Hlavou mi toho proletělo během chvilky hodně, ale čas běžel. Musel jsem do sprchy, v zamyšlení jsem si namočil hlavu a tak nezbylo než si ji umýt, namydlit se, přitom jsem stále po očku sledoval klec. Nezmizela.
Ještě mokrý s osušenými dlaněmi jsem znovu vzal do ruky návod, prohlédl ho a z druhé strany si všiml poznámky psané rukou "použij studenovou vodu a tělový olej". Vzal jsem zavděk radou, přes obavy se nezdálo že je ve stavu se vmáčknout do té věci.
Studená voda zabrala a pár kapek oleje na tělo i klec opravdu pomohlo, že nebylo tak těžké či nemožné jak se též ze začátku zdálo, ji podle návodu usadit na místo. Do krabičky jsem vrátil zbytek ze soupravy klícky, kroužky nevyhovující velikosti. Oblékl se, hlava se v podstatě zastavila, odmítala myslet. V domácích teplácích, se rýsoval obrys mnohem víc než kdyby v ní nebyl. Rudý studen jsem vyšel ven a zamířil do svého pokoje. Zastavil mě hlas, "No pojď se ukázat, neutíkej". Nerad jsem se zastavil a otočil do obýváku s lehce sklopenou hlavou, rozpačitě. "Otoč se pomalu dokola ať tě vidím" řekla a po chvilce pokračovala. "Povedlo se předpokládám a klíček? Co jsi s ním měl udělat?" Uvědomil jsem si že zůstal v koupelně, klíček jsem donesl a položil na stolek. "Posaď se na proti mě" pronesla. Připadal jsem si nemotrný, jak jsem se skládal opatrně do křesla. Klec o sobě dávala vědět a byla cítit při každém pohybu.
Chvilku mě pozorovala a pak začala. "Jsem ráda že jsi splnil požadavky, zvykneš si. Pevně věřím že Ti to" naznačila pohybem ruky k rozkroku "pomůže se soustředit na své úkoly a nebude tě to nijak omezovat. Naopak co jsem slyšela jak pozitivní vliv může přinést. Takže pro tebe jsem Paní domácí Hana, zkráceně Paní Hana, Hana, Hanka, budeme li spolu dobře vycházet a bude se v tu chvíli hodit. Když se budeš snažit, budeme spolu dobře vycházet. Je mi jasné že ze začátku nebude vše sproprocentní, ale to se naučíš, když bude potřeba umím motivovat". Ještě chvíli pokračovala, pak se zvedla že mě zde provede a ukáže co kde je, jak to u ní chodí, na co je zvyklá, co očekává že si vezmu na starost. Prošli jsme každou místnost, kde ukázala co kde je, kromě její ložnice. Dole máme sklep, ale to až na jindy. "Teď jdeme k tobě, očekávám že tu budeš udržovat stejný pořádek jako kdekoliv jinde", řekla zatímco otevírala dveře. "Můžu" dotázala se ukázala na mou skříň, nechala mě abych i otevřel. "Chtělo by to přerovnat, jak se v tom vyznáš?" pokračovala jak si představuje že je vhodné aby byly poličky a věšáky obsazené. "Co máš na sebe krom tepláků co máš na sobě, ty se sem úplně nehodí" přejela mě pohledem "triko pro dnešek budiž" nechala si ukázat, džíny. "Včem budeš spát? Máš pyžamo doufám? Ve volném triku? Jen tak? Že si vezmeš boxerky než půjdeš z pokoje.. hmm, no vidím že jsi pole neorané. Ale dobře že věcí nemáš sebou moc, vymyslím něco vhodnějšího ať tu netrajdáš takhle." Stál jsem a zíral na ni jak si vede svou. "Tak si to tu srovnej jak jsem řekla a myslím že bude tak akorát čas spát. Uvidíme se zítra ráno." S těmy slovy odešla a nechala mě tam napospas plného otazníků a myšlenek.
Přerovnal jsem skříň, stejně jsem se potřeboval zaměstnat. Bylo znát že jsem to tam jen vyskládal z tašky a na konci jsem musel uznat že takhle to vypadá lépe a je přehledné, rozdělené. Zaslechl jsem lehké ťuknutí do dveří, v koupelně máš něco na spaní a bez odmlouvání.
1 27.12.2023 13:59:25
Re: podnájem (9 odpovědí, posláno do Povídky)
2 19.12.2023 00:48:47
Re: podnájem (9 odpovědí, posláno do Povídky)
pokračování bude, jen stále odkládám, čekám na můzu, příběh se v myšlenkách větví příliš mnoho
3 13.4.2023 20:27:39
Téma: podnájem (9 odpovědí, posláno do Povídky)
tento příběh je fikce
celé to začalo obyčejným inzerátem, pravda trochu nezvyklým ale v té době se jevil mou spásou. V rubrice podnájem ve byl nabízen malý pokoj s tím že je požadavek na převzetí části prací v domácnosti, přizpůsobivost, pracovitost a ochota dodržovat daná pravidla.
Odpověděl jsem na uvedený email a během chvilky se vrátil krátký dotazník na vyplnění. Týkal se běžných domácích činností, otázky ze života, současného stavu a závazků. Bylo to nezvyklé ale budiž, tentokrát trvala odpověď déle, přišlo pár doplnujících otázek týkajících se soukromého života, míry a foto s tím ať se připravým pokud mám dále zájem strikně dodržovat určená pravidla i nezvyklá, ale nutná protože podnájem je u ženy která si cení soukromí, pocitu bezpečí a pohodlí s minimem omezení jejího života.
Po krátkém rozmýšlení jsem dopověděl, že jsem s tím srozuměn, chápu její pozici a potřeby kdy si do bytu vpustí do podnájmu neznámého muže.
Odpověděla velmi dobře a pevně doufá že to nejsou pouze silné chlapské řeči. Navrhla místo a blízký čas setkání, kde se poznáme a pokud si předběžně plácneme, zajdeme se podívat na můj pokojík.
Čekal jsem domluveném místě, přišel o chvilku dříve a rozhlížel se, tipoval kdo přijde. Byl jsem mile překvapen, s malým zpožděním přišla dobře vypadající dáma o něco mladší od pohledu nežli já. Představili jsme se, z kabelky vytáhla několik papírů, měla připravenou naši korespondeci, znovu se vyptávala na jednotlivé body, rozvíjela je, chtěla upřesnění. Když jsme vše probrali na chvilku se zamyslela a pak promluvila. Zda jsi se jsem vědom přiděleného prostoru a co vše bude můj pobyt u ní obnášet, nejen nájem ale i práce v domácnosti, zda se budu podle toho chovat s respektem ke skutečnosti, že ona je tam doma a tedy vždy na prvním místě. Přeje si mít zachovanou svou pohodu, pocit naprostého bezpečí z mé strany a slova či slib muže jí rozhodně nestačí, bude třeba z mé strany víc ať se na to připravím. Netušil jsem přesně o čem z mé strany víc mluví, přikývl jsem a asi to na mě bylo vidět, protože následoval od ní dlouhý zkoumavý pohled. Prohlásila toto je poslední bod úřed tím abychom si plácli, ale na kterém jí velmi záleží. Řekl jsem že udělám co bude třeba. Dobře to bude stačit, pojďme se podívat ke mě, když splním podmínky můžeme podepsat smlouvu a na stěhovat se. Kývl jsem, ještě zvedla telefon a někomu stručně zvolala že jsme se dohodli a ať na ní počká před domem.
Prošli jsme pár ulic, nechal jsem se vést a za posledním rohem u vchodu bytelně a solidně stavěného domu stála žena. Mávla na nás na uvítanou. Mám ráda když se podpepisuje smlouva svědka a přeci jen neznáme se, vidíme se poprvé, vysvětlila.
Vyšli jsme několikery schody a konečně stáli přede dveřmi, odemkla, řekla ať se tu zuju, zavřela dveře. Tak jsme tu, provedla mě příjemně zařízeným prostorným bytem, nakonec jsme zašli do menšího pokoje které měl být pro mě. Bylo zde jen pár kousků nábytku, kovová postel, stolek se židlí a zrcadlem, skříň, to bylo vše a ani by se sem více nevešlo. Snad se sem vejdeš, na stolku máš smlouvu, podepiš všechny kopie a přijď za námi. Zavřeli dveře, rozhlédl jsem se po nevelkém prostoru.. nu proč ne, vlastně je tu vše co potřebuji a prostory okolo jsou slušné. Usedl ke stolku a prolétl smlouvu očima, překvapilo mě jak je dlouhá, zkušenosti s podnájmem a ni pronájmem jsem neměl, tak je to asi normální. Na pár řádcích jsem se zastavil očima. Zavazuji se že budu svědomitě plnit zadané úkoly a k dispozici.. mé oblečení, úbor ve společných prostorech se bude řídit.. Zdržím se veškerých sexuální požadavků, návrhů a budu zachovávat čistotu sebe i vybavení.. Lecos mi znělo mnohoznačně a zároveň se na to nedalo nic namítnout. Podepsal jsem a vzal sebou vedle. Obě dámy byly zabrané do družného hovoru, nechali mě chvilku stát nežli zareagovali. Podepsáno? Nějaké otázky nebo námitky ze tvé strany, ptala se druhá dáma. Ano, podepsáno, všechny kopie, no, asi je mi vše jasné i důvody. Dobře, píši přijato bez námitek a hotovost složena. Tímto se stává tato smlouva závazná. Beru si jednu kopii a oba máte každý svou.
Výborně, oba vás vyprovodím a tebe budu večer čekat s věcmi, pak domluvíme a vyřešíme zbytek jak je ve smlouvě.
Odcházel jsem a dumal proč mám stále pocit varovných zvonků ve své mysli. Asi je to jen velká změna, pálení mostů a nový život. Ve svém bývalém domově jsem dobalil pár posledních věcí, vrátil klíče a říkal si jak je možné, že vše co mám je jen pár tašek a oblečení, osobních věcí. Život dal, život vzal. Objednal jsem si odvoz a o nějaký čas později, když jsem odnosil věci nahoru, zazvonil u dveří. Po chvíli čekání se ozvaly kroky a otevřeli se dveře. Doufala jsem že dorazíš včas, to se cení, pronesla a pohlédla kriticky na zavazadla, vem si to dopokoje. Později ti pomůžu probrat co jsi si dovezl a bude se hodit. V klidu se ubytuj a přijď do obýváku. Otevírání dveří je od teď na tobě, volala už na odchodu.
Posadil jsem se na postel a rozhlédl po svém novém pokoji. To půjde, otevřel jsem tašky abych vybalil nejnutnější, měl vše po ruce. Skříň a další úložné prostory se rychle plnily, co bylo sezoného jsem nechával v taškách stranou. Netrvalo dlouho a nebylo věci pomalu kam dávat, venku se mezitím setmělo. Někde se místo najde pomyslel jsem a vydal se do obýváku. Tak tady tě máme, vzhlédla od knihy, posaď se se. Už jsi se zabydlel? Tak zpola ano, něco se nevejde, pár věcí které bych si rád dal do koupelny. Jistě, levá část skříňky za zrcadlem je tam pro tebe a když už tam půjdeš, najdeš tam pro sebe krabičku která ti pomůže se zachováním čistoty a mého bezpečí. A bez připomínek, ve smlouvě jsi s tím souhlasil, přísně na mě pohlédla a určitě si s tím poradíš. A neboj se, nebudeš první ani poslední muž komu dnes denně pomáhá. Umej se, osprchuj a klíčky mi pak dones, nezdržuj se tam moc dlouho za necelou hodinku bych tam ráda šla. Máš své ručníky? Dobře, tvé místo pro něj bude v dolní části sušáku.
S otazníky v hlavě jsem šel do pokoje pro věci do koupelny. Skříňka byla poměrně velká, tam se vše vejde. Otevřel jsem ji, vyměnil jsem místo s krabičkou za mé věci a sedl si na posezení které v koupelně bylo. Ta samotná byla prostorná a bylo zde vše v jednom, vana, sprcha, umyvadlo s velkým zrcadlem, skříňky na stranách i poličky plné všech možných dámských potřebností i záchod. Krabička byla poměrně těžká, otevřel jsem ji a vyňal sáček z černé látky. V něm byla podivná kovová věc, několik kroužků a malý papírový obrázkový návod s nápisem "chastity device".
4 5.6.2020 14:34:44
Re: Povídka - Jak to všechno začalo (22 odpovědí, posláno do Povídky)
Noc utíkala velice pomalu, vzrušení neopadalo, naopak spoutání ho ještě více stupňovalo. Snažil jsem se usnout, propadal se však pouze na krátké okamžiky do říše snů. Budilo mě neustále vzrušení, nepohodlí a obrazy neoblomně omílaly mou situaci.
K ránu se mi začalo chtít na záchod. Uvědomil jsem si že mám další problém, kalhoty od pyžama si asi jen tak nestáhnu. Snažil jsem se znovu usnout, vydržet, což se mi na krátké chvilky i dařilo, sny však krom erotiky se začali točit ještě okolo toalety. Nakonec jsem to vzdal. Musím si nějak poradit, zvedl jsem se z postele, potichu šel ke dveřím. Krátký řetěz mě přinutil se ohnout ke klice, abych si dokázal otevřít. Stejná situace se opakovala u dveří na záchod. Uvnitř jsem se snažil bosou nohou stáhnout kalhoty dolů, marně. Stojící penis v klícce, se tomu snažil naprosto zabránit, po několika marných pokusech, jsem pochopil že takto to nepůjde. Kroutil jsem se přitom jak silně potřeba dožadovala úlevy. Aby toho nebylo málo prkýnko bylo dole. Snažil jsem ho honem zvednout prsty s napnutým řetězem vzhůru. Blahořečil si přitom, ještě že jsem ho včera pečlivě myl. Usadil jsem se a snažil se v předklonu stáhnout kalhoty dolů. Konečně se přehoupl přes gumu pyžama a vystřelil do prostoru. Cítil jsem se bezmocný. Sedět na záchodě nohama skoro objímat mísu, v předklonu a se snažit vyčůrat. Konečně můžu a ono to nejde.. v takové poloze s ocasem k prasknutí, jsem se snažil ulevit. Náhle jsem uslyšel kroky, nezavřel jsem dveře za sebou a cuknutí krkem mu naznačilo že teď nemám šanci to ani udělat. Mirka se objevila ve dveřích „Co tu zase vyvádíš?“ s přísným pohledem upřeným na mě. „Snažím se …“ koktám. „Vidím“ dotkla se Mirka svého krku v gestem. Zůstala nehnutě stát a pozorovala mě. Po nekonečné chvíli plné nervozity, pod mlčenlivým pohledem, se hlučným zurčivým zvukem ohlásil proud znamenající úlevu, ke mě Mirka náhle přistoupila a zvedla mi hlavu vzhůru. Její pohled se vpil do mého, zpytujícím uhračivým způsobem, nedovolil uhnout očima, po celou dobu.
5 26.2.2020 08:56:00
Téma: Snění (1 odpovědí, posláno do Povídky)
Poznáš mnohem intenzivnější pocity nežli do teď a mnohem víc.
Cítil jsem jak se kroužek stahuje okolo kořene. Po chvilce penis, jeho kontakt s pevným materiálem který ho obemkl, sevřel, to pokračovalo lehkým tlakem který náhle nesmlouvavě zatlačil, to vše zakončeno tichým cvaknutím zámku.
Bylo to zvláštní, nové, neznámé, do jisté míry vzrušující, ohmatávat myslí pocity dole. Tlak který nebyl nepříjemný, neustával, od chvíle uzamčení.
Tak vstávej, nebudeš se tu povalovat celý den, popohnal mě její hlas. Vstávám, trochu bezradný, to je vše? Natahuji se pro spodní prádlo, skládám ho uvnitř, dotýkám se ho a necítím nic. Jen na omak teplé pouzdro které ho obaluje.
V hlavě se rojí plno otazníků. Co budu dělat teď? Na pozadí je stále stejný pocit dole. Zavrhuji nápad jako vždy pustit počítač, cítím nutkání se zaměstnat. Soustředit se na něco jiného. Bezmyšlenkovitě beru v koupelně houbu a začnu mýt umyvadlo, to pomáhá, zaměstnat ruce, tělo. Pozoruji své ruce jak pracují, s neznámou pečlivostí si hrají s detailem, ještě tady je třeba péče. Náhle je umyvadlo čisté, mysl se otáčí stále okolo pocitů dole, vlna touhy mě zalévá. Tu znám! Když se vzácně objevila, spěchal jsem ji uspokojit. Neodbytná, jemný tlak vzrušení v hlavě, hrudník plnící se žádostí, která prosí o úlevu. Mravenčení v podbřišku, dožadující se neodbytně horkého vlahého lůna. Otáčím se k vaně, hledám klid od hladových myšlenek, v krouživých pohybech, uklidňujícím pohledem na bublinky tvořící se na lesklé čisté ploše vany. Útěk od té myšlenky plné touhy, posilované pocitem sevření, volající chci cítit víc. Slastnou mužskou úlevu kdy je sémě vyvrhováno ven. Namísto toho cítím jen opakující se příboj pocitů touhy, každý silnější než předchozí. Ve zmatku z toho že cítím jak mě jeho síla přemáhá se snažím držet stébla jistoty, reálného světa, tisknu chvějící se rukou houby drhnoucí dokola stejné místo.
Náhle mě z tenké hranice tohoto světa vytrhává jemný dotek ženské ruky na zádech, jež sjíždí pomalu dolů, níž a níž, po chvějících se hýždích žádostí. Po jednotlivých chloupcích jež se staví vzrušením a volají po jejím doteku. Pokračuje, s nezaměnitelnou jemností, mnohem pomaleji než bych si přál, směřuje k vytouženému. Konečně se přiblíží na dosah, jemně obejme plný pytlík, zaváhá, masíruje ho, zatímco tělem probíhá elektrizující chvění, znemožňující jistě stát na pevných nohou, stávám se uzlíkem napjatých toužebných nervů, volajícím po pokračování. „Krásně mi držíš“ šeptá do ucha něžný hlas. Její ruka se konečně odpoutá, pohybuje se vpřed.. a nestane se nic, toužebně očekávaný dotek.. jen pohnutí pouzdra, zamezující cítit cokoliv. „Půjdeme se projít ven“ slova která ukončí doteky.. Probouzím se zpět, civím zmatený na čistou vanu.
Jdu vedle ní, po ulici města. Mám neustálý pocit že pohledy všech se stáčí na mě, jako bych byl nahý, odhalený, všichni vědí co mám na sobě. S velikým nápisem nesoucím se nad hlavou, který to hlásá veřejně všem. Krok za krokem, s pohledem směřujícím k zemi jdu ulicí, tvář zalévá horkost, vlny touhy v pozadí jemně šplouchají o neustále dorážejí na pocity jež se rodí s každým jejich úderem dole.
Usedáme v kavárně, cítím její pohled na sobě, pozoruje mou nejistotu, pohyby jež by si jiný mohl vykládat za nervozitu, ona však ví že je žene motor touhy, její samotná přítomnost. „Cítím to s tebou“ šeptá její hlas „ a bude toho mnohem víc“. Jemný slib, drtí jemnou schránku ovládání. Chvějící se dlaň opatrně zvedá sklenku s chladnou vodou ke rtům, svlažit tu horkost kterou plápolá celé tělo. Jemný hlt .. střípek vědomí že čistá voda je to pravé.. nic co má více chuti by tělo nezvládlo.. jen svlažit, udržet plamenem hořící se touhu v mezích.
Kolem je park, vonící keře, tvé tělo se důvěrně tiskne k mému, noha se tlačí mezi mé, pouzdro klícky tisknuté těly, hlasitě křičí své pocity do mého těla. Víš proč tak stojíš, cítíš její všudypřítomnost a zároveň jistíš. To mužné tělo v náruči které hrozí se zcela poddat Tobě. Jak ztrácí svou sílu, chvějí se touhou po tobě, zmatené intenzitou nových pocitů, dopřáváš mu pocit své síly. Opatrně se dotýkáš rty rtů, jen tak abych ještě ustál sílu vyvěrajících pocitů, které sálají z mého těla k Tobě. Tu mocnou Sílu která propojuje vzájemně naše těla. „Dýchej“ odtrháváš své rty od mých, setrvávajíc tak v důvěrném obětí dokud necítíš, že jsem zpět sám sebou a znovu dokážu pevně stát.
Svět vnímám jako v mlhách, vedený Tvou dlaní, soustředím se na to abych dýchal a držel rozbouřenou hladinu uvnitř sebe pod kontrolou. Dáváš mi skrze ní, jistotu že to zvládám, kotvu ve světě které se držím. Cvaknutí domovních dveří a tvá tvář se ocitá tak blízko té mé. Tiskneš své tělo k mému, plná chuti, proplétáme své prsty vzájemně k sobě, pohled vzájemně topící se hluboko v sobě. Dotek chvějících se rtů, jež se otevírají, tvého jazyka a intenzivního propojení mnohem bližšího a důvěrnějšího než jsme si mohli dopřát venku. Vše navazující na venku probuzené a nijak neuhašené vášně po sobě.
6 13.9.2017 19:19:33
Re: Povídka - Jak to všechno začalo (22 odpovědí, posláno do Povídky)
Zbytek dne pomalu utíkal, večeře, uklidit, umýt nádobí, se stalo již běžnou rutinou. Sedl jsem si na chvíli ke knize kterou jsem našel v Mirky knihovně, byl jsem zvyklý číst scifi, fantasy, to se zde nenacházelo, samá romantika, kuchařky, pár detektivek. Jednu z nich jsem si vybral, začíst se, přijít na alespoň na čas na jiné myšlenky. Našel jsem si pohodlnou polohu v křesle, večer se pomalu vlekl. Mirka se dívala na televizi. Nakonec jsem to nevydržel, zeptal jsem jestli můžu do sprchy. Mirka koukla na hodiny, program končí v 21:45, máš čas. Vyčistil jsem si zuby, chvíli na sebe hleděl do zrcadla, nakonec se svlékl a dal si sprchu, věnoval jsem se kleci, vše důkladně umýt i kam se nedostanu, mýdlem a opláchnout. Byl jsem vzrušený i když nestál, nebylo jak se toho zabavit.. Nakonec jsem si pustil studenou sprchu na hlavu, voda stékala po těle, lehce štípala a bylo příjemné se odpoutat na chvilku od svého vzrušení a trápení. Zalezl jsem si do postele, otevřel ještě na chvilku detektivku, snažil se číst. Zdálky jsem slyšel jak se Mirka dokoukala, šuměla sprcha, bylo těžké se soustředit na čtení, spíš jsem jen hleděl na stránku posetou písmenky. Mysl i tělo toužilo po něčem jiném, vybavovala se mi Mirka ráno v nočním prádle.. večer jak prošla okolo mě.. Snažil jsem se ty myšlenky zaplašit, proto mám přeci pás, aby byla v bezpečí. Takto jsem bojoval sám se sebou. Cvakly dveře, dovnitř vešla Mirka, zvedl jsem oči od knihy, když řekla "ty ještě nespíš? vypadal jsi že toho máš dnes už dost" na sobě měla jiné noční prádlo nežli včera. Modré negližé ramínka, pod prsy zúžené tak že zvýrazilo, jak nádherně plní jemnou zdobenou látku a končící těsně nad koleny. Nemohl jsem z Mirky spustit po celou dobu oči, otočila se a zmizela uvnitř své ložnice. Ještě chvilku jsem zíral do prázdných dveří.. Nakonec spustil oči zpět do knihy a už se snažil arně soustředit.. Nakonec jsem to po pár minutách vzdal a zhasl. Snažil se vypudit její obraz pryč, usnout, což se dlouho nedařilo. Mirka již také zhasla.. a ja pozvolna propadal do říše snů.
V noci jsem se probudil, venku byla stále tma, zdál se mi vzrušující sen, probudil jsem těsně před tím než se něco stalo. Cítil jsem jak je mi klec malá, tlačí, sáhl jsem si na ní, přes látku pyžama a ucítil palčivý dotyk na hlavičce která se boulila ven dirkou na čurání. Zajel jsem rukou pod pyžamo, byl úplně mokrý, ze škvírky tekla šťáva, já v polospánku stále, nadržený. Chtěl jsem to strašně moc, ale přes klec nic nešlo, jen dráždit tou malou švírkou hlavičku a to mě přivádělo k šílenství, mačkal si koule, snažil se lomcovat s klecí, ale jen to tahalo za koule. Občas se klecí bolestivě skřípnul. Chtěl jsem cítít víc a víc, v hrudi cítil horko, napětí, horkou touhu, rty jsem měl suché, hledal jsem jak vzrušení zvýšit, dosáhnout toho.. prsty druhé ruky si přejížděl po rtech v představě polibku.. oči zavřené, občas mi proti mé vůli unikl ze rtů vzdech.. Najednou mě vyrušil hlas "Co si myslíš že děláš?" ztuhl jsem a otevřel oči, tělo propnuté v luk, se pomalu pokládalo. Jen za svitu hvězd se nademnou rýsovala hlava Mirky proti oknu. "Co si myslíš že děláš?" zaznělo znovu, přísně nade mnou. Nezmohl jsem se ani na slovo. Jedním pohybem ze mě stáhla peřinu až ke kolenům. Odhalila mé tělo, kalhoty pyžama u kolen, ruka jež svírá v rozkroku klec, vrchní díl rozepnutý jak jsem se hladil. Cvakl vypínač lampičky u postele, mhouřil jsem oči zalité světlem, ona zůstala kryla stínítkem. "Promiň" zašeptal jsem hloupě. "Tohle si budeš dlouho pamatovat" zasyčela "ani se nehni" zmizela na chvíli ve své ložnici, zaslechl jsem otevíranou zásuvku, krátké přehrabování a kroky zpět. "Před tímhle mě Ivana varovala, zavři oči" položila něco na stolek, zvedla mi hlavu, něco protáhla pod ní, "zvedni ruce" ucítil jsem doteky na zápěstí, jedno druhé, položila mi ruce ke krku, ozvalo se cvaknutí, jednou, podruhé. Ležel jsem ztuhlý a vyděšený, tím co jsem dělal, byl nachytaný, ponížený. Něco mě zatáhlo za zápěstí, lehce je obejmulo, pak krk. Co to je byl jsem náhle vyděšený, otevřel oči do kterých mě okamžitě znovu udeřilo světlo lampičky. Zvedl jsem ruce, to mi škublo s krkem. Došlo mi náhle co se dělo, na krku mám obojek ke kterému jsou na krátko připoutané zápěstí. "Tak milej zlatej, teď si už hrát nebudeš a máš čas přemýšlet nad sebou" Pohnul jsem rukama dolů, ale zastavil je tah na můj krk, oči stále oslněné si pomalu zvykají na jasné světlo, mžoural jsem 2x bezmocný nahoru a pomalu se pohled rozjasňoval. Nademnou stála Mirka jen v noční košilce, světlo ji jemně prosvětlovalo a stíny zdůrazňovali ženskot její postavy. V jiném okamžiku by to byl pohled pro bohy. Její pohled byl na mě tvrdě opřený, pomalu se jí pohnuly rty nesouhlasně semknuté v tenkou čárku. "Zkus mě ještě jednou vzbudit" otočila se a zmizela z mého zorného pole. Cvakl vypínač a pokoj zalila tma. Hlava ještě stála nemohla pochopit ten náhlý zvrat, na těle jsem ucítil chlad nočního vzduchu, uvědomil si dotek kovu jež spojoval mé ruce s krkem. Pokus o přitáhnutí peřiny skočil jen napjatým řetězem který pevně a nesmlouvavě vymezil příliš krátkou vzdálenost od krku. Zvedl jsem se a snažil se ohnout záda pro peřinu, uchopit ji prsty nebylo snadné, záda se musela silně ohnout a i tak prsty chvíli šátrali než se jim podařilo uchopit peřinu a pomalu si znovu lehnout, přikrýt se. Leže na zádech se snažím vyrovnat s nenadálou situcí, ponížením, přetrženým vzrušením, studem a tím že dospělý chlap je najednou bezmocný. Do čeho jsem se to jen dostal, vše začínalo tak dobře, nadějně a najednou tu ležím zamčený, kontrolovaný a teď ještě takhle spoutaný. Jen proto že jsem s důvěrou naivně ochotně se snažil pomoci sobě ji jí, Mirce. Trochu mě navíc hryzal pocit že jsem si to přeci jen mohl trochu sám, svým počínáním. Bál jsem se víc pohnout v obavách co by ještě následovalo a nehnutě ležel než jsem se pomalu snažil najít pohodlnou pozici na boku v rámci možností s tím že jsem musel neustále přidržovat peřinu aby zůstala tak jak jsem chtěl. Vůbec jsem netušil že Mirka ještě dlouhou chvíli zůstala stát ve dveřích a sledovala mé počínání, než se otočila zmizela ve své ložnici, proběhl jí po tváři zvláštní lehce spokojený úsměv.
7 31.5.2017 07:21:12
Re: Povídka - Jak to všechno začalo (22 odpovědí, posláno do Povídky)
pokračování bude, strpení prosím
8 12.4.2017 08:17:14
Re: Povídka - Jak to všechno začalo (22 odpovědí, posláno do Povídky)
Tělo bláznivě reaguje, zalapám po dechu, musím se chytit, mám pocit že se mi podlamují kolena v sedě.. Ivana zvedá ruce "já nic, jen jsem zkoušela jak budeš reagovat a ono tohle..." "nezlobíš se na mě, že ne.." Otočí se na Mirku. "o čem mluvíš, ničeho jsem si nešimla že provádíš" Promiň, musela jsem využít příležitost zjistit jak na mě reaguje chlap s ŤÍM" dá důraz na poslední slovo Ivana. "nezlob se na ní.. ona je prostě taková. Říkala jsem ti že to mám od ní, nikdo jiný to neví neboj se. To je věc jen mezi námi a já jsem za to ráda." Běžela jejich konverzace, mě více zaměstnávalo co se semnou dělo. V kleci byl naprostý přetlak, snažil jsem se to rozdýchat. Dal si nohy na pohovku pod sebe.. Klec mezi stehny.. Ale jen to ještě zvýšilo tlak uvnitř, alespoň jsem unikl z dosahu nohou té dračice. "Vidíš se tě bojí" říká Mirka Ivaně "Musí něco vydržet přeci" kontruje Ivana. "Navíc nezmám chlapa co by po něčem takovém netoužil" "Skočíš nám udělat kafe zlato?" Obrátila se na mě. Kývnu "Rád" odpovídám, šance vydechnout.. pobrat emoce a pocity.
Když jsem se po chvíli vracel již bylo lépe. Ivana mě vítala s kávou. "Kávička se nám se nase" po chvilce odmlky pokračovala "Mirka se k tomu nemá tak já jí pomůžu. Když už zvládla první krok, snažím se jí pomáhat po tom co si prožila." Ivano" mrčí se na ni Mirka " no dobře když jsi to takhle nakousla. Víš.. Jak jsem ti říkala o tom znásilnění, to bylo s posledním přítelem. Nějaký čas nám bylo spolu fajn, milovala jsem ho. Chtěl to každý den, někdy i víckrát. Když jsem neměla náladu, tlačil na mě že to potřebuje přeci nechci, aby si to dělal sám nebo chodil za jinou. "chvěl se Mirce při vyprávění hlas. "pak se začal vracet pozdě, byl z něho cítit alkohol, ženský parfém" začal mě podvádět, nechtěla jsem ho. On na mě dál tlačil a nutil mě k tomu. Nakonec mě Ivana zachránila, přijela s kamarády a vyhodila ho odtud." Ivana převzala řeč " Když jsem viděla jak se dál trápí a chlapům se vyhýbá. Doma jí to chátrá poradila jsem jí aby si našla spolubydlícího na výpomoc, no a dopadlo to takhle. Ona je fajn ženská, vidím že ty jí pomáháš a jsi ochotný, zvládneš v tom pokračovat? Ona si musí na chlapa zase zvyknout a najít znovu k vám důveru. No tak si to tu dopovídejde, já tu mám odvoz." Zvedla se k odchodu. "Je to pro ní taková terapie" provokativně na mě mrkla ze dveří.
"Je pro mě těžké o tom mluvit s tebou" vzdychla Mirka " byla jsem hrozně nervózní, když jsi sem přišel. Ta klec, mě opravdu hodně uklidnila, strach z tebe i nechutné pocity, že si muž dělá pod mojí střechou. Ivana mě přesvědčila ti to všehno říci, aby jsi to věděl a mě to prý pomůže když to nebudu držet v sobě". "Měla jsi to těžké" odpovídám, cítím jak to zamčený v kleci mám těžké také. Neustále na to myslím a cítím jak se v ní mačká, někdy to bolí. "Vydrž to ještě pár dní prosím" reaguje Mirka " když budu vědět že jsem v bezpečí, že se ovládáš, budu v pohodě. Ivana říkala že se na to prý dá zvyknout a jsou muži co to dokonce chtějí a vzrušuje je to. Je to Vážně tak nepříjemné?" "někdy dost" vzdychám " ale je pravda že vzrušení cítím, vlastně skoro pořád" "Jak skoro pořád" nerozumí tomu Mirka. " při každém pohybu to cítím, jako by k něčemu mělo dojít a zároveň si uvědomuji že není žádná šance. "tomu asi nerozumím, můžeš to víc vysvětlit, promiň jsem zvědavá" řekne Mirka "Je to jako kdybych byl uvnitř a bylo tam strašně málo místa, zároveň to mačká " rozpačitě uhýbám očima a klopím je na zem "mačká ho to" snaží se pochopit Mirka "jeho ne, koule .. teda pytlík" vystřelí ze mě " "uvnitř čeho? klece?" stále nerozumí Mirka "ne, to taky.. jako by byl uvnitř ní" posunkem naznačím na Mirky rozkrok " a nemůžu tam ani spátky... chci to a nemůžu" "Aha.. to je.. pikantní.. a myslíš na to?" zvedá obočí? "pořád" vzdychnu. "takže tě to učí ovládání" z ničeho nic uzavře Mirka. "no, to asi ano" zkroušeně kývu hlavou.
9 7.4.2017 14:23:46
Re: Povídka - Jak to všechno začalo (22 odpovědí, posláno do Povídky)
Zamčený - Den první
"Zkusím to" odpovídám. "Jsi zlatý, opravdu se moc omlouvám nevím si s tím rady a tohle mi moc pomůže" říká Mirka.. "změňme téma, vidím jak se červenáš, nechci tě přivádět do rozpaků".. hovor pomalu plynul, sklenky se vyprázdnily.. cítil jsem jak se vzpouzí v malé kleci a snažil se myslet na něco jiného.. nevěnovat mu pozornost. "uklíďíš to tu?" zepta se Mirka a zvedala od stolu. Kývl jsem, dopil jsem poslední kapky ze sklenky a slyšel jak Mirka odchází do koupelny.. Odnesl jsem sklenky do dřezu a chytil se za hlavu.. do čeho jsem se to zapletl.. Prohraboval jsem se vlasy a vnímal neustálý příliv pocitů z klece. Poklidl jsem, pohyby které jsem jindy nevnímal klec spolehlivě hlásila, opření o linku.. sehnutí se dolů.. sáhl jsem si na něho přes kalhoty a cítil pod dlaní pevnou klec, ale na něm jen pohyb klece, intezivní, všudy přítomné pocity. Cítil jsem se nadržený, tak jako dlouho ne.. bez možnosti se uspokojit.. v hrudi mě lechtalo silné vzrušení.. Neměl jsem na nic jiného chuť ani myšlenky. Počkal jsem až se uvolní koupelna, vyčistil si zuby, převlékl se do pyžama. Přitom jsem měl příležitost se podívat znovu jak vypadá v kleci, pytlík prostrčený v těsném otvoru. Znovu mě překvapilo když se ho dotknu, cítím jen tvrdý povrch klece, ale na něm nic necítím. Vzdychl jsem a šel do svého pokoje si lehnout. Chvilku po zhasnutí prošla Mirka, zastavila se u sebe ve dveřích, "Dnes nemusím zamykat viď". Viděl jsem jak se usmívá, tvář jí osvětlovalo tlumené světlo z jejího pokoje. "Klíček jsem uschovala, buď tu hodný a nezlob" Hltal jsem očima její postavu takhle jsem jí neviděl do teď, stála tam ve slušivé košilce do půli stehen, neprůsvitné, leskké, nahoře zdobené s odhalenými rameny. Do dnes když jsem ji náhodou zahlédl jít spát, měla na sobě naprosto nepřitažlivé noční prádlo. Ladně se protáhla dveřmi a zavřela. Pokoj zahalila tma, ležel jsem na zádech a snažil se usnout.. Vždy jsem usínal na boku s nohama pokrčenýma, což jsem hned zavrhl, stehna tlačila na kroužek, bylo to nepohodlné. Na břiše jak stejné, klec neustále překážela.. pokud jsem neležel na zádech.. nebo v poloze která se ještě dala s jednou nohou pokrčenou.. Noc se vlekla, převaloval jsem se, marně se snažil necítit klec, před očima jsem měl Mirku v noční košilce. Konečně začalo svítat, vstával jsem rozlámaný, bez chutě na jídlo, s myšlenkou že to potřebuji.. Na záchodě jsem měl pocit pálení jak se trubice marně roztahovala jak si horký proud prorážel cestu ven. Bylo intenzivní.. jako bych byl... a přitom jiné, bez uspokojení které se mělo dostavit. Pustil jsem si chladnou sprchu.. nechával proud vody stékat po těle.. opřený o záda s mokrou hlavou se snažil uklidnit tělo rozpálené touhou. Měl jsem si to předtím udělat, znovu se opakovala neodbytná myšlenka.. Tohle dlouho nevydržím... Nakonec jsem se přemohl a šel připravovat snídani.
"Hezké ráno" zaševelil hlas ze dveří. Vůbec jsem neslušel kroky, zabraný do práce a hluboko ve svých myšlenkách. "Hezky to voní, ty mi děláš radost." Otočil jsem se na Mirku, stála tam bosky stále v noční košilce, kterou jsem zahlédl večer. "Nemohl jsem už spát" tak jsem šel dělat něco užitečného. "V sobotu, když si může každý přispat" diví se Mirka. "No.." rozpačitě mlčím. "kvůli tomu?" kývnu "bolí?" zavrtím hlavou.. "ne.. trochu někdy" tiše pípnu. "Moc? Dá se to snést" ptá se.. "ehmm" kývu hlavou.. "tak si odpoledne odpočineš, zahradu necháme dnes být. Přirav na stůl tu dobrotu co připravuješ a já se zatím o sebe postarám" a zmizí v koupelně.. Prostřel jsem snídani na stůl a Mirka během chvíle přišla již převlečená do domácího. "Nespal jsi kvůli tomu?" opět jsem jen krátce kývnul. Položila mi lehce prsty na hřet ruky "Já jsem se díky tomu dobře vyspala po dlouhé době, ani jsem nemusela být zamčená v ložnici" Podíval jsem se na ni a intezivně cítil její dotek. "Funguje to.. myslím to tvé uzamčení" usmála se a stáhla prsty zpět. Sledoval jsem její ruku jak nese jídlo ke rtům, které se otevírají.. vnímal vůni jejího parfému.. "umíš upéct něco sladkého?" ptala se "odpoledne přijde na návštěvu Ivana, dáme si kávu tak ať k ní máme něco dobrého.." "Něco zkusím připravit" odpovídám. "Tě zaměstnávám viď" říká "až budeš mít práci nechám tě neboj, musím zjistit co umíš, když je ta možnost a navíc jsi se sám nabídl" den jsem trávil úklidem a prací v kuchyni.
Před čtvrtou hodinou zazvonil zvonek. Měl jsem vše připravené, na stole v obýváku čekala přikrytá čerstvě upečená buchta. "Nech už toho a pojď si k nám sednout" volala Mirka "Kávu si dáme později". Ve dveřích jsem zůstal překvapeně stát, Ivana seděla na kraji křesla, nohu přes nohu. Na sobě měla bílou halenku pod prsy staženou tak že jejich velikost vynikala a úzkou černou těsnou sukni přes kolena, černé silonky zbytek byl zakrytý stolem. I Mirka se převlékla do halenky a sukně, jen ne tak nápadné. Posadil jsem se kousek od Mirky. " Tak jak se ti bydlí, povídej" spustila zvesela Ivana. "Dobře" kývu hlavou "zvykám si, snažím se" "Dobře" směje se Ivana "to bychom měli zapít" zvedá se "donesla jsem nám něco dobrého" směje se. Podává si sklenky a načíná cinzano. Všem naleje bohatě.. Obdivuji jak vyniká v uplé sukni a rafinované halence její postava. Přitom cítím svoji bezmoc dole a ohromnou chuť.. mnohem silnější než jsem dosud zažíval. "Mirka tě chválí jak se snažíš, tak na tebe, ať ti to vydrží" ťukáme si. Hovor běží až Ivana náhle stočí řeč jinam a obrátí se na Mirku. "No a co tvé stavy, jak to zvládáš, nebo jsi zkusila co jsem ti radila?" "nese to statečně a je to mnohem lepší" kýve Mirka na mě. V mžiku zrudnu, dojde mi o čem je řeč. Ucítím na noze dotek pod stolem dotek jede od kotníku vzhuru, Ivana se na mě zkoumavě dívá "tak statečně" spokojeně broukne a pohyb na nezem změní směr dolů.. Dochází mi že je to její noha, kterou mě provokuje a dráždí.
10 16.3.2017 22:32:49
Téma: Povídka - Jak to všechno začalo (22 odpovědí, posláno do Povídky)
Příběh i všechny postavy jsou smyšlené, ale bylo by krásné je prožít.
Byl další deštivý den, pohled z okna vyvolával vzpomínky, které trápili mou duši. Už takhle nemůžu dám, musím něco změnit.. zapomenout.. začít znova.. Ten den nazrálo rozhodnutí, začnu znova jinde.. bez míst které připomínají minulost.
Ten den rozhodnutí jako když znovu vysvitlo slunce. Naplnila mě radost, činorodost a očekávání co přinese další den. Vybral jse si městečko v podhůří, měl jsem rád výzvy, přírodu, čistý vzduch .. pryč z velkoměsta. Měl jsem romantické představy o budoucnosti a tak jsem si dal inzerát: Hledám zde levné bydlení v podnájmu, stěhuji se z velkého města s úmyslem nového začátku, jsem 44 letý rozvedený muž, nekuřák, slušný, ochotný vypomoci..
Dostal jsem několik nabídek z realitek i od lidí. Některé mimo rozpočet člověka co dal výpověď a byť optimisticky tak s opatrností nevědíc jak to bude s příjmy v budoucnu, neznající místní poměry. Jedna z nich byla od ženy, nabízí volný pokoj s tím že se jí hodí pomoc, žije sama a má představu ochotného, čistotného muže. Odepsal jsem jí, že mě její odpověď zaujala a ubezpečil ji že jsem vyhovující. Druhý den mě čekala její odpověď, kde se zajímala na důvody mého stěhování, jak vypadám, co si představuji do budoucna. Popsal jsem ji stručně svou nedávnou minulost.. rozchod.. poslal fotku a představu, najít si práci, vyrazit na výlety, potřebu se otřepat z minulosti. Odepsala ještě týž den, potěšena, s tím že jistě chápu její opatrnost, má s muži špatné zkušenosti, ale bez pomocné ruky se bohužel neobejde a zdá se jí že bychom se mohli domluvit, ať přijedu prohlédnut si byt.
Čas utíkal, rychleji než jsem plánoval, za dva dny jak bylo domluveno jsem zajel do vysněného města sejít se a prohlédnout pokoj. Dorazil jsem s předstihem, bylo zde chladněji, nastudovanou trasou jsem šel městem, baráky se pomalu snižovali až obyčejným s malou zahrádkou. Trochu prokřehlý jsem došel na místo kde byl dům s předzahrádkou a zazvonil. Po chvíli se otevřeli dveře verandy, vykoukla paní domácí Mirka a volala "je otevřeno". Vešel jsem dovnitř, podal ruku a představil se. " Jsi studený, usmála se, vypadáš jako na fotce, pojď dál.. mám tu jen dámské trepky, tak musíš bos.. A tohle je kamarádka Ivana, provedu tě tu a zajdem si sednout do města.
Prošli jsme krátkou chodbou do prostorného příjemně zařízeného obýváku, odtud navštívili kuchyň s jídelním koutem a vrátili se na chodbu. Tady je záchod a vedle velká koupelna ukazovala Mirka místnosti. Další dveře vedli do pokoje, tak to by byla tvá místnost.. jak vidíš je tu vše, postel, skříň, pracovní stolek se židlí. Jen je nešťastně řešena má ložnice, tento pokoj je průchozí. Zvládneš to s otazníky v obličeji se obrátila na mě? Já budu muset.. z povzdálí nás sledovala Ivana.. Byl to původně pokoj mé dcery ale ta se odstěhovala do zahraničí a já tu zůstala sama. Její věci jsem už vyklidila. Rozhlížel jsem se po místnosti.. myslím že to není špatné, já to zvládnu. Ivana se dívala na hodinky.. budu už muset jít, omluvně naznačovala, vezmu vás na náměstí.
O chvíli později jsme usedli do téměř prázdné restaurace. Objednal jsem si čaj a Mirka kávu. Jsem mile potěšena že jsi si nedal pivo, vím, psal jsi že moc nepiješ, ale lidi toho namluví. Ivanu jsem poprosila aby byla u toho, omluvně se na mě podívala, víš, upozorňovala jsem že mám s muži špatné zkušenosti. Ten poslední.. odmlčela se a zamračila, no budu se z toho ještě dlouho vzpamatovávat.. nechala větu nedokončenou. Ale zpět k tobě, co na to říkáš? Nebyl moc čas viď a neukázala jsem ti zahradu, jen co jsi viděl oknem. Sama to nezvládám, dům potřebuje šikovné ruce.. Tak jak se rozhodneš? Máte to tam hezké, vyrůstal jsem na vesnici tak myslím že pomoc zvládnu a mě zbývá už jen pár dnů vyřešení a stěhování. Tedy není nad čím Váhat, jestli jsem prošel "pohovorem" říkám s úsměvem. No jistě usmála se Mirka, vypadáš slušně, pracovitě, jsi ochotný, přesně takového jsem hledala. Kdy se nastěhuješ? Ještě chvilku jsme konverzovali a pak se přiblížil čas odjezdu zpět.
Během pár dnů jsem se zbavil posledních zbytků věcí, odvezl důležité k rodičům, nějaké sezóní oblečení a byl připraven. Po telefonu jsme se domluvili, byl pátek odpoledne a já hleděl z okna jak krajina utíká vzad, jako má minulost. Vzpomínám na budoucnost, jedu vstříct podnájmu u Mirky, paní domácí. Vybaví se mi její postava, vetší zadeček, silnější stehna, vysoká podobně jako já.. tmavé vlasy, brýle, příjemný obličej i hlas, lehce nalíčená. Jen s batohem a dvěma taškami jsem vystupoval z autobusu, nic víc jsem s sebou neměl, notebook, oblečení, hygiena, boty.. vše ostatní zůstalo za mnou. Čekalo tu na mě auto s Ivanou co přislíbila odvoz, bylo to celkem daleko pro člověka obtěžkaného věcmi.
Pozdravil jsem naložil věci do auta, tak jak se těšíš na nový život? Mrkla na mě Ivana, vyprávěla mi o tobě, tak jsem na tebe zvědavá, doufám že ji nezklameš, budeš hodnej a chovat se slušně. Přeci jen bere si do podnájmu cizího člověka a je sama v baráku. No jasně kývu hlavou, já se na to těším. Autem to netrvalo dlouho, vyzvedl jsem věci, poděkoval za svezení, zeptal se co jsem dlužný.. Odpověděla, jen buď hodnej na Mirku a já si to někdy vyberu.
Mirka stála ve dveřích, tak poď dál posilo, vítala mě. Pozdravil jsem se slovy tak jsem tu a odnesl věci do pokoje. Tak se tu zabydli, šla za mnou.. Věci si dej do skříní, boty do botníku, vidím že toho sebou opravdu moc nemáš říkala Mirka. Jen to nejnutnější, co jsem myslel že budu potřebovat, odvětil jsem. Mirka na to, "však ano, na co se stím tahat, stačí věci na ven, do práce a na doma.. Jaké pak copak." Pak přijď do kuchyně, mám tu něco k večeři, určitě toho máš za dnešek dost. Povlečení jsem ti sem dala čisté, ostatní víš kde je, neboj se ptát" a odešla. Vybalil jsem věci, roztřídil je, místa bylo na dvojnásobek věcí.
Pak jsem šel do kuchyně za Mirkou, donesl dohodnuté peníze za bydlení na první dva měsíce a pokojně se rozhlížel. Mirka zavedla rozhovor. "Tak jaké jsou první dojmy?" Jsem spokojený odvětil jsem. "To jsem ráda" usmála se a pokračovala "přemýšlela jsem nad tím, že musíme mít nějaké pravidla spolubydlení, pro oba to znamená omezení tak aby nevznikali zbytečné třenice. Budu ti dávat úkoly co je třeba udělat, s čím bych ráda měla od tebe pomoc. Začneme se zahradou.. tam čekají záhony na jarní rytí. Raději zopakuji i to co jsme probrali po mailech. Musím tě vyzkoušet s úklidem, alespoň do doby než si najdeš práci. Jsem večer unavená a nebudu se tím chtít zabývat. Souhlasíš? Svůj pokoj si budu uklízet sama, nechci aby jsi mi tam chodil ani na mě ťukal. Když půjdu spát musíš být jako myška, mám lehké spaní. Budu ráda když budeš chodit upravený, řádně oblečený a prkýnko bude vždy dole. Když budeš chtít na delší čas do koupelny raději se mě zeptej jestli se tam nechystám, jasné? Když půjdeš ven poslední, zkontroluj zavřená okna a zamkni. A když něco budeš dělat vždy po sobě ukliď. No není to tak strašné ne? Netvař se tak vyděšeně. Jsem tu doma chci se tu cítit dobře." Neděsím se, bráním se, pravidla jsou třeba, je dobře že na to myslíš, lepší si to říci na začátku než způsobovat potíže. "To jsem ráda, usměje se. Tak si vše pamatuj a dodržuj" Najedli jsem se, pak mě požádala, abych umyl nádobí, utírala ho a kontrolovala čistotu. "to není špatné, jsi šikovný, teď ho ukliď budu ti říkat kam ať se vyznáš".. Večer utíkal poklidně, sprcha a do hajan. Mirka šla nějaký čas po mě, slyšel jsem tiché kroky přes místnost, cvaknutí dveří a otoční klíče.
Další dny probíhali obdobně, poctivě jsem pomáhal, jen na zahradě to nebylo snadné, přeci jen obečení na zahradu jsem z ve výbavě neměl. Naštěstí na zahradu nebylo vidět a Mirka mi půjčila něco starého na sebe.. Sice má o trochu větší míry co do šířky, ale dalo se. Něco s tím uděláme říkala, na zahradní práci je škoda nosit něco nového. V týdnu jsem obešla nějaké úřady, poptala se po práci, zatím nic nebylo a doma bylo práce dost, rozhodně jsem nelenošil.
V pátek po večeři a nádobí, přišla Mirka s tím že si dáme trochu vína potřebuje se mnou něco probrat. "Nevím jak začít, možná jsi si všiml že se ti poslední dny trochu vyhýbám.." "Ano, míjeli jsme se.." rozpačitě jsem pokyvoval. "ono za to úplně nemůžeš, víš jak jsem naznačovala špatné zkušenosti z minulých vztahů. T´žko se o tom mluví "napila se Mirka, chvíli hleděla stranou a pak pokračovala " v mém posledním vztahu mě muž několikrát znásilnil a i když vím že to od tebe nehrozí se podvědomě bojím. Proto jsem už dlouho sama a doufala jsem že se když tu budu mít spolubydlícího jako tebe tak to půjde. V noci se budím a nemůžu usnout. nevím co má dělat" Díval jsem se na ní.. hlavou mi letělo jak to má těžké a co se mnou bude.. " kamarádka Ivana, svěřila jsem si jí co prožívám.. ví i o minulosti.. tak radila.. ne to po tobě nemůžu chtít" odmlčela se.. Přisunul jsem k ní nedopitou sklenku a čekal.. Napila se.. chvíli mlčela.. "říkala že se budu cítit lépe, když z tebe nebudu muset mít strach, ať nechám to rozhodnutí na tobě.. nevyháním tě.. Slyšel jsi někdy o pásu cudnosti?" Díval jsem se na ní a v hlavě letělo spousta otazníků.. "ano, vypadlo ze mě" "a" zeptala se... "udělal by jsi to pro mě?""co by to znamenalo" zeptal jsem hloupě.. "měla bych jistotu že od tebe nic nehrozí, udělal by jsi to pro mě? Snad se tak brzy zbavím strachu a budu moct fungovat zase jako dřív.. nenapadá mě jak jinak to řešit. Tebe ano?" "Nenapadá.. přiznávám.." "nechceš to alespoň zkusit, jestli to bude fungovat?" "Zkusit bych to mohl, mrzí mě že ti působím takové těžkosti.. " "Opravdu, by jsi byl tak hodný? To jsem nečekala, bála jsem se co řekneš.. že mi vynadáš. Počkej Ivana mi to dala sebou.. vzala si kabelku a chvilku v ní hledala, pak vytáhla malý pytlíček a zachrastilo v něm. "tady je to.. je lehký z platu.. taková klícka se zámkem vysypala obsah na stůl.. Prohlížel jsem si tu věc.. "vem si ji do ruky, je lehká.. Tady se secvakne kroužek do sebe.. zajistíš tyčkou tady a tady.. nasadíš klícku a zamkneš skrz tuhle dírku.. je to bezpečné" Podává mi ji... Beru ji ostýchavě do rukou.. prohlížím.. vážně neváží skoro nic.. "tak ji zkus.. neboj se běž.." pobízí mě Mirka "pak mi řekneš jaké to je, prý to chce ze začátku trochu zručnosti.. a namazat dětským olejem, najdeš ho ve skříňce v koupelně.. Odcházím.. s hlavou sklopenou s klíckou v ruce do koupelny.. Po té debatě nejsem vzrušený.. zkusím tu věc rozebrat složit.. sednu si na stoličku.. najdu olej.. namažu uvnitř i kroužek.. svléknu se.. a vzdychnu.. tak pojď.. po chvilce zápolení se mi povede klícku nasadit a zacvaknout.. trošku se skřípnu.. syknu bolestí.. teď ještě zámek.. prohlížím si to.. natáhnu spodky.. je to neznámý pocit.. s klíči v ruce se vracím zpět.. Mirka mezitím doplnila sklenky.. pokládám klíčky na stůl.. pomalu se pro ně natáhne a vezme si je k sobě.. "Jaká to je? Nebolí to? Nevadí že se ptám?" Ne nevadí, je to zvláštní není to nepříjené.. "opravdu?" podiví se.. "já se bála.." "ne opravdu, říkám, jen kdy jdu je to zvláštní jak se o to třou stehna" "o to?" zvedne obočí? "cítím to na pytlíku" klopím oči.. "aha, prosím všechno mi říkej nechci ti ublížit, jsem vážně moc ráda že to pro mě děláš.. myslíš že to vydržíš pár dní?"
konec 1 části