Výchova vzorného "muže" (Stránka 3 z 3)

Výchova vzorného „muže“ VIII.

Ráno se Alice probudila až kolem desáté hodiny. Ten den si vzala volno. Pavel byl již v plném zápřahu, slyšela klapot jeho nových podpatků kdesi v domě. Dostala chuť na kávu. V ten moment nebylo nic jednoduššího, než se chopit zvonečku u postele a zacinkat. Manžílek slyšel dobře, téměř v zápětí zaslechla, jak se jeho kroky kvapem blíží k ložnici. Když vstoupil a pozdravil Paní políbením nožky, pobaveně sledovala jeho nový ohoz, který se k němu báječně hodil. „Skvělé Pavlíno, fakt ti to sluší, dnes spolu zajedeme ke kadeřnici a zastřihneme tvé vlasy na mikádo. Doufám, že ni nenamítáš?“ „Ne, Paní“ „To jsem ráda a teď bych si dala kafe, pak se můžeš pustit do přípravy snídaně. Pochopila?“ „Ano paní“ „Od včerejška jsi moje, přesněji řečeno mi patříš, byla bych ráda, kdyby sis sama uvědomila, co vše z toho pro tebe vyplývá, každopádně začneme s fyzickými tresty a pravidelnou disciplínou. Jinak tvá chůze v pantoflích stále nic moc. Dávám ti týden na to, aby ses zdokonalila, pak si dáme v tělocvičně kruhovku, tak raději pilně trénuj. A jak sis jistě všimla, oslovuji tě v ženském rodě a rozhodně to tak potrvá přinejmenším do doby, než z tebe bude prvotřídní ukázkový sub. Na veřejnosti zatím zůstaneme u normálního oslovení, ale doma za všech okolností, i když zde budu mít návštěvu jen v ženském rodě a teď plav, po snídani jsi objednaná ke kadeřnici.“

Pavel věděl, že Alice nemluví do větru, již od rána bylo zřejmé, že se k němu chová mnohem víc majetnicky, než tomu bylo před svatbou. Takže takhle vypadá jejich smlouva v praxi, ale to musel od začátku předpokládat a stejně neměl na výběr, kdyby odmítl, matka by mu to krutě spočítala. Rozhodl se všemu podvolit, jednak Alici miloval a nyní již vázán nevypověditelnou smlouvou stejně neměl na výběr. Odklapal do kuchyně a pustil se do přípravy kávy a obvyklé snídaně, na kterou si Paní potrpěla, pak opět naklusal k Alici do ložnice, aby ji upozornil, že jídlo je již hotovo. „Vida, jak jsou ty pantoflíky praktické, teď aspoň slyším, kde se pohybuješ a mám tak nad tebou lepší přehled. Už sis na ně zvykla, Pavlíno?“ „Snažím se, Paní, ale jsou mi dost volné“. „To je dobře, pokud si nejsi jistá v kramflecích, mnohem lépe se pak formuje tvá submisivita. Chápej to jako výchovný prostředek, kromě toho je takto na tebe mnohem lepší pohled, připomínáš mi pokojskou, ještě z doby, kdy tuhle podřadnou práci zastávaly Ženy a já si tak mohu připadat jako v přepychovém hotelu, jen ten servis stále není dokonalý, ale dost řečí. Jdeme se najíst, za hodinu musíme být u kadeřnice.

Když se Pavel usadil celý nesvůj v kadeřnickém křesle, dala se Alice do hovoru s kadeřnicí, během něhož jí pečlivě vysvětlovala, jaký účes si pro manžela představuje. Nakonec dostala pro usnadnění výběru katalog účesů feminizovaných mužů. Rozzářila se, bylo vidět , že ji zaujalo hned několik návrhů, konečně se obě shodly na jednom modelu, který působil výrazně žensky a zároveň byl jednoduchý na každodenní údržbu. S Pavlem účes pochopitelně nekonzultovala vůbec, jeho názor nepovažovala za podstatný. Zatímco se holička pustila do práce, dál si listovala katalogem, kde jí zaujaly další poskytované procedury nabízené salonem krásy, který byl v těsném sousedství kadeřnictví. Po krátké úvaze se rozhodla pro takzvanou permanentní depilaci celého těla prováděnou laserem. Ještě během samotného stříhání stihla Pavla ve vedlejším salónu na tento zákrok objednat na příští týden. Když se vrátila do kadeřnictví, byl již účes hotov a to včetně odpovídající úpravy obočí. Alice byla nadšená. Stála před ní drobná a skutečně fešná brunetka, která jí patřila se vším všudy. Působila velmi žensky a to i bez jakéhokoliv makeupu a rtěnky a to i přesto, že měla pouze unisexové oblečení. Kadeřnice ještě Alici potvrdila, že je Pavel ideální objekt k feminizaci a dokonce jí dala návrh, zda by ho mohli použít jako model pro nový katalog na příští sezónu, pak se teprve rozloučily.

Jakmile dorazili domů, dostal Pavel ihned za úkol obléknout si kostým služebné a musel se následně před Alicí několikrát projít jako na přehlídkovém molu. Chybí ti jen prsa a ta chůze, to je stále bída, ale jinak jsem spokojená. Pak si ještě pořídila několik fotek, aby se mohla svým výtvorem pochlubit před kamarádkami, potom zavedla Pavla do ložnice. „Svléknout! Nech si jen silonky a kalhotky. Dneškem počínaje ti budu udělovat tzv. disciplínu - tady v ložnici. Pokud tě budu trestat, půjdeme spolu do tělocvičny, ale snaž se, ať to není příliš často, protože když opravdu trestám, není to nic příjemného. A teď se postav čelem k žebřinám.“ Strachem rozechvělý Pavel učinil, jak řekla. Alice k němu ze zadu přistoupila a špičkou pravé boty mu roztáhla obě nohy v pantoflích až na šířku samotných žebřin, k nimž mu nohy natěsno zafixovala koženými pouty v místě kotníků. Následně mu nasadila masivní kožený obojek s velkým okem, za které ho připnula k připravené karabině na žebřinách, pak již jen uzamkla jeho obě ruce v zápěstích v poloze vzdávající se postavy k horní příčce. Pavel se viditelně třásl, zatím nikdy podobný výprask nepodstoupil a jak známo, největší strach je neznámého. „Neboj se, Pavlíno, zvládají to jiní, zvládneš to také, pokud by to nebylo nutné, zbytečně bych to nedělala, ale je to nutná součást tvé výchovy a já jsem si přísahala, že z tebe udělám dokonalého suba. Budeš to muset vydržet a za pár týdnů ti to ani nepřijde.“ Sama však věděla, že to nedělá pouze v rámci výchovy, poslední dny ji nesmírně vzrušovala představa bičovaného manžela. Přímo vnímala své vnitřní potěšení, když ho měla v hrsti jako lapenou zvěř, s níž si může dělat, co se jí zlíbí, teď již ano, mají po svatbě a smlouva, kterou si ho zavázala, vstoupila plně v platnost. Nemůže jí upláchnout, stejně by ho policie vyhledala a předala jí, jako odpovědné osobě – majitelce. Navíc má čip s GPS lokátorem na titanovém pásu, který si nikdy bez klíče sám nesundá. Uvědomovala si, jak dole citelně vlhne, Pavel se stále chvěl, nemohl již ani otočit hlavou a ohlédnout se za sebe, tak pevně ho přitáhla obojkem bradou mezi příčky žebřin, byl zcela znehybněn, to se jí líbilo a také jeho nejistota, kdy nevěděl, co bude následovat. Byl to trochu jiný level, než jaký znal z výchovy svého otce, na tohle ho matka doma nepřipravila. Pro Alici to však bylo dobře, alespoň si může vychutnat jeho strach z dosud nepoznaného a ten z něj nyní přímo odkapával. Její vzrušení stále rostlo. Cítila, že bude muset něco udělat, jinak se zblázní. Stála těsně za ním, držela ho za ramena a poslouchala jeho přerývaný dech, vnímala jeho čím dál intenzivnější třes a jeho vždy tak příjemnou vůni vůbec nepoznávala, zřejmě nějaký stresový hormon či co. Byl to jeho nezvyklý pach, který ji konečně přiměl k akci. Vší silou mu sevřela ramena a zároveň ho divoce kopla kolenem do zadku, čímž ho téměř napasovala mezi žebřiny, zřetelně slyšela, jak jeho kovový pás narazil do tvrdého dřeva. Pavel přitom vyjekl úlekem i bolestí, ale to ji ještě víc rozdráždilo, takže ho znovu kolenem prudce namáčkla na žebřiny a opět se stejnou odezvou. „Nekňuč mi tu jako štěně!“ Pustila jeho ramena, ale jen proto, aby ho obratem uchopila pravačkou ze zadu za jeho nový účes a vmáčkla mu obličej mezi příčky. Opět vyjekl, to ale Alici jen víc rozpalovalo, rázně mu strhla hlavu zcela dozadu, takže mu nyní hleděla zblízka do očí. Z rozšířených zorniček vyčetla jediné. Strach! Přesně tohle jí nyní hnalo kupředu, jeho strach z toho, co bude následovat. Rozhodla se prohloubit jeho ponížení i nejistotu. Náhle se otočila dozadu, aby z misky s ovocem, která ležela na stole, vzala jedno menší jablko a to Pavlovi vmáčkla do úst jako roubík, pro jistotu si stáhla z nohy punčochu, kterou mu uvázala napevno přes jablko kolem hlavy, aby náhodou nevypadlo, pak ještě druhou punčochou převázala jeho oči, takže Pavla obklopila tma, což jeho strach dále prohloubilo. Teprve nyní se Alice poněkud uklidnila a vyndala ze skříně středně dlouhý, ručně pletený bič. Dvakrát s ním zkusmo zapráskala „naprázdno“ ve vzduchu a s pobavením sledovala, jak sebou Pavel pokaždé trhnul. Netušil, kdy přijde první rána. Opět práskla jen tak do vzduchu, ale ihned na to šlehla mocně bičem mezi Pavlovo lopatky, následovalo dalších pět ran v rychlém sledu za sebou, po každé na jiné místo zad, v tomto byla Alice ohleduplná. Po každém úderu sebou Pavel trhnul, asi tolik, kolik mu svázání  umožnilo, ale nevydal již ani hlásku. Roubík plnil svůj účel bezchybně. Alice si výprask náramně užívala, opět několikrát práskla do vzduchu a pak následoval další rychlý příval přesně mířených zásahů. Nyní zapráskala bičem naprázdno u jeho ucha a vzápětí u druhého. Pavel prožíval neskutečná muka. Netušil, kam další rána dopadne. Nakonec následovala rychlá smršť dvaceti úderů přímo na zadek. Teprve nyní se agresivita Alice poněkud vybila, zato dostala neodolatelnou chuť svojí oběť pomilovat. Z nočního stolku vyndala kožený postroj s penisem, který si zkušeným pohybem v rychlosti nasadila, potřela bohatou vrstvou rubrikantu a téměř okamžitě vnikla do Pavla až po kořen. Zdálo se, že miláčkův konečník je již plně adaptován, nicméně její drahý nijak nereagoval, jelikož ve své situaci ani nemohl. Vzhledem k tomu, že byla Alice dokonale vzrušená předchozí disciplínou, trvalo jí sotva minutu, než prožila ohromný orgasmus, během něhož se musela chytit příček před sebou, aby se vůbec udržela na nohou, jen co její orgasmus odezněl, všimla si pomalu vytékajícího semene z Pavlovo klícky. Takže to bychom měli i s milkingem, pomyslela si lhostejně a teprve nyní se pomalu vysunula z Pavlovo konečníku. Až pak na své oběti postupně uvolnila všechna pouta a nakonec odstranila i roubík a rozvázala oči. V ten moment se jí Pavel vrhnul k nohám a žhavými polibky zaplavil její boty. Alice si zatím se zájmem prohlížela jeho záda a s potěšením zjistila, že nikde nemá rozseklou kůži, ani mu neteče krev. Jen samá dlouhá úzká jelita, jak to má po správně provedené disciplíně být. Rovněž jí potěšilo, že na výprask reaguje pozitivně, což není zcela běžné. Větší část otroků na bytí zpočátku odpovídá spíše uražením a určitou podrážděností, ale jen malá část to chápe od počátku správně a po konci výprasku naopak upřímně děkují za to, že byl nářez ukončen. Teprve později se u obou skupin při správném vedení docílí toho, že děkují za výprask jako takový, protože jsou svými majitelkami přesvědčeni o tom, že je to dobré pro jejich správný vývoj. Když se Alice nabažila jeho polibků, zvedla mu za vlasy hlavu a prohlédla si jeho tvář. Bylo zjevné, že mu během bičování tekly slzy, ale nyní v jeho očích viděla jen bezmeznou oddanost a respekt. Dobře si vybrala svého manžela, cítila neskonalou vděčnost ke své kamarádce a zároveň tchýni, která pro ni tenhle kousek porodila a vychovala. Málokdy má Žena takovéto štěstí na muže. S ním ještě dokáže věci!

Po uděleném výprasku a prožitém orgasmu se Alice cítila příjemně unavena. Lehla si na bok do svého lůžka a Pavlovi nařídila, ať jí ještě jazykem polaská zadní dírku, u toho se jí vždy nejlépe usínalo, pak se může jít umýt. Ještě než usnula, honily se jí hlavou nejrůznější myšlenky ohledně její sexuality. Dosud nikdy neprožívala takové orgasmy a vzrušení, jako nyní s Pavlem, také si nikdy dřív u sebe nevšimla sadistických tendencí, které se u ní, co poznala Pavla a zejména v posledních dnech, čím dál více projevovaly, až se toho sama zalekla, jenže bylo nemožné, něčemu tak opojně krásnému odolávat.

Ukázka z další kapitoly
Co se týkalo násilí, nemusel Martu nikdo dvakrát pobízet. Postoupila blíž k Pavlovi, přičemž mu hleděla vyzývavě do očí, a zároveň se škodolibě usmívala. Pavel ustoupil o krok vzad, ale Marta ho vždy došla. Chvíli takto couval pomalu pronásledován, až narazil na stěnu pokoje, dál nemohl. Brunetin úsměv se rozšířil – oběť již neměla kam ustupovat. Ruce měla stále volně podél těla a provokativně si pohrávala s prsty. Pavel věděl, že to přijde, jen netušil kdy. Nyní zvýšila nátlak tím, že občas trhla jednou nebo druhou rukou jakoby v náznaku facky a bavila se, jak dle toho uhýbá hlavou.

Výchova vzorného „muže“ VIII.

Následujícího dne ráno Alice Pavla upozornila, že k nim přijdou večer na skleničku ještě dvě její kamarádky, tak ať si dá s úklidem záležet a připraví pohoštění. Ideálně nějaké chlebíčky a jednohubky, ať je návštěvě co nabídnout. Nerada bych se, Pavlíno, musela za něco stydět a vezmi si dnes čistý kostým. Řekla jsem holkám, že jsem s tebou zatím spokojená, tak ať tě ani nenapadne něco pokazit, tvá výchova je především moje vizitka, tak se dnes koukej předvést a udělej už konečně něco s tou chůzí, stále ti to moc nejde. „Ano, Paní. Vynasnažím se“ Když Alice odjela, dal se Pavel ihned do práce. Chápal, že by mu Alice skutečně nic neodpustila a jak ji už stačil poznat, věděl, že čeká na jakoukoliv záminku, aby ho mohla ztrestat, přesto ji miloval každým dnem víc. Na úklidu si dal tentokrát obzvlášť záležet, ale musel si pospíšit, protože ho čekala ještě příprava pohoštění. Paní mu nechala na stole přiměřený obnos, s nímž skočil do nedalekého obchodu nakoupit vše potřebné a hned se pustil do díla. Když měl hotovo, skočil se ještě osprchovat a vyčistit konečník, aby byl ve všem k dispozici, jak si přála Alice. Teprve pak si vzal nový kostýmek, který mu včera pořídila. Tento byl vyveden v podobném střihu, jen měl na rozdíl od předchozího vzadu na sukni hluboký rozparek až do pasu. Alice se nechala slyšet, že je to tak velmi praktické – samozřejmě pro ní. Už se prý velmi těší, až si v něm Pavla „podá“. V této souvislosti nutno podotknout, že i když měl Pavel zpočátku hodně najivní představy o společném sexu, kdy předpokládal, že by se s Alicí mohl normálně milovat, přeci jen se jeho preference přizpůsobily potřebám Manželky a dnes mu již anální soulož nečinila větší potíže a dokonce se již párkrát přistihl, že se těší, až mu to Paní opět udělá. Byl mladý, ještě ve věku, kdy člověk není zcela vyhraněný a je schopen bez větších problémů se přizpůsobit potřebám partnerky. Možná také právě proto si Alice vybrala tak mladého muže, aby si ho mohla zformovat bez většího odporu zcela dle svých představ. Pavel jen doufal, že se během návštěvy opět nestane terčem zájmu přítomných dam, jak tomu bylo na svatební hostiny, kde ho Ženy před očima všech prakticky svlékly. Z toho měl dodnes určité trauma a bál se, aby se něco podobného neopakovalo. Sotva se oblékl do nového a upravil si účes přistála mu na mobilu sms se vzkazem, že do čtvrt hodiny společnost dorazí, ať čeká na obvyklém místě. Zkontroloval tedy ještě v rychlosti celý dům, zda někde něco neopomněl a šel si kleknout, tak jako každým dnem na předložku ke vchodovým dveřím.

Příjezd auta zaslechl až po dlouhých deseti minutách, jen mu jeho zvuk nepřipadal povědomý, ale neodvážil se opustit nařízené místo, aby se průhledovým okénkem ve dveřích podíval, čím dnes Paní přijela. Téměř vzápětí zaslechl živý dámský rozhovor, bouchnutí několika dveří a odjezd téhož auta. To se však již otevřely vchodové dveře a dovnitř postupně vstoupily tři Ženy. Jako první k němu napochodovala samozřejmě Alice a beze slova mu nastavila nohu k políbení a následnému přezutí do domácích střevíčků. „Tady holky přezuješ taky, jasný?“ „Ano, Paní“ Pavel pochopil, že celá společnost již někde popila a nechala se přivézt taxíkem. Následně k němu přistoupily ještě další dvě Ženy a stejně jako předtím Alice nastavily nohu k políbení a přezutí do pantoflí určených pro návštěvy. Pavel přitom vnímal rozdílné vůně nohou každé z Žen. Vůně podsadité brunety s postavou zápasnice ho však něčím zaujala, byla mnohem ostřejší a naprosto nezvyklá a vzbuzující respekt, přesto vůně Alice byla jednoznačně nejpřitažlivější. „ Ta je ale roztomilá.“ vykřikla druhá z Žen, vysoká blondýna, když ji Pavel zrovna nazouval pantofle. A prohlížela si ho se zájmem , jako by byl nějaký exot. Dámy se zatím přesunuly do obýváku, zatímco Pavel ještě ukládal na věšák jejich svršky a urovnával boty, které by měl všem správně ještě vyčistit a již slyšel z pokoje zvonek, kterým ho Alice byla zvyklá přivolávat k sobě. „Jak dlouho nás ještě necháš čekat?“ Vyštěkla na něj netrpělivě, když doběhl. To již všechny seděly pohodlně usazené v křeslech a pobaveně sledovaly přiběhnuvší služku. „ Přines něco k zakousnutí, pěkně nám ve městě vyhládlo a hoď sebou!“ Pavel rychle odspěchal do kuchyně, aby přinesl tác s občerstvením a již znovu zacinkal zvonek, když se i s tácem vrátil spěšně do pokoje, vyjela na něj Alice „Doufám, že si již postavil na kafe.“ „Ano, Paní. Hned ho přinesu.“ A opět odkvačil. Za sebou slyšel pobavený smích. Pochopil, že se Alice bude chtít před kamarádkami vytáhnout, jak daleko je s výchovou, nesmí ji zklamat. Když dorazil zpět, zrovna se bavily o něm. Ta menší a silnější právě chválila jeho dres, ale vyjádřila údiv nad tím, jak nemotorně se pohybuje na podpatcích. „To ti, Alí, nevadí, se na to jeho vrávorání koukat?“ „Je teprve v začátcích a chůzi se zatím učí. Je to smutné, ale v tomto směru jsem ho dostala nepřipraveného.“ „To se jistě poddá, ten můj zvládl chůzi perfektně až za dva měsíce a dnes vyšlapuje jak modelka, radost pohledět a ty začátky také nebyly nic moc. Musíš mu dát určitý čas.“ Prohlásila shovívavě blondýna. „Teď nám mazej vyčistit boty, pak hned přijď“ Zatímco Pavel odešel splnit příkaz, povídá Alice „Možná Vám připadá, že s ním jednám příliš tvrdě, ale pro začátek je to nejlepší cesta, jak si ho co nejrychleji podrobit, je třeba co nejvíc potlačit jeho ego.“ „To mi povídej.“ Prohlásila Blondýna. „Přesně tak jsem měla začít také, ale byla jsem příliš ohleduplná a manžílek mi časem pomalu začal přerůstat přes hlavu, pak už jsem to nedohnala. Nakonec to vyřešil až rozvod. Bohužel jsem s ním neměla uzavřenou smlouvu o nesvéprávnosti a to byla chyba.“ „Ty jsi byla vždycky měkká!“ Uzavřela robustní bruneta. „Já jsem s Ivem od začátku nic nepodcenila. Samozřejmě jsem začala smlouvou a ihned po svatbě tvrdá drezůra a ta trvá dodnes a víte co, holky? Když se jim to dá správně sežrat, tak Vás i za to bití budou milovat. A zdůrazňuji, že na počátku to nemusí být žádný submisivní typ, jen je třeba do výchovy zapojit hodně psychologie a divily byste se, jak Vám nakonec začnou zobat z ruky. Jsem s ním teprve osmým rokem a již se dotahuje na intuitivní úroveň, co víc si může Žena přát. Navíc, řekla jsem mu, že chci dvě dcery a před rokem se nám narodila druhá holka.“ Rozesmála se bruneta. Alice navázala. „Smlouvu mám samozřejmě také a s disciplínou jsem již začala a rozhodně ho nešetřím.“ Při těch slovech zvedla ze stolu zvonek a energicky zacinkala. „Pavlíno, šla sem!“ Hned na to se v chodbě ozval neobratný klapot vysokých podpatků a vzápětí se ve dveřích objevila Pavlova drobná postava. „Otočila se a vyhrnula si blůzku. Až nahoru!“ Křikla Alice. Pavel si nejdříve musel povolit bílou zástěrku, teprve pak si vršek kostýmu vykasal až nad lopatky. Přítomným dámám se ukázala různobarevná jelita, kterými měl poseta celá záda. „Dobře, to by stačilo a teď nám ukaž zadek a stehna.“ Pavel si stáhl sukýnku, ale kalhotky už mu tak rychle dolů nešly. Zjevně se styděl. „No tak bude to!?“ Zvolala podrážděně Alice. Nakonec je přece jen stáhl až ke kolenům, aby si dámy mohly kromě zadku prohlédnout také zbitá stehna. Opět byla vidět jelita podobná těm na zádech. „Vidíte, holky, že výchovu beru vážně od samého začátku. „Myslím, Vlaďko.“ Pohlédla přitom na blondýnu. „Že podobný scénář jako v případě tvého prvního manželství mi nehrozí.“ Mezitím se z křesla zvedla podsaditá bruneta, které říkaly Marta a pomalým, důležitým krokem přistoupila k zády stojícímu Pavlovi. Prohlédla si zblízka stehna, zadek a stejně tak nahlédla pod blůzku, aby viděla i záda. Potom se otočila na Alici a zeptala se. „Mohu?“ Alice přikývla. „Nevyužíváš celé tělo, musíš pak brát ohled na to, aby se jednotlivá místa zhojila, do té doby ho tam  nemůžeš opět vyplácet. Zvedla nohu!!“ Křikla ostře na Pavla. Ten nesměle ohnul pravou nohu v koleni směrem dozadu k Martě, mezitím se mu vysmekla pantofle a hlasitě dopadla na podlahu. Marta mu hrubě uchopila nohu levou rukou za nárt a pravým ukazovákem naznačovala, jak se má trestat na chodidle za použití tvrdého jezdeckého bičíku. „Tohle se mi perfektně osvědčilo. Výprask je velice bolestivý, přitom nezanechává téměř žádné stopy a chodidla můžeš samozřejmě střídat.“ „To vypadá zajímavě.“ Pronesla Alice. A se slovy „můžeš nám to předvést?“ podala Martě ze šuplíku zmiňovaný bičík. Ta se jen chlípně usmála, pevněji sevřela Pavlův nárt a pravou rukou hbitě vysázela na chodidlo v bleskovém sledu asi deset ran. Vše se odehrálo během pouhých pár vteřin. Bylo vidět profesionální přístup. Pavel přitom hlasitě zahekal a zároveň komicky poskakoval na levé noze, která mu zůstala volná. Ještě hodnou chvíli po výprasku sténal nesnesitelnou bolestí, ale to mu již Marta stáhla pravou punčochu a ukazovala kamarádkám, že na chodidle nezůstaly po výprasku žádné viditelné stopy. Holky jen uznale pokývaly hlavou“ „Máš ještě nějaký další tip na výchovný prostředek?“ Zeptala se Alice. „Mám poměrně široký repertoár trestů, ale jsem pracovně dost vytížena, než abych se tomu věnovala jako dřív. Budete se divit, ale nejvíc se mi osvědčila obyčejná facka, vlastně není tak úplně obyčejná. Moje mamka ji uplatňovala úspěšně na otci. Tu používám nejčastěji a myslím, že jsem v tom i dobrá. „Ukaž nám jí.“ Žadonily holky. Pavel se zachvěl. Co se týkalo násilí, nemusel Martu nikdo dvakrát pobízet. Postoupila blíž k Pavlovi, přičemž mu hleděla vyzývavě do očí, a zároveň se škodolibě usmívala. Pavel ustoupil o krok vzad, ale Marta ho vždy došla. Chvíli takto couval pomalu pronásledován, až narazil na stěnu pokoje, dál nemohl. Brunetin úsměv se rozšířil – oběť již neměla kam ustupovat. Ruce měla stále volně podél těla a provokativně si pohrávala s prsty. Pavel věděl, že to přijde, jen netušil kdy. Nyní zvýšila nátlak tím, že občas trhla jednou nebo druhou rukou jakoby v náznaku facky a bavila se, jak dle toho uhýbá hlavou. Nakonec naznačila ránu levou rukou a Pavel instinktivně uhnul doprava, na to však čekala a v ten moment mu ubalila pořádnou facku dlaní pravé ruky, čímž mu vychýlila hlavu doleva, ale to již vystartovala dlaň levé ruky, která udeřila stejnou razancí na opačnou stranu. Nyní, při návratu pravé ruky do výchozí polohy, schytal facku jejím hřbetem a stejně tak následně i hřbetem levé ruky. Vše se však odehrálo ve zlomku okamžiku. Byla to dokonalá souhra šikovných dlaní. Dámy jen zaslechly promptní proplesknutí a vzápětí stačil Pavel jen vyděšeně vykřiknout a nakonec se skácel k zemi. „Zvedej se ty bábovko!“ Okřikla ho Alice. Mezitím se Marta s úsměvem otočila na podpatku a mírně se poklonila obecenstvu. Obě dámy jí vřele zatleskaly. Pak se však natočila zpět k Pavlovi a nastavila nohu k políbení, ten se však k vyjádření díku za právě prožité ponížení  vůči cizí Ženě neměl. Marta se však nenechala zahanbit a pohotově se sklonila ke zvedajícímu se Pavlovi, aby ho uchopila zručně za vlasy a bolestivým chvatem namotala jeden pramen účesu mezi své prsty, což neskutečně zatahalo až Pavel zaúpěl a ihned políbil nabízenou nohu, přitom intenzívně vnímal vůni extrémně dominantní sadistky neakceptující jakýkoliv byť jen náznak vzdoru. „Pojď se s námi napít, Marti“. Vida, jak má najednou v obličeji zdravou barvu. Švihej pro další láhev, Pavlíno, pak dokončíš ty boty.“ Pronesla Alice. Pavel byl zpět i s láhví během okamžiku. Všiml si, že dámy začínají být pěkně rozjeté, tak jim nechtěl dát záminku pro další trestání. Když pak odcházel vyčistit boty, pronesla Marta. „ Jak se můžeš, Alice, koukat na to jeho vrávorání, mělo by se s tím něco udělat.“

Když měl Pavel již všechny boty vyčištěné, zaslechl zvonek. Hned na to se promptně hlásil u Alice v obýváku. „Je to již nějaký den, co doma nosíš vysoké podpatky, slíbila jsem ti kruhovku, myslím, že nyní je ten správný okamžik a tady holky by se také rády podívaly, tak plav do tělocvičny. Pavel šel jako první a otvíral dámám dveře postupně až do suterénu.  Když byli na místě, vytáhla Alice kladkou boxovací pytel až zcela ke stropu a tím si uvolnila střed tělocvičny. Ze skříně vytáhla nejdelší bič, když to Pavel viděl, polil ho studený pot. „Neboj Pavlíno, není to tak hrozné, jak se zdá. Chceš být přece pro mě dokonalý?“ „Ano paní.“ „Takže se teď svlékni, necháš si jen kalhotky, punčochy a samozřejmě zůstaneš v pantoflích. Vidíš tu žlutou  kružnici?“ A svinutým bičem naznačila kruh s poloměrem asi 4 metry. Pavel jen přikývl. „Tak po té budeš nyní obíhat, dokud tě nezastavím. Dáme si to na čtvrt hodiny. Budeš dělat přesně to, co ti řeknu a pokud se mi něco nebude líbit, dostaneš ránu. Smyslem je, abys zvládl elegantní pohyb v podpatcích. Chápu, že to s těmi většími střevíčky bude obtížnější, ale to je právě smyslem cvičení.“ Pavel se postavil na čáru kružnice, ale již teď mu bylo jasné, že mu to nepůjde, sotva se za pár dní jakžtakž naučil v pantoflíkách chodit, chůzi na podpatcích měl trochu natrénovanou už z domova, ale v kombinaci s větším číslem, silonkami a ještě v poklusu, to si vůbec neuměl představit. „Tak připraven?“  „Ano, Paní“ „Vyběhni“ Pavel se nejistě rozběhl po čáře, ale zdálo se to obtížnější, než očekával, v tělocvičně byla totiž velice hladká podlaha, po které mu klouzala i podrážka pantoflí, nemluvě o tom, že mu v nich cestovala i samotná noha. Spíše klopýtal, než běžel. „Rychleji, rychleji“ Zavelela Alice. Pokusil se trochu přidat, ale moc to nešlo. Do klapotu podpatků náhle zasvištěl bič a bolestivým třesknutím mu dopadl mezi lopatky. „ Au“ Vykřikl Pavel. „ Ještě jednou hlesneš a nasadím ti roubík. Jsem zvědava, jak bys to pak udýchal“ Pavel přeci jen poněkud přidal a pekelně se soustředil, aby mu pantofle nespadly. „Nohu před nohu, jako to dělají modelky“ I když se snažil, moc mu to nešlo. Bič opět zasvištěl a tentokrát dopadl na zadek. Zatnul zuby a ani nehlesl, bolest však byla neskutečná. „Povídám nohu před nohu. Ty mě neslyšíš?“ A bič znovu dopadl na Pavlovu rozpálenou zadnici. Po druhé ráně se mu přeci jen začalo poněkud dařit. „Zvedni hlavu a narovnej záda“  Bič mu opět s třesknutím přistál mezi lopatkami, pak teprve pochopil, že se má napřímit „Výborně, už vím, co na tebe platí a zrychli. Víc.“ A bič opět zasvištěl. Tentokrát dopadl ze zadu na stehna. Běhal takto ještě asi deset minut, během kterých následovalo mnoho ran a když se přiblížil konec slibované čtvrthodiny, přešla Alice ze středu kruhu blíže k jeho dráze a tentokrát zcela nečekaně šlehla bičem z blízka proti jeho lýtkům. Ten je v rychlosti asi třikrát obtočil a v tom okamžiku Alice strhla bič zpět, čímž utáhla pomyslnou smyčku na jeho nohách a Pavel se skácel na zem. Naštěstí stačil dát ruce před sebe, aby si neublížil, teprve nyní mu ty prokleté pantofle spadly z nohou. Alice v klidu přistoupila až k jeho hlavě a jaksi mimochodem zastavila pravou nohou u jeho úst. Pavel pochopil, že je to signál, aby poděkoval za právě udělenou lekci a dlouze nabídnutou nožku políbil. „Pro začátek to nebylo zase tak špatné. Za týden si tě opět vyzkouším a radím ti dobře, abys takto trénoval sám. Přístup do tělocvičny máš k dispozici. Doporučuji denně alespoň půlhodinový běh a věřím, že tě za týden nebudu muset tolik bičovat.

Fackování či bití do obličeje sice nemusím, ale ten výprask přes chodidla a výcvik chození je rajcovní. Vůbec jakýkoli fyzický výcvik by k tomu měl patřit.

Také moc moc moc prosím o pokračování, už se nemůžu dočkat!!

Tato povídka je bezesporu to nejlepší, co jsem kdy v rámci žánru četl. Jde vidět, že autor má znatelné literární nadání a ví, jak oslovit čtenáře. Vztah Alice a Pavla je dokonalou ukázkou symbiózy dominantní a submisivní energie, které se navzájem doplňují a potřebují. Oceňuji zejména autorův smysl pro detail, promyšlenost a uvěřitelnost příběhu, vkusnou volbu slov, vylíčení obou myšlenkových pochodů a posunů obou postav, výstižně načrtnuté kulisy světa, kde vládnou ženy... zkrátka nevidím zde jediné slabé místo. Hořce lituji jen jedné jediné věci, a to, že příběh nemá pokračování. Věřím, že ještě pár řádků by se snad dalo doplnit. Vyzývám a prosím tímto autora, aby zvážil, zda by ještě nechtěl dodat nějaké další díly. Jsem přesvědčen, že příběh sám je natolik silný, že si to zaslouží. Ještě podle mne existují motivy a nápady, které by mohly dokreslit vztah Alice s Pavlem (např. návštěva u Pavlových rodičů či známých Alice, výlet do města, nákupy, společná dovolená, skupinová disciplinace, domácí tresty a odměny, rozvinutí Pavlovy péče o tělo a garderobu své Paní, další líčení pravidelných uvítacích rituálů, postelových hrátek, realizace sexuálních fantazií, feminizace společnosti i koneckonců samotného Pavla...). Podle mě tam ještě nějaký potenciál je

To Nemo,
díky za uznání. Zpočátku mě psaní nesmírně bavilo, ale v podstatě všechny fantazie, které mě hnaly v tvorbě kupředu, jsem zřejmě vyčerpal. Mám v plánu povídky zcela jiného typu, které se sem tematicky nehodí, i když jedna z nich by mohla nést periferně prvky FemDomu, pokud se mi podaří, mohl bych ji zde také zveřejnit, ale upozorňuji, byť je samotný základ - respektive začátek z reálného života, další vývoj je již čirá fantazie a naprosto hororově laděná.