Dlouhá cesta k zamčení

K sepsání mě dovedly různé tady i jinde publikované příspěvky typu: „Dnes přišel poštou, přítelkyně mě zamkla a odjela i s klíči na měsíc...“ Původně jsem si myslel, že jen já jsem tak podivně narostl, ale pak jsem se občas setkal i s někým, kdo na tom byl ve vývoji zamykání podobně jako já. A tak mi připadá, že je to možná typický případ a ta volná citace z úvodu je spíše z oblasti masturbačních fantazií než ze života. Zkusím tedy zapátrat v paměti a popsat, jakou cestou a za jak dlouho jsme dospěli s manželkou do současného stavu – tedy zamykání a odemykání podle jejích chutí a nálady. Rozhodně nejde o nic systematického, předem určeného...no ale to se dozvíte až nakonec. Uvidím, jak chytnu literární slinu, ale nejspíše to bude na pokračování :-)

Začalo to vlastně jako vtip. S manželkou jsme se seznámili v BDSM pozitivním prostředí, takže PC nebyl nic neznámého nebo šokujícího. Ale ani by nás to nenapadlo, dokonce jsem se divil, když někde na foru hledala kamarádka radu, co si počít s prasklou klíckou pro manžela. Přestože bylo veřejně známé, jak to mají doma uspořádané, přecejen mi připadalo, že to je příliš odvážné se takhle přímo přiznat. Pro sebe si představit, že bych se taky nechal zamknout, to mi v tu chvíli ani nenapadlo. A manželka je spíše pasivní a provádí to, co vymyslím. Z toho taky ale je vidět, že náš domácí poměr sil je poněkud zvláštní. V běžném životě jsem dominantní a kdo mi nezná opravdu dobře, nevěří ani tomu, jak všude v profilech uvádím switch. Ovšem manželka je čupina nabaterky (přestože se snažila), takže nadoma mi zbyla jen ta sub stránka.

Byli jsme spolu v té době relativně krátce, nějaké 4 roky. Děti nemáme, zato ovšem dnes už dva papoušky. A vlastně jeden papoušek byl nepřímo i u začátku zamykacího příběhu. Pořizovali jsme totiž novou klec, drahou a nerezovou. No a jak jsme se tak u ní kochali, tak praví manželka: „Pipísku, nechtěl bys taky domeček z nerezu?“ Pardon, já za to nemůžu, to oslovení dětinsky používá a okoukala to od svých homosexuálních kolegů. Tedy aby bylo jasno, myslí tím ne mě, ale předmět zamykání :-) Semínko bylo zaseto, tak jsem začal o tom přemýšlet.

No a výsledek byl, že jsem ten pás nakonec chtěl. Jak jste možná i pochopili z dlouhého úvodu, tím pádem ho chtěla i manželka a mám vybrat, objednat, zaplatit a nechat poslat. V té době jsme neznali cudnost.cz, tímméně Vojtu a ostatní, se kterými jsme se potkali na srazech. Měl jsem tedy dojem, že takových bláznů, co by si nechali zamknout ptáka, zase tolik nebude a tedy ani nijak velký výběr. Tak jsem začal pátrat po netu. Měl jsem základní představu, u které jsem vlastně zůstal dodnes. Určitě kov a žádný plast, konstruované jako klec a ne celistvý tubus, žalud krytý (ale dráty, aby byla reálná hygiena a snazší močení), mělo by se snášet s mým piercem PA, nemělo by to vadit v každodenním životě včetně třeba bazenu. A představa o postupu naivní: najdu podle obrázku, dorazí, zamknem a pouštět se bude jen podle přání Madam.

A jak to nakonec probíhalo a dopadlo si počkejte napříště :-)