Nastavení hledání (Stránka 1 z 4)

Násobky štěstí IV./2.+3.

Budíček se nekonal.
Paní Gita a já jsme byli první vzhůru.
Potichu jsme se vyplížili z ložnice.
Vyrobili jsme snídaně pro všechny a když se všichni najedli, nechala si Paní Alici k ruce a nás zbylé poslala stěhovat věci Paní Jil.
Já s Blonďákem jsme vytahovali věci z auta a Nána stavěla multifunkční postel pro Paní Jil.
Byla to mohutná ocelová konstrukce, jejíž spodní část tvořila klec, na které bylo rozměrné lůžko. Nad lůžkem byl na čtyřech sloupech baldachýn. Vše bylo opatřeno spoustou vázacích bodů a klec samozřejmě bezpečnostním systémem.
Vedle klece stálo velké křeslo, či spíš trůn s rozevírací přední částí sedátka.
Celý trůn stál na čtyřech masivních nohách, které dole končily v krabici s několika otvory a výstupky.
Následoval noční stolek s lampičkou, skříně a další drobnosti.
Oběd jsme snědli za pochodu mezi prací a tak jsme se sešli až u večeře.
Navzdory všemu v dobré náladě a pohodě.
Paní Gita nám všem rozepsala hlídky. Dámy se měly střídat do půlnoci a otroci od půlnoci do rána.
Večer jsme s Dámami seděli a povídali si. I Nána byla opět Rudolfem. Dámy se začaly nudit a vytáhly kostky.
Nakonec šly Dámy spát až po třetí hodině ráno a my, otroci vůbec.

Spal jsem jen pár hodin, ale až dopoledne. Když jsem se vykutálel z pelechu, Rudolf ještě spal. Dámy s Alicí jsem zastihl ve veselém hovoru.
Ještě jsem měl mokré vlasy po rychlé sprše.
Paní Gita mi nařídila vydatně posnídat dle vlastní chuti.
Když jsem se zeptal, jestli si ještě někdo dá míchaná vajíčka, musel jsem jich udělat nakonec čtyřicet.
Přitom mě napadlo, že máme málo chleba. Alice mě ale uklidnila, že v mrazáku je dvanáct bochníků.
Po opožděné snídani jsme začali se stěhováním do našeho nového bydliště.
Jelikož se tam dalo jít buď přes dvůr, nebo vnitřkem, ale třikrát tak daleko, nosili jsme vše přes dvůr.
Překvapilo nás, že jsme od Paní Gity dostali podobnou postel, jako měla Paní Jil.
Při práci jsme rychle zapomněli na hrozící nebezpečí.
Zrovna jsme s Alicí nesli velký koš plný věcí, když se kdesi vně tvrze ozvalo zakvílení motoru auta a něco narazilo do vrat. Masivní konstrukce z trámů sice náraz vydržela, ale dvířka se poroučela k zemi.
Vzniklým otvorem dovnitř vběhl hubený muž se samopalem v ruce a řval německy, ať dáme ruce nahoru. Oba jsme uposlechli.
Za hubeňourem se dovnitř přiřítil velký chlap s osmahlou pletí a za ním Čubka.
Všichni byli ozbrojeni.
Čubka došel až k nám.
"Konečně. Konečně jsem se dočkal! Kde máte tu starou rašpli?"
"Jestli myslíš mě, tak jsem tady, ty pitomče!" Ozvalo se ze vchodových dveří.
"Výborně! Kde máte tu bělohlavou krysu? Všichni vylezte!"
Paní Gita vyšla na dvůr. Rudolf za ní.
"Dejte si všichni ruce za hlavy a pochodem vchod za mnou. A žádný blbiny. Do zad vám budou mířit kámoši."
Vykročil směrem ke vchodovým dveřím. Prošel recepcí a neomylně nás dovedl do sálu.
Zastavil uprostřed a rozhlédl se.
"Tady se mi bude líbit. A nebojte se. Nezabiju vás. Chci se s vámi nejdřív pobavit a kluci taky!"
Policejními pouty připoutal Rudolfa ke kruhu ve zdi a mě zamkl v kleci.
Když mě zamykal, všiml jsem si, že má asi hrudník omotaný nějakým obinadlem. Neměl viditelné poprsí, ale i tak se sotva zapl do modré kombinézy.
Zbylí dva raubíři se zatím bavili tím, že střídavě vždy jeden Paní a Alici ohrožoval zbraní a druhý je osahával.
Čubka se k nim otočil a něco na ně vyštěkl. Přestali s osaháváním a začali obě ženy zbavovat oblečení. Doslova ho z nich rvali.
"Nezlobte se na ně. Oba byli v tom lapáku moc dlouho. Ale vy máte přeci trochu násilí rády, že?" Dobíral si je Čubka a dobře se přitom bavil.
Paní Gita se na něj zářivě usmála. Stála nahá a bosá na dlaždicích. Ani se nesnažila zakrývat svou nahotu.
"Miluju bolest a těším se, až ti rozsekám kůži bejkovcem, ty zmetku!"
Čubka zrudl a postoupil k ní.
"Tak rozsekat kůži... Hmmm..." A dal Paní Gitě facku, až se zapotácela.
Paní si otřela krev, která se jí spustila z nosu a napřímila se. Ruka jí vystřelila a zasáhla Čubku přímo na solar plexus.
Čubka se zlomil v pase. Oba zbylí lumpové začali Paní Gitu surově bít.
Jak byli všichni zaujatí svou činností, nevšimli si, že mi Alice odemkla klec a ve dveřích se objevil Blonďák.
Kývli jsme na sebe a skočili na ty dva.
Tmavého vazouna jsem složil docela snadno. Jak byl rozkročený, nakopl jsem ho vší silou mezi nohy. Jak se skládal k zemi, upadl na svou zbraň.
Viděl jsem, jak se nadzvedl na rukou a sáhl po ní. Vší silou jsem mu dupl na zápěstí a kopl ho pod rameno.
Chlap zavyl.
Znovu jsem ho vší silou kopl do boku a chtěl mu vzít zbraň, když se za mnou ozval poděšený výkřik.
Chtěl jsem se ohlédnout, ale nestihl jsem to. Někdo mi vypnul obraz a poslední můj vjem byla německá nadávka.
Někdo mě plácal po tvářích.
Pomalu se začalo rozednívat. Nad sebou jsem uviděl Alicinu tvář.
"Haló, pane, jsou doma?"
Potřeboval jsem si srovnat myšlenky.
Hlava mě bolela jako střep a chtělo se mi spát. Strašně moc spát.
"Ne! Neusínej! Slyšíš! Budeš vzhůru, to je rozkaz!" Byl to hlas Paní Gity. Ostrý, panovačný.
"Jestli usneš, rozsekám ti prdel na cáry!"
Podařilo se mi zmobilizovat síly a překonat slabost.
Začaly mi docházet souvislosti.
"Kdo mě praštil?"
"No kdo. Ten hubeňour tě třísknul pažbou. Ale už nikoho netřískne. Nikdy."
"Kde je?" Zeptal jsem se a pokusil se zvednout na loktech. Začaly se mi vracet síly.
Paní Gita s Alicí mě opatrně posadily.
V sále byla spousta lidí. Dva muži v černých kombinézách právě odnášeli hubeňoura. Měl overal na hrudi prosáklý krví.
Paní Jil seděla zhroucená na křesle a k ní byla skloněná drobná postava, také v černé kombinéze. Něco Paní Jil tiše říkala.
Ta pokývala hlavou a otřela si slzy.
Drobná postava se otočila a vykročila ke mně. Poznal jsem Paní Justu.
Sklonila se ke mně a tiše se zeptala, jak mi je.
Odpověděl jsem, že už líp, ale že mě bolí hlava a mám trochu závrať.
"To buď rád, že se tě má co bolet. Měl jsi štěstí, že byl tak blízko, že nemohl otočit zbraň a střílet. Tenhle grázl mi postřelil Freda."
"Je to moc vážné?" Optal jsem se.
"Bude zase fit, ale chytl jednu střelu do nohy a jednu do boku. Naštěstí jen do svalu."
"To jsem rád. Chyběl by mi."
Paní Justa se zasmála. "Ty hormony mu lezou na mozek. Za chvíli mi bude svádět otroka!" A zazubila se na Dámy, které mě udržovaly vsedě.
Řekl jsem, že zkusím vstát. Tři Dámy mi pomohly na nohy.
Svět se se mnou zahoupal. Z druhé strany sálu přišla Paní Jil, podpíraná Blonďákem. Ten měl opuchlou tvář a na sobě skvrny od krve. Dostal totiž ránu a přišel o dva zuby.
Na něco jsem si vzpomněl.
"Paní Gito, neublížili vám?"
Paní se uchechtla. "Pamatuješ se, co jsem tě učila při sebeobraně? Povolený sval se nedá jen tak zhmoždit. Budu mít jen pár modřin."
"Děkuju vám. Odlákala jste je perfektně."
"No, dost kecání. Pojď si sednout, ať se nám tu nezkácíš."
Dámy mě odvedly k trůnu Paní Gity a posadily na něj.
Tím se mi otevřel pohled na celý sál.
Čubka s vazounem byli spoutáni do kozelce a leželi na podlaze.
Paní Justa organizovala celou akci.
Přistoupila k Paní Gitě a něco s ní řešila. Paní Gita jí cosi odsouhlasila a kývla směrem k Rudolfovi, který se zrovna snažil srovnat křesla, která při rvačce popadala.
Na dotaz Paní Justy Rudolf pokýval hlavou a následován Justou a dvěma odnášenými lotry odešel ze sálu.
Díval jsem se za nimi a přemýšlel, kam je nesou.
"Nekoumej nad tím a raději to zapomeň. Jsou věci, které nechceš vědět." Paní Gita jako by mi četla myšlenky.
Podíval jsem se jí do očí. Pohladila mě po hlavě a ohmatala mi bouli.
"No, to bude slušný otřes mozku."
Alice mi zatím přinesla vodu.
"Co se stalo Paní Jil?"
"Je trochu v šoku. Zastřelila toho chlapa, který tě praštil. Měla u sebe mou pistoli." Řekla Paní Gita a vysvětlila mi co se stalo. Než vyšla s Rudolfem na dvůr, dala pistoli Paní Jil a řekla jí ať se schovají. Netušila, že Jil umí s pistolí zacházet. Když mě hubeňour praštil, odskočil dozadu, aby mohl namířit a vystřelit. V tu chvíli ho Jil zasáhla. Byla od něj jen asi tři metry, tak nemohla minout.
"Děkuji vám, Paní Gito za vaši oběť. Mohli vás zastřelit."
"Oni si chtěli zchladit žáhu. To na mrtvole nejde. Až ti bude líp, osobně poděkuješ Paní Jil." A mrkla na mě s šibalským úsměvem.
Zase se mi chtělo spát.
Probudil mě muž v bílém plášti. Trochu bolestivě mi osahal už tak bolavý kedluben a nařídil mi klid na lůžku, studené obklady a dal mi plato léků na bolest.
Alice s Paní Gitou mě dovedly do naší nové ložnice a uložily na postel. Na noční stolek mi daly studený sladký čaj a Paní Gita mi dala chladivý obklad. Popřály mi dobrou noc a odešly.
Konečně jsem mohl spát.

Násobky štěstí III./25.

Brzo ráno se sešla parta spiklenců v naší kuchyňce.
Paní Gita, Paní Justa, Fred, my dvě s Alicí a Nána.
Protože jindy nebyl čas, vytáhla nás Paní Gita ve čtyři ráno z pelechu.
Při snídani jsme probrali výlet do Maďarska i všechno co následovalo.
Paní Justa konstatovala, že za "Bílé" neměla Paní Aleně co vytknout, protože při pohovorech s nimi si ani jeden na nic nepostěžoval. Naopak, mají teď slušnější zacházení, než "svobodní" zaměstnanci na okolních farmách.
Podivila se ale proč byla přijata do Sesterstva ona i Fred.
"To ti jednoduše vysvětlím, Justo. Sesterstvo je ve své podstatě něco jako rytířský řád. Tajný řád.
Jsme panovačné, někdy kruté a chtivé, ale svých otroků a otrokyň si vážíme a snažíme se je podporovat, mají-li nějaké zvláštní vlohy.
Poslední dobou nás však ohrožují bandy, nebo jednotlivci, jako byla Doktorka, nebo tlupa ke které patřil Čubka.
Je to tedy oboustranně výhodný obchod - vy se dozvíte o každé nekalosti, kterou zjistíme a zároveň máte právo azylu u kterékoliv ze Sester.
Máte dokonalé krytí a nikdo mimo Sesterstvo se o něm nedozví.
Paní Justa kývla pomalu hlavou. Potom jako by se chtěla zeptat, ale Paní Gita ji předběhla: "To samozřejmě neznamená, že my bychom byly nepostižitelné. Vše co děláme, děláme s plným vědomím možných následků. Takže pokud by se mě Dášeňka rozhodla žalovat, skončím ve vězení jako každý jiný smrtelník."
Paní Justa se usmála. "To je fér. Co, Frede?" Otočila se na svého otroka.
Ten jen horlivě pokýval hlavou a něco Paní Justě naznačil.
"Aha!" Řekla Paní Justa a vytáhla z kabelky čtyři malé krabičky a rozdala nám je.
"Tohle jsou pohotovostní hlásiče. Stačí na ně šlápnout, nebo je zlomit a budeme vědět že jste v potížích."
Uvnitř krabiček byly kovové přívěsky.
"Zjistili jsme, že chobotnice, které byla součástí i Doktorka je rozlezlá po celém světě a je riziko, že se s nimi ještě setkáte." Dodala.
Uklidily jsme pozůstatky hostiny v sále a připravily snídani pro hosty.
Postupně se začali trousit po osmé hodině a prakticky hned po snídani začali odjíždět.
Zůstala tu jen Paní Jil.
Oběd byl tedy komorní záležitost dle vnitřních pravidel Tvrze.
Po obědě měly Dámy rozvernou náladu a tak jsme skončili v herně.
Paní Gita dostala několik nových hraček a chtěla je vyzkoušet.
První na řadu přišly nové svorky. Měly speciální systém, takže nespadly ani se sebevětší zátěží.
Paní Gita mi zkoušela svorky na všechny možné části těla a připínala na ně závažíčka až do váhy jednoho kila.
Musela jsem pak skákat, abych vyzkoušela, jestli spadnou. Nespadly. Ale mě přibylo nělolik modřin.
Paní Gita přinesla kazeťák, mně připla svorky se závažíčky na šourek, Alici na pysky a musely jsme spolu tančit.
Navzájem jsme se snažily jedna druhou podpořit, když se závaží hodně rozkývala. Paní Gitě se zdálo, že jsme pomalé a švihala proto bičíkem střídavě nás a závaží. Nakonec se mi Alice zhroutila do náruče a vzlykala bolestí.
Schovala jsem Alici a nastavila svá záda a ... kulky. Paní Gita mě začala švihat do koulí. Vlna bolesti za vlnou.
"Vstaňte! Obě." Pomalu jsme se vydrápaly na nohy, aby se závažíčka moc nezhouply.
"Rozkročit!"
Sáhla nám každé do rozkroku a sundala postupně svorky. Obě jsme sténaly bolestí.
"Vytáhněte si žíněnku. Poloha 69 a pěkně si budete navzájem lízat rány. Kouření povoleno, orgasmus je žádaný!"
Než jsme stačily donést žíněnku, sedla si Náně na obličej a týrala jí ještě velmi citlivé bradavky.
Lehla jsem si na záda a Alice na mě. Začala jsem jí jemně olizovat velké pysky. Ale měla je tak bolavé, že u toho kníkala bolestí. Mně její jazyk, rejdící po mém šourku taky bolel, ale zvládla jsem to jen s několikerým zasyčením.
Postupně jsem začala zajíždět dovnitř pukliny a Alice krásně zvlhla. To vzrušilo i mě a postavil se mi pták. Začala mi opracovávat žalud jazykem a kouřit mě. Já jí oplácela pečlivým lízáním.
Udělaly jsme se téměř současně.
Cítila jsem na sobě pulzující Alicino břicho a pak jsem začala stříkat.
Jen pár vteřin potom se s hlubokým zamručením, kombinovaným tlumeným výkřikem Nány, udělala i Paní Gita.
Paní Jil rajtovala na umělákovi, kterého měl Blonďák připevněného na zádech a přitom mu rejdila zvláštním, zahnutým umělákem v zadku. Byl velmi dlouhý a Paní Jil ho postupně zatlačovala dál a dál, až tam byl celý. Slezla z Blonďákových zad, nechala ho sednout na tvrdou židli a nasedla na jeho tvrdého ptáka.
Ještě chvíli a zhroutila se mu na hrudník. Blonďákova hlava se zvrátila dozadu a tiše zasupěl.
Paní Jil ho vášnivě políbila.
Najednou tu bylo šest vyčerpaných a šťastných lidí. Šest, protože Paní Gita zatím udělala Nánu rukou.
"Děcka, pojďte si dát trochu vína..." Navrhla Paní Gita a dodala:
"A otroci ho dostanou do krmítek! Po čtyřech pochodem vchod!"
Opravdu jsme dostali víno do krmítek.
Paní Gita se dobře bavila, když si ťukla s Paní Jil a my museli trochu upít z krmítek.
"Víte co teď oslavujeme, otrůčci moji?" Zeptala se Paní a pohladila nás prsty u nohou ve vlasech.
"Nevíme, Paní Gito." Odpověděly jsme v akordu.
"Slavíme toho víc, ale to hlavní je, že se budete zítra stěhovat!"
Obě jsme zbledly a Dámy se rozesmály.
"Budete se stěhovat k Paní Jil. Tedy správně do našeho starého bytu a Paní Jil upravíte dva pokoje vedle skladu, aby to ke mně neměla daleko, když už tu bude napořád. Ode dneška je naší společnicí."
Poděkovaly Jsme Paní Gitě a políbily jí nožky.
Byla to krásná oslava. Paní nám dopřála do misek spoustu dobrot.
Když jsme ji ukládaly do postele, zabručela jen: "Už abyste bydlely samy. Maminku nenecháte bez dozoru ani zašukat..." A usnula.

KONEC TŘETÍHO DÍLU

Násobky štěstí III./23.

Probudila jsem se skoro v poledne. Rychlá sprcha a ohlášení se U Paní Gity.
Seděla právě v křesílku v jídelně a debatovala o něčem s dvěma Dámami.
Políbila jsem jí nabídnutou nožku a vzorně se v kleče napřímila.
"Vyspaná, Dáší?" Otázala se uvolněně.
"Ano, Paní Gito."
"Výborně. Dnes budeš s Nánou dole. Dámy si vymyslely malý experiment ve scifárně."
Asi jsem mírně pobledla.
"Ne, neboj. Ty budeš jen jako technická podpora." Utěšovala mě. "Na své si přijdeš až večer. Zamluvila si Tě Paní Gábina. Budeš jí dělat figurínu."
Paní Gita se usmála, když viděla, jak jsem zbledla.
"Vidíte, Dámy? Ona si myslí, že ví co ji čeká."
Dámy začaly rozebírat fakt, jestli má otrok právo něco odmítnout.
"Ano, ale musí zaplatit jinak. Alespoň v tomto domě." Uzavřela Paní Gita a poslala mě na snídani.
Snídala jsem oběd, přitulení a políbení od Alice.
Nána už čekala ve scifárně. Vrtala se v počítači.
Dámy si vymyslely pokus na pěti otrocích, kteří odmítali, nebo nezvládali některé výchovné praktiky.
Jelikož součástí stroje byla i psychokukla, předaly Dámy své požadavky Náně.
Nána musela pro každého otroka sestavit program.
Nějak podivně se u toho usmívala.
Na moje dotazy, čemu se usmívá, mi řekla, že nás čeká zajímavé odpoledne. Prý se ale nemusím bát, půjde o jednorázovou hypnózu, která se smaže po určitém specifickém podnětu.
"Jako ta moje tenkrát?" Vzpomněla jsem si na epizodu s westernovou hudbou.
"Ne. Ty jsi měla hlubokou hypnózu. Ostatně, měla by fungovat stále."
Otřásla jsem se.
Nána ukončila svou práci a řekla mi ať se připravím, kdyby se některý otrok zjančil.
Prvním adeptem "převýchovy" byl jeden z otroků Paní Gábiny. Bál se všech bacátek. Hrůzu měl i z lehkých důtek.
Pomohla jsem mu se svlečením a byl odeslán dovnitř scifárny. Netušil, že jeho Paní a další Dámy ho sledují skrz jednostranně průhlednou stěnu.
Došel do kruhu, kde ho uchopil manipulátor stejně jako nedávno mě.
Nyní jsem mohla sledovat celý proces jako divák. Otrok křičel strachy. Dokud mohl.
Asi za dvacet minut ho klec dovezla na konec trasy. Velmi jsem se podivila, jak lehké zamlžení a světelné efekty dokážou změnit vnímání reality. Za těch dvacet minut totiž "subjekt" změnil polohu asi o dvanáct metrů.
Mně o tehdy připadalo, že jsem se přemístila o kilometry daleko.
U konce stála ženská postava v latexu s překrásným diadémem a šperky.
V ruce třímala krátký bič.
Klec se otevřela a otrok v nové uniformě vystoupil ven a poklekl před Dámou.
"Kdo jsi?" Zeptala se.
"Jsem váš otrok, Císařovno Li-An."
"Jaký je smysl tvého života, otroku?"
"Sloužit vám věrně do konce svých dnů, Císařovno."
"Co miluješ nejvíc na světě, otroku? Co tě udělá šťastným?"
"Váš bič, Císařovno, vedený Vaší rukou."
"Otoč se a opři se o stěnu!"
Otrok se otočil a Císařovna se napřáhla.
Bič dopadl na otrokova záda.
Vykřikl bolestí.
Další šlehnutí.
S údivem jsme sledovaly, jak otrokovi tvrdne jeho pták.
Už měl na několika místech roztrženou uniformu. Křičel bolestí a přitom byl vzrušený na maximum.
Přišel poslední zásah. Přesně mezi stehna a zadek.
Otrokovi povolila kolena a z jeho ocasu začalo stříkat sperma. Současně se otřásal pláčem a v orgasmických křečích.
Paní Gábina na to koukala s otevřenou pusou.
"Neuvěřitelný!"
Paní Gita se usmála. "Samozřejmě je to pouze mělká hypnóza, která zmizí, když hypnotizovaný projde dveřmi."
"Můžeme to zkusit?" Optala se Paní Gábina.
"Jistě. Postav se do chodby, asi dva metry za dveře. A buď na něj hodná. Bude v tom mít chvíli zmatek."
"Ví co dělal?"
"Ví. A to mu dá nejvíc zabrat."
"Tak jo. Dostane milovanou odměnu. Můžu použít některou z heren?"
"Samozřejmě."
Paní Gábina odešla do chodby.
Císařovna vyzvala otroka, aby vstal.
Provedl ihned rozkaz a políbil nastavený bič.
Celou dobu jsem přemýšlela, čím je mi Císařovna tak povědomá. Ty pohyby, ten hlas zastřený maskou...
"Jsem spokojena! Jdi! Tam za těmi dveřmi je tvůj další život!" Řekla Císařovna a ukázala na otevírající se dveře.
Otrok vyšel ven ze dveří jako ve snách. Prošel koridorem, otevřel dveře do chodby a když uviděl Paní Gábinu, málem omdlel. Stála jsem za ním a zachytila ho.
"Paní Gábino, já... Já jsem... Auuu, moc se omlouvám. Prosím odpusťte mi..."
Paní Gábina k němu přistoupila a velice něžně ho pohladila.
"Jsem s tebou moc spokojená. Vím že jsi nemohl jinak. Zasloužíš odměnu. Pojď se mnou. Dnes už ti nikdo nebude ubližovat."
Vzala ho za ruku a odváděla jako malé dítě.
Ostatní Dámy na to koukaly v úžasu.
"Gito, opravdu to funguje i na osoby se silnou vůlí?" Zeptala se Madam Anna.
"Téměř na sto procent!" Odvětila Paní Gita.
"Můžu to vyzkoušet na sobě?"
"Pokud se nebojíš, tak ano."
" Tak já to zkusím. Dostanu taky tak pěkný obleček s číslem?"
"Dostaneš obleček jaký budeš chtít." Řekla Paní Gita a něco Náně pošeptala.
Nána pokývala hlavou a usmála se.
"Tak rudo zlatý s hvězdičkami prosím." Zasmála se Madam Anna.
"Bude to pár minut trvat, Madam." Odvětila Nána a zběsile něco datlovala do počítače.
"Prosím, můžete vstoupit."
Madam Anna vešla dovnitř.
Vše probíhalo stejně jako předtím s otrokem. Z klece však vystoupila stále stejně sebevědomá Madam Anna. Navíc v překrásné latexové uniformě.
Paní Gita k ní vyslala jejího otroka.
"Nechceš nám ukázat, jak si hraješ s otroky, Aničko?" Otázala se Paní Gita nevinně.
Madam Anna se usmála a postavila si otroka proti sobě. Pak mu sáhla na hrudník a zmáčkla bradavku.
V dojemné shodě se zkroutila Madam i její otrok.
"Ouuuuu!" Hekla Madam Anna a třela si svou bradavku. "Co to je?"
"Reverzní psycho léčba. Co uděláš ty někomu, sama pocítíš."
Madam pohladila otroka po vlasech jako maminka své dítě.
"Hmmmmm, to je příjemné, takhle hladit sama sebe..." Zavrněla.
"Chceš zkusit bičík?" Nabídla Paní Gita svůj bičík.
"Hmmm, jo, chci! A nebo ne!"
Poklekla na jedno koleno, přes druhé si ohnula otroka a široce se rozmáchla.
PLÁC!
"Jííauuu! Ta sedla!" Hekla, pustila otroka, vstala a začala si třít zadek.
"Doufám, že tam nebudu mít jelito!"
"Nebudeš. Vše se odehrálo jen v tvé hlavě, Aničko."
"Ufff. A opravdu to přejde, až projdu dveřmi?"
"Zkus to."
Madam prošla do chodby, strkala svého otroka před sebou a švihala ho do zad bičíkem. Asi metr za dveřmi se zastavila. Švihla otroka mnohem silněji.
Otočila se na nás a široce se usmála.
"Funguje to!"
Vrátila s poděkováním Paní Gitě bičík a s otrokem před sebou odkráčela chodbou pryč.
Další experimenty byly vcelku podobné, ale nakonec jich bylo víc, takže večeře proběhla bez nás.
Paní Gita nakonec vše rázně ukončila s příslibem zítřejšího pokračování a když Dámy se svými zmatenými otroky odešly, odvedla nás na večeři.
Pak mě čekal ten nepříjemný úkol.
Přesně ve 20:00 jsem zaklepala na učebnu Paní Gábiny.
Otevřela mi a pozvala mě dál.
Připoutala mě k lůžku a a chvilku přivedla šest dalších Dam.
Přednáška o možnostech netradičního využití spodku těla otroka byla velmi náročná a bolestivá. Neobešla se totiž bez dilatátorů, elektrického proudu, masáže prostaty a dalších praktik.
Uslzenou mě pak osobně Paní Gábina vrátila Paní Gitě s poděkováním.
Paní Gita si mě vzala stranou a ptala se, jestli jsem v pořádku.
Přisvědčila jsem že ano a že za několik minut v koupelně budu úplně v pořádku.
"Tak mazej. Budeš mít ještě jedno představení. Přijdeš jako liška a ocas si dáš na ten velký kolík."
Ani ne za dvacet minut jsem se hlásila v kostýmu u Paní Gity.
Dala mi tác se zákusky a poručila mi obcházet Dámy a nabízet.
Vešla jsem do sálu a uslyšela zachichotání.
Došla jsem k první Dámě a nabízela zákusky, když mě jiná Dáma chytla za ocas a zahýbala jím.
Kamkoliv jsem se pohnula, někdo mě tahal za ocas. Měla jsem co dělat, aby mi kolík nevypadl.
S prázdným tácem jsem se vrátila do přípravny. Paní Gita mi utřela znovu uslzené oči, protože jsem námahou neudržela slzy.
"Vedla sis skvěle, Dáší. Teď půjdeš do sálu bez tácu a předvedeš pěkný liščí taneček. Neboj, hudbu dodám."
Když jsem stanula na stupínku, začala hrát hrozně ucouraná hudba. Zkoušela jsem se svádivě prohýbat, nabízet se, vrtět zadkem... Vyvolávalo to salvy smíchu.
Paní Gita mě po první melodii zastavila a vyhlásila soutěž o nejlepší liščí taneček.
Každý otrok měl předvést nějakou kreaci.
Byla z toho zábava opět do pozdních hodin.
Měla jsem co dělat, abych v sobě našla dost sil na svlečení, odlíčení a umytí.
Vlezla jsem do klece a přitulila se k Alici.
Zavrněla jako kočka.
"Kde jsi byla, celé odpoledne?" Zašeptala jsem jí.
"Kousek od tebe, Dášeňko."
"Kde?"
Zachichotala se.
"Já se ti v tom latexu s diadémem a bičem nelíbila?"
"Ty? Tos byla ty?"
"Asi požádám Paní, aby mi tě poslala pěkně v kleci. Hihihi."
Pochechtávala se ještě když jsem usínala.

Násobky štěstí III./21.

Probudila jsem se jako většinou - jako první.
Bylo ještě brzo a tak jsem si sedla do kuchyňky a četla si knížku, kterou jsem dostala pod stromeček.
Zabrala jsem se do ní a tak jsem doslova nadskočila, když na mě sáhla ruka.
Byla to Paní Gita. Usměvavá, rozevlátá a v dobré náladě.
Chtěla jsem jít udělat snídani, ale zatlačila mě zpět, ať si čtu.
Uvařila nám oběma kávu.
Cítila jsem na sobě její oči. Dlouho mě pozorovala. Znejistilo mě to a zeptala jsem se, jestli se mám obléct.
Nástup na snídani byl poslední dobou vždy bez oblečení.
"Ne. Dáší. Jen tě tak pozoruju a přemýšlím, co a jak dál. Za dobu co jsi tu, jsi toho zažila víc, než jiní za půl života, včetně svatby."
Natáhla ruku a prstem se dotkla své značky nad mým levým prsem. Láskyplně ji pohladila a sjela kousek níž, kde pomalu mizel žlutozelený zbytek modřiny.
"Musím dát pozor, abych si tě nepoškodila. Takové obrázky jsou pro mě obrovská vzácnost a jizva by..."
"Dobré ráno, Paní Gito, ahoj Dášo." Ozvalo se ode dveří a Alice si klekla vedle mě.
Paní Gita ji pohladila po vlasech, tváři a také sjela na svou značku nad Aliciným prsem.
Hladila ji něžně prstem, jako by se bála, že ji smaže.
Připadalo mi, že chce něco říct, ale bojí se toho.
I Alici udělala kávu a ještě chvíli otálela. Pak jako by se chystala skočit do hluboké vody, se nadechla a pomalu ze sebe dostala:
"Vy moji dva andílci. Chci, abyste věděly, ze vás obě mám strašně moc ráda. Vím že vám ubližuju. Vím jaké si prožíváte občas těžké chvíle. A také vím, jaké to je, žít pouze na povel.
Proto jsem se rozhodla vám dát nabídku. Můžete ji přijmout, můžete ji odmítnout. Žádná vaše volba mi nijak neublíží.
Takže: Pokud byste toužily po soukromí, mohu vám v městečku najmout byt. Sem byste docházely jen jako do práce.
Pokud odmítnete, zůstane vše při starém."
Paní Gita se zvedla, setřela si slzu a odešla z kuchyňky.
Pohlédly jsme s Alicí na sebe. Ta se ke mně přivinula, políbila mě a tiše mi řekla, že co se týče jí, zůstane. Vždyť jsme tu doma.
Pohladila jsem ji a přikývla. Opravdu už jsem si nedovedla představit žít jinde.
Paní Gita se vrátila asi za čtvrt hodiny a z vlasů jí kapala voda. Vypadala, jako by ji ten návrh stál mnoho sil.
Sedla si na svou židli a zkoumavě nás pozorovala.
Zadívala jsem se jí do očí. Byl v nich strach mísený smutkem. Strach mámy, která se bojí, že jí i další ptáčata vyletí z hnízda.
Sáhla jsem pro bičík, který si odložila na stůl.
Podala jsem jí ho vzorně na obou dlaních a pevně řekla, že tady jsme doma a odtud odejdeme jen z Její vůle a na její výslovný rozkaz.
Vzala bičík, prohlédla si ho a položila zpět na stůl. Třásla se jí brada a z očí tekly slzy.
"Děkuju vám, vy moje drahé holčičky. Já..."
Utekla z kuchyně a vrátila se za hodnou chvíli.
Usměvavá, rozzářená. Jako by omládla o dvacet let.
Udělaly jsme s Alicí snídani a zeptaly se, jak si ji máme naservírovat my dvě.
"No to je mi otázka! Přece do misek. Rohlík s paštikou krmítkem neprotlačíte!" A rozesmála se, až začal cinkat lustr.
To asi probudilo Nánu.
Nemytá a nečesaná vběhla do kuchyňky a blekotala omluvu.
Paní Gita se rozesmála ještě víc a požádala nás, ať jí pomůžeme Nánu umýt, když to neumí sama.
Dovedla ji do koupelny a za ruce pověsila na kladku.
Pak nám podala kartáče a mýdlo.
"Vydrbat! Pořádně a všude!"
Vrhly jsme se na Nánu a dřely ji kartáči.
Ječela, kvílela, smála se a znovu ječela. Pak chvíli prskala, protože jí Paní Gita vydrbala zubním kartáčkem a mýdlem zevnitř celou pusu a jazyk.
Když jsme se vrátily ke snídani, poručila Paní, ať dáme Náně snídani do krmítka. Tedy jogurt.
Nána byla celá rudá a pořád divně kroutila pusou. V nestřežené chvíli pípla, že nemá žádnou chuť. Pořád prý cítí mýdlo.
Snědly jsme snídani a po tréninku našich prdýlek jsme šly připravit všechny pokoje na provoz.
Povléct postele, roznést ručníky, deky a jiné náležitosti.
To mi s Alicí zabralo celé dopoledne.
Nána pracovala dole. Bylo tam práce jako na kostele.
Po obědě jsme jí šly pomoct a tak vzniklo celkem šest hracích místností se základním vybavením.
V jednom sklepě vznikla půjčovna a prodejna hraček. Tu měla vést Paní Jil, případně některá z nás, domácích.
Schody jsme večer vylezly málem po čtyřech.
Já ani neměla hlad, ale Paní Gita mě donutila sníst celou večeři.
Dovedla nás s Alicí večer do klece, políbila a pečlivě osobně zapnula do řetízků.
Ještě nám hodila přes klec tylový povlak, aby nás prý nerušila světlem a odešla.
Tu noc by mě nezbudilo světlo ani z halogenu.

Násobky štěstí III./19.

Když nás ráno Paní gita odpoutávala, byly jsme ještě napůl v říši snů.
Asi jsme nereagovaly dost rychle, protože nás Paní Gita začala švihat bičíkem.
Byla nějaká nevrlá a popudlivá. Pokusily jsme se v koupelně políbit a obě nás to stálo dvě jelita na zadku.
"Dělejte, vy dvě moje rajdy, nebo s vámi zatočím." Seděla přitom Náně na zadku a bavila se cvrnkáním bičíku o Nániny kulky. Ta jen kvíkala.
Byly jsme umyté a připravené jít na snídani.
"Alice, klekni si před potěšitele. Dášo, ty si na něj lehni na břicho, ať máš kozy volné."
Lehla jsem si a Paní Gita dala Alici do rukou podtlakové nástavce na celá prsa.
Zapnula vývěvu. Tentokrát mě vůbec nešetřila. Cítila jsem, jak se mi prsa nalévají.
Sundala mi klícku i s kroužkem, vytáhla tenký provaz a podvázala mi koule, které okamžitě vytáhla dolů.
"Dášo, co tvoje produkce mrdky?"
"Stále velmi velká, Paní Gito."
"No, tak to je dobře."
Přejela rukou po mém zadku. Prohlížela si mě, osahávala od prstů u nohou, až po vlasy.
Připoutala mi ruce k tělu a nohy k potěšiteli.
"Před několika dny mi byla nahlášena tvoje lenost. Myslím, že nastal ten správný okamžik na potrestání.
Udělala jsi mi ostudu před Sestrami. To si zaslouží pořádný trest."
Ze skříňky vytáhla řemeny a vší silou mi jimi stáhla prsa mezi tělem a nádobami.
Zaúpěla jsem bolestí.
Oběma podpažími mi protáhla silný provaz, jako jakési opratě.
Nána donesl z velké koupelny lízací křesílko s polohovatelným sedákem i opěradlem a strčil mi ho k hlavě.
Paní Gita se na něm uvelebila s doširoka roztaženýma nohama, které si chodidly zavěsila do úvazků na mých prsou. Byla to váha a bolelo to.
Dala mi klín k obličeji.
"Dášo, dnes tě potrestá tvá žena, protože je za tebe zodpovědná. Pokud provede něco ona, budeš trestat ty ji a budeš zodpovědná za správné potrestání. Rozumíš tomu?"
"Ano, Paní Gito. Rozumím." Řekla jsem s námahou, protože jsem se musela velikou silou nadzvednout z jejího klínu a v tu chvíli jsem nemohla dobře dýchat.
"Ty tomu taky rozumíš, Alice?"
"Ano, Paní Gito. Rozumím."
"Výborně. Tady máš písemné pokyny. Až si je přečteš, začni."
Slyšela jsem šustění papíru.
"Dášo, ty mi teď ukážeš, co všechno jazykem dovedeš. A koukej se snažit!"
Měla jsem nos v její vlhké brázdě. Začala jsem pomalu ohledávat jazykem hřiště, když přišla první rána. Těžkým karabáčem na záda. Skoro mi vyrazila dech.
Paní Gita pochvalně zamručela.
Rozdělovala jsem jazykem jednotlivé pysky od sebe a občas zajela až k poševnímu vchodu. Přilétly dvě ostré rány na zadek. Asi rákoska. Hned na to šlehnutí do koulí. Jedno stehno, lýtko...
Skoro každá rána dopadla jinam než předešlá. Neměla jsem možnost se připravit a tak jsem sebou trhala a občas Paní Gitě zaryla nosem do kundy.
Síla ran se zvyšovala, ale tempo zůstávalo stejné. Přesně takové, abych si plně uvědomila bolest předešlého úderu.
Lízala jsem jako o život. Cumlala poštěvák, zajížděla jazykem až do pochvy. Do vší tébolesti mi Paní ryla nehty nohou zboku do prsou a dloubala mě do žeber.
Trvalo to strašně dlouho, než jsem si svým jekotem vyřvala záplavu šťávičky a strašnou bolest, protože mi Paní strhla v extázi oba ouvazky z prsou.
Paní vydýchávala a já ještě dokončovala svůj úkol, tedy něžně ukončit lízání, když se znovu vzepjala, hodila mi nohy na záda a pokřtila mě další dávkou.
"Ááá... Dášo... ty zvíře...ufff. To se ti teda povedlo. Alice, pojď mě vystřídat!"
V pár vteřinách se mi před očima vyměnily klíny.
"A teď pěkně vylížeš svou ženu za to, že ti umožnila mě tak hezky potěšit!"
Alice už byla tím výpraskem dost rozdělaná, takže to netrvalo moc dlouho a dostal jsem dnes už třetí dávku.
Alice zasténala a její paty se mi zaryly do zad tím mi zamáčkla pusu i nos do své kundy.
Nemohla jsem dýchat. Cítila jsem trhání Alicina těla, slyšela její sténání a pak vše zčernalo.
Facka
Druhá facka
"Vstávat! Budíček!"
Cítila jsem jak se mě někdo snaží otočit. Otevřela jsem oči.
"Je to dobré. Už kouká." Řekl hlas Paní Gity.
Pokusila jsem se slézt z potěšitele, ale nohy mě neudržely a klekla jsem si.
Rozdýchávala jsem. V tu chvíli mě napadlo, že když klečím, měla bych poděkovat a tak jsem políbila Paní Gitě obě nohy a poděkovala za potrestání Pak jsem políbila Alici obě ruce.
Alice mi zajela rukama do vlasů.
"Vidíš, Alice, jaký jsi dostala poklad? A tobě se to taky líbilo, že? Viděla jsem, jak tě ten výprask vzrušil..."
"Ano, Paní Gito. Bylo to velmi zajímavé."
"Tak umýt a hajdy na snídani, děvčata."
Alice mi pomohla na nohy a omlouvala se mi za to přidušení. Usmála jsem se na ni a spojil nás dlouhý polibek.
Paní nám dovolila snídani u stolu.
Trénink análu byl trošku méně nepříjemný. Ale pořád jsem cítila nepříjemný tlak uvnitř. Hlavně na prostatu a na semenné váčky.
Když jsme si procvičily kadítka a chtěly jít pracovat do sklepa, zastavila nás Paní na chodbě.
"Holky, dnes do sklepa nepůjdete. Na plánovanou akci se přihlásilo víc Dam a budeme potřebovat víc pokojů. Musíte si pohnout s pokoji na druhé straně chodby. Tím zdvojnásobíme kapacitu.
Náno, ty všude připravíš rozvod elektřiny a sestavíš v nových pokojích ty velké klece pro dva a tři otroky.
Taky musíme vyřešit problém s toaletami."
"Paní Gito, toalety už jsou částečně vyřešené. Při pracech ve sklepích jsem udělal rozvody vody a odpadů do každého z budoucích pokojů a mám vše nachystáno i na stávající pokoje." Zahlásila Nána.
Paní Gita jí poděkovala a zrovna dala lehkou facku.
"To máš za ty rody. Pamatuj si: Moji otroci musí mít život jako písničku. Samé la, la, la. Jako facku jsem dostaLA, Paní jsem za ní ruku políbiLA, o trest jsem požádaLA... Rozumíš, Nanynko?"
"Ano, Paní Gito. Prosím o trest za mou chybu." Řekla Nána a políbila Paní ruku.
"To jsem ti hezky napověděLA. Že, Nany?!"
"Ano, Paní Gito. Děkuji vám."
Paní se rozhlédla a odfrkla: "Tak mazejte makat. Za čtyři dny tu máme velkou akci."
Ve třech nám to šlo rychle. Pokoje už byly vybílené, takže jen vydrbat dlažbu, sestavit nábytek a klece, položit koberečky... Nána instalovala a zapojovala záchodové mísy a malá umyvadla a dávala dohromady klece.
Největší klec byla v pokoji číslo dvacet.
Čtyři metry dlouhá, dva metry vysoká a metr dvacet široká. Dala se snadno přebudovat na čtyř, šesti, nebo osmimístnou. Ovšem osmimístná už byla hodně nepohodlná.
Oběd byl rychlý, odpoledne jsme pracovaly až do úmoru a Paní nás nechala.
Přišla pro nás až pozdě večer. Dostaly jsme večeři v sedě u stolu a po rychlé hygieně jsme byly odeslány do hajan, tentokrát bez zapojení do ochranného systému.
Alice mi strčila zadek do klína a okamžitě usnula.
Mě všechno bolelo od výprasku, tak mi to chvilku trvalo.

Násobky štěstí III./17.

Vstali jsme s Alicí brzo, abychom se stihli po dovolené zcivilizovat.
Přesně v sedm ráno jsme klečeli nazí před Paní Gitou, ruce za zády a vodítka na ramenou.
Paní Gita se usmála a podala nám pásy.
Zamkli jsme se a odevzdali klíčky.
Paní si je dala na řetízek.
"Tak jaká byla dovolená? Užili jste si ji? Až se nasnídáte, pomůžete Rudolfovi, teda vlastně Náně ve sklepech a po obědě se proměníte ve zkušební morčata.
Podala nám oblečení.
Už jsem zase byla Dáša.
Aby ten začátek stál za to, dostaly jsme snídani do krmítek.
Trochu jsem si odvykla a tak mi snídaně dala trochu psychicky zabrat.
Po snídani a úklidu jsme sešly do podzemí.
Bylo jasné, že Nána dostala zásilku ze své firmy, protože dole byla spousta nových věcí.
Nastal opět kolotoč rozbalování, montování, sesazování a dalších procedur. Dřely jsme, až z nás stříkal pot. Ale zvládly jsme zhruba vybavit další tři učebny do školy otroků.
Oběd byl rychlý a po něm nás Paní dovedla do bunkru.
Tam se to hodně změnilo.
Paní nám poručila sundat pásy cudnosti a řekla ať jdeme před ní.
Vešly jsme s Alicí dovnitř.
Sál plný strojů ozářený slabým modrým světlem
Dveře za námi se zabouchly.
Otočila jsem se a... Nebylo tam jejich ovládání!
Světlo se změnilo na červené.
"Subjekt číslo jedna. Svlékněte se. Vstupte do svítícího kruhu a rozpažte! Deset, devět, osm..."
Vstoupila jsem do kruhu a rozpažila.
Odpočet skončil a stroj vedle mě se pohnul. Dvě ramena zacvakla mohutné objímky kolem mých zápěstí.
Stroj mě zvedl a otočil.
Kolem mých kotníků se zacvakly další objímky. Velká objímka mě sevřela v pase. Pokusila jsem se pohnout.
"Neklaďte odpor. Je to zbytečné!"
Kovový hlas bez jakéhokoliv citu.
K tomu barva osvětlení a stroj... začala jsem se bát. Dokonce potit.
"Otevřte ústa!" Proti mě vyjelo jiné rameno. Vrazilo mi do obličeje podivnou masku s náústkem.
Přisálo se mi to k obličeji a zakrylo i uši.
"Probíhá skenování subjektu."
Něco se mi přisálo na bradavky a potom i na celá prsa. Tah vývěvy byl dost bolestivý, ale ne příliš.
Něco mi obejmulo přirození a něco jiného se mi vecpalo do zadku. Po celém těle se mi rozjely drobounké bolavé jehly.
"Zatínáním svalů se zvyšuje vaše bolest." Ten hlas už mě začínal štvát.
"Vaše nové zařazení - otrok Císařovny Xintury. Přísahejte věrnost Její excelenci." Náústek mi vyjel z pusy.
"Ne. Patřím Paní Gitě." Odpověděla jsem naštvaně.
"Špatná odpověď. Vzpurný otrok."
Přísavky z prsou zmizely a zůstaly jen na bradavkách.
Něco na mě stříklo. měla jsem strach z bolesti, ale nebylo to zlé. Asi jako sprcha. Několikrát za sebou a já to cítila méně a méně. Zároveň jako by se mi něco lepilo na kůži.
"Nové zařazení - převýchovný tábor vzpurných otroků, cela 8. Provádím přesun."
Stroj mi složil nohy k sobě a ruce mi připažil. Najednou povolily a zmizely všechny objímky.
Pak mi z hlavy zmizela ta kukla i přísavky z bradavek. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Byla jsem v těsné kleci.
Mohla jsem jen stát a dýchat.
Na uši mi sjela sluchátka.
Znovu se ozval hlas: "Její excelence, Císařovna Xintura je úžasná bytost. Miluje tě. Tvůj vzdor je zbytečný. Podvol se." A podobné texty. Pořád dokola a čím dál silněji.
V duchu jsem si opakovala: "Miluju svou ženu Alici a patřím Paní Gitě. Alici...Gitě... Alici...Gi...
Klec se otevřela. Opatrně jsem vykročila ven. Klec se zavřela a odjela do tmy. Rozsvítilo se.
Stála tam Paní Gita s Nánou.
"Tak co? Jak sis to užila, Dášeňko?" Zeptala se Paní.
Otřásla jsem se.
"Brrr. Paní Gito, bylo to hrozné. Ani ne bolestivé, ale obrovská zátěž na psychiku."
"Takže myslíš, že se to bude scifákům líbit? Tohle je jen jeden z dvaceti pěti scénářů. Ostatně, jak se Ti líbí tvá nová uniforma?"
Prohlédla jsem se v nastaveném zrcadle.
Měla jsem na sobě cihlově rudý, skvěle padnoucí catsuit s X a pětimístným číslem na prsou.
"Co je to za materiál, Paní Gito?"
"Je to něco jako umělý latex. Stroj ho na tebe nastříkal v deseti vrstvách."
"A jak se z něho dostanu ven?"
"Nůžkami. Ale netrap se tím. Ten materiál dlouho nevydrží. Ale dá se recyklovat."
Ze tmy se ozvalo hučení a před nás přijela klec s Alicí.
Také na sobě měla catsuit, ale modrý.
Dali jsme jí chvilku na uklidnění, protože se trochu třásla.
Její dojmy byly také velmi emotivní. Dokonce prohlásila, že do "scifárny" by pouštěla lidi jen po pěti klistýrech.
"To je dobrý nápad!" "Zvolaly zároveň Paní Gita i Nána.
"Přidám tam čisticí jednotku. To nebude složité..."
Znovu jsem se otřásla. Nána byla ďábel.
Paní Gita vytáhla nůžky a na zádech nám "uniformy" rozstřihla.
Svlékly jsme si je a Paní nám řekla, ať zatím zůstaneme nahé.
Ale pro pořádek nám podala naše pásy.
Odešly jsme ze scifárny a probíraly jsme co a jak. Bylo to zajímavé, ale mě to moc neuchvátilo. Bylo to až děsivě neosobní.
"Náno, kde jsi vzala ty stroje?" Zeptala jsem se.
"To jsou stroje pro automobilový průmysl." Odpověděla mi Nána.
"A vyrobily nám dvě hezká barevná autíčka!" Zasmála se Paní Gita a zamířila do ordinace.
"Dášeňko, je čas platit dluhy!" Řekla mi s úsměvem.
"Ano, Paní Gito. Jsem připravena." Odvětila jsem.
"Ale bude je platit i tvá žena!"
"Sice nevím za co, ale zaplatím." Hrdě řekla Alice.
"Výborně!" Zasmála se Paní Gita a před každou z nás postavila veliký anální kolík.
"Tak ať už je tam! Nespěchejte, ať si nenatrhnete prdelky. Ale bude tam!"
Obě jsme se na ty obludy podívaly asi dost zaraženě, protože Paní Gita nasupeně prohlásila, že lubrikant je na poličce.
Namazala jsem si anál i kolík a začala ho pomalu zasunovat. Až k bolesti. Pak povytáhnout a znovu. A vždy o kousek dál. Už to začínalo opravdu bolet, když jsem ucítila, jak svěrač překročil největší průměr a začal se stahovat. Zároveň přišla chvilka paniky, že bych ho nemusela dostat ven.
Zamáčkla jsem kolík až nadoraz a prstem projela po svěrači, jestli správně sedí.
Cítila jsem se strašně plná.
Tiché "Mmmm... uf!" mi oznámilo, že Alice už je taky ucpána.
"Abyste věděli, milánkové, Já sama fist miluju a vy ho budete milovat taky! Budete moji dva maňásci. Teď se postavte a dělejte svou normální práci. Tedy úklid."
Začaly jsme uklízet, ale nešlo se na nic soustředit. Bylo to podobné jako tenkrát s trestným "jelitem".
Ne tak silné, ale přeci jen nepříjemné.
Cítila jsem tlak na prostatu, pánev, páteř a podbřišek a strašnou chuť čůrat. Ale vyšlo ze mě jen pár kapek.
Alice se mi věčně motala do cesty a každou chvíli něco upustila.
Paní Gita nás povzbuzovala a každou chvíli chtěla znát naše pocity.
Už to bylo půl hodiny, hodina, hodina a čtvrt... Už jsme měly zatnuté zuby a čas se úplně zastavil.
"Stačí. Vyndat!" Nařídila Paní.
Opatrně jsem začala kolík táhnout ven. Tlak přešel do bolesti. Pak to mlasklo a kolík byl venku.
"Výborně, holčičky. Takže ode dneška budete každý den po snídani na 20 minut aplikovat kolíky. Tyhle kolíky.
Časem přejdete na ještě větší, ale nebudeme spěchat. Bude to hodně práce, ale myslím, že moje něžné ruce si takové živé rukavičky zaslouží."
Odsouhlasily jsme jí to a byly odvedeny na večeři.
A po večeři do klece.

Násobky štěstí III./15.

Probudila jsem se dřív než ostatní.
Alice spala stulená do klubíčka a zadkem ke mně.
Jelikož na kleci svítila dioda výstrahy, tak jsem ležela a přemýšlela.
Honilo se mi hlavou kde co.
Konečně se probudila Paní Gita a když mě uviděla, jak se stavím na čtyři, vypnula mi klec a prstem mě pozvala k sobě.
Nechala mě sednout vedle sebe a chvilku jsme vedly podivnou pantomimu. Nána spala jako mrtvola.
Nakonec Paní vstala a mávla na mě, ať jdu za ní.
Potichu jsme se vytratily z ložnice.
V kuchyňce jsem Paní udělala kávu a snídani a pak se odhodlala k tomu, nad čím jsem už den přemýšlela.
Přinesla jsem si prosicí dečku, klekla jsem si a políbila Paní nohy.
"Copak se děje, Dáší? Něco jsi provedla?"
Zeptala se Paní zmateně.
"Nejsem si ničeho podstatného vědoma, Madam. Jen bych vám chtěla vyprávět krátký příběh a na konci vznést až nehoráznou prosbu."
"To zní zajímavě! Tak povídej."
Vyprávěla jsem Paní Gitě o mém vánočním snu a o Aliciných slovech. Na závěr jsem Paní poprosila, jestli bychom si nemohli udělat také takové Vánoce. Nabídla jsem Paní Gitě, že vše zaplatím a zaplatím i svou kůží, jen aby Alice si mohla užít trochu štěstí.
Paní Gita se zamyslela a pak mě dojatě pohladila po vlasech.
"Ty moje sladká Dášo. Ty na svou dobrotu jednou dojedeš. Ale máš dobrý nápad. Uděláme si takové Vánoce hned zítra. A platím je já.
Ale jednu podmínku mám. A bude tě to bolet."
"Chcete donést Vaši rákosku, Paní Gito?"
"Ne, teď to nech plavat. Promluvíme si o tom po Vánocích. Dnes tedy budete uklízet, až se z vás bude kouřit. Až se ti dva probudí a zcivilizují, dojdeš do lesa pro malou jedličku a dáš ji do vlhkého kouta u garáže, aby zbytečně nevysychala. Já zajedu na nákupy. Mám ti něco koupit pro tvou ženu? A nebo ne. Pojedeš na nákup se mnou. Pro stromek zajdeš odpoledne."
Ještě chvíli jsme probíraly detaily, když se do kuchyně vřítily Alice s Nánou. Obě brzdily už v kleče a Alice se omlouvala za zaspání. Paní Gita se zamračila a otráveně pronesla: "No jo, no. Všechny stejné. Jedna mi dělá ostudu na návštěvě, druhá lenoší doma. Asi budu muset vymyslet nějaké pořádné tresty."
Bylo vidět, jak jí cukají koutky a má co dělat, aby se nesmála.
"Takže Alice a Nána perfektně vypucují obývák, jídelnu a kuchyňku. A za trest bude zítra půl dne půst. Dáša si vezme vycházkové šaty, punčochy a kožíšek a pojede se mnou do městečka. Vy dvě si vezmete kostýmy lišek i s těmi velikými ocasy."
Bylo to zvláštní. Po půl roce jsem byla mezi lidmi. Paní Gita mě vybavila penězi, ať můžu Alici koupit nějaké dárky podle svého vkusu a domluvily jsme se, že se v poledne setkáme u banky.
Šla jsem a vybírala. Nakonec jsem koupila víc dárků, protože byly všude výrazné povánoční slevy.
Sice na mě prodavačky koukaly jako na pitomou slepici, když jsem chtěla vše zabalit do vánočního papíru, ale nakonec jsem je umluvila.
Doma bylo dopuštění. Alice s Nánou to vzaly pořádně do ruky a umyly doslova vše, co se umýt dalo, odstavily nábytek, vymetly pavučiny, Nána přitáhla z ubytovací části těžký vysavač s funkcí praní koberců a rejdila s ním po obýváku.
Paní Gita, když Nánu viděla, se začala řehnit, protože Nána si asi někde přiskřípla drátem vyztužený ohon a ten nejenže jí ze zadku trčel v podivném úhlu, ale navíc byl zohýbán do tvaru blesku.
Oběd byl rychlý a výborný.
Po obědě jsem došla pro jedličku do houštiny kousek od tvrze.
Byla vysoká asi dva metry.
Když jsem ji přitáhla na dvůr, Alice na to koukala a vrtěla hlavou.
Nána nekoukala, protože jí trčely nohy a ohon z vany, kam při její pucování spadla. Nevím jestli to udělala schválně, nebo jako komediální číslo, ale smály jsme se všechny. Paní Gita se neudržela a lehce švihla Nánu bičíkem přes kulky. Se zaječením zajela do vany celá.
Večer se naše soukromí jen lesklo.
U večeře jsme všechny poklimbávaly.
A Paní gita nás zamkla v kleci v poloze 69, prý abychom nekecaly a spaly, protože zítra bude náročný den.
Položila jsem si hlavu na nabídnuté Alicino lýtko a za chvilku nevěděla o světě.

Násobky štěstí III./13.

Cinkání zvonku. Dědeček a babička stojí u stromečku ozdobeného starosvětsky křížalami, oříšky a ozdobami z lakovaného měděného drátu.
Pod stromečkem je spousta krabic a krabiček v barevných papírech s ručně malovanými zvonečky a vločkami.
Dědeček znovu zvedá ruku se zvonkem a vlídně se usmívá zatřese rukou...
ŠVIH! Pálivá bolest mi polila včera potrestaná záda.
"Vstávej, mrcho líná. VSTÁÁÁVAT!"
Zaječel hlas, který rozhodně nepatřil dědečkovi.
Otevřela jsem oči a vyskočila na všechny čtyři, jak jsem to měla natrénované.
"No, to je dost! Nahlásím tě tvé Paní za lenost. Máš štěstí, že nejsi naše. Čekalo by tě dvacet ran bičem."
Dina klamala svým vhledem. Svými černými, dlouhými copy, krásně spletenými do věnečku na hlavě, pravidelným obličejem s velkýma očima, malou pusinkou s milým úsměvem a drobnou, ale velmi pěknou postavou vypadala jako andílek. Ale byla v ní dravá šelma bez slitování.
Během umývání jsme si stihly dát s Alicí polibek a ona se mě ptala, co se mi zdálo, že jsem se tak blaženě usmívala.
Řekla jsem jí to.
"Tohle já nikdy nezažila. Vyrůstala jsem u tety, která žádné svátky nedržela. Musela jsem se učit a pomáhat jí v dílně. Každý den.
Pohladila jsem ji po vlasech.
Snídaně proběhla normálně, až na mé veřejné ohlášení pro lenost.
Paní Gita mi nasupeně řekla, že si to doma vyřídíme. A ať si šetřím slzy do zásoby. Nabídla mi nohu k políbení a Několikrát mě švihla bičíkem po zádech.
Paní Alena opět přikázala, abychom byli odvedeni do jízdárny.
Tentokrát jsme dostali postroje vodících psů a anální kolíky s mohutnými ohony a měli jsme své Paní provést trasou s několika křižovatkami a překážkami.
Naštěstí jsme dostali nákoleníky a rukavice, jinak bychom měli kolena a ruce rozedřené od ostré antuky.
Tento program se protáhl až do večera, protože se ho Dámy nemohly nabažit a každá vystřídala několik psů.
Před večeří bylo opět "udílení horkých medailí", tedy potrestání drobných hříchů.
Následovalo odstrojení, umytí, večeře a odchod do hajan.
Alice se ke mně přitulila a chytla mě za prso. Byl to krásný pocit, mít někoho, kdo vás doslova drží a v tu chvíli mi ani ty mé nepatřičnosti nevadily.
Její chrupkání za uchem mě velmi rychle uspalo.

Násobky štěstí III./11.

Ráno nás vzbudil budík. Elektrický protivný budík, který nepřestal, dokud jsme neopustily klec.
Po hygieně jsme se ohlásily u Paní Gity. Už snídala a krmila Nánu palcem u nohy. Pokynula nám, ať se nasnídáme a když jsme vdechly snídani, začala vydávat rozkazy: "Vydat snídaně, umýt nádobí, zajistit okenice a dveře v celé tvrzi, podle seznamu si zabalit. Bágly označit. Připravit svačiny na cestu pro všechny.
Připravit oběd, vydat oběd a uklidit po obědě. Obléct se do cestovního, zakleknout v hale a čekat. Poslední dostane pětadvacet prutem za zdržování."
Začal neuvěřitelný shon.
Věcí s sebou bylo hodně a jen díky vojně jsem si s tím dokázala poradit. Pomohla jsem Alici i Náně.
Oběd všichni snědli jako by závodili.
Ve 13:02 jsme s Alicí zaklekly v hale.
Ve 13:28 přišla poslední. Mína.
Paní Gita mě poslala otevřít vrata, aby auta mohla zajet do tvrze. Naštěstí nepadal v noci sníh, tak jsme nemusely vyhazovat.
Nejdřív zajely osobní auta návštěv a nakonec dovnitř zacouvala Nána s autem Paní Gity. Byl to terénní vůz s luxusním interiérem.
Naložily jsme zavazadla do kufru a my si sedly na zadní sedadla.
Nána vyjela z vrat a zavřela je za sebou.
Paní Gita přišla asi za pět minut a sedla si na sedadlo spolujezdce.
Konvoj vyjel na silnici. Jeli jsme pro mě známými i méně známými částmi republiky. Překročili jsme hranice Slovenska, kde jsme se nasvačili a o hodinu později Maďarska.
Kousek za hranicemi konvoj zastavil.
Paní Gita posadila Nánu na místo spolujezdce, že bude řídit sama.
Spoutala nám ruce policejními pouty a řetízkem zamkla k očku pod sedadlem. Pak nám nasadila tlusté kukly, které utáhla, takže jsme nemohly nic vidět, ani slyšet.
Dokázala jsem vnímat vibrace motoru a síly v zatáčkách, nebo při brždění a rozjezdech. Jinak nic. Navíc jsem ztratila pojem o čase a jízda mi připadala nekonečná.
Světlo interiérového osvětlení a hlasy lidí mi připadly jako malý zázrak.
"Vystupovat! Bágly vynoste do těch velkých dveří!" Poroučela Paní Gita, když nás zbavila pout.
Rychle jsme provedly příkaz a já si stihla všimnout, že jsme se ocitly v budově, připomínající venkovský zámeček, nebo velkou vilu.
Zavazadla Paní Gity jsme odnesly do jejího pokoje a my byly Dámami odvedeny do suterénu. Takzvaného psince. Podle předem daného rozvrhu nás s Alicí strčily do malé místnůstky s velkou podložkou na zemi.
Paní Gita se zasmála, když jí Paní Alena ukázala cedulku na nízkých dveřích a tiše něco řekla.
"Máte štěstí, vy dvě čubinky. Tohle je prý nakrývací kotec. Takže abychom udělaly pořádek, obě si na noc vezmete velký pás cudnosti.
Teď si vezmete misky a hygienické potřeby a půjdeme na večeři."
Večeře se odbývala ve velké místnosti s malovaným trámovým stropem.
Všichni "psi" a "feny" se seřadily na všech čtyřech u lavice s velkými otvory a přední nohy museli dát do kroužků namalovaných na podlaze.
Ve chvíli plné obsazenosti se ozvalo klapnutí a nad zápěstími se nám uzavřely kruhy, které vyjely ze spodní části lavice.
Mladá dívka nám roznesla misky plné jídla a zasadila je do velkých otvorů v lavici.
"Dobrou chuť, hafánci." Popřála nám Paní Alena. My odpověděly předepsanou odpovědí - tedy zaštěkáním - a daly se do jídla. Bylo v tom maso, zelí, slanina a bylo to moc dobré a taky trochu pálivé.
Po večeři nám byla uvolněna pouta a my si mohli umýt obličeje od zbytků jídla.
Stejná dívka nás odvedla do koupelny s velkou sprchou uprostřed stropu.
Hygiena byla rychlá a Paní Gita si počkala přede dveřmi na klíčky od pásů.
Měly sice zámky na zacvaknutí, ale Paní trvala na tom, že když otrok sám odevzdá klíč od svého klína, posiluje to vzájemný vztah.
Dívka nás odvedla do našich kotců a tam nás zamkla.
Byly jsme s Alicí unavené a tak jsme brzy usnuly, přikryté teploučkou dekou.

Násobky štěstí III./9.

Tentokrát nespala Paní Gita.
Večer ještě posílala zprávu na pípák Paní Justy a ta jí odpověděla, že přijede během dopoledne.
Paní Gita nás vzbudila ohleduplně. Každou z nás pohladila skrz mříž po tváři a tiše nám řekla ať vstáváme.
Vylezly jsme z klece.
Po snídani jsme připravily snídaně i pro ostatní a také občerstvení pro Paní Justu a Freda.
Když přišly Dámy k snídani, bylo vidět že toho také moc nenaspaly.
Do jídla jen zobly, ale kávu pily po litrech.
Ani otroky nijak netrápily.
Nechaly je najíst u stolu.
Pak je zavřely do klecí v pokojích.
Nejhůř ale vypadala Mína. Kolem očí měla temné stíny a váčky.
Paní Gita se zeptala, co se jí stalo.
Mína jen zašeptala, že "Ta klec je příšerná!" a otočila se.
Paní Alena se zasmála a řekla, že šla večer ještě na chvilku k Paní Soně s Panem Alexem na poradu a když se po půlnoci vrátili, byla Mína natažená pusou na klecovém uměláku jako střívko na nabíječku klobás a koulela očima jak ovce při stříhání.
Paní Soňa i Paní Alena se zasmály a Týna posměšně sestře ostrouhala mrkvičku, ale Paní Gita sáhla do lékárničky a podala Míně dvě cucací pastilky.
"Tady máš na bolavý krk."
"Děkuju maminko." Sípla Mína a uronila slzu.
Překvapilo mě to. Mína i Týna Paní Gitu zásadně oslovovaly "máti", nebo "matko".
Ano, Paní Gita byla vlastně i moje "maminka" tím, jak se o mě starala, jak o mě pečovala a ani moc netrestala za mé chyby.
Mína byla také odvedena do klece v pokoji a chvilku po Alexově návratu se ozval zvonek.
Před branou byla Paní Justa s Fredem.
Po seznámení s Dámami vytáhla notes a začala zapisovat. Vyslechla obě Dámy a podivila se, že se neznaly s Nánou.
Obě Dámy však vypověděly, že k nim jezdila doktorka vždy sama. Angela si s sebou vždy vozila svou "sbírku", ale pokud se nezdržela přes noc, nechávala je v autě.
Paní Justa vše zapsala a nechala všechny zůčastněné zápis podepsat.
Pak si nechala přivést oba němé otroky.
Kývla na Freda a ten jim začal klást otázky v cizí řeči. Oba pokývali hlavami a na papíry napsali svou výpověď.
Paní Justa s Fredem nad papíry chvilku rokovali a Fred potom položil oběma nešťastníkům několik krátkých otázek. Oba odpovídali kýváním, nebo kroucením hlavou.
Paní Justa se nakonec otočila na Paní Alenu.
"Takže ti dva se k Doktorce dostali přes Angelu. Oba jsou homosexuální. Odpověděli na inzerát v seznamce a Angelin zabiják je při schůzce omráčil.
Probudili se v jedné cele a doktorka na nich dělala medicínské pokusy. Když je připravila o hlas, přestali být zajímaví a byli předáni "Do dobrých rukou." Tobě, Aleno, mám vyřídit dík za slušné zacházení a omluvu za neschopnost při některých aspektech své služby.
Teď je odvezu, nechám je prohlédnout našimi lékaři, ale chtějí se k Tobě vrátit. Prosí, aby mohli mít opět společný box."
Paní Justa na Paní Alenu šibalsky mrkla a ta se usmála.
"Přijímám. Ale naučí se alespoň písemně základy mojí řeči. Paní se přece nemůže přispůsobovat každému otrokovi." A také šibalsky mrkla.
Paní justa to přeložila a otroci horlivě začali kývat hlavami."
Paní Justa podala oběma němým balíčky s oblečením a když se oblékli, všichni se rozloučili a odešli k autu s příslibem brzkého návratu.
Všem se ulevilo.
"Tak co s načatým večerem, Dámy?" Nadhodila Paní Gita.
Paní Alena unaveně zívla a hlesla: "Nevím jak vy, ale já půjdu dodělat, co jsem v noci nestihla - vyspat se."
Pan Alex a Paní Soňa i Týna s ní okamžitě souhlasili. Nabídli své otroky a Paní Gitě na výpomoc a nechaly je přivést. Mínu Paní Gita odmítla, protože se musí taky vyspat.
A tak jsme s společnými silami uklidili celé nádvoří, přenosili stavební materiál a pak se ohřívali u velkých hrnků čaje.
Paní Gita si šla také zdřímnout a tak jsme s Alicí měly funkce četařů a dočasných velitelek.
První přišel Pan Alex s Mínou. Venku byla už dávno tma.
Požádal o nějaké jídlo. Naservírovala jsem mu ohřátou hotovku a on se na mě přitom zvláštně díval. Nakonec prohlásil, že je škoda že mám dole ptáka. Kdybych tam měla kundu, zamiloval by se a věděl jak si se mnou pohrát.
Alice při jeho slovech zrudla. Když jsme byly spolu samy v přípravně, řekla že v tu chvíli žárlila.
Prý ji to nikdy nepřipadlo, když lížu Paní Gitu, nebo když jí dělám jinak dobře, ale tenhle frajírek jí pěkně rozpálil.
Objala jsem Alici a dlouze ji políbila. Ne. POLÍBIL! Jsem přece její muž. Sice sloužím v šatech, korzetu, podprsence a kalhotkách, ale uvnitř je stále muž.
Zabolelo mě v rozkroku, jak se mi v klícce postavil pták.
Přitiskla se na mě. Ucítil jsem její prsa pod svými.
"Nechám se operovat." Řekl jsem tiše.
Alice odtáhla hlavu a podívala se mi do očí.
"Nemusíš. Na těle vůbec nezáleží. Záleží mi na tom co máš uvnitř. Navíc jsem bi a tvoje prsa se mi líbí. Takže kvůli mně nemusíš. Ty můj kozatý miláčku!"
Znova jsme se políbili.
Když jsme se odtrhi, zjistili jsme, že na nás kouká Paní Gita s Paní Alenou.
Klekly jsme si a omluvily se za nevhodné chování.
Obě Dámy nás však uklidnily, že takové projevy lásky dlouho neviděly a ať připravíme všem ostatním pořádnou večeři.
Bylo to v cuku letu. Všude byly úsměvy a pohoda.
Po večeři navrhla Paní Soňa, že když už je tu tolik záživných hraček, měly by si to užít.
Paní Gita jí řekla, že každá správná legrace začíná v koupelně.
Všichni jsme se vystřídali na mycích strojích, včetně Dam a Pána.
To byla podmínka Paní Gity.
Bylo ale vidět, že správné Dámy a Pána taková drobnost nerozhodí.
Vydrželi program bez mrknutí oka a s důstojností Veličenstev.
Večer však byl spíše o Ds hrách a plenění vinného sklepa, než o bolesti a všichni se dobře bavili.
Přehoupla se půlnoc. A k půlnoci prý patří kankán.
No, kankán v latexových sukních byl poněkud křečovitý, ale Dámy a Pán se řehnily, až slzely.
Nakonec si Paní Alena stoupla na křeslo, zatleskala, aby si získala pozornost a všechny přítomné i nepřítomnou Paní Justu s Fredem pozvala na svůj statek.
Spát jsme šli ve výborné náladě.
Paní Gita nás dvě poslala do svatební ložnice.
Alice mě se ke mně přitulila zezadu a tentokrát vrazila svou ruku pod mé prso ona.

Násobky štěstí III./7.

Probudilo mě prohnutí matrace u mých nohou.
Otevřela jsem oči.
Na posteli seděla Paní Gita a zkoumavě nás pozorovala.
Chtěla jsem jí pozdravit, ale naznačila mi, ať jsem potichu a ležím.
Koukala na nás a usmívala se. Jako vědec, který objevil nový prvek.
Netrvalo dlouho a Alice zívla, protáhla se a kopla se do kolena o mou klícku.
Zaskučely jsme obě.
Paní Gitu to pobavilo.
Obě jsme ji pozdravily a Paní Gita zavrtěla hlavou:
"Teda, vy jste ale dvojka. Vás by měli ukazovat v cirkuse." A nahlas se rozesmála.
"Oblečení na dnešek jsem vám připravila. Dneska si máknete, služtičky. Až odjede naše společnost, vše rychle uklidíte a připravíte čtyři pokoje. Dva normální a dva s dvěma klecemi. Nána bude pracovat v bukru a ve sklepě, takže vám nepomůže.
V sále vyrobíte stůl pro pět Dam a devět otroků. Pro otroky budou připravené misky i krmítka a to v řadě u zdi vedle stolu.
Na stůl přijdou svícny, sváteční ubrus a sváteční servisy."
Vylezly jsme z postele, políbily v kleče Paní Gitě ručku a běžely se umýt a nasnídat.
Oblečení byly kostýmy služek, ale nějaké nové. Vše se po oblečení propnulo a protáhlo tenounkým lankem, které mělo konec tvarovaný tak, že zacvaknutím do zadní části obojku se z kostýmu stala celistvá věc.
Navíc se díky našim pohybům utahoval integrovaný korzet.
Za hodinu jsme měly těla jako ve svěráku. Ale nebylo to bolestivé.
Snídani nám Paní Gita dovolila sníst v sedě u stolu.
Připravily jsme snídaně pro ostatní a zatímco Alice zůstala, aby je vydala, já šla přerovnat stoly v sále a kompletně tam uklidit.
Připravila jsem stoly, křesla a rohožky.
Došla jsem si pro sváteční ubrus a servis, vše připravila a zakryla plachetkou.
Když jsem se vrátila do jídelny, právě se společnost zvedala k odchodu.
Paní Justa s Fredem nám ještě jednou přáli mnoho štěstí do manželství a Paní Jil, obletovaná blonďákem mi při loučení pošeptala, že až se za týden vrátí, vypůjčí si mě. Blonďák prý potřebuje totéž, co Čubka. Ale on si to zaslouží a chce to.
Paní Gábina při loučení prohlásila, že už se těší na další setkání, protože jsem byla zajímavá žákyně.
Odjeli.
Paní Gita se ten den chovala divně. Jako by se něčeho bála.
Vysvětlení přišlo přesně ve 14:22.
Zazvonil zvonek a já šla k vratům. Před nimi stála starší Dáma s dvěma otroky na vodítkách a ... Mína na vodítku, vedená mužem asi čtyřicetiletým.
Chvilku jsem váhala, jestli je to Mína, nebo Týna, ale zaslechla jsem jméno.
Bylo řečeno heslo.
Vpustila jsem společnost dál.
Odvedla jsem je do šatny a pak k Paní Gitě.
Starší Dáma se vrhla Gitě kolem krku.
Dámy se vítaly se slzami v očích.
Paní Gita nás tři postavila do latě a představila nám Paní Alenu - svou sestru. Náně a Alici představila Mínu a jejího Pána Alexe.
Alex vypadal sympaticky. Měl silné, mozolnaté ruce a trochu se omlouval, že neumí Česky.
Mína si nás zvědavě prohlížela. Nejvíc mě. Vypadala jako pes, když pokládá hlavu.
"Máti, ty sis pořídila dvě subky a staříka? Myslela jsem, že máš ráda ocáskové hračky!?"
"To víš, že mám!" Zasmála se Paní Gita.
"Mám jednu hračku ocáskovou, jednu ocáskovou s kozičkami a jednu s kozičkami a kundou. Můžu si hrát kdy chci a s čím chci."
Mína chtěla ještě něco říct, ale jemné trhnutí obojkem ji donutilo sklapnout a sklopit oči.
Paní Gita se nadechla a spustila: "Od chvíle, kdy jsi odsud odjela, se mnohé změnilo. Už jsem jen poloviční majitelka tvrze. Druhou polovinu vlastní Dášeňka a Alice. A nepřeji si, abys to brala na lehkou váhu. Jsou to sice mí otroci a hračky, ale zároveň přátelé, na které se mohu spolehnout ve všem."
Nechala Mínu strávit informaci a pokračovala:
"Zajímalo by mě, jak to, že ty jsi přijela jako otrokyně na vodítku. Neměla to vodítko mít v ruce ty?"
Paní Alena dloubla Mínu mezi žebra. "No, řekni to sama!"
Mína zrudla jako pivoňka.
"Já... Já jsem přehnala trest pro otroka..."
"Prostě a jednoduše ho málem zabila. Takže dostala vybrat: Kriminál, nebo tři měsíce jako otrokyně. Vybrala si to druhé!" Skočila jí do řeči Paní Alena.
Paní Gita se zachmuřila a přes obličej jí přešla vlna smutku. Vzdychla a odevzdaně řekla, že je každý svého štěstí strůjcem. Potom mě poslala, abych společnost ubytovala.
Vedla jsem je k pokojům a cestou do mě Mína šťouchla. "Hele, tebe já odněkud znám, ty jsi mi povědo... ugh."
Pan Alex jí nekompromisně vrazil do pusy roubík a pohrozil karabáčem.
Ubytovala jsem Pana Alexe a Mínu a o chvíli později Paní Alenu s otroky.
"Jak jsi tu dlouho? Že tě vůbec neznám? Loni jsi tu ještě nebyla." Optala se mě Paní Alena.
"Od 26. června, Paní Aleno."
"Jů, to jste si tedy s Gitou mákly. Počkej! Nejsi ty náhodou důvod, proč byla Mína umístěna u mne?! Ale to bys musela být kluk!" A sáhla mi pod sukni. "No, tak to mi vysvětli!"
"Ano, Paní Aleno, jsem ten důvod. Mezi dobou, kdy mě Mína s Týnou málem zabily, se stalo velmi mnoho věcí a s některými se sama ještě vyrovnávám. Ráda Vám budu vše vyprávět, ale pokud dovolíte, tak až v soukromí." Řekla jsem opatrně a očima ukázala na dva otroky s našpicovanýma ušima.
"Jasné. Jsem ráda, že jsi to přežil. Podle toho, co mi Gita vyprávěla, to s tebou bylo moc zlé. Někdy si tě vypůjčím a povíš mi celý příběh. Teď máš určitě co dělat. Jdi si po své práci."
Poděkovala jsem, políbila Paní Aleně ručku a šla za Paní Gitou.
Ta se mě hned zeptala, jestli ze mě její sestra netahala rozumy. Převyprávěla jsem jí náš rozhovor a Paní mi hned řekla, které detaily nemám říkat.
V 17:43 znovu zazvonil zvonek.
Přijela druhá sestra Paní Gity, Paní Soňa s manželem - otrokem a Týna s dvěma mladými otroky.
Tahle společnost byla trochu jiná. Paní Soňa byla odtažitá a nepříjemná. A Týna se v ní shlédla. Chovala se podobně.
Ale s Paní Gitou se Týna přivítala srdečně. Padly si do náručí a chvilku vzrušeně hovořily.
Opět jsem byla vyslána hosty ubytovat.
Týna i Paní Soňa si nechaly ukázat své pokoje a poslaly mě pryč.
Paní Gita nechala Alici a Nánu připravit slavnostní hostinu a já jsem jí měla před ní doprovodit při exkurzi po tvrzi.
Všichni hosté měli oči mavrch hlavy, jak moc se tvrz změnila a měli spousty zvědavých otázek.
Exkurzi Paní Gita ukončila v sále, kde už byla připravena hostina.
Nemohu říct, že bych neměla škodolibou radost, když jsem viděla Mínu, jak byla usazena mezi nás, otroky a házela vyzývavé pohledy na Paní Gitu a Týnu. Paní Gita dělala, že nevidí, ale já jsem poznala, že je z toho smutná.
A Týna se sestře škodolibě posmívala.
Paní Gita povstala a poděkovala všem, že přijeli na Štědrovečerní večeři. V rychlosti vylíčila základní děj po uplynulý rok.
Pak vyzvala nás tři, abychom se chopily svých povinností servírek.
Večeře se táhla. Byla trochu zvláštní. Žádný stromeček, žádný kapr a šupiny pro štěstí. Ale jídla bylo do sytosti.
I otroci dostali stejné jídlo, jako Dámy.
Ale do misek a nakrájené na malé kousky.
My tři jsme se najíst nestačily a tak nás jednu po druhé poslala později večer se najíst do přípravny.
Večer plný vyprávění, chvástání, chlubení, pomlouvání...
Uvědomila jsem si, jak je mi dobře s mou ženou, která kdykoliv to bylo možné, mi dala polibek, nebo mě objala. I prosté položení ruky na ruku bylo báječným povzbuzovadlem. A já se jí snažila oplácet stejně.
Pochopila jsem výrok Paní Gity o trestu a pochopila jsem i její smutek.
Cvičila si mě pro sebe a já se zamilovala do jiné. Byla to však stále má Paní Gita. Vládkyně s pevnou rukou i pečovatelka. A my jí byly obě vděčnými otrokyněmi. Věděly jsme, že Ona nás nepodrazí a neublíží nám.
"Dášo, slyšíš?" Jasný hlas Paní Gity mě vtrhl z myšlenek.
"Ano, Paní Gito, slyším."
"Výborně. Dones z mé ložnice balíčky, kteté jsou na posteli."
Vyletěla jsem jako střela.
Zpět a s plnou náručí balíčků jsem byla za chvilinku. Stála jsem před Paní Gitou a ta brala jeden dárek za druhým. Podávala je obdarovaným.
I na všechny otroky se dostalo.
Alice dostala velikou kosmetickou sadu a já dostala obálku, na jejíž otevření a přečtení textu Paní Gita trvala.
V obálce byl poukaz na kliniku estetické medicíny. K ní byl přiložen lístek s textem: "Chceš-li být opět úplným mužem, zde je cesta. Ale měl bys vědět, že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Volba je na tobě a platí po dobu neomezenou. G"
Stála jsem tam jako trubka a tekly mi z očí slzy. Snažila jsem se vykoktat nějaké poděkování, ale Paní Gita mě zarazila: "Neříkej nic, Dášeňko. Ať budeš mít jakékoliv tělo a jakékoliv jméno, jsi ty s Alicí tím nejlepším, co mi život dal. A přestaň bulet, nebo ti dám k slzám pádný důvod!"
Zahartusila, ale neznělo to moc věrohodně.
Políbila jsem jí v kleče ruku.
Pohladila mě a měkce řekla, ať sklidíme ze stolu.
Po našem návratu z přípravny byl už sál prázdný. Až na Paní Gitu.
"Alice a Dášeňko. Děkuji vám za skvělou službu. Jděte se pořádně vyspat, zítra vás opět čeká práce."
Neodešly jsme. Zůstaly jsme s naší Paní a nenechaly jí upadnout do smutku.
Vzala nás k době do postele. Nánu do nohou a nás dvě po svých bocích.
Každou z nás pohladila a Nána dostala už obvyklého dudlíka z palce u nohy.

Násobky štěstí III./5.

Probudila jsem se nedospalá a do leknutí.
Paní Gita si užívala ranní lízání od Nány a abychom se nenudily, pouštěla nám do klece různě silné elektrické výboje.
Ve chvíli, kdy se udělala, stiskla křečovitě tlačítka a my se v kleci rozezpívaly.
Do toho se ozývalo jakési hučení a bručení, které přešlo v řev, když se Paní svalila na bok.
Uvědomila jsem si, že takhle nějak jsem musela být slyšet i já, když jsem do kundy Paní vyřvávala svou bolest.
Konečně impulzy přestaly a my si vydechly.
Paní Gita vylezla z postele, odvázala Nánu a vypnula ochranu klece.
Šly jsme se vysprchovat, ale Paní Gita nás dvě odvedla do velké koupelny a nařídila programy na strojích.
Nána se koukala, jak nás Paní poutá a bylo vidět, že nad něčím přemýšlí.
Paní Gita zapnula stroje a plesknutím ruky o nohu si přivolala Nánu.
"Pojď, Nanynko, tebe čeká třetí stroj."
Nána div neupadla na nos, jak s ní trhlo vodítko.
Za několik minut se z dáli ozvalo táhlé zaskučení.
Paní Gita nám nařídila velkou očistu a stimulační program.
Když si pro nás přišla, byly jsme příšerně nadržené.
"Tak, děvčata. Těšíte se? Dnes nebudete pracovat. Dnes budeme slavit a bude spousta legrace."
Přejel mi mráz po zádech.
"Tak jak jste se půjdete nasnídat a potom dostanete nové oblečení."
"Děkujeme, Paní Gito." Vyštěkly jsme najednou.
Snídaně byla tentokrát u stolu.
Po snídani jsme se sešli v jídelně všichni.
Paní Justa seděla obkročmo na Fredovi a palcem pravé nohy ho zadumaně drbala za uchem.
"Dámy, jelikož mám velikou radost a zároveň ctím pohostinnost a naše hobby, oznamuji vám, že asi za hodinu přijede catering se spoustou jídla.
Chvíli po něm přijede moje kamarádka s speciální nabídkou.
Do té doby nařizuji otrokům a otrokyním, aby otevřeli krabici u stolu a vše, co v ní je použili."
Otočila se k Dámám a nabídla jim křesla aby viděly, co budeme dělat.
Sejmula jsem víko veliké krabice. Vše v ní bylo přesně popsané.
Korzety, síťované punčochy, střevíčky, anální kolíky, roubíky a speciální tácky s lanky.
Začali jsme se oblékat. Nejvíc práce bylo s Fredem. Na kramflíčkách stál jak opice na ledě a když dostal minisukni, punčochy a blonďatou paruku, byl rudý až za ušima a uhýbal očima.
Paní Gita jako by si na něco vpomněla, nám řekla, ať kolíky a tácky položíme na stůl.
Za chvilku jsme stály v pozoru před smějícími se Dámami. Tedy v pozoru byla Alice a já. Nána a Fred vypadali jako orangutani.
Paní Gita se zvedla a začala jim číst levity.
"Kolena propnout! Cože? Bolí? Tak o tom si promluvíme večer. Záda narovnat. Náno, koukej se vyprsit. Hezky. Jako Bardotka bez prsou.
A budete se učit chodit. Alice a Dáša vám to předvedou."
Několikrát jsme prošly obývákem.
Pak to zkusili ti dva.
Nejkomičtější pohled byl na Freda v paruce. Ke svým dvoum metrům přidal ještě osm centimetrů kramflíčků, takže vypadal jako křečovitě pochodující telegrafní sloup.
Smích Dam přerušil zvonek.
Paní Gita odešla převzít zásilku a po chvilce se vrátila.
Paní Justa něco řekla Fredovi. Ten zrudnul a bylo vidět, jak se stydí.
"Řekla jsem Fredovi, že ho takhle vyfotím a dám v úřadu na nástěnku."
"Ale to mu neuděláš, že?" Optala se Paní Gita.
"Když se bude dnes snažit, tak ne."
"Já budu se snažit!" Ujišťoval Fred.
"To uvidíme večer. Jejda, to už tu někdo říkal."
Opět se ozval zvonek. Paní Gita tentokrát poslala mě.
Za vraty stála štíhlá žena se třemi muži.
"Dobrý den. Něco potřebujete?" To byla otázka na heslo.
"Vezu maso na řízky." Odpověděla Dáma.
Otevřela jsem vrátka a vstupující Dámě políbila ruku.
Když vstoupili i muži, zavřela jsem dvířka a zajistila je.
Dáma mi bez cirátů zajela pod sukni a prohrábla kulky. Nahmátla klícku. Naznačila mi, abych zvedla sukni.
"Jů, to je hezký udělátko! A pěkný kozičky. A ty průvlečky... Hmmm! Jsou pravý?"
"Ano, Paní."
"Ty jsi tedy Dášeňka!"
"Ano, Paní."
"Já se ještě nepředstavila. Jsem Paní Gábina. Opakuj to" A stiskla mi koule tak, že jsem nemohla ani pípnout, natož mluvit.
"Tak co?"
Tmělo se mi před očima bolestí. "Jste Paní Gábina."
"Výborně. Ještě dvakrát to zopakuj!"
Když jsem to zopakovala a ona mi pustila kulky, zjistila jsem, že klečím na zemi a Paní Gábina se zvedá z dřepu.
"Seznámení máme za sebou, hurá na párty. Veď nás Dášeňko!"
Odvedla jsem Paní Gábinu dovnitř. Odebrala jí kožíšek a pověsil ho do šatny.
Jeden otrok jí tam udělal ze svých zad pohodlný posez, druhý jí sundával vysoké boty a třetí klečel se skloněnou hlavou a čekal na pokyny.
Čekala jsem v pozoru.
Paní se zvedla, obutá v domácích střevíčcích a následovala mě do obýváku.
Uvedla jsem ji a ona se velmi přátelsky přivítala s Paní Gitou i ostatními Dámami.
"Co chystáš, Gito? Máš to tu parádní. Naposledy jsem tu byla jako holka."
"Jen malou oslavu, Gábi. Potřebuju taky tvé šikovné ruce."
"Ale? Copak?"
"Později Ti to vysvětlím. Teď tě však prosím o domluvené zapůjčení otroka pro Jil."
"Ale samozřejmě. Jil, vyber si. Nebo chceš dva? Dovoleno cokoliv, mimo trvalého poškození."
"Já nevím, Gábino. Mohu Ti říct až je víc poznám?" Paní Jil byla celá nesvá.
"Jistě."
Paní Gábina se podívala na mě.
"Máš šikovnou holčičku, Gito. Už má ženicha?" A mrkla na Gitu jedním okem.
"Ne, už je ženatá. Proto potřebuju tvé ručičky." Zasmála se Paní Gita.
"Aha."
"Teď si dojděte odložit věci a převléknout se do pohodlného, pak se najíme a pak začne zábava. Dámy, usedněte ke stolům, pro otroky jsou připravené misky, případně maléstolečky, aby mohli při jídle sedět na zemi."
Odvedla jsem Paní Gábinu s otroky do jejího pokoje a vrátila se zpět, abych pomohla s přípravou oběda.
Přišla jsem pozdě.
Zaklekla jsem tedy k ostatním do řady a čekala.
Paní Gábina se dostavila za chvilku. V upnutých černých šatech vynikla její vysportovaná postava. Její otroci byli v latexových kraťasech a měli obojky.
Neměli ani klícky, ani pásy cudnosti.
Na rozkaz zaklekli vedle nás a vzorně čekali.
Paní Gita dala jídlo do misek a zasedla do čela stolu. Popřála všem dobrou chuť a všichni se vrhli na jídlo.
Po jídle jsme s Alicí a Nánou sklidily ze stolu, umyly nádobí a čekaly na příkazy.
Dámy si ještě chvilku povídaly, až Paní Gita zavelela k odchodu.
Osobně vedla celou skupinku a ukazovala Paní Gábině co kde je.
Ta po pár minutách připomínala holčičku v hračkárně.
Rozhazovala rukama, jásala a když jsme sešli do sklepa, jen vydechla, že asi umřela a teď je v ráji. Myslím, že všichni otroci měli opačný názor.
"Gábi, tyhle prostory jsou úplně nové, neposkvrněné. Chceš se stát testovací pilotkou?"
"Jéééé! Anooooo!" Vypískla Paní Gábina a hned se zeptala, kde jsou další části vybavení.
Paní Gita jí ukázala na truhly v koutech.
"Dámy, pojďte si prohlédnout další učebny. Tohle totiž bude škola. Škola otroků. Třída, kterou si některá z vás vybere už navždy ponese její jméno.
A pro žáky máme samozřejmě i žákovské knížky!"
Dámám se rozjasnily tváře.
Paní Gita vytáhla klíče a odemkla dveře u dvou "učeben" které byly předtím zamčené.
V jedné byla klasická školní třída a v druhé dvě monstra. Jedno vypadalo jako upravené zubařské křeslo, druhé jako kříženec Potěšitele s gynekologickým křeslem.
Paní Gábina okamžitě požádala o tuto studovnu. Začala jsem být nervózní.
Školní třídu si vybrala Paní Jil, Paní Justa si vybrala shibari a Paní Gita si vybrala mučírnu.
"Studenti! Svléknout a vše složit na stolek u dveří. Potom si sednete do lavic a budete potichu čekat! My si zajdeme pro své věci a začneme!"
Všichni jsme se svlékli. Zjistila jsem, proč otroci Paní Gábiny nemají klícky.
Nepotřebují je. Mají tři piercingové kroužky v předkožce a dva na stydké kosti. Skrz ně mají provlečený zámek.
Seděli jsme a mně to nedalo, abych se nezeptala, odkud jsou.
"Z ulice. Vyhodili nás z děcáku a my se protloukali jak se dalo. Jednou jsem potkal Paní Gábinu. Řekla, že budu mít pravidelnou stravu, svůj pelech, ale budu jejím otrokem. Kývl jsem na to. Stejně jako oni." Pošeptal mi statný blonďák.
"A Ty?"
Zamyslela jsem se. "Já byla ulovena, vycvičena a oženěna. Teď jsem spolumajitelkou tohoto domu."
Blonďák s obdivem pokýval hlavou.
Rozrazily se dveře a dovnitř napochodovaly Dámy.
"Studentka Dášeňka půjde k Profesorce Gábině, studentka Alice půjde k profesorce Justě a student Fred půjde se mnou. Ostatní zůstanou v péči prfesorky Jil." Zahlaholila Paní Gita.
Vyvolaní se postavili po bok určené Dámy.
Paní Gábina si mě odvedla do své studovny.
Nechala mě se položit na "gynekologické" křeslo a dát ruce za hlavu. Ozvalo se několikeré cvaknutí a ruce i nohy mi svírala ocelová pouta.
Přitáhla mi pasy přes hrudník a břicho a vzala si bílý plášť.
"Podívám se, jestli ti doktorka moc neublížila a zároveň si trochu pohrajeme." Řekla vesele a sundala mi klícku.
Opláchla mi ptáka desinfekcí.
Vzala do ruky malý počítač, napojený na hadici.
Zasunula mi hadici do zadku. Pohybovala jí dopředu a dozadu a přitom zajížděla hloub a hloub. Bylo to spíš nepříjemné, než bolestivé. Cítila jsem pohyby až kdesi... a vzpomněla si na den s doktorkou. Otřásla jsem se.
"Nehýbej se!" Okřikla mě.
Pomalu vytáhla hadici.
Nasadila do slotu jinou.
"Otevři pusu."
Vrazila mi mezi zuby rozvěrák a roztáhla mi čelisti na maximum.
Bez okolků mi vrazila hadici do krku.
Opět se propracovávala hloub a hloub.
Trvalo to asi deset minut.
Odkudsi se ozvalo zavytí. Ženské zavytí.
"Ještě jednou sebou cukneš a budeš týden ležet na břiše!" Osopila se Paní Gábina.
Díky péči Paní Gity jsem skoro přišla o dávivý reflex. Ale i tak to bylo nepříjemné.
Vytáhla hadici ven. Zkontrolovala mi i nosní dutiny a pak vzala do ruky tenkou hadičku. Namazala ji a z tuby mi stříkla gel i do močové trubice.
Tohle už bolelo. Hodně to bolelo. Začala jsem se kroutit.
"Ty jsi nepoučitelná kurvička, že?" Usmála se Paní, ale mně se ten ůsměv nelíbil.
Bolest se mi rozlévala od žaludu po ledviny. Cítila jsem, jak mi tečou slzy.
"Na copak si naše kurva vzpomněla? Na milého? Potřebuješ projet díru, žejo?"
Zmáčkla mi koule.
"Kurvy dnes neumí mluvit?"
"Ááánóó, potřebuju projet díru, Paní Profesorko."
"No, neboj. Všechno bude. Všechny díry dostanou své."
Vytáhla hadičku a místo ní nasadila urinální dilatátor a dost velký. Začala mi ho rvát dovnitř.
Příšerná bolest. Potom se zmírnila a začala znovu. Záčala jsem sténat.
"Hezky vzdychej, ty nadržená kurvo. A neboj, bude toho víc!"
Začala mi šukat močovou trubici tou ocelovou věcí.
Pak ji vytáhla, znovu mi namazala ptáka zevnitř a vytáhla ještě větší dilatátor se zvláštním zakončením.
Zatlačila ho až nadoraz a začala koncem otáčet. Začala jsem se opravdu bát, že mi ptáka roztrhne.
"No a teď k tomu, proč jsem tady..."
Vytáhla kovový válec s elektrickou šňůrou a zapla ho do zásuvky.
"Tak ty už jsi ženatá kurva... A užíváš si bez svý ženy. Tak se zhluboka nadechni..."
Vzala ten válec a udělala z něho dva. Prostě vytáhla jeden z druhého.
Konec toho vnitřního válce mi přitiskla nad pravé prso do místa, kde jsem měla nad levým prsem znak Paní Gity.
Trochu se zakouřilo a než jsem stačila zakřičet, bylo po všem.
Opět válce spojila a pootočila koncem dilatátoru. Bolest se vrátila.
Znovu vytáhla cejch a opřela mi ho o podbřišek.
Cítila jsem ten žár až do břicha.
Profesorka Gábina mi obě značky přelepila poloprůhlednou páskou a spokojeně se usmála.
Pak mi vytáhla dilatátor s močové trubice.
Křičela jsem bolestí.
Připnula si velkého uměláka, namazala ho a vrazila mi ho do zadku. Chytla mi bolavého ptáka do levé ruky, opětovně namazala zevnitř a zasunula mi do něj celý pravý malíček!
Začala zběsile přirážet a při tom mi mačkala koule a hýbala malíčkem v ptáku. Křičela jsem bolestí. Jako by spodek mého těla spaloval oheň.
Když se vydováděla, vzala odsávací dilatátor a vyprázdnila mi semenné váčky.
Bylo toho hodně. Tři plné nádobky.
Když mě podojila, nasadila mi klícku.
Podala mi žákovskou knížku a poslala mě zpět do třídy.
Poděkovala jsem za vyšetření a opatrně odešla. Otřes každého kroku byl nepříjemný.
Přišla jsem tam ubrečená a předala žákajdu Paní Jil.
Všimla jsem si, že Alice už je zpět v lavici a je samý otlak.
Podívala se na mě a všimla si nové značky.
"Alice. Moc nekoukej a sypej k Profesorce Gábině." Spustila na ni Profesorka Gil.
"Líná, neposedná, posedlá sexem..." To je velmi ošklivé, co mi tu píše kolegyně Gábina.
Pojď k tabuli!"
Vstala jsem a na ještě roztřesených nohách došla k tabuli.
"Opři se rukama o lavici a vyšpul zadek."
Provedla jsem příkaz.
Paní Jil mi rychle vysázela deset silných ran rákoskou.
"Sednout!"
Zaplula jsem do lavice a opatrně si sedla.
Z dáli se ozval křečovitý smích. Hluboký, dunivý. Chvíli po něm jsem zaslechla jekot Alice.
Už už jsem chtěla vstát a jít ji zachránit, když mě zarazila Profesorka Jil:
"Ať tě to ani nenapadne. Nebo tě připoutám. Seď, dej ruce na lavici a mlč!"
Začala zkoušet jednoho z Gábininých otroků ze zeměpisu.
Dostal čtyřku a pět ran přes dlaně.
Když si sedal, měl v očích slzy.
Netrvalo dlouho a vrátila se Alice.
Také okrášlená o dvě nové značky a také s trochu širším krokem.
"Náno, švihej k Profesorce Gábině."
Vyštěkla Gil a trochu se třesoucí Nána vyběhla z učebny.
Alice předala žákovskou Profesorce Gil a ta se do ní začetla.
"Co to? Tady čtu něco o nedovoleném orgasmu! No tohle?! Tak na takové tu máme speciální židli.
Postavila k tabuli židli se dvěma uměláky.
"Sednout!"
Alice se opatrně nasunula na oba uměláky a dosedla na sedadlo.
Jil jí připoutala ruce a nohy a sáhla pod sedadlo.
Ozvalo se vrčení a Alice trhla hlavou.
Po chvilce začala vzrušeně dýchat.
Ještě chvilku a udělala by se.
Profesorka však vše zastavila.
Alice zkřivila obličej zklamáním.
Druhé kolo bylo stejné. A pak ještě třikrát.
Alice už tiše sténala a prosila.
Profesorka Gil jí odpoutala a poslala do lavice.
Sedla si vedle mě.
Ozvalo se zařvání a za malou chvíli druhé.
Vrátil se Fred. Uslzený, ubrečený a červený v obličeji. Ale jinak na sobě neměl žádné šrámy.
Nána se vrátila s pomocí blonďatého Gábinina otroka.
Sotva lezla a v bradavkách měla velké, masivní kroužky.
A nad levým prsem znak Paní Gity.
Za nimi vešly tři Profesorky.
Paní Gita se postavila k Tabuli a pronesla:
"To byl první školní den. Doufám že se vám líbil. Teď Se obléknete a půjdeme nahoru. My si dáme zaslouženou večeři a vy nás budete obsluhovat."
Nahoře jsme s Alicí dostaly na břicho ony tácky, které byly zavěšeny na bradavkách. Nána měla tác zavěšený kolem krku.
Ostatní otroci byli k dispozici Dámám v sále.
Paní Gita byla samý úsměv, Paní Gábina také. Vedle Paní Jil klečel blonďatý Gábinin otrok.
Roznesly jsme jídlo a pak stály v pozoru a čekaly na zavolání.
Alice měla na tácku víno a čtyři skleničky, já různé oříšky a Nána sýry a pečivo.
Dámy se dobře bavily a večer uplynul rychle. Každému z otroků přibyla nějaká modřina, nebo šrám.
Po půlnoci jsme s Alicí a Nánou byly odeslány do pelechů.
Dodnes nevím, kdo mě připnul do řetízků.