1 Téma vytvořil superbagr

  • Registrován: včera
  • Příspěvky: 2

Téma: Jablko

# Jablko


---

Jana zavřela notebook tak prudce, až se sama lekla. Tomáš ještě nebyl z práce doma a v obýváku bylo úplné ticho, přesto měla pocit, jako by ji někdo přistihl. Na článek narazila náhodou přes odkaz pod úplně jiným textem a začala ho číst jen ze zvědavosti, ale než se nadála, seděla s rudými tvářemi a rukou přitisknutou mezi stehny. Psala ho nějaká žena, která naprosto samozřejmě a bez jediné omluvy popisovala, jak jí muž každý den klečí za zadečkem a lízá jí ho tak dlouho, jak si poručí. Jednu pasáž o kleci na penis a klíčku na krku Jana přeskočila, protože jí to připadalo už moc, ale zbytek si přečetla dvakrát. Celý večer pak na to musela myslet. Při vaření jí dvakrát utekla omáčka, ve sprše si všimla, že si zadeček myje mnohem déle a pečlivěji než obvykle, a když si večer lehla do postele a Tomáš ji zezadu objal, cítila jeho dech na krku a myslela jen na to, co by asi řekl. Byli spolu osm let a znala ho skoro nazpaměť, ale na tohle odpověď neznala. Usnula až po půlnoci a ráno se probudila s jasným rozhodnutím, že se nebude bát vlastní postele.

Řekla mu to v sobotu ráno u kávy, když oba seděli v županech a Tomáš si v telefonu četl zprávy. Ruce měla schované pod stolem, aby neviděl, jak se jí třesou.

"Tome, četla jsem něco, co mě docela vzrušilo," řekla a polkla. "Zkusil bys mi někdy lízat zadeček?"

Tomášovi zůstal telefon viset ve vzduchu. Chvíli se na ni nevěřícně díval a pak se mu po tváři rozlil pomalý úsměv. "Myslíš to vážně?" zeptal se, a když přikývla, odložil telefon. "Já to chci už asi pět let. Jen jsem se bál, že mě pošleš k doktorovi."

Jana se rozesmála, nervózně a s úlevou zároveň, a Tomáš se smál s ní. Ještě ten den si o tom spolu dlouze povídali, co by chtěla ona a co by chtěl on, a Jana si všimla, že Tomáš mluví opatrně, s pohledem sklopeným, a pořád se ptá jen na to, co chce ona. Nakonec mu ukázala v telefonu článek a řekla, že by měli mít bezpečnostní slovo. Tomáš se pousmál, že na rimming snad žádné potřebovat nebudou, ale Jana zavrtěla hlavou. "Na všechno, co z toho bude," řekla pevněji, než sama čekala. "Mám pocit, že u rimmingu to neskončí." Tomášovi se při těch slovech zatajil dech. Dohodli se na slově jablko a on ho dvakrát nahlas zopakoval, jako by skládal slib.

Ve středu večer si Jana dala dlouhou sprchu a zadeček si pečlivě vydrhla mýdlem. Když přišla do ložnice, Tomáš seděl na kraji postele s rukama mezi koleny a vypadal nervóznější než ona, což jí dodalo odvahu. Lehla si na břicho, pod boky si dala polštář a zavřela oči. Tomáš jí rozechvělými dlaněmi přejel po stehnech, pak jí roztáhl půlky a dlouho se jen díval, až se ho musela zeptat, co dělá. "Jsi nádherná," zašeptal chraplavě a sklonil se k ní. První dotek jeho jazyka byl tak opatrný, že ho skoro necítila, ale při druhém a třetím se jí zadrhl dech a po celém podbřišku se jí rozlilo teplo. Tomáš kroužil jazykem kolem její dírky, občas přitlačil moc, občas sklouzl jinam a občas ztratil rytmus právě ve chvíli, kdy se blížila, ale snažil se a poslouchal každé její slovo.

"Je to dobré?" zamumlal jí do zadečku.

"Nemluv a pokračuj," vydechla Jana, a teprve o vteřinu později jí došlo, že to znělo jako rozkaz. Tomáš poslechl okamžitě a snažil se ještě víc. Jana zírala do polštáře a něco se v ní zachvělo. Ten večer už nic dalšího nepřikazovala, jen sáhla pod sebe, třela si kundičku a za pár minut se se zasténáním udělala, zatímco jí Tomáš celou dobu lízal zadeček a nepřestal, dokud ho sama neodstrčila. Později se k němu otočila a pomilovali se tak, jak to dělali celých osm let. Bylo to hezké a známé, ale Tomášovi při tom proběhlo hlavou, že na tom tentokrát skoro nezáleželo, protože to podstatné se stalo předtím.

Další dva týdny to dělali ještě třikrát a pokaždé déle a s menším ostychem, ale Jana pořád jen ležela a nechávala se a slovo pokračuj se neodvážila znovu říct nahlas. Jednou Tomáš sám od sebe uklidil celou kuchyň, vyluxoval a koupil jí květiny, a Jana si všimla, jak se při tom pořád otáčí jejím směrem, jako by na něco čekal. Večer ho zavolala ke gauči. Chtěla mu říct větu, kterou si celé odpoledne opakovala, ale zadrhla se, zasmála se a zakryla si obličej dlaní, že je to strašně těžké.

"Zkus to znovu," řekl Tomáš tiše. "Prosím."

To prosím ji zlomilo, protože v něm slyšela, že ji vlastně prosí, aby mu poručila. Narovnala se a podívala se mu do očí. "Dneska jsi byl hodný, tak si zasloužíš odměnu," řekla. "Klekni si. Smíš mi lízat zadeček, ale pořádně se snaž, jinak ti to zase zakážu."

Tomáš klesl na kolena tak rychle, až zadunělo dřevo podlahy. Třesoucíma se rukama jí stáhl legíny i kalhotky a zabořil obličej mezi její půlky. Jana se dívala, jak se mu změnil výraz, když slyšel slovo klekni, a cítila, že se jí třesou ruce, ale ne strachy. Tomáš ji lízal pomalu a soustředěně a úplně přestal vnímat, co se kolem děje. Už se v duchu neptal, jestli to dělá dobře, protože rozhodovala ona a jeho úkolem bylo jen poslouchat. Kdykoli na něj Jana promluvila ostřeji, zrychlil se mu dech, a když mu na chvíli odepřela pozornost, tiše zakňučel. Jana se ho ten večer učila číst a s každou další minutou zněl její hlas jistěji.

Když skončili, Tomáš ji políbil na rameno a zmizel v koupelně, kde dlouho tekla sprcha. Jana ležela v posteli a pomalu jí docházelo, co tam dělá. Neřekla nic, ale ráno si všimla, že je Tomáš zase úplně obyčejný. Byl milý a pozorný jako vždycky, ale ta jiskra, která mu večer hořela v očích, byla pryč. Za další týdny se to opakovalo pořád dokola. Večer jí klečel u nohou oddaný a celý její, pak se zavřel ve sprše nebo se v noci pod peřinou potichu udělal do dlaně, když si myslel, že už spí, a ráno bylo všechno to, co v něm večer probudila, pryč v odtoku. Ve dnech, kdy usnul dřív nebo byl moc unavený, byl ale úplně jiný. Ráno se na ni díval, celý den jí psal zprávy a večer na ni čekal ve dveřích. Jana nežárlila na jeho ruku, ale začalo jí vadit, že to, co v něm probouzí, nechávají jen tak odtéct.

Jednou večer, když Tomáš spal, znovu otevřela ten článek a tentokrát si pasáž o kleci přečetla celou. Pak hledala dál, četla fóra, kde si páry vyprávěly, jak to vypadá v praxi, jak dlouho se klec dá nosit, jak se čistí a na co si dát pozor. Čekala, že ji to odradí, ale stal se opak. Zastavila se u věty, že klíček na krku je každodenní hmatatelná připomínka toho, kdo rozhoduje, a přečetla si ji třikrát. Všechno, co spolu dosud dělali, zmizelo ve chvíli, kdy vstali z postele, ale klec by zůstala, v práci, v autě i u večeře. Tomáš by ji cítil celý den a ona by to věděla. Uvědomila si, že to nechce jen kvůli němu, ale hlavně kvůli sobě. Tři večery pak sama vybírala a nakonec v úterý ráno s bušícím srdcem objednala průhlednou lehkou klec s malým mosazným zámečkem.

Když Tomáš ve čtvrtek přišel domů, na kuchyňském stole stála zavřená krabička a Jana se opírala o linku s vážnou tváří. Poslala ho, ať se posadí, a řekla mu na rovinu, že si všimla, jak pokaždé, když spolu něco mají, jde potom do sprchy a ráno je všechno pryč. "Nezlobím se," dodala, když zrudl. "Ale chci, aby to, co v tobě probudím, zůstalo u mě. V té krabičce je klec na tebe. Klíček bych měla já a nemohl by ses udělat, ani si na něj sáhnout, dokud bych ti to nedovolila." Posunula krabičku k němu. "Chci to. Hodně. Ale můžeš říct ne, teď nebo kdykoli potom. Jablko platí i na tohle."

Tomáš se díval na krabičku a nemohl ze sebe vydat ani slovo. Tuhle představu měl mezi těmi nejtajnějšími a nedovolil si ji nikdy domyslet do konce. Nejvíc ho ale dostalo, že to nebyl jeho nápad a že ho chtěla zamknout ona. "Ano," řekl nakonec zlomeným hlasem a odkašlal si. "Ano. Prosím."

Jana pak nechala krabičku celý týden ležet zavřenou na skříni v ložnici. Zpočátku z nejistoty, ale když viděla, jak se na ni Tomáš každý večer dívá, už úplně záměrně. Byla to její první opravdová zkouška odepírání a fungovala líp, než čekala. Až v neděli ji otevřela, posadila Tomáše na kraj postele, klekla si před něj a sama mu nasadila kroužek přes koule a pak klícku na jeho ochablý penis. Zámeček cvakl tišeji, než čekala. Klíček si navlékla na řetízek, zavěsila si ho na krk a nechala ho chvíli houpat mezi prsty. "Od teď se neuděláš, dokud ti to nedovolím," řekla mu. "A dovolím ti to, až si to zasloužíš." Tomáš jen přikývl. Večer se k ní v posteli přitiskl a celý se chvěl, a v noci se probudil, protože se mu penis začal v kleci stavět a narazil na tvrdý plast. Ležel ve tmě, cítil tupou bolest a tah a jediné, na co myslel, bylo, že klíček má ona na krku. Usnul s úsměvem.

První týden byl těžký pro oba. Tomáš byl neklidný a roztěkaný, v noci se budil a ráno chodil po bytě trochu toporně. Jana mu každý den kontrolovala, jestli ho klec někde neotlačuje, a dvakrát se ho zeptala, jestli ji nechce sundat, ale on pokaždé zavrtěl hlavou. Ve středu ho poprvé odemkla kvůli hygieně. Postavila ho do sprchy, ruce mu poručila dát za záda a umyla ho sama. Jak se mu po několika dnech v kleci začal okamžitě stavět, nedovolila mu ani pohnout rukama, jen ho mydlila a sledovala, jak se pod jejími prsty chvěje. Pak ho osušila, počkala, až mu splaskne, a nasadila mu klec zpátky. "Hodný kluk," řekla mu a Tomáš zavřel oči, jako by ho pohladila. Někdy kolem čtvrtého dne se začal měnit. Všímal si, kdy je unavená, kdy chce čaj a kdy chce mít klid, a nebylo to tím, že by se nějak snažil, ale tím, že všechna jeho pozornost teď měla jen jeden směr.

Z odměny se brzy stal zvyk a ze zvyku rituál. Jana se probouzela dřív než budík, otočila se na břicho a stáhla peřinu. Někdy nemusela říkat nic, ale někdy mluvila, protože ji bavilo, jak se mu přitom rozšíří zorničky. "Dobré ráno. Hezky pod peřinu ke mně dozadu, káva počká a ty taky. První, co dneska tvoje pusa udělá, je, že mi bude lízat zadeček, abys od rána věděl, komu patříš. A klícka ti cestou do práce připomene zbytek." Tomáš v sobě v těch chvílích nesl zvláštní napětí. Ranní erekce se v kleci nemohla nikam roztáhnout a celý penis tlačil do průhledného plastu, až ho to bolelo, ale jakmile se dostal pod peřinu a přitiskl Janě obličej mezi půlky, přelila se všechna ta energie do jeho jazyka. Celý den v práci pak klec cítil při každém posazení na židli a při každém kroku po chodbě. Kdykoli na Janu myslel, ozval se mu v ní penis, a když na ni nemyslel, ozval se taky, a hned na ni začal myslet. Nemohl před tím nikam utéct a zjistil, že ani nechce. Jana si zase v práci zvykla nenápadně sahat pod halenku na klíček. Kolegyně jí jednou řekla, že je poslední dobou nějaká sebevědomější, a Jana se jen usmála.

Když se vrátila zpocená z běhu a Tomáš zrovna skládal prádlo, ani se nezula. "Klekni si, stáhni mi legíny a vylízej mi ten zpocený zadeček do čista," řekla mu. "Sprchovat se nebudu, od toho tě mám. A když se budeš snažit, možná tě klícka v noci bude tlačit trochu míň." Tomáš zaváhal jen na zlomek vteřiny a pak poslechl. Jana stála opřená o skříň s rukou v jeho vlasech a dívala se z okna, jako by se nic nedělo, zatímco on jí jazykem sbíral slaný pot z rýhy mezi půlkami. Když skončil, ťukla mu špičkou běžecké boty do klícky mezi stehny a Tomáš zalapal po dechu. Nejvíc ji vzrušovalo, jak samozřejmě to dokázala říct, bez jediného zčervenání. Při seriálech mu zase ukázala za gauč. "Klekni si dozadu a strč hlavu tam, kam patří. Já se dívám na seriál a ty lížeš, ani nepoznám, že tam jsi. Ptáčka máš pod zámkem, tak ať je k něčemu aspoň tvoje pusa." Samozřejmě lhala a poznala každý pohyb jeho jazyka, ale Tomáš byl za tu lež vděčný. Při seriálech se propadal nejhlouběji, někdy si všiml až závěrečných titulků a nemohl uvěřit, že uběhla celá hodina. Kdykoli se mu penis v kleci vzepjal, narazil na plast a ta tupá bolest ho vrátila zpátky k jediné věci, kterou smí dělat.

Tomášův jazyk se mezitím měnil. Ze začátku to bylo nadšení bez techniky, ale teď se učil. Pamatoval si, kdy Jana zrychlila dech a co tomu předcházelo, poznal, kdy chce rychlé kroužení kolem dírky a kdy dlouhé pomalé tahy přes celou rýhu až ke kundičce, kdy má přitlačit a strčit jazyk dovnitř a kdy se jí sotva dotýkat. Dokonce poznal, kdy se blíží, dřív než ona sama, a v té chvíli nepolevil ani nezrychlil, jen držel přesně ten rytmus, který potřebovala. Jednou večer se Jana udělala dvakrát za sebou, aniž by si sáhla na kundičku, jen z jeho jazyka v zadečku, a pak ležela s tváří v polštáři a nevěřícně se smála do tmy. "Kde ses to naučil?" zeptala se ho. "Na tobě," odpověděl tiše. "Každý den." Až potom si uvědomila, že si nevzpomíná, kdy spolu naposledy obyčejně spali. Mohly to být tři týdny, možná čtyři. Dřív by ji to znepokojilo, ale teď zjistila, že jí to nechybí. Když pomyslela na sex, nevybavil se jí Tomáš na ní, ale jeho obličej mezi jejími půlkami a jeho pokorný pohled, když si ho pak vytáhla nahoru. Tohle byl teď jejich sex a vyhovoval jí víc, než jí kdy vyhovoval ten starý.

Jednou v sobotu odpoledne ležela Jana na zádech s nohama roztaženýma a Tomáš jí střídavě lízal zadeček a kundičku, už skoro hodinu, tak pomalu a vytrvale, že přestala počítat, kolikrát se udělala. Pak se jí v podbřišku začalo stahovat něco, co neznala. Nebyl to obyčejný orgasmus, bylo to silnější a hlubší a Jana měla najednou pocit, že se počůrá. Chtěla Tomáše odstrčit, ale on ji pevně držel za stehna, nepřestal a Jana se se zasténáním prohnula a z kundičky jí vystříklo, tak silně, že jí to šplíchlo až na stehna. Ještě než si uvědomila, co se děje, Tomáš otevřel pusu, přitiskl jí ji přímo na kundičku a všechno, co z ní teklo, chytal a polykal. Když to přestalo, ještě ji dlouho olizoval, dokud z ní nevysál poslední kapky, a pak k ní zvedl obličej, celý mokrý a s výrazem, jaký u něj Jana ještě neviděla.

Jana ležela, srdce jí bušilo a chvíli se styděla. Pak se podívala níž a uviděla, že Tomášovi v klícce teče tak, jako snad ještě nikdy. "Tobě se to líbilo," řekla mu pomalu. Tomáš jen přikývl a zrudl. Jana se na něj dlouho dívala a pak se usmála. "Tak od teď platí nové pravidlo," řekla. "Všechno, co ze mě vyteče, je pro tebe. Ani kapka nesmí přijít nazmar."

Ze začátku to brala spíš jako hru. Když se jí příště udělalo stejně mokře, Tomáš už měl pusu připravenou dřív, než začala. Pak jednou ráno, když mu podávala jeho kávu, se zastavila, přiložila hrnek k puse a pomalu do něj plivla. Tomáš na ni zíral. "Pij," řekla mu a on vypil celý hrnek do dna, zatímco ona se dívala. Od té doby mu do kávy plivala každé ráno a někdy, když prošel kolem, ho chytila za bradu, poručila mu otevřít pusu a plivla mu rovnou na jazyk. Tomáš pokaždé polkl a poděkoval.

Pak Jana došla k té poslední věci. Dlouho si nebyla jistá, jestli to po něm vůbec může chtít, a tak se ho jednou večer v klidu zeptala, jestli by pravidlo o tekutinách platilo opravdu pro všechny. Tomáš pochopil, na co se ptá, a zbledl. Jana mu řekla, že ví, že tohle je jiná liga, a že jestli řekne jablko, nikdy se k tomu nevrátí. Tomáš dlouho mlčel a pak řekl, že to chce zkusit, ale že se bojí, že to nezvládne. Jana řekla, že to nevadí, že začnou málem. Ten večer si ho vzala do sprchy, poručila mu kleknout si na dno vany a otevřít pusu. Stoupla si nad něj, chvíli to nešlo, protože se jí do toho nechtělo, a pak se to z ní pustilo. Tomáš se zakuckal, většina mu vytekla po bradě a po hrudníku, ale něco spolkl a pak se na ni podíval a znovu otevřel pusu. Jana viděla, jak mu klícka mezi stehny zase kape. Od té doby ho tak brávala do koupelny čím dál častěji, a Tomáš se naučil polykat čím dál víc, až mu jednou ráno, když se jí nechtělo jít na záchod, jen kývla a on si před ni klekl rovnou u postele. Bylo to to nejintimnější, co kdy pro ni dělal, a Jana věděla, že to nedělá z poslušnosti, ale protože tím pro něj byla celá.

Jednou v pátek večer už Tomáš po celém týdnu v kleci nevydržel. Jana seděla na gauči s telefonem a on se k ní přisunul, líbal ji na krk a na rameno, sjel jí rukou po stehně a níž a zašeptal, jestli může, že ji strašně chce. Jana se neodtáhla, ale ani nezvedla oči od telefonu. "Ne," řekla jen. Tomáš začal, že jen na chvilku, ale přerušila ho. "Řekla jsem ne," zopakovala klidně a teprve teď se na něj podívala. "Ty nerozhoduješ, kdy budeš sloužit. Já rozhoduju, kdy tě chci, a dneska tě nechci. Jdi umýt nádobí." Tomáš chvíli seděl jako opařený, pak vstal a šel. Stál u dřezu s rukama v horké vodě, klec ho tlačila a v hrudi se mu míchal stud, frustrace a něco, co se nejvíc podobalo úlevě, protože pochopil, že ho tím neodmítla, jen mu připomněla, kdo tady vládne. Když se vrátil, Jana už spala na gauči. Přikryl ji dekou a dlouho se na ni díval.

O týden později ho Jana odemkla, ale ne jako odměnu. Položila ho na záda, ruce mu šálou přivázala k čelu postele a dlouho ho jen hladila po stehnech a po podbřišku. Pak mu konečně sáhla na penis, který byl po tolika dnech v kleci tvrdý jako kámen a tak citlivý, že sebou škubl při každém doteku. Natřela ho olejem a pomalu ho honila, sledovala jeho obličej a učila se ho číst stejně, jako se on naučil číst ji. Když se mu zrychlil dech a žalud mu ztmavl, pustila ho a počkala, až se trochu uklidní. Pak znovu, a pak ještě jednou. "Prosím," zašeptal Tomáš po čtvrtém zastavení. "Jano, prosím." Pohladila ho mastnými prsty po tváři. "Kdo ti řekl, že se dneska uděláš?" Přivedla ho na okraj ještě dvakrát, až se celý třásl, z penisu mu tekl preejakulát a v obličeji měl zoufalý a úplně odevzdaný výraz, jaký u něj nikdy neviděla. Pak počkala, až mu úplně splaskne, umyla ho a nasadila mu klícku zpátky. Až když mu rozvazovala ruce, řekla mu, že takhle vypadá večer, kdy se jí chce hrát, a ne večer, kdy se jemu chce udělat. Tomáš se k ní otočil, políbil ji na rameno a poděkoval jí. Myslel to vážně.

Po třech týdnech se Jana rozhodla, že si to zaslouží. Tři týdny si nestěžoval, každé ráno byl pod peřinou a každý večer u jejích nohou. Zavolala si ho do ložnice a lehla si na břicho. "Nejdřív mi to pořádně uděláš," řekla mu. "Až se udělám, možná přijde řada na tebe. Možná." Tomáš ji lízal s takovým zápalem jako ještě nikdy a když se Jana udělala, ležel jí s tváří na stehně a třásl se. Pak si rozepnula řetízek a odemkla zámeček. Ani se ho nedotkla a penis se mu postavil bolestivě a okamžitě. Poručila mu dát ruce za záda, vzala ho do dlaně a dívala se mu celou dobu do očí, zatímco ho velmi pomalu honila. Netrvalo to dlouho. Tomáš se udělal tak silně, že mu zčernalo před očima, a semeno mu vystříklo až na hrudník a stékalo Janě po prstech. Jana se chvíli dívala na svou ruku, celou lepkavou a bílou, a pak ji bez přemýšlení zvedla Tomášovi k puse. "Olízej to," řekla mu. Tomáš na ni překvapeně pohlédl a na zlomek vteřiny zaváhal, ale pak otevřel pusu a začal jí z prstů pomalu slízávat vlastní semeno. Bylo slané a hořké a lepilo se mu na jazyk a Jana viděla, jak se mu při prvním polknutí zkřivil obličej. Pak mu prstem sebrala chuchvalce z hrudníku a krmila ho jimi, dokud nebyl čistý. "Hodný kluk," řekla a pohladila ho po tváři. "Kdo udělá nepořádek, ten ho taky uklidí." Teprve pak ho umyla, osušila a nasadila mu klícku zpátky. "Takhle to bude," řekla tiše a zapnula si řetízek na krku. "Já řeknu kdy, já řeknu jak, a pak tě zase zamknu." Uvědomila si, že tohle je možná ta nejmocnější věc, kterou kdy udělala. Neodepřít mu, ale dát mu to, protože dát mu to mohla jen ona.

S dalším nápadem přišel Tomáš. Jednou v neděli, když spolu jen tak leželi, řekl do ticha, že by chtěl být Janě k dispozici kdykoli, nejen ve chvílích, které spolu naplánují. Když vaří, když pracuje i když je unavený. Že nechce, aby se ho musela ptát, jestli se mu chce, a že chce, aby jí stačilo říct. Jana se na něj dlouho dívala a zeptala se, jestli ví, co to znamená. Že se ho nebude ptát, ani když bude mít špatný den. A že on se zase nebude ptát jí, a když bude chtít on, může mu říct ne, nechat ho čekat celé dny nebo ho rozdráždit a nechat ho tak. Tomáš přikývl, že to ví a že to všechno chce. Jana nechtěla, aby to byl jen nápad z vášně, takže si ještě ten večer sedli ke kuchyňskému stolu a sepsala to na papír. Tomáš je Janě k dispozici, kdykoli si řekne, pokud jsou sami a nikdo je nemůže vidět, a neodmítá, nevyjednává a nediskutuje. O tom, kdy a jestli se Tomáš udělá, rozhoduje jen Jana a Tomáš může prosit, ale nemůže nic vyžadovat. A kdykoli se Tomáš udělá, ať je to kdekoli a jakkoli, po sobě všechno uklidí jazykem. Ten bod napsala Jana s úsměvem a Tomáš se při něm zarazil, protože od toho prvního večera mu semeno z jejích prstů dávala ochutnat pokaždé, ale teď to stálo černé na bílém. Jablko platí vždy a bez následků a dohodu mohou změnit kdykoli, ale jen společně a v klidu mimo hru. A pak Jana připsala ještě jeden bod sama od sebe, že velká rozhodnutí v domácnosti dělá ona, Tomáš má právo na názor, ale poslední slovo má Jana. Tomáš se na ten poslední řádek díval dlouho, ale pak vzal propisku a podepsal se. Uvědomil si, že to tak vlastně už nějakou dobu funguje. Když vybírali dovolenou, čekal na její slovo, a když chtěl nový telefon, zeptal se jí, i když nemusel. Papír pak visel zevnitř na dveřích šatní skříně, kde ho viděli jen oni dva, a Tomáš ho četl každé ráno, když si bral košili.

Zkouška přišla o tři týdny později. Tomáš měl za sebou nejhorší týden za poslední měsíce, ve čtvrtek přišel domů v devět, zhroutil se do křesla s notebookem na klíně a ještě hodinu něco doťukával. Jana ho chvíli pozorovala ze dveří, viděla jeho zarudlé oči a zaťatou čelist, a přesto ho strašně chtěla. Přešla k němu, zaklapla mu notebook a řekla mu, ať si klekne. Tomáš na ni podrážděně vzhlédl. "Jani, teď ne, prosím," řekl. "Jsem úplně hotovej." Jana se ani nehnula a nezvýšila hlas. "Pamatuješ si, co jsi podepsal? Visí to na skříni. Neodmítáš, nevyjednáváš a nediskutuješ, a to byla tvoje slova, ne moje." Pak se k němu sklonila a dodala svým normálním hlasem: "A jablko platí. Jestli to opravdu nejde, řekni ho a nechám tě. Bez výčitek." Tomáš měl to slovo na jazyku a věděl, že by ho opravdu nechala. Ale věděl taky, že tohle není nemůžu, ale nechce se mi, a slíbil jí, že na tom nezáleží. Pomalu vstal z křesla a klekl si.

Jana si stáhla kalhoty i kalhotky, otočila se k němu zadečkem a opřela se o opěradlo. Ze začátku bylo poznat, že Tomáš jen odvádí práci. Lízal ji mechanicky a ramena měl zaťatá, ale Jana nic neříkala a čekala. Po pár minutách se to začalo měnit. Tomáš přestával myslet na práci, na šéfa i na to, jak je unavený, a místo toho cítil jen její vůni, její teplo, tlak klícky a vědomí, že klíček visí kousek nad jeho hlavou. Po deseti minutách už necítil únavu, po dvaceti ho přestala bolet hlava a jazyk se mu v jejím zadečku pohyboval sám v rytmu, který znal nazpaměť. Když se Jana udělala, opřel se jí čelem o stehno a celý se třásl, ale už ne únavou. Pak ho odvedla do koupelny, pustila mu horkou sprchu, sedla si na okraj vany a zeptala se ho, jestli je v pořádku, ne jako hra, ale opravdu. Tomáš vylezl ze sprchy a mokrý a nahý si před ní klekl na podložku. Přiznal, že byl naštvaný a prvních pár minut ji skoro nenáviděl, ale teď je mu líp než celý týden. Jana ho vzala za obličej oběma rukama a řekla mu, že právě proto to chtěl podepsat, protože ví, že to potřebuje, i když se mu zrovna nechce. A slíbila mu, že mu jablko připomene pokaždé, protože jen tak bude vědět, že když ho neřekne, znamená to ano.

Jednou zapomněl Tomáš vyzvednout její šaty z čistírny, a to den před svatbou její sestry. Dřív by Jana vybuchla a skončilo by to dvoudenní tichou domácností, ale teď byla klidná. Sedla si v ložnici na postel a čekala, až přijde. Když se objevil ve dveřích a uviděl její tvář, zarazil se. "Zase jsi to pokazil," řekla mu potichu. "Takže teď budeš klečet a lízat mi zadek, dokud tě nebude bolet jazyk, a pochvalu nečekej. Za každou chybu přidám čtvrt hodiny a klícku budeš mít o dva týdny déle, než jsem plánovala. Začni." Tomášovi se při slovech o dvou týdnech navíc stáhl žaludek, protože věděl, že je nebude moct nijak vyprosit. Klekl si za ni a ona si lehla na bok, otevřela knihu a úplně ho ignorovala. Promluvila jen občas, ostře a krátce, že nemá přestávat a že ji nezajímá, jestli ho bolí krk nebo jazyk. Po půl hodině ho bolel krk, po čtyřiceti minutách jazyk a klícka ho tlačila tupou vytrvalou bolestí. Pak se ale něco zlomilo a všechna ta bolest splynula dohromady a přestala být důležitá. Tomáš přestal vnímat, kolik je hodin a jak dlouho klečí, a věděl jen to, že je tady a že dokud Jana neřekne, nic jiného neexistuje.

Po hodině Jana odložila knihu a otočila se. Tomáš měl obličej rudý a mokrý, oči skelné a nepřítomné, a když na něj pohlédla, tiše zakňučel, jak to od něj nikdy neslyšela. Až v tu chvíli zaváhala, protože si uvědomila, že se jí odevzdal tak úplně, že teď musí myslet za oba. "Tome," řekla svým normálním hlasem, klidně a zřetelně. "Jsi v pořádku? Jablko pořád platí." Trvalo mu, než jí vůbec porozuměl. Pak zavrtěl hlavou a cizím hlasem zašeptal, že jablko nechce a že chce pokračovat. Jana ho nechala ještě deset minut, ale celou dobu sledovala jeho, ne knihu. Pak si ho vytáhla k sobě nahoru, přitiskla si jeho hlavu na prsa a dlouho ho hladila po vlasech. Cítila, jak se mu pomalu uvolňují ramena a vrací se mu teplo do rukou. Když se Tomáš trochu probral, přepadl ho strach, jestli ho teď nebude mít za míň, ale Jana ho v tu chvíli políbila do vlasů, jako by to slyšela, a řekla mu, že je na něj pyšná a že ty dva týdny spolu zvládnou. Tomáš jí poděkoval, a když se zeptala, jestli za trest, odpověděl, že za to potom. Jana pak dlouho nemohla usnout a došlo jí, že péče potom není nějaký dovětek, ale ta část, kvůli které to celé funguje.

Na podzim Jana narazila na další věc, která jí nešla z hlavy. Tentokrát to nebyl článek, ale video, kde žena s připínacím penisem pomalu a s úsměvem šukala muže klečícího před ní na posteli, a Jana se na to dívala s rukou mezi stehny a představovala si Tomáše. Řekla mu to večer na rovinu, že chce vědět, jaké to je, být ta, která šuká. Tomáš zrudl až po uši a dlouho mlčel. Pak se přiznal, že se bojí, že by z něj to udělalo něco, čím není, a že neví, jestli by se na něj pak dokázala dívat stejně. Jana si k němu sedla a řekla mu, že s tím, koho miluje, to nemá nic společného, že je to jen další věc, kterou mu může dávat a brát. "Nespěchám," dodala. "Začneme pomalu, a když řekneš jablko, skončíme." Tomáš se na ni dlouho díval a pak tiše přikývl.

Začali prsty. Jana mu poručila lehnout si na záda, kolena si přitáhnout k hrudi a držet se pod nimi, a pak mu dlouho a trpělivě masírovala zadeček namazaným prstem, dokud nepovolil a nevklouzla do něj. Nahmatala uvnitř malou kulatou bulku a když na ni jemně přitlačila, Tomáš vyjekl a z penisu zamčeného v klícce mu vytekla dlouhá průhledná kapka. Jana se usmála, protože jí došlo, že tohle je další místo, kde ho může mít. Další týden mu koupila první malý anální kolík. Každý večer mu ho sama namazala a zasunula a Tomáš ho musel nosit, dokud mu nedovolila ho vytáhnout, ze začátku hodinu u televize, pak celý večer. Za dva týdny mu ráno před odchodem do práce poručila, ať se předkloní přes postel, a zasunula mu ho tam ještě před snídaní. "Vytáhneš si ho, až přijdeš domů," řekla mu. "A večer chci slyšet, kolikrát sis na mě v práci vzpomněl." Tomáš celý den seděl na poradách s kolíkem v zadečku a klíckou mezi nohama a každé posazení mu připomnělo, komu patří. Večer jí přiznal, že na ni nemyslel ani na chvíli jinak. Každý další týden mu Jana koupila o kousek větší a Tomáš si ho pak sám pokaždé přinesl, klekl si a podal jí ho, aby mu ho zasunula.

Když mu kolík největší velikosti vklouzl do zadečku skoro sám, přinesla Jana domů postroj s připínacím penisem. Tomáš na ni zíral, když si ho v ložnici poprvé zapínala přes boky, a nemohl od toho tmavého penisu, který jí trčel mezi stehny, odtrhnout oči. Poručila mu klečet na kraji postele s hlavou dole, pořádně ho namazala lubrikantem na vodní bázi a pak do něj začala zajíždět. Pomalu, centimetr po centimetru, a kdykoli Tomáš zasyčel, zastavila a počkala, až povolí. Když do něj zajela celá, chytla ho za boky a chvíli se nehýbala. "Tak," řekla tiše. "Teď jsi můj úplně." Pak se v něm začala pomalu pohybovat a Tomáš pod ní sténal způsobem, jaký od něj nikdy neslyšela. Klícka se mu při tom houpala mezi stehny a po chvíli z ní začalo pomalu a vytrvale kapat semeno, i když se mu penis ani nepostavil. Jana se na to dívala přes jeho záda a cítila se mocnější než kdykoli předtím. Když z něj vyjela, ukázala mu na mokrou loužičku na prostěradle pod ním. Tomáš věděl, co má udělat, aniž by mu to musela říkat. Sklonil se a vylízal ji do posledního zbytku, zatímco ho Jana hladila po zadečku. Pak si ho přitáhla k sobě, hladila ho po zádech a Tomáš jí s tváří zabořenou do ramene šeptal, že to bylo to nejdivnější a nejkrásnější, co kdy zažil.

Ten večer Jana ještě dlouho nemohla usnout a myslela na to, co viděla. Tomášovi teklo semeno z klícky, aniž by se mu postavil, a ona si uvědomila, že vlastně vůbec neví, jak dlouho tam v něm předtím zůstávalo. Někdy ho nechávala zamčeného tři týdny, někdy i déle, a nikdy se nezamyslela nad tím, jestli je to pro jeho tělo v pořádku. Druhý den si o tom večer četla. Dozvěděla se, že pravidelné vyprazdňování prostaty je pro muže prospěšné a že u mužů, kteří ejakulují často, se podle některých studií vyskytuje méně problémů s prostatou. Dočetla se taky o masáži prostaty, které se v těchhle kruzích říká dojení, protože semeno při ní jen pomalu vytéká bez erekce a bez opravdového orgasmu. Zavřela notebook a usmála se. Našla způsob, jak se o něj starat, a přitom ho nechat nadrženého.

Ještě ten týden si koupila malý kožený zápisník a položila ho na noční stolek vedle krabičky od klícky. Tomášovi řekla, že od teď si do něj bude zapisovat každé jeho vyprázdnění. Datum, jakým způsobem a jestli to byl opravdový orgasmus, nebo jen vytečení. A že pravidlo je jednoduché. Pokud se za čtrnáct dní v kuse nevyprázdní, podojí ho, ať chce, nebo ne. Tomáš se na zápisník díval a zrudl, když mu došlo, že teď bude mít jeho tělo vlastní deník, který si píše ona a do kterého nesmí ani nahlédnout.

První dojení přišlo o dva týdny později. Jana si večer otevřela zápisník, zalistovala v něm a pak se na Tomáše podívala přes okraj. "Patnáct dní," řekla. "Na kolena na postel, hlavu dolů." Natáhla si latexovou rukavici, nabrala na prsty hodně lubrikantu a Tomáš se před ní poslušně sklonil na lokty s vystrčeným zadkem. Klícku mu nechala nasazenou. Zasunula do něj jeden prst, pak druhý, nahmatala tu malou kulatou bulku a začala ji pomalu a pravidelně masírovat, jako by hnětla těsto. "Tohle není odměna," řekla mu přitom tiše. "To je údržba. Jako když se mění olej v autě. Ty se udělat nesmíš, ale tvoje koule potřebují vyprázdnit, a tak je vyprázdním já. Ty u toho jen budeš klečet a koukat, jak to z tebe teče." Tomáš zasténal do polštáře. Jana pokračovala a mluvila dál, potichu a rozvážně. Že je její dojná kravička. Že jeho semeno nemá žádnou cenu a jde jen do odpadu. Že se mu nikdy ani nepostaví, protože si to nezaslouží. Po několika minutách začalo Tomášovi z klícky kapat a pak to vytékalo v dlouhých táhlých chuchvalcích na ručník, který mu Jana prozíravě rozprostřela pod kolena. Neměl žádný vrchol, jen tu zvláštní, mučivou slast, která nikam nevedla, a Jana viděla, jak se mu celé tělo chvěje a jak se rukama křečovitě drží prostěradla.

Když z něj přestalo kapat, vytáhla z něj prsty a sundala si rukavici. Tomáš se zhroutil na bok a nevěřícně se díval do stropu. Byl prázdný, a přitom nadržený víc než předtím. Jana mu ukázala na ručník. Sklonil se a slízal z něj všechno, co z něj vyteklo, a pak mu Jana pohladila tvář a řekla, že je hodný kluk. Pak sáhla po zápisníku a před jeho očima do něj zapsala datum a pod něj jedno slovo, dojení. "A teď máš zase čtrnáct dní," řekla mu. Od té doby to tak bylo. Někdy se Tomáš v těch čtrnácti dnech dočkal opravdového orgasmu, za odměnu, od peggingu nebo od čichání, a pak zápisník zůstal zavřený. Ale když ne, Jana si ho patnáctý večer zavolala do ložnice s rukavicí na ruce a Tomáš si klekl na postel. Postupně se z toho stal jeden z nejdivnějších a nejoblíbenějších rituálů, které spolu měli. Tomáš se ho bál a těšil se na něj zároveň, protože věděl, že ho Jana bude dojit tak dlouho, dokud z něj nevyteče všechno, a celou dobu mu bude potichu do ucha říkat, k čemu je dobrý.

Asi o měsíc později si Jana všimla, jak se Tomáš při skládání prádla zastavil s jejími krajkovými kalhotkami v ruce a o vteřinu déle, než bylo nutné, je mnul mezi prsty. Neřekla nic, ale večer mu je položila na postel. "Zítra je budeš mít doma celý den," řekla mu. "Místo svých." Tomáš je druhý den ráno poslušně natáhl a Jana se dívala, jak se mu jemná černá krajka napíná přes klícku a přes koule. Celý den pak chodil po bytě v jejích kalhotkách, a kdykoli prošel kolem ní, plácla ho přes zadeček nebo ho přes krajku pohladila po klícce. Za týden už měl ve skříni vlastní šuplík s jejími kalhotkami, které pro něj vybírala ona, a doma nesměl nosit nic jiného.

Pak jednoho rána, když se Tomáš oblékal do práce, mu Jana vzala z ruky jeho boxerky a podala mu místo nich růžové krajkové kalhotky. Tomáš na ni vyděšeně pohlédl a řekl, že tohle přece nemůže, že tam budou lidi. Jana ho klidně pohladila po tváři. "Pod kalhotama to nikdo neuvidí," řekla mu. "Jen ty budeš vědět, co tam máš. A já." Pak dodala tišeji, že jablko platí i tady. Tomáš ho neřekl. Celý den pak seděl v kanceláři v obleku a pod ním měl Janiny kalhotky, klícku a v zadečku kolík, a připadal si, jako by mu na čele svítil nápis, i když si toho nikdo nevšiml. Od té doby mu Jana kalhotky vybírala každé ráno. Někdy v obchodě, když stáli frontou u pokladny, mu nenápadně sáhla za pás kalhot a prstem přejela po okraji krajky, a Tomáš pokaždé zrudl a ona se usmívala.

Jednou v neděli ráno ležela Jana na břiše a Tomáš jí jako vždycky lízal zadeček, když si všimla, že se na chvíli přestal hýbat. Nejdřív si myslela, že si jen odpočinul, ale pak ucítila, jak jí zabořil nos přímo do rýhy mezi půlkami a dlouze, zhluboka natáhl vzduch. Pak znovu, a znovu, a pokaždé se mu při tom roztřásl dech. Jana se nadzvedla na loktech a otočila se přes rameno. Tomáš měl oči zavřené, obličej zabořený v jejím zadečku a čichal k ní jako zvíře.

"Ty jedno prase," řekla mu. "Ty mi čicháš k zadku?"

Tomáš ztuhl a zrudl až ke krku a Jana čekala, že se začne omlouvat. Neomlouval se. Místo toho tiše zasténal, a když se Jana podívala níž, uviděla, že mu z klícky visí dlouhá průhledná kapka a pomalu kape na prostěradlo. Jana se na tu kapku dívala a chvíli nevěděla, co říct. Pak se pomalu usmála. Lehla si zpátky na polštář, sama si rukama roztáhla půlky a řekla mu, ať pokračuje. Ne lízat. Čichat. Tomáš jí zabořil nos zpátky mezi půlky a Jana mu do toho začala potichu mluvit. Že je prase, že si ráno ještě nebyla ve sprše a on to ví, že jí čichá k zadku, protože nic lepšího si nezaslouží, a že se mu to přitom líbí víc než cokoli jiného. S každou další větou mu z klícky vytekla další kapka a za pár minut měl pod sebou na prostěradle mokrou skvrnu, i když se ho nikdo ani nedotkl.

Ten den Jana dlouho přemýšlela o tom, co viděla. Už věděla, že se Tomáš dokáže udělat od prostaty, když ho šuká, ale tohle bylo něco jiného. Napadlo ji, jestli by se dokázal udělat jen z toho. Bez rukou, bez pohybu, jen z její vůně a z jejích slov. A rozhodla se, že to zjistí.

Od té doby to do jejich rána pravidelně zařazovala. Někdy si mu jen sedla na obličej a nechala ho dýchat, jindy mu poručila, ať si klekne za ni, nos jí zaboří mezi půlky a ruce si dá za záda, a pak k němu mluvila. Pomalu, potichu, tím hlasem, který už se mezi nimi ustálil. "Tak co, ty prase, líbí se ti, jak voním? Čichej pořádně, ať si to zapamatuješ na celý den. Víš, že kluci jako ty by se měli udělat jen z toho, že smí čichat k zadku své paní? Tak ukaž, jestli to dokážeš." Ze začátku z něj jen kapalo. Pak, asi po dvou týdnech, se poprvé stalo, že se mu v klícce celé tělo stáhlo, zasténal a z klícky mu vyteklo pár kapek bílého semene. Nebyl to pořádný orgasmus, spíš jen přetečení, ale Jana se na tu malou bílou loužičku dívala jako na vítězství. Tomáš ji pak samozřejmě vylízal z prostěradla, tak jak to stálo v dohodě.

Pak to Jana zkusila bez klícky. Jednou večer ho odemkla, poručila mu, ať si klekne za ni na postel a ruce si dá za záda, a přísně mu zakázala se na penis byť jen dotknout. Pak si před něj klekla na všechny čtyři a vystrčila mu zadeček přímo pod nos. Celý den byla v práci a předtím ještě běžela a schválně se nesprchovala. Tomáš jí zabořil obličej mezi půlky a Jana poslouchala, jak se mu zrychluje dech, jak čichá a jak tiše sténá. "Čichej, prase," říkala mu. "Čichej k mému propocenému zadku a ani se nehni. Žádné ruce, žádné tření, nic. Jestli se chceš udělat, uděláš se z toho, jak voním, a z toho, co ti říkám. Nic jiného nedostaneš." Penis mu trčel volně ve vzduchu, tvrdý a celý mokrý od preejakulátu, a Tomáš se třásl po celém těle. Jana mu dál potichu říkala, jaký je čuník, že tohle je to jediné, k čemu je jeho nos a jeho ptáček dobrý, a že se na ni teď určitě dívají všechny jeho kalhotky v šuplíku a smějí se mu. Tomášovi se podlomila kolena, zasténal jí přímo do zadečku a pak se celé jeho tělo začalo škubat a z penisu, kterého se nikdo ani nedotkl, vystříklo semeno na prostěradlo mezi jejími koleny.

Jana se otočila a dívala se na něj. Tomáš klečel s nevěřícným výrazem a díval se dolů na svůj penis, jako by mu nepatřil. Pak se na ni podíval a Jana mu jen ukázala na prostěradlo. Sklonil se a všechno vylízal. Když skončil, přitáhla si ho k sobě a řekla mu, že je její malé prase a že na něj je strašně pyšná. Od té doby měl Tomáš ještě jeden způsob, jak se směl udělat, a Jana ještě jeden způsob, jak mu to dovolit. Někdy, když se chtěla jen dívat, mu prostě nastavila zadeček pod nos.

V zimě oba onemocněli, pak měl Tomáš dva měsíce šílené uzávěrky a Jana chodila domů vyčerpaná. Rituály se ztenčily na chvilky a pak na nic. Jana si všimla, že Tomášovi kontroluje klícku už jen ze zvyku, hygienu odbývá a klíček na krku jí připadá jako výčitka, a vyděsilo ji, že ho nechává zamčeného jen proto, že nemá sílu rozhodnout jinak. Klícka měla být o tom, že rozhoduje, ne o tom, že na něj zapomněla. Jednou večer mu proto oznámila, že mu ji na čas sundá. Tomáš se na ni vyděšeně podíval a zeptal se, jestli už nechce. "Chci," řekla mu a vzala ho za ruku. "Ale teď nemám sílu to dělat pořádně. A když jsi zamčený, chci se o tebe starat, ne na tebe zapomínat." Klícku mu sundala stejně pečlivě, jako ji tehdy nasazovala, umyla ji a uložila zpátky do krabičky na skříni. Klíček si ale nechala na krku. Řekla mu, že dohodu ze skříně zatím odkládají, ale jedno pravidlo platí dál. Je pořád její, bez jejího svolení si nesáhne a doma pořád rozhoduje ona. Tomáš se pak bez klícky cítil lehčí a zároveň prázdnější. Několikrát se v noci probudil a ruka mu sama sjela dolů, ale pokaždé ji stáhl zpátky, ne proto, že by to Jana mohla zjistit, ale proto, že řekla ne. Tehdy pochopil, že klícka nikdy nebyla to hlavní. Byla jen viditelná podoba něčeho, co v něm už bylo, a to mu sundat nemohla.

Vrátili se na jaře. Jedno sobotní ráno Jana beze slova sundala krabičku ze skříně a položila ji na noční stolek. Tomáš se probudil, uviděl ji a Jana sledovala, jak mu po tváři přeběhne překvapení, úleva a nakonec něco jako vděčnost. Poručila mu, ať si klekne u postele, nasadila mu klícku a zámeček cvakl. "Vítej zpátky," řekla mu a zapnula si řetízek. Odpoledne pak vytáhla ze šuplíku papír s dohodou a připíchla ho zpátky na dveře skříně a Tomáš se pod něj podepsal podruhé, pod svůj starý podpis, s novým datem.

V květnu měla Jana pozvané na víno dvě nejbližší kamarádky, Petru a Lucii. Týden předtím si s Tomášem sedla a řekla mu, že chce, aby ten večer obsluhoval. Že chce kamarádkám říct, jak to mezi nimi teď chodí, a chce, aby u toho byl. Tomáš zbledl a dlouho nemohl nic říct. Jana mu vysvětlila, že Petru a Lucii zná od gymplu, že obě jsou otevřené a nikomu nic neřeknou a že s nimi už předem mluvila a obě se na to těší. A taky mu řekla, kde je hranice. Nikdo se ho nebude dotýkat, nikdo nic nebude fotit a on se nebude účastnit ničeho jiného než obsluhy. "A když řekneš jablko," dodala, "řeknu holkám, že máš migrénu, a zbytek večera budeš v ložnici." Tomáš si to celý týden převaloval v hlavě a v pátek večer jí řekl, že ano. Ten večer byl k ní pozornější než kdykoli předtím.

Když v sobotu přišly, otevřel jim Tomáš dveře v košili a kalhotách, pod kterými měl Janiny černé krajkové kalhotky, klícku a kolík, a přes to všechno měl uvázanou Janinu kuchyňskou zástěru. Vzal jim kabáty, nalil víno a donesl talíř s jednohubkami, které celé odpoledne chystal. Ženy se usadily na gauči a Tomáš si podle Janina pokynu klekl kousek stranou na koberec, aby mohl kdykoli dolít. Ze začátku se mluvilo o práci a o dovolené, ale pak Lucie s úsměvem pokývla k Tomášovi a zeptala se, jestli to, co jí Jana říkala do telefonu, je opravdu pravda. Jana se napila vína a pak jim to začala vyprávět. Klidně a podrobně, jako by mluvila o novém receptu. Jak Tomáš každé ráno leží pod peřinou a lízá jí zadeček, ještě než si dá kávu. Jak je od loňska zamčený v klícce a klíček nosí ona. Jak se smí udělat, jen když mu to dovolí, a že někdy ho nechá skoro dojít a pak ho zase zamkne. Jak ho šuká připínacím penisem a jak sténá. Tomáš klečel na koberci se sklopenou hlavou a celou dobu cítil, jak mu hoří obličej, uši i krk. Nikdy v životě se tak nestyděl a zároveň mu klícka nikdy tak bolestivě netlačila.

Petra se k němu po chvíli otočila a zeptala se, jestli je to všechno pravda. Tomáš zvedl oči k Janě a ta mu kývla, ať odpoví sám. "Ano," řekl potichu. "Všechno." Lucie se rozesmála a Petra jen pomalu pokývala hlavou a dlouho si ho prohlížela. Pak Jana Tomášovi poručila, ať se postaví a ukáže holkám, co má na sobě. Tomáš se postavil a s rudými tvářemi si rozepnul knoflík u kalhot a trochu je stáhl, aby byl vidět okraj černé krajky. Petra nevěřícně vydechla a Lucie zatleskala.

Pak Jana udělala něco, co s Tomášem předem nedomluvila do detailu, jen mu řekla, že holky ten večer budou mít nad ním trochu moci. Sundala si z krku řetízek s klíčkem a položila ho Petře do dlaně. "Na dnešní večer ho máš ty," řekla jí. "Jestli si dneska zaslouží odměnu, rozhodneš ty." Tomáš na Petru zíral a nemohl dýchat. Od té chvíle obsluhoval hlavně ji a Lucii. Dolil víno, kdykoli Petra jen pozvedla prázdnou sklenici, nosil další jednohubky, a když si Lucie postěžovala, že ji bolí nohy z podpatků, Jana mu poručila, ať jí sundá boty a namasíruje chodidla, a pak totéž Petře. Ženy se přitom bavily, jako by tam vůbec nebyl, smály se a občas se Jany vyptávaly na další podrobnosti, a Tomáš klečel u jejich nohou, mnul jim chodidla a poslouchal, jak se o něm mluví. Petra si přitom celou dobu nenápadně pohrávala s klíčkem mezi prsty.

Když se kamarádky kolem půlnoci zvedaly k odchodu, Petra vrátila klíček Janě a s úsměvem jí řekla, že si odměnu podle ní dneska nezasloužil, protože Lucii masíroval nohy déle než jí. Jana se rozesmála a slíbila, že to tak dodrží. Jakmile se za kamarádkami zavřely dveře, Tomáš se sesul na podlahu v předsíni a celý se třásl. Jana si k němu sedla, vzala ho do náruče a dlouho ho jen držela a hladila po vlasech. Zeptala se ho, jestli je v pořádku a jestli to nebylo moc. Tomáš chvíli mlčel a pak přiznal, že se v životě tak nestyděl, že chvílemi měl jablko na jazyku, ale neřekl ho, protože si uvědomil, že se mu ten stud líbí víc, než by si kdy připustil. A že nejhorší a zároveň nejlepší bylo, když dala klíček Petře. Jana ho políbila do vlasů a řekla mu, že na něj byla celý večer pyšná. Ten večer ho nechala zamčeného, jak Petra rozhodla, ale lízat ji pak směl tak dlouho, dokud oba neusnuli.

Pár dní nato si Jana při ranní kontrole všimla, že Tomášovi je klícka volnější než dřív. Po tolika měsících zamčený ochabl a v průhledném plastu mu zůstávalo místo. Jana ho chvíli zkoumavě obracela v prstech a pak se usmála. "Na tohle je ti už velká," řekla mu. "Objednáš si menší. A růžovou." Tomáš na ni zůstal zírat a zeptal se, jestli to myslí vážně. Myslela. Poručila mu, ať si ji vybere a objedná sám, a ten večer seděl s rudými tvářemi u notebooku a procházel e-shop, zatímco mu Jana stála za zády a komentovala to. Musel se nejdřív změřit a ona ho při tom držela a smála se, jak je to málo. Nakonec vybrali o dva centimetry kratší, sytě růžovou s malým zámečkem ve tvaru srdíčka. Když přišla, Jana mu ji nasadila a pak ho několik dní každé ráno i večer kontrolovala, jestli mu nikde netlačí víc, než má, a jestli mu neotékají koule. Neotékaly. Jen se mu teď penis v klícce při každém vzrušení stočil ještě víc a Tomáš si to musel s každým takovým stažením uvědomit. Starou klícku si Jana schovala v šuplíku. "Kdybys náhodou zase vyrostl," řekla mu, "ale to se asi nestane."

Petra s Lucií se pak u Jany zastavovaly častěji a pokaždé se jako první ptaly, jestli Tomáš doma je. Na jedné z dalších návštěv se Lucie mezi řečí zeptala, jestli je pravda, že Tomáš po sobě musí všechno slízat, protože o tom Jana minule jen tak naznačila. Jana se usmála a řekla, že je, a že jestli chtějí, můžou se příště přesvědčit samy. Lucie se rozesmála a Petra řekla, že to by si nenechala ujít. Ještě ten večer si Jana sedla s Tomášem a zeptala se ho, jestli by to zvládl. Řekla mu, že to nebude jen obsluha jako minule, že ho před nimi odemkne a nechá ho udělat a on to pak před nimi sní, a že holky se budou dívat a budou se smát. Ostatní pravidla platila dál, nikdo kromě ní se ho nedotkne a nikdo nic nebude fotit, a jablko kdykoli. Tomáš dlouho mlčel a pak řekl, že se toho bojí víc než čehokoli předtím. Jana mu odpověděla, že to ví a že právě proto se ho ptá a nepřikazuje mu to. Druhý den ráno, když jí lízal zadeček pod peřinou, se na chvíli zastavil a řekl jen: "Ano."

2 Odpověď zaslal superbagr

  • Registrován: včera
  • Příspěvky: 2

Re: Jablko

V sobotu přišly obě kamarádky a Tomáš je obsluhoval jako minule, v zástěře a s kalhotkami a klíckou pod kalhotami. Seděly na gauči, popíjely víno a smály se a nikdo zatím nic neříkal, ale Tomáš celý večer cítil, jak ho Petra s Lucií pozorují, a věděl proč. Po druhé lahvi Jana odložila sklenici a řekla mu, ať se svlékne. Tomáš se na ni podíval, ona mu kývla a on si pomalu sundal zástěru, košili a kalhoty a nakonec i krajkové kalhotky, až před nimi stál jen v klícce. Lucie vyprskla smíchy a Petra se nahnula dopředu, aby lépe viděla. "Ona je růžová," vydechla Lucie a ukázala na něj prstem. "Jano, on má růžovou klícku se srdíčkem." Jana jim s úsměvem vyprávěla, jak si ji musel sám vybrat a objednat, protože mu ta stará byla velká. Petra se zeptala Tomáše, jestli je to pravda, a on rudý až po krk přikývl. "Takže sis sám koupil menší, protože ti ho tam scvrkla," řekla Petra pomalu, jako by si to musela zopakovat, a Lucie se smála tak, že si musela otírat oči. Pak se ho ještě zeptala, jestli mu to sluší, a Tomáš potichu řekl, že to rozhoduje Jana. Jana mu ukázala na ručník, který předtím rozprostřela na koberec, a Tomáš si na něj klekl. Pak si rozepnula řetízek, sklonila se k němu a odemkla zámeček. Penis se mu začal stavět ještě dřív, než mu stačila klícku sundat, a Lucie se smála ještě víc a řekla, že to teda rychle.

Jana si k němu klekla zezadu, jednou rukou ho objala kolem hrudníku a druhou ho vzala do dlaně. Honila ho pomalu, aby to holky dobře viděly, a Tomáš klečel s rudým obličejem, ruce za zády, a nevěděl, kam se dívat. "Dívej se na ně," zašeptala mu Jana do ucha, a tak se díval na Petru a Lucii, které seděly kousek před ním se sklenkami v ruce a sledovaly každý pohyb Janiny ruky. Byl tak nadržený a tak se styděl, že to netrvalo ani pár minut. Když mu Jana ucítila v dlani, že je blízko, sáhla na stolek pro prázdnou sklenku od vína a nastavila ji pod jeho žalud. Tomáš se zachvěl a vystříkl do ní několik dlouhých bílých proudů a Lucie přitom nadšeně vypískla.

Jana mu podala sklenku do ruky. Nemusela nic říkat. Tomáš se na ni chvíli díval, pak na Petru a Lucii, které na něj mlčky zíraly, a pak si sklenku přiložil k puse. Zaklonil hlavu a nechal si husté semeno pomalu stéct po skle na jazyk a pak ho polkl. Zbytek ze dna vyjel jazykem a nakonec mu Jana podala svou dlaň, ze které slízal i to, co jí zůstalo na prstech. Lucie se smála tak, že si musela otírat oči, a Petra jen nevěřícně kroutila hlavou.

"A jaký to je?" zeptala se ho Lucie, když se trochu uklidnila. "Chutná ti to?" Tomáš se podíval na Janu a ta mu kývla, ať odpovídá sám. "Je to slaný a trochu hořký," řekl potichu. "Nechutná. Ale musím." Lucie se zase rozesmála a zeptala se ho, jestli to musí dělat pokaždé. Tomáš přikývl, že pokaždé, ať se udělá kdekoli, a že je to v dohodě, kterou podepsal. Petra se ho pak zeptala, jestli se nestydí, a Tomáš řekl, že strašně, a že kdyby se nestyděl, asi by to nebylo ono. Na to se rozesmála i Petra. Ptaly se ho ještě, jak často se smí udělat, jestli to dělá i po peggingu a jestli by to dělal i před nimi, kdyby mu to Jana řekla, a Tomáš klečel nahý na ručníku s ochablým penisem a na všechno odpovídal po pravdě, zatímco si od něj nechávaly dolévat víno. Jana mu pak nasadila klícku zpátky a zamkla ji a Tomáš se zase oblékl a obsluhoval je až do odchodu.

Když kamarádky odešly, Jana ho hned odvedla do ložnice, lehla si s ním do postele a dlouho ho držela. Tomáš se nejdřív třásl a pak začal tiše plakat a Jana ho nechala a jen ho hladila po zádech, dokud se neuklidnil. Pak se ho zeptala, jestli to nebylo moc. Tomáš zavrtěl hlavou a řekl, že to bylo nejhorší, co kdy zažil, a že by to udělal znovu. Že když polykal a díval se na Petru a Lucii, jak se smějí, měl pocit, že mu z ramen spadlo všechno, co ještě zbývalo z toho chlapa, kterým býval. A že mu to nechybí. Jana ho políbila do vlasů a řekla mu, že ji dneska udělal pyšnější než kdykoli předtím.

Na další návštěvě se Petra s Lucií dozvěděly i o čichání. Jana jim to vyprávěla u vína, jak ho přistihla s nosem v rýze, jak ho nazvala prasetem a jak ho pak trénovala, až se z toho dokázal udělat, aniž by se ho kdo dotkl. Lucie se tomu smála tak, že se zakuckala vínem, a Petra se Tomáše, který zrovna dolíval sklenky, zeptala, jestli je to pravda. Tomáš zrudl a přikývl. Lucie pak napůl ze žertu prohodila, jestli by to fungovalo i s cizím zadečkem, nebo jestli je takové prase jen na Janin. Všichni se zasmáli, ale Jana si všimla, že Tomáš při té otázce na vteřinu ztuhl a nadechl se, a všimla si i toho, že Petra se při tom přestala smát a dívala se na něj.

Když holky odešly, zeptala se ho Jana na rovinu, jestli by to chtěl zkusit. Připomněla mu, že dosud platilo, že se ho nikdo kromě ní nedotkne, a že tohle by tu hranici posunulo, takže se ho ptá a nic nepřikazuje. Tomáš dlouho mlčel a pak řekl, že se za to stydí, ale že když to Lucie řekla, celý se v klícce napjal. Pak se jí zeptal, jestli by jí to nevadilo. Jana řekla, že by to bylo její rozhodnutí a její hra, ne jeho, a že právě proto jí to nevadí. Domluvili se, že čichat ano, ale lízat ne, že holky se ho nebudou nikde jinde dotýkat a že jablko platí jako vždycky. Jana pak zavolala Petře a Lucii a obě se nejdřív smály, pak zvážněly a nakonec řekly, že do toho jdou.

V sobotu už nikdo nepředstíral, že jde jen o víno. Tomáš je obsluhoval nahý, jen v klícce, a když dolil poslední sklenky, Jana mu poručila, ať si klekne doprostřed obýváku a ruce si dá za záda. Pak se otočila na Petru. "Ty první," řekla jí. Petra se trochu nervózně zasmála, vstala z gauče a postavila se před Tomáše zády k němu. Měla na sobě úzké džíny a chvíli jen tak stála. Pak se pomalu předklonila, opřela se rukama o kolena a vystrčila mu zadek přímo před obličej. "Tak co, prase," řekla a otočila se přes rameno. "Prý jsi na to expert."

Tomáš se k ní naklonil a zabořil jí nos mezi půlky do džínoviny. Nadechl se a Petra vyprskla smíchy, když uslyšela, jak dlouze a nahlas natahuje vzduch. Lucie se smála s ní a začala ho povzbuzovat, ať čichá pořádně, ať se nestydí, že tohle je přece jeho obor. Petra si pak rozepnula džíny, stáhla je i s kalhotkami kousek pod zadek a sama si rukama roztáhla půlky. "Tady," řekla mu. "Ať víš, jak voní jiná ženská." Tomáš jí opatrně zabořil nos do rýhy, ale nedotkl se jí ničím jiným, jen dýchal. Petra mu do toho začala sprostě mluvit. Že je to nejtrapnější chlap, jakého kdy viděla, že klečí v obýváku nahý s ptákem v kleci a čichá k zadku kamarádce své ženy a že se mu to ještě líbí. Pokaždé, když řekla něco ošklivého, se Tomáš roztřásl a z klícky mu kápla další průhledná kapka, a Lucie na to ukazovala a smála se.

Pak se Petra natáhla, zapnula si džíny a s červenými tvářemi si sedla zpátky na gauč a Lucie vstala. Měla na sobě krátkou sukni, kterou si bez okolků vyhrnula, stáhla kalhotky ke kolenům, a místo aby se předklonila, otočila se k Tomášovi zády a pomalu si mu sedla na obličej, přičemž si ho chytila za vlasy, aby nemohl uhnout. "Teď ty dýchej, čuníku," řekla mu a smála se. "A jestli mi to tam olízneš, tak to řeknu Janě." Tomáš dýchal přes její zadek hlubokými rychlými nádechy a Lucie se na něm pomalu vrtěla a bavila se s Petrou nad jeho hlavou, jako by byl kus nábytku. Ptala se ho, kdo voní líp, jestli ona, nebo Petra, a když jí zpod zadku zamumlal, že neví, poplácala ho po tváři a řekla, že to je správná odpověď, protože ani nemá právo to posuzovat.

Jana seděla v křesle, klíček v prstech, a celou dobu se dívala. Viděla, jak se Tomášovi chvěje celé tělo, jak se mu zrychluje dech a jak mu z klícky už nekape, ale teče. Pak se naklonila dopředu a řekla tiše, ale tak, aby to slyšely všechny: "Holky, on se z toho udělá. Uvidíte." Lucie se zasmála a přitiskla mu zadek na obličej ještě pevněji a Petra si k nim klekla, aby lépe viděla. "Tak dělej, prase," řekla Lucie. "Ukaž nám, co jsi zač." Tomáš zasténal přímo do jejího zadku, tělo se mu prohnulo a z klícky, které se nikdo ani nedotkl, mu pomalu vyteklo pár dlouhých bílých chuchvalců na podlahu.

Chvíli bylo ticho a pak se obě rozesmály tak, že Lucie musela z Tomáše slézt, aby nespadla. Petra nevěřícně kroutila hlavou a pořád dokola opakovala, že tohle by jí nikdo nevěřil. Jana jen ukázala Tomášovi na podlahu. Tomáš se před nimi sklonil a všechno do poslední kapky vylízal z parket, zatímco se mu obě kamarádky smály a Lucie ho poplácávala po zadku a říkala mu, že je hodné prasátko.

Když holky odešly, Tomáš se sotva držel na nohou. Jana ho odvedla do koupelny, umyla ho a pak s ním dlouho ležela v posteli. Zeptala se ho, jestli to nebylo moc, a Tomáš řekl, že nevěděl, že se člověk může takhle stydět a zároveň být takhle šťastný. Pak se jí zeptal, jestli jí to opravdu nevadilo. Jana ho chytila za bradu a podívala se mu do očí. Řekla mu, že ji nikdy nic nevzrušovalo tak, jako sledovat, jak se jejímu muži smějí její kamarádky, zatímco ona drží klíček. Protože ať klečel před kýmkoli, patřil pořád jen jí.

Od té doby chodily Petra s Lucií každý druhý pátek a z návštěv se stal rituál. Hranici, která tehdy zůstala, totiž že čichat smí, ale lízat ne, posunuli o pár týdnů později. Přišlo to od Lucie, která se jednou mezi smíchem zeptala, jestli je Tomášův jazyk opravdu tak dobrý, jak o něm Jana pořád básní. Jana se pak zase nejdřív v klidu zeptala Tomáše, a teprve když řekl ano, sedla si s holkami a domluvily se. Tomáš je bude obsluhovat jazykem, ale jen tak, jak si kterákoli z nich řekne, nikdo nebude chtít nic jiného, Jana bude vždycky u toho a rozhoduje ona, a jablko platí pro všechny čtyři. Tomáš ten den chodil po bytě jako ve snu.

Páteční večery pak vypadaly vždycky stejně. Tomáš od odpoledne vařil a chystal jednohubky a víno, a když holky přišly, otevřel jim v zástěře a v Janiných kalhotkách a pod nimi v klícce a s kolíkem. Obsluhoval je u večeře, dolíval a odnášel talíře, a ženy se zatím bavily o práci, o chlapech a o dovolených, jako by tam ani nebyl. Když dojedly a sklidil ze stolu, nalil každé poslední sklenku a pak si beze slova vlezl pod stůl. Tam klečel na polštáři, který si tam sám připravil, a čekal.

Ženy nad stolem dál popíjely a povídaly si a Tomáš pod ním jen čekal, až se některá ozve. Obvykle první byla Lucie. Mezi dvěma větami jen posunula židli dozadu, vyhrnula si sukni a roztáhla nohy, a Tomáš se k ní připlazil, stáhl jí kalhotky a začal jí lízat kundičku. Lucie přitom nepřestala mluvit, jen jí občas uprostřed věty přeskočil hlas nebo se zarazila a ostatní se jí smály. Když se udělala, poplácala ho nohou po rameni, ať jde dál, a Tomáš se přesunul k Petře. Ta byla jiná. Chtěla, aby jí nejdřív dlouho líbal stehna, a pak si sama ukazovala, kde chce jazyk mít, a někdy si ho chtěla mít vzadu, stejně jako Jana. Sedla si na kraj židle, předklonila se nad stolem s vínem v ruce a Tomáš jí pod stolem lízal zadeček, zatímco ona nad ním vyprávěla, co jí v práci provedl šéf.

Jana byla vždycky poslední. Seděla v čele stolu, poslouchala, jak se kamarádky pod Tomášovým jazykem zadrhávají a vzdychají, a čekala, až na ni přijde řada. Když se k ní Tomáš nakonec připlazil, rozdrážděný, rudý a s obličejem mokrým od jejích kamarádek, chytila ho za vlasy a podívala se mu do očí. "Ještě nejsi hotový, prase," řekla mu potichu. "Teď ta, které patříš." Pak si ho přitáhla mezi stehna a Tomáš ji lízal tak, jako by si chtěl vynahradit, že byla poslední. Nad stolem se Petra s Lucií dívaly, jak se Janě mění výraz a jak se nakonec opřela do židle a zavřela oči, a pak jí s úsměvem připily.

Někdy, když se Janě zachtělo, ho na konci večera nechala vylézt zpod stolu, kleknout si uprostřed obýváku a dala mu čichat. Jindy mu poručila, ať si lehne na záda, a holky si mu na střídačku sedaly na obličej, dokud se mu z klícky nevylilo, a pak se mu smály, když podlahu vylízával. Ale většinou ho nechávala zamčeného a nedokončeného, protože se jí líbilo, jak pak celý večer chodí kolem nich s prázdnými sklenkami, rudý a roztřesený, a holky si ho dobíraly, že dneska si nic nezasloužil.

Růžová klícka se mezitím stala oblíbeným terčem jejich vtipů. Lucie mu přezdívala princezno a pokaždé, když ji Tomáš vítal ve dveřích, se ho zeptala, jestli má na sobě ten svůj růžový šperk. Petra se Jany jednou u stolu zcela vážně zeptala, jestli to srdíčko na zámečku znamená, že je ptáček zamilovaný, a když se Jana rozesmála, dodala, že tak malý se už stejně k ničemu jinému nehodí. Když se Tomáš pod stolem při lízání moc vzrušil a klícka se mu stáhla, slyšel nad sebou, jak se holky smějí, že ho to tam zase tlačí, a Lucie navrhla, že mu ji příště koupí ještě o kousek menší jako dárek k narozeninám. Jana řekla, že o tom popřemýšlí, a všechny tři se dívaly pod stůl, jak Tomáš zrudl. Někdy mu holky poručily, ať vyleze a stoupne si před ně, a pak si jeho klícku prohlížely zblízka, ťukaly do ní nehty a porovnávaly, jestli je mu menší, než byla minule. Tomáš u toho stál s rukama za zády, nesměl se ani pohnout a poslouchal, jak se mu smějí, a z té malé růžové klícky mu přitom vždycky začalo kapat. A pokaždé, když za kamarádkami zaklaply dveře, ho Jana vzala do postele, objala ho a hladila po vlasech, dokud neusnul.

Pravidlo o tekutinách se brzy rozšířilo i na páteční večery. Jana o něm holkám jednou řekla u vína a Lucie se smála tak, že se zakuckala, a pak se nevěřícně zeptala, jestli i to druhé. Jana kývla. Bylo ticho a pak se Lucie podívala na Tomáše, který klečel u stolu s lahví v ruce, a zeptala se ho, jestli by to dělal i pro ně. Tomáš se podíval na Janu a ta mu řekla, že tohle už si musí rozhodnout on sám, že ona to nepřikáže. Tomáš chvíli mlčel a pak tiše řekl, že ano, jestli to Jana dovolí. Jana to dovolila, ale s tím, že každá z nich se ho pokaždé nejdřív zeptá a on může říct jablko.

Od té doby holky na záchod nechodily. Když se některá během večera napila vína víc, než unesla, jen na Tomáše kývla, ten jí podal ruku, odvedl ji do koupelny a klekl si do vany. První byla Lucie a zpátky se vrátila s rudými tvářemi a smála se, že to bylo to nejšílenější, co kdy udělala. Petra se odhodlala až o pár týdnů později a pak už to dělala pravidelně. Když se Petra nebo Lucie pod stolem udělala tak mokře jako Jana, Tomáš to stejně jako u ní všechno vypil, a když mu některá při přípitku plivla do sklenky s vodou, kterou mu na stůl nalila, vypil ji, zatímco se mu smály. Petra si oblíbila mu plivat rovnou do pusy, když jí dolíval víno, a pak se ho ptát, jestli mu chutná. Tomáš vždycky odpověděl, že ano, a poděkoval. Ani kapka nepřišla nazmar. Jana se na to všechno dívala ze svého místa v čele stolu s klíčkem na krku a usmívala se.

Jednou v pátek, když holky dojedly a Tomáš ještě sklízel ze stolu, si Lucie všimla koženého zápisníku, který Jana nechala ležet na poličce, a zeptala se, co to je. Jana jí ho podala a Lucie začala listovat a čím dál víc se smála. "Ty si vedeš záznamy o tom, kdy se udělá?" zeptala se nevěřícně. Jana jí vysvětlila, jak to funguje, že když se Tomáš čtrnáct dní nevyprázdní, podojí ho kvůli prostatě. Petra se natáhla pro zápisník a zalistovala na poslední stránku. "Tady je poslední záznam před sedmnácti dny," řekla a podívala se na Tomáše, který zrovna stál u stolu se stohem talířů v rukou. "To znamená, že je po termínu." Jana se usmála a řekla, že to ví a že to měla v plánu na neděli. Lucie se ale zeptala, jestli by se mohly podívat. A pak, po chvíli, jestli by to mohly zkusit samy.

Jana se na Tomáše podívala a on pochopil, že tohle je otázka pro něj. Odložil talíře a Jana si ho odvedla do kuchyně, kde se ho potichu a v klidu zeptala, jestli by to chtěl. Připomněla mu, že dosud se ho holky dotýkaly jen jazykem a obličejem, a že tohle je něco jiného, protože by měly prsty v něm. Že ona bude celou dobu u toho, že budou mít rukavice a že jablko platí jako vždycky. Tomáš se opřel o linku a dlouho mlčel. Pak řekl, že se bojí, ale že když Petra řekla, že je po termínu, celý se v klícce stáhl. Jana ho políbila na čelo a řekla mu, že to bere jako ano, ale že ho bude celou dobu sledovat.

Rozprostřela na koberec v obýváku velký ručník a Tomáš se na něj nahý klekl, hlavu dolů na lokty a zadek vystrčený k holkám, které se posadily za něj. Jana jim podala rukavice a lubrikant a vysvětlila jim, kde přesně je ta bulka a jak ji mají masírovat, pomalu a pravidelně, ne moc silně. První šla Petra. Opatrně do něj zasunula namazaný prst a chvíli tápala, a Tomáš sebou škubl a vyjekl, když na prostatu poprvé narazila. "To je ono?" zeptala se Petra a Jana se zasmála, že jo, a že ať u toho na něj mluví, protože to jde líp. Petra se chvíli nemohla odhodlat a pak se k Tomášovi naklonila. "Tak co, kravičko," řekla mu. "Jsi po termínu, viď? Sedmnáct dní, to už musíš mít pěkně plné koule. Tak je z tebe teď hezky vydojím." Tomáš zasténal a holky se rozesmály. Petra ho masírovala a mluvila na něj dál, čím dál odvážněji, že je ostuda, že se mu ani nepostaví, že je dobrý jen na to, aby se z něj vydojilo, co nikdo nechce, a po pár minutách mu z růžové klícky ukáplo poprvé.

Pak si s ní Lucie vyměnila místo a pokračovala, zatímco Petra si klekla k Tomášově hlavě a dívala se mu zblízka do obličeje. Lucie byla rychlejší a méně opatrná a Jana jí musela jednou říct, ať zpomalí. Pak už to šlo. Lucie ho dojila a smála se, jak to z něj teče, a ptala se ho, jestli ví, že ho teď dojí holka, které každý druhý pátek pod stolem lízá kundičku. Petra mu přitom šeptala do ucha, ať se podívá, jak se na něj Jana dívá, a že se mu všechny tři smějí. Tomáš klečel s obličejem rudým a mokrým od slz a slasti zároveň a semeno z něj vytékalo v dlouhých pomalých chuchvalcích na ručník, až toho bylo tolik, že Lucie nevěřícně vypískla. Když přestalo kapat, Jana dala holkám znamení, ať přestanou.

Lucie z něj vytáhla prsty a obě si sundaly rukavice a Jana ukázala Tomášovi na ručník. Holky se dívaly, jak ho celý vylízal, a Petra se ho pak zeptala, jak se cítí. Tomáš chvíli nemohl mluvit. Pak řekl, že prázdný, a že se nikdy nestyděl víc. A že ještě nikdy nechtěl nic víc, než aby ho dojily znovu. Jana mu podala vodu, zabalila ho do deky a nechala ho ležet hlavou v klíně, zatímco holky dopíjely víno a probíraly, kdo z nich to dělal líp. Pak Jana sáhla po zápisníku a před všemi do něj napsala datum, pod něj dojení, a do závorky ještě dvě jména, Petra a Lucie. Lucie se rozesmála, že tohle je nejlepší kniha, jakou kdy viděla. A ten den si holky domluvily, že kdykoli bude Tomáš po termínu a bude zrovna pátek, budou ho dojit ony.

Jednoho pátku na konci léta pak všichni čtyři společně přepsali dohodu ze skříně. Seděli u stolu jako vždycky, holky s vínem a Tomáš na kolenou vedle Jany, a Jana jim přečetla nový bod. Tomáš je od teď k dispozici nejen jí, ale i Petře a Lucii. Kdykoli, kdekoli a k čemukoli si řeknou, pokud je u toho nikdo cizí nemůže vidět a pokud to Jana nezakáže. Jablko platí pro všechny a vždycky a klíček zůstává jen u Jany. Tomáš si papír přečetl dvakrát a pak se pod něj podepsal, už potřetí. Holky se podepsaly pod něj a Jana nakonec připsala svůj podpis nad všechny. Lucie se smála, že je to nejdivnější smlouva, jakou kdy podepsala. Petra neřekla nic, jen se na Tomáše dlouho dívala.

Petra toho využila jako první, a víc náhodou, než by chtěla. O dva týdny později potkala Tomáše v sobotu v obchodním centru, kde nakupoval podle Janina seznamu. Petra byla celá neklidná a přešlapovala a hned mu řekla, že potřebuje strašně nutně čůrat a že záchody v celém patře jsou zavřené kvůli opravě. Pak se na něj podívala a Tomáš pochopil dřív, než to dořekla. Petra ho chytila za ruku a odtáhla ho do oddělení se sportovním oblečením, popadla z věšáku dvoje legíny, aby to vypadalo, že něco zkouší, a zamířila do zadní převlékací kabinky v rohu, kam nebylo vidět od pokladny. Rozhlédla se, jestli je nikdo nesleduje, vtáhla Tomáše dovnitř a zatáhla za sebou těžký závěs. Tomáš si klekl na podlahu a Petra si stáhla džíny i s kalhotkami, opřela se rukama o zrcadlo a přitiskla se mu kundičkou přímo na pusu. "Pomalu," zašeptala mu, "a ani kapka, jinak to tady budeš vysvětlovat." Pak se to z ní pustilo. Tomáš polykal tak rychle, jak mohl, a soustředil se, aby mu nic neuteklo, zatímco za závěsem procházeli lidé a z reproduktoru hrála hudba. Když to přestalo, Petra si vydechla a chvíli jen tak stála a hladila ho po vlasech.

Pak ho chytila za bradu, zvedla mu obličej a plivla mu do pusy. "To je za odměnu," řekla potichu a usmála se. Otočila se k němu zády, předklonila se nad lavičku a stáhla si kalhotky ještě níž. "A teď si můžeš čichnout. Zasloužil sis to." Tomáš jí zabořil nos mezi půlky a zhluboka dýchal a pak ji začal líbat a pomalu uctívat, tak jak to znal od Jany, jen potichu, aby nikdo za závěsem nic neslyšel. Petra si skousla ret a dívala se na sebe do zrcadla a do kabinky se při tom několikrát zeptala prodavačka, jestli je všechno v pořádku. "Jen zkouším, děkuju," odpověděla jí Petra klidným hlasem, zatímco jí Tomáš klečel s nosem v zadečku. Pak se oblékla, vrátila legíny na věšák a odešla a Tomáš chvíli počkal, než vylezl za ní, s rudým obličejem a s nákupním seznamem, který mu Jana napsala, zmuchlaným v ruce. Večer Janě všechno do detailu převyprávěl, protože se na to Jana chtěla slyšet, a když skončil, byla tak mokrá, že ho hned stáhla k sobě.

Lucie pracovala ve stejné kancelářské budově jako Tomáš, jen o tři patra výš v úplně jiné firmě, a dřív se spolu míjeli jen ve výtahu. Jana jí po podpisu nové dohody dala ještě jedno zvláštní svolení. Lucie mohla Tomáše kdykoli během pracovní doby zkontrolovat, jestli má na sobě klícku. Zavolala mu vždycky jen jednou krátkou zprávou s časem a on pak sjel výtahem do suterénu, kde byly u starých archivů dvoje zamykatelné toalety, kam už léta nikdo nechodil. Lucie tam na něj čekala, zamkla za nimi a Tomáš si musel stáhnout kalhoty a ukázat jí, že růžová klícka je na svém místě. Poprvé to opravdu byla jen kontrola. Lucie si ji prohlédla, ťukla do ní nehtem, pochválila ho a poslala ho zpátky nahoru.

Ale Lucie měla náročnou práci. Šéf, který na ni pořád křičel, termíny, které se nedaly stihnout, a porady, ze kterých odcházela s bolestí hlavy. A brzy zjistila, že po deseti minutách v suterénu jí je líp než po jakékoli pauze na kafe. Napřed si od Tomáše jen nechávala masírovat chodidla, se zouvnutými lodičkami, zatímco seděla na víku záchodu a nadávala na šéfa. Pak mu jednou po obzvlášť příšerné poradě poručila, ať si klekne, vyhrnula si sukni, sedla si na kraj umyvadla a nechala se lízat, dokud se jí nepřestaly třást ruce. Jindy, když dopoledne vypila tři kafe, ho zavolala jen proto, aby nemusela chodit nahoru, a Tomáš si klekl k záchodové míse a otevřel pusu. Když se jí chtělo, otočila se a chtěla ho mít vzadu, nebo mu plivala do pusy a ptala se ho, jestli to tam nahoře v jeho kanceláři někdo ví. Na kontrolu klícky už ani nedošlo.

Pak jednou ráno, když ji šéf seřval před celým oddělením, poslala Tomášovi zprávu dřív než obvykle a dole na něj čekala s kabelkou na rameni. Když zamkla, otevřela ji a vytáhla z ní postroj s připínacím penisem a lubrikant. Tomáš na ni zůstal zírat. Lucie mu řekla, že to s Janou probrala, že Jana souhlasila a že jestli chce, může říct jablko. Neřekl. Lucie si postroj zapnula přes boky pod sukní, Tomášovi poručila opřít se rukama o zeď nad mísou a vystrčit zadek a vytáhla mu z něj kolík, který tam měl od rána. Pak ho namazala a pomalu do něj zajela. Nejdřív opatrně, ale jak se jí s každým přírazem uvolňovala ta ranní zlost, byla čím dál tvrdší a rychlejší, držela ho za boky a šeptala mu do ucha, co by teď ráda udělala šéfovi. Tomáš se kousal do rukávu košile, aby nebyl slyšet, a z klícky mu přitom na podlahu pomalu kapalo semeno, které pak musel vylízat, ještě než si Lucie stihla sundat postroj.

Od té doby to Lucie dělala pravidelně. Někdy jednou týdně, někdy i dvakrát, podle toho, jak moc ji šéf ten týden dusil. Někdy to byla kontrola, někdy lízání, někdy záchod, někdy pegging, a někdy jen chtěla, aby jí klečel u nohou a poslouchal, jak si stěžuje. Tomáš nikdy nevěděl, co ho dole čeká, a pokaždé, když mu na stole zavibroval telefon s její zprávou, se mu v klícce stáhl penis. Lucie pak vždycky vylezla nahoru na schůzku klidná a usměvavá a nikdo z jejích kolegů netušil proč. Tomáš se vracel do kanceláře s rozcuchanými vlasy, s kolíkem zpátky v zadečku a s chutí Lucie na jazyku a sedal si zpátky k počítači, jako by si jen odskočil na kafe. A večer pak všechno vyprávěl Janě, která chtěla znát každý detail.

Jana si uvědomila, jak moc se za ten rok změnila. Pořád chodila do stejné práce a smála se stejným vtipům, ale dřív se ptala a teď říkala, dřív čekala, až někdo rozhodne, a teď rozhodovala sama. Doma už úplně. Ona rozhodla, kam pojedou na dovolenou, jestli vymění auto a co budou dělat o víkendu. Tomáš vařil, uklízel a chodil nakupovat se seznamem, který mu napsala, a když chtěl jít s kamarády na pivo, zeptal se jí. Nemusela ho k tomu nutit a ani nemohla, dělal to, protože chtěl. Kdysi by nevěřila, že se z jedné otázky u ranní kávy může stát celý způsob života. Teď věděla, že se tomu říká FLR a že si ho spolu postavili kousek po kousku. Jejich sex se změnil úplně. Jana si nevzpomínala, kdy byl Tomáš naposledy v ní, možná na Silvestra, možná ještě dřív, a nechybělo jí to. Jeho jazyk ji teď znal líp, než ji kdy znal jeho penis, a dokázal ji udělat jednou, dvakrát i třikrát za večer, pomalu nebo rychle, podle toho, co si poručila. Jen občas, když se jí zachtělo, ho odemkla a pustila do kundičky jako vzácnou výjimku, kterou si musel vyprosit, a když se do ní udělal, musel ji pak ještě dlouho lízat, dokud z ní všechno nevysál a nespolkl. Za tu dobu už to dělal bez jediného zaváhání, a když ho Jana nechala dojít, sám se pak natahoval k její ruce nebo k prostěradlu, ještě než mu to stačila připomenout. Pro Janu to byl ale jen zákusek. Hlavní chod byl jinde.

To odpoledne seděla v křesle s knihou, a když Tomáš prošel kolem, stačilo jí jen zvednout oči. Zastavil se a sklopil pohled. "Víš, co jsi?" zeptala se ho klidně a otočila stránku. "Jsi můj lízač zadečků a nic víc. Ostatní chlapi mají jiné starosti, ty máš jen tuhle jednu, a ani tu nezvládneš, když ti neřeknu jak." Tomáš si klekl dřív, než to dořekla, bez jediného zaváhání. "A proč myslíš, že jsi zamčený?" zeptala se, aniž by zvedla oči od knihy. "Protože tohle je všechno, co si zasloužím," odpověděl, a ani nad tím nemusel přemýšlet. "Přesně tak. Ptáček pod zámkem a jazyk v mém zadečku. Lepší místo pro tebe není."

Jana mu zavázala oči hedvábným šátkem a pak se mu pomalu posadila na obličej, váhu nechala na kolenou a zadeček mu přitiskla přímo na pusu. Tomáš pod ní zhluboka vydechl úlevou a hned se do ní pustil jazykem. Propadal se teď snadno, skoro okamžitě, a klícka ho tlačila tak, jak byl zvyklý, a on to vítal, protože mu to připomínalo, kde je a proč. Jana četla, občas vzdychla a občas mu přikázala hlouběji, a on to udělal dřív, než to dořekla. Venku svítilo slunce a z otevřeného okna voněla rozkvetlá třešeň. Jana cítila pod sebou jeho pravidelný hluboký dech a poznala, kde teď je, podle toho, jak se mu uvolnily ruce a jak přestal vnímat všechno kromě jejího hlasu. Věděla, že za hodinu ho bude muset přivést zpátky, a už se toho nebála.

Když po hodině odložila knihu a sesedla z něj, Tomáš zůstal ležet se zavázanýma očima a s úsměvem, který Jana dobře znala. Sundala mu šátek, pohladila ho po tváři a řekla mu, že je hodný kluk a že se jí to takhle líbí. "Ještě pár týdnů a možná si zasloužíš klíček," dodala. "Možná." Tomáš jí políbil ruku a pak, aniž by se ptal, i klíček na jejím řetízku. Jana ho sevřela v dlani a byl teplý od její kůže. Kdysi se bála jedné otázky u ranní kávy a přeskočila pasáž, která jí připadala moc. Teď seděla na svém trůnu s klíčkem od muže, kterého milovala, na krku, a on ležel u jejích nohou přesně tam, kde chtěl být. A ona byla přesně tam, kde vždycky měla být.