Weleno, přesně, chybí intimita, žena nemá zájem.
Nevím, jestli jsem začal dobře, jak píše Alf :-), ale řekl jsem si, že když teda žena nechce, tak nic nebude - a dopřávám jí to naplno, v podstatě jsem se jí přestal dotýkat. Na čas, věřím, že se to zase otočí k lepšímu. Narazil jsem nedávno na vysvětlení, že problém ve vztahu vznikne, když muž pro ženu udělá všechno a sám se kvůli ní omezí, čímž údajně projeví slabost, a žena si ho proto přestane vážit a dovoluje si k němu víc a víc. Není to D/s dynamika, protože partneři se na tomhle nastavení nedomluvili a nebylo to jejich cílem, jenom k tomu sklouzli. Takže se smiřuji s tím, že se opravdu nemůžu chovat submisivně. Možná to někdy v budoucnu půjde čistě jenom v ložnici, ale jinak ne.
Hlídám si sport, protože ten drží pohromadě mě samotného, fyzicky i psychicky, abych mohl fungovat, a o ženu se samozřejmě taky postarám - společný majetek, povinnosti a tak, ale prostě jsme teamoví parťáci, ne milenci. Žena od té doby vypadá klidněji, ale jestli je spokojená, to nepoznám. Momentálně se na ni zlobím tak, že je mi její spokojenost ukradená - starám se o to, aby fungovalo všechno pro dítě a beru si čas na sebe. Beru si ho, neptám se na svolení.
---
Tohle jsem měl napsané už před dvěma týdny. Za tu dobu žena vypadá, že trochu roztála, přestala na mě útočit a usmívá se. Není čas ani příležitost to v klidu probrat, navíc žena vypadá, že o tom napřímo mluvit nedokáže nebo nechce.
Přitom nemám pocit, že bych toho na své straně změnil nějak moc, spíš jsem lehce povolil ve své péči úplně o všechno a žena teď po dlouhé době musela párkrát sama vyprat, uvařit a uklidit - ale pořád se starám z větší míry já.
Taky jsem si nechal v servisu upgradovat kolo, stojí mi teď v chodbě a je dobře vidět, že je na něm něco jinak a že to muselo něco stát - na dovolení jsem se neptal (schválně, abych viděl reakci), žena nic neříká a neřeší... možná ani ten finanční mikromanagement jí neseděl tolik, jak si sama na začátku myslela. Ale s jistotou fakt nevím. Několikrát jsem jí taky na nějakou každodenní drobnost řekl "ne" a že to udělám jinak - je spokojená. Prostě nemůžu být ve vztahu submisivní, nejde to. Proč se ale před lety dřív vztekala, když jsem měl svůj názor tak jako teď, to upřímně nechápu. Něco mi musí pořád ještě někde unikat :-)
Do minulého týdne jsem byl měsíc v kuse v klícce - protože jsem prostě chtěl. Pak jsem si řekl o klíček, bez otázky ho dostal, umyl a oholil, co bylo potřeba, klícku sterilizoval, užil si tři dny a tři noci navolno (nezlobil jsem - jsem 4 měsíce bez výstřiku a ještě chci vydržet) a čtvrtý den se znovu zamknul, klíček je opět zabezpečen otiskem ženina prstu. Tentokrát chci zůstat v klícce 8 týdnů v kuse, pokrývá mi to i celý Locktober :-)
Pokud si pindíka žena vyžádá, nechám se odemknout a udělám, co bude žena chtít, i dřív než za těch 8 týdnů, ale zatím žena vypadá, že jí tenhle orgán vůbec nechybí...