Snění

Poznáš mnohem intenzivnější pocity nežli do teď a mnohem víc.

Cítil jsem jak se kroužek stahuje okolo kořene. Po chvilce penis, jeho kontakt s pevným materiálem který ho obemkl, sevřel, to pokračovalo lehkým tlakem který náhle nesmlouvavě zatlačil, to vše zakončeno tichým cvaknutím zámku.

Bylo to zvláštní, nové, neznámé, do jisté míry vzrušující, ohmatávat myslí pocity dole. Tlak který nebyl nepříjemný, neustával, od chvíle uzamčení.

Tak vstávej, nebudeš se tu povalovat celý den, popohnal mě její hlas. Vstávám, trochu bezradný, to je vše? Natahuji se pro spodní prádlo, skládám ho uvnitř, dotýkám se ho a necítím nic. Jen na omak teplé pouzdro které ho obaluje.

V hlavě se rojí plno otazníků. Co budu dělat teď? Na pozadí je stále stejný pocit dole. Zavrhuji nápad jako vždy pustit počítač, cítím nutkání se zaměstnat. Soustředit se na něco jiného. Bezmyšlenkovitě beru v koupelně houbu a začnu mýt umyvadlo, to pomáhá, zaměstnat ruce, tělo. Pozoruji své ruce jak pracují, s neznámou pečlivostí si hrají s detailem, ještě tady je třeba péče. Náhle je umyvadlo čisté, mysl se otáčí stále okolo pocitů dole, vlna touhy mě zalévá. Tu znám! Když se vzácně objevila, spěchal jsem ji uspokojit.  Neodbytná, jemný tlak vzrušení v hlavě, hrudník plnící se žádostí, která prosí o úlevu. Mravenčení v podbřišku, dožadující se neodbytně horkého vlahého lůna. Otáčím se k vaně, hledám klid od hladových myšlenek, v krouživých pohybech, uklidňujícím pohledem na bublinky tvořící se na lesklé čisté ploše vany. Útěk od té myšlenky plné touhy, posilované pocitem sevření, volající chci cítit víc. Slastnou mužskou úlevu kdy je sémě vyvrhováno ven. Namísto toho cítím jen opakující se příboj pocitů touhy, každý silnější než předchozí. Ve zmatku z toho že cítím jak mě jeho síla přemáhá se snažím držet stébla jistoty, reálného světa, tisknu chvějící se rukou houby drhnoucí dokola stejné místo.

Náhle mě z tenké hranice tohoto světa vytrhává jemný dotek ženské ruky na zádech, jež sjíždí pomalu dolů, níž a níž, po chvějících se hýždích žádostí. Po jednotlivých chloupcích jež se staví vzrušením a volají po jejím doteku. Pokračuje, s nezaměnitelnou jemností, mnohem pomaleji než bych si přál, směřuje k vytouženému. Konečně se přiblíží na dosah, jemně obejme plný pytlík, zaváhá, masíruje ho, zatímco tělem probíhá elektrizující chvění, znemožňující jistě stát na pevných nohou, stávám se uzlíkem napjatých toužebných nervů, volajícím po pokračování. „Krásně mi držíš“ šeptá do ucha něžný hlas. Její ruka se konečně odpoutá, pohybuje se vpřed.. a nestane se nic, toužebně očekávaný dotek.. jen pohnutí pouzdra, zamezující cítit cokoliv. „Půjdeme se projít ven“ slova která ukončí doteky.. Probouzím se zpět, civím zmatený na čistou vanu.

Jdu vedle ní, po ulici města. Mám neustálý pocit že pohledy všech se stáčí na mě, jako bych byl nahý, odhalený, všichni vědí co mám na sobě. S velikým nápisem nesoucím se nad hlavou, který to hlásá veřejně všem. Krok za krokem, s pohledem směřujícím k zemi jdu ulicí, tvář zalévá horkost, vlny touhy v pozadí jemně šplouchají o neustále dorážejí na pocity jež se rodí s každým jejich úderem dole.

Usedáme v kavárně, cítím její pohled na sobě, pozoruje mou nejistotu, pohyby jež by si jiný mohl vykládat za nervozitu, ona však ví že je žene motor touhy, její samotná přítomnost. „Cítím to s tebou“ šeptá její hlas „ a bude toho mnohem víc“. Jemný slib, drtí jemnou schránku ovládání. Chvějící se dlaň opatrně zvedá sklenku s chladnou vodou ke rtům, svlažit tu horkost kterou plápolá celé tělo. Jemný hlt .. střípek vědomí že čistá voda je to pravé.. nic co má více chuti by tělo nezvládlo.. jen svlažit, udržet plamenem hořící se touhu v mezích.

Kolem je park, vonící keře, tvé tělo se důvěrně tiskne k mému, noha se tlačí mezi mé, pouzdro klícky tisknuté těly, hlasitě křičí své pocity do mého těla. Víš proč tak stojíš, cítíš její všudypřítomnost a zároveň jistíš. To mužné tělo v náruči které hrozí se zcela poddat Tobě. Jak ztrácí svou sílu, chvějí se touhou po tobě, zmatené intenzitou nových pocitů, dopřáváš mu pocit své síly. Opatrně se dotýkáš rty rtů, jen tak abych ještě ustál sílu vyvěrajících pocitů, které sálají z mého těla k Tobě. Tu mocnou Sílu která propojuje vzájemně naše těla. „Dýchej“ odtrháváš své rty od mých, setrvávajíc tak v důvěrném obětí dokud necítíš, že jsem zpět sám sebou a znovu dokážu pevně stát.

Svět vnímám jako v mlhách, vedený Tvou dlaní, soustředím se na to abych dýchal a držel rozbouřenou hladinu uvnitř sebe pod kontrolou. Dáváš mi skrze ní, jistotu že to zvládám, kotvu ve světě které se držím. Cvaknutí domovních dveří a tvá tvář se ocitá tak blízko té mé. Tiskneš své tělo  k mému, plná chuti, proplétáme své prsty vzájemně k sobě, pohled vzájemně topící se hluboko v sobě. Dotek chvějících se rtů, jež se otevírají, tvého jazyka a intenzivního propojení mnohem bližšího a důvěrnějšího než jsme si mohli dopřát venku. Vše navazující na venku probuzené a nijak neuhašené vášně po sobě.