1

Téma: Cudnost v 90. letech minulého stolení

To, co zde budu popisovat se stalo již velmi dávno, konkrétně v letech 1996 až 1999. V té době nebyla ještě žádná velká inspirace na internetu, o pásu cudnosti jsem v té době ani neslyšel. Jedná se o skutečný příběh nikoliv o něco smyšleného. Pokud vás nezaujme nebo se vám bude zdát, že to sem úplně nepatří, klidně to smažu. Rozhovory, které do příběhu vložím, nejsou smyšlené, ale samozřejmě si je nepamatuji slovo od slova, nicméně budou vystihovat, co se odehrálo.

Ukončil jsem v té době na střední školu uměleckého směru a nebyl jsem zrovna nejkrásnější. Postava sice ucházela, ale obličej se nechtěl zbavit pubertálních problémů. Na vysokou uměleckou školu jsem se nedostal a tak jsem nastoupil do své první práce. Nečekaně se mi díky té práci povedlo získat třípokojový byt s rozumným nájmem a já se mohl odstěhovat od rodičů. V té době jsem byl zamilovaný do bývalé spolužačky ze střední školy, která se jmenovala Andrea a pokračovala ve studiu na střední škole. Problém byl v tom, že ona byla krásná a o mě měla zájem jen když jsem jí s něčím mohl pomoci anebo když jsem jí někam pozval a to potom zaplatil. Když jsem na ní něco zkusil, tak mě v lepším případě odstrčila a v horším dala facku. Ale i tak jsem byl vždy rád za její přítomnost. Jednoho dne mě překvapila, když večer zazvonila u mě v bytě. Zrovna jsem se snažil odstranit staré tapety v jednom z pokojů abych tam mohl následně vymalovat a podle toho jsem byl oblečen a samozřejmě nebylo zrovna uklizeno. Divil jsem se, proč přišla, jelikož to se nikdy nestávalo, vždy jsem vyhledával spíše já ji. Dozvěděl jsem se, že má problém s vysokoškolskou kolejí, že porušila nějaká pravidla a musí se odstěhovat. Ve své zamilovanosti jsem jí samozřejmě hned nabízel, že může bydlet u mě a k mému příjemnému překvapení s tím v podstatě hned souhlasila. Moje srdce zaplesalo a hned jsem si začal představovat, jak se se do mě zamiluje, když se o ni budu starat.
Nastěhovala se během týdne, já za půjčené peníze jí zařídil pokoj a těšil se, jak všechno bude super. Hned od začátku jsem se o ni snažil starat, učil jsem se vařit podle kuchařek, radil se s mámou jak mám prát a žehlit a pořád jsem se snažil aby měla veškeré pohodlí, které jsem si mohl v té době dovolit. Ráno jsem jí chystal snídani, čistil jí boty a podobně. Abych něco nepokazil, tak jsem se tvářil, že všechno dělám jako kamarád a ona nic za to neočekávám. Nesnažil jsem se jí ani dotknout nebo podobně. Asi po dvou měsících jsem přišel domů a slyšel nezaměnitelné zvuky sexu z jejího pokoje. Samozřejmě jsem hned začal žárlit ale šel jsem do svého pokoje a čekal. Přemýšlel jsem, jak se mám zachovat a rozhodl se, že budu dělat jakoby nic. Slyšel jsem, že skončili  a já šel do kuchyně se napít když jsme se potkali všichni tři v chodbě. Nastalo trapné ticho, které Andrea přerušila konstatováním, že to je její přítel a že je na odchodu domů. S Petrem, tak se jmenoval, jsme se tedy akorát pozdravili. Když jsme zůstali v bytě sami, tak mě Andrea za mnou přišla a začala rozhovor:
A: Doufám, že Ti nevadí, že mám přítele.
Já: Ne nevadí
A: To jsem ráda, mě totiž vyhovuje, jaký máme vztah mezi sebou. Líbí se mi, jak se o mě staráš ale doufám, že chápeš, že s tebou chodit nemohu. Nejsi hezký a já jsem přeci krásná, sám to říkáš.
Já: ano, máš pravdu Andreo a jsem moc rád, že tě mohu vídat a že se mnou bydlíš. 
A: tak to jsem ráda, že si rozumíme. Ale ty mě miluješ že ?
Já: ano miluji tě, ale jak říkáš, nejsem dostatečně hezký.
A: já to dobře vím, že mě miluješ a taky je mi jasné, že když si ho honíš, tak si mě představuješ, je to tak?
V tu chvíli jsem na ni trochu šokovaně koukal, jelikož jsem nečekal od ní takovou větu. Sklonil jsem hlavu a nevěděl co říct.
A: no tak se mi podívej do očí a řekni jak to je, nemysli si, že to přes stěnu neslyším.
Já: ano, máš pravdu
A: takže aby bylo jasno, ruší mě to a už to nedělej. Ale abych věděla jak moc mě miluješ a toužíš po mě, tak si to můžeš udělat tady přede mnou.
……..
Pokud Vás zajímá, jak to všechno bylo dál a jak ty tři roky, co u mě Andrea bydlela proběhly, napište mi komentáře.

2

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Díky za tvůj příběh. Pokračování by mě osobně velice zajímalo, ten závěr od Andrey prozrazuje, že by to mohlo být zajímavé. Tu dobu pamatuju jenom jako malé dítě, ale vím, že dát svým případným úchylkám tehdy volný průběh bylo komplikované až nemožné. Takže bych tě poprosil o pokračování, jak to bylo s vámi dál. Díky.

3

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Podporuju svého šerifa, tedy administrátora.
Pokračuj, prosím.

4

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

za mě také pokračovaní.

5

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Děkuji za podporu a budu tedy pokračovat ...

Koukal jsem na Andreu a nevěděl co udělat. Na jednu stranu jsem se styděl ale to pomyšlení na to, jak si to před ní dělám, mě vzrušovalo. Nebyl jsem schopen slova, zato Andrea pokračovala "Tak na co čekáš, chci vidět, jak moc se ti líbím, jak ti stojí a jak si to děláš, když na mě myslíš!".
Já: Když to udělám, tak se bojím aby náš vztah nezačal být divný, aby jsi se neodstěhovala a tak.
A: a co může být na našem vztahu divnější, než je to teď? Bydlím u tebe ale nic s tebou nemám a přitom mě živíš, pereš a uklízíš...
Já: dělám to pro Tebe rád, víš, že se snažím splnit, vše co si přeješ
A: no a teď si přeju, abys ho tady přede mnou vyhonil
Rozkazovala Andrea a já ji takhle před tím nikdy neslyšel mluvit drsně. Váhavě jsem tedy sundal kalhoty a začal si ho honit. Jenže nevím, zda to bylo stresem, studem nebo tím, že jsem si jej honil ten den již dříve, ale nechtěl se mi postavit. A Andrea se mi začala smát "tak tímhle bys mě stejně neuspokojil, vždyť ti pořádně nestojí". Samozřejmě jsem se styděl a snažil se, aby se mi aspoň trochu postavil, což se nakonec povedlo. Ale Andrea dál tlačila na pilu "tak povídej, co si představuješ, když si ho honíš. Představuješ si moje tělo? Jak mě to děláš, nebo že ti ho kouřím?". A já nevěřil vlastním uším, nikdy mě nenapadlo, že od ní uslyším taková slova. Když se mi povedlo vystříknout tak povídá "Představoval jsi si, jak mě vystříkneš do pusy?". "Ano", špitnul jsem. "No tak ochutnej, co bys mě stříkal do pusy" říká mě výsměšně Andrea, "slízej to svoje sperma, a všechno!". Nestačil jsem se divit, kde se to v ní bere. Poslušně jsem slízal svoje sperma a ona se pořád smála. A věřte mi, že ten smích zněl velmi pohrdavě. Klečel jsem před ní jako idiot a koukal jsem na ni a ona nade mnou stále v celé své kráse. Nádherná, blond, vysoká, dlouhé a krásně tvarované nohy, štíhlý pas a nádherné pevné dvojky prsa a hlavně její obličej anděla.
Nevím jak dlouho jsem tam před ní klečel a ani se nepomatuji, co vše mi říkala ale zadání bylo jasné: "Nikdy si ho nehoň, pokud ti to nedovolím a budeš si ho vždy honit přede mnou!". "Dobře" odevzdaně souhlasím. "A příště to bude nejdříve za týden!" prohlásila Andrea a odcházejíc do svého pokoje a dodala, "mám hlad, udělej mi něco k večeři". A já se kochal pohledem na její nádherný zadeček.

Tak takhle to vše začalo a vývoj byl docela dramatický. Pokud vás to ještě baví, mohu pokračovat...

6

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Myslím, že jsi prožíval to, počem mnozí muži zde tajně touží ve svých představách. A jak naznačuješ, má to patrně i stinné stránky. Píšeš to čtivě, tak budu rád, když budeš pokračovat, i za cenu toho, že se opopisovaná realita rozejde s tím vysněným ideálem. Ale vnímám to tak, že Tvůj příběh nepsal Hollywood, ale život..

7

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Rozhodně jsem taky za pokračování, to, že se jedná o reálný příběh tomu dodává neuvěřitelný naboj.

8

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Zaujímavé pokračuj dalej som zvedavý ako to bude pokračovať ďalej

9

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Za mne určitě pokračuj. Reálný příběh je jednoznačně velké zpestření.

10

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Pokračuj prosím....

11

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Moc pěkné a napínavé. Jen tak dál.

12

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Zaujímavý príbeh, pokračuj v ňom! Osobne mám rada, keď muž si musí rozopnuť poklopec, a ukázať svoju hru...

13

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Pokračuj je to život.

14

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Sme zvedaví

15

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Jako v mrákotách jsem jí tehdy nachystal něco k večeři a zbaběle zdrhnul z bytu pryč projít se a uspořádat myšlenky. Na jednu stranu se mi líbilo, jak se ke mě chovala a na druhou stranu jsem se ve mě ozvala jakási ješitnost. Já pro ni dělám tolik a ona mě bude zakazovat si ho honit? A jak je možné, že o tom věděla? Pozorovala mě snad? Nebo věděla, že jsem ji tajně pozoroval ve sprše? Takových myšlenek bylo spousta. Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu domů. Bylo už hodně po půlnoci a myslel jsem si, že Andrea již dávno spí a že ji nepotkám. Když jsem vešel do bytu, byla všude tma a já si oddech že spí. Ale místo toho jsem našel na stole v kuchyni klíče a u nich dopis. (opět budu přesné znění parafrázovat, ale smysl byl stejný).

Ahoj,
asi jsem tě trochu překvapila, co všechno o tobě vím a možná tě mrzí, jak jsem se k tobě zachovala. Přesto mi něco říká, že mě budeš rád sloužit a pečovat o mě. Pokud se pletu, klíče si nech a jen mi dej vědět, kdy si mohu odnést věci. Pokud se ale nepletu, přineseš mi klíče v neděli k autobusu, až přijedu od rodičů do Prahy.
Andrea

Pamatuji si, že byl tenkrát čtvrtek a já měl tedy v podstatě tři dny na rozmýšlení. Vím, že jsem několikrát přehodnotil, zda se jí podřídím nebo ne. V sobotu večer ale ve mě zvítězilo ego a rozhodnut, že na Andreu jednou pro vždy zapomenu a najdu si normální vztah, šel jsem jí balit věci. Vzal jsem krabici a začal do ní dávat její věci a najednou jsem uviděl žlutou knihu s erotickou fotografií na přebalu a s nápisem "Venuše v kožichu". Zaujala mě a tak jsem ji zvědavě otevřel a hned na mě vypadl lístek s vzkazem, který byl evidentně určen mě.

Ty šmíráku jeden, proč mě lezeš do mých věcí? Tak si koukej tuhle knížku přečíst!

Samozřejmě jsem tušil o čem ta knížka je, nicméně jsem ji začal číst ba doslova hltat. Říkal jsem si, kam až chce asi Andrea zajít? Jak moc je perverzní? Já ji vždycky považoval za čistého andílka a ona je možná úchylná. A samozřejmě jsem si u té knížky i honil.
V neděli ráno jsem měl v hlavě naprostý zmatek. Nevěděl jsem co dělat. Nevěděl jsem to ani odpoledne a jak se blížil její příjezd, byl jsem pořád zmatenější. Nakonec jsem se rozhodl, že ji chci a že tak krásnou dívku již nikdy nepotkám a nemohu si přeci toto nechat ujít. Vzal jsem klíče a jel na nádraží. Jenže jsem samozřejmě vyrazil už pozdě. Když jsem dorazil, viděl jsem, že její autobus už dorazil a ona je již pryč. Napadlo mě, že ji zkusím doběhnout do metra, ale samozřejmě jsem měl smůlu. Přemýšlel jsem, kam mohla jet, a napadlo mě, že ke kamarádce na koleje. Kupodivu jsem se nepletl, a dokonce jsem ji viděl, jak spolu zrovna vychází ven. Když mě uviděla, zarazila se na chvilku ale na místo odpovědi na pozdrav říká: "Měl jsi mě čekat u autobusu takže nevím co děláš tady!". "Přišel jsem Ti jen přinést klíče" říkám a podávám jí je. "Já ale mám teď program s kamarádkou, tak jestli chceš, počkej tady na mě!" a obě odcházeli. Kochal jsem se pohledem na obě, obě krásné, krátké sukénky, dlouhé vlasy. Opravdu nádhera. A tak jsem čekal, hodinu, dvě, už jsem si říkal, zda jsem je nepropásl, nepřehlédl, když jsem je v dálce zahlédl. Obě vysmáté a evidentně v dobré náladě. Opět místo jakéhokoliv pozdravu mě Andrea říká "Tak přinesl jsi klíče ale pozdě". "Omlouvám se, nestihl jsem to". "To mě vůbec nezajímá!“ křikla na mě Andrea ale klíče si vzala. "Dnes budu spát u tady u kamarádky, odnes mi tašku, promluvíme si zítra večer.". Přinesla mi tašku na vrátnici a ani se na mě nepodívala. Přesto se mi zdálo, že se trochu usmívá.

Druhý den večer jsem čekal, připravil jsem večeři ale, protože jsem nevěděl, v kolik vlastně Andrea přijde, čekal jsem raději od pěti hodin. Klíče v zámku zarachotili až kolem půl sedmé. Vešla Andrea a zdálo se mi, že je ještě krásnější, než jindy. Kleknul jsem před ni. "Tak jsi opravdu rozhodnut mě sloužit ?" ptala se. "Ano" rychle odpovídám. "A proč jsi mě tedy nečekal včera u autobusu?". "Moc se omlouvám, odpusť mi to prosím". "Odpustím, ale musím tě potrestat" řekla Andrea a v tu chvíli jsem viděl na její tváři úsměv a jiskru v očích. "Ano" odpověděl jsem a sklopil oči. "Vybalil jsi mě tašku a uklidil věci? " zeptala se Andrea. „Ano“ špitl jsem. „A našel jsi bambusové hůlky ke květinám?“ ptala se Andrea. Trochu jsem se divil, proč se mě na to ptá, ale raději jsem odpověděl „ano, nevěděl jsem co s nimi, tak jsem je opřel za dveře tvého pokoje“. „Tak se svlékni do naha a přines mi je“ a v tu chvíli mě to došlo. Ony to nebudou hůlky ke kytkám.
Klečel před Andreou a podávám jí hůlky, nebo možná již bych je mohl nazvat správně rákosky. „Takže dnes si vyřídíme to, že jsi mě přišel pozdě vyzvednout na autobus. O kolik minut jsi přišel pozdě?“.  „Asi o deset“ odpovídám. „Tak myslím, že deset ran pro začátek je ideální“ řekla Andrea. „Ohni se přes židli a začneme“. Tehdy jsem poprvé zkusil, co to je dostat výprask od milované Andrey. Na rovinu si to moc nepamatuji, ale vím, že to byl velmi vzrušující pocit a přitom velmi bolestivý. Vzhledem k tomu, že i pro Andreu, jak jsem se později dozvěděl, to bylo poprvé, tak se trefila i trochu nad zadek ale i na stehna. Když to bylo za mnou a já před ní zase klečel, posadila se, dala si nohu přes nohu a povídá „Toto si zapamatuj, jelikož to budeme provozovat často. Pořídíš si zápisník, do kterého budeš psát všechny své prohřešky a když budu mít náladu a chuť, budu tě podle něj trestat. Doufám, že jsi dodržel zákaz a nehonil jsi?!“ zeptala se Andrea. Zvažoval jsem, zda lhát a nebo ne. „Nehonil jsem“ odpověděl jsem ale v tu chvíli jsem dostal facku. „Nevěřím ti, nelži“. „Honil“, odpovídám znovu po pravdě, „honil jsem si jej při čtení tvé knížky“, rozhodl jsem se pro upřímnost. „Ale, ale, které knížky?“ začala se ptát. „Venuše v kožichu“, odpověděl jsem. „Aháá“ smála se mi Andrea „Takže za trest si ho nebudeš honit 14 dní ode dneška. A abych měla jistotu, že si ho opravdu nehoníš, tak kdykoliv řeknu, musí se ti okamžitě postavit do pěti sekund. Pokud to nestihneš, znamená to, že jsi honil a budeme termín prodlužovat. Je ti to jasné?“ povídala mi s úsměvem na tváři Andrea.

16

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Nádherné a vzrušující čtení. Těším se na pokračování.

17

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Hodně dobré, má to velmi zajímavý vývoj. Moc čekám na pokračování.

18

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Přátelé, vím že vám dlužím pokračování, má to ale háček. Andrea si přečetla mé vyprávění a tvrdí, že ji popisuji jako mrchu a zlatokopku, přeskakuji důležité momenty a obecně má výhrady k mému pohledu na věc. Přemýšlím co s tím, zda mám začít znovu a nebo pokračovat jen zkusit být lepším vypravěčem. Poprosil jsem Andreu, zda by napsala svoji verzi. Neřekla ne ale zatím ji nenapsala.
Ještě na vysvětlenou, Andrea žije momentálně v daleké zemi a já v Čechách. Přesto se stále přátelíme a když je příležitost i setkáváme.
Jakého názoru jste Vy? Mám pokračovat a nebo začít lépe znovu ?

19

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Za mne spíš pokračovat. Je jednoznačně legitimní její právo na korekci, když je to o ní. Ale možná by stálo za to, jí zkusit vysvětlit, že tohle tady nikdo nehodnotí. Tady jde o příběh z oblasti BDSM, který má své kouzlo právě v tomto a možná chování, které ona nehodnotí kladně, tady mnozí budou obdivovat.

20

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Dominance Andrei je úžasná a je Bohyní, po které by mnohý toužil. Za mne určitě pokračuj.

21

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Andrea je úžasná, v mladém věku věděla co chce, mnoho žen na to nepřijdou nikdy. Pokračuj, jak to bylo dál?

22

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Teď by byla škoda to utnout. Navíc, Andrea může být smyšlené jméno, s jejím jménem tady na Fóru a Tvým nickem zde si nelze nikoho personifikovat, takže využij svého práva namíchat Tvé vzpomínky s uměleckou fickcí. I když Ty patrně vnímáš ty dávné události jinak, Andrea taky jinak, ale to je přirozené pro všechny živorní situace.
Především ale nenech tento hluboký příběh zapadnout nedopsaný.

23

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Já bych k tomu chtěl jen dodat, že za mě absolutně čtivé a myslím, že z tvého pohledu i zcela pravdivé, aniž bych chtěl nějak zpochybnit to jak se k tomu vyjádřila Andrea. Jednak proto, že od té doby uplynulo už dost času a především proto, že každá žena inklinuje ráda k tomu vypadat co nejlépe před svým okolím a to v jakémkoliv slova smyslu, což je naprosto přirozené a pozitivní ale nás tady obecně zajímá asi více tvůj pohled na věc, když už to jsou tvoje vzpomínky a proto se přimlouvám abys pokračoval dál tak jas jsi začal a protože jsme takřka vrstevníci je to pro mne osobně obzvláště čtivé povídání... díky

24

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

V minulém vyprávění jste se dozvěděli, jak došlo k přerodu našeho vztahu, a snažil jsem se Vám popsat onen zlomový okamžik. V následujících dnech začalo vzájemné oťukávání, kam kdo z nás je ochoten až zajít a nastavování pravidel dalšího soužití začínalo nabírat konkrétnější podobu. Hned druhý den jsem si dle příkaz pořídil sešit pro zápisky a tresty (dodnes jej stále uchovávám jako poklad). I přes rázný nástup předešlého dne byla Andrea další dny opatrnější, nevím, zda to bylo vytížením ve škole anebo zvažovala, co dál. Rozhodně v pátek, když jsem se vrátil z práce, byla Andrea doma a evidentně na mě čekala. Pozdravil jsem ji ale místo odpovědi na pozdrav jsem dostal facku. Sice nebyla nijak silná a spíše jsem se lekl, jelikož jsem s něčím takovým nepočítal. „Takhle se zdraví?“ zeptala se mě. „Na kolena a políbit nohu. A zapamatuj si, že takhle mě budeš zdravit vždycky.“. Jen co jsem ji políbil nastavenou nožku a opravil svůj pozdrav povídá mě milým hlasem klidným hlasem s jemnou dávkou pohrdání „Dnes si tě zkontroluji, zda dodržuješ dohodnuté. Takže se svlékni a přijď za mnou do koupelny“. Odběhl jsem k sobě do pokoje se svléknout ale slipy jsem si nechal. Nebyl jsem si jist, zda myslela opravdu do naha a taky jsem se styděl. Jaké bylo ale překvapení, když jsem přišel do koupelny a viděl jsem, že se Andrea svléká. Zrovna si sundávala podprsenku a já samozřejmě sklouzl pohledem na její nádherná pevná ňadra. A hned jsem zase dostal facku. „Jestlipak víš, za co jsi dostal teď?“ ptá se mě. „Omlouvám se, asi za to, že se dívám na prsa?“.  A další facka. „Špatná odpověď“ povídá mi. „dívat se můžeš, ale řekla, jsem ať se svlékneš a máš slipy“. Jen co jsem si sundal slipy, konstatovala Andrea nepřehlédnutelné „No vidíš, jak ti stojí, takže by bylo škoda jej nevyužít“- Nevěděl jsem jako to myslí ale hned mě to došlo. Vzala ručník a pověsila mě ho na můj stojící ocas. „Natáhni ruce“ povídá a do rukou jsem dostal mýdlo a šampon. „Krásný stojánek“ konstatoval s úsměvem „A ne aby ti něco spadlo!“ Její významný pohled na ručník pověšeném na mém stojícím údu byl výmluvný. Tím, že jsem nehonil, byl jsem hodně nadržený a měl jsem před sebou nahou Andreu,  nebál jsem se, že by mě ocas klesnul a ručník spadl. Jenže Andrea se začala sprchovat ale zároveň se mě začala vyptávat na práci a věci běžného života, které zrovna moc vzrušující nejsou. A jelikož jsem jí musel odpovídat a nesoustředil jsem se jen na její nádherné tělo, ocas mi začal klesat a těžký ručník spadl. „Až se osprchuji, rovnou si přines rákosku. A zákaz honění ti prodlužuji o další týden. Navíc mě to velmi urazilo, že i když jsem před tebou nahá, dostatečně ti nestojí“. Poté, co se Andrea osprchovala, položil jsem mýdlo a šampon, podal jí ručník a šel pro rákosku. Nechtěl jsem se vystavit případnému dalšímu trestu. Již jsem se vracel s rákoskou do koupelny ale Andrea mě pohledem vytlačila ven a ukázala na obyvák. Vlasy měla zabalené v ručníku a na sobě kopací plášť. Vzala si ode mě rákosku a řekla pouze „Kleknout“ a prstem ukázala před křeslo na, které se pohodlně posadila. „Natáhni ruce dlaněmi dolů“ rozkázala a na ruce mi položila rákosku. Chvíli se mi koukala do očí a pak svým medovým hlasem povídá „Vidím, že se ti tato situace líbí“ a špičkou nohy se dotkal mého již zase ztvrdlého ocasu. „Vidím, že vůbec zatím nechápeš, jak mi máš sloužit. Ale snad se to naučíš. Dnes jsi již udělal celou řadu chyb, za které tě za chvilku potrestám, aby se již neopakovali. Jestlipak víš, jaké chyby to byly?“. Než jsem ale stačil začít odpovídat, pokračovala. „Neumíš pozdravit, neumíš poslechnout, když řeknu aby ses svlékl ale především neumíš sloužit, jak bych si představovala. Po sprše jsi mě měl osušit tělo ručníkem. To považuj za privilegium, že se mě spíš dotýkat. Nepomohl jsi mě do koupacího pláště. Nemám nachystaný fén na vlasy.“. Sklopil jsem zrak. „Tohle všechno chci, abys dělal automaticky a já vůbec nemusela takové věci řešit. Teď tu zůstaň klečet, jdu se obléknout. Vyřešíme to, až se vrátím a ne aby ti rákoska spadla“. Kleče jsem dlouho a ruce mě začínaly bolet. Slyšel jsem jak si Andrea suší vlasy, jak se obléká a pak dlouhé ticho když se líčila. Už jsem myslel, že to nevydržím a rákoska mi spadne ale naštěstí skoro v poslední chvíli přišla a vzala mi rákosku z rukou. Podíval jsem se na ni a byla snad ještě krásnější než jindy. Nádherně ale decentně nalíčená, halenka, tak akorát zdůrazňující její krásná ňadra, poměrně krátká sukně a lodičky. „Ohni se přes křeslo“. Učinil jsem jak přikázala. „Posledně mi ten výprask moc nešel, zkoušela jsem to poprvé a musím se to naučit. Takže zatím ně netrestám ale budu se učit abych tě trestat mohla začít“, pověděla mi svým sladkým hlasem Andrea. A začal „učící“ výprask, během kterého se mě ptala, jak moc mě to bolí a na mé pocity. Zkoušela různé nápřahy, různé rychlosti a takhle se bavila s přestávkami určitě půl hodiny. „Tak, zatím to moc neumím, s učením budu pokračovat zase příště. Poděkuj mi, že se učím tě vychovávat a připrav mi něco k jídlu. Večer jdu s kamarádkou tančit, tak mě očekávej až pozdě v noci“.

25

Re: Cudnost v 90. letech minulého stolení

Díky Milane, že ses nechal ukecat a pokračuješ dál ve stejném duchu a s dokonalou vypravěčskou bravurností s jakou jsi začal. Opravdu si myslím, že Tvoje zážitky stojí za sdílení se zdejší komunitou a budu se těšit na další pokračování Tvého přiběhu a nepříbarvované zážitky s Andreou yikes)