Téma: Povídka - Zákony BDSM
Hned na začátek poprosím za shovívavost a případně vaše podměty. Je to moje prvotina. Nebyl jsem si jist, na jaké fórum/web ji umístit, tématy je poměrně široká. Ale nakonec zde se mi zdá "nejzdravější" komunita a proto toto fórum. Ale měl bych napsat, že cudnost v této povídce je spíše něco jako samozřejmost, než centrální téma.
Kapitola 1. Večírek:
V pozdní odpoledne, v malé kuchyni sedí dvě Paní. Jedna vyšší blondýna s dlouhými vlasy, jmenuje se Kateřina. Druhá, ta nižší s černými vlasy na mikádo a jmenuje se Petra. Domlouvají spolu poslední detaily svého plánu. Obě jsou oblečeny v černých kožených korzetech s minisukní a na nohou kozačky na podpatku. Obě mají ve vedlejší velké místnosti, ve které se za malý okamžik bude odehrávat večírek, svého otroka. Otroci jsou skoro nazí. Mají na sobě pouze kožený obojek, kožená pouta na rukou a nohou a v rozkroku ozdobu v podobě pásu cudnosti. Oba dostali pokyn, aby na své Paní čekali v kleče, vedle připravených křesel. Křesla jsou vedle sebe a před nimi je malý stolek. Na druhé straně stolku je připravené křeslo pro hosta. V čele stolku se tyčí masivní dřevěný kříž do X.
Cink, cink, ozval se domovní zvonek. Paní vyšli z kuchyně. Petra se okamžitě posadila do křesla vedle svého otroka a Kateřina se postavila před vstupní dveře a pokynula svému otroku. Ten vstal a šel otevřít. „Vítej na naší skromném soukromém herním večírku Adame,“ pronesla Paní Kateřina. Ve dveřích stál Pán středně vysoké hubené postavy, jejich kamarád, a za ním jeho malá hubená otrokyně. „Doufám, že jste měli pohodlnou cestu, pojďte dál,“ pokračovala Paní Kateřina v přivítání a podívala se na otrokyni. „Děkuji za přivítání, chodím sem rád, je to vždycky krásná procházka přes město. A k tomu chladný podzimní večer je naprosto ideální.“ Pán i otrokyně vstoupili do domu. Oba vypadali na první pohled v normálním civilním oblečení. Pán měl na sobě normální rifle a lehkou větrovou bundu, poté co bundu předal otrokovi čekajícímu u dveří, měl na sobě obyčejné pohodlné tričko. Otrokyně měla na sobě dlouhý kabát, na nohou kozačky a kolem krku šálu. „No, tak si taky odlož,“ poručil Pan Adam své otrokyni. Ta stále měla ruce v kapsách svého kabátu a na svého Pána jen prosebně podívala. „Tak to ti asi bude muset někdo pomoci, jsem zvědav, čím se mu za tu pomoc pak budeš muset odvděčit.“ Na slova Pana Adama reagovala Paní Kateřina koukající se na svého otroka: „Jestli chceš, můžeš jí pomoci, je to na tobě.“ „Děkuji, má Paní,“ odpověděl otrok a podíval se na otrokyni: „Co za to?“ Ta jen horlivě gestikulovala rameny a kývala hlavou. „Vidím, že souhlasíš úplně s čímkoliv, tak jo.“ A otrok Paní Kateřiny sundal šálu. Pod ní se objevil červený kuličkový roubík a masivní vysoký obojek. Pak začal rozepínat kabát. Jak kabát rozevřel, objevili se pod ním dvě ruce v policejních poutech. Kapsy evidentně byli falešné. „Na tady máš klíčky.“ Pan Adam podal otrokovi klíčky od pout. Ten pouta odemkl a pomohl otrokyni sundat kabát. Náhle tu otrokyně stála v latexovém catsuitu s otvory na prsou a zipem v rozkroku, na rukou měla latexové rukavice, na nohou kozačky, na bradavkách svorky spojené s řetízkem, na krku zmiňovaný obojek a v puse roubík. Jak na ní směřovali pohledy všech přítomných, tak se snažila stát co nejvzpřímeněji a vystavovala co nejvíce svůj hrudník, aby upozornila na své trápení zavěšené na bradavkách. „S tím nepočítej, svorky ti zatím rozhodně zůstanou,“ uzemnil její snahu Pan Adam. „Pěkně jsi ji vyzdobil, to se nám dnes hodí. Říkali jsme si s Petrou, že dnes tvou otrokyni dáme na kříž jako ozdobu a dnešní obsluhu zajistí naši otroci, aby se v tom také potrénovali. Co ty na to?“ pronesla Paní Kateřina. Pan Adam se jen zasmál: „No jistě! Tak se tady přestaň kroutit a mazej ke kříži, nebo ti připnu ještě další svorky na jiná citlivá místa!“ Otrokyně na nic nečekala a místností se ozval rychlý klapot jejích podpatků směrem ke kříži. Paní Petra pohlédla na svého otroka: „Připoutej ji, ať nám tu pěkně dělá výzdobu.“ Otrok Paní Petry na nic nečekal a začal plnit pokyn. Otrokyni nasadil na ruce a nohy kožená pouta a ty pomocí řetězu stáhl k jednotlivým vrcholům kříže. Otrokyně vše sledovala a viděla, jak je pečlivý, všechny karabiny byli mimo její dosah, takže nezbývá než čekat. A myslela si, že je to vlastně dobré, lepší než jiný úkol, v této pozici toho nemůže moc zkazit. Paní Kateřina se zatím usadila do křesla. Naproti jí a Paní Petře si sedl Pan Adam. „Tak otroci,“ prohlásila Paní Kateřina, „začněte servírovat.“ „Ano Paní,“ zaznělo jednohlasně a oba odešli do kuchyně pro tácy.
Z kuchyně se chvíli ozývá cinkání kovů, ale oba otroci spěchají a zbytečně neotálejí, nechtějí vytvořit žádnou záminku pro trest. Konečně, oba jsou připraveni vyjít z kuchyně. Každý v ruce jeden kovový tác s poklicí. Jednotným krokem přistoupili ke stolku ze strany Pana Adama, každý z jedné strany a tácy položili před něj. Paní Kateřina s Paní Petrou povstala a každá nadzvedla jednu z pokliček. Adam byl přineseným jídlem překvapen. Na tácech se nenacházelo nic k jídlu, ale poměrně velké množství BDSM hraček. Je vidět, že dnes to bude zábavný večer, pomyslel si. V ten okamžik jej jeden z otroků chytl a zatlačil jeho ruce do opěradel křesla. Druhý otrok z tácu rychle bral stahovací pásky a ruce Pana Adama začal ke křeslu poutat. Měli to předem pečlivě natrénované, takže vše šlo ráz na ráz. Adam se začal v křesle zmítat a otrokyně, která všechno viděla, sebou na kříži také začala házet, aby upozornila, že se jí to rozhodně nelíbí. Poté co byl Adam provizorně přichycen stahovacími páskami, začali otroci vše pojišťovat lanem. Postupně tak uvázali ruce k opěradlům a jeho nohy k nohám židle. Adam se stal bezmocným a koukal na dvě sedící Paní naproti němu.
„Vůbec nevím, čemu se divíš,“ začala Paní Kateřina. „Pamatuješ na poslední akci? Kde jsi nás nařknul, jak se ke svým otrokům chováme špatně, že je vůbec neumíme vycvičit, jak ty to máš dokonale zmáklé. A to všechno jsi řešil před našimi otroky! Zákony BDSM hovoří jasně, nikdo nemůže Dominanta shazovat, a když už se tak stane, tak dotyčný musí dokázat, že si podrobí kohokoliv a takové chování nebude trpět. A to je přesně to, co se teď stalo tobě, shazoval jsi nás obě před našimi otroky a mi jim musíme dokázat, že kdo tohle zkusí, dopadne špatně. Takže jsme se rozhodli, že tě během následujících pár dnů vyškolíme.“ „Jo a ty drahá,“ otočila se na připoutanou otrokyni, „ty si ještě budeš moci vybrat, jakou roli v tom budeš mít, na stranu koho se postavíš.“ „No a ty nám teď jen slib, že se budeš během naší výchovy chovat rozumně a nebude potřeba přistupovat na drsnější metody hned od začátku,“ navázala Paní Petra směrem k Adamovi. Adam v hlavě chvíli přemýšlel, ale pak uznal, že není rozumné nijak provokovat. „Ano, budu se chovat rozumně, odpověděl po chvíli uvažování Adam a bylo vidět, že se mu to neříká snadno. „Pro začátek to budu brát jako přijatelnou odpověď,“ pronesla Paní Kateřina, „teď vás dostanou na povel naši otroci, zařídí, abyste prošli koupelnou a pak vás uložení ke spánku, otrokyni zůstane latex a obojek, ostatní trápítka ji sundejte, dnes spí v kleci, Adama svléknout na hlavu dostane koženou kuklu se zakrytými oči a dnes spí na kříži, aby byl zítra poddajnější, a vy dva si ustelte u nich, jak chcete, ať jsou pod dozorem.“ Obě Paní vstali a každá odešla do své ložnice.
