Re: Dcera klíčnice
Parada
Re: Dcera klíčnice
Nádhera.. pokračuj ukapávám stejně jako Robert.... ????
Re: Dcera klíčnice
Úžasně napsáno, už se těším na další díl
Re: Dcera klíčnice
Byl páteční večer. Před dvěma hodinami Robert vyšel ze své kanceláře s pocitem filmového drsňáka, který odchází od exploze. Když procházel kolem recepce, provázel ho šepot. Nejméně tři atraktivní ženy ho sledovaly, jak vychází ze dveří. Dnes dokončil velmi lukrativní obchod s novým partnerem. Pokud mu desetileté manévrování mezi přáteli i nepřáteli po firemním žebříčku dosud nepřineslo úctu celé firmy, tahle dohoda rozhodně ano. Přestože měl svůj ocas bezpečně v kleci, v tomhle světě byl králem džungle.
Teď, o dvě hodiny později, byl už doma. Drahý oblek visel v obalu ve skříni a on byl nahý na zahradě za domem. Sebevědomou chůzi vystřídalo submisivní klečení. Jeho nedostižný obchodní um nahradila zběsilá onanie. Bára s Klárou bezstarostně plavaly v bazénu. Robert se snažil nezasténat a nezaúpět, i když se stále víc blížil k orgasmu.
„Už budeš, tati?“ volala na něj Klára.
Robert přikývl, ale zrudl hanbou. Zahrada byla dobře oplocena – kromě dronu nebyla šance, že by někdo ze sousedů viděl, co se tu děje. Jeho dceru ale mohli slyšet. Bál se, že celému sousedství dojde, co se u nich právě odehrává.
„Netlač na něj, Klári,“ kárala ji Bára. „Kluci, kteří se udělají rychle, jsou tak nudní. Měla bys být na tátu pyšná, že se dokáže tak kontrolovat.“ Mrkla na Roberta. Z jeho úst unikl sten.
Klára se na něj sladce usmála. Robert zahlédl její zadeček v plavkách, když se ve vodě otočila. Moc si přál zahlédnout víc.
„I když,“ uvědomila si Bára, když si všimla Robertova pohledu, „začínám si myslet, že jen čeká na něco zajímavějšího. Čekáte na lepší výhled, pane Daňku? Tohle není to, co jste očekával, když jsme vás odemkly a nabídly, abyste se přišel dívat, jak plaveme?“
Robert odvrátil pohled. Cítil, jak mu hoří celé tělo.
„Víš co,“ navrhla Bára. „Pojď, Klári…“ Doplavaly společně k okraji bazénu. Ještě před dvěma měsíci by ho představa, že na něj za bílého dne při masturbaci koukají dcera s kamarádkou, doháněla k sebevraždě. Ale teď… „Mám nápad,“ řekla Bára. „Klárko, co myslíš, že by tvůj táta měl udělat, aby si zasloužil krásný výhled na nás dvě v plavkách?“
Klára zčervenala a kousla se do rtu. Bára na ni jen rozverně cákla vodou.
„No tak,“ pobídla ji. „Táta čeká.“
„Hmmm,“ podívala se Klára odvážně Robertovi do očí s ruměncem ve tvářích. „Co třeba… Tati, jestli dokážeš hezky rychle masturbovat celou minutu, aniž by ses udělal, vyskočíme obě z bazénu. Co ty na to?“
Robert se nadšením rozechvěl. Bára souhlasně přikývla. „Vidíte, není zas tak těžké vymyslet zábavné možnosti, jak si s námi pohrát.“
„Do toho, tati,“ pobídla ho Klára. „To zvládneš. Hezky a rychle.“ Sebedůvěra v jejím hlase – budovaná celou dobu, kdy měla na starost Robertův klíč – stačila, aby mu ruka zběsile kmitala. Klára byla u samého okraje bazénu. Obě byly od krku dolů skryté před jeho pohledem, ale už jen pohled na jejich usmívající se tváře byl za dlouhou dobu tím nejkrásnějším výhledem, který ho u orgasmu doprovázel. Honil ze všech sil a zoufale zadržoval výstřik, jenž hrozil každou chvíli.
„To zvládneš,“ povzbuzovala ho dál Klára, tentokrát tišeji. Když se znovu kousla do rtu, Robert málem na místě explodoval.
„Nevím, nevím…“ škádlila ho Bára. „Po tak dlouhé době? Myslím, že se udělá. Ze všech se nakonec stanou předčasní ejakulanti.“ Pak si však povzdychla. „No dobře. Myslím, že už to minuta byla. Dohoda je dohoda. Ale ještě než to pustíte ven, pane Daňku… myslím, že bych měla přidat ještě jedno poslední pravidlo. Zní ti to fér, Kláruš?“
Když se na Roberta Bára škodolibě podívala, sevřel se mu hrudník.
„Myslím, že ano,“ odpověděla Klára sladce. „Pokud nepřijde o to, co už vyhrál.“
„To bude na něm,“ řekla Bára. „Tady je má nabídka, pane Daňku. Můžete se před námi vycákat. Hezky velkolepě. A my zůstaneme tady pod hladinou. NEBO přímo před vámi vylezeme a vy svůj orgasmus nedokončíte.“
Jen z toho návrhu se Robert málem udělal. Klára se zasmála, ale v očích se jí objevil soucit. „No, je to návrh, tati,“ řekla. „Myslím, že si budeš muset vybrat.“
Bože můj…
„Prosím…“ lapal po dechu. Tak strašně moc potřeboval stříkat. Ale představa, že je obě uvidí přímo před sebou… Ještě chvíli to udržel. Čekal, zda Klára nezmění názor a svou kamarádku nepřesvědčí. Ta na něj ale jen trpělivě hleděla.
„Mám pocit, že vaši preferenci znám,“ usmála se Bára.
„Řekni nám, tati,“ ptala se Klára. „Buď nás můžeš poprosit, ať tě necháme cákat, nebo nás můžeš poprosit, ať se ti ukážeme v plavkách. V druhém případě ale žádný orgasmus. Jen vylezeme ven, abys nás viděl hezky celé a mokré.“
Robert vůbec nechápal, jak to, že ještě nevystříkl. Klárka se stále červenala, ale očividně byla příliš vzrušená, aby toho provokování nechala. Bára se přemístila za ni a podle pohybu jeho dcery poznal, že ji chytila za zadek. „Prosím…“ podařilo se mu procedit skrz zuby se sebezapřením, aby se hned neudělal. „Prosím… ukažte se mi v plavkách,“ vysoukal ze sebe a sklopil pohled. Vzápětí, když ho Bára přerušila, toho hned zalitoval.
„Ne, ne,“ pokárala ho brunetka. „Oči nahoru, pane Daňku. Žádné schovávání. A taky myslím, že byste to měl říct přímo Klárce. Měl byste vyslovit její jméno.“
Klářin obličej byl celý rudý. Ale přikývla a pod vodou se chvěla vzrušením.
„Prosím, Klárko…“ zkoušel to Robert znovu s pohledem upřeným do jejích očí. „Prosím, ukažte se mi v plavkách.“
Klára se rozzářila a vyskočila z bazénu. Bára ji následovala. Když těla obou dívek zalilo podvečerní slunce, Robert cítil, jak v něm vrcholí orgasmus. Kapky vody stékaly po jejich tancem tvarovaných nohách a plochých bříškách. Když se postavila, projela si Klára prstem mezi prsy. Robert se snažil necivět na svou dceru a přesunout pozornost raději k Báře. Ale prostě to nedokázal. Nemohl pohled odvrátit. Vzápětí explodoval. Stálo ho víc úsilí než kdy dřív, aby svůj klacek pustil.
„Jen ho pusť, tati,“ usmála se Klára. „Už žádné honění.“
Robert svěsil ruce podél těla a ztěžka oddechoval. Snažil se popadnout dech. Péro mu poskakovalo a stříkal proudy semene směrem k holkám. Jedna kapka málem dopadla až na Klářinu nohu. Ještě víc zrudl a odolával pokušení se ho znovu dotknout.
„Hodný kluk,“ zašeptala Bára. Robert sebou trhl, ale z těch slov mu přeběhl mráz po celém těle. „Nebyla jsem si jistá, že to zvládnete. Docela jsem se těšila, že vás potrestám dlouhým uzamčením.“
„Já věděla, že to zvládne,“ usmívala se Klára. „Stálo to za to, tati?“
Robert zhluboka dýchal, ale odvrátil zrak a přikývl.
„Dobře. To jsem moc ráda. Po tom týdnu sis tu extra odměnu zasloužil. Možná bys to teď měl uklidit… A pak se zase hezky zamkneš, ano?“
Robert znovu přikývl a dívky se vrátily zpět do bazénu. Zatímco on vzal kapesník a začal terasu otírat od svého semene. Dál se po zahradě pohyboval nahý. I když ho obě dívky vesele ignorovaly, červeň z jeho tváří ne a ne odejít.
„Všechno uklizeno, tati?“ zeptala se Klára, když k němu doplavala.
„Ano, zlatíčko,“ zamumlal Robert.
„Doufám, že jsme to nepřehnaly,“ ujišťovala se. Teď, když byla Bára mimo doslech a Robert měl prázdné koule, vracela se rychle ke svému obvyklému já. To mu značně snižovalo sebejistotu.
„Ne,“ nadhodil. Ale uvědomil si, že v tom má stále dost zmatek. „Teda… vlastně nevím.“ Jeho čurák stále žadonil o pozornost. Ale co měl odpovědět?
Klára se naposledy usmála. „Snad tě brzy zase odemkneme,“ uklidňovala ho. „Zasloužíš si to.“
Robertovi znovu vynechalo srdce. Raději začal s ponižujícím úkolem nacpat svého nadrženého ptáka zpět do pásu cudnosti. Klára ze zvyku odvrátila pohled. Veškeré nadšení se velmi rychle vytrácelo. Bára byla na druhé straně bazénu. Najednou se Robertovi v hlavě objevila myšlenka, která ho naplnila vzrušením i strachem zároveň.
„Víš, Martina naznačovala, že by se zase chtěla stavit,“ mumlala Klára stydlivě, koukajíc bokem. Proto si nevšimla Robertova náhlého zaváhání. „Líbilo by se ti to?“
„Jo… klidně si pozvi kamarádky, jestli chceš,“ odpověděl neohrabaně. Mezitím si nasazoval klec a třesoucími se prsty se snažil zasunout drobnou západku zámku přes pojistku.
„Víš, jak to myslím,“ trvala na svém Klára. „Líbilo by se ti, kdyby přišla… zase někdy pomoct?“
Můj Bože, jasně že ano!
„Já… ehm,“ svíral ho strach, když ukazoval Kláře, že je klec na svém místě. Přitom se snažil zakrýt nedovřený zámek. „Možná,“ přiznal. „Někdy.“
Klára se usmála nad jeho upřímností. Jen na zlomek vteřiny spočinula pohledem na jeho klícce, když ji držel, aby ji viděla. Ničeho si nevšimla. Ani jí nevadilo, že prstem zakrýval zámek před jejím pohledem. „Tak uvidíme,“ řekla. „Jsem si jistá, že by pro tebe tři mladé dámy mohly vymyslet něco příjemného.“
Robert znovu zrudl a raději se neohrabaně otočil.
„Díky za zábavu, pane Daňku!“ volala na něj Bára.
„Jasně, taky děkuju, tati,“ zopakovala Klára. „Neschovávej se moc dlouho… Uvidíme se zítra. Všechno bude zase jako obvykle, až se oblékneš a tvůj klíč bude zpět tam, kam patří.“
Robert přikývl a spěchal dovnitř. Podle Klářiných pokynů vrátil klíč od své klece do skleněné nádoby v obývacím pokoji. Nakonec cvakl zámkem, aby se základna nádoby zbarvila do červena. Srdce mu bušilo. S každým krokem se bál, že si děvčata jeho podvodu všimnou. Nedovřený zámek volně visel a cinkal. Každý kovový náraz na klec se zdál tak hlasitý, až se bál, že ho prozradí. Zní to jinak, než když je zamčený?
Bez přerušení se dostal až do ložnice. Schoval se pod peřinu jako dítě během bouřky. Tep se mu odmítal zklidnit. Opatrně sáhl dolů, aby se ujistil. Už strašně dlouho nebyl o samotě s penisem na svobodě. Po svém zmařeném orgasmu byl připravený vše dokončit. Kdyby si dal záležet, stačila by mu pouhá minuta. Pohledem sjel k oknu ložnice. Na chvíli zvažoval, jestli si k němu kleknout, aby mohl koukat na holky, jak dál plavou. Přitom by se mohl uspokojovat vlastním tempem.
Ne, zavrhl myšlenku. Ještě ne. Kdyby se vrátily dovnitř… Kdyby si uvědomily… Nezvládl by si nasadit klec dost rychle zpět. Musí to počkat. A kdo ví, kdy bude mít znovu takovou příležitost? Kdo ví, jestli bude mít JEŠTĚ NĚKDY takovou příležitost?
Jeho pozornost se najednou stočila k notebooku. S přívalem vzrušení si uvědomil, že bude moct poprvé v dospělém životě procházet internet s ptákem v ruce. Už jen ta představa ho málem přiměla stříkat z klece ven. Místo toho se však spolehl na umírněnou a racionální část své mysli. Přinutil se zachovat klid.
Dnešní noc si bude dlouho pamatovat.
Zůstal bezpečně v kleci a raději se chvíli ujistil u okna, že obě po setmění vylezly z bazénu. I v šeru ho pohled na jejich těla přiváděl k šílenství. Toužil se dotknout svého pindíka, ale spokojil se s masáží varlat. Aspoň dokud to nebude dostatečně bezpečné. Jakmile dívky odešly do domu, posadil se do postele s notebookem. Otevřel několik pracovních záložek pro případ nouze. Poté začal hledat své oblíbené stránky. Během toho naslouchal, jak holky provádí své klasické večerní rituály. Nespěchal. Čekal ho největší orgasmus v životě – a pokud by to zvládl, tak možná i dva. Ale musel by být zatraceně opatrný a jít na to pomalu. Všechno by bylo k ničemu, kdyby se vystříkal za dvě minuty a pak už se mu nepodařilo ztvrdnout. Chtěl si svou svobodu užívat celou noc.
Děvčata zapadla do své ložnice, aniž by ho vyrušila. Pak už Robert nedokázal dál čekat. Sundal klec. Úplně. Poprvé po mnoha letech. Žádná těsná smyčka kolem varlat. Žádná pojistka, která by při honění narážela do jeho pěsti. Dotýkal se sám sebe pomalu a svobodně. Úplně bez dohledu. Přitom se ze všech sil snažil ovládnout.
Obrázky, které vyhledával, byly dávnými vzpomínkami na masturbaci ještě jako puberťák. Ženy s tvrdými péry v ústech. Náctileté holky vystavující své odhalené vnady slunci. Mladé dívky svázané a bezmocné – na obrázcích, které se teď už používaly výhradně pro potěšení dívek, jež milovaly dívky, nebo k dráždění mužů, kteří ale nikdy v životě nezažijí něco tak submisivního, jako svázanou ženu se zavázanýma očima, vydanou k jejich potěšení. Robert balancoval na hraně uspokojení. Cítil, jak jeho dech těžkne, jak čas ubíhá. Nasadil si sluchátka a sledoval videa dívek, které si navzájem lízaly kundičky. Pak videa holek, jež se navzájem lízaly, zatímco uzamčení chlapi klečeli submisivně u jejich postele. A pak se jeho souboj s oddalováním orgasmu stal heroickým, když se dostal až k videím, na nichž ženy dráždily muže. Pár krásných domin dráždilo svázaného chlapa – jedna blondýnka rajtovala na roubíku-dildu, které spolehlivě tlumilo mužovo sténání rozkoší. Druhá bruneta ho lechtala na koulích a lízala mu varlata. V dalším videu pak fit černovláska odemkla svého manžela a pomalu mu vlhkýma pyskama jezdila po tvrdém ocasu. Celou dobu mu vyhrožovala, že jestli se udělá, zamkne ho na celý rok. Robert honil a nevnímal svět. I když prošel desítky videí, stále se vracel k tomu s blondýnou a brunetou. Těsně k vyvrcholení se přiblížil tím, že si představil, že blondýnka, jež se svou kundičkou otírá o mužův obličej, je Klára. Ponížení ho zcela pohltilo, když si představoval, že jeho dcera dělá totéž s ním. Při tom ho svůdným hlasem uklidňuje. V jednu chvíli se málem neudržel a stříkal.
Povedlo se mu ale udržet orgasmus pod kontrolou. Dívky mu tiše vzdychaly do uší. Pak si ale vytrhl sluchátka a reflexivně zavřel notebook. Vzápětí si uvědomil, že to tiché vzdychání přichází z chodby. Byla to Klára? Nebo snad Bára? Ať už to byla kterákoli z nich… byly při svém milování neobvykle hlasité. Slyšel je zcela zřetelně. Za poslední měsíc, kdy jako zoufalec naslouchal zvukům jejich sexu, je z ložnice slyšel jen jedinkrát. Ale po jejich večerním koupání… Robert znova sevřel úd v dlani a vybavil si Klářin pohled, když ho sledovala, jak masturbuje. Myslela teď v jejich posteli na to samé?
Znovu otevřel notebook a přešel na stránku Dcera klíčnice. V posledních měsících ji navštívil mnohokrát… Ale nikdy si to u čtení nemohl dělat. Honil, u toho četl příběhy, které na stránce zveřejňovali ostatní, a pak ho zaplavilo zoufalství. Uvědomil si, co opravdu chce. Co potřebuje. U čeho bude orgasmus naprosto dokonalý. Ale na stránce nenašel žádná videa. Někde… někde na internetu určitě najde, co potřebuje. Někde.
Udržoval se na hranici orgasmu znovu a znovu. Přitom odhodlaně prohledával internet. Vše, co potřeboval, bylo video nějaké holky, která odemyká staršího muže a nechává ho masturbovat. Jakékoli video, kde mladší dívka odemkne svého suba, nechá ho honit a u toho mu říká tati. Robert se cítil jako omámený. Tahle představa ho poháněla dál a dál. Potřeboval to víc, než cokoli jiného v životě.
Udělej se pro mě, tati, představoval si Kláru, jak na něj mluví. Představoval si ji ve stejných bikinách, která na sobě měla večer. Chystal se ji celou postříkat. Věděl, že je to špatně. Ale bude to tak příjemné…
Na chodbě se otevřely dveře. Robert se snažil zpomalit a ztišit své sebeukájení. Koukl na hodiny. Byla jedna ráno. Určitě by ani jedna z holek—
Kroky na chodbě ho téměř donutily vyskočit z postele. Rychle a odhodlaně mířily k jeho pokoji. Než stihl odložit notebook na noční stolek a lehnout si, aby předstíral spánek, dveře od jeho ložnice se rozlétly.
„Pane Daňku!“ promluvila Bára, když se pokojem rozlilo světlo.
Robert se převalil, ve vší snaze předstírat, že se právě probudil. Ale ptáka měl stále tvrdého jako kámen a na prostěradlo mu vytékala tekutina. S čirou hrůzou si uvědomil, že jeho klec cudnosti leží stále na podlaze.
„Tati, ty jsi…“ začala Klára, stojící za Bárou ve dveřích. Pak se mu jeho dcera podívala do zrudlé tváře a přešla k posteli s takovou autoritou, že Robert dokonce instinktivně couvl. Když spatřila klec ležící na podlaze, rozlil se jí po tváři výraz hlubokého zklamání. „Tati!“ vydechla.
„Vy jste si ho celý večer honil?“ zeptala se Bára. Přišla z druhé strany k posteli a než se Robert vzmohl k obraně, strhla z něj peřinu. Neopadající erekce ho prozradila. „Ale ne, pane Daňku,“ pokračovala Bára. „Kolikrát jste si to udělal? Stálo to za to?“
„Ne…“ zakoktal Robert. „Ne, jen jsem…“
„Ani jednou?“ podivila se Bára. Oči se jí rozšířily a pak se jí v tváři objevil smích.
„Tati…“ zamumlala Klára znovu.
Robert odvrátil pohled, ale navzdory celé situaci v něm rostla zlost. Zašlo to až příliš daleko. „Co jste si myslely, že budu dělat?“ vzdoroval. Znovu k sobě přitáhl deku, aby se zakryl, a zamračil se na Báru.
„Když jsi zjistil, že jsi odemčený, čekala bych, že se znovu zamkneš,“ konstatovala stroze Klára. „To je zákon, tati! Snažila jsem se, abys byl šťastný. A tys mě jen… oklamal!“
„Máte štěstí, že jsem na to přišla,“ řekla Bára. „S obličejem zabořeným do polštáře a připínákem v zadku jsem skoro neslyšela, co říká. Ale…“
„Barčo!“ zalapala Klára po dechu. Zakryla si dlaní ústa a celá zrudla. Ale Bára se jen zasmála.
„Vždyť nic neříkám,“ uklidňovala ji Bára. „Tvůj táta má štěstí, že jsi během sexu tak ukecaná. Jinak bych si neuvědomila, co provedl, než by bylo pozdě. Představ si, že bychom sem přišly a našly ho celého pokrytého vlastní mrdkou. To by pak měl teprve průšvih!“
„Myslela jsem…“ podívala se Klára na chvíli na Roberta, ale pak znovu pohled odvrátila. „Nevím, tati. Opravdu jsem si myslela, že si vedu dobře, jak se o tebe starám. Ale teď…“
„Klárko, nebuď směšná,“ vzmohl se Robert k odporu. „Neudělala jsi nic špatně. Zacházíš se mnou… velmi dobře. Jen…“ došel mu náhle vítr z plachet. „Nedokázal jsem zkrátka odolat.“
„To vidím,“ souhlasila Bára.
„Je to má chyba,“ zamumlala Klára. „Měla jsem být důslednější. Promiň, tati.“
Co to má do prdele být?
„Je to… Klárko, nemohly byste vy dvě prostě odejít?“
Klára zavrtěla hlavou. „Ne, dokud nebudeš znovu pod zámkem.“
Tentokrát si ale Robert dupnul. „Ne, Klári. Jsem dospělý chlap a tuhle domácnost vedu já. Je to můj dům. Ty jsi má dcera a tvá přítelkyně tu bydlí zadarmo, protože jsem jí to dovolil. Klec si nasadím až ráno. A jestli chceš poslat můj klíč zpátky na kliniku, tak si posluž.“
„Tati…“ Na malý moment se zdálo, že Klára podlehla autoritě, kterou mu záviděli i v práci. „Je to zákon.“
„To je,“ souhlasil Robert. „A je také zákon, že nebudeš pít, dokud ti nebude osmnáct. Ale stejně jsem tě nechal, protože tě miluju. Policii nezavoláš, Klárko. Jdi spát. Můžeme to probrat ráno.“
Klára se podívala na Báru. V očích se jí zračila nejistota, ale i záblesk vzrušení. Když čekal Robert na její reakci, zachvátil ho strach. Srdce mu bušilo tak hlasitě, že měl pocit, že jej děvčata slyší. Bára se jen ušklíbla, zkroutila rty do škodolibého úsměvu a pokrčila rameny.
„Máte pravdu, pane Daňku,“ pronesla Bára s chladnou sebejistotou. Její hlas byl tichý, ale ostrý jako břitva. „Obě vám s Klárou dlužíme… Hodně. Nebudeme vás nutit dělat něco, co nechcete. Ale víte co?“ zúžily se jí oči a tón hlasu se změnil na ďábelskou hravost. „Mrkneme na váš noťas.“ Než se Robert zmohl k protestu, vklouzla k němu do postele. Její hebké stehno se lehce otřelo o jeho, až se mu zježily všechny chlupy.
„Cože?“ vyhrkl Robert a hlas se mu zadrhl v krku. Když se Bára uvelebila vedle něj, její tělo vyzařovalo teplo, které cítil i přes tenkou košilku. „V žádném případě!“
„No tak, Klári,“ zavolala Bára s šibalským úsměvem, zcela ignorujíc jeho námitky. „Popadni jeho notebook. Schoulíme se tady pěkně těsně vedle sebe a podíváme se, co tvůj tatínek hledal, když si to tak… horlivě dělal.“ Prsty lehce přejela po okraji peřiny, jako by ho chtěla škádlit.
V Robertovi se vařila krev. Ale než stihl něco říct, Klára se usadila na druhé straně postele. Její vůně – lehká směs vanilky a chloru z bazénu – ho udeřila jako vlna. Tělo ho zradilo. Penis mu znovu ztuhl, škubal se touhou a jasně dával najevo, jak je mu příjemná přítomnost dvou nadržených, zvědavých dívek v bezprostřední blízkosti. Když se Klára posadila blíž, prsty se lehce dotkla jeho paže. Měl pocit, jako by mezi nimi projel elektrický výboj.
„Tati, uklidni se,“ chlácholila ho Klára tiše, když otevírala notebook. Ale v jejím hlase cítil pevnou autoritu. Obrazovka se rozzářila a osvětlila její tvář. Všiml si, že se její plné rty lehce chvěly vzrušením. „Můžeme ti to udělat příjemné… ale i velmi nepříjemné.“ Naklonila se tak blízko, že její teplý dech cítil na své tváři. „I když dnes zůstaneš nezamčený, víš, že tě stejně nakonec zase zamkneme. Bez klece do práce nemůžeš. A věř mi, tati,“ probodávala ho očima, „že nechceš, aby tvé klíče skončily zpátky na klinice. Nebo abychom s Bárou ztratily… trpělivost.“
Robert sebou trhl. Jazyk se mu přilepil k patru. Jakkoli jej ponížení spalovalo, hluboko uvnitř cítil, jak jeho touha roste. Bylo to, jako by ho jejich slova svazovala těsněji než jakákoli klec.
Pak šlo všechno do háje. Klára si všimla jeho historie vyhledávání, kterou v rauši nestihl vymazat. Když se na obrazovce objevily první řádky, její prsty se nad klávesnicí zastavily.
„Dcera klíčnice,“ četla pomalu Klára. Hlas měla jako samet, ale nádech pobavení bodl Roberta přímo do srdce. Zachichotala se. Její smích byl lehký, ale provokativní. Když se v zoufalství natáhl pro notebook, jen mu odstrčila ruku. „Počkej chvíli, tati. Hmmm… Udělej se pro mě, tati… Dcera odemyká tátu… Mladá dívka uvolňuje svého subíka… No teda,“ rozzářily se jí oči, „to jsou teda hodně zvrácená témata, cos hledal.“ Přejela si jazykem po rtech. Pomaličku, jako by si vychutnávala jeho zahanbení.
„Klárko, prosím tě,“ vydechl Robert. Hlas mu kolísal a krev se mu hrnula do tváří. Cítil, jak mu péro pulsuje a na žaludu se mu hromadí lesklá kapička. Tak moc si přál, aby si toho nevšimly.
„Hezky pomalu, pane Daňku,“ ozvala se Bára z druhé strany. Její hlas byl jak nejjemnější hedvábí, ale s jedovatým podtónem. Naklonila se k němu, prsama se lehce otřela o jeho paži a jen ten dotek ho málem přiměl zasténat. „Máme tady docela dost materiálu ke zkoumání. Stránky plné vašich zvrhlých tajemství. Tak co kdybyste nám řekl… co pro vás můžeme udělat, abychom vás přesvědčily, ať sám jdete zpátky do klece?“ Prsty se zlehka dotkla peřiny těsně nad jeho tuhou kládou. Robert cítil, jak jím projela vlna horka. Ztuhl a dech se mu zadrhl v krku.
„Co máš na mysli?“ vypravil ze sebe, ačkoli věděl, že ho svou odpovědí vtáhne ještě hlouběji do pasti.
Bára se naklonila až k jeho uchu. „Je pátek večer,“ zašeptala. Její slova byla jak otrávené jablko. „Pokud jste opravdu tak moc odhodlaný, můžete zůstat odemčený až do pondělí. Nebo i déle, pokud se rozhodnete ulít se z práce.“ Její prsty se pomaličku sunuly po peřině čím dál blíž k jeho rozkroku. „Ale my vás nutit nebudeme, viď, Klári?“ Mrkla na Kláru, jejíž oči ho probodávaly pohledem v napjatém očekávání. „Tak řekněte… Co musíme udělat, abyste šel ještě teď zpátky do klece?“
Robert se obrátil na Kláru. Zoufale hledal záchranu. Ale viděl v jejích očích jen výzvu. Penis mu tepal bolestivou touhou, kapky už mu stékaly na břicho a pohledy těch dvou ho studily ještě víc.
„Takže?“ zeptala se Klára. V hlase byla slyšet stydlivost, ale i rostoucí jistota. Přitiskla se blíž, její stehno se lehce dotklo jeho. Ten kontakt byl jako oheň. „Máme tady několik hodin tvé historie, tati. Buď si to můžeme společně všechno postupně prohlédnout, pěkně pomalu, video po videu, nebo nám to prostě řekni.“
Naklonila se k němu, až se ho její rty téměř dotýkaly. Cítil jejich teplo. „Co bys chtěl?“
Teď už doslova vytékal. Sekret se mu rozléval po břiše. Nejmocnější orgasmus za dlouhé roky byl na dosah. Obě dívky z jeho nejdivočejších fantazií byly hned vedle něj v posteli. Měly pod palcem celou jeho pornohistorii. Jejich těla stále ještě voňavá po bazénu zářila v přítmí monitoru. Vůně jejich kůže ho obklopovala jako omamná mlha. Bylo to jako sen — nebo noční můra, která ho mohla zničit.
„No tak, tati,“ naléhala Klára. Měkkým, ale nesmlouvavým hlasem. Přejela prsty po okraji notebooku, jako by ho chtěla ještě víc ponouknout.
„No tak, pane Daňku,“ přidala se Bára. Její tón byl téměř výhružný, ale zatraceně provokativně lákavý. „Říkám vám to od začátku — pokud něco chcete, stačí si o to říct.“ Naklonila se ještě blíž, až cítil její rty na svém uchu. „Chcete na nás koukat při sprchování? Vidět, jak si navzájem svlékáme plavky? Jak voda stéká po našich tělech?“
Robertovi zčervenalo celé tělo. Kůže ho pálila jako v ohni. Klára celá žhnula, ale upřeným pohledem ho vyzývala, aby se vyjádřil.
„Chcete nás vidět, jak se milujeme?“ pokračovala Bára. Její hlas klesl do chraplavého šepotu, který ho rozechvěl. Položila mu ruku na stehno a prsty přejela po jeho vnitřní straně, jen pár centimetrů od jeho pulzujícího údu. „Chcete, abych vám ho vzala do ruky… a hezky vyhonila, zatímco se Klárka dívá?“
Klára se snažila zůstat klidná, prsty svírala jeho notebook, ale dech se jí slyšitelně zrychloval. „Tak už nám to řekni, tati,“ tlačila na něj. Její slova byla stále jemná, ale cítil z nich moc. „Cokoli chceš. Můžeš nás vidět obě… Můžeš vidět mě… Úplně nahou, jestli chceš.“ Její hlas se zlomil, ale i tak pokračovala. S tváří zarudlou touhou. „Nevadí mi, když se tě Bára dotkne. Může tě hladit. Pomalu, nebo rychle. Jak budeš chtít. Cokoli, jen aby ses vrátil zpátky do klece.“
Robert málem dostal infarkt. Ústa měl suchá jako poušť. Kůže ho pod jejich pohledy pálila. Sebral všechnu odvahu, aby prolomil očekávání. Modlil se, aby to nebyla past, která ho zničí. Penis mu stále pulzoval a šťávy už mu stékaly z břicha přes boky na prostěradlo. Když začal mluvit, byl to jen chraplavý šepot nabitý touhou a strachem. Který ho mohl buď osvobodit, nebo navždy pohřbít.
- Medvidek
- Uživatel
- Přítomen
Re: Dcera klíčnice
velmi dobré
ještě že mám klícku nasazenou a uzamčenou
prosím, pokračuj
Re: Dcera klíčnice
Uzasne napinave
Re: Dcera klíčnice
Perfektní příběh, stupňování napětí, postavy... Díky moc za každý díl!
Re: Dcera klíčnice
paráda, jen prosím pokračuj
Re: Dcera klíčnice
Když ho dívky vedly do svého pokoje, byl Robert jako v tranzu. Ztěžka kráčel chodbou, jako by měl vodu až po pás. Jen tlukot srdce a pulzování krve v jeho ptákovi ho ujišťovaly, že je to skutečné. Bára se hihňala a Klára se snažila skrýt malý úsměv. Jemná ručka jeho dcery, svírající tu jeho, byla jediným spojením s realitou.
To spojení přerušila Bára, když ho zastavila u dveří koupelny. „Pojďte, pane Daňku,“ zašeptala. „Klárka na nás počká, než skončíme.“ Jen z tónu jejího hlasu se Robertův čurák prudce zachvěl takovou silou, že kdyby se jí navíc podíval do očí, nejspíš by vystříkl i bez doteku.
„Užijte si to, tati,“ usmála se Klára. Kousla se do rtu a její pohled na okamžik sklouzl k jeho ohromné erekci. Pak se otočila a odcházela chodbou pryč. Robert ze sebe nedokázal vysoukat ani hlásku, natož slova, kterými by ji požádal, aby zůstala. Sotva zvládl tu krátkou konverzaci, která před několika minutami skončila… Teď už nezbývalo než jít tam, kam ho odvedou, a modlit se, aby dohodu dodržely.
Bára rozsvítila měkké koupelnové světlo a Robert za sebou zavřel dveře. Naklonila se přes posuvné dveře sprchy, aby pustila vodu. „Klekněte si přímo tam,“ ukázala a Robert otupěle poslechl. Byl tak nervózní, že stěží dýchal. Pokud půjde všechno dobře…
Každá myšlenka v jeho hlavě se proměnila v kaši, když se Bára začala svlékat. Volné pyžamové kalhoty sklouzly dolů jako první a odhalily její dlouhé opálené nohy a přiléhavé bílé kalhotky, které zdůrazňovaly křivky boků a zadečku. Usmála se, když Robertova ruka zamířila k rozkroku, a koutky se jí roztáhly od ucha k uchu, když ruku rozpačitě vrátil zpátky, protože si toho všimla. „Ale to je v pořádku, pane Daňku,“ chlácholila ho a zlehka si pohrávala s lemem kalhotek. „Osahávejte si ho kvůli mně. Však jsme se dohodli, že můžete. Jen si ho pěkně masírujte.“
Robert si ho nesměle chytil do dlaně a doslova cítil, jak se mu v ústech hromadí sliny, které zapomínal polykat. Stihl jen pár pohybů, než Bára stáhla okraj kalhotek, aby ho pak nechala vyjet zpět na původní místo. Zachichotala se, když mu z úst unikl slabý povzdech.
„Jak dlouho jste se dráždil, než jsme vás načapaly?“ zeptala se. „Vsadím se, že jste i teď na pokraji extáze, že ano? Je to na vás, pane Daňku. Můžete se vystříkat hned teď, ještě než si sundám kalhotky. Ale jestli to tu postříkáte… zábava skončila.“
Robert zavrtěl hlavou a Bára ho odměnila zářivým úsměvem. Čím teplejší voda tekla, tím víc se v koupelně hromadila pára.
„Ne, to nechcete, viďte?“ konstatovala s falešným soucitem, ze kterého se mu jen stáhla varlata. „Ne, když s vámi máme tak velké plány, že?“ Pak si stáhla tričko a Robert se musel pustit, protože by to už neudržel. Její božské břicho bylo stvořené k líbání. Její prsa mohla inspirovat básníky. Stejně úžasná jako před pár týdny, kdy je poprvé spatřil. Dokonce i z jejích holých ramen by dokázal ejakulovat. Na malou chvíli si prsa stiskla k sobě, užívajíc si jeho pozornosti, ale vzápětí se otočila a nechala ho s pusou dokořán sledovat, jak si stahuje kalhotky. „Nepřestávejte masturbovat, pane Daňku. Vzrušuje mě to. A upřímně, dlužíte mi to. S Klárkou jsme byly zrovna v nejlepším, když jsme si uvědomily, že nejste v kleci.“
Když před ním Bára obnažila svůj neméně opálený zadek, musel se Robert hodně snažit, aby nesténal. Když se otočila zpět a ukázala mu svou kundičku, musel výrazně zpomalit své pohyby. Její vršek zdobil tenký tmavý proužek a navzdory snaze nedokázal několik dlouhých sekund myslet na nic jiného než na to, jak jí jazykem rejdí mezi nohama.
„Myslím, že vám nemusím popisovat ten pocit frustrace,“ zasmála se Bára a natáhla ruku do sprchy, aby otestovala teplotu vody. „Skoro bych si přála, abyste Kláru požádal, aby vás nechala sprchovat se mnou. Ale na to jste až moc velký stydlín…“
Z pod vrstev poddajnosti, které u něj děvčata postupem času vypěstovala, cítil Robert odvahu deroucí se ven. „Možná když ty pěkně poprosíš mě, půjdu i tak k tobě dovnitř,“ podařilo se mu vyslovit.
Bára vypadala na malý okamžik opravdu překvapeně. Na tu maličkou vzácnou chvíli zmizel její drzý úsměv. Jen aby ho o sekundu později nahradila jiskřivá radost. „Wau,“ poznamenala. „Myslím, že jste před námi nikdy neřekl nic tak sebevědomého. Je to snazší, když tady Klára není? Mám pro ni zajít?“
Při tom návrhu nedokázal Robert udržet oční kontakt. Když sklopil zrak zpět k podlaze, Bára se znovu zahihňala a ladně vstoupila do sprchy. „Ááá, to je v pohodě, pane Daňku,“ řekla. Její hlas byl teď slyšet už jen přes skleněné dveře, které za sebou zavřela. „Na moment mě opravdu vzrušila myšlenka na pořádného sebevědomého chlapa, který mě namydlí. Ale takhle vás mám radši. Klečícího s ptákem v ruce.“
Na vteřinku Roberta hluboký vnitřní pud nabádal, aby jejího návrhu využil. Aby vstal a vstoupil do sprchy za ní. Aby ji opřel o zeď a tvrdě opíchal. Ale i přes zoufalou nadrženost věděl, že by to bylo příliš riskantní. Dobře si uvědomoval, že jestli jejich hrátky zajdou příliš daleko, důsledky by dalece přesáhly jeho dnešní fyzické potřeby. A ten pud potlačil ještě víc, když vzhlédl a viděl před sebou ve sprše její nahé tělo. Boj o to, aby se ještě neudělal, byl heroický. O tomhle fantazíroval milionkrát. Dělal si to při myšlence přesně na tohle. Bára prohnula záda a voda jí po vlasech stékala až na zadeček. Masírovala si prsa a užívala si horkou vodu. Všechno, co mohl Robert udělat, bylo hlídat si rychlost ukájení, aby nezcákal celou podlahu. To byla ta nejerotičtější věc, kterou za poslední roky viděl.
„Pořád honíte, pane Daňku?“ zeptala se Bára po minutě, když si začala roztírat sprchový gel po těle. „Nebylo by pěkné být tady se mnou? Nikdy mě ve sprše žádný kluk nelízal. Klárka je v tom fakt dobrá, ale myslím, že kdyby mi to dělal chlap, bylo by to jiné.“
Robert si povzdechl a pevněji sevřel své nádobíčko. I když Bára přes zamlžené sklo určitě neviděla jeho výraz, smála se jeho pokračujícím rozpakům. „Jen si to představte,“ řekla, když se opřela o zeď sprchy a zvedla nohu, aby ji namydlila. „Teď, když jsme překročili hranici… Je tolik činností, které bychom společně mohli podniknout. A víte — vlastně jsme vám to už řekly, ne? — že s Klárkou odjíždíme na pár týdnů hned po škole do Itálie. Bylo by fajn si s vámi nacvičit drobné show pro místní kluky, které tam pravděpodobně potkáme.“
Robertovo tempo se bezmyšlenkovitě zrychlilo. Fantazie ho nebezpečně přibližovaly k cíli.
Prostě se vystříkej, škemralo jeho podvědomí. Bude to super. Tohle bude nejlepší orgasmus, jaký jsi kdy měl. Stříkej hned teď. Co kdyby si to Klárka rozmyslela? Co když na tebe jen něco chystají?
„Líbí se vám ta představa?“ zeptala se Bára, když zaslechla jeho utrpení. „Myslíte na nás dvě, jak se tam na jihu líbáme a svlékáme jedna druhou, zatímco na nás čeká banda zoufale nadržených kluků? Možná budeme mít štěstí a najdeme pár takových, kteří mají přístup ke svému klíči. Slyšela jsem, že existují resorty, které nabízejí speciální služby pro dívky, které si chtějí užít něco navíc… Snažíme se jeden takový zarezervovat. A vy budete celou dobu tady, zamčený.“
Bože můj… Robert zavřel oči, protože ho všechno to vzrušení začínalo přemáhat. Točila se mu hlava, ale přesto se je snažil znovu otevřít. Zoufale toužil co nejdéle sledovat Bářino mokré a nahé tělo. Jeho vyvrcholení bylo tak blízko. Udržel ho jen s velkým vypětím. Dál honil… a honil…
„Vypadáte, jako byste si potřeboval na chvíli odpočinout,“ poznamenala Bára, čímž ho vytrhla ze spirály sebeukájení. Vypnula vodu a vykročila celá zářivě mokrá ze sprchy. Na zlomek sekundy před ním stála celá nahá a dokonalá. Pak popadla ručník a zakryla se. Když viděla touhu v Robertově obličeji, zajiskřilo jí v očích, ale věnovala mu jen soucitný úšklebek. „Nebojte se,“ uklidňovala ho. „Nedovolila bych, abyste si tak dlouho neužil. Něco vám povím… Pokud mě teď pěkně poprosíte, dovolím vám osušit mi nohy.“
Robert zatnul zuby a sevřel rty. Z ptáka mu kapalo. Věděl, že Bára stále odkazuje na jeho pokus o vzpouru. Míra, do jaké se stáhl, jí nestačila. Potřebovala ho zatlačit ještě dál, aby byla sama se sebou spokojená. Ačkoli byl zcela v její moci, znovu se v něm ozvalo ego. „Osuš si nohy sama, Barčo,“ zamumlal vzdorně. „Užiju si to pokoukání.“
Znovu se zasmála. Očividně si ten malý střet užívala. „Když mě moc hezky poprosíte, dovolím vám, abyste mi nohy ošukal,“ kontrovala. Svůdně pokrčila nohu v póze, která by ho srazila na kolena, i kdyby byla oblečená. „Dovolím vám na jednu celou minutu vsunout péro mezi má stehna a zabořit obličej mezi mé půlky.“ Věděla, jak moc po tom touží. A skutečně povytáhla obočí v očekávání. Ale když stále mlčel, jen se ušklíbla. „Jak chcete,“ řekla. Osušila si nohy a omotala si další ručník kolem vlasů. Pak si oblékla pyžamové kalhoty, a to všechno tak, aniž by mu dovolila zahlédnout byť centimetr její nahoty. „Vlastně jsem za tu výzvu ráda,“ přiznala. „A jednoho dne… mě buď budete prosit, abyste mohl slízat své sperma z mých nohou, nebo si budu vychutnávat, že vám taky říkám tati.“ Zlomyslně se usmála. „Tak či onak to pro mě dřív či později bude výhra.“
Z toho přiznání se Robertovi zamotala hlava. Opravdu Báru tak vzrušoval jeho odpor? Pokud v něm vytrvá, chtěla by se mu skutečně poddat? Nebo to byla jen další její hra?
„Myslíte, že zvládnete nepostříkat celou chodbu?“ zeptala se. „Klára bude mít nejspíš obavy, jestli jsme tady neprováděli něco nepřístojného.“ Rozvinula si vlasy a nechala je vlhké volně spadnout na ramena a záda, což v Robertovi vyvolalo elektrizující napětí. Poté se otočila zády, aby mu při oblékání horního dílu pyžama zabránila koukat na prsa. Dokonce i pohled na její holá záda udržel jeho chloubu v pozoru. Ale aspoň se mu podařilo před ní dál nemasturbovat.
Když ho Bára vyvedla z koupelny, chladnější vzduch z chodby mu vyvolal husí kůži po celém těle. Po cestě ho celkem ostře plácla po hýždích. I když chtěl nejdřív protestovat, veškerý odpor spolkl, když si uvědomil, že míří k ložnici, kde čeká Klára. Najednou mu vyschlo v hrdle. Dveře pokoje byly pootevřené a slabé modré světlo se škvírou vinulo ven. Když si uvědomil, co nejspíš uvidí uvnitř, hrozilo jeho kládě prasknutí. Bára se u dveří zastavila a ustoupila mu. „Otevřete je vy,“ vyzvala Roberta s úsměvem. „Doufáte, že tam na nás už čeká celá nahá?“
Robertův pyj pulzoval, ale tělo na místě ztuhlo. Snažil se zareagovat, ale najednou nedokázal pohnout tělem ani jazykem. Podíval se na Báru a tak trochu si přál, aby to byl jen vtip. Ale ona pořád stála stranou.
„Jen je otevřete,“ opakovala. „Jestli chcete svou dceru vidět nahou, otevřete ty dveře. Nebo vás zavedu zpět do vašeho pokoje.“
Robert cítil, jak mu sval v prstu škubl směrem ke dveřím. Tak nějak si ale i po tom všem nedokázal přiznat, jak moc to chce. V jednom děsivém okamžiku, když Bára položila ruku na jeho rameno a začala ho tlačit pryč, se skutečně bál, že svou šanci promarnil. Otevřel ústa, aby zaprotestoval a požádal Báru o vteřinku strpení, načež se dveře otevřely zevnitř.
Stála v nich Klára v bílé noční košili. Jejími holými nohami prosvítala modrá záře lampičky a všechny křivky těla byly vkusně skryty. Přesto byl pohled na ni intenzivnější než na Báru ve sprše. „Pojď dál, tati,“ pokynula Klára jemně. „Baruš, nebuď na něj tak zlá.“
„Jak si přeješ, zlato,“ odvětila Bára. Robert mlčky následoval Kláru do pokoje. Bára vešla hned za ním, zavřela dveře a uvěznila je v tichu místnosti.
Když ho Klára vedla k posteli, Robertovo srdce se rozbušilo. Nedokázal od jejích pohybů odtrhnout zrak. Polovina jeho mysli chtěla couvnout… Přiznat jí, že udělal chybu, nebo ji přesvědčit, že to všechno bylo jen nedorozumění nebo vtip. Probudit se a uvědomit si, že to byl jen sen. Zatímco druhá polovina si tak zoufale přála, aby si sundala tu noční košilku…
Dokud nebyl až u postele, nevšiml si, že tam na něj čekají kožená pouta. Čtyři, každé připevněné k jednomu rohu postele. Když ucítila jeho zaváhání, přerušila ho Klára dříve, než stihl protestovat. „Taková je dohoda, tati,“ řekla. „Pokud chceš, abychom se tě dotýkaly, musí to být podle mých podmínek. Lehni si.“
„Nebojte se,“ pobízela ho Bára. „Ta pouta jsou velmi pohodlná. A velmi bezpečná. Klárka je v nich skoro pořád. Sama jsem je také párkrát vyzkoušela.“ Zachechtala se a Klára celá zrudla. Přesto od Roberta pohled neodvrátila.
„Lehni si, tati,“ pobízela jej znovu. „Nebo nechceš, abych se svlékla?“ zamrkala na něj a Robert cítil, jak padá do její postele. Klára mu věnovala další milý úsměv a jemně ho postrčila do středu matrace. „Neměj strach,“ řekla uklidňujícím hlasem. Odhrnula si pramen vlasů za ouško. „Jen se chci ujistit, že to nevezmeš do vlastních rukou.“
„Pokud víte, co tím myslí,“ zasmála se Bára. Pak Robert cítil, jak se jedno pouto utahuje kolem jeho levé nohy. Měl pocit, že se mu zastavuje tep, ale Klára ho utišila a vzala ho za ruku. Posouvala ji tak daleko od jeho ptáka, jak to jen šlo, než mu na zápěstí opatrně připevnila další pouto. Když se naklonila, aby zajistila popruh, byl její dekolt tak blízko, že viděl prostor mezi prsy… Robert nedokázal koukat jinam, ani když si všimla, kam zírá. Jen se na něj seshora usmála. Zatímco bezmocně ležel konsternován tělem své dcery, cítil, jak Bára bere jeho druhou ruku. A tak byl najednou roztažený do kříže. Klára jej stále držela za ruku, zatímco se Bára vrátila k pravé noze, aby ji také zajistila. Klářin dotek sklouzával po Robertově paži a její pohled přejížděl po celém jeho nahém těle. Reflexivně se snažil zakrýt, díky čemuž si uvědomil, jak pevně je svázaný a sotva se dokáže pohnout. Když Klára poodstoupila a z nedaleké poličky vzala jeho pás cudnosti, zachvátila jej panika.
Kurva. To ne, ne, ne, ne, ne—
„Neboj se,“ chlácholila ho, když se Robert snažil silou dostat z pout. „Ššš, tati… Neboj se. Bude to fajn. Přesně jak jsi chtěl. A pokud budeš hodný, budeme to možná moct dělat častěji. Ale teď, když jsi nám ukázal, že ti nemůžeme moc věřit, bych nerada, aby sis na svého ptáka sahal. Takže až to tady doděláme, zamkneme ho zase zpátky… A sundáme klec jen pokud budeš tady svázaný.“ Položila klec na čelo postele. Tak blízko, že slyšel, jak ťukla o dřevo. „Je to tak za tebe ok?“
Robert sotva zvládl dýchat, natož aby ze sebe cokoli vysoukal. Ale co by řekl, i kdyby mohl? Ten zlomek sekundy boje o rozhodnutí, jak odpovědět, zmizel a cítil jen, jak se propadá pryč z reality. Když Klára chytla lem své noční košile a začala ji zvedat, velmi pozvolna, až se čas téměř zastavil. Robertův pohled visel na ní, i když věděl, jak ona sleduje jeho zoufalství. Naplnilo ho ponížení, ale bylo mu to jedno. Bílý lem se posouval nahoru po stehnech, až byl tenký materiál jen kousíček od její broskvičky… Zakrývaly ji ještě kalhotky, nebo ji rovnou spatří?
Ucítil pohyb z druhé strany postele, jak se matrace prohnula pod Bárou, která se k němu naklonila. Zatímco se na něj Klára roztomile usmívala a on dychtil po odkrytí jejího tajemství, nasadila mu Bára pásku přes oči.
Když si Robert uvědomil, co se děje, začal se bránit. Klára v očekávání zamrzla. Ale jeho odpor byl jen slabý a krátký. Od teď viděl jen tmu. Páska byla nasazena a nepronikal přes ni ani paprsek světla. Chtěl křičet… Trvat na tom, aby ho pustily. Požadovat, aby ho nechaly být…
Zvrhlíku, probíhalo mu hlavou, přestože se o něj pokoušel infarkt způsobený sexuální frustrací. Budeš se tady vztekat, protože neuvidíš lasturku své dcery? Ježíši!
„Technicky jsme se dohodli, že se Klárka svlékne,“ chechtala se mu Bára přímo do ucha. „Ale nikdy jsme neřekly, že něco uvidíte. Na někoho, kdo uzavírá tak velké smlouvy a podobné věci, bych čekala, že si vyjednáte lepší dohodu. Možná kdybyste nebyl nervózní jak malý kluk, pokud jde o Klárku…“
Matrace se znovu prohnula, což mu naznačilo, že si Klára sedá poblíž jeho nohou. Ani centimetr jejího těla se ho nedotýkal, ale přísahal by, že cítí její teplo. „Kdy ti na ptáka naposledy sáhla nějaká holka, tati?“ zeptala se Klára.
„Ahhhhh…“ vydechl Robert. Bářiny prsty se opíraly poblíž jeho boku a vyháněly tak všechny srozumitelné věty z hlavy. „To už je dlouho. Žádná od doby, co tvá máma…“
Klára pár sekund mlčela. „Ani nikdy na klinice?“ zeptala se.
Robert jen lehce zavrtěl hlavou. Natáhl krk a marně se snažil po sebemenším pohledu zpod pásky. „Ne,“ odpověděl.
„To je dost smutné. Mrzí mě to,“ řekla Klára lítostivě.
„Přál jste si vždycky, aby byl váš klíč v pětihvězdičkovém zařízení?“ zeptala se Bára. Slyšel v jejím hlase posměšek a cítil její horký dech. Oboje ho rozpalovalo. Opírala se o jeho paži. Jen látka pyžama udržovala její hebkou kůži oddělenou od jeho těla. „Přál jste si pokaždé, když jste tam šel, aby se vás sestřičky dotkly?“
„Ano,“ vydechl. „Samozřejmě, že ano.“
„Chcete, abychom vám tu pětihvězdu dopřály?“ škádlila ho Bára.
Robert se zmohl jen na přikývnutí. Vzápětí na to mu před očima explodovaly hvězdy. Bářiny prsty sklouzly mezi jeho nohy a bříškama se dotkly jeho varlat. Z úst mu unikl sten a ona mu začala líně přejíždět prsty po celém nalitém pytlíku. Pták mu škubal. Beznadějně toužil po dalším doteku.
„Víte… Vaše dcera se ještě žádného klacku nedotkla,“ oznámila Bára.
„Ani ty ne,“ zamumlala Klára.
Robert měl pocit, že se mu rozskočí srdce.
Bára se zasmála. „Já jo,“ opáčila. „Ale to je jedno… Pokud si chceme náš výlet fakt naplno užít, budeme potřebovat hodně praxe. Jste s tím ok, pane Daňku?“ Do hlasu se jí vrátila původní hravost. Jako školačka žádající povolení od přísného profesora. „Je pro vás ok, když použijeme váš orgán k tomu, abychom se naučily dráždit nadržené chlapy, kteří se dostanou ven z klecí?“
Robert nedokázal odpovědět. Bářiny prsty na varlatech byly ta nejneuvěřitelnější věc, kterou za poslední roky cítil. A pak jen slyšel, jak Klára na vteřinku zadržela dech, odhodila poslední zbytky zdravého rozumu a nesměle položila prstíky na jeho úd.
Bezmocně ležel, třásl se a mělce dýchal. Klářina ruka se jemně obtočila kolem jeho nadrženého, kapajícího a maximálně ztopořeného penisu. V jejím sevření nebyla žádná technika, ale i tak z něj málem vystříkl. I přes pásku cítil, jak mu krev pulsuje i v očích. Už už se vracel zpět do reality, ale když začala rukou pohybovat a hladit mu ho, byl znovu totálně pryč.
Když byl v jejím věku, sotva by takový dotek stačil ke vzrušení. Držela ho tak opatrně, jako by se bála, že mu ublíží — nebo snad sobě. Pohybovala rukou, jako by o těch pohybech četla. Nebo viděla někoho honit na videu, ale nebyla si jistá, jak se do toho pořádně pustit. Nicméně po tak dlouhé době bez pořádného orgasmu, po hodinách dráždění sebe sama a vědomí, že se ho dotýká zrovna ona… I ten nejjemnější kontakt stačil, aby ho udržel tvrdého jak železnou tyč.
„Stiskni ho pevněji,“ ponoukla ji Bára místo Roberta. „Stiskni ho, ale ne zase moc. Hlavně pomalu… Nechceme žádné nehody. Pěkně úplně nahoru… A po celé délce zase dolů.“ Čím déle Bářin dotek na koulích trval a Klářino honění se stávalo sebejistějším, tím blíž k okraji orgasmu byl. Neudržel sten, díky kterému v hlase Kláry slyšel spokojený úsměv.
„Jsem moc ráda, že se ti to líbí,“ řekla. „Když jste s Bárou byli v koupelně, koukla jsem ještě na další videa, na která ses díval… Myslím, že na většinu z toho ještě nejsem připravená. Ale jsem ráda, že o tvých fantaziích vím. Díky nim víme o mnoha možnostech, jak tě potěšit.“
Robertova pozornost se vrátila k videím, která vyhledával. V hlavě mu vyskočila představa Kláry sedící na jeho obličeji, která trvá na tom, aby stříkal Báře, která mu saje péro, přímo do pusy. Což vedlo k dalšímu slastnému vzdechu.
Klára se zahihňala. „Prozatím… jsem ráda, že dělám aspoň tohle. Možná bych to zvládla jednou dvakrát týdně. Stačilo by to?“
Robert přikývl a obě dívky se zasmály najednou. Reflexivně zvedl boky a snažil se ze všech sil přirazit silněji do Klářiny dlaně. Ona ale při jeho pohybu stisk povolila a místo toho položila ruku na Robertovo stehno. Pak ho převzala Bára. Začala ho honit, chvílemi možná až moc drsně. Klářin dotek se přesunul na jeho koule. Robert vydechl a z očí se mu draly slzy potěšení.
„Barčo,“ podařilo se mu ze sebe dostat. „Netlač tolik na žalud, prosím…“
Bára okamžitě poslechla a znovu se zachechtala. „Vidíte?“ řekla. „Už se zlepšujeme. Tohle si ještě užijete, pane Daňku.“
„Žádné další ukájení,“ připomněla mu Klára. „Žádná další masturbace, když na nás budeš koukat v bazénu, nebo při tanečním tréninku…“
„Žádné další honění, když na mě budete koukat při sprchování…“ zašeptala mu Bára do ucha.
Robert zasténal.
„A rozhodně ne další uspokojování nad videi holek na internetu dělajících takové zvrhlosti,“ řekla Klára a Robert cítil, jak odtáhla Bářinu ruku, aby mohla jeho ocas znovu převzít sama. Tentokrát byl její dotek odvážnější a Robert se znovu snažil její ruce vycházet vstříc, jak jen zvládl. Tentokrát ale nepřestala, díky čemuž jeho vzrušení rostlo. Bože, ještě chvilku a bude stříkat. Tohle bude epické.
„Možná bychom si ty prasárničky někdy mohli společně pustit,“ navrhla Bára a nepřestávala mu mnout pytlík. „Klári, zpomal trošičku. Vypadá to, jako by byl fakt blízko.“
Když dráždění jeho dcery přestalo, Robert znovu zasténal.
Bára se mu zasmála do ucha. „Ujistit se, aby chlapi nevystříkli, je stejně důležité, jako je umět udělat, nemyslíte, pane Daňku?“
„Prosím…“ zasyčel. „Prosím.“
„Prosím co, tati?“ zeptala se Klára. V jejím hlase slyšel nezvyklé sebevědomí, z kterého mu jen víc vyschlo v ústech.
„Prosím… Prosím, dovol mi se vystříkat. Slíbila jsi, že to uděláš.“
„To ano,“ souhlasila Klára a její honění pokračovalo, jen ne dostatečně na to, aby se konečně udělal. „Myslím, že ještě nejsem dost šikovná na to, abych ti dopřála pořádný orgasmus. Navíc už jsme rozhodly, že sám na sebe sahat nebudeš.“
Roberta se zmocnil děs. „Prosím,“ škemral. „Prosím, Klárko…“
„Mám nápad,“ ozvala se Bára. „Podej hlavici, zlato.“
Klářina váha z postele zmizela. Z druhé strany pokoje se ozvaly zvuky a o minutku později se vrátila a Robert na svém čuráku ucítil tlak gumy. Pak slyšel cvaknutí a uslyšel hlasité hučení, když ho vibrátor začal dráždit. Klára držela jeho pyj v ruce a vibrační hlavicí po celé jeho délce přejížděla nahoru a dolů. Když se dotkla citlivého místa těsně pod žaludem, znovu vydechl a slyšel Kláru se spokojeně usmát. „Líbí se ti to, tati?“ zeptala se.
Zvládl jen zabručet.
„Myslíte, že si orgasmus zasloužíte, pane Daňku?“ ptala se ho Bára s ústy těsně u jeho ucha. „Po tom, jak jste dnes zlobil?“
Natěšení bylo příliš silné a Robert zadržel dech, aby udržel svou blížící se explozi v tajnosti co nejdéle. Ještě pár sekund…
„Mrzí mě, že na mě už nebudeš myslet při masturbaci,“ posmutněla Klára. „Ale teď, když máme tvou historii prohlížení, jsem si jistá, že najdeme dost možností, jak se bavit, abychom si to vynahradili.“
Celý svět se mu scvrkl do intenzivního potěšení v penisu. Byl tak blízko. Tak blízko…
„Ale,“ pokračovala Klára. „Myslím, že po tom dnešku bychom ti neměly dovolit plnohodnotný orgasmus.“
Robert úplně zbytečně zatáhl za pouta. Cítil sperma úplně na krajíčku. Připravené explodovat a vyrazit ven…
Vibrátor se vzdálil od jeho pohlaví a cítil, jak se Klára zvedá z postele. Ale než stihl cokoli říct, Bára ho vzala a znovu přitiskla k jeho péru. Potěšením zasténal.
„Možná ti dáme na výběr,“ řekla Klára. Znělo to, jako by stála vedle postele. „Trochu jako předtím. Myslím, že než se vrátíš do klece, zasloužíš si aspoň přerušený orgasmus. Vždycky jsem ho na někom chtěla vyzkoušet. A možná bych zvládla přidat něco, aby byl o kapičku příjemnější.“ Slyšel však v jejím hlase plachost.
„Myslím, že si nezasloužíte ani tohle,“ přidala se Bára a pevně mu držela vibrátor u ptáka. „Snad bych se ale nechala přesvědčit. Tak víte co… Když mi dokážete, že nejste jen zoufalý subík, dopřeju vám plnohodnotný orgasmus. Ukažte mi toho úspěšného byznysmena a já vám dovolím postříkat si celé břicho.“
Robertovi se točila hlava. „Co… Bože, prosím…“
„Řekněte Klárce, ať vás nechá koukat,“ navrhla Bára. Slyšel v jejím hlase pobavení. „Neproste… Prostě jí to jen řekněte. Řekněte jí: Klárko, nech svého tátu koukat na své nahé tělo a koukej se, jak se u něj vyhoní. Pokud tohle zvládnete říct… Pokud to dokážete a budete to myslet vážně, necháme vás teď pořádně vycákat.“
Robert vydechl. Tyhle nové výzvy, aby prolomil svou nejistotu a rozpaky, které ho dosud brzdily, ho přiváděly do extáze.
„Klárko…“ vydechl. „Klárko… Nech mě…“
„Nech svého tátu,“ opravila ho Bára.
„Klárko…“ zkoušel to znovu. „Nech…“ ale i přes zoufalou situaci to nedokázal. Jakkoli moc ho blížící se orgasmus nutil to říct, nedokázal tu větu před Klárou vyslovit.
„Ne?“ zeptala se Bára. „To nic. Moc by se mi to líbilo. Myslím, že i Klárce by se to moc líbilo. Ale víte, co by se mi líbilo ještě víc? Slyšet vás to celé říct hlasitě a sebevědomě. Jako byste měl vše pod kontrolou. A pak vám říct ne.“
Slyšel, jak se Klára přesunula k němu vedle postele. A pak cítil, jak se dotkla jeho prstů. Jen lehce. „Nic se neděje, tati,“ řekla. „Můžeme to zkusit někdy jindy. Ale dnes v noci ti nedovolím vystříknout. Dobře?“
Zvládl jen dýchat. Přerývaně a sklíčeně.
„Chci, abys nám řekl omlouvám se za onanii bez dovolení,“ žádala Klára. „A pak ještě děkuji za nedokončený orgasmus. Nebo Bára vibrátor vypne a ty půjdeš plný zpátky do klece.“
„S hezky neteklýma koulema, se kterýma si budu celý týden pohrávat,“ posmívala se Bára. „Možná byste se každé ráno mohl přijít podívat ke mně do sprchy. Ale zůstanete hezky zamčený.“
Robert vydechl. Cítil, jak se jeho spermie derou ven. Ale Bára zjevně našla způsob, jak ho udržet těsně před výbuchem. „Omlouvám se,“ začal říkat Kláře slabounkým hlasem. „Omlouvám… se za onanii bez dovolení.“
„…A?“ zeptala se v očekávání. Přitlačila se víc k němu a až teď si s nadšením uvědomil, že se ho dotýká nohou, ne rukou.
„A… Děkuji za nedokončený orgasmus,“ podařilo se mu ze sebe vysoukat, kapitulujíc před totální porážkou.
„Není zač, tati,“ zareagovala Klára. Přisunula se k němu ještě blíž, takže cítil celou délku jejího nahého těla, jak se k němu tiskne. Cítil její boky, teplo bříška, ale i tlak jedné strany ňadra. Pak ucítil, jak mu položila prst na tvář a políbila ho na čelo zrovna ve chvíli, kdy se Báře podařilo dostat jeho sperma z varlat. „Všechno to hezky vystříkej, tati,“ zašeptala Klára. „Všechno jen pro mě.“
Robert se celou noc udržoval na hraně a hledal někoho, aby mu řekl přesně tato slova. A Klára to dobře věděla. Zařval jak tur, explodujíc už jen z jejího hlasu. Ovšem potěšení, které právě zažíval, odešlo jako blesk. Bára vypnula vibrátor. Jeho šťáva sice vytryskla a teplé kapky cítil po celém břiše a hrudi, ale všechno potěšení vyšumělo do prázdna. Hrudník se mu rychle zvedal a obě děvčata se mu smála.
„Wau,“ řekla Klára. „Dobrá práce, tati.“
„Dobrá práce, tati,“ zopakovala Bára šeptem do jeho ucha. „Chcete ochutnat?“ Robert zavrtěl hlavou, stále omámený orgasmem, který mu jen o vlásek unikl. Pak ale ucítil prst, jak se ho dotýká a obě dívky vstaly z postele. Zachvěl se vzrušením, když přemýšlel, která z nich jeho sperma ochutnala. Pak cítil, jak se Klára vrací, a slyšel povědomé cinknutí klícky cudnosti.
„Omlouvám se, že jsme tě trošičku podvedly, tati,“ řekla. „… Ale doufám, že sis to i tak užil. Já rozhodně ano.“
Bára se také vrátila a začala mu ejakulát otírat kapesníčkem. S očima stále zaslepenýma a oběma dívkama věnujícíma se jeho tělu, nemohl Robert dělat vůbec nic, než jen frustrovaně ležet. Klára mu bez velkého boje nasadila zpátky klec a Bára se pak omluvila, že si potřebuje odskočit. Nechala tak Kláru samotnou, aby Robertovi odvázala pouta, která ho dosud držela na místě.
„Opravdu bych ráda, abys mě někdy viděl,“ řekla Klára tiše, jak se pohybovala kolem postele a odvazovala pouta. „Kdyby sis o to řekl, když tě dnes Bára dráždila… Možná bych ti to i dovolila. Myslím, že se v tom docela zlepšuju, co myslíš?“
Jeho ruce už byly volné, ale Robert zatím zůstal ležet. Nebyl schopný zvednout paže, aby si sundal pásku. Frustrace neodešla. Pták bezpečně v kleci. Vzrušení a mlha se rozplývaly. Ve své mysli litoval, jak daleko to zašlo.
„Pojď, tati,“ vyzvala ho Klára. Jemně ho vytáhla z postele a Robert si odkryl oči. Spatřil ji už oblečenou, tentokrát v pyžamu zapínatelném vpředu. Stydlivě se podíval na podlahu. „To je dobrý, tati,“ povzbudila ho dcera, když vstával z postele. Postavila se na špičky a políbila ho na tvář. Když ustoupila, v jejích očích se zračila plachost. „Jdi spát,“ řekla. „Uvidíme se ráno. Můžeme si pak promluvit víc o tom, jak to od teď bude.“
Robert vykročil směrem ke dveřím ložnice a naposledy se otočil. Chtěl něco říct… Ale nevěděl co.
„Dobrou noc, tati,“ popřála mu Klára, když vycházel na chodbu. Prsty zabloudily k horním knoflíkům a několik jich rozepnula. Díval se na ni a očividně si užívala jeho pozornost, přes veškerou plachost v očích. Pak zvedla ruce ke krku a zavěsila si jeho klíček cudnosti na jemný stříbrný řetízek, který měla kolem krku. Klíč visel těsně nad jejím dekoltem a pár sekund se zdálo, že Klára rozepne ještě další knoflíček a roztáhne košili, aby se mu odhalila. I s nedávno vyprázdněnýma koulema se jeho pták znovu začínal v kleci napínat. Ale pak se jeho dcera jen usmála a zavřela před ním dveře.
Robert se potácel zpět do svého pokoje. Obrazy a myšlenky se mu míchaly v hlavě. Péro ho v kleci tlačilo. Když padl do postele, nadrženější než kdykoli v životě, viděl svůj počítač stále otevřený. Záložky otevřené na scénách z jeho fantazií. A teď o všech Klára věděla. Trvalo mu věky, než usnul. Sáhl si dolů mezi nohy, ale když v dlani ucítil jen kov, slova jeho dcery ho pálila v mysli.
Nerada bych, aby sis na svého ptáka sahal, slyšel ji říkat. Mrzí mě, že na mě už nebudeš myslet při masturbaci… Ale teď, když máme tvou historii prohlížení, jsem si jistá, že najdeme dost možností, jak se bavit, abychom si to vynahradili.
Třel se o matraci. A než konečně usnul, pronásledovaly ho zoufalé fantazie, ve kterých vždy hrála hlavní roli jeho dcera. Která spala jen pár metrů chodbou opodál, s klíčem od jeho cudnosti kolem krku a dost možná s chutí jeho spermatu stále na jazyku.
Re: Dcera klíčnice
čím dál tím lepší. prosím pokračuj
Re: Dcera klíčnice
V kleci mučivé čtení, pěkně děkuju 
Re: Dcera klíčnice
Nádhera jen tak dál
Re: Dcera klíčnice
Úžasná povídka, těším se na další díl.
Re: Dcera klíčnice
Napsáno "až moc skvěle" - vydýchával jsem to ještě hodně dlouho po přečtení...