Exot

Možná to není úplně milé jméno, ale je dosti výstižné. Má v sobě nádech exotiky, opovržení i pobavení. Exota není potřeba eliminovat, může ve společnosti žít, dá se využít jako obětní beránek, zdroj bujaré zábavy a možná by se vymyslelo i něco dalšího.
Exot, stejně jako Jirka, Petr či Skála se prostě vyskytují. Zatímco například Jirka, je v Čechách, ale i jinde ve světě velmi oblíbené jméno. Od Nového York(u) přes svatého Jiřího až po nevolníky v zemědělství, kteří měli jedno jméno Georg, aby bylo jednoduché na ně zavolat, tak Exotů je výrazně méně. Exotů prostě nemůže být příliš mnoho, to by pak nebyli exoti. Pár jsem jich znal, ale o příběh jednoho Exota bych se rád podělil. Již jste o něm možná četli v příběhu o Lucii a v jejím mírně etymologickém příběhu, jako o Luciferce.

Příběh našeho Exota se začal odehrávat v tuctové městské rodině. Měl hodné pracovité rodiče zasazené do kontextu budování reálného socialismu. Trochu těch mávátek při oslavách Svátku práce, soukromí při pěstování brambor a mrkve na malé městské zahrádce. Představa, že jejich dítě přesahuje význam rodiny a jistá tíže, že společnost tuto jejich snahu příliš nevnímá. Exot měl samozřejmě i druhé jméno, ale to není pro naše vyprávění podstatné. Podstatné mohou být jisté pikantnosti, které jej provázeli a které souvisí s jeho křestním jménem.

Každý Exot je ve společnosti nápadný, tento byl také. Zvláštním druhem laskavosti, poddajnosti, ohleduplnosti a jiných spíše okrajových vlastností. I když jsem psal, že se narodil v době, kdy se razilo heslo “každému podle jeho potřeb”, ve skutečnosti to byla doba jako každá jiná a systém individuální agrese se nezaměnitelným způsobem mixoval s třídní a možná spíše skupinovou či gerilovou agresí. Slýchával, že kdo nekrade, okrádá svou rodinu a další “normální” návody na “normální” život. Asi již tušíte, že náš Exot byl prostě exot. Tomuto světu moc nerozuměl a pak zjistil, že nerozumí ani moc sám sobě. Zatímco ve společenských souvislostech snil o tom, že vysází ořechový les pro všechny lidi, že bude pomáhat chudým a nemohoucím lidem a mnoho dalších “nenormálních” aktů, tak v intimní oblasti to bylo ještě bizarnější.

Klasické představy té doby s neodolatelným Sandokanem, Vinetuem či Morozovem, jako muži dobývajícími svět a slávu byly lákavé, ale byly tam také sny, které neměli normální kulturní pozadí, tedy nebyly pro něj v jeho době nikde zachyceny. Ve svých fantaziích viděl, jak bojuje nerovný boj se spolužačkami a prohraje. Vymýšlel detaily, jak to udělat, aby nevyhrál. Prostě exot. Když si venku opravdu hráli s děvčaty na hry, které připravovaly na život v dospělosti, byl ten, který přišel o kalhoty. Některé hry byly dokonce takové, že si vzal klubko nití a v nepřítomnosti rodičů proměnil kuchyni v pavučinovou síť do které byl lapen. Párkrát si dal dokonce gumičku na penis a představoval si, že potká dívku, která ho přinutí ukázat, co to tam má. Že žádnou nikdy nepotkal, je každému normálnímu člověku jasné.

Když přeskočíme jeho dětství a dospívání, zjistíme, že se nezvládnul pořádně normalizovat. Vysokou školu opustil, protože měl pocit, že učitelé tam nic kloudného neučí, práci hledal takovou, která má být prospěšná a pomáhající lidem. Po práci pomáhal dělat svět lepším. Dostal se do spolku jehož hlavním cílem bylo, dělat dobré nezištné skutky, tedy takové dobré skutky o kterých se druzí nedoví, kdo je udělal. Modlil se za zdraví souseda, kterého by ostatní nájemníci nejraději pohřbili, sbíral nepořádek v lese, vysazoval stromy u neznámých cest, daroval laskavé knížky do schránek lidí, kteří podle něj potřebovali zvolnit a obrátit se ke štěstí v novém světě. Snil o lásce a spravedlivém světě. Viděl, jak přichází New věk, ve kterém se mu bude žít mnohem lépe. Který bude spravedlivý a laskavý jako on.

Když se oženil, tak mu docela dlouho trvalo než poznal, že nemůže dělat dobré skutky pro celou ulici, vesmír i svoji rodinu a to zhruba v tomto pořadí. Že by měl dělat dobré skutky i pro sebe, na to nějak zapomněl. Svět se otřásl v základech, když dorazil internet. Asi se nikdy nedozvíme, při jakém dobrodiní se dostal na pornografické stránky, ale kupodivu, to bylo rychleji než vyhledání jména Svatá Tereza. A na těch stránkách byly ženy a úplně nahé.

Nahé ženy. Tady by bylo možné se na dlouhou dobu zastavit, a zůstat zde.
Tolik krásných nahých žen.
Každý den mohl vidět ne jednu, ale mnoho a mnoho krásných nahých žen.
Ty svázané byly fascinující.
Znal obraz Andromeda přivázaná ke skále. Kraken se vynoří a vezme si nahou krásnou Andromedu. Jak přesně vystihli malíři ducha báje. Jenže internet, to je víc než řecké báje, víc než vize malíře, který ještě po dvou tisíci letech nám ukazuje, co on vidí podstatného z báje o Perseovi. Je to jako droga. Oživuje a nakonec vyrývá nesmazatelné dráhy do mozkových závitů. Nahá žena kam se podíváš. Instinkt lovce je probuzen. Přesněji virtuální instinkt lovce je probuzen.

Fascinace znamená zúžené vědomí. Stranou šli nepodstatné věci a instinkt lovce se více zaměřoval na detaily. Svázané ženy se změnily na svázané muže. Prosvítající prsa v promočených košilkách se nějak přehoupla na mužská varlata v rukou rozverných žen. Klidný spánek se proměnil v žádostivost a chtíč. Exot zůstal exotem, jenom jeho svět se proměnil. Přestal snít o tom, že postaví skleník pro celé město. Začal snít o ženách, které po něm touží protože je chce dělat šťastnými. Viděl, jak uctívá bohyně svým jazykem, jak trpí pod jejich řemenem a jak jeho semeno kape na dřevěný stůl. Rozuměli si čím dál víc. Fascinace se prohlubovala a úměrně tomu i kvantum semene na obětním oltáři vedle monitoru počítače.
Ožíval při torturách, nebyl to však jenom on, kdo s podvázanými varlaty trpěl, kdo snášel rány bičem od krutých žen. Bylo to cosi, co žilo souběžně s ním, co se dívalo do očí žen, které trápili své muže. To něco hledalo více bolesti, více perverze a poznání extrému. To něco dokonce kapalo po náznacích kastrace, po definitivním a nevratném úkonu dominance. Zároveň však v těch očích žen hledal výraz pro laskavost a spokojenost. Jakoby se mu i v pornu ukazovala celá šíře lidského druhu. Bůh i Ďábel, člověk i zvíře. Bohyně Kálí i Lakšmí.

Nemohl přijít o svoji minulost, dělat dobro pro vesmír a všechny lidi, však zůstalo jeho podstatou. Jenom ten vesmír a všichni lidé se dali najednou vtěsnat do jedné ideální ženy. Ptát se na jeho ženu Kateřinu je správné. Dlouhé hodiny vískání vlasů a zpěvů lásky dávno zanikly. I drobné laskavosti časem ustupovaly povinnostem všedního dne. Stále mu však voněla a když byla nahá, vábila víc, než ženy z obrazovky. Jenže ji přestal hledat nahou a ona mu přestala ukazovat svou nahotu. Tak potkal Lucii.

První známost přes internet a Exot našel svou Lucii. O Lucii již víme, že na tom byla jako Lucifer. V podstatě dobrá duše, která se přestala vztahovat ke svému božství v sobě. Exot v ní cítil skutečnou Lucii a viděl i reálnou Lucii. Dominu, která mu pasovala do jeho skládačky k dosažení libida. Vypadala sexy, byla odvážná, hravá a uspokojitelná. Nejraději by si ji vzal na tisíce způsobů. Miloval by ji za brzkého rána, ale také dlouze, citlivě a konejšivě s přicházejícím nočním klidem. V teple mořských příbojů, jako i v chladu podzimního večera. Stejně tak by se tuze rád díval na její tělo, na vystupující bradavky, ústa a tvář, jemně vlnité vlasy. Na její božský zjev. Věděl, že kdyby si ji mohl brát, cítil by svoji biologickou naplněnost. Odevzdat ženě lásku - něžné doteky, svoji vůni, pot, tíhu, duši a nakonec, jako završení všeho dobrého, i své semeno a jméno - považoval za naplnění svého údělu. Dávno již pochopil, že nepřivede lidi na Mars, nenamaluje obraz, ani nevytvoří sochu Venuše, kterou by si lidé ukazovali ještě za stovky let. A tak mu uspokojení bohyně přinášelo pocit smysluplnosti, pocit dotyku s nadčasovým božstvím.
Jak viděla Exota Lucie, víme z příběhu o ní. Poznala, že může žít i se svou zvířecí  minulostí. Byla mu bohyní, protože toužil po překročení svého stínu, po závanu nesmrtelnosti a pokračování v čase. Ačkoli lidé se jmenují velmi různě a navenek vypadají dosti rozdílně, jejich podstata má mnoho shodných rysů. Lucie prožívá jiný úděl než Exot, ale zároveň je možné připustit, že Exot je trochu i Lucií a Lucie Exotem. Kdyby byl osud člověka jednoduchý jako fyzikální vektor, pak bychom mohli znát, co se stane, když Lucie potká Exota. Vyváží se jejich síly a najdou rovnovážný stav harmonie, nebo explodují a vymrští se od sebe.
Při jejich setkání, se Lucie ukazovala jako bohyně, on jako submisiv. On se vztahoval k oddanosti, božství, nesmrtelnosti, seberozplynutí či nihilizaci ve prospěch bohyně. Ona se vztahovala k jeho nicotnosti, pudovosti, pomíjivosti, použitelnosti pro její libido. Již staří Řekové tvrdili, že jaký člověk, takový Bůh. Normální člověk není schopen vytvořit Boha, to je údělem exotů a šamanů.

Život nebývá jen o dvou lidech. Lucie měla za manžela mužného Andreje, Exot si vzal Kateřinu.