V sobotu přišly obě kamarádky a Tomáš je obsluhoval jako minule, v zástěře a s kalhotkami a klíckou pod kalhotami. Seděly na gauči, popíjely víno a smály se a nikdo zatím nic neříkal, ale Tomáš celý večer cítil, jak ho Petra s Lucií pozorují, a věděl proč. Po druhé lahvi Jana odložila sklenici a řekla mu, ať se svlékne. Tomáš se na ni podíval, ona mu kývla a on si pomalu sundal zástěru, košili a kalhoty a nakonec i krajkové kalhotky, až před nimi stál jen v klícce. Lucie vyprskla smíchy a Petra se nahnula dopředu, aby lépe viděla. "Ona je růžová," vydechla Lucie a ukázala na něj prstem. "Jano, on má růžovou klícku se srdíčkem." Jana jim s úsměvem vyprávěla, jak si ji musel sám vybrat a objednat, protože mu ta stará byla velká. Petra se zeptala Tomáše, jestli je to pravda, a on rudý až po krk přikývl. "Takže sis sám koupil menší, protože ti ho tam scvrkla," řekla Petra pomalu, jako by si to musela zopakovat, a Lucie se smála tak, že si musela otírat oči. Pak se ho ještě zeptala, jestli mu to sluší, a Tomáš potichu řekl, že to rozhoduje Jana. Jana mu ukázala na ručník, který předtím rozprostřela na koberec, a Tomáš si na něj klekl. Pak si rozepnula řetízek, sklonila se k němu a odemkla zámeček. Penis se mu začal stavět ještě dřív, než mu stačila klícku sundat, a Lucie se smála ještě víc a řekla, že to teda rychle.
Jana si k němu klekla zezadu, jednou rukou ho objala kolem hrudníku a druhou ho vzala do dlaně. Honila ho pomalu, aby to holky dobře viděly, a Tomáš klečel s rudým obličejem, ruce za zády, a nevěděl, kam se dívat. "Dívej se na ně," zašeptala mu Jana do ucha, a tak se díval na Petru a Lucii, které seděly kousek před ním se sklenkami v ruce a sledovaly každý pohyb Janiny ruky. Byl tak nadržený a tak se styděl, že to netrvalo ani pár minut. Když mu Jana ucítila v dlani, že je blízko, sáhla na stolek pro prázdnou sklenku od vína a nastavila ji pod jeho žalud. Tomáš se zachvěl a vystříkl do ní několik dlouhých bílých proudů a Lucie přitom nadšeně vypískla.
Jana mu podala sklenku do ruky. Nemusela nic říkat. Tomáš se na ni chvíli díval, pak na Petru a Lucii, které na něj mlčky zíraly, a pak si sklenku přiložil k puse. Zaklonil hlavu a nechal si husté semeno pomalu stéct po skle na jazyk a pak ho polkl. Zbytek ze dna vyjel jazykem a nakonec mu Jana podala svou dlaň, ze které slízal i to, co jí zůstalo na prstech. Lucie se smála tak, že si musela otírat oči, a Petra jen nevěřícně kroutila hlavou.
"A jaký to je?" zeptala se ho Lucie, když se trochu uklidnila. "Chutná ti to?" Tomáš se podíval na Janu a ta mu kývla, ať odpovídá sám. "Je to slaný a trochu hořký," řekl potichu. "Nechutná. Ale musím." Lucie se zase rozesmála a zeptala se ho, jestli to musí dělat pokaždé. Tomáš přikývl, že pokaždé, ať se udělá kdekoli, a že je to v dohodě, kterou podepsal. Petra se ho pak zeptala, jestli se nestydí, a Tomáš řekl, že strašně, a že kdyby se nestyděl, asi by to nebylo ono. Na to se rozesmála i Petra. Ptaly se ho ještě, jak často se smí udělat, jestli to dělá i po peggingu a jestli by to dělal i před nimi, kdyby mu to Jana řekla, a Tomáš klečel nahý na ručníku s ochablým penisem a na všechno odpovídal po pravdě, zatímco si od něj nechávaly dolévat víno. Jana mu pak nasadila klícku zpátky a zamkla ji a Tomáš se zase oblékl a obsluhoval je až do odchodu.
Když kamarádky odešly, Jana ho hned odvedla do ložnice, lehla si s ním do postele a dlouho ho držela. Tomáš se nejdřív třásl a pak začal tiše plakat a Jana ho nechala a jen ho hladila po zádech, dokud se neuklidnil. Pak se ho zeptala, jestli to nebylo moc. Tomáš zavrtěl hlavou a řekl, že to bylo nejhorší, co kdy zažil, a že by to udělal znovu. Že když polykal a díval se na Petru a Lucii, jak se smějí, měl pocit, že mu z ramen spadlo všechno, co ještě zbývalo z toho chlapa, kterým býval. A že mu to nechybí. Jana ho políbila do vlasů a řekla mu, že ji dneska udělal pyšnější než kdykoli předtím.
Na další návštěvě se Petra s Lucií dozvěděly i o čichání. Jana jim to vyprávěla u vína, jak ho přistihla s nosem v rýze, jak ho nazvala prasetem a jak ho pak trénovala, až se z toho dokázal udělat, aniž by se ho kdo dotkl. Lucie se tomu smála tak, že se zakuckala vínem, a Petra se Tomáše, který zrovna dolíval sklenky, zeptala, jestli je to pravda. Tomáš zrudl a přikývl. Lucie pak napůl ze žertu prohodila, jestli by to fungovalo i s cizím zadečkem, nebo jestli je takové prase jen na Janin. Všichni se zasmáli, ale Jana si všimla, že Tomáš při té otázce na vteřinu ztuhl a nadechl se, a všimla si i toho, že Petra se při tom přestala smát a dívala se na něj.
Když holky odešly, zeptala se ho Jana na rovinu, jestli by to chtěl zkusit. Připomněla mu, že dosud platilo, že se ho nikdo kromě ní nedotkne, a že tohle by tu hranici posunulo, takže se ho ptá a nic nepřikazuje. Tomáš dlouho mlčel a pak řekl, že se za to stydí, ale že když to Lucie řekla, celý se v klícce napjal. Pak se jí zeptal, jestli by jí to nevadilo. Jana řekla, že by to bylo její rozhodnutí a její hra, ne jeho, a že právě proto jí to nevadí. Domluvili se, že čichat ano, ale lízat ne, že holky se ho nebudou nikde jinde dotýkat a že jablko platí jako vždycky. Jana pak zavolala Petře a Lucii a obě se nejdřív smály, pak zvážněly a nakonec řekly, že do toho jdou.
V sobotu už nikdo nepředstíral, že jde jen o víno. Tomáš je obsluhoval nahý, jen v klícce, a když dolil poslední sklenky, Jana mu poručila, ať si klekne doprostřed obýváku a ruce si dá za záda. Pak se otočila na Petru. "Ty první," řekla jí. Petra se trochu nervózně zasmála, vstala z gauče a postavila se před Tomáše zády k němu. Měla na sobě úzké džíny a chvíli jen tak stála. Pak se pomalu předklonila, opřela se rukama o kolena a vystrčila mu zadek přímo před obličej. "Tak co, prase," řekla a otočila se přes rameno. "Prý jsi na to expert."
Tomáš se k ní naklonil a zabořil jí nos mezi půlky do džínoviny. Nadechl se a Petra vyprskla smíchy, když uslyšela, jak dlouze a nahlas natahuje vzduch. Lucie se smála s ní a začala ho povzbuzovat, ať čichá pořádně, ať se nestydí, že tohle je přece jeho obor. Petra si pak rozepnula džíny, stáhla je i s kalhotkami kousek pod zadek a sama si rukama roztáhla půlky. "Tady," řekla mu. "Ať víš, jak voní jiná ženská." Tomáš jí opatrně zabořil nos do rýhy, ale nedotkl se jí ničím jiným, jen dýchal. Petra mu do toho začala sprostě mluvit. Že je to nejtrapnější chlap, jakého kdy viděla, že klečí v obýváku nahý s ptákem v kleci a čichá k zadku kamarádce své ženy a že se mu to ještě líbí. Pokaždé, když řekla něco ošklivého, se Tomáš roztřásl a z klícky mu kápla další průhledná kapka, a Lucie na to ukazovala a smála se.
Pak se Petra natáhla, zapnula si džíny a s červenými tvářemi si sedla zpátky na gauč a Lucie vstala. Měla na sobě krátkou sukni, kterou si bez okolků vyhrnula, stáhla kalhotky ke kolenům, a místo aby se předklonila, otočila se k Tomášovi zády a pomalu si mu sedla na obličej, přičemž si ho chytila za vlasy, aby nemohl uhnout. "Teď ty dýchej, čuníku," řekla mu a smála se. "A jestli mi to tam olízneš, tak to řeknu Janě." Tomáš dýchal přes její zadek hlubokými rychlými nádechy a Lucie se na něm pomalu vrtěla a bavila se s Petrou nad jeho hlavou, jako by byl kus nábytku. Ptala se ho, kdo voní líp, jestli ona, nebo Petra, a když jí zpod zadku zamumlal, že neví, poplácala ho po tváři a řekla, že to je správná odpověď, protože ani nemá právo to posuzovat.
Jana seděla v křesle, klíček v prstech, a celou dobu se dívala. Viděla, jak se Tomášovi chvěje celé tělo, jak se mu zrychluje dech a jak mu z klícky už nekape, ale teče. Pak se naklonila dopředu a řekla tiše, ale tak, aby to slyšely všechny: "Holky, on se z toho udělá. Uvidíte." Lucie se zasmála a přitiskla mu zadek na obličej ještě pevněji a Petra si k nim klekla, aby lépe viděla. "Tak dělej, prase," řekla Lucie. "Ukaž nám, co jsi zač." Tomáš zasténal přímo do jejího zadku, tělo se mu prohnulo a z klícky, které se nikdo ani nedotkl, mu pomalu vyteklo pár dlouhých bílých chuchvalců na podlahu.
Chvíli bylo ticho a pak se obě rozesmály tak, že Lucie musela z Tomáše slézt, aby nespadla. Petra nevěřícně kroutila hlavou a pořád dokola opakovala, že tohle by jí nikdo nevěřil. Jana jen ukázala Tomášovi na podlahu. Tomáš se před nimi sklonil a všechno do poslední kapky vylízal z parket, zatímco se mu obě kamarádky smály a Lucie ho poplácávala po zadku a říkala mu, že je hodné prasátko.
Když holky odešly, Tomáš se sotva držel na nohou. Jana ho odvedla do koupelny, umyla ho a pak s ním dlouho ležela v posteli. Zeptala se ho, jestli to nebylo moc, a Tomáš řekl, že nevěděl, že se člověk může takhle stydět a zároveň být takhle šťastný. Pak se jí zeptal, jestli jí to opravdu nevadilo. Jana ho chytila za bradu a podívala se mu do očí. Řekla mu, že ji nikdy nic nevzrušovalo tak, jako sledovat, jak se jejímu muži smějí její kamarádky, zatímco ona drží klíček. Protože ať klečel před kýmkoli, patřil pořád jen jí.
Od té doby chodily Petra s Lucií každý druhý pátek a z návštěv se stal rituál. Hranici, která tehdy zůstala, totiž že čichat smí, ale lízat ne, posunuli o pár týdnů později. Přišlo to od Lucie, která se jednou mezi smíchem zeptala, jestli je Tomášův jazyk opravdu tak dobrý, jak o něm Jana pořád básní. Jana se pak zase nejdřív v klidu zeptala Tomáše, a teprve když řekl ano, sedla si s holkami a domluvily se. Tomáš je bude obsluhovat jazykem, ale jen tak, jak si kterákoli z nich řekne, nikdo nebude chtít nic jiného, Jana bude vždycky u toho a rozhoduje ona, a jablko platí pro všechny čtyři. Tomáš ten den chodil po bytě jako ve snu.
Páteční večery pak vypadaly vždycky stejně. Tomáš od odpoledne vařil a chystal jednohubky a víno, a když holky přišly, otevřel jim v zástěře a v Janiných kalhotkách a pod nimi v klícce a s kolíkem. Obsluhoval je u večeře, dolíval a odnášel talíře, a ženy se zatím bavily o práci, o chlapech a o dovolených, jako by tam ani nebyl. Když dojedly a sklidil ze stolu, nalil každé poslední sklenku a pak si beze slova vlezl pod stůl. Tam klečel na polštáři, který si tam sám připravil, a čekal.
Ženy nad stolem dál popíjely a povídaly si a Tomáš pod ním jen čekal, až se některá ozve. Obvykle první byla Lucie. Mezi dvěma větami jen posunula židli dozadu, vyhrnula si sukni a roztáhla nohy, a Tomáš se k ní připlazil, stáhl jí kalhotky a začal jí lízat kundičku. Lucie přitom nepřestala mluvit, jen jí občas uprostřed věty přeskočil hlas nebo se zarazila a ostatní se jí smály. Když se udělala, poplácala ho nohou po rameni, ať jde dál, a Tomáš se přesunul k Petře. Ta byla jiná. Chtěla, aby jí nejdřív dlouho líbal stehna, a pak si sama ukazovala, kde chce jazyk mít, a někdy si ho chtěla mít vzadu, stejně jako Jana. Sedla si na kraj židle, předklonila se nad stolem s vínem v ruce a Tomáš jí pod stolem lízal zadeček, zatímco ona nad ním vyprávěla, co jí v práci provedl šéf.
Jana byla vždycky poslední. Seděla v čele stolu, poslouchala, jak se kamarádky pod Tomášovým jazykem zadrhávají a vzdychají, a čekala, až na ni přijde řada. Když se k ní Tomáš nakonec připlazil, rozdrážděný, rudý a s obličejem mokrým od jejích kamarádek, chytila ho za vlasy a podívala se mu do očí. "Ještě nejsi hotový, prase," řekla mu potichu. "Teď ta, které patříš." Pak si ho přitáhla mezi stehna a Tomáš ji lízal tak, jako by si chtěl vynahradit, že byla poslední. Nad stolem se Petra s Lucií dívaly, jak se Janě mění výraz a jak se nakonec opřela do židle a zavřela oči, a pak jí s úsměvem připily.
Někdy, když se Janě zachtělo, ho na konci večera nechala vylézt zpod stolu, kleknout si uprostřed obýváku a dala mu čichat. Jindy mu poručila, ať si lehne na záda, a holky si mu na střídačku sedaly na obličej, dokud se mu z klícky nevylilo, a pak se mu smály, když podlahu vylízával. Ale většinou ho nechávala zamčeného a nedokončeného, protože se jí líbilo, jak pak celý večer chodí kolem nich s prázdnými sklenkami, rudý a roztřesený, a holky si ho dobíraly, že dneska si nic nezasloužil.
Růžová klícka se mezitím stala oblíbeným terčem jejich vtipů. Lucie mu přezdívala princezno a pokaždé, když ji Tomáš vítal ve dveřích, se ho zeptala, jestli má na sobě ten svůj růžový šperk. Petra se Jany jednou u stolu zcela vážně zeptala, jestli to srdíčko na zámečku znamená, že je ptáček zamilovaný, a když se Jana rozesmála, dodala, že tak malý se už stejně k ničemu jinému nehodí. Když se Tomáš pod stolem při lízání moc vzrušil a klícka se mu stáhla, slyšel nad sebou, jak se holky smějí, že ho to tam zase tlačí, a Lucie navrhla, že mu ji příště koupí ještě o kousek menší jako dárek k narozeninám. Jana řekla, že o tom popřemýšlí, a všechny tři se dívaly pod stůl, jak Tomáš zrudl. Někdy mu holky poručily, ať vyleze a stoupne si před ně, a pak si jeho klícku prohlížely zblízka, ťukaly do ní nehty a porovnávaly, jestli je mu menší, než byla minule. Tomáš u toho stál s rukama za zády, nesměl se ani pohnout a poslouchal, jak se mu smějí, a z té malé růžové klícky mu přitom vždycky začalo kapat. A pokaždé, když za kamarádkami zaklaply dveře, ho Jana vzala do postele, objala ho a hladila po vlasech, dokud neusnul.
Pravidlo o tekutinách se brzy rozšířilo i na páteční večery. Jana o něm holkám jednou řekla u vína a Lucie se smála tak, že se zakuckala, a pak se nevěřícně zeptala, jestli i to druhé. Jana kývla. Bylo ticho a pak se Lucie podívala na Tomáše, který klečel u stolu s lahví v ruce, a zeptala se ho, jestli by to dělal i pro ně. Tomáš se podíval na Janu a ta mu řekla, že tohle už si musí rozhodnout on sám, že ona to nepřikáže. Tomáš chvíli mlčel a pak tiše řekl, že ano, jestli to Jana dovolí. Jana to dovolila, ale s tím, že každá z nich se ho pokaždé nejdřív zeptá a on může říct jablko.
Od té doby holky na záchod nechodily. Když se některá během večera napila vína víc, než unesla, jen na Tomáše kývla, ten jí podal ruku, odvedl ji do koupelny a klekl si do vany. První byla Lucie a zpátky se vrátila s rudými tvářemi a smála se, že to bylo to nejšílenější, co kdy udělala. Petra se odhodlala až o pár týdnů později a pak už to dělala pravidelně. Když se Petra nebo Lucie pod stolem udělala tak mokře jako Jana, Tomáš to stejně jako u ní všechno vypil, a když mu některá při přípitku plivla do sklenky s vodou, kterou mu na stůl nalila, vypil ji, zatímco se mu smály. Petra si oblíbila mu plivat rovnou do pusy, když jí dolíval víno, a pak se ho ptát, jestli mu chutná. Tomáš vždycky odpověděl, že ano, a poděkoval. Ani kapka nepřišla nazmar. Jana se na to všechno dívala ze svého místa v čele stolu s klíčkem na krku a usmívala se.
Jednou v pátek, když holky dojedly a Tomáš ještě sklízel ze stolu, si Lucie všimla koženého zápisníku, který Jana nechala ležet na poličce, a zeptala se, co to je. Jana jí ho podala a Lucie začala listovat a čím dál víc se smála. "Ty si vedeš záznamy o tom, kdy se udělá?" zeptala se nevěřícně. Jana jí vysvětlila, jak to funguje, že když se Tomáš čtrnáct dní nevyprázdní, podojí ho kvůli prostatě. Petra se natáhla pro zápisník a zalistovala na poslední stránku. "Tady je poslední záznam před sedmnácti dny," řekla a podívala se na Tomáše, který zrovna stál u stolu se stohem talířů v rukou. "To znamená, že je po termínu." Jana se usmála a řekla, že to ví a že to měla v plánu na neděli. Lucie se ale zeptala, jestli by se mohly podívat. A pak, po chvíli, jestli by to mohly zkusit samy.
Jana se na Tomáše podívala a on pochopil, že tohle je otázka pro něj. Odložil talíře a Jana si ho odvedla do kuchyně, kde se ho potichu a v klidu zeptala, jestli by to chtěl. Připomněla mu, že dosud se ho holky dotýkaly jen jazykem a obličejem, a že tohle je něco jiného, protože by měly prsty v něm. Že ona bude celou dobu u toho, že budou mít rukavice a že jablko platí jako vždycky. Tomáš se opřel o linku a dlouho mlčel. Pak řekl, že se bojí, ale že když Petra řekla, že je po termínu, celý se v klícce stáhl. Jana ho políbila na čelo a řekla mu, že to bere jako ano, ale že ho bude celou dobu sledovat.
Rozprostřela na koberec v obýváku velký ručník a Tomáš se na něj nahý klekl, hlavu dolů na lokty a zadek vystrčený k holkám, které se posadily za něj. Jana jim podala rukavice a lubrikant a vysvětlila jim, kde přesně je ta bulka a jak ji mají masírovat, pomalu a pravidelně, ne moc silně. První šla Petra. Opatrně do něj zasunula namazaný prst a chvíli tápala, a Tomáš sebou škubl a vyjekl, když na prostatu poprvé narazila. "To je ono?" zeptala se Petra a Jana se zasmála, že jo, a že ať u toho na něj mluví, protože to jde líp. Petra se chvíli nemohla odhodlat a pak se k Tomášovi naklonila. "Tak co, kravičko," řekla mu. "Jsi po termínu, viď? Sedmnáct dní, to už musíš mít pěkně plné koule. Tak je z tebe teď hezky vydojím." Tomáš zasténal a holky se rozesmály. Petra ho masírovala a mluvila na něj dál, čím dál odvážněji, že je ostuda, že se mu ani nepostaví, že je dobrý jen na to, aby se z něj vydojilo, co nikdo nechce, a po pár minutách mu z růžové klícky ukáplo poprvé.
Pak si s ní Lucie vyměnila místo a pokračovala, zatímco Petra si klekla k Tomášově hlavě a dívala se mu zblízka do obličeje. Lucie byla rychlejší a méně opatrná a Jana jí musela jednou říct, ať zpomalí. Pak už to šlo. Lucie ho dojila a smála se, jak to z něj teče, a ptala se ho, jestli ví, že ho teď dojí holka, které každý druhý pátek pod stolem lízá kundičku. Petra mu přitom šeptala do ucha, ať se podívá, jak se na něj Jana dívá, a že se mu všechny tři smějí. Tomáš klečel s obličejem rudým a mokrým od slz a slasti zároveň a semeno z něj vytékalo v dlouhých pomalých chuchvalcích na ručník, až toho bylo tolik, že Lucie nevěřícně vypískla. Když přestalo kapat, Jana dala holkám znamení, ať přestanou.
Lucie z něj vytáhla prsty a obě si sundaly rukavice a Jana ukázala Tomášovi na ručník. Holky se dívaly, jak ho celý vylízal, a Petra se ho pak zeptala, jak se cítí. Tomáš chvíli nemohl mluvit. Pak řekl, že prázdný, a že se nikdy nestyděl víc. A že ještě nikdy nechtěl nic víc, než aby ho dojily znovu. Jana mu podala vodu, zabalila ho do deky a nechala ho ležet hlavou v klíně, zatímco holky dopíjely víno a probíraly, kdo z nich to dělal líp. Pak Jana sáhla po zápisníku a před všemi do něj napsala datum, pod něj dojení, a do závorky ještě dvě jména, Petra a Lucie. Lucie se rozesmála, že tohle je nejlepší kniha, jakou kdy viděla. A ten den si holky domluvily, že kdykoli bude Tomáš po termínu a bude zrovna pátek, budou ho dojit ony.
Jednoho pátku na konci léta pak všichni čtyři společně přepsali dohodu ze skříně. Seděli u stolu jako vždycky, holky s vínem a Tomáš na kolenou vedle Jany, a Jana jim přečetla nový bod. Tomáš je od teď k dispozici nejen jí, ale i Petře a Lucii. Kdykoli, kdekoli a k čemukoli si řeknou, pokud je u toho nikdo cizí nemůže vidět a pokud to Jana nezakáže. Jablko platí pro všechny a vždycky a klíček zůstává jen u Jany. Tomáš si papír přečetl dvakrát a pak se pod něj podepsal, už potřetí. Holky se podepsaly pod něj a Jana nakonec připsala svůj podpis nad všechny. Lucie se smála, že je to nejdivnější smlouva, jakou kdy podepsala. Petra neřekla nic, jen se na Tomáše dlouho dívala.
Petra toho využila jako první, a víc náhodou, než by chtěla. O dva týdny později potkala Tomáše v sobotu v obchodním centru, kde nakupoval podle Janina seznamu. Petra byla celá neklidná a přešlapovala a hned mu řekla, že potřebuje strašně nutně čůrat a že záchody v celém patře jsou zavřené kvůli opravě. Pak se na něj podívala a Tomáš pochopil dřív, než to dořekla. Petra ho chytila za ruku a odtáhla ho do oddělení se sportovním oblečením, popadla z věšáku dvoje legíny, aby to vypadalo, že něco zkouší, a zamířila do zadní převlékací kabinky v rohu, kam nebylo vidět od pokladny. Rozhlédla se, jestli je nikdo nesleduje, vtáhla Tomáše dovnitř a zatáhla za sebou těžký závěs. Tomáš si klekl na podlahu a Petra si stáhla džíny i s kalhotkami, opřela se rukama o zrcadlo a přitiskla se mu kundičkou přímo na pusu. "Pomalu," zašeptala mu, "a ani kapka, jinak to tady budeš vysvětlovat." Pak se to z ní pustilo. Tomáš polykal tak rychle, jak mohl, a soustředil se, aby mu nic neuteklo, zatímco za závěsem procházeli lidé a z reproduktoru hrála hudba. Když to přestalo, Petra si vydechla a chvíli jen tak stála a hladila ho po vlasech.
Pak ho chytila za bradu, zvedla mu obličej a plivla mu do pusy. "To je za odměnu," řekla potichu a usmála se. Otočila se k němu zády, předklonila se nad lavičku a stáhla si kalhotky ještě níž. "A teď si můžeš čichnout. Zasloužil sis to." Tomáš jí zabořil nos mezi půlky a zhluboka dýchal a pak ji začal líbat a pomalu uctívat, tak jak to znal od Jany, jen potichu, aby nikdo za závěsem nic neslyšel. Petra si skousla ret a dívala se na sebe do zrcadla a do kabinky se při tom několikrát zeptala prodavačka, jestli je všechno v pořádku. "Jen zkouším, děkuju," odpověděla jí Petra klidným hlasem, zatímco jí Tomáš klečel s nosem v zadečku. Pak se oblékla, vrátila legíny na věšák a odešla a Tomáš chvíli počkal, než vylezl za ní, s rudým obličejem a s nákupním seznamem, který mu Jana napsala, zmuchlaným v ruce. Večer Janě všechno do detailu převyprávěl, protože se na to Jana chtěla slyšet, a když skončil, byla tak mokrá, že ho hned stáhla k sobě.
Lucie pracovala ve stejné kancelářské budově jako Tomáš, jen o tři patra výš v úplně jiné firmě, a dřív se spolu míjeli jen ve výtahu. Jana jí po podpisu nové dohody dala ještě jedno zvláštní svolení. Lucie mohla Tomáše kdykoli během pracovní doby zkontrolovat, jestli má na sobě klícku. Zavolala mu vždycky jen jednou krátkou zprávou s časem a on pak sjel výtahem do suterénu, kde byly u starých archivů dvoje zamykatelné toalety, kam už léta nikdo nechodil. Lucie tam na něj čekala, zamkla za nimi a Tomáš si musel stáhnout kalhoty a ukázat jí, že růžová klícka je na svém místě. Poprvé to opravdu byla jen kontrola. Lucie si ji prohlédla, ťukla do ní nehtem, pochválila ho a poslala ho zpátky nahoru.
Ale Lucie měla náročnou práci. Šéf, který na ni pořád křičel, termíny, které se nedaly stihnout, a porady, ze kterých odcházela s bolestí hlavy. A brzy zjistila, že po deseti minutách v suterénu jí je líp než po jakékoli pauze na kafe. Napřed si od Tomáše jen nechávala masírovat chodidla, se zouvnutými lodičkami, zatímco seděla na víku záchodu a nadávala na šéfa. Pak mu jednou po obzvlášť příšerné poradě poručila, ať si klekne, vyhrnula si sukni, sedla si na kraj umyvadla a nechala se lízat, dokud se jí nepřestaly třást ruce. Jindy, když dopoledne vypila tři kafe, ho zavolala jen proto, aby nemusela chodit nahoru, a Tomáš si klekl k záchodové míse a otevřel pusu. Když se jí chtělo, otočila se a chtěla ho mít vzadu, nebo mu plivala do pusy a ptala se ho, jestli to tam nahoře v jeho kanceláři někdo ví. Na kontrolu klícky už ani nedošlo.
Pak jednou ráno, když ji šéf seřval před celým oddělením, poslala Tomášovi zprávu dřív než obvykle a dole na něj čekala s kabelkou na rameni. Když zamkla, otevřela ji a vytáhla z ní postroj s připínacím penisem a lubrikant. Tomáš na ni zůstal zírat. Lucie mu řekla, že to s Janou probrala, že Jana souhlasila a že jestli chce, může říct jablko. Neřekl. Lucie si postroj zapnula přes boky pod sukní, Tomášovi poručila opřít se rukama o zeď nad mísou a vystrčit zadek a vytáhla mu z něj kolík, který tam měl od rána. Pak ho namazala a pomalu do něj zajela. Nejdřív opatrně, ale jak se jí s každým přírazem uvolňovala ta ranní zlost, byla čím dál tvrdší a rychlejší, držela ho za boky a šeptala mu do ucha, co by teď ráda udělala šéfovi. Tomáš se kousal do rukávu košile, aby nebyl slyšet, a z klícky mu přitom na podlahu pomalu kapalo semeno, které pak musel vylízat, ještě než si Lucie stihla sundat postroj.
Od té doby to Lucie dělala pravidelně. Někdy jednou týdně, někdy i dvakrát, podle toho, jak moc ji šéf ten týden dusil. Někdy to byla kontrola, někdy lízání, někdy záchod, někdy pegging, a někdy jen chtěla, aby jí klečel u nohou a poslouchal, jak si stěžuje. Tomáš nikdy nevěděl, co ho dole čeká, a pokaždé, když mu na stole zavibroval telefon s její zprávou, se mu v klícce stáhl penis. Lucie pak vždycky vylezla nahoru na schůzku klidná a usměvavá a nikdo z jejích kolegů netušil proč. Tomáš se vracel do kanceláře s rozcuchanými vlasy, s kolíkem zpátky v zadečku a s chutí Lucie na jazyku a sedal si zpátky k počítači, jako by si jen odskočil na kafe. A večer pak všechno vyprávěl Janě, která chtěla znát každý detail.
Jana si uvědomila, jak moc se za ten rok změnila. Pořád chodila do stejné práce a smála se stejným vtipům, ale dřív se ptala a teď říkala, dřív čekala, až někdo rozhodne, a teď rozhodovala sama. Doma už úplně. Ona rozhodla, kam pojedou na dovolenou, jestli vymění auto a co budou dělat o víkendu. Tomáš vařil, uklízel a chodil nakupovat se seznamem, který mu napsala, a když chtěl jít s kamarády na pivo, zeptal se jí. Nemusela ho k tomu nutit a ani nemohla, dělal to, protože chtěl. Kdysi by nevěřila, že se z jedné otázky u ranní kávy může stát celý způsob života. Teď věděla, že se tomu říká FLR a že si ho spolu postavili kousek po kousku. Jejich sex se změnil úplně. Jana si nevzpomínala, kdy byl Tomáš naposledy v ní, možná na Silvestra, možná ještě dřív, a nechybělo jí to. Jeho jazyk ji teď znal líp, než ji kdy znal jeho penis, a dokázal ji udělat jednou, dvakrát i třikrát za večer, pomalu nebo rychle, podle toho, co si poručila. Jen občas, když se jí zachtělo, ho odemkla a pustila do kundičky jako vzácnou výjimku, kterou si musel vyprosit, a když se do ní udělal, musel ji pak ještě dlouho lízat, dokud z ní všechno nevysál a nespolkl. Za tu dobu už to dělal bez jediného zaváhání, a když ho Jana nechala dojít, sám se pak natahoval k její ruce nebo k prostěradlu, ještě než mu to stačila připomenout. Pro Janu to byl ale jen zákusek. Hlavní chod byl jinde.
To odpoledne seděla v křesle s knihou, a když Tomáš prošel kolem, stačilo jí jen zvednout oči. Zastavil se a sklopil pohled. "Víš, co jsi?" zeptala se ho klidně a otočila stránku. "Jsi můj lízač zadečků a nic víc. Ostatní chlapi mají jiné starosti, ty máš jen tuhle jednu, a ani tu nezvládneš, když ti neřeknu jak." Tomáš si klekl dřív, než to dořekla, bez jediného zaváhání. "A proč myslíš, že jsi zamčený?" zeptala se, aniž by zvedla oči od knihy. "Protože tohle je všechno, co si zasloužím," odpověděl, a ani nad tím nemusel přemýšlet. "Přesně tak. Ptáček pod zámkem a jazyk v mém zadečku. Lepší místo pro tebe není."
Jana mu zavázala oči hedvábným šátkem a pak se mu pomalu posadila na obličej, váhu nechala na kolenou a zadeček mu přitiskla přímo na pusu. Tomáš pod ní zhluboka vydechl úlevou a hned se do ní pustil jazykem. Propadal se teď snadno, skoro okamžitě, a klícka ho tlačila tak, jak byl zvyklý, a on to vítal, protože mu to připomínalo, kde je a proč. Jana četla, občas vzdychla a občas mu přikázala hlouběji, a on to udělal dřív, než to dořekla. Venku svítilo slunce a z otevřeného okna voněla rozkvetlá třešeň. Jana cítila pod sebou jeho pravidelný hluboký dech a poznala, kde teď je, podle toho, jak se mu uvolnily ruce a jak přestal vnímat všechno kromě jejího hlasu. Věděla, že za hodinu ho bude muset přivést zpátky, a už se toho nebála.
Když po hodině odložila knihu a sesedla z něj, Tomáš zůstal ležet se zavázanýma očima a s úsměvem, který Jana dobře znala. Sundala mu šátek, pohladila ho po tváři a řekla mu, že je hodný kluk a že se jí to takhle líbí. "Ještě pár týdnů a možná si zasloužíš klíček," dodala. "Možná." Tomáš jí políbil ruku a pak, aniž by se ptal, i klíček na jejím řetízku. Jana ho sevřela v dlani a byl teplý od její kůže. Kdysi se bála jedné otázky u ranní kávy a přeskočila pasáž, která jí připadala moc. Teď seděla na svém trůnu s klíčkem od muže, kterého milovala, na krku, a on ležel u jejích nohou přesně tam, kde chtěl být. A ona byla přesně tam, kde vždycky měla být.