Dcera klíčnice (Stránka 2 z 3)

Úžasně napsáno, už se těším na další díl

velmi dobré
ještě že mám klícku nasazenou a uzamčenou
prosím, pokračuj

Perfektní příběh, stupňování napětí, postavy... Díky moc za každý díl!

Když ho dívky vedly do svého pokoje, byl Robert jako v tranzu. Ztěžka kráčel chodbou, jako by měl vodu až po pás. Jen tlukot srdce a pulzování krve v jeho ptákovi ho ujišťovaly, že je to skutečné. Bára se hihňala a Klára se snažila skrýt malý úsměv. Jemná ručka jeho dcery, svírající tu jeho, byla jediným spojením s realitou.

To spojení přerušila Bára, když ho zastavila u dveří koupelny. „Pojďte, pane Daňku,“ zašeptala. „Klárka na nás počká, než skončíme.“ Jen z tónu jejího hlasu se Robertův čurák prudce zachvěl takovou silou, že kdyby se jí navíc podíval do očí, nejspíš by vystříkl i bez doteku.

„Užijte si to, tati,“ usmála se Klára. Kousla se do rtu a její pohled na okamžik sklouzl k jeho ohromné erekci. Pak se otočila a odcházela chodbou pryč. Robert ze sebe nedokázal vysoukat ani hlásku, natož slova, kterými by ji požádal, aby zůstala. Sotva zvládl tu krátkou konverzaci, která před několika minutami skončila… Teď už nezbývalo než jít tam, kam ho odvedou, a modlit se, aby dohodu dodržely.

Bára rozsvítila měkké koupelnové světlo a Robert za sebou zavřel dveře. Naklonila se přes posuvné dveře sprchy, aby pustila vodu. „Klekněte si přímo tam,“ ukázala a Robert otupěle poslechl. Byl tak nervózní, že stěží dýchal. Pokud půjde všechno dobře…

Každá myšlenka v jeho hlavě se proměnila v kaši, když se Bára začala svlékat. Volné pyžamové kalhoty sklouzly dolů jako první a odhalily její dlouhé opálené nohy a přiléhavé bílé kalhotky, které zdůrazňovaly křivky boků a zadečku. Usmála se, když Robertova ruka zamířila k rozkroku, a koutky se jí roztáhly od ucha k uchu, když ruku rozpačitě vrátil zpátky, protože si toho všimla. „Ale to je v pořádku, pane Daňku,“ chlácholila ho a zlehka si pohrávala s lemem kalhotek. „Osahávejte si ho kvůli mně. Však jsme se dohodli, že můžete. Jen si ho pěkně masírujte.“

Robert si ho nesměle chytil do dlaně a doslova cítil, jak se mu v ústech hromadí sliny, které zapomínal polykat. Stihl jen pár pohybů, než Bára stáhla okraj kalhotek, aby ho pak nechala vyjet zpět na původní místo. Zachichotala se, když mu z úst unikl slabý povzdech.

„Jak dlouho jste se dráždil, než jsme vás načapaly?“ zeptala se. „Vsadím se, že jste i teď na pokraji extáze, že ano? Je to na vás, pane Daňku. Můžete se vystříkat hned teď, ještě než si sundám kalhotky. Ale jestli to tu postříkáte… zábava skončila.“

Robert zavrtěl hlavou a Bára ho odměnila zářivým úsměvem. Čím teplejší voda tekla, tím víc se v koupelně hromadila pára.

„Ne, to nechcete, viďte?“ konstatovala s falešným soucitem, ze kterého se mu jen stáhla varlata. „Ne, když s vámi máme tak velké plány, že?“ Pak si stáhla tričko a Robert se musel pustit, protože by to už neudržel. Její božské břicho bylo stvořené k líbání. Její prsa mohla inspirovat básníky. Stejně úžasná jako před pár týdny, kdy je poprvé spatřil. Dokonce i z jejích holých ramen by dokázal ejakulovat. Na malou chvíli si prsa stiskla k sobě, užívajíc si jeho pozornosti, ale vzápětí se otočila a nechala ho s pusou dokořán sledovat, jak si stahuje kalhotky. „Nepřestávejte masturbovat, pane Daňku. Vzrušuje mě to. A upřímně, dlužíte mi to. S Klárkou jsme byly zrovna v nejlepším, když jsme si uvědomily, že nejste v kleci.“

Když před ním Bára obnažila svůj neméně opálený zadek, musel se Robert hodně snažit, aby nesténal. Když se otočila zpět a ukázala mu svou kundičku, musel výrazně zpomalit své pohyby. Její vršek zdobil tenký tmavý proužek a navzdory snaze nedokázal několik dlouhých sekund myslet na nic jiného než na to, jak jí jazykem rejdí mezi nohama.

„Myslím, že vám nemusím popisovat ten pocit frustrace,“ zasmála se Bára a natáhla ruku do sprchy, aby otestovala teplotu vody. „Skoro bych si přála, abyste Kláru požádal, aby vás nechala sprchovat se mnou. Ale na to jste až moc velký stydlín…“

Z pod vrstev poddajnosti, které u něj děvčata postupem času vypěstovala, cítil Robert odvahu deroucí se ven. „Možná když ty pěkně poprosíš mě, půjdu i tak k tobě dovnitř,“ podařilo se mu vyslovit.

Bára vypadala na malý okamžik opravdu překvapeně. Na tu maličkou vzácnou chvíli zmizel její drzý úsměv. Jen aby ho o sekundu později nahradila jiskřivá radost. „Wau,“ poznamenala. „Myslím, že jste před námi nikdy neřekl nic tak sebevědomého. Je to snazší, když tady Klára není? Mám pro ni zajít?“

Při tom návrhu nedokázal Robert udržet oční kontakt. Když sklopil zrak zpět k podlaze, Bára se znovu zahihňala a ladně vstoupila do sprchy. „Ááá, to je v pohodě, pane Daňku,“ řekla. Její hlas byl teď slyšet už jen přes skleněné dveře, které za sebou zavřela. „Na moment mě opravdu vzrušila myšlenka na pořádného sebevědomého chlapa, který mě namydlí. Ale takhle vás mám radši. Klečícího s ptákem v ruce.“

Na vteřinku Roberta hluboký vnitřní pud nabádal, aby jejího návrhu využil. Aby vstal a vstoupil do sprchy za ní. Aby ji opřel o zeď a tvrdě opíchal. Ale i přes zoufalou nadrženost věděl, že by to bylo příliš riskantní. Dobře si uvědomoval, že jestli jejich hrátky zajdou příliš daleko, důsledky by dalece přesáhly jeho dnešní fyzické potřeby. A ten pud potlačil ještě víc, když vzhlédl a viděl před sebou ve sprše její nahé tělo. Boj o to, aby se ještě neudělal, byl heroický. O tomhle fantazíroval milionkrát. Dělal si to při myšlence přesně na tohle. Bára prohnula záda a voda jí po vlasech stékala až na zadeček. Masírovala si prsa a užívala si horkou vodu. Všechno, co mohl Robert udělat, bylo hlídat si rychlost ukájení, aby nezcákal celou podlahu. To byla ta nejerotičtější věc, kterou za poslední roky viděl.

„Pořád honíte, pane Daňku?“ zeptala se Bára po minutě, když si začala roztírat sprchový gel po těle. „Nebylo by pěkné být tady se mnou? Nikdy mě ve sprše žádný kluk nelízal. Klárka je v tom fakt dobrá, ale myslím, že kdyby mi to dělal chlap, bylo by to jiné.“

Robert si povzdechl a pevněji sevřel své nádobíčko. I když Bára přes zamlžené sklo určitě neviděla jeho výraz, smála se jeho pokračujícím rozpakům. „Jen si to představte,“ řekla, když se opřela o zeď sprchy a zvedla nohu, aby ji namydlila. „Teď, když jsme překročili hranici… Je tolik činností, které bychom společně mohli podniknout. A víte — vlastně jsme vám to už řekly, ne? — že s Klárkou odjíždíme na pár týdnů hned po škole do Itálie. Bylo by fajn si s vámi nacvičit drobné show pro místní kluky, které tam pravděpodobně potkáme.“

Robertovo tempo se bezmyšlenkovitě zrychlilo. Fantazie ho nebezpečně přibližovaly k cíli.

Prostě se vystříkej, škemralo jeho podvědomí. Bude to super. Tohle bude nejlepší orgasmus, jaký jsi kdy měl. Stříkej hned teď. Co kdyby si to Klárka rozmyslela? Co když na tebe jen něco chystají?

„Líbí se vám ta představa?“ zeptala se Bára, když zaslechla jeho utrpení. „Myslíte na nás dvě, jak se tam na jihu líbáme a svlékáme jedna druhou, zatímco na nás čeká banda zoufale nadržených kluků? Možná budeme mít štěstí a najdeme pár takových, kteří mají přístup ke svému klíči. Slyšela jsem, že existují resorty, které nabízejí speciální služby pro dívky, které si chtějí užít něco navíc… Snažíme se jeden takový zarezervovat. A vy budete celou dobu tady, zamčený.“

Bože můj… Robert zavřel oči, protože ho všechno to vzrušení začínalo přemáhat. Točila se mu hlava, ale přesto se je snažil znovu otevřít. Zoufale toužil co nejdéle sledovat Bářino mokré a nahé tělo. Jeho vyvrcholení bylo tak blízko. Udržel ho jen s velkým vypětím. Dál honil… a honil…

„Vypadáte, jako byste si potřeboval na chvíli odpočinout,“ poznamenala Bára, čímž ho vytrhla ze spirály sebeukájení. Vypnula vodu a vykročila celá zářivě mokrá ze sprchy. Na zlomek sekundy před ním stála celá nahá a dokonalá. Pak popadla ručník a zakryla se. Když viděla touhu v Robertově obličeji, zajiskřilo jí v očích, ale věnovala mu jen soucitný úšklebek. „Nebojte se,“ uklidňovala ho. „Nedovolila bych, abyste si tak dlouho neužil. Něco vám povím… Pokud mě teď pěkně poprosíte, dovolím vám osušit mi nohy.“

Robert zatnul zuby a sevřel rty. Z ptáka mu kapalo. Věděl, že Bára stále odkazuje na jeho pokus o vzpouru. Míra, do jaké se stáhl, jí nestačila. Potřebovala ho zatlačit ještě dál, aby byla sama se sebou spokojená. Ačkoli byl zcela v její moci, znovu se v něm ozvalo ego. „Osuš si nohy sama, Barčo,“ zamumlal vzdorně. „Užiju si to pokoukání.“

Znovu se zasmála. Očividně si ten malý střet užívala. „Když mě moc hezky poprosíte, dovolím vám, abyste mi nohy ošukal,“ kontrovala. Svůdně pokrčila nohu v póze, která by ho srazila na kolena, i kdyby byla oblečená. „Dovolím vám na jednu celou minutu vsunout péro mezi má stehna a zabořit obličej mezi mé půlky.“ Věděla, jak moc po tom touží. A skutečně povytáhla obočí v očekávání. Ale když stále mlčel, jen se ušklíbla. „Jak chcete,“ řekla. Osušila si nohy a omotala si další ručník kolem vlasů. Pak si oblékla pyžamové kalhoty, a to všechno tak, aniž by mu dovolila zahlédnout byť centimetr její nahoty. „Vlastně jsem za tu výzvu ráda,“ přiznala. „A jednoho dne… mě buď budete prosit, abyste mohl slízat své sperma z mých nohou, nebo si budu vychutnávat, že vám taky říkám tati.“ Zlomyslně se usmála. „Tak či onak to pro mě dřív či později bude výhra.“

Z toho přiznání se Robertovi zamotala hlava. Opravdu Báru tak vzrušoval jeho odpor? Pokud v něm vytrvá, chtěla by se mu skutečně poddat? Nebo to byla jen další její hra?

„Myslíte, že zvládnete nepostříkat celou chodbu?“ zeptala se. „Klára bude mít nejspíš obavy, jestli jsme tady neprováděli něco nepřístojného.“ Rozvinula si vlasy a nechala je vlhké volně spadnout na ramena a záda, což v Robertovi vyvolalo elektrizující napětí. Poté se otočila zády, aby mu při oblékání horního dílu pyžama zabránila koukat na prsa. Dokonce i pohled na její holá záda udržel jeho chloubu v pozoru. Ale aspoň se mu podařilo před ní dál nemasturbovat.

Když ho Bára vyvedla z koupelny, chladnější vzduch z chodby mu vyvolal husí kůži po celém těle. Po cestě ho celkem ostře plácla po hýždích. I když chtěl nejdřív protestovat, veškerý odpor spolkl, když si uvědomil, že míří k ložnici, kde čeká Klára. Najednou mu vyschlo v hrdle. Dveře pokoje byly pootevřené a slabé modré světlo se škvírou vinulo ven. Když si uvědomil, co nejspíš uvidí uvnitř, hrozilo jeho kládě prasknutí. Bára se u dveří zastavila a ustoupila mu. „Otevřete je vy,“ vyzvala Roberta s úsměvem. „Doufáte, že tam na nás už čeká celá nahá?“

Robertův pyj pulzoval, ale tělo na místě ztuhlo. Snažil se zareagovat, ale najednou nedokázal pohnout tělem ani jazykem. Podíval se na Báru a tak trochu si přál, aby to byl jen vtip. Ale ona pořád stála stranou.

„Jen je otevřete,“ opakovala. „Jestli chcete svou dceru vidět nahou, otevřete ty dveře. Nebo vás zavedu zpět do vašeho pokoje.“

Robert cítil, jak mu sval v prstu škubl směrem ke dveřím. Tak nějak si ale i po tom všem nedokázal přiznat, jak moc to chce. V jednom děsivém okamžiku, když Bára položila ruku na jeho rameno a začala ho tlačit pryč, se skutečně bál, že svou šanci promarnil. Otevřel ústa, aby zaprotestoval a požádal Báru o vteřinku strpení, načež se dveře otevřely zevnitř.

Stála v nich Klára v bílé noční košili. Jejími holými nohami prosvítala modrá záře lampičky a všechny křivky těla byly vkusně skryty. Přesto byl pohled na ni intenzivnější než na Báru ve sprše. „Pojď dál, tati,“ pokynula Klára jemně. „Baruš, nebuď na něj tak zlá.“

„Jak si přeješ, zlato,“ odvětila Bára. Robert mlčky následoval Kláru do pokoje. Bára vešla hned za ním, zavřela dveře a uvěznila je v tichu místnosti.

Když ho Klára vedla k posteli, Robertovo srdce se rozbušilo. Nedokázal od jejích pohybů odtrhnout zrak. Polovina jeho mysli chtěla couvnout… Přiznat jí, že udělal chybu, nebo ji přesvědčit, že to všechno bylo jen nedorozumění nebo vtip. Probudit se a uvědomit si, že to byl jen sen. Zatímco druhá polovina si tak zoufale přála, aby si sundala tu noční košilku…

Dokud nebyl až u postele, nevšiml si, že tam na něj čekají kožená pouta. Čtyři, každé připevněné k jednomu rohu postele. Když ucítila jeho zaváhání, přerušila ho Klára dříve, než stihl protestovat. „Taková je dohoda, tati,“ řekla. „Pokud chceš, abychom se tě dotýkaly, musí to být podle mých podmínek. Lehni si.“

„Nebojte se,“ pobízela ho Bára. „Ta pouta jsou velmi pohodlná. A velmi bezpečná. Klárka je v nich skoro pořád. Sama jsem je také párkrát vyzkoušela.“ Zachechtala se a Klára celá zrudla. Přesto od Roberta pohled neodvrátila.

„Lehni si, tati,“ pobízela jej znovu. „Nebo nechceš, abych se svlékla?“ zamrkala na něj a Robert cítil, jak padá do její postele. Klára mu věnovala další milý úsměv a jemně ho postrčila do středu matrace. „Neměj strach,“ řekla uklidňujícím hlasem. Odhrnula si pramen vlasů za ouško. „Jen se chci ujistit, že to nevezmeš do vlastních rukou.“

„Pokud víte, co tím myslí,“ zasmála se Bára. Pak Robert cítil, jak se jedno pouto utahuje kolem jeho levé nohy. Měl pocit, že se mu zastavuje tep, ale Klára ho utišila a vzala ho za ruku. Posouvala ji tak daleko od jeho ptáka, jak to jen šlo, než mu na zápěstí opatrně připevnila další pouto. Když se naklonila, aby zajistila popruh, byl její dekolt tak blízko, že viděl prostor mezi prsy… Robert nedokázal koukat jinam, ani když si všimla, kam zírá. Jen se na něj seshora usmála. Zatímco bezmocně ležel konsternován tělem své dcery, cítil, jak Bára bere jeho druhou ruku. A tak byl najednou roztažený do kříže. Klára jej stále držela za ruku, zatímco se Bára vrátila k pravé noze, aby ji také zajistila. Klářin dotek sklouzával po Robertově paži a její pohled přejížděl po celém jeho nahém těle. Reflexivně se snažil zakrýt, díky čemuž si uvědomil, jak pevně je svázaný a sotva se dokáže pohnout. Když Klára poodstoupila a z nedaleké poličky vzala jeho pás cudnosti, zachvátila jej panika.

Kurva. To ne, ne, ne, ne, ne—

„Neboj se,“ chlácholila ho, když se Robert snažil silou dostat z pout. „Ššš, tati… Neboj se. Bude to fajn. Přesně jak jsi chtěl. A pokud budeš hodný, budeme to možná moct dělat častěji. Ale teď, když jsi nám ukázal, že ti nemůžeme moc věřit, bych nerada, aby sis na svého ptáka sahal. Takže až to tady doděláme, zamkneme ho zase zpátky… A sundáme klec jen pokud budeš tady svázaný.“ Položila klec na čelo postele. Tak blízko, že slyšel, jak ťukla o dřevo. „Je to tak za tebe ok?“

Robert sotva zvládl dýchat, natož aby ze sebe cokoli vysoukal. Ale co by řekl, i kdyby mohl? Ten zlomek sekundy boje o rozhodnutí, jak odpovědět, zmizel a cítil jen, jak se propadá pryč z reality. Když Klára chytla lem své noční košile a začala ji zvedat, velmi pozvolna, až se čas téměř zastavil. Robertův pohled visel na ní, i když věděl, jak ona sleduje jeho zoufalství. Naplnilo ho ponížení, ale bylo mu to jedno. Bílý lem se posouval nahoru po stehnech, až byl tenký materiál jen kousíček od její broskvičky… Zakrývaly ji ještě kalhotky, nebo ji rovnou spatří?

Ucítil pohyb z druhé strany postele, jak se matrace prohnula pod Bárou, která se k němu naklonila. Zatímco se na něj Klára roztomile usmívala a on dychtil po odkrytí jejího tajemství, nasadila mu Bára pásku přes oči.

Když si Robert uvědomil, co se děje, začal se bránit. Klára v očekávání zamrzla. Ale jeho odpor byl jen slabý a krátký. Od teď viděl jen tmu. Páska byla nasazena a nepronikal přes ni ani paprsek světla. Chtěl křičet… Trvat na tom, aby ho pustily. Požadovat, aby ho nechaly být…

Zvrhlíku, probíhalo mu hlavou, přestože se o něj pokoušel infarkt způsobený sexuální frustrací. Budeš se tady vztekat, protože neuvidíš lasturku své dcery? Ježíši!

„Technicky jsme se dohodli, že se Klárka svlékne,“ chechtala se mu Bára přímo do ucha. „Ale nikdy jsme neřekly, že něco uvidíte. Na někoho, kdo uzavírá tak velké smlouvy a podobné věci, bych čekala, že si vyjednáte lepší dohodu. Možná kdybyste nebyl nervózní jak malý kluk, pokud jde o Klárku…“

Matrace se znovu prohnula, což mu naznačilo, že si Klára sedá poblíž jeho nohou. Ani centimetr jejího těla se ho nedotýkal, ale přísahal by, že cítí její teplo. „Kdy ti na ptáka naposledy sáhla nějaká holka, tati?“ zeptala se Klára.

„Ahhhhh…“ vydechl Robert. Bářiny prsty se opíraly poblíž jeho boku a vyháněly tak všechny srozumitelné věty z hlavy. „To už je dlouho. Žádná od doby, co tvá máma…“

Klára pár sekund mlčela. „Ani nikdy na klinice?“ zeptala se.

Robert jen lehce zavrtěl hlavou. Natáhl krk a marně se snažil po sebemenším pohledu zpod pásky. „Ne,“ odpověděl.

„To je dost smutné. Mrzí mě to,“ řekla Klára lítostivě.

„Přál jste si vždycky, aby byl váš klíč v pětihvězdičkovém zařízení?“ zeptala se Bára. Slyšel v jejím hlase posměšek a cítil její horký dech. Oboje ho rozpalovalo. Opírala se o jeho paži. Jen látka pyžama udržovala její hebkou kůži oddělenou od jeho těla. „Přál jste si pokaždé, když jste tam šel, aby se vás sestřičky dotkly?“

„Ano,“ vydechl. „Samozřejmě, že ano.“

„Chcete, abychom vám tu pětihvězdu dopřály?“ škádlila ho Bára.

Robert se zmohl jen na přikývnutí. Vzápětí na to mu před očima explodovaly hvězdy. Bářiny prsty sklouzly mezi jeho nohy a bříškama se dotkly jeho varlat. Z úst mu unikl sten a ona mu začala líně přejíždět prsty po celém nalitém pytlíku. Pták mu škubal. Beznadějně toužil po dalším doteku.

„Víte… Vaše dcera se ještě žádného klacku nedotkla,“ oznámila Bára.

„Ani ty ne,“ zamumlala Klára.

Robert měl pocit, že se mu rozskočí srdce.

Bára se zasmála. „Já jo,“ opáčila. „Ale to je jedno… Pokud si chceme náš výlet fakt naplno užít, budeme potřebovat hodně praxe. Jste s tím ok, pane Daňku?“ Do hlasu se jí vrátila původní hravost. Jako školačka žádající povolení od přísného profesora. „Je pro vás ok, když použijeme váš orgán k tomu, abychom se naučily dráždit nadržené chlapy, kteří se dostanou ven z klecí?“

Robert nedokázal odpovědět. Bářiny prsty na varlatech byly ta nejneuvěřitelnější věc, kterou za poslední roky cítil. A pak jen slyšel, jak Klára na vteřinku zadržela dech, odhodila poslední zbytky zdravého rozumu a nesměle položila prstíky na jeho úd.

Bezmocně ležel, třásl se a mělce dýchal. Klářina ruka se jemně obtočila kolem jeho nadrženého, kapajícího a maximálně ztopořeného penisu. V jejím sevření nebyla žádná technika, ale i tak z něj málem vystříkl. I přes pásku cítil, jak mu krev pulsuje i v očích. Už už se vracel zpět do reality, ale když začala rukou pohybovat a hladit mu ho, byl znovu totálně pryč.

Když byl v jejím věku, sotva by takový dotek stačil ke vzrušení. Držela ho tak opatrně, jako by se bála, že mu ublíží — nebo snad sobě. Pohybovala rukou, jako by o těch pohybech četla. Nebo viděla někoho honit na videu, ale nebyla si jistá, jak se do toho pořádně pustit. Nicméně po tak dlouhé době bez pořádného orgasmu, po hodinách dráždění sebe sama a vědomí, že se ho dotýká zrovna ona… I ten nejjemnější kontakt stačil, aby ho udržel tvrdého jak železnou tyč.

„Stiskni ho pevněji,“ ponoukla ji Bára místo Roberta. „Stiskni ho, ale ne zase moc. Hlavně pomalu… Nechceme žádné nehody. Pěkně úplně nahoru… A po celé délce zase dolů.“ Čím déle Bářin dotek na koulích trval a Klářino honění se stávalo sebejistějším, tím blíž k okraji orgasmu byl. Neudržel sten, díky kterému v hlase Kláry slyšel spokojený úsměv.

„Jsem moc ráda, že se ti to líbí,“ řekla. „Když jste s Bárou byli v koupelně, koukla jsem ještě na další videa, na která ses díval… Myslím, že na většinu z toho ještě nejsem připravená. Ale jsem ráda, že o tvých fantaziích vím. Díky nim víme o mnoha možnostech, jak tě potěšit.“

Robertova pozornost se vrátila k videím, která vyhledával. V hlavě mu vyskočila představa Kláry sedící na jeho obličeji, která trvá na tom, aby stříkal Báře, která mu saje péro, přímo do pusy. Což vedlo k dalšímu slastnému vzdechu.

Klára se zahihňala. „Prozatím… jsem ráda, že dělám aspoň tohle. Možná bych to zvládla jednou dvakrát týdně. Stačilo by to?“

Robert přikývl a obě dívky se zasmály najednou. Reflexivně zvedl boky a snažil se ze všech sil přirazit silněji do Klářiny dlaně. Ona ale při jeho pohybu stisk povolila a místo toho položila ruku na Robertovo stehno. Pak ho převzala Bára. Začala ho honit, chvílemi možná až moc drsně. Klářin dotek se přesunul na jeho koule. Robert vydechl a z očí se mu draly slzy potěšení.

„Barčo,“ podařilo se mu ze sebe dostat. „Netlač tolik na žalud, prosím…“

Bára okamžitě poslechla a znovu se zachechtala. „Vidíte?“ řekla. „Už se zlepšujeme. Tohle si ještě užijete, pane Daňku.“

„Žádné další ukájení,“ připomněla mu Klára. „Žádná další masturbace, když na nás budeš koukat v bazénu, nebo při tanečním tréninku…“

„Žádné další honění, když na mě budete koukat při sprchování…“ zašeptala mu Bára do ucha.

Robert zasténal.

„A rozhodně ne další uspokojování nad videi holek na internetu dělajících takové zvrhlosti,“ řekla Klára a Robert cítil, jak odtáhla Bářinu ruku, aby mohla jeho ocas znovu převzít sama. Tentokrát byl její dotek odvážnější a Robert se znovu snažil její ruce vycházet vstříc, jak jen zvládl. Tentokrát ale nepřestala, díky čemuž jeho vzrušení rostlo. Bože, ještě chvilku a bude stříkat. Tohle bude epické.

„Možná bychom si ty prasárničky někdy mohli společně pustit,“ navrhla Bára a nepřestávala mu mnout pytlík. „Klári, zpomal trošičku. Vypadá to, jako by byl fakt blízko.“

Když dráždění jeho dcery přestalo, Robert znovu zasténal.

Bára se mu zasmála do ucha. „Ujistit se, aby chlapi nevystříkli, je stejně důležité, jako je umět udělat, nemyslíte, pane Daňku?“

„Prosím…“ zasyčel. „Prosím.“

„Prosím co, tati?“ zeptala se Klára. V jejím hlase slyšel nezvyklé sebevědomí, z kterého mu jen víc vyschlo v ústech.

„Prosím… Prosím, dovol mi se vystříkat. Slíbila jsi, že to uděláš.“

„To ano,“ souhlasila Klára a její honění pokračovalo, jen ne dostatečně na to, aby se konečně udělal. „Myslím, že ještě nejsem dost šikovná na to, abych ti dopřála pořádný orgasmus. Navíc už jsme rozhodly, že sám na sebe sahat nebudeš.“

Roberta se zmocnil děs. „Prosím,“ škemral. „Prosím, Klárko…“

„Mám nápad,“ ozvala se Bára. „Podej hlavici, zlato.“

Klářina váha z postele zmizela. Z druhé strany pokoje se ozvaly zvuky a o minutku později se vrátila a Robert na svém čuráku ucítil tlak gumy. Pak slyšel cvaknutí a uslyšel hlasité hučení, když ho vibrátor začal dráždit. Klára držela jeho pyj v ruce a vibrační hlavicí po celé jeho délce přejížděla nahoru a dolů. Když se dotkla citlivého místa těsně pod žaludem, znovu vydechl a slyšel Kláru se spokojeně usmát. „Líbí se ti to, tati?“ zeptala se.

Zvládl jen zabručet.

„Myslíte, že si orgasmus zasloužíte, pane Daňku?“ ptala se ho Bára s ústy těsně u jeho ucha. „Po tom, jak jste dnes zlobil?“

Natěšení bylo příliš silné a Robert zadržel dech, aby udržel svou blížící se explozi v tajnosti co nejdéle. Ještě pár sekund…

„Mrzí mě, že na mě už nebudeš myslet při masturbaci,“ posmutněla Klára. „Ale teď, když máme tvou historii prohlížení, jsem si jistá, že najdeme dost možností, jak se bavit, abychom si to vynahradili.“

Celý svět se mu scvrkl do intenzivního potěšení v penisu. Byl tak blízko. Tak blízko…

„Ale,“ pokračovala Klára. „Myslím, že po tom dnešku bychom ti neměly dovolit plnohodnotný orgasmus.“

Robert úplně zbytečně zatáhl za pouta. Cítil sperma úplně na krajíčku. Připravené explodovat a vyrazit ven…

Vibrátor se vzdálil od jeho pohlaví a cítil, jak se Klára zvedá z postele. Ale než stihl cokoli říct, Bára ho vzala a znovu přitiskla k jeho péru. Potěšením zasténal.

„Možná ti dáme na výběr,“ řekla Klára. Znělo to, jako by stála vedle postele. „Trochu jako předtím. Myslím, že než se vrátíš do klece, zasloužíš si aspoň přerušený orgasmus. Vždycky jsem ho na někom chtěla vyzkoušet. A možná bych zvládla přidat něco, aby byl o kapičku příjemnější.“ Slyšel však v jejím hlase plachost.

„Myslím, že si nezasloužíte ani tohle,“ přidala se Bára a pevně mu držela vibrátor u ptáka. „Snad bych se ale nechala přesvědčit. Tak víte co… Když mi dokážete, že nejste jen zoufalý subík, dopřeju vám plnohodnotný orgasmus. Ukažte mi toho úspěšného byznysmena a já vám dovolím postříkat si celé břicho.“

Robertovi se točila hlava. „Co… Bože, prosím…“

„Řekněte Klárce, ať vás nechá koukat,“ navrhla Bára. Slyšel v jejím hlase pobavení. „Neproste… Prostě jí to jen řekněte. Řekněte jí: Klárko, nech svého tátu koukat na své nahé tělo a koukej se, jak se u něj vyhoní. Pokud tohle zvládnete říct… Pokud to dokážete a budete to myslet vážně, necháme vás teď pořádně vycákat.“

Robert vydechl. Tyhle nové výzvy, aby prolomil svou nejistotu a rozpaky, které ho dosud brzdily, ho přiváděly do extáze.

„Klárko…“ vydechl. „Klárko… Nech mě…“

„Nech svého tátu,“ opravila ho Bára.

„Klárko…“ zkoušel to znovu. „Nech…“ ale i přes zoufalou situaci to nedokázal. Jakkoli moc ho blížící se orgasmus nutil to říct, nedokázal tu větu před Klárou vyslovit.

„Ne?“ zeptala se Bára. „To nic. Moc by se mi to líbilo. Myslím, že i Klárce by se to moc líbilo. Ale víte, co by se mi líbilo ještě víc? Slyšet vás to celé říct hlasitě a sebevědomě. Jako byste měl vše pod kontrolou. A pak vám říct ne.“

Slyšel, jak se Klára přesunula k němu vedle postele. A pak cítil, jak se dotkla jeho prstů. Jen lehce. „Nic se neděje, tati,“ řekla. „Můžeme to zkusit někdy jindy. Ale dnes v noci ti nedovolím vystříknout. Dobře?“

Zvládl jen dýchat. Přerývaně a sklíčeně.

„Chci, abys nám řekl omlouvám se za onanii bez dovolení,“ žádala Klára. „A pak ještě děkuji za nedokončený orgasmus. Nebo Bára vibrátor vypne a ty půjdeš plný zpátky do klece.“

„S hezky neteklýma koulema, se kterýma si budu celý týden pohrávat,“ posmívala se Bára. „Možná byste se každé ráno mohl přijít podívat ke mně do sprchy. Ale zůstanete hezky zamčený.“

Robert vydechl. Cítil, jak se jeho spermie derou ven. Ale Bára zjevně našla způsob, jak ho udržet těsně před výbuchem. „Omlouvám se,“ začal říkat Kláře slabounkým hlasem. „Omlouvám… se za onanii bez dovolení.“

„…A?“ zeptala se v očekávání. Přitlačila se víc k němu a až teď si s nadšením uvědomil, že se ho dotýká nohou, ne rukou.

„A… Děkuji za nedokončený orgasmus,“ podařilo se mu ze sebe vysoukat, kapitulujíc před totální porážkou.

„Není zač, tati,“ zareagovala Klára. Přisunula se k němu ještě blíž, takže cítil celou délku jejího nahého těla, jak se k němu tiskne. Cítil její boky, teplo bříška, ale i tlak jedné strany ňadra. Pak ucítil, jak mu položila prst na tvář a políbila ho na čelo zrovna ve chvíli, kdy se Báře podařilo dostat jeho sperma z varlat. „Všechno to hezky vystříkej, tati,“ zašeptala Klára. „Všechno jen pro mě.“

Robert se celou noc udržoval na hraně a hledal někoho, aby mu řekl přesně tato slova. A Klára to dobře věděla. Zařval jak tur, explodujíc už jen z jejího hlasu. Ovšem potěšení, které právě zažíval, odešlo jako blesk. Bára vypnula vibrátor. Jeho šťáva sice vytryskla a teplé kapky cítil po celém břiše a hrudi, ale všechno potěšení vyšumělo do prázdna. Hrudník se mu rychle zvedal a obě děvčata se mu smála.

„Wau,“ řekla Klára. „Dobrá práce, tati.“

„Dobrá práce, tati,“ zopakovala Bára šeptem do jeho ucha. „Chcete ochutnat?“ Robert zavrtěl hlavou, stále omámený orgasmem, který mu jen o vlásek unikl. Pak ale ucítil prst, jak se ho dotýká a obě dívky vstaly z postele. Zachvěl se vzrušením, když přemýšlel, která z nich jeho sperma ochutnala. Pak cítil, jak se Klára vrací, a slyšel povědomé cinknutí klícky cudnosti.

„Omlouvám se, že jsme tě trošičku podvedly, tati,“ řekla. „… Ale doufám, že sis to i tak užil. Já rozhodně ano.“

Bára se také vrátila a začala mu ejakulát otírat kapesníčkem. S očima stále zaslepenýma a oběma dívkama věnujícíma se jeho tělu, nemohl Robert dělat vůbec nic, než jen frustrovaně ležet. Klára mu bez velkého boje nasadila zpátky klec a Bára se pak omluvila, že si potřebuje odskočit. Nechala tak Kláru samotnou, aby Robertovi odvázala pouta, která ho dosud držela na místě.

„Opravdu bych ráda, abys mě někdy viděl,“ řekla Klára tiše, jak se pohybovala kolem postele a odvazovala pouta. „Kdyby sis o to řekl, když tě dnes Bára dráždila… Možná bych ti to i dovolila. Myslím, že se v tom docela zlepšuju, co myslíš?“

Jeho ruce už byly volné, ale Robert zatím zůstal ležet. Nebyl schopný zvednout paže, aby si sundal pásku. Frustrace neodešla. Pták bezpečně v kleci. Vzrušení a mlha se rozplývaly. Ve své mysli litoval, jak daleko to zašlo.

„Pojď, tati,“ vyzvala ho Klára. Jemně ho vytáhla z postele a Robert si odkryl oči. Spatřil ji už oblečenou, tentokrát v pyžamu zapínatelném vpředu. Stydlivě se podíval na podlahu. „To je dobrý, tati,“ povzbudila ho dcera, když vstával z postele. Postavila se na špičky a políbila ho na tvář. Když ustoupila, v jejích očích se zračila plachost. „Jdi spát,“ řekla. „Uvidíme se ráno. Můžeme si pak promluvit víc o tom, jak to od teď bude.“

Robert vykročil směrem ke dveřím ložnice a naposledy se otočil. Chtěl něco říct… Ale nevěděl co.

„Dobrou noc, tati,“ popřála mu Klára, když vycházel na chodbu. Prsty zabloudily k horním knoflíkům a několik jich rozepnula. Díval se na ni a očividně si užívala jeho pozornost, přes veškerou plachost v očích. Pak zvedla ruce ke krku a zavěsila si jeho klíček cudnosti na jemný stříbrný řetízek, který měla kolem krku. Klíč visel těsně nad jejím dekoltem a pár sekund se zdálo, že Klára rozepne ještě další knoflíček a roztáhne košili, aby se mu odhalila. I s nedávno vyprázdněnýma koulema se jeho pták znovu začínal v kleci napínat. Ale pak se jeho dcera jen usmála a zavřela před ním dveře.

Robert se potácel zpět do svého pokoje. Obrazy a myšlenky se mu míchaly v hlavě. Péro ho v kleci tlačilo. Když padl do postele, nadrženější než kdykoli v životě, viděl svůj počítač stále otevřený. Záložky otevřené na scénách z jeho fantazií. A teď o všech Klára věděla. Trvalo mu věky, než usnul. Sáhl si dolů mezi nohy, ale když v dlani ucítil jen kov, slova jeho dcery ho pálila v mysli.

Nerada bych, aby sis na svého ptáka sahal, slyšel ji říkat. Mrzí mě, že na mě už nebudeš myslet při masturbaci… Ale teď, když máme tvou historii prohlížení, jsem si jistá, že najdeme dost možností, jak se bavit, abychom si to vynahradili.

Třel se o matraci. A než konečně usnul, pronásledovaly ho zoufalé fantazie, ve kterých vždy hrála hlavní roli jeho dcera. Která spala jen pár metrů chodbou opodál, s klíčem od jeho cudnosti kolem krku a dost možná s chutí jeho spermatu stále na jazyku.

V kleci mučivé čtení, pěkně děkuju

Úžasná povídka, těším se na další díl.

Hektický shon přehlušil domovní zvonek, který zároveň rozechvěl Robertův zabezpečený rozkrok.

„Tati, můžeš prosím otevřít?“ zavolala Klára z patra. „Barčo, nezapomněla sis přibalit ty červené plavky? Jsem si jistá, že kdybychom tam dorazily a zjistilas, že je nemáš, tak bys—“

„Neboj,“ zasmála se zeshora Bára. „Nedovolila bych, aby všichni ti zamknutí borci přišli o ten pohled!“

Robert se pomalu zvedl z gauče a šel ke vchodovým dveřím. Na stehně cítil, jak mu z klece vytéká kapička tekutiny, a doufal, že skrz domácí tepláky neprosákne. Narovnal se, odkašlal si a otevřel. Uvědomoval si, že další protesty proti celému plánu jsou naprosto marné… Nasadil proto apatický výraz a připravil se na to, co přijde.

„Dobrý den, pane Daňku!“ rozzářila se Markéta. Roztomilá zrzavá krasotinka v bílé sukni a nadýchané halence, která jí velmi slušela. U nohou jí stál malý černý kufr. „Dlouho jsem vás neviděla!“

Robert si znovu odkašlal. Tváře mu zrudly při vzpomínce na poslední návštěvu kliniky. „Hmmm, no jo,“ zabručel otupěle. „Pojďte dál, Markéto. Holky ještě balí. Jako vždycky na poslední chvíli…“

Markéta se zasmála. „To dobře znám,“ řekla, když vcházela do domu. „Jééé, máte to tu nádherné, pane Daňku.“

„Díky,“ zabručel, když za ní zavřel dveře. „Všechno vám tu ukážu, až—“

Přerušilo ho dupání po schodišti. Klára přeběhla obývací pokoj a vrhla se Markétě kolem krku. „Už jsem se bála, že to nestihneš!“ zvolala. „Všimly jsme si až dnes ráno, že nám přesunuli let… Co naplat. Jsem ráda, že jsi tady. Díky, žes přijela!“

„Vůbec žádný problém,“ usmála se Markéta. „Ještě jednou díky za tuhle šanci.“

„Mně neděkuj,“ mávla Klára rukou a vrhla významný pohled na Roberta. „To tátovi. Byl velmi nadšený, když jsme mu řekly, kdo se o něj bude starat. Kdyby nesouhlasil, domluvily bychom se jinde.“

„Áááá, to je tak milé,“ usmála se Markéta. „Nečekala jsem, že jsem na vás udělala takový dojem, pane Daňku.“

Robert zčervenal ještě víc. „Klárka přehání,“ zareagoval.

„Ne, nepřehání!“ halekala Bára a s bouchajícími kufry se řítila ze schodů. „Mělas ho vidět, Markét. Když jsme mu oznámily, že potřebuješ praxi, protože děláš pohovor na práci v pětihvězdičkovém zařízení, málem vystříkal klec. Vypadal fakt roztomile.“

„Jo, vypadal fakt rozkošně,“ přitakala Klára s lehkým zarděním.

„No dobře,“ slitovala se Markéta, když viděla Robertovu nechuť. „Nemusíte ho tak zahanbovat. Na to bude ještě času dost.“ Mrkla na Roberta, který raději sklopil zrak. Byl celý v jednom ohni. „Máte ještě čas probrat praktické věci? Koukám, že docela spěcháte…“

„Jsem si jistá, že to zvládneš,“ usmála se Klára a přejela pohledem celý obývák. „Pasy, Báro?“

„Mám.“

„Letenky?“

„Mám všechno. Taxík už je na cestě… Myslím, že ještě chvíli na pokec o tátově kleci máme,“ ušklíbla se na Roberta, který se snažil zachovat klid. Doufal, že už odjedou, a teď… měl zase problém v kleci.

„Dobře, tak se na chvíli posadíme,“ pokynula Klára Markétě do obýváku. Zrzka se pohodlně usadila do velkého křesla, zatímco Klára přitáhla Roberta na sedačku a Bára si sedla z druhé strany, takže byl sevřen mezi nimi.

Markéta se znovu uculila, když viděla, jak se Robert mezi dívkami necítí přirozeně. „Nebojte se, pane Daňku,“ uklidňovala ho. „Vždyť se známe. Musím přiznat, že jsem se cítila trochu provinile, když jsme naposledy na klinice neměli váš klíč… Ale jsem ráda, že se to vyřešilo!“

Bára se zachechtala. „To jo,“ souhlasila. „Péči má špičkovou. Viď, Klári?“

„To si piš,“ přitakala Klára a stiskla Robertovi ruku tak, až mu poskočilo srdce.

„To je moc dobře,“ uznale kývla Markéta. „Mám jen pár rutinních otázek, než odjedete… Usnadní mi začátek.“ Podívala se Robertovi přímo do očí. „Jak je to dlouho od jeho posledního orgasmu?“

Robert dobře věděl, že tahle otázka přijde jako první. Přesto mu vyschlo v hrdle.

„Říkáme jim teď cákáníčka,“ hihňala se Bára.

„S tím jsem nikdy nesouhlasil—“ pokoušel se bránit Robert.

„Však se za to nestyď,“ chlácholila ho Klára a pohladila ho lehce po zádech. Robert cítil, jak mu při tom doteku roste péro v kleci. „Minule už jsi jim tak málem říkal taky.“

„Budu na to myslet,“ odpověděla Markéta. Její úsměv ho doslova rozpaloval. „Jak dlouho je to tedy od jeho… cákáníčka?“

Děvčata se rozesmála a Robert měl co dělat, aby nesjel studem z gauče na zem.

„Jak dlouho to už je, tati?“ obrátila se na něj Klára. „Nejsem si přesně jistá počtem dnů.“

„Devět,“ odpověděl.

„Přesně,“ vzpomněla si Klára. „Nemohla jsem si vzpomenout, který den to přesně bylo. Ale máš pravdu. Devět dní. Chtěla jsem, abys ho měla hezky naplněného.“

Robertovi se zatočila hlava. Ještě před pár měsíci před ním o sexu Klára nikdy nemluvila. A teď…

„Jak obvykle jeho odemykání probíhají?“ ptala se dál Markéta. „Smí na sebe sahat, nebo to dělá jedna z vás…?“

„Zkoušely jsme už oboje,“ přiznala Klára s ruměncem ve tvráři a kousla se do rtu. „Než mu sundáme klec, musíme ho svázat… Před měsícem jsme ho přistihly, jak podvádí, a od té doby na sebe sahat nesmí. Připravovaly jsme se s Bárou na naše prázdniny v Itálii, takže si užil trochu honění.“

„Klárka se pořád vyhýbá jeho spermatu,“ prohlásila Bára a ušklíbla se na Roberta, který se svíjel na sedačce. „Vždycky se lekne výstřiku a pustí ho, takže mu orgasmus překazí. Před pár týdny díky mně stříkal jak blázen, ale už se taky učím ten konec poznat a přestat. Zlepšuju se v tom.“

„To chce cvik,“ povzbuzovala je obě Markéta. „Dobře, takže spousta přerušených orgasmů. To je dobré vědět. Jak dlouho je to zhruba od jeho plnohodnotného orgasmu? Teda, promiňte… jeho plnohodnotného cákáníčka?“ mrkla znovu s úsměvem na Roberta a přejela si prstem po límci halenky až k dekoltu, který si lehce rozhalila.

„Mmmmm… Vlastně to asi bylo tenkrát s Bárou,“ odpověděla Klára. „Takže asi přibližně ty tři týdny. Od té doby bohužel moc nespolupracuje.“

Markéta povytáhla obočí. „Tři týdny bez pořádného orgasmu a stále jim nedokážete říkat cákáníčka, pane Daňku? Opravdu působivé! Většina chlapů by už za polovinu té doby udělala cokoli, jen aby mohli stříkat.“

„Jestli se tátovi něco nedá upřít, tak to, že jen tak nepodlehne,“ ujistila ji hrdě Klára. „Právě proto na tom pracujeme hezky pomaličku. A proto si taky myslím, že to pro tebe bude ideální praxe!“

Markéta přikývla. „Už se nemůžu dočkat.“

Robert polkl a Bára se znovu zasmála. Položila mu ruku na stehno, jen malý kousek od klece.

„Ještě něco, co bych měla vědět?“ zeptala se Markéta. „Nějaká nahota, když je odemčený?“

„Párkrát viděl nahou Báru,“ řekla Klára. „Mě zatím ne — nenašel dost odvahy si o to říct. A pak jsou tu ještě všechny ty webové stránky, u kterých jsme ho nachytaly… Poslala jsem ti ty odkazy, že jo?“

„Jasně, mám je. Neboj se. Máš nějaké preference co se jeho odemykání týče, dokud budete pryč?“

„Nemám,“ usmála se Klára. „Můžeš si s ním dělat, cokoli budeš chtít.“

Markéta se zasmála. „Nebojte se, pane Daňku,“ dodala, když viděla znepokojení v jeho tváři. „Budu potřebovat, abyste mi potvrdil referenci, až se holky vrátí — takže se budu snažit, abyste se se mnou cítil opravdu dobře.“

„Kdyby to bylo na mně—“ začala Bára.

„Ale na tobě to není,“ zachechtala se Klára. „Naštěstí, viď, tati?“

Markéta přikývla a stále Roberta studovala. „Dobrá, měla bych ještě poslední otázku… Máte něco konkrétního, na čem bych s ním měla zapracovat?“

„Hmmmm,“ zamyslela se Klára a podívala se Robertovi do oči. „Upřímnost,“ řekla rozhodně.

Robertovi znovu poskočilo srdce.

Bářin telefon zavibroval. „Auto už je tady,“ oznámila s pohledem na telefon. „Musíme jít!“

„Dobře… Užij si to tu, než se vrátíme, tati!“ popřála Robertovi Klára, dala mu pusu na tvář a objala ho.

„Vy taky,“ odpověděl jí. „A… buďte opatrné, prosím!“

„Budeme,“ uklidňovala ho Klára. „Neboj se. Pošleme ti spoustu fotek!“

„Jo, spoustu fotek,“ zopakovala Bára a svůdně si přejela jazykem přes ret.

„Ještě jednou díky, Markét!“ zvolala Klára, ale to už táhla kufr ven. „Dej vědět, kdybys něco potřebovala, jo?“

„Jsem si jistá, že se tvůj táta o mě skvěle postará,“ ujistila ji Markéta. „Užijte si to!“

Pak dívky odešly a za minutu se ozval zvuk motoru, který se postupně vzdaloval. Robert a Markéta drahnou chvíli tiše seděli.

„Já, mmmm,“ nadechl se nervózně Robert. „Ty dvě dost rády provokují. Doufám, že my dva si to spolu můžeme zkusit trochu… užít? Rád vám dám doporučení nebo cokoli, co potřebujete, abyste tím pohovorem prošla. Jen…“

Markéta se usmála, když viděla, jak Robert pracně hledá vhodná slova. „Bez obav,“ pomohla mu. „Jsem tu nejen kvůli práci, ale chci se i pobavit. V tomhle oboru nejde pracovat, když vás to zároveň nebaví, víte? Klára říkala, že máte pracovat na své upřímnosti. Tak mi řekněte… Na co se nejvíc těšíte? S dívkou, která u vás dočasně bydlí a snaží se dostat do pětihvězdičkové kliniky? Určitě jste o takových slyšel už spoustu historek.“

Robert příkývl. S odjezdem Báry a Kláry cítil, jak se vrací jeho stará sebejistota. Tyhle dva týdny si naplno užije.

„No?“ zeptala se Markéta. Rozepnula si horní knoflík halenky. „Tak na co se nejvíc těšíte?“

Robert se jí díval zpříma do očí a sbíral odvahu upřímně odpovědět.

„To není žádný test,“ ubezpečovala ho Markéta. Ale další knoflík už nerozepnula. Jen elegantně seděla v křesle a zvídavým pohledem studovala jeho výraz. „Mně to můžete říct.“

Robertovi se rozbušilo srdce a nahrnulo mu krev do rozkroku. Přesto se mu podařilo pevně sedět, jako by byl pánem tvorstva. Kterým opravdu byl, když jí odpověděl: „Myslím, že nejvíc se těším na to, až vaše rty obemknou mého ptáka.“

Markétin úsměv se rozzářil a její odpověď málem rozdrtila všechnu sílu, kterou v sobě v tu chvíli cítil. „Dobrá volba,“ přikývla. „Myslím, že na to se těším taky.“

===

I když Klára s Bárou odjely, Markéta se chovala velmi slušně a zdrženlivě. Nechala Roberta, aby jí ukázal dům, ubytovala se v pokoji pro hosty v přízemí a ani jednou nevyslovila jediný oplzlý komentář. Když se pak znovu sešli v obývacím pokoji, přinesla černou složku plnou formulářů.

Posadila se naproti němu, překřížila nohy tak, že se jí sukně vyhrnula a odhalila kousek stehna. Na jejím chování bylo něco nesmírně svůdného. Seděla a listovala papíry… Vypadala přesně jako ty sebevědomé manažerky, se kterými občas Robert jednal v práci. Ženy, které dokázaly být drzé i během nejtvrdšího vyjednávání. A přesně v takovém prostředí se naučil dokonale fungovat.

„Takže… Jak to přesně bude probíhat?“ zeptal se po chvíli a přerušil její soustředění.

Markéta vzhlédla a zavřela složku. „No,“ začala. „O pracovní místa v pětihvězdičkových zařízeních je obrovský zájem. Moje zkušenost z kliniky vypadá na papíře slušně. Ale budu potřebovat i pár výjimečných referencí, abych měla vůbec nějakou šanci. Velmi, velmi nadšených referencí.“ Významně zvedla obočí a usmála se tak, až mu zrychlil puls. Vypadala neuvěřitelně. „A taky musím odevzdat tyhle formuláře, abych doložila svou zkušenost. Prakticky totéž, co sestry v pětihvězdách dělají každý den.“

„Dobře…“ přikývl pomalu Robert. „A to znamená… co přesně?“

Markéta se usmála. „Co víte o pětihvězdičkových klinikách?“ zeptala se.

Robert si odkašlal, ale hlas měl klidný. „Jen pár historek,“ odpověděl. „Že si je mohou dovolit jen opravdu bohatí a mocní muži. A že… tam sestry berou péči o klientovo uvolnění mnohem vážněji.“

Markétin úsměv se rozšířil. „Přesně tak,“ kývla. „Ta zařízení si mohou účtovat takové šílené částky, protože své klienty opravdu dobře znají. Sestry tam musí umět vytvořit velmi osobní a velmi intimní vztah. Takže příští dva týdny… vás budu poznávat. Až se Klára s Bárou vrátí, budete-li spokojen s mou společností, podepíšete mi všechny formuláře a napíšete mi tu nejlepší referenci na světě. Zní vám to dobře?“

Robert měl v ústech sucho. „Zní to… víc než přijatelně,“ odpověděl.

„Skvěle!“ rozzářila se Markéta a znovu otevřela složku. „Mám pro začátek pět otázek. Když na všechny upřímně odpovíte, půjdu si zaplavat v těch nejmenších plavkách, co jsem si přivezla… A vy se buď můžete přidat, nebo se jen dívat. Jak budete chtít.“

Robert cítil srdce až v krku.

„První otázka: považujete mě za atraktivní?“ zeptala se Markéta.

„Ano,“ vydechl Robert okamžitě. „Ano, samozřejmě.“

„Jak milé,“ usmála se Markéta, když si udělala na první stránce poznámku. „Je nějaká část mého těla, ke které vás to teď nejvíc přitahuje?“

Robert odolal nutkání odkašlat si. Klec byla tak zatraceně těsná… „Vaše nohy,“ přiznal a snažil se udržet klid.

Udělala si další poznámku a stydlivě se usmála. „Řekl byste, že vás nohy přitahují obecně?“ zeptala se. „Nebo je na těch mých něco speciálního?“ Aby svou otázku podtrhla, rozložila a znovu překřížila své nohy. Prohnula při tom prsty na chodidlech.

Robert cítil zřetelné záškuby v péru. „Ne…“ zakašlal. „Aspoň myslím… Ty vaše jsou velmi pěkné. Vlastně neuvěřitelně pěkné. Ale ano, myslím, že mnoho žen má pěkné nohy.“

Další poznámka. „Kdo je podle vás hlavním cílem vašich sexuálních tužeb?“ zeptala se tišeji a naklonila se k němu. „Pro mnoho mužů jsou to držitelky jejich klíče, nebo třeba celebrity, do kterých jsou zamilovaní… Nebo sestřičky, které každý týden navštěvují. A u vás? Je někdo, o kom nejvíc fantazírujete?“

Robert se zarazil, překvapený náhlou změnou tématu. Pyj mu pulzoval a cítil, jak začíná vytékat. Tváře mu hořely.

„Je to Klárka?“ zeptala se Markéta téměř šeptem. „Buďte ke mně upřímný, Roberte. Potřebuju to vědět, abych vám mohla dát přesně to, co potřebujete.“

Robert sklopil zrak. „Nemám… jednu konkrétní…“ zalhal. „Aspoň ne od doby, co má žena…“

Markéta vyčkávala a pozorovala ho. „Víte, dobře si pamatuju tu fotku, kterou jste naposledy propašoval na kliniku,“ řekla. „Tak hezky jste prosil, jestli si ji můžete nechat. A vím, že na ní byla Bára s Klárou. Ne vaše žena. Řekly mi to.“ Usmála se s jiskrou v oku. „Takže můžete být opravdu otevřený… Která z nich je vaše vyvolená?“ Seděla bez hnutí s perem připraveným.

„Já ne…“ zakoktal se Robert. „Je to opravdu důvěrné?“ ujišťoval se.

„Samozřejmě. Navíc, už jsme skoro hotovi. Pak mi pomůžete vybrat plavky… A večer vás čeká něco ještě mnohem lepšího.“

Vzrušení, které v něm rostlo, bylo tak intenzivní, že na chvíli reflexivně sáhl mezi nohy. Ale prsty jen narazily na kov pod kalhotama. Ucukl, zahanben, ale Markétě se v očích zajiskřilo a usmála se. „Klára,“ odpověděl tiše Robert.

„Hodný chlapec,“ pochválila ho Markéta a udělala si další poznámku. „Holky teprve v letadle… A vy už jste tak šikovný.“

Robert zrudl. Před Bárou ani Klárou by to nikdy nepřiznal. Jaktože mu to s Markétou šlo tak snadno?

„Dobře, poslední otázka,“ usmála se Markéta. „Vzrušují vás tyhle otázky?“

„Ano,“ přiznal. Nemělo smysl zapírat. Když odpovídal, ocas mu tepal do klece tak silně, až to skoro bolelo.

„Skvělá práce, pane Daňku!“ Markéta si udělala poslední poznámku a složku zavřela. „Myslím, že jsme začali opravdu slibně. Půjdete mi pomoct vybrat ty plavky?“

===

K Robertovu překvapení si Markéta sbalila troje různé plavky a opravdu ho nechala vybrat, které si má vzít na sebe. Pak ho ale hned vyhnala z pokoje, aby se mohla převléct. Když vyšla ven v těsných světle modrých provázkových bikinách, které měly šňůrky na všech správných místech, málem se udělal i v kleci. Tělo měla hebké, lehce opálené a naprosto dokonalé. Představa, že s ní stráví celé dva týdny, ho úplně rozpalovala.

Zachichotala se, když na ni zůstal civět, a pak ho odvedla k bazénu. Odmítl její nabídku přidat se k ní a užíval si pohodlí lehátka u bazénu. Mezitím ona pomalu elegantně plavala tam a zpět pod rozpáleným sluncem. Protahovala se a pohybovala výhradně k jeho potěšení.

„Klárka měla pravdu,“ řekla, když po chvíli vylezla z bazénu. Stála nad ním, voda z ní kapala na dlaždice a kůže se jí leskla jako bohyni. „To vaše sebevědomí je neuvěřitelně sexy. Většina kluků už by slintala a škemrala o všemožné věci. Ale vy… vy si to užíváte, i když to pod kontrolou úplně nemáte, mám pravdu?“

„Je to tak,“ přiznal Robert.

Markéta si osušila vlasy a usmála se. Její prsa vypadala úžasně. Protáhla si nohy a nechala ho se dívat. „Budu si to muset poznamenat,“ dodala.

„Naplánovala jste si všechno, co budete dělat?“ zeptal se Robert napůl žertem. „Je tohle všechno součást toho, jak se mi dostat do hlavy?“

„Možná,“ odtušila Markéta. Pak se k němu naklonila a její tvář byla najednou tak blízko, až znejistěl. „Možná si před vámi jednou zaplavu celá nahá,“ zašeptala mu svůdně do ucha. „Líbilo by se vám to?“

Robert ztuhl. Přesto se mu nějak povedlo přikývnout. Zvonivě se zachichotala a ustoupila. „Mám teď nějakou práci,“ oznámila. „Později bychom spolu mohli povečeřet a po jídle vám trochu vlezu do hlavy.“ Naposledy se usmála a odešla. Robert jen zíral na její dokonalý pohupující se zadek a snažil se uklidnit dech.

===

O několik hodin později, když s Markétou večeřili, přišla zpráva od Kláry. Dávala vědět, že s Bárou dorazily do resortu. Fotky pošle později, slíbila. Robert se snažil nemyslet na to, jaké fotky to budou.

Během večeře se Markéta chovala naprosto normálně – jako by odpoledne vůbec neexistovalo. Jako by nebyla důvodem, proč se Robert stěží vešel do klece. Když dovečeřeli, zmizela na nějaké pochůzky a Robert se snažil nějak zabít čas. Bloumal po domě a neustále kontroloval telefon. Zoufale čekal na jakékoli fotky, které Klára s Bárou pošlou. Vůbec si nedokázal představit, jak zlomyslně dráždí kluky, kteří je v resortu obsluhují… Přesto se jeho fantazie rozběhla na plné obrátky.

S nahromaděnou touhou se vplížil do pokoje pro hosty, kde si prohlížel věci, které si Markéta naskládala do skříně. Naplňovalo ho ponížení, kterému by čelil, kdyby se vrátila a načapala ho. Ale jeho otlačený, bolavý, čůrák na to měl vlastní názor. A tak si užíval slatné pocity vycházející právě od něj, když přemýšlel nad jejíma plavkama a krajkovýma podprsenkama, které tam měla hezky poskládané. V jedné ze zásuvek, nijak neskryt, čekal vibrační kolík a černé dildo. Polkl, když je spatřil, ale vše pečlivě vrátil na místo a rychle se z pokoje vzdálil… Právě včas. Slyšel otevírání vchodových dveří. Markéta se vrátila. Setkal se s ní v obývacím pokoji, s tvářemi červenými. Usmála se na něj, jako by přesně věděla, co dělal.

„Promiňte, pane Daňku, pochůzky se mi trochu protáhly,“ oznámila mu. „Pomůžete mi s nákupem?“

Když ukládali potraviny, Markéta zkontrolovala telefon. „Dostala jsem nějaké fotky od holek,“ oznámila. „Můžeme se na ně podívat společně. Moc se těším. Bude to zábava. Jdu se převléknout. Vy… nechte všechno oblečení přímo tady na podlaze v kuchyni a jděte si sednout na gauč.“

Robert málem dostal infarkt. Ale Markéta se na něj jen sladce uculila. „Na tohle jste přece čekal, ne?“ zeptala se. „Péče pětihvězdičkových klinik není jen o lechtivých otázkách a hezkém pokoukání. Z nějakého důvodu mi přece Klárka váš klíč svěřila.“

Robert beze slova přikývl a svlékl se, zatímco tam Markéta celou dobu stála a pozorovala ho.

„Šikula,“ řekla a prohlížela si jeho tělo. Samozřejmě ho viděla nahého už dřív… Mnohokrát. Na klinice. Ale teď, když stáli v potemnělém domě, sami, cítil Robert, jak mu ocas tepe v očekávání. „Na gauč,“ přikázala. Robert poslechl a Markéta zapnula televizi. Několika přejetími po telefonu přenesla obraz na televizi a pak nechala Roberta sedět a zírat na fotku Kláry s Bárou na pláži při západu slunce. Na fotce nebylo vůbec nic erotického. Ale usměvavé tváře dívek stačily, aby se Robertovi zatajil dech.

Seděl bez hnutí, uchvácen, ponořen do myšlenek tak moc, že sotva zaslechl Markétu, jak se vrací. Když vstoupila zpět do obýváku, měl Robert pocit, že jeho duše dočista opustila tělo. Měla na sobě jednodílné plavky, kterých si předtím mezi jejím oblečením nevšiml. Byly celé bílé, a i když ji zakrývaly velmi slušně, byly tak těsné, že nechávaly jen velmi málo prostoru fantazii. I poté, co ji dnes viděl v provázkových plavkách, působila teď mnohem odhaleněji.

„Pane Daňku, začnu se kvůli vám červenat,“ chichotala se Markéta. „Sestry se v pětihvězdách skoro vždy oblékají takhle. Chtěla jsem vám jen věnovat plnou péči. Ruce za záda, prosím.“ Robert poslechl téměř bez přemýšlení. Markéta sáhla dozadu s párem pout, do kterých mu zacvakla zápěstí. „Klára mi řekla o popruzích na její posteli, ale říkala jsem si, že by bylo hezčí sedět dnes večer tady v obýváku. Přesto však… nemůžeme dovolit, abyste to vzal do vlastních rukou, že ne?“

Když vyšla k zamčené skleněné nádobě v rohu pokoje, Robertovo srdce málem vyskočilo z hrudi. Několik krátkých pípnutí, když zadávala kód, který Robert neviděl, a světlo v podstavci nádoby zmodralo. Opatrně nádobu zvedla a Robert se připravoval na ponížení způsobené známým zpěvným hlasem, který se rozezněl celým domem.

„Někdo tu chce stříkat!“ oznámil robotický hlas. Když vyndávala jeho klíč, Markéta se smála.

„To je fakt vtipné,“ ocenila. „Tenhle hlas si určitě vybrala Klára speciálně pro vás. Jste připravený, pane Daňku?“

Robert přikývl a když před ním poklekla, měl pocit, jako by právě doběhl maraton.

Položila telefon vedle sebe na koberec a přejela po obrazovce. Obrázek v televizi se změnil. „Dívejte se na fotky, pane Daňku,“ vybídla ho tiše.

Když jemně uchopila jeho klec, Robert zasténal. Na fotce v televizi byla tentokrát samotná Bára, zády k fotoaparátu, jak stojí po kolena v oceánu. Obloha byla růžová a v jedné ruce hravě držela horní díl plavek. Záda měla holá a spodní díl se jí moc pěkně lepil na zadeček…

Markéta mu klec snadno sundala a Robert cítil, jak okamžitě ztvrdl jako kámen. „Ale ale, někdo se tu těší,“ poznamenala Markéta. Robert upřeně zíral na obrazovku, ale když se Markéta dotkla jeko pyje, jen zalapal po dechu.

„Ach… Bože můj,“ vydechl.

Hlazení Kláry a Báry bylo trochu nesmělé a neobratné. Jemné a nadšené, ale stále nezkušené. Zato Markéta se ho dotýkala způsobem, jako by s ocasy trénovala už od osmnácti. Postupovala pomalu, ale s takovou přesností, že by donutila stříkat do třiceti sekund kohokoli, kdo by o to stál. Když Markéta pokračovala v dráždění, Robertovy oči se protočily a ztěžka vydechl.

„Hodný kluk,“ zašeptala. „Těšíte se na pětihvězdičkovou péči, pane Daňku? Chcete, abych vám předvedla, proč by většina mužů zaplatila cokoli za milou, oddanou sestru, která pečuje o jejich rozbolavělé genitálie?“

Robert jen zoufale přikývl a znovu se ztratil, když Markéta jemně palcem stiskla citlivou spodní stranu jeho ptáka.

„Miluju silné a sebevědomé chlapy jako jste vy,“ řekla mu Markéta. „A pokud se na pětihvězdičkovou kliniku dostanu, budu potkávat přesně takové muže. Jsem moc ráda, že mi tuhle příležitost dáváte. Podívejte se na obrazovku.“

Robert poslušně otevřel oči a viděl sexy fotku Báry. Ta se vzápětí změnila na fotku Kláry ležící v písku. Ruce měla nataženy nad hlavou a svůdně se protahovala při západu slunce tak, jak ji ještě naživo nikdy neviděl. Znovu zaskučel a Markéta se zasmála.

„Prohlížel jste mi zásuvku s prádlem, když jsem byla pryč, pane Daňku?“ zeptala se sladkým hlasem.

Ta otázka ho zaskočila. „Cože?“ zeptal se. „Ne. Co si myslíte—“ ztratil hlas i myšlenku, jelikož ho znovu pohladila.

„Ne?“ ptala se dál. „Neprohlédl jste si všechny mé kalhotky?“

Robert jen zalapal po dechu.

„Můžete se mi přiznat,“ pobízela ho. „Máme přece pracovat na upřímnosti, vzpomínáte? Navíc se mi líbí, když na mé otázky odpovídáte.“

Robert znovu zakňučel. Když naklonila hlavu blíž k jeho klacku, na chvíli cítil její dech na špičce žaludu. Dech se mu zatajil.

„Možná, když mi řeknete pravdu, dotku se ho jazykem,“ zašeptala. Fotka na obrazovce se znovu změnila. Koukal na selfie Báry s Klárou, jak se líbají v romanticky osvětlené ložnici.

„Prosím,“ zašeptal Robert. „Kurva. Ach. Bože.“

„Prohlížel jste si mé kalhotky?“ zeptala se znovu.

„Ano,“ přiznal Robert. Když mu olízla hlavičku ptáka, vydral se z něj hluboký sten. Udělala to jen jednou, i tak měl ale pocit, jako by mu před očima explodovaly hvězdy.

„Šikovný chlapec,“ pochválila ho znovu. „Vidíte, co se stane, když jste upřímný? Teď poděkujte.“

„Děkuji vám, Markéto,“ zalapal po dechu. „Udělejte to znovu. Bože můj, prosím vás…“

Markéta se tiše zasmála a pokračovala v dráždění. Cítil orgasmus tak blizoučko, že ho už téměř prožíval. „Jste už připravený stříkat?“ ptala se. „To tedy moc dlouho nepotřebujete. Asi jste zvyklý z kliniky, že?“

„Ne, jen… už je to fakt dlouho… A vy jste tak zatraceně dobrá…“ koktal do jejího snažení.

Nová fotka na obrazovce. Tentokrát Bára ležící na břiše, nahá, objímající prostěradlo. Nohy držela ve vzduchu a usmívala se do fotoaparátu. Její zadek vypadal neuvěřitelně a na Roberta přicházelo vyvrcholení.

Markéta zastavila právě včas a nechala ho trochu vychladnout, zatímco mlsně koukal na fotku Báry. Pak ho začala znovu masírovat a pobaveně se smála, když se snažil pánví přirážet do její ruky. Lapal po dechu a snažil se stimulaci trochu pomoct. „Poslouchal jste někdy Báru s Klárou u sexu?“ zeptala se.

Robert zrudl, ale přikývl. Doufal, že si zaslouží další olíznutí. Ale Markéta pokračovala dál v pomalém a technicky dokonalém honění. I bez lubrikantu to bylo to nejúžasnější, co za dlouhou dobu zažil…

„Zlobíte,“ napomenula ho. „Klečel jste před jejich ložnicí a osahával svou klec?“

Robert zavrtěl hlavou. „Ne,“ vydechl. „Jen jsou někdy dost hlasité… A musím projít kolem jejich dveří…“

„Šmejdil jste někdy v jejich zásuvkách s prádlem?“ naléhala.

Robert pevně sevřel oči. Modlil se, aby ho znovu dostala těsně k orgasmu. Byl už tak blízko…

„Pane Daňku,“ zopakovala něžně. „Na něco jsem se vás ptala. Prohlížel jste jim zásuvky s prádlem?“

„Jo,“ zašeptal.

„Hodný chlapec. Čí? Obou?“

Propínal se, jak to jen šlo.

„Pokud odpovíte pravdivě, znovu vás olíznu. Čí šuplík jste si prohlížel?“

„Klárčin,“ přiznal. Když se znovu její horké rty dotkly jeho ptáka, zalapal po dechu jako nadržený teenager. Tentokrát to udělala pomaleji a měl pocit, že špičkou jazyka téměř vytahuje sperma z jeho koulí. Opět ale přestala těsně před tím, než se stihl udělat.

„Prosím, Markéto,“ škemral.

„Už to bude,“ přislíbila. Naposledy přejela po telefonu a objevila se fotka Báry s Klárou stojící před zrcadlem. Obě byly nahoře bez a zakrývaly si prsa rukama. Bára měla pohled zabijáka, zatímco Klára se do objektivu stydlivě culila.

Robert v životě nebyl tak vzrušený. Ani jedinkrát.

„Ještě poslední otázka,“ pokračovala Markéta. „Chtěl byste ji vidět nahou?“

Robertovi se sevřelo srdce. Byla snad mezi fotkami, které poslaly, i Klářina nahá fotka?

Markéta se na něj zespodu usmála a při honění lehce otáčela rukou. Robert se celý třásl a Markéta svůdně předla. „Chcete ji vidět nahou, pane Daňku?“ ptala se.

„Chcete vidět svou holčičkou celou nahatou? Sníte o tom?“

Robert sotva popadal dech, ale za živého boha na to nedokázal odpovědět. Na žaludu znovu cítil Markétin dech, přesto stále pevně svíral rty.

„To je v pořádku,“ zašeptala Markéta. „Nikomu neřeknu, co mi povíte. Jen bych ráda, abyste to vyslovil. Řekněte mi to a ještě jednou vás olíznu. Myslíte, že to bude stačit?“

„Bude,“ řekl slabým hlasem.

„Bude co?“ zasmála se Markéta. „Ano, ještě jedno poslední olíznutí bude stačit?“

Zuřivě přikyvoval hlavou.

„Tak mi prostě řekněte, co chci slyšet,“ vyzvala ho a pevněji sevřela ruku. „Bude to naše tajemství. Už to stejně vím. Bára s Klárou to také vědí. Nedokážu si představit, že byste nechtěl.“

„Kurva, Ježiši Kriste…“

„Připadá mi děsně roztomilé, jak se za to stydíte,“ řekla Markéta. „Ale snažím se vám dát to, po čem toužíte.“

„Já…“ zašeptal Robert, když ho její doteky vystřelily do stratosféry. „Chci.“

„Co chcete?“

„Vidět ji nahou.“

Markéta se natáhla a políbila ho na rty. Roberta to úplně zaskočilo a zvládl jen zakňučet. „Ještě jednou,“ přikázala mu a jedním dechem se znovu naklonila k jeho ocasu, takže se ho jazykem téměř dotýkala. „Hezky nahlas. Jen si představte, jak úžasné to bude, když budete upřímný.“

Robert cítil, že neuvěřitelný orgasmus jeho života je vzdálen jen pár okamžiků. Fotku Kláry z obrazovky si bude pamatovat navěky. „Chci vidět Klárku nahou,“ zasténal.

Markétin jazyk byl to nejlepší, co kdy cítil. Přesto opět zastavila jen i milisekundu dřív, než se stihl udělat. „Chcete vědět zajemství, pane Daňku?“ zeptala se.

Robert byl úplně mimo a nezvládl odpovědět.

„Většina mužů, kteří platí ty nekřesťanské peníze za pětihvězdičková zařízení… Ani moc často nestříkají. Dokonce bych řekla, že ještě méně než jednou za týden, jak jste byl zvyklý i vy.“

Robert vykulil oči.

Ne, ne, ne, ne, ne…

„Platí tak moc… A pořád se vracejí. Protože je tam sestry dráždí tak dobře. Nejdřív si zjistí všechny jejich fantazie, a pak je udržují zoufale nadržené co nejdéle.“

Její prsty byly něžné jako pírka. Robert by přísahal, že už to nejde zastavit.

„Nebudete rád, ale slibuju… že budete nejpozději zítra prosit, abych to udělala znovu.“

„Markéto, prosím… Ach můj bože, prosím, tohle je tak skvělý, už to nevydržím.“

Znovu klepla na telefon a otevřela aplikaci pro nahrání zvuku. „Řekněte Kláře, jak moc potřebujete cákáníčko.“

„Do prdele, ach bože…“

„Řekněte to. Jen pro ni. Chtěla, abyste to řekl… Řekla mi to, než odjela. Povězte mi to a ukážu vám, jak dobře si poradím s vaším krásným tvrdým ptákem.“

„Prosím, chci cákáníčko jen pro tebe,“ vystřelil ze sebe škemrající Robert. Vlna ponížení jím projela a Markéta se jen usmála. Věnovala mu ještě tři zrychlené tahy, během kterých zavřela nahrávací aplikaci.

Pak ho pustila, naklonila se dopředu a lehce otevřela ústa. „Vystříkněte pro mě, pane Daňku,“ povzbudila ho. A Robert cítil, jak se v něm rodí gejzír. Nejdříve se na špičce objevila jediná kapička semene. Svíral se, napínal, lapal po dechu, erupce však byla zastavena. Cítil jen, jak se osamělá kapka na vrcholku zlehka rozlévá po žaludu jako důkaz toho, o co přišel.

Markéta se zahihňala a olízla ji.

Robertovi se v hlavě honily myšlenky. Marně tahal za pouta a toužebně zíral na fotku na obrazovce, na které se Bára s Klárou usmívaly a zakrývaly si ňadra před jeho pohledem.

„Vedl jste si skvěle, pane Daňku,“ usmála se na něj zespoda Markéta. Natáhla se a dala mu jemný polibek na rty. Cítil chuť svého spermatu. „A to byl jen první den. Představte si, kolik si toho spolu užijeme během zbývajících třinácti.“

Masakr, těším se další pokračování!

Fantazie, je to dokonale. Nemuzu se dockat jak to bude pokracovat!

Vsichni se tesime. Vime, ze to neni jednoduche napsat neco tak perfektniho a mozna vetsina by toho nebyla ani schopna. Proto se jen drze tesime a skemrame o dalsi pokracovani. ) taknse tesim a drzim palce

parádní pokračování