Dnešní díl není tolik o zamykání ani femdom, ale poodhaluje historii mého universa a příčiny a motivace k tomu, že se svět vyvinul tam, kam se vyvinul.
Markéta
Kapitola I – Příprava
Markéta Vrbová přišla do práce o něco dřív než obvykle. Budova Ústavu společenské stability stála na okraji univerzitního kampusu, v řadě podobných moderních staveb ze skla a světlého betonu. V tuhle hodinu byly chodby ještě skoro prázdné a kroky na podlaze zněly hlasitěji než přes den.
Odemkla kancelář a rozsvítila jen stolní lampu. Na stole už na ni čekala hromada materiálů, které si včera odnesla z archivu: kopie starých vládních zpráv, demografické grafy, několik článků z prvních let po Stabilizaci. Vedle nich ležel notebook s otevřenou prezentací.
Na titulním snímku stálo:
Přechod ke stabilní populaci: demografická transformace 21. století
Zamračila se. Název zněl pořád trochu těžkopádně.
Sedla si a chvíli jen listovala v poznámkách. Zítra měla přednášet v univerzitní aule a přednáška měla být zároveň nahraná pro veřejný archiv. Institut chtěl popularizační cyklus o vzniku současného systému, protože podle vedení „mladší generace často nerozumí historickým souvislostem“.
Markéta si nebyla jistá, jestli je to pravda. Většina lidí o těch věcech prostě nepřemýšlela.
Otevřela další složku. Na první stránce byl graf, který už viděla mnohokrát.
Poměr narozených dětí v čase
2035 - 1 : 1
2060 - 1 : 1,7
2080 - 1 : 2,4
2105 - 1 : 3
Pod grafem byl stručný komentář:
Stabilizační poměr populace byl dosažen v první dekádě 22. století.
Markéta se opřela v židli.
Ten graf byl vlastně začátkem celého příběhu.
Před dvěma sty lety byl svět úplně jiný. Muži a ženy žili v běžných partnerských vztazích, rodiny měly obvykle dva rodiče a nikdo nepřemýšlel o „regulaci domácností“. Historické texty to popisovaly skoro s nostalgickým podtónem, ale zároveň bylo z archivů zřejmé, že ten systém přestával fungovat už dlouho předtím, než se rozpadl.
Markéta otevřela další dokument.
Nadpis zněl:
Digitální izolace mužské populace – sociologická studie, 2048
Usmála se. Tenhle článek měla ráda.
Autoři tehdy popisovali fenomén, který dnes zněl skoro absurdně: obrovské virtuální komunity složené téměř výhradně z mužů. Herní světy, digitální ekonomiky, pornografické platformy, uzavřené diskusní sítě. Mnoho mužů v nich trávilo většinu času a postupně přestávalo žít mimo ně.
Markéta si otevřela poznámky k prezentaci a přidala nový bod.
Digitální segregace mužské populace
Chvíli přemýšlela a pak dopsala další větu.
Dlouhodobé sociální oddělení vedlo k rozšíření bizarních sexuálních praktik (za bizarní se tehdy považovalo i dnes povinné nošení klecí na penis) u mužů a následně k dramatickému poklesu partnerských vztahů a porodnosti.
Přesně tak to popisovaly archivní zdroje.
Zpočátku to prý nikdo nebral vážně. Byla to jen nová forma zábavy, nová technologie, nový způsob trávení času. Ale z demografických studií bylo jasné, že se děje něco většího.
Otevřela další složku v počítači.
Tentokrát to byla vládní zpráva z roku 2063. Patřila k dalšímu slajdu prezentace.
Krize reprodukce
Markéta přejela očima první odstavec zprávy. Znala ho skoro zpaměti.
Pokles porodnosti dosáhl kritické úrovně. Ve velkých městech se rodilo méně než jedno dítě na ženu. V mnoha regionech přestávaly vznikat stabilní rodiny.
Povzdechla si. Tady někde začínala část historie, která už nebyla tak jednoduchá na vysvětlování.
Vzala tužku a na papír si napsala několik bodů:
– digitální izolace
– pokles porodnosti
– první reprodukční programy
Pak chvíli váhala a připsala ještě jeden.
– selhání laboratorní reprodukce
Tohle byl moment, kdy se dějiny opravdu zlomily. Markéta vstala a přešla k oknu. Kampus se probouzel ke každodenní rutiny. Po chodníku pod budovou procházely první studentky a zaměstnankyně univerzity, většinou s kávou v ruce. Všechno působilo klidně a obyčejně.
Když se člověk díval na svět dnes, bylo snadné zapomenout, že ještě před několika generacemi byl úplně jiný. Markéta se vrátila ke stolu a otevřela další snímek prezentace. Na obrazovce se objevil nový nadpis.
Demografická stabilizace
Chvíli na něj hleděla.
Pak se vrátila zpět na začátek a napsala první větu přednášky.
„Současný systém nevznikl z ideologie,“ napsala. „Vznikl z nutnosti.“
Kapitola II – Archiv
Dopoledne strávila Markéta v archivu. Byl v suterénu budovy, v dlouhé místnosti bez oken, kde stály řady kovových regálů a několik pracovních stolů s terminály. Většina materiálů už byla digitalizovaná, ale starší dokumenty se stále uchovávaly i v papírové podobě. Podle vedení to mělo „historickou hodnotu“ a Markéta s tímto názorem souzněla.
Měla ten prostor ráda. Byl tam klid a člověk měl pocit, že je obklopený skutečnými dějinami, ne jen jejich shrnutím. Položila na stůl krabici s archivními materiály, které si včera objednala, a začala je postupně procházet. Většinou šlo o vládní analýzy z období, kterému se dnes říkalo Přechod.
Na prvním dokumentu byl velký nápis:
Ministerstvo sociální stability – pracovní zpráva, 2068
Pod ním několik grafů a tabulek. Markéta jeden z grafů položila na zvětšovací stolek a přiblížila. Byl to další demografický přehled. Tento ukazoval něco neobvyklého.
Úspěšnost laboratorní reprodukce
2070 – 14 %
2075 – 9 %
2080 – 6 %
Pod grafem byl krátký komentář: Laboratorní oplodnění vykazuje dlouhodobě nízkou úspěšnost při vývoji mužských embryí. ︵
Markéta si tu větu chvíli četla znovu. Tohle byl jeden z těch detailů, které se do veřejných přednášek obvykle nevešly. Lidé věděli, že laboratorní reprodukce „nefungovala podle očekávání“, ale jen málokdo se zajímal o přesná čísla.
Otevřela další stránku. Tentokrát šlo o lékařskou studii z roku 2074.
Genetická stabilita embryí při umělém oplodnění
Hned v úvodu stálo:
Embrya ženského pohlaví vykazují výrazně vyšší míru přežití při laboratorním vývoji. Embrya s chromozomem Y mají vysokou míru spontánního zániku v prvních fázích vývoje.
Markéta si udělala poznámku. Tohle byl jeden z klíčových momentů. Původní plán byl jednoduchý: technologicky nahradit biologickou reprodukci. V archivech byly celé programy, které slibovaly „konec reprodukční nejistoty“ a „plnou kontrolu nad demografickým vývojem“.
Jenže realita byla jiná. Laboratorní metody fungovaly dobře jen u části embryí. A postupně se ukázalo, že u mužských embryí téměř vůbec. Markéta otevřela další spis. Tentokrát šlo o zápis z jednání vládní komise.
Komise pro reprodukční stabilitu – zápis, 2079
Text byl překvapivě stručný.
Po dvou desetiletích výzkumu nebyla nalezena spolehlivá laboratorní metoda vedoucí k dlouhodobě stabilní populaci mužského pohlaví.
Markéta se pousmála. Ta formulace byla typicky úřednická. Ve skutečnosti to znamenalo něco mnohem prostšího. Technologie, do které se investovaly miliardy, prostě nefungovala. Opřela se v židli a chvíli přemýšlela. Tohle byla část historie, která byla zároveň jednoduchá i absurdní. Společnost se snažila obejít biologii pomocí technologie. A nakonec zjistila, že technologie biologii obejít nedokáže. Otočila další stránku a prohlížela si nový graf.
Poměr narozených dětí při přirozené reprodukci
2080 – 1 : 2,1
2090 – 1 : 2,7
2100 – 1 : 3
Pod grafem byl krátký komentář: Stabilizační poměr populace dosažen přirozenou reprodukcí. Markéta chvíli sledovala křivku grafu. Tady někde se začal formovat dnešní systém. Muži už byli v té době výrazně menšinovou populací. Digitální izolace a změny sexuálních preferencí udělaly své. Laboratorní reprodukce nedokázala situaci vyřešit. A tak se politické řešení začalo postupně přizpůsobovat realitě.
Nejdřív vznikl registr mužské populace, pak první zákony o domácí regulaci a nakonec celý systém, který dnes většina lidí považovala za samozřejmý, protože už nežil nikdo, kdo by si pamatoval, že tomu někdy bylo jinak. Markéta zavřela dokument a chvíli seděla v tichu archivu. Na chodbě někdo prošel kolem dveří a na okamžik bylo slyšet kroky. Vzala si blok a napsala si další větu do poznámek k přednášce.
„Historická stabilizace populace nebyla výsledkem jedné reformy. Byla to série praktických rozhodnutí, která postupně vytvořila nový společenský řád.“
Chvíli na tu větu hleděla. Pak si pod ni připsala ještě jednu.
„Ve chvíli, kdy byl dosažen stabilizační poměr 1 : 3, přestal být systém vnímán jako dočasné řešení.“
Markéta zavřela blok. Zítřejší přednáška začínala dostávat jasnější podobu.
Kapitola III – Program
Když se Markéta vrátila z archivu do kanceláře, budova už byla plná lidí. Chodba za dveřmi zněla tlumeným hovorem a občasným klapnutím dveří. Na stole jí mezitím přibyly dva nové e-maily a připomínka z oddělení komunikace.
„Prosíme o zaslání finální verze prezentace do zítřejších 12:00.“
Markéta si povzdechla a otevřela soubor s prezentací. Snímky už byly téměř hotové. Stačilo doplnit několik komentářů a upravit závěr. Chvíli jen listovala mezi jednotlivými slajdy.
Digitální izolace.
Demografická krize.
Laboratorní reprodukce.
Pak přišla část, která byla vždycky trochu citlivější.
Otevřela v počítači složku s názvem Program stabilizace populace.
Byl to soubor dokumentů z konce jednadvacátého století. Většina z nich byla označená jako „historický materiál pro výzkum“, což v praxi znamenalo, že se o nich běžně nemluvilo, ale zároveň nebyly tajné. Markéta otevřela první z nich.
Návrh zákona o registraci mužské populace – 2094
Text byl překvapivě věcný.
Vzhledem k dlouhodobé demografické nerovnováze je nutné zavést centrální evidenci mužské populace a zajistit její administrativní správu.
Markéta se pousmála. Dnes to znělo úplně samozřejmě. Registr mužské populace byl tak běžnou součástí společnosti, že ho většina lidí brala stejně jako evidenci obyvatel nebo zdravotní pojištění. Jenže v době, kdy muži měli ještě téměř stejná práva jako ženy, to byla poměrně radikální myšlenka. Otevřela další dokument. Tentokrát šlo o zápis z parlamentní debaty. Ze záznamu vyplývalo, že návrh zákona tehdy prošel obrovskou většinou. Pro byli dokonce i někteří poslanci, zejména ti z Liberálně feministické strany.
Záznam z jednání – 2097
Jedna z řečnic v něm říkala: „Muži tvoří menšinovou populaci a zároveň představují významný biologický faktor reprodukční stability. Stát proto musí zajistit jejich odpovědnou správu.“ Markéta si tu větu opsala do poznámek. Byla to přesně ta formulace, kterou chtěla použít i ve své přednášce.
„Odpovědná správa.“
Ne trest, ne diskriminace. Prostě správa. To byl jazyk celé té doby. Klikla na další soubor. Tentokrát šlo o první návrh domácího regulačního modelu. Podle něj měly být muži postupně přidělováni do domácností, které splňovaly určité podmínky. Zpočátku šlo hlavně o experimentální projekt, ale během několika let se z něj stal základ dnešního systému. Markéta chvíli četla a pak zavřela dokument. Ten proces byl vlastně překvapivě pomalý. Neexistoval žádný jeden okamžik, kdy by někdo rozhodl, že společnost bude fungovat tak jako dnes. Byla to spíš série praktických kroků.
Nejprve registr, pak domácí regulace, později vznikly první výcvikové instituce a nakonec i produkční farmy, které měly řešit přebytek mužské populace mimo domácnosti. Markéta se opřela v židli. Když se to takhle poskládalo za sebou, vypadalo to skoro logicky.
Otevřela poslední snímek prezentace. Závěr. Chvíli přemýšlela, jak ho formulovat. Pak začala psát: „Historický přechod ke stabilní populaci nebyl výsledkem jediné reformy. Byl to dlouhý proces adaptace společnosti na nové demografické podmínky.“ Zastavila se. Pak připsala ještě jednu větu: „Když byl na počátku 22. století dosažen stabilizační poměr jedna ku třem, stal se nový systém postupně samozřejmou součástí každodenního života.“ Markéta si text po sobě přečetla.
Venku na chodbě někdo zaklepal na dveře sousední kanceláře a ozval se krátký smích.
Kapitola IV – Oblouk
Markéta si symbolu všimla poprvé skoro náhodou na jednom z ofocených dokumentů z archivu. Bylo to na okraji jedné staré složky. Tužkou načrtnutý malý oblouk, sotva viditelný mezi poznámkami nějaké dávno zapomenuté archivářky. Nevěnovala mu pozornost. V historických materiálech byly podobné čmáranice běžné — podtržené věty, otazníky, vykřičníky...
Jenže o hodinu později narazila na další. Tentokrát na první stránce vládní analýzy z roku 2072. V pravém horním rohu byl stejný oblouk, tentokrát trochu širší, jako by ho někdo načrtl rychlým pohybem ruky. Markéta se na něj chvíli dívala, pak pokrčila rameny a pokračovala ve čtení.
Teprve když se objevil potřetí, začalo jí to být zvláštní. Třetí dokument byl technická zpráva o digitálních platformách z konce šedesátých let. Analýza uživatelského chování v online komunitách, grafy závislosti na virtuální stimulaci, modely dopaminové odezvy.
A znovu ten oblouk. Tentokrát u odstavce, který popisoval dlouhodobé udržení uživatelů v systému. Markéta si otevřela poznámkový blok. Nakreslila oblouk tak, jak ho viděla v dokumentech. Malý, jednoduchý tvar. Pak pod něj napsala:
⌒
digitální komunity
Chvíli se na to dívala a pak blok zavřela. Odpoledne strávila znovu v archivu. Tentokrát však už ten symbol hledala vědomě. A našla ho. Na staré parlamentní zprávě, na interní analýze technologické firmy, na několika složkách, které se všechny týkaly stejného období — let, kdy se začaly objevovat první velké mužské digitální komunity...
Zajímavé bylo, že symbol se objevoval jen na papírových materiálech. V digitalizovaných dokumentech nebyl. Markéta seděla u stolu a pomalu procházela další složku. Na titulní stránce byl záznam z jednání ministerské komise. Pod jedním z odstavců byl oblouk načrtnutý silnější tužkou.
Text nad ním zněl: Digitální prostředí může dlouhodobě absorbovat sociálně izolované skupiny populace bez přímých zásahů státní správy. ⌒
Markéta se opřela v židli. Absorbovat. To slovo se v těch dokumentech objevovalo podezřele často. Otočila stránku. Další odstavec: Stimulace prostřednictvím virtuálních systémů vykazuje vysokou míru dlouhodobého udržení. ⌒
Markéta si promnula oči. Najednou jí začínalo připadat, že ty dokumenty nejsou jen náhodně poskládané studie. Jako by mezi nimi byla nějaká souvislost, kterou dosud nikdo nespojil. Poznamenala si do bloku další slovo:
⌒
absorpce
Pak chvíli seděla v tichu archivu. Někde v dálce cvakly dveře a někdo prošel chodbou. Markéta otevřela další složku. Na první stránce byl seznam projektů technologických společností z období demografické krize. Vývoj virtuálních světů, sociálních sítí a interaktivních erotických platforem. Vedle několika položek byl znovu ten oblouk.
Jako by někdo ty projekty označoval. Markéta pomalu zavřela složku. Myšlenka, která se jí začínala formovat v hlavě, byla absurdní. A přesto dávala zvláštní smysl. Co když ty komunity nevznikly jen spontánně? Co když byly…
Z chodby se ozvalo zaklepání na dveře archivu. Markéta sebou trhla.
„Ano?“
Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla sekretářka z oddělení komunikace. „Markéto?“
„Ano?“
„Promiňte, že ruším. Jen připomínám, že zítra máte tu přednášku v aule. Technici by potřebovali finální verzi prezentace ještě dnes večer ke kontrole.“
Markéta přikývla. „Pošlu ji.“
Sekretářka se usmála a dveře zase zavřela. Archiv se znovu ponořil do ticha. Markéta se podívala na blok s nakresleným obloukem. Pak otevřela další složku.
Kapitola V – Přednáška
Aula byla skoro plná. Markéta stála u pultu a chvíli sledovala řady posluchaček. Studentky, několik novinářek, pár zaměstnankyň univerzity a žen z magistrátu. V zadních řadách seděly dvě pracovnice z ministerstva, které Markéta poznala podle odznaků na kabátech. Nebyla nervózní. Přednášky dělala už roky.
Zapnula projektor. Na plátně se objevil první slajd.
Přechod ke stabilní populaci
„Dobrý večer,“ řekla a její hlas se rozlehl aulou. „Dnešní přednáška se zabývá historickým vývojem demografické stabilizace v průběhu jednadvacátého století.“
Klikla na další snímek.
„Jak víte, na začátku století se společnost ocitla v hluboké demografické krizi.“ Mluvila klidně, skoro monotónně. Tak, jak se historické přednášky obvykle vedou. „Digitální prostředí v té době začalo hrát zásadní roli v sociálním chování mužské populace.“
Na plátně se objevil další graf.
Digitální izolace mužské populace
„Velká část mužů postupně přesunula většinu svého života do virtuálních komunit.“
V první řadě si někdo zapisoval poznámky. Markéta klikla na další slajd.
„Tyto komunity byly původně považovány za spontánní sociální fenomén,“ řekla a na okamžik se odmlčela. Pak přidala větu, kterou si do prezentace doplnila bez vědomí techniků a vedení až dnes odpoledne. „Archivní materiály ale naznačují, že jejich vznik nebyl úplně náhodný.“
V aule se ozvalo tiché zašustění. Markéta pokračovala: „V několika nedigitalizovaných dokumentech z období demografické krize se opakovaně objevují poznámky označující projekty, které podporovaly dlouhodobou digitální absorpci mužské populace.“
Na plátně se objevil snímek s citací z archivního dokumentu: Digitální prostředí může dlouhodobě absorbovat sociálně izolované skupiny populace.
Markéta se na chvíli podívala do publika. Několik posluchaček zvedlo hlavu.
„Tyto projekty byly prezentovány jako technologické inovace,“ pokračovala „ale jejich efekt byl z demografického hlediska mimořádně stabilizační.“
Další slajd
Graf stabilizačního poměru.
1 : 3
„Jak víte, kolem roku 2105 se poměr narozených dětí ustálil na hodnotě jedna ku třem.“
Teď už v aule nikdo nešustil. Markéta se opřela o pult.
„Je zajímavé,“ řekla pomalu, „že v některých archivních materiálech jsou projekty digitální absorpce označeny ručně psaným symbolem.“
Na plátně se objevil jednoduchý nákres oblouku, který Markéta rovněž přidala do prezentace tajně.
„Symbol se objevuje u několika dokumentů týkajících se digitálních komunit.“
V první řadě si jedna z žen vyměnila pohled s kolegyní. Markéta to zaznamenala, ale pokračovala.
„Je pravděpodobné, že šlo o interní označení dosud neznámého nebo utajovaného programu.“ V aule bylo ticho.
Prezentace se pomalu chýlila ke konci. Na posledním snímku se objevil závěr.
Stabilizační poměr 1 : 3
„Současný systém nevznikl z jediné reformy,“ řekla. „Byl výsledkem dlouhého procesu adaptace společnosti na nové demografické podmínky. Ať už byl vznik digitálních komunit spontánní nebo částečně podporovaný, jejich vliv na stabilizaci společnosti je nepopiratelný. Děkuji za pozornost.“
V aule se ozval potlesk. Nebyl příliš hlasitý, ale byl zdvořilý. Markéta vypnula projektor. Vypadalo to, že všechno proběhlo úplně normálně.
Kapitola VI – Horizont
Po přednášce přišlo několik studentek s otázkami. Ptaly se na grafy, na demografické modely, na archivní zdroje. Markéta odpovídala automaticky a věcně. Pak se aula začala pomalu vyprazdňovat. Když si balila notebook, přistoupila k ní žena, kterou předtím viděla v zadní řadě. Měla tmavý kabát a odznak ministerstva.
„Doktorko Vrbová?“ řekla.
„Ano.“
„Jmenuji se Zuzana Šedivá. Ráda bych s vámi na chvíli mluvila.“ Hlas měla zdvořilý.
„Samozřejmě.“
Vyšly z auly do chodby. Bylo tam ticho, jen někde v dálce hučela ventilace.
„Vaše přednáška byla velmi zajímavá,“ řekla Šedivá.
„Děkuji.“
„Zejména ta část o archivních symbolech.“
Markéta na okamžik zaváhala. „Ano.“
Zuzana se usmála. „Některé historické materiály mohou být obtížné na interpretaci.“
„To je pravda.“
„Ráda bych si s vámi o tom ještě krátce promluvila.“
Ukázala směrem k malé kanceláři na konci chodby.
„Nebude to trvat dlouho.“
Markéta přikývla.
Vešly dovnitř.
Kancelář byla malá a téměř prázdná. Uprostřed stál stůl a dvě židle.
Zuzana položila na stůl tenkou složku. „Jen formální záležitost.“
Markéta si sedla. Otevřela složku. Na první stránce byl jednoduchý formulář. Krátké prohlášení o archivním výzkumu. Přejela očima text. Pak si všimla malé poznámky na spodním okraji stránky. Dvě slova napsaná tužkou a u nich malý oblouk: PROJEKT HORIZONT ⌒
Markéta na něj jen nevěřícně zírala. Do místnosti otevřeným oknem zaválo začínající babí léto.
Kapitola VII – Epilog
Magistrát města █████████ – Odbor evidence obyvatel
Interní záznam č. 4482/23
Předmět: Oznámení o pohřešování osoby
Dne 10. září t.r. ve 22:40 přijalo obvodní oddělení policie █████████ oznámení o pohřešování osoby:
Jméno: Markéta Vrbová
Datum narození: 18. 9. ████
Profese: výzkumná pracovnice
Pracoviště: Ústav společenské stability, univerzitní kampus
Podle dostupných informací byla naposledy spatřena téhož dne kolem 20:15 v budově univerzitní auly po skončení veřejné přednášky.
Svědkyně uvádějí, že po skončení přednášky odešla z auly v doprovodu neidentifikované ženy. Další pohyb osoby nebyl zaznamenán.
------------------------------------------------------------
Magistrát města █████████ – Oddělení populační správy
Doplňující záznam
Osoba Markéta Vrbová nebyla vedena v evidenci domácností s biologickými subjekty.
Nebyla vlastníkem ani správcem žádného registrovaného muže.
Další správní řízení není z tohoto hlediska nutné.
------------------------------------------------------------
Univerzita – Ústav společenské stability
odesílatel: kancelar@█████.█
komu: vsichni@█████.█
předmět: Interní sdělení
Vzhledem k dlouhodobé nepřítomnosti výzkumné pracovnice Markéty Vrbové bude její pracovní místo dočasně pozastaveno.
Archivní materiály používané při jejím výzkumu byly vráceny do depozitáře.
Prezentace s názvem „Přechod ke stabilní populaci“ byla na základě doporučení oddělení komunikace odstraněna z veřejného archivu přednášek.
Výzkumné materiály budou dále posouzeny.
------------------------------------------------------------
Policie █████████ – příloha ev. č. 748-92-15/a
V bytě dr. Markéty Vrbové nebyly při prohlídce nalezeny známky násilí.
Osobní věci zůstaly na místě.
Byly zajištěny:
• notebook
• archivní poznámky
• pracovní dokumenty
Veškeré materiály byly předány k archivní kontrole.
Závěr šetření
Vzhledem k absenci důkazů o trestném činu a nedostatku dalších stop bylo pátrání po osobě Markéty Vrbové dne 3. května administrativně ukončeno.
Případ zůstává evidován jako pátrání po nezvěstné osobě.
------------------------------------------------------------
Policie █████████ – příloha ev. č. 748-92-15/f
Vzhledem k nulovému posunu v případu byl po uběhnutí zákonné lhůty status dr. Markéty Vrbové změněn z nezvěstná na zesnulá.
Magistrát byl o této změně informován.
Osobní věci byly předány pozůstalým.
