téměř zapraskala ve švech. Ač nerad, odtrhl jsem od ní oči apohlédl výš. Zkoumavě mi hleděla do očí.
"Tebe ty mý kozy nějak berou!"
"Promiň. To víš, jsem taky jen chlap a navíc s bujnou fantazií"
Dělala, jako že sbírá něco ze země a přitom mi druhou rukou zajela do rozkroku a nahmátla ptáka, který už byl tvrdý.
"Nó, to je teda bujná fantazie!"
Chytl jsem ji opatrně za prso, aby to nebylo vidět.
Usmála se. Přehmátla na koule a stiskla.
"Tohle ne! Tady je moje hřiště! Ani necekni a tvař se jakoby nic. A tu ruku dej pryč!"
Bylo s podivem, že i přes bolest mi pták ještě víc ztvrdnul.
"A podívejme, panáčkovi se to líbí!" Její šepot byl tak vzrušující.
"Tu láhev si dopij, je na mě a přijď sem ve čtyři odpoledne. Přesně!"
Usmála se, vypila svou skleničku a odešla do hospody.

Za minutu čtyři jsem stál u hospůdky. Přesně ve čtyři vyšla Týna ze dveří a zamířila ke mně.
"Jsi přesný, to je dobře! Půjdeme se projít a něco Ti ukážu. Nějaké dotazy?"
"Co se s Tebou stalo, Týno?" Zeptal jsem se, poněkud překvapen.
"Se mnou nic. A už mlč a jdeme!"
Jako ve snách jsem jí nabídl rámě, ona se zavěsila a šli jsme. Nejdřív kolem rybníka, pak cestou mezi poli, až do krásného březového háje. K mému překvapení stál v zadní části háje statek postavený do čtverce. Musel být hodně starý. Neměl žádná okna směrem ven a vypadal jako malá pevnost.
"Je starý jen sto let, ale pradědeček ho postavil podle svých představ."
Sakra, snad mi čte myšlenky.
došli jsme až k bráně. Týna vytáhla klíče, odemkla a vešli jsme dovnitř. Ocitli jsme se v klenutém průjezdu, Týna mě vedla dál do chodby, až jsme přišli do pěkného malého bytu.
Uvařila mi čaj a sedla si naproti mě u stolu.
"Tak tobě se líběj moje kozy. Co s tím uděláme? Dám ti dvě minuty na hraní s nimi, ale za každou minutu dostaneš pět facek. Bereš?"
Zíral jsem na ni jako opařený.
"Proč? Budu na tebe něžný, neublížím ti!"
"Protože to tak chci, ale za blbé kecy ti to o dvě facky zdražím. Tak se rozmysli!" Její pohled byl najednou ostrý a nekompromisní.
"Tak jo!"
"Tak si o to popros. Klekni si a popros!"
Jako robot jsem si klekl a spustil: "Mohl bych si prosím dvě minuty hrát s tvými prsy?"
Vzala mě za kravatu a zvedla do stoje.
"Tak se mi to líbí! Šikovný! Opatrně mi pomůžeš svléknout šaty a podprsenku! Hni se!"
Rozepl jsem jí zip na letních šatičkách a svlékl jí je přes hlavu, krásně spolupracovala. Pak jsem jí rozepl podprsenku svlékl ji a položil na opěradlo židle.
Něco píplo a Týna prohlásila, že mám dvě minuty. Začal jsem se jemně dotýkat jejích krásných plných prsou, prsty jsem obkroužil dvorce a vzal ty dvě krásné věci do obou dlaní. Kochal jsem se jimi...
"Pííííp!"
"Dej ruce podél těla a ani hnout!"
Když jsem poslechl, přistála mi na tváři facka. To mě probudilo. Facka nebyla silná, jen překvapivá.
"Ještě jedenáct! A budeš se mi při tom dívat do očí!"
Plác! Plác! Plác... Postupně přistálo jedenáct facek na mých tvářích. Cítil jsem, jak mi hoří.
"Krásně jsi to zvládl. Chceš ještě obchodovat?"
"Ano, chci!" Můj pták byl jako kámen.
"Tak se svlíkni do naha a šaty dej do té truhličky u postele. Chci taky vidět zboží, než ho koupím!"
Rychle jsem se svlékl a udělal co řekla.
"Pěkné tělo, to by něco chtělo, třeba trochu potýrat! Postav se do pozoru! Nohy na půl kroku od sebe a ruce za záda!"
Chodila kolem mne, jezdila po mě prstem a dotýkala se mě úplně všude, jako bych její doteky cítil i v duši.
Zastavila se za mými zády a pomalu jela po páteři dolů až mezi půlky, pak mezi nohy, až mě něžně chytla za šourek. Promnula ho a pustila. Potom přišla zepředu a vzala mě za ptáka. Zavřel jsem oči... Pláác! Přiletěla facka.
"Koukej se na mě!" Štěkla.
Pohlédl jsem jí do očí.
"Chceš si to se mnou rozdat v posteli?"
"Ano, to chci!" Překvapilo mě, že nechce žádnou "odměnu".
"Dobrá, lehni si na záda na postel, pěkně doprostřed, ať máme dost prostoru a dej si ruce za hlavu!"
Lehl jsem si na krátkou postel a nohy prostrčil skrz vyřezávané pelesti, takže mi trčely z postele ven, sepjal ruce pod hlavou a čekal co bude dál.
Týna si ladně sundala kalhotky a její oholená broskvička zasvítila v kontrastu s opáleným tělem. Vyhoupla se na postel a obkročmo mi sedla na hrudník.
Byl to krásný pohled, pozorovat její rozesmáté a roztoužené oči svítící nad kulatými prsy.
"Líbí se ti, být pode mnou?"
"Ano, moc se mi to líbí!"
Dala mi polštářek pod hlavu a naklonila se nade mne. Rukama se chytla pelesti a její ňadra se mi houpala před očima. Potom se mi opřela o ruce sepjaté za hlavou a...Cvak! Cvak! Měl jsem ruce zacvaklé v náramcích. Ale když jsem je zkusil vytáhnout a rozpažit, nic se nestalo, nebyly k sobě připoutány. Jenže nešly dát zpět pod hlavu! Byly na tenkých lankách. Zkusil jsem vytáhnout nohy a taky to nešlo. Otvory v pelesti byly najednou strašně těsné!
"Tak, a jsi můj! Jsi moje soukromá hračka a nemusíš se bát, já si hraju ráda a dlouho! Ale když mi slíbíš, že odteď jsem jen já tvá jediná, kdo si s tebou může hrát, pustím tě večer ven a vrátíš se za týden. Pokud ne, už tu zůstaneš."
"Slibuji, že jsi jediná, kdo si se mnou může hrát!" Vyhrkl jsem plný obav a zároveň naděje.
"Dobrá, já se teď dojdu vykoupat. Tobě povolím úvazy aby ses mohl umýt u umyvadla. Na útěk ani nemysli, každé lanko unese tunu."
Uvolnila mi nohy z pelesti a povolila lanka tak, že jsem mohl dojít až k velkému umyvadlu ve vykachlíkovaném koutku místnosti. Rychle jsem se umyl a osušil. Na pouta jsem se bál sáhnout z obavy, abych si nezpůsobil ještě větší potíže. Týna vběhla mezitím do malých dveří v hlubokém výklenku. Ozvaly se zvuky sprchování. Sedl jsem si na postel a přemýšlel co dál.
"Co tu sedíš?" Týna stála nade mnou. Ani jsem si nevšiml, že přišla.
"Lehnout na záda na postel a roztáhnout nohy!"
Na roztažené nohy mi připnula také pouta s lanky a poodešla ke zdi. Odsunula obraz a pomalu otožila železným kolem, které se pod ním objevilo. Cítil jsem, jak mi nekompromisní síla roztahuje ruce a nohy.
Když už jsem byl pořádně našponován, vyskočila na postel a opět si mi sedla na hrudník.
"Pořádně mě vylížeš! Jestli nebudu spokojená, uvidíš ten tanec!"
Nasedla mi broskvičkou nad obličej a já začal lízat. Projížděl jsem jí jazykem podél pysků, mezi ně, objel jsem poštěvák a zajel do její dírky. Vzdychala, hekala a její prsty mi drásaly kůži na břiše a bocích. Hýbala pánví a mazala mi svou šťávu po obličeji. Potom zavyla a zhroutila se mi nad obličej. Prudce oddychovala a její podbřišek sebou trhal.
"Ty si ze mě děláš snad prdel!" Ozvalo se najednou od mých nohou. Týna se pomalu zvedla a slezla ze mě. Když mi odkryla zorné pole, uviděl jsem...
Druhou Týnu!