U nás to bylo na začátku stejné, bez každodenního rajcování mým Miláškem to nebylo ono, takže jsem brblal a brblal. Místo abych jí chápal v tom, že nemá na dráždění a moje potřeby náladu, tak jsem si vlastně jako malé děcko stále vyžadoval pozornost. Můj Milášek byla navíc naprostá vanilka, k pásu cudnosti se nejdřív stavěla spíše odmítavě. Až po čase přišla na to, jak pás cudnosti co nejlépe využít, opatřila si i další pomůcky, zapojila fantazii i rafinovanost. A stala se z ní přísná Madam, co mi neodpustí skoro nic. Moje brblání vlastně skončilo teprve když začala používat rákosku a moje odemčení bylo v nedohlednu, klíček od pásu jen jeden v medailonku na jejím krku a žádný další náhradní. Přestala mi dovolovat jakékoliv orgasmy krom polucí a já začal cudnost vnímat zcela jinak. Největším trestem už pro mne nyní není zadek plný jelit od rákosky, kolík v zadku nebo prodloužení uzamčení o několik měsíců. To beru a vítám jako nutnou součást uzamčení, její rozmar a vyšší úroveň našeho vztahu. Trestem je pro mne nyní hlavně to, že odmítá mou pozornost a něžnosti, kdykoliv něco provedu. A naopak největší odměnou je pro mne moci jí nyní přivést k orgasmu, kdykoliv o to požádá. Uplně po své Lásce šílím. A základem toho všeho je především moje permanentní nadrženost. To, že jsem vlastně sám své Lásce umožnil seznámit se s kouzlem kontroly mužského orgasmu, pořídil si sám na sebe první pás cudnosti a předal jí od něj klíče, beru dnes jako tu nejlepší věc, co jsem pro náš vztah mohl udělat.
Jiní to možná mají nastavené jinak, i na vás obou je, jaké si vymezíte mantinely. Základem by ale opravdu měla být ze strany každé klíčnice přísnost a důslednost v kontrole orgasmů. Takže neodemykat a bude-li partner brblat, nechat ho zamčeného o dost déle. Jinak to bude stále jen on, kdo bude mít kontrolu nad svým uzamčením, ne Vy. A bude brblat ještě víc. Pokud chtěl být zamčený on sám, měl by tedy především zcela akceptovat Vaše podmínky.
