Nastavení hledání

Najít přesně to co Madam hledá není jistě snadné, i když uchazečů bude jistě nespočet :_) nicméně je zřejmé že se velectěná Dominantní Dáma nespokojí "jen tak s leckým, potažmo s lecčím.." proto bych se Vás Madam ve vší úctě a s pokorou mě vlastní nejprve rád otázal jaká specifika jsou pro vás při výběru prioritou a pokud možno i Vaše konkrétmí požadavky a očekávání na Vašeho budoucího potencionálního otroka, abych zbytečně nemarnil Váš dozajista drahocenný čas
Přeji Vám smysluplně prožitý večer... Madam

Děkuji Paní Ivysweet za odpověď i její bezpříkladný přístup a schopnost empatické komunikace na dané téma. Jste opravdu vyjímečná Dáma a jsem rád, že jsem se zde s Vámi mohl alespoň touto formou setkat. )

Dobrá, toliko tedy z pradávné historie... ale co se tedy dělo dál s výzkumem této "duševní choroby" změnou zákona se přeci nikdy nic nevyřeší jen to, že ze dne na den najednou něco lidé můžou co dřív nemohli, nebo naopak nemůžou co dříve mohli... nebo vědci přestali zničehonic bádat a teď je všechno už naprosto v pohodě? Jak je to například "s tou dobrovolností u podřízených subíků" když musejí dělat věci na rozkaz své Paní, o kterých se jim samotným ani nesnilo... nezanechává to na nich "nějaké následky" třeba v podobě toho, že už se ten vývoj jejich osobnosti nedá nikdy zvrátit a v důsledku toho se u nich může projevit například touha až po úplné "sebedestrukci", jak dalece to mají Dámy Paní a Madam vše pod kontrolou, aby se jim subík "nepřehřál"? nebo je pak jednodušší dotyčného s propálenými pojistkami vyměnit za ještě doposud nepoškozený model? (snad jsem to s mým dotazem moc nepřepísknul, už vidím, jak si na mě smartbotom zase smlsne a doporučí mi návštěvu psychiatra )

Ano mohu potvrdit z vlastní zkušenosti slova Paní IVYSWEET, že penis je schopen ejakulace v jakémkoli stavu i poloze. Jediné co to podmiňuje je míra stimulace a vzrušení (které dotyčná Paní ztělesňuje bez debaty celým svým projevem, aniž by jí to zjevně stálo nějakou zvláštní námahu ) a semeno teče a teče... ovšem bez orgasmu samce, což je pro všechny zúčastněné  v této komunitě jistě velice žádoucí ))

Tak neuvěřitelně dokonalou Paní s takřka vědeckým přístupem k dané problematice sloužící bezvýhradně k absolutnímu uspokojení obou partnerů je radost poprosit aby přikázala své "mužné čubce" popsat své vlastní postřehy a pocity.
Děkuji tekave

Zdá se, že pokračování mého skutečně prožitého příběhu už tady asi nikoho moc nezajímá a ani to co tomu těch 6let předcházelo, nicméně mám dojem, že přesto to některým z vás tady tak nějak dlužím. Nejprve musím něco málo do lékařské poradny. Po celých 72hod. nepřetržitě v novém "Microcage" /který je jinak velice pohodlný pro dlouhodobé použití/ jsem po sundání zjistil, že po hygienické stránce je poněkud problematický, protože pokud není min. po max. dvou močeních/které je samo o sobě malý horor, neboť moč pod tlakem stříká všude možně/ penis odemčen a řádně omyt a vyvětrán dochází při nepřetržitém nošení opravdu k nepříjemnému zápachu v důsledku mokvajících tekutin v záhybech kůže i PC. Nejprve jsem ho chtěl zcela zatratit ale tato klícka je při správné volbě velikosti kroužku opravdu dokonalým nástrojem k zabránění jakéhokoliv pokusu o erekci a pod oblečením i při denním nošení velice nenápadná a praktická. Proto bych ji i nadále doporučil ovšem s jasnou radou min. po 12hod. provést důkladnou očistu jak klícky tak i penisu, což by měly vědět a regulovat  především Vaše milované Paní a klíčnice.
Jinak se ukázalo, že jsem opravdu "top" jak už zde v připomínce uvedla Klíčnice a musím i nadále vynakládat nemalé úsilí aybch svou Paní vhodně motivoval, což sice není zrovna to co bych si přál nicméně mne zdá se stále miluje protože se mohu i nadále těšit z její blízkosti a přízně.
Pokud by někoho zajímaly nějaké další podrobnosti či mé postřehy, může mi bez okolků napsat i do soukromé zprávy. Děkuji všem případným čtenářúm za pozornost a přeji vše dobré.

... jen jsem si teď ještě dodatečně přečetl vaše všechny vaše dosavadní reakce a musím říct, že "Tlapík se opravdu snaží celou věc pochopit... díky / ale jediný kdo rozumí tomu co jsem zatím napsal je určitě "koberec.. /nevím jestli jseš na stejné vlnové délce ale tvoje reakce asi nejlíp vysthuje moje rozpoložení... klobouk dolů máš opravdu silně vyvinutou schopnost "empatie" dík../

... všechno jsem už zkusil... copak snad neumíte číst... "sedm let už to trvá...!" a otevřený dialog je mezi námi samozřejmostí už od samého začátku našeho vztahu... protože já rozhodně nejsem switch, který ani sám pořádně neví, kam vlastně patří... a neumím si ani "jen tak hrát..." pro své povyražení nebo ozvláštnění do nekonečné nudy spějícího vanilkového vztahu... jsem Dom... a to bez vyjímky a zároveň otrokem chci se stát své vyvolené... je mi 54let a čas běží a bojím se že začínám příliš rychle stárnout po jejím boku... a i když ona mě teď tak bezvýhradně miluje a myslí si že navždy... tak se zoufale snažím změnit náš idylický vztah v něco silnějšího... ve vzájemnou závislot otroka na své Paní i Paní na jejím otrokovi, která bude trvat až do mého konce a nebude už jen proto, že jsem teď tak úžasný, milovaný a obdivovaný... a proto vědomě ničím jí i její lásku aby se stala silnější a tvrdší aby mi dokázala vládnout... a ucítit a zažít to opojení z té absolutní moci nade mnou, které se jí stane každodenní potřebou a drogou, které se už pak sama nikdy nevzdá... i kdybych jí byl ve svém stáří jakkoliv odpudivý...  zdá se, že tu hloubku a upžímnost mého počínání tady nikdo z vás není schopen pochopit... vy si tu všichni "asi zžejmě jen hrajete...?" bez urážky a  budiž vám to všem spokojeným tady i přáno... ale já teď miluji jednu ženu tak opravdově jako nikdy předtím ve svém životě a proto jsem i tak zoufalý... Pro ty úplně natvrdlé je to jako "bourat krásný dům ve kterém jste spokojeni a šťastní aby mohl vzniknout nový na pevnějších a silnějších základech... protože já už teď vím, že když ho nezborám teď já, tak přijde někdo mladší a zbourá ho za mě.../"dvacet let věkový rozdíl"/ a já už nebudu mít šanci/natožpak sílu "nějaký nový dům, pro sebe a pro mojí lásku postavit..." Velice pozorně jsem četl a studoval chování vás všech tady a uvěřil, že to co prožíváte vnímáte jako mnohem silnější pouto mezi dvěma milujícími se lidmi... /nebo třemi, čtyřmi... to není podstatné.../ podstatné je to že to tak vnímáte a prožíváte a já uvěřil, že to je ta pravá cesta i pro mě a mojí lásku... a pro nikdy nekončící budoucnost našeho vzájemného vztahu a porozumění, dokud budu žít a až nebudu... ona bude lépe připravena na to co přijde... protože nechci aby odešla se mnou... tak mladá a krásná i když já už budu kmet a stařík... ale dost už vysvětlování od začátku jsem věděl, že mi stejně nikdo nepomůže a ponesu si následky svého možná chybného rozhodnutí...sám, protože právě teď, zatímco píšu tyhle řádky, se v mysli mé lásky rodí rozhodnutí, které navždy změní můj i její život a já už to nemůžu nijak ovlivnit /protože jsem zašel už příliš daleko ve svém bláznivém počínání.../ ale už jen přijmout ať bude její rozhodnutí jakékoliv. Jestli bude ale i pak ještě nějaké "pokračování" slibuju vám všem tady, že o tom napíšu, protože to sem patří taky... a nejen ty všechny vaše roztomile idylické příběhy "se šťastným koncem... a pokračováním... "

P.S. ty překlepy jsou proto, že jsem aktuálně zase totálně rozrušenej z momentálního vývoje... kdy už to mám  zase skoro "za pár.." a nedokážu to po sobě přečíst ani zkontrolovat než to "odkliknu" tak se teda omlouvám.. už zase

Tak vám tedy děkuji "přátelé" za podporu... ) ono to totiž pro mě není vůbec nijak snadné, protože se nejedná čistě jen o vzpomínky /ikdyž to celé začalo už cca. před sedmi lety/ ale o stále ještě probíhající a neukončený příběh jehož konec je stále ve hvězdách a důvodem ketrý mě přiměl se zde rozepsat je v podstatě mé momentální "čiré zoufalství" že ta moje sedmiletá snah cosi zlepšit nakonec vyústí v absolutní zničení jinak v podstatě "ideálního vztahu" rozuměj měřeno očima "normální společnosti" Asi to už také leckdo z vás zažil, že když se chcete pokusit aby cokoliv bylo lepší, stane se velice často, že výsledek je naopak mnohem horší... a to v kontextu s doposud fungujícím vztahem bolí dvojnásob.
Před sedmi lety jsem potkal ženu mých snů... mladou voňavou a krásnou až k zalknutí a ještě k tomu vtipnou a chytrou se sploečnými zájmy a takřka dokonalou "i v posteli".
Myslím, že nebudu daleko od pravdy když řeknu, že mnohý z vás by jejímu ženství nedokázal odolat i když má doma své jisté a to platí i pro ty, kteří žijou zcela spokojení a vděčni ve vlastnictví své vlastní Dominy nebo své milované a zbožňované Paní. Ne opravdu nepřeháním, že vůbec nepochybuji o tom, že kvůli stejné ženě zřejmě kdysi vypukla i "Trójská válka"
Není to pouze tou optikou ale hlavně a především v jakési směsici vyzařovaných feromonú a půvadu která každému samci spolehlivě zatemní mozek ať už je to člověk nebo čtařnohé zvíře nikdo v její bezprostřední blízkost tomu nedokáže odolat. Tolik na úvod abyste pochopili jak těžko je mi o tom povídat, když mám obavu, že jsem se takového pokladu snad dobrovolně dokázal zříct a navždy jí ztratit pokud se bude vše i nadále vyvíjet podle mého dosavadního scénáře a já nedokážu včas dát stopku sám sobě... jako bych podlehl nějakému nutkání k sebedestrukci. Asi zas na chvíli přestanu psát protože to takto napsané vnímám ještě intenzuvněji než když to v reálu a bezprostředních reakcích na danou situaci přímo prožívám asi mi v tom okamžiku ty silné emoce víc zatemňují mozek a tak jednám spíš impulzivně a teprve když o tom teď píšu tak mi dochází šílenost a neuvěřitelná bláhovost mého vlastního počínání asi jako bych byl posedlý nějakým nepochopitelným amokem. Jak jinak by se to dalo nazvat, když se snažíte dokonalou ženu kterou milujete a která miluje i vás "předělat v něco lešího?" Asi jsem opravdu úplný pitomec ale psychka jedince může být někdy "děsná svině" která vás spolehlivě dokáže rozložit na prvočinitele než bys řekl švec...