Běžný den (Stránka 2 z 2)

Eva

Kapitola I

Ráno na farmě nezačínalo tichem. Začínalo hlukem. Ventilace v hlavní hale běžela na plno, vozíky s jídlem rachotily po betonové rampě a někde u skladů štěkal pes. Eva Novotná stála na schodech kanceláře a pila kafe z plecháčku.

Nad dvorem se zvedala mlha z vlhkých polí. Pod rampou už pracovaly dvě ženy z ranní směny. Jedna kontrolovala transportní vozík, druhá zapisovala čísla do terminálu. Eva měla ráda ten ruch. Všechno běželo podle rytmu. A když farma běžela podle rytmu, nebyly problémy. A když nebyly problémy, nikdo z města sem nejezdil.

Eva dopila kafe a položila plecháček na parapet a sešla ze schodů.

„Kolik máme dneska na procedury?“ zeptala se.

Mladší žena u terminálu zvedla hlavu.

„Šestnáct z haly B. Čtyři z céčka.“

Eva přikývla. „A ten záznam z včerejška?“

„Subjekt C‑12 pořád odmítá spolupracovat.“

Eva pokrčila rameny. „Nech ho dneska bez přídělu.“

Žena u terminálu jen kývla. Na farmě se věci vysvětlovaly krátce. Eva přešla dvůr a otevřela dveře hlavní haly. Uvnitř byl známý pach dezinfekce, potu a jídla. Řady lůžek se táhly dlouhou halou v pravidelných blocích. Některé subjekty už stály u přepážek a čekaly na ranní rozpis. Eva pomalu prošla mezi řadami. Většina mužů seděla na lůžkách se sklopenými hlavami, ale jiní se na ni dívali. Eva ten pohled ignorovala. Na farmě se nedalo pracovat, kdyby člověk každému koukal do očí. Na konci haly stála vedoucí směny.

„Máme zprávu z laboratoře,“ řekla.

Eva si přilepila za ucho neurostimulační náplast.

„Jakou?“

„Chtějí navýšit dodávky.“

„Kolik?“

„Dvacet procent.“

Eva chvíli mlčela. „To chtějí všichni.“

„Prý je to urgentní.“

„A poslali něco navíc?“

„Ne.“

Eva pokrčila rameny. „Tak si počkají.“

V kanceláři měla Eva na stole rozložené produkční tabulky. Dvě farmaceutické společnosti.

Jedna klinika z města. A několik drobných odběratelů. Telefon zavibroval. Eva ho zvedla.

„Novotná.“

„Ministerstvo populační stability.“

„Ano.“

„Ta kontrolorka z magistrátu… byla trochu příliš důsledná.“

Eva chvíli mlčela. „To se někdy stane.“

„Záznam z kontroly byl upraven. Doporučení k revizi licence už je v systému.“

Eva přikývla. „Dobře.“

„Ministerstvo oceňuje stabilitu vaší produkce.“

„Děláme, co je potřeba.“

Hovor skončil. Eva položila telefon na stůl. Chvíli jen seděla. Pak se vrátila k tabulkám.

Kolem poledne přijela na dvůr stará dodávka. Eva ji zahlédla z okna. Dvě ženy z vedlejší vesnice.

Poznala je. Občas přijely. Eva si vzala bundu a vyšla ven. Ženy čekaly u zadních dveří haly, u místnosti, které říkaly stodola.

„Tak která z vás je první?“ zeptala se.

Jedna z nich zvedla ruku. Eva kývla na ošetřovatelku. Žena přikývla a otevřela dveře do budovy.

„Jděte!,“ řekla krátce ženě z vesnice.

Uvnitř byl na transportním vozíku připoutaný jeden z mužů z farmy. Žena si stáhla kalhotky, přišla blíž a uchopila do ruky ovladač anální elektrody a spustila program pro udržování erekce. Muž vytřeštil oči a snažil se křičet, ale přes roubík bylo slyšet jen nesrozumitelné tiché mumlání.
Vesničanka nasedla obkročmo na muže, zavedla si jeho penis do pochvy a plynulými pohyby začala na něm rajtovat. Po chvíli si začala rukou bez ovladače přes halenku masírovat své ztuhlé bradavky. Automatika se mezitím starala, aby nedošlo k vyvrcholení. Přeci jen venku čekala ještě její kamarádka.

Když žena po nějaké době vyšla ven, měla vlasy rozcuchané a tváře zarudlé.

Následně zmizela za dveřmi i druhá vesničanka.

Když bylo po všem, jedna z žen přiložila svůj náramek k Evinu neoznačenému terminálu a ten vydal tichý zvuk. Eva se podívala na displej – +42 STIN.

„Dobře,“ řekla. „Zmizte odsud.“

Ženy přikývly a nasedly do dodávky.

Eva se otočila k ošetřovatelce: „Umyj ho a vrať na ubikaci, dneska ho ještě čeká práce.“

Odpoledne přišla další zpráva z laboratoře. Požadavek na zvýšení dodávek potvrzen. Eva se opřela v křesle. Dvacet procent navíc. To znamenalo víc procedur. Víc přídělů. Víc práce. Nebo méně přestávek. Eva si strhla náplast z poza ucha a nalepila novou.

„No jo,“ zamumlala. „To bude ještě veselo.“

Kapitola II

Uplynula hodina od konce ranní směny a dvůr byl skoro prázdný. Automatické vozíky projížděly mezi halami a sklady v pomalém, přesně naprogramovaném rytmu. Každých pár minut se některý z nich zastavil u rampy, otevřel víko a vysunul kazetu se záznamy. Eva seděla na lavičce u kanceláře a dívala se na terminál.

Čísla se jí nelíbila. Hala B byla slabá – čtyři procenta pod průměrem. To nebylo málo. Vedoucí směny přišla přes dvůr a zastavila se u ní.

„Laboratoř poslala další zprávu.“

Eva ani nezvedla hlavu. „Zase chtějí víc?“

„Ano.“

„Kolik?“

„Dvacet procent pořád platí.“

Eva přejela prstem po displeji. Graf produkce se rozsvítil červeně. „Ať si počkají.“

Vedoucí směny chvíli váhala.

„Tentokrát prý opravdu spěchají.“

Eva se konečně podívala nahoru. „Tak ať pošlou víc jídla.“

„Nepošlou.“

Eva otevřela kapsu bundy a vytáhla zavírací nůž. Pomalu ho otevřela. Čepel byla už trochu ošoupaná. Opatrně s ní začala čistit špínu zpod nehtu.

„Kolik máme rezervu?“ zeptala se.

„Tři dny.“

„Tak vidíš.“

Nůž cvakl, když ho zavřela.

V hale B bylo chladněji než venku. Řady lůžek byly zaplněné skoro do posledního místa. Subjekty stály u přepážek a čekaly na odpolední procedury. Eva prošla mezi bloky. Na stěnách blikaly kontrolní displeje.

- Hydratace

- Hormonální hladiny

- Stresový index

U jednoho lůžka se zastavila.

Subjekt seděl na okraji matrace a díval se do podlahy.

Eva krátce zkontrolovala jeho identifikační náramek.

„B‑47,“ zamumlala.

Vedoucí směny se podívala do tabletu. „Ten je dneska v plánu.“

Eva chvíli pozorovala čísla na displeji. Pak jen pokrčila rameny. „Tak ho pošli.“

Odpoledne přijela dodávka z laboratoře. Velká bílá krabice s logem farmaceutické firmy. Řidička ji složila u rampy.

„Podepište to.“

Eva přiložila zápěstí k terminálu a náramek krátce zablikal. Potvrzení se objevilo na displeji.

„Zase spěchají?“ zeptala se Eva.

Řidička pokrčila rameny. „Prý mají výpadek někde na severu.“

Eva se na chvíli zamyslela. Výpadek. To nebylo dobré slovo.

K večeru přijely na dvůr další dvě ženy z vesnice. Jedna z nich byla vdova z vedlejšího statku. Druhá mladší, tu Eva neznala.

Eva se ohlédla a otevřela dveře budovy. „Deset minut!“ zašeptala, a obě ženy vešly do dveří.

Když bylo po všem, mladší žena zvedla zápěstí. Evin terminál krátce zablikal a pípnul. +52 STIN. Eva přikývla.

„Dobře.“

Eva chvíli jen stála. Pak aktivovala terminál. Na displeji se objevily červené grafy Haly B.

„No jo,“ zamumlala. „To nám ještě chybělo.“

Kapitola III

Ráno bylo chladné a mlhavé. Eva stála na rampě před hlavní halou a dívala se na pole za farmou. Automatické vozíky už začaly ranní cyklus. Jeden z nich projel kolem ní, zastavil u rampy a vysunul kazetu s nočními záznamy. Terminál na zdi krátce pípnul. Eva přiložila zápěstí. Data se otevřela. První graf byl červený.

„No jo,“ zamumlala.

Hala B byla slabá už druhý den.

Vedoucí směny přišla z haly s tabletem v ruce.

„Volali z laboratoře.“

Eva si přilepila novou neurostimulační náplast za ucho.

„A co chtějí tentokrát?“

„Ptali se na B‑47.“

Eva zvedla oči.

„Na toho?“

„Ano.“

„A co s ním?“

„Prý mají zájem o další vzorky.“

Eva sáhla do kapsy a vytáhla svůj starý zavírací nůž. Pomalu ho otevřela.

„Tak jim je pošli,“ řekla.

Vedoucí směny zavrtěla hlavou.

„Ne. Chtějí ho vidět osobně.“

Eva se na ni podívala. „To není laboratoř.“

„Řekla jsem jim to.“

„A?“

„Řekli, že přijedou.“

Eva zavřela nůž. „Tak ať přijedou.“

Hala C byla tišší než Béčko. Bylo tu méně světla a méně pohybu. Subjekty seděly na lůžkách nebo ležely a čekaly na odpolední cyklus. Eva prošla mezi řadami.

Zastavila se u čísla C‑12. Ten byl pořád bez přídělu. Seděl na lůžku a díval se do země.

Eva se na chvíli zastavila.

„Už spolupracuje?“ zeptala se.

Pracovnice u terminálu pokrčila rameny. „Dneska ráno ano.“

Eva kývla. „Tak ho vrať do normálu.“

B‑47 byl v posledním bloku haly. Zrovna se vracel z koupelny. Eva zkontrolovala jeho identifikační náramek. Pak displej nad lůžkem. Graf byl pořád červený. Vedoucí směny otevřela data.

„Produkce je o čtyřicet procent vyšší než norma.“

Eva si pomalu přejela palcem po čepeli nože. „To není špatné.“

„Laboratoř si myslí, že je tam nějaká anomálie.“

Eva pokrčila rameny. „Tak mají štěstí.“

Odpoledne přijelo černé vozidlo z laboratoře. Nebyla to dodávka. Byl to servisní transport. Z auta vystoupily dvě ženy. Jedna měla bílý plášť, druhá jen tablet. Eva stála u rampy a čekala na ně.

„Novotná?“ zeptala se ta s tabletem.

„Jo.“

„Přijely jsme kvůli subjektu B‑47.“

Eva si přilepila další náplast za ucho.

„Tak pojďte.“

V hale B se obě ženy zastavily u lůžka. Žena v plášti si nasadila rukavice a prohlížela si data na displeji.

„Tohle není normální,“ řekla.

Eva se opřela o kovový rám lůžka. „Normální je, když čísla jdou nahoru.“

Žena se na ni podívala. „Víte, co to znamená?“

Eva otevřela nůž a začala si čistit hlínu zpod nehtu. „Že vám to vydělá víc peněz.“

Žena v plášti po Evě vrhla káravý pohled: „Ten subjekt bychom rády odvezly.“

Eva zvedla oči. „To nejde.“

„Proč?“

Eva zavřela nůž. „Protože je můj.“

Druhá žena něco naťukala do tabletu. Terminál na stole zavibroval. Eva pozvedla obočí. Nová zpráva: LABORATORNÍ PRIORITA; SUBJEKT B‑47; POŽADAVEK NA OKAMŽITÝ TRANSFER Eva si chvíli zprávu prohlížela.

„No jo,“ zamumlala. „Někdo tady má vlivné přátele. Tak pojďte…“

Kapitola IV

Ženy z laboratoře šly za Evou přes dvůr. Ta s tabletem zapisovala něco do systému. Eva je vedla rovnou do haly B. Několik subjektů čekalo na další procedury, jiní sledovali příchozí.

„Tamhle,“ kývla Eva směrem k poslednímu bloku.

B‑47 seděl na okraji matrace. Na displeji nad lůžkem pořád svítila červená křivka produkce. Žena v plášti přistoupila blíž a znovu otevřela data.

„Ty hodnoty jsou stabilně nad normou,“ zamumlala.

„To jsem říkala,“ odvětila Eva.

„A ostatní z haly?“

Eva pokrčila rameny. „Čtyři procenta pod průměrem.“

Žena zvedla oči od tabletu. „Od kdy?“

„Druhý den.“

Laborantka chvíli mlčela. Pak se obrátila na Evu. „Potřebujeme ho převézt.“

Eva chvíli přemýšlela. Pak pokrčila rameny. „Dobře.“

Vedoucí směny přivezla transportní vozík, upoutala na něj muže zápěstními pásy a připojila monitorovací kabel.

B‑47 se nebránil. Jen sledoval strop haly.

„Vrátíme ho,“ řekla žena s tabletem.

Eva si otevřela nůž a začala si čistit špínu zpod nehtu.

„To doufám.“

Krátce po šesté večer zmizelo černé vozidlo polní cestě směrem k hlavní silnici. Eva se vrátila do kanceláře a otevřela produkční grafy. Béčko bylo pořád slabé. Teď už skoro šest procent.

„To se mi nelíbí,“ zamumlala.

Vedoucí směny stála ve dveřích. „Myslíte, že to s tím souvisí?“

Eva zavřela nůž. „Nevím.“

Laboratoř se ozvala večer. Terminál na stole krátce zavibroval. Eva hovor přijala.

„Novotná.“

Hlas na druhé straně byl tentokrát vážnější. „Potvrdili jsme infekci.“

Eva se opřela v křesle. „Jakou?“

Chvíli bylo ticho. „Už jsme to dříve řešili na jiných farmách v okolí. Snažíme se to držet pod pokličkou. Říkáme tomu Sucho.“

Eva přejela prstem po displeji. „Co to dělá?“

„Napadá reprodukční tkáň. Snižuje produkci. Postupně.“

„Léčba?“

„Není.“

Eva chvíli mlčela. „Tak co chcete?“

„Izolovat halu B. Okamžitě.“

Eva otevřela nůž.

„Jak se to šíří?“

„Podobně jako žloutenka. Kontaminované tekutiny. Zařízení. Kontakt.“

„Inkubační doba?“

„Tři až šest týdnů.“

Eva si chvíli prohlížela grafy.

To znamenalo, že infekce na farmě byla už dávno.

„Kolik případů?“

„Zatím jeden potvrzený. Další podezřelé.“

Eva zavřela nůž.

„Tak to máme problém.“

Následující ráno byla hala B uzavřená. U vstupu stála dezinfekční brána a dvě pracovnice v ochranných rukavicích. Vedoucí směny držela tablet.

„Sedm podezřelých.“

Eva přikývla. „Odděl je.“

„Kam?“

„Poslední blok.“

„A procedury?“

Eva se na chvíli zamyslela. Pak pokrčila rameny.

„Pojedeme dál.“

„Laboratoř říkala—“

Eva ji přerušila. „Laboratoř tady není.“

Dvůr byl odpoledne nezvykle tichý. Ventilace běžela, ale vozíky jezdily pomaleji. Některé procedury byly zrušené. Eva seděla na lavičce před kanceláří a sledovala terminál. Produkce klesla o osm procent. Terminál znovu zavibroval. Laboratoř.

„Novotná.“

„Subjekt B‑47 je negativní.“

Eva zvedla obočí. „Tak proč jste ho odvezli?“

„Potřebovali jsme potvrdit diagnózu.“

„A co je ten první případ?“

„Subjekt z haly B. Dnes ráno.“

Eva chvíli nic neříkala. Pak otevřela nůž.

„Dobře,“ řekla.

„Tak budeme bojovat.“

Za oknem se znovu rozjely transportní vozíky. Farma běžela dál. Jen tentokrát už Eva věděla, proti čemu stojí.

Kapitola V

Třetí den po potvrzení Sucha panovala na farmě hektická atmosféra. Procedury běžely jen v polovině bloků, ale všichni měli i tak více práce než obvykle. Na rampě stál nový dezinfekční stojan a vedle něj plastová nádoba na ochranné rukavice.

Eva seděla v kanceláři a sledovala produkční grafy. Béčko bylo zavřené. Céčko začínalo padat. Terminál na stole krátce zabzučel. Příchozí hovor. Eva stiskla tlačítko.

„Novotná.“

„Magistrát. Oddělení hygieny.“

Eva se opřela v křesle. „Ano.“

„Máme hlášení z laboratoře o infekci na vaší farmě.“

„To se řeší.“

„Máme také informaci o možném zdroji.“

Eva chvíli mlčela. „Jakém?“

„Návštěvy z okolních obcí.“

Eva si pomalu otevřela nůž.

„Jaké návštěvy?“

„Ženy, které pravidelně přijíždějí na farmu.“

Eva si začala čistit špínu zpod nehtu.

„Nevím o čem mluvíte.“

Na druhé straně se ozvalo krátké ticho.

„Podle laboratorních analýz může být virus přenášen podobně jako žloutenka. Kontaktem s biologickými tekutinami.“

Eva pokrčila rameny, i když to druhá strana nemohla vidět. „To zní jako problém laboratoře.“

„Pokud se potvrdí, že farma umožňuje neautorizovaný kontakt, může dojít k revizi licence.“

Eva zavřela nůž. „To se nepotvrdí.“

Hovor skončil.

Vedoucí směny přišla do kanceláře v průběhu hovoru.

„Kdo to byl?“ zeptala se, když Eva položila terminál.

„Magistrát.“

„A?“

Eva pokrčila rameny. „Myslí si, že to sem tahají vesničanky.“

Vedoucí směny se zarazila. „A tahají?“

Eva chvíli mlčela, pak vstala.

„Od dneška nikdo cizí dovnitř.“

„Ani stodola?“

Eva zavrtěla hlavou.

„Ani stodola.“

V hale B začala izolace. Poslední blok byl oddělen plastovou bariérou a dezinfekční bránou. Subjekty s podezřením na infekci byly přesunuty právě tam. Eva stála u vstupu a sledovala čísla na tabletu.

„Kolik jich je?“ zeptala se.

„Jedenáct potvrzených.“

„A mrtví?“

Vedoucí směny sklopila oči k displeji. „Dva.“

Eva přikývla. „Kolik to může být celkem?“

„Laborka říká pět až čtyřicet procent.“

Eva otevřela nůž. „Tak snad budeme blíž k těm pěti.“

Odpoledne přijela dodávka z laboratoře. Tentokrát přivezla několik kovových kontejnerů. Žena v bílém plášti položila jeden z nich na stůl v kanceláři.

„Symptomatická léčba,“ řekla.

Eva si kontejner prohlédla. „Co to dělá?“

„Tlumí průběh infekce. Udrží produkci déle.“

„A virus?“

„Ten zůstane. Většina nakažených si s tím poradí.“

Eva pokrčila rameny. „To stačí.“

Večer Eva seděla na lavičce před kanceláří a sledovala terminál. Produkce spadla o patnáct procent. Terminál zavibroval znovu. Laboratoř.

„Novotná.“

„Začali jsme testovat další farmy,“ řekl hlas.

„A?“

„Máte štěstí.“

Eva zvedla obočí. „Jak to myslíte?“

„U vás to začalo později než jinde.“

„To se někdy stane,“ zamumlala.

Když se setmělo, dvůr byl prázdný. I stodola zůstala zamčená. U rampy blikaly kontrolní displeje dezinfekční brány. Křivka na grafech pořád klesala, i když pomaleji než ráno. Zavřela terminál a vstala.

„Tak jo,“ řekla tiše.

„Bojujeme.“

Kapitola VI

Další ráno bylo jasnější než v předchozích dnech. Mlha nad poli se rozpadala a první slunce se odráželo od mokrého betonu dvora. Klimatizace v halách běžela jako obvykle a transportní vozíky se čile pohybovaly mezi budovami farmy.

Eva stála na schodech kanceláře a dívala se na terminál. Graf produkce už nepadal. Poprvé za týden. Z haly B vyšla vedoucí směny a zastavila se u ní.

„Máme nové výsledky.“

Eva si přilepila náplast za ucho. „Kolik?“

„Žádná další úmrtí.“

Eva s úlevou zavřela oči. „A nakažení?“

„Pořád jedenáct.“

Eva přikývla. „Drží se?“

„Zdá se, že je to na dobré cestě.“

Hala B zůstávala oddělená plastovou bariérou. Dezinfekční brána u vstupu se otevírala jen při průchodu personálu. V posledním bloku seděli nakažení subjekty na lůžkách a sledovali prázdnou halu. Eva prošla mezi nimi. Displeje nad lůžky vyzařovaly žluté světlo.

Stabilizace.

Vedoucí směny se podívala na tablet. „Laboratoř říká, že symptomatická léčba zabírá.“

Eva pokrčila rameny. „Tak ji dávejte dál.“

U jednoho lůžka se zastavila. Subjekt seděl shrbený, ale monitor ukazoval normální puls. Eva krátce kývla na vedoucí směny.

„Tenhle přežije.“

Odpoledne přišla zpráva z laboratoře. Eva ji otevřela. NOVÉ PŘÍPADY: 0 Chvíli jen zírala na ta dvě slova.

„No jo,“ zamumlala.

„Možná to přežijeme.“

Vedoucí směny stála ve dveřích.

„Magistrát volal.“

Eva zvedla oči. „A co chtěli?“

„Ptali se, jestli už přijímáme návštěvy.“

Eva se na chvíli zamyslela. Pak otevřela nůž.

„Řekla jsi jim, že ne?“

„Ano.“

Eva přikývla. „Dobře.“

Večer byla farma klidná. Procedury běžely po týdnu znovu skoro normálně. Transportní vozíky se vracely ke skladům a ventilace hučela v pravidelném rytmu. Eva seděla na lavičce před kanceláří. Terminál ukazoval produkci. Osmdesát procent normálu. Terminál zavibroval. Laboratoř.

„Novotná.“

„Zdá se, že vlna Sucha končí.“

Eva si odlepila starou náplast „To je dobře.“

„U vás byla úmrtnost osm procent.“

Eva otevřela svůj starý zavírací nůž. „To jde.“

Slunce zapadalo nad poli. Dvůr byl skoro prázdný. Eva se zvedla a chystala se vrátit do kanceláře. V tu chvíli se od polní cesty ozval zvuk motoru. Eva se otočila. Po rozbité cestě k farmě pomalu přijížděla stará dodávka.

„No jo,“ zamumlala. „Život jde dál…“