Nastavení hledání

Zdravím všechny,
tak moje dospělá dcera (19 let) mě hezky usadila o víkendu. V podstatě mi řekla tuto větu (parafrázuji) "Ale tati, já vím už od patnácti let, že jsi zamčený v pásu cudnosti. Pochopila jsem jak to u nás doma funguje". Musím říct, že mě dost vyrazila dech.
Když jsem se na to zeptal Paní, tak mi řekla, že tušila, že to ví podle nějaké narážky ale že je to pro ni taky novinka.
Tak zvažuji, jak se k tomu postavit dál.

Naprosto musím souhlasit se sub-xpetr, pokud nefunguje pravidelnost a člověk zabředne jen do problémů běžného života, je to problém. Před lety měla moje Paní vážnou zdravotní komplikaci, kvůli které musela být na delší dobu v nemocnici a bylo to celé velmi složité. Naštěstí vše dobře dopadlo a vztah se vrátil do původních kolejí, nicméně to nebylo jednoduché.

U mě to byl přirozený vývoj vztahů. Prostě jedna žena moji submisivitu našla a další už jen následovala příkladu :-)

Toto se stalo v třetím ročníku naší střední školy a tedy více než rok před příběhem, který jsem Vám začal vyprávět. Píšu to pouze pro vysvětlení mého vztahu s Andreou, není to o cudnosti ale s tématem to souvisí.

Konečně je to tady, vyrážíme na lyžařský výcvik a školní starosti ustupují do pozadí. S kamarádem Marcelem probíráme naše oblíbené sci-fi témata a jedeme v autobuse směr Krkonoše. Cesta rychle utíkala jenže přišli horské zatáčky, mě se neudělalo dobře a tak když jsme dorazili na horskou chatu, hledal jsem napřed WC místo toho, abych čekal na rozdělení pokojů. Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že vedoucí rozdala klíčky podle abecedy ale tím, že jsem přišel poslední, vyšel na mě Jarda Z. Kluk, kterého jsem zrovna moc nemusel, takovej frajírek, ale co mě na něm aktuálně vadilo nejvíc bylo, že chodil s Andreou, kterou jsem už od prváku nešťastně miloval. A aby to nestačilo, jsme v tříůžkovém pokoji sami dva.

Na pokoji jsme spolu prohodili pár vět a šlo se na oběd a potom rozřazovací lyžování, kdo bude v lepší skupině a kdo v horší. Před večeří jsme ale měli osobní volno a samozřejmě do našeho pokoje nakráčela Andrea za svým přítelem. Její krásná postava se jasně rýsovala i v volné teplákové soupravě a zvlášť její nádherný zadeček. Jarda ji začal valit nějaké klíny do hlavy a já neměl náladu se na to dívat a poslouchat to, tak jsem šel do jiného pokoje za kamarády. Jediné, z čeho jsem měl radost, že přes den si více užiju Andreu já, jelikož jsme na rozdíl od Jardy byly ve stejné lyžařské skupině. Hned druhý den jsem toho samozřejmě využil a kdykoliv byla možnost, tak jsem s Andreu prohodil pár slov a nebo jí nějak pomohl. Vždy jsme se kamarádili a tak to nebylo nic zvláštního. Hlavně třetí den se vyvedl, jelikož jsme jeli na běžkách a Andrea mě ráno požádala abych jí pomohl namazat lyže. Celý den jsme se dobře bavili a smáli. Někdy během odpoledne byla nějaká pauza a zase jsme seděli vedle sebe a něco jsme povídali, když Andrea najednou prohlásila “Ty jsi stejně nejlepší kamarád, nemysli si, vím, že jsi chtěl být něco víc ale já jsem ráda, že se kamarádíme a nekazíme to ničím jiným”. Kdo to zažil, tak asi ví, že pro nešťastně zamilovaného je to něco jako vzít nůž a nejen s ním bodnout do srdce ale ještě s ním otáčet. Jenže místo toho, abych odešel, nebo na to řekl něco inteligentního, odpověděl jsem jí něco ve smyslu “I já jsem rád tvůj kamarád a rád Ti s čímkoliv pomohu a hlavně chci aby jsi byla šťastná”. Nastalo ticho, při kterém jsem přemýšlel, co mám dál říct, čím si ji naklonit nebo potěšit. A vůbec nevím, proč mě to napadlo ale řekl jsem jí “Chceš abych zařídil, že budeš večer sama s Jardou?” Podívala se na mě říká “A to by Ti vážně nevadilo?”. “Samozřejmě že ne” odpovídám, “když Ti to udělá radost”.

Po večerce jsem zmizel z pokoje a dohodnul se s Marcelem, že přijdu k nim na pokoj, kde ale byly všechny postele obsazené. Hráli jsme karty kecali a popíjeli a já myslel na to, co se asi děje v pokoji, kde normálně spím. Postupně jsme usnuli, já s nějakou knížkou pod hlavou na zemi. Když jsem se probudil, bylo už hodně pozdě v noci a já si řekl, že bych se měl asi vrátit do svého pokoje. Dohoda totiž byla taková, že nejpozději po jedné hodině v noci Andrea odejde do svého pokoje. Na hodinky jsem neviděl ale usoudil jsem, že už je určitě hodně pozdě a tak jsem šel. Na chodbě bylo naštěstí trochu světla z nouzového osvětlení a tak jsem se vydal ke svému pokoji. Jenže v tu chvíli mě to došlo, že klíč od pokoje jsem nechal ve svém dočasném azylu. Co teď. Klepat zpátky jsem se bál, jelikož kdyby šel někdo z vedoucích, těžko bych vysvětloval, proč klepu na jiné dveře. Klepal jsem tedy na Jardu, jenže jak jsem věděl z předchozích nocí, ten spal se sluchátky na uších a tak jsem se nedoklepal. Čekal jsem tedy na studené chodbě nevěděl co dělat. Nevím za jak dlouho mě probudil jeden náš vedoucí, proč spím venku. Naštěstí jsem měl dobrou výmluvu, že jsem šel na záchod a zapomněl si klíč.

Druhý den jsem byl rozlámaný a nevyspalý nicméně jsem se Andrey při cestě zavěšení na kotvě zeptal, zda bylo všechno fajn. Odpověděla něco ve smyslu “Bylo to hezký ale víc Ti do toho nic není. Ale od Jardy jsem slyšela, že jsi spal na chodbě.”. Potvrdil jsem jí to a vysvětlil, jak se to stalo. “Tak to je mi líto, že jsi takhle trpěl.” Zbytek dne jsme se jí vyhýbal. Druhý den ráno hned u snídaně jsem se jí ale vyhnout nedokázal a vesele mě pozdravila. Odpověděl jsem a ona zeptala “Ty se mi vyhýbáš?”. “Ne ne, nic takového odpovídám”. “Tak to je dobře, já se už lekla, že se něco stalo. Pokud by Ti to nevadilo, tak by jsi mohl dneska večer zase mohl být chvilku jinde, zítra jedeme zpátky, tak by to bylo fajn”. Trochu jsem na ni vykulil oči ale řekl jsem, že dobře. Večer jsem tedy zmizel a tentokrát se mi povedlo neusnout ani nezapomenout klíč. Když jsem se ale vracel do pokoje, slyšel jsem, že tam Andrea ještě je.Ty zvuky sexu byly sice hodně tlumené, ale nezaměnitelné. Jako blbec jsem tedy stále přede dveřmi a věděl, že moje tajná láska má sex s někým jiným. Rozhodně bych neřekl, že v té době mě to vzrušovalo, spíš jsem měl vztek sám na sebe, proč to dělám. Odešel jsem na záchod a čekal, až uslyším, že Andrea odešla. Po nějaké době jsem slyšel, že se otevírají dveře a tak jsem se šel podívat. Andrea zrovna odcházela, Jardovi dávala pusu a o jí ještě hladil prso. Pěkně mi z toho stál a tak jsem se rozhodl, že si ho ještě na záchodě vyhoním a pak jsem šel spát.
Druhý den jsem potkal Andreu u autobusu a hned se mě ptala, “Tak doufám, že jsi zase nezapoměl klíč”. Odpověděl jsem, že ne. “Tak to je dobře, že jsi nemusel trpět na chodbě”. A v tu chvíli jsem jí řekl tu větu, která v podstatě odstartovala následující události a vedla až k příběhu, který jsem vám začal vyprávět. Ta věta zněla “Když já Tě pořád miluji a proto mi pro Tebe nevadí trpět”

V pátek jela Andrea k rodičům a já našel po návratu z práce seznam věcí, které mám za víkend udělat a kdy ji mám vyzvednout u autobusu. Nepamatuji si přesně co bylo v seznamu ale určitě tam bylo nějaké praní a žehlení. A rozhodně bylo potřeba abych začal plnit úkoly již v sobotu dopoledne, abych vše do neděle stihl udělat. Jenže v pátek večer se stalo něco, co se stát nemělo. Prohrabával jsem věci ve svém pokoji a narazil na CD, na kterém jsem měl vypálené nějaké porno. Nadrženost byla po tolika dnech bez honění velká, takže jsem si nejen porno pustil a samozřejmě jsem si ho vyhonil. A to stejné jsem udělal i v sobotu ráno. Do plnění povinností se mě tím pádem nechtělo, a tak jsem hrál nějaké hry na PC a poflakoval jsem se doma. Odpoledne jsem šel tuším někam s kamarádem a vrátil jsem se až pozdě v noci. V neděli jsem se probudil dost pozdě a začal jsem zase přemýšlet proč vlastně ze sebe dělám blbce a Andree takhle poslušně sloužím. Naštěstí se mi to rozleželo v hlavě a začal jsem konečně plnit úkoly. Jenže jsem to samozřejmě nemohl stihnout. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo, takže když se vrátila Andrea v neděli k večeru do bytu, nebyl jsem hotov. “Jak to, že nejsi hotov s prací?” ozvalo se mi za zády až jsem se leknul. “Omlouvám se, měl jsem i další práci” odpovídal jsem. “A zapomněl jsi u toho i na pozdrav!” řekla důrazně Andrea a ukazovala na nastavenou nohu. Hned jsem kleknul a tu nádhernou nohu jsem políbil. Jen co jsem dokončil pozdrav, kontrolovala, co jsem stihl a co ne. “Ukaž mi, jak rychle se se ti postaví” byl další příkaz. Bohužel se mi postavil tak napůl a než jsem si stihl rukou pomoct tak jsem slyšel “Tak už je mi jasné, co bylo té spoustu jiné práce. Ty sis ho honil bez dovolení, mám pravdu? ” chtěl jsem protestovat ale ani nečekala na odpověď. “Myslela jsem, že máme nějakou dohodu a ty ji jsi ji porušil. Chtěla jsem ti dnes možná dovolit vyhonění místo toho nejsi hotov s prací a ještě jsi nedodržel tak zásadní část naší dohody.” konstatovala skoro smutně. “Ale uznávám, že je to i moje chyba. Za celou dobu jsem tě asi dostatečně nemotivovala. Ukaž mi zápisník s tresty.” Ano, ten zápisník, který jsem si měl pořídit po prvním a zatím posledním výprasku, co jsem od ní dostal. A já ho opravdu pořídil ale nic jsem do něj nezapsal. “Já ho mám ale zatím je přeci prázdný.” odpovídám. “Jak prázdný?” divila se Andrea. “Jen za minulý týden si vybavuji, že jsi špatně přichystal večeři, pravidelně zapomínáš na pozdrav a podobně. To vše si máš hned psát!”. Ona nekřičela, jen mluvila důrazně. “Svlékni se do naha a přijď za mnou do kuchyně.” Otočila se a odešla. Přemýšlel jsem, zda to mám udělat ale tak nějak automaticky jsem se svlékl a odešel do kuchyně. Kupodivu tam ještě nebyla ale za chvilku se objevila v domácím triku a krátkých domácích kalhotech ale i tak byla nádherná. “Čekala jsem, že tu budeš klečet, místo toho postávání.” řekla uštěpačně a byla to zároveň i narážka na můj částečně stojící penis. Rychle jsem si kleknul. Andrea mi ale nevěnovala pozornost a něco hledala ve skříni, což jsem moc nechápal. Nakonec dala před jídelní stůl plech na pečení a na něj vysypala rýži. “Hrách jsem nenašla, tak budeš klečet na rýži” oznámila. “Přines si zápisník a v kleče si tady vzpomeneš na všechny prohřešky a napíšeš je do zápisníku. A zítra nezapomeň koupit hrách nebo fazole. Můžeš si vybrat, na čem se ti bude lépe klečet.” dodala trochu posměšně. Pomalu jsem začal psát do zápisníku a přemítal, co tam mám napsat. Kolena mě začali tlačit ale nebylo to nijak hrozné, spíše to čekání začalo být dost nepříjemné. Po nějaké chvíli se Andrea objevila s pravítkem v ruce. “Tak co jsi napsal?” prohlížela si notýsek. “No vidím, že jsi vynechal například to, že mi zapomínáš políbit nohu vždy po mém příchodu a podobně. Nicméně i tak je těch prohřešku požehnaně, nemyslíš?” dívala se na mě Andrea z mírně rozkročeného postoje a plácala pravítkem do dlaně. “Ano”. přitakal jsem. “Dívej se mi do očí” napomenula mě Andrea. “A jak se ti klečí?” aniž by čekala odpověď sedla si na židli a povídá “S tou rákoskou mi to moc nešlo ale je vidět, že bez výprasku to asi nepůjde. Pojď se mi přehnout přes koleno”. Vstal jsem, oddělal z kolen přilepenou rýži a přehnul se Andree přes nohy. Poplácala mě lehce rukou po zadku a pak začala plácat pravítkem. Nebylo to nic bolestivého, taková jemná štípavá bolest mě zároveň s pozicí na jejích stehnech začala vzrušovat. Trochu jsem sebou šil ale spíše abych se  upravil pozici pomalu se topořícího penisu než kvůli bolesti. Andrea po nějaké chvilce přestala a naznačila, že se mám zvednout. Chtěl jsem se postavit ale ona mě zarazila. “Tak to by jsme měli vyřešeno, že mě zapomínáš pozdravit polibkem nohy”. “Zůstaň klečet, myslím, že na další prohřešky bude lepší vařečka.” konstatovala a šla pro ni do šuplíku. Sedla si zpátky ale při sedání se dotkla mého penisu, ze kterého vytékalo trochu preejakulátu. “Tak tobě se to libí,” začala se smát “tak pojď, jdeme pokračovat”. znovu mě přehnula přes kolena ale tentokrát si mě nastavila tak, aby měla penis mezi stehny. Zatímco výprask pravítkem byl úplně potichu, s vařečkou začala jinak. Dostal jsem na každou půlku jednu ránu a začala povídat. “Není lepší si ho honit přede mnou?” zeptala se. “Ano je” špitnul jsem. “Nahlas!” řekla důrazněji a doprovodila to ranou na zadek. “Ano je, Andreo”. Další série ran a dotaz “Myslel jsi u toho na mě?” Zaváhal jsem. “Ano” odpověděl jsem nejistě. “Na koho jsi myslel?” a přistáli na mém zadku další rány. Jenže místo toho abych měl šanci odpovědět zazvonil domovní zvonek. Myslím, že jsme sebou oba trhli ale já určitě. Přemýšlel jsem co teď, zvednul jsem se a Andrea mi povídá “Vydrž tady, jdu zjisti, kdo to je”. Naštěstí nebyl nikdo za dveřmi ale Andreina spolužačka dole před vchodem. “Máš štěstí, jde za mnou spolužačka, běž se obléknout. Zítra přijde Petr, takže příprava jako vždy a nezapomeň jít do fitka. Ale v úterý si nic neplánuj, večer si musíme promluvit.” Sotva jsem zmizel do svého pokoje už otevírala Andrea kamarádce. Už jsem se začal oblékat když slyším hluk z kuchyně. Rychle jsem se dooblékl a šel do kuchyně. Zjistil jsem, že Andrei spolužačka přehlédla plech s rýží na podlaze a kopla do něj. Rýže se samozřejmě rozletěla všude po kuchyni. “Ahoj Petře, já jsem Denisa” a podává mi ruku a naklání se k pozdravu. “Ahoj” reaguji asi trochu zmateně, opětuji pozdravení polibkem na tvář a dokončuji představení “Milan”. Denisa se zarazila a trochu tázavě se podívala na Andreu. “Milan je můj kamarád, u kterého bydlím když mě vyhodili z kolejí, Petr je můj přítel ale nebydlíme spolu”. “Aha, tak to se omlouvám, že jsem začala hned tykat” říká Denisa. “Hned to uklidím a ještě jednou se omlouvám” pokračovala Denisa. “Ne ne, já to uklidím” říkám. “Ale proč vůbec máte plech s rýží na zemi?” ptá se Denisa. Podíval jsem se trochu tázavě na Andreu ale ta suverénně bez známky zaváhání říká “To jsou ty Milanovy kulinářské pokusy viď?” a odchází z kuchyně. Dívám se za nimi a rychle si prohlížím Denisu. V obličeji je hezká ale ne tak jako Andrea, a taky je o dost menší než Andrea, na kluka ostříhané tmavé vlasy, laclové kalhoty mi moc nedovolují posoudit její postavu ale zdála se mi spíše na takový klučičí typ. Zkuste si ji zapamatovat, jelikož později do mého života zasáhla více, než bych v tu chvíli tenkrát čekal.

Děkuji za ohlasy, bohužel jsem teď nebyl čas na nějaké větší psaní tak aspoň kousek.

Andrea se vrátila druhý den až pozdě odpoledne. V té době nebyly mobily, takže jsem jí nemohl jen tak napsat, a zeptat se, kdy se vrátí. Problém byl ale v tom, že jsem odešel a nebyl jsem doma když ona přišla. To jsem se dozvěděl až večer, když jsem se vrátil. Dostal jsem slovně vynadáno a přibylo další pravidlo. Pokud nejsem v práci, tak jí musím oznámit kam jdu a kdy se vrátím. Trochu jsem protestoval ale nebylo mě to nic platné. Co ale následovalo, mě vyrazilo dech. "Zítra večer za mnou přijde Petr. Nechci aby jsi tu zavazel. Uklidíš mi pokoj, připravíš večeři a nejpozději v 7 budeš pryč z bytu a nevrátíš se před půlnocí". Koukal jsem na ni beze slova. A aby toho nebylo málo tak mě dala seznam literatury, kterou mám vyhledat a přinést z knihovny. To nebylo nic nového, to jsem pro ni dělal běžně už na střední škole. Ale teď to prostě bylo něco jiného. Šla se učit a už jsme se ten večer moc nebavili.
Druhý den jsme se ráno už neviděli (já vstával dříve než ona) po práci jsem tedy šel udělat co mi přikázala. Uklidil jsem pokoj, připravil něco jako obložený talíř a opustil jsem tedy byt.  Myšlenky na to, že nádherná Andra má sex s někým jiným mě úplně fyzicky bolel. A ještě u mě doma. Šel jsem do kina a vůbec jsem nevnímal co to bylo. Pak jsem se jen tak poflakoval po městě bez užitku. Když jsem se vrátil, myslel jsem, že půjdu rovnou spát, ráno jsem měl brzo vstávat jako vždy. Místo toho jsem ale potkal Andreu jen v županu v kuchyni. Nevěděl jsem co mám říct a tak jsem jen pozdravil a šel směrem k sobě do pokoje. Ale to mi neprošlo, zavolala mě zpátky a začala mě hubovat,nekřičela, naopak, svým milým hlasem mluvila velmi klidně. “Tvá příprava nebyla vůbec podle mých představ. Večeři jsi sice nachystal ale esteticky nebyla nic moc. Další věc, proč tady nemáme žádné svíčky? Něco romantického? Tohle vylepši. Petrovi jsi nachystal do koupelny ručník. To na všechno musím myslet já? A další věc, kdyby přišel Petr bez kondomů, tak tady žádné nejsou, takže je koukej pořídit. ” Jen jsem mlčel a koukal. Tak já mám chystat romantické večeře a kupovat kondomy pro ně Andreu a ona je bude používat s někým jiným? Směs pocitů a myšlenek byla hrozná. Chystal jsem se spát, když mě Andra zavolala do svého pokoje. “A na něco jsi zapomněl, neoznámil jsi mě, kam odcházíš. Kde jsi teda byl?”. Chtěl jsem něco odseknout ale místo toho jsem uviděl na zemi použité kondomy a ztratil jsem řeč. Andrea si toho všimla a posměšně mi pravila “to jsi nikdy neviděl kondom nebo co? Můžeš je uklidit. Ale na něco jsem se ptala”.  Jako ve snu jsem odpověděl “Byl jsem v kině a pak jsem se procházel”. “Tak to se mi vůbec nelíbí, budeš chodit do posilovny. Žádné mrhání času v kině.”. Nějak automaticky jsem to odsouhlasil, sebral kondomy ze země,  popřál jsem Andree dobrou noc a odešel. Moc jsem toho nenaspal, honili mě myšlenky na to všechno, co se odehrává.

Přátelé, vím že vám dlužím pokračování, má to ale háček. Andrea si přečetla mé vyprávění a tvrdí, že ji popisuji jako mrchu a zlatokopku, přeskakuji důležité momenty a obecně má výhrady k mému pohledu na věc. Přemýšlím co s tím, zda mám začít znovu a nebo pokračovat jen zkusit být lepším vypravěčem. Poprosil jsem Andreu, zda by napsala svoji verzi. Neřekla ne ale zatím ji nenapsala.
Ještě na vysvětlenou, Andrea žije momentálně v daleké zemi a já v Čechách. Přesto se stále přátelíme a když je příležitost i setkáváme.
Jakého názoru jste Vy? Mám pokračovat a nebo začít lépe znovu ?

Děkuji za podporu a budu tedy pokračovat ...

Koukal jsem na Andreu a nevěděl co udělat. Na jednu stranu jsem se styděl ale to pomyšlení na to, jak si to před ní dělám, mě vzrušovalo. Nebyl jsem schopen slova, zato Andrea pokračovala "Tak na co čekáš, chci vidět, jak moc se ti líbím, jak ti stojí a jak si to děláš, když na mě myslíš!".
Já: Když to udělám, tak se bojím aby náš vztah nezačal být divný, aby jsi se neodstěhovala a tak.
A: a co může být na našem vztahu divnější, než je to teď? Bydlím u tebe ale nic s tebou nemám a přitom mě živíš, pereš a uklízíš...
Já: dělám to pro Tebe rád, víš, že se snažím splnit, vše co si přeješ
A: no a teď si přeju, abys ho tady přede mnou vyhonil
Rozkazovala Andrea a já ji takhle před tím nikdy neslyšel mluvit drsně. Váhavě jsem tedy sundal kalhoty a začal si ho honit. Jenže nevím, zda to bylo stresem, studem nebo tím, že jsem si jej honil ten den již dříve, ale nechtěl se mi postavit. A Andrea se mi začala smát "tak tímhle bys mě stejně neuspokojil, vždyť ti pořádně nestojí". Samozřejmě jsem se styděl a snažil se, aby se mi aspoň trochu postavil, což se nakonec povedlo. Ale Andrea dál tlačila na pilu "tak povídej, co si představuješ, když si ho honíš. Představuješ si moje tělo? Jak mě to děláš, nebo že ti ho kouřím?". A já nevěřil vlastním uším, nikdy mě nenapadlo, že od ní uslyším taková slova. Když se mi povedlo vystříknout tak povídá "Představoval jsi si, jak mě vystříkneš do pusy?". "Ano", špitnul jsem. "No tak ochutnej, co bys mě stříkal do pusy" říká mě výsměšně Andrea, "slízej to svoje sperma, a všechno!". Nestačil jsem se divit, kde se to v ní bere. Poslušně jsem slízal svoje sperma a ona se pořád smála. A věřte mi, že ten smích zněl velmi pohrdavě. Klečel jsem před ní jako idiot a koukal jsem na ni a ona nade mnou stále v celé své kráse. Nádherná, blond, vysoká, dlouhé a krásně tvarované nohy, štíhlý pas a nádherné pevné dvojky prsa a hlavně její obličej anděla.
Nevím jak dlouho jsem tam před ní klečel a ani se nepomatuji, co vše mi říkala ale zadání bylo jasné: "Nikdy si ho nehoň, pokud ti to nedovolím a budeš si ho vždy honit přede mnou!". "Dobře" odevzdaně souhlasím. "A příště to bude nejdříve za týden!" prohlásila Andrea a odcházejíc do svého pokoje a dodala, "mám hlad, udělej mi něco k večeři". A já se kochal pohledem na její nádherný zadeček.

Tak takhle to vše začalo a vývoj byl docela dramatický. Pokud vás to ještě baví, mohu pokračovat...