Téma: Povídka - Jak to všechno začalo
Příběh i všechny postavy jsou smyšlené, ale bylo by krásné je prožít.
Byl další deštivý den, pohled z okna vyvolával vzpomínky, které trápili mou duši. Už takhle nemůžu dám, musím něco změnit.. zapomenout.. začít znova.. Ten den nazrálo rozhodnutí, začnu znova jinde.. bez míst které připomínají minulost.
Ten den rozhodnutí jako když znovu vysvitlo slunce. Naplnila mě radost, činorodost a očekávání co přinese další den. Vybral jse si městečko v podhůří, měl jsem rád výzvy, přírodu, čistý vzduch .. pryč z velkoměsta. Měl jsem romantické představy o budoucnosti a tak jsem si dal inzerát: Hledám zde levné bydlení v podnájmu, stěhuji se z velkého města s úmyslem nového začátku, jsem 44 letý rozvedený muž, nekuřák, slušný, ochotný vypomoci..
Dostal jsem několik nabídek z realitek i od lidí. Některé mimo rozpočet člověka co dal výpověď a byť optimisticky tak s opatrností nevědíc jak to bude s příjmy v budoucnu, neznající místní poměry. Jedna z nich byla od ženy, nabízí volný pokoj s tím že se jí hodí pomoc, žije sama a má představu ochotného, čistotného muže. Odepsal jsem jí, že mě její odpověď zaujala a ubezpečil ji že jsem vyhovující. Druhý den mě čekala její odpověď, kde se zajímala na důvody mého stěhování, jak vypadám, co si představuji do budoucna. Popsal jsem ji stručně svou nedávnou minulost.. rozchod.. poslal fotku a představu, najít si práci, vyrazit na výlety, potřebu se otřepat z minulosti. Odepsala ještě týž den, potěšena, s tím že jistě chápu její opatrnost, má s muži špatné zkušenosti, ale bez pomocné ruky se bohužel neobejde a zdá se jí že bychom se mohli domluvit, ať přijedu prohlédnut si byt.
Čas utíkal, rychleji než jsem plánoval, za dva dny jak bylo domluveno jsem zajel do vysněného města sejít se a prohlédnout pokoj. Dorazil jsem s předstihem, bylo zde chladněji, nastudovanou trasou jsem šel městem, baráky se pomalu snižovali až obyčejným s malou zahrádkou. Trochu prokřehlý jsem došel na místo kde byl dům s předzahrádkou a zazvonil. Po chvíli se otevřeli dveře verandy, vykoukla paní domácí Mirka a volala "je otevřeno". Vešel jsem dovnitř, podal ruku a představil se. " Jsi studený, usmála se, vypadáš jako na fotce, pojď dál.. mám tu jen dámské trepky, tak musíš bos.. A tohle je kamarádka Ivana, provedu tě tu a zajdem si sednout do města.
Prošli jsme krátkou chodbou do prostorného příjemně zařízeného obýváku, odtud navštívili kuchyň s jídelním koutem a vrátili se na chodbu. Tady je záchod a vedle velká koupelna ukazovala Mirka místnosti. Další dveře vedli do pokoje, tak to by byla tvá místnost.. jak vidíš je tu vše, postel, skříň, pracovní stolek se židlí. Jen je nešťastně řešena má ložnice, tento pokoj je průchozí. Zvládneš to s otazníky v obličeji se obrátila na mě? Já budu muset.. z povzdálí nás sledovala Ivana.. Byl to původně pokoj mé dcery ale ta se odstěhovala do zahraničí a já tu zůstala sama. Její věci jsem už vyklidila. Rozhlížel jsem se po místnosti.. myslím že to není špatné, já to zvládnu. Ivana se dívala na hodinky.. budu už muset jít, omluvně naznačovala, vezmu vás na náměstí.
O chvíli později jsme usedli do téměř prázdné restaurace. Objednal jsem si čaj a Mirka kávu. Jsem mile potěšena že jsi si nedal pivo, vím, psal jsi že moc nepiješ, ale lidi toho namluví. Ivanu jsem poprosila aby byla u toho, omluvně se na mě podívala, víš, upozorňovala jsem že mám s muži špatné zkušenosti. Ten poslední.. odmlčela se a zamračila, no budu se z toho ještě dlouho vzpamatovávat.. nechala větu nedokončenou. Ale zpět k tobě, co na to říkáš? Nebyl moc čas viď a neukázala jsem ti zahradu, jen co jsi viděl oknem. Sama to nezvládám, dům potřebuje šikovné ruce.. Tak jak se rozhodneš? Máte to tam hezké, vyrůstal jsem na vesnici tak myslím že pomoc zvládnu a mě zbývá už jen pár dnů vyřešení a stěhování. Tedy není nad čím Váhat, jestli jsem prošel "pohovorem" říkám s úsměvem. No jistě usmála se Mirka, vypadáš slušně, pracovitě, jsi ochotný, přesně takového jsem hledala. Kdy se nastěhuješ? Ještě chvilku jsme konverzovali a pak se přiblížil čas odjezdu zpět.
Během pár dnů jsem se zbavil posledních zbytků věcí, odvezl důležité k rodičům, nějaké sezóní oblečení a byl připraven. Po telefonu jsme se domluvili, byl pátek odpoledne a já hleděl z okna jak krajina utíká vzad, jako má minulost. Vzpomínám na budoucnost, jedu vstříct podnájmu u Mirky, paní domácí. Vybaví se mi její postava, vetší zadeček, silnější stehna, vysoká podobně jako já.. tmavé vlasy, brýle, příjemný obličej i hlas, lehce nalíčená. Jen s batohem a dvěma taškami jsem vystupoval z autobusu, nic víc jsem s sebou neměl, notebook, oblečení, hygiena, boty.. vše ostatní zůstalo za mnou. Čekalo tu na mě auto s Ivanou co přislíbila odvoz, bylo to celkem daleko pro člověka obtěžkaného věcmi.
Pozdravil jsem naložil věci do auta, tak jak se těšíš na nový život? Mrkla na mě Ivana, vyprávěla mi o tobě, tak jsem na tebe zvědavá, doufám že ji nezklameš, budeš hodnej a chovat se slušně. Přeci jen bere si do podnájmu cizího člověka a je sama v baráku. No jasně kývu hlavou, já se na to těším. Autem to netrvalo dlouho, vyzvedl jsem věci, poděkoval za svezení, zeptal se co jsem dlužný.. Odpověděla, jen buď hodnej na Mirku a já si to někdy vyberu.
Mirka stála ve dveřích, tak poď dál posilo, vítala mě. Pozdravil jsem se slovy tak jsem tu a odnesl věci do pokoje. Tak se tu zabydli, šla za mnou.. Věci si dej do skříní, boty do botníku, vidím že toho sebou opravdu moc nemáš říkala Mirka. Jen to nejnutnější, co jsem myslel že budu potřebovat, odvětil jsem. Mirka na to, "však ano, na co se stím tahat, stačí věci na ven, do práce a na doma.. Jaké pak copak." Pak přijď do kuchyně, mám tu něco k večeři, určitě toho máš za dnešek dost. Povlečení jsem ti sem dala čisté, ostatní víš kde je, neboj se ptát" a odešla. Vybalil jsem věci, roztřídil je, místa bylo na dvojnásobek věcí.
Pak jsem šel do kuchyně za Mirkou, donesl dohodnuté peníze za bydlení na první dva měsíce a pokojně se rozhlížel. Mirka zavedla rozhovor. "Tak jaké jsou první dojmy?" Jsem spokojený odvětil jsem. "To jsem ráda" usmála se a pokračovala "přemýšlela jsem nad tím, že musíme mít nějaké pravidla spolubydlení, pro oba to znamená omezení tak aby nevznikali zbytečné třenice. Budu ti dávat úkoly co je třeba udělat, s čím bych ráda měla od tebe pomoc. Začneme se zahradou.. tam čekají záhony na jarní rytí. Raději zopakuji i to co jsme probrali po mailech. Musím tě vyzkoušet s úklidem, alespoň do doby než si najdeš práci. Jsem večer unavená a nebudu se tím chtít zabývat. Souhlasíš? Svůj pokoj si budu uklízet sama, nechci aby jsi mi tam chodil ani na mě ťukal. Když půjdu spát musíš být jako myška, mám lehké spaní. Budu ráda když budeš chodit upravený, řádně oblečený a prkýnko bude vždy dole. Když budeš chtít na delší čas do koupelny raději se mě zeptej jestli se tam nechystám, jasné? Když půjdeš ven poslední, zkontroluj zavřená okna a zamkni. A když něco budeš dělat vždy po sobě ukliď. No není to tak strašné ne? Netvař se tak vyděšeně. Jsem tu doma chci se tu cítit dobře." Neděsím se, bráním se, pravidla jsou třeba, je dobře že na to myslíš, lepší si to říci na začátku než způsobovat potíže. "To jsem ráda, usměje se. Tak si vše pamatuj a dodržuj" Najedli jsem se, pak mě požádala, abych umyl nádobí, utírala ho a kontrolovala čistotu. "to není špatné, jsi šikovný, teď ho ukliď budu ti říkat kam ať se vyznáš".. Večer utíkal poklidně, sprcha a do hajan. Mirka šla nějaký čas po mě, slyšel jsem tiché kroky přes místnost, cvaknutí dveří a otoční klíče.
Další dny probíhali obdobně, poctivě jsem pomáhal, jen na zahradě to nebylo snadné, přeci jen obečení na zahradu jsem z ve výbavě neměl. Naštěstí na zahradu nebylo vidět a Mirka mi půjčila něco starého na sebe.. Sice má o trochu větší míry co do šířky, ale dalo se. Něco s tím uděláme říkala, na zahradní práci je škoda nosit něco nového. V týdnu jsem obešla nějaké úřady, poptala se po práci, zatím nic nebylo a doma bylo práce dost, rozhodně jsem nelenošil.
V pátek po večeři a nádobí, přišla Mirka s tím že si dáme trochu vína potřebuje se mnou něco probrat. "Nevím jak začít, možná jsi si všiml že se ti poslední dny trochu vyhýbám.." "Ano, míjeli jsme se.." rozpačitě jsem pokyvoval. "ono za to úplně nemůžeš, víš jak jsem naznačovala špatné zkušenosti z minulých vztahů. T´žko se o tom mluví "napila se Mirka, chvíli hleděla stranou a pak pokračovala " v mém posledním vztahu mě muž několikrát znásilnil a i když vím že to od tebe nehrozí se podvědomě bojím. Proto jsem už dlouho sama a doufala jsem že se když tu budu mít spolubydlícího jako tebe tak to půjde. V noci se budím a nemůžu usnout. nevím co má dělat" Díval jsem se na ní.. hlavou mi letělo jak to má těžké a co se mnou bude.. " kamarádka Ivana, svěřila jsem si jí co prožívám.. ví i o minulosti.. tak radila.. ne to po tobě nemůžu chtít" odmlčela se.. Přisunul jsem k ní nedopitou sklenku a čekal.. Napila se.. chvíli mlčela.. "říkala že se budu cítit lépe, když z tebe nebudu muset mít strach, ať nechám to rozhodnutí na tobě.. nevyháním tě.. Slyšel jsi někdy o pásu cudnosti?" Díval jsem se na ní a v hlavě letělo spousta otazníků.. "ano, vypadlo ze mě" "a" zeptala se... "udělal by jsi to pro mě?""co by to znamenalo" zeptal jsem hloupě.. "měla bych jistotu že od tebe nic nehrozí, udělal by jsi to pro mě? Snad se tak brzy zbavím strachu a budu moct fungovat zase jako dřív.. nenapadá mě jak jinak to řešit. Tebe ano?" "Nenapadá.. přiznávám.." "nechceš to alespoň zkusit, jestli to bude fungovat?" "Zkusit bych to mohl, mrzí mě že ti působím takové těžkosti.. " "Opravdu, by jsi byl tak hodný? To jsem nečekala, bála jsem se co řekneš.. že mi vynadáš. Počkej Ivana mi to dala sebou.. vzala si kabelku a chvilku v ní hledala, pak vytáhla malý pytlíček a zachrastilo v něm. "tady je to.. je lehký z platu.. taková klícka se zámkem vysypala obsah na stůl.. Prohlížel jsem si tu věc.. "vem si ji do ruky, je lehká.. Tady se secvakne kroužek do sebe.. zajistíš tyčkou tady a tady.. nasadíš klícku a zamkneš skrz tuhle dírku.. je to bezpečné" Podává mi ji... Beru ji ostýchavě do rukou.. prohlížím.. vážně neváží skoro nic.. "tak ji zkus.. neboj se běž.." pobízí mě Mirka "pak mi řekneš jaké to je, prý to chce ze začátku trochu zručnosti.. a namazat dětským olejem, najdeš ho ve skříňce v koupelně.. Odcházím.. s hlavou sklopenou s klíckou v ruce do koupelny.. Po té debatě nejsem vzrušený.. zkusím tu věc rozebrat složit.. sednu si na stoličku.. najdu olej.. namažu uvnitř i kroužek.. svléknu se.. a vzdychnu.. tak pojď.. po chvilce zápolení se mi povede klícku nasadit a zacvaknout.. trošku se skřípnu.. syknu bolestí.. teď ještě zámek.. prohlížím si to.. natáhnu spodky.. je to neznámý pocit.. s klíči v ruce se vracím zpět.. Mirka mezitím doplnila sklenky.. pokládám klíčky na stůl.. pomalu se pro ně natáhne a vezme si je k sobě.. "Jaká to je? Nebolí to? Nevadí že se ptám?" Ne nevadí, je to zvláštní není to nepříjené.. "opravdu?" podiví se.. "já se bála.." "ne opravdu, říkám, jen kdy jdu je to zvláštní jak se o to třou stehna" "o to?" zvedne obočí? "cítím to na pytlíku" klopím oči.. "aha, prosím všechno mi říkej nechci ti ublížit, jsem vážně moc ráda že to pro mě děláš.. myslíš že to vydržíš pár dní?"
konec 1 části
