klíč k pásu cudnosti

Kapitola první

Pás cudnosti

Jsem uveznen.
Tedy, muj ocas je uveznen.
Když mi moje prítelkyne Jana objednala pás cudnosti, netušil jsem, jaké peklo pro me pripravila.
Malé plastové vezení na ocas a koule mi zprvu prišlo spíš jako nevinná hracka stejne tak jako všechny ostatní,
které prodávají v sexshopech s honosným názvem „BDSM pomucky“.
Proc to ríkám tak ironicky?
Protože vetšina z nich nefunguje.
Latexové dutky s širokými pásky gumy nikdy nemohou rádne vytrestat otroka stejne jako bondážní pásy s
plastovými prezkami a úchytkami nezajistí porádné znehybnení.
Trochu víc zaberete a hned se zpretrhají.
Co tedy zmuže kus plastu na penisu a koulích?
Ríkal jsem si.
Jenže to jsem se sakra spletl.
Když mi ho nasadila, myslel jsem, že to nemuže být nic hrozného.
Plast jsem skoro ani necítil a zdálo se, že bych v nem klidne zvládl být i nekolik dní.
První den opravdu šel.
Ovšem když jsem se vzbudil druhý den ráno a stál mi ocas, už to bylo mnohem nepríjemnejší.
Ale co?
Ranní erekce opadla a já byl zase v pohode.
Do vecera to vydržím!
Nepotrebuji si honit ocas nekolikrát denne.
Jenže vecer mi Jana pás cudnosti nesundala.
„Tak už neblbni, Jani! To už stacilo. Vidíš, že tohle na me neplatí,“ zkusil jsem to na ni.
Sázel jsem na to, že bude nadržená a sama tuhle hru vzdá. „Neplatí? Myslíš? V žádném prípade ti ho nesundám.
Chci te videt škemrat!“ prohlásila moje prítelkyne hrozive. „Neríkej, že se dnes nechceš milovat?“ argumentoval
jsem. „Udeláš mi to pusou. Stejne me to baví víc, než šukání,“ usmála se na me, jak nejlépe umela.
„A co já?“ namítl jsem.
„Ty? Ty jsi jenom muj otrok. Takže trp!“
Urcite si každej chlap dokáže predstavit to peklo, které me cekalo.
Další den jsem už byl opravdu hodne nadrženej.
Pomalu jsem se prestával soustredit na práci a mel jsem chut si ho aspon vyhonit.
Ale Jana byla neoblomná.
Prece ji ale nebudu prosit!
Vecer schválne prinesla nejaké porno a skoro až do pulnoci me nutila dívat se na souložící páry a lesbické hrátky.
To mi v nem už pekne cukalo.
„Dala bych si slané oríšky“, rekla kolem pulnoci.
„Myslím, že už došly,“ namítl jsem.
„Ale vecerka je urcite ješte otevrená,“ triumfovala Jana. „Prece nepujdeme o pulnoci nakupovat?“ klepal jsem
si prstem na celo.
„My ne. Ty ano,“ rekla Jana a pohrála si s klíckem od pásu cudnosti, který mela po celou dobu na retízku kolem
krku. „To by snad už stacilo, ne?“ prestala me její hra bavit. „Když myslíš. Tak si v tom pobudeš ješte nejaký ten
den.
A já mela zrovna dnes chut ti ten pás konecne sundat,“ pokrcila rameny Jana.
„Tak dobre. Už teda jdu,“ rezignoval jsem a šel se obléknout, abych vyplnil její rozmary.
Když jsem se vrátil s oríšky, Jana už spala.
Napadlo me, že bych jí mohl opatrne retízek rozepnout a sundat z krku.
Potichoucku jsem se vplížil do postele a snažil se vylovit konec retízku.
Konecne se mi podarilo ho rozepnout.
Jenže k mému velkému zklamání byl na retízku pouze zlatý prívešek ve tvaru srdce.
Kam mohla ten klíc, ksakru, schovat?
Když jsem odcházel, mela ho prece ješte na krku!
Premýšlel jsem.
Prohledal jsem snad všechny šuplíky v dome, ale marne. Nakonec jsem retízek vzteky hodil na konferencní
stolek a šel spát.
Kapitola druhá
Vzdor
Ráno me Jana probudila dost brzy.
Venku byla ješte tma.
„Vstávej! Co to má znamenat?“ kricela na me, zatímco jsem se snažil probrat.
„Co jako?“ nechápal jsem, proc se zlobí.
„Já vedela, že budeš podvádet! Ješte, že jsem se pojistila a klíc schovala, zatímco ses flákal nekde po
ulicích,“ rekla a hodila po mne zlatým retízkem.
„Ty jsi me tam prece poslala! Pro blbý oríšky! A ješte jsi mi slíbila, že když ti je donesu, že me odemkneš?“
zvolal jsem naštvane.
Hra na otroka a dominu me už fakt prestávala bavit.
Byl jsem vzteklej a nadrženej!
„Ženským se prece nedá verit, broucku! To jsou ostatne tvoje slova. Pamatuješ?“ pripomnela mi Jana naši
nedávnou nepovedenou návštevu u mého kamaráda.
Je pravda, že jsem tehdy trochu popíjel.
A když mám alkohol v krvi, nevidím si do pusy.
Nacali jsme tehdy s kámošem Liborem dost ošemetné téma: partnerky.
Libor si postežoval na svoji ženu.
Prý poslední dobou pekne utrácí za kosmetiku.
„Možná má nejakýho chlapa,“ rekl nakonec.
„Tvoje žena? To je blbost!“ namítl jsem.
„Každej vecer je nekde. Prý chodí na masáže, do posilovny a buhví kam ješte“ rekl Libor ironicky.
„No jo, žádný ženský se nedá verit. Chce to zkrátka malej dvorek a velkej bic,“ zasmál jsem se tehdy.
Jana se na me zle podívala.
Sakra!
To zase bude výcitek!
Napadlo me tehdy, když jsem videl, jak se tvárí.
Je fakt, že není dobré kritizovat ženy pred vlastními partnerkami.
To se nikdy nevyplácí!
Ženský totiž nezapomínají.
A všechno, co kdy reknete, jednou použijí proti vám.
A verte, že vždycky ve chvíli, kdy to nejméne ocekáváte. Vidina osvobození mého ocasu se náhle ztratila v
nedohlednu.
Ale co?
Jsem prece chlap!
Nebudu škemrat!
Vydržím to!
Rekl jsem si.
Za dva dny odjíždí Jana na víkend k rodicum a já si ho budu celý den honit a koukat na pécka.
Prece není tak praštená, aby me v tom nechala, i když bude pryc!
Takže, Janicko, klidne ty dva dny nejak vydržím a pak bude mít muj ocas pré.
Ostatne, nejsi jediná ženská na svete!
Když mi do pátku nedáš, urcite dá jiná!
Klidne ti to udelám!
Nejsem žádná tvoje hracka!
Touhle hloupou hrou me akorát naštveš!
Á donutíš me udelat neco, ceho pak budeme oba nejspíš litovat!
Sice me obcas baví zahrát si na tvého otroka, ale všechno má své meze!
Pás cudnosti! Pche!
Taková blbost! .
„Vid, že uhádnu, na co práve myslíš?“ vytrhla me z myšlenek Jana.
Pokrcil jsem rameny.
„Premýšlíš o tom, jestli ti ten pás cudnosti na víkend sundám, že? Sázíš na to, že pojedu k našim a ty tu budeš
celý víkend sám. A že si tu budeš honit ocas. Nebo že dokonce nekde sbalíš nejakou devku! Jenže to ses,
kamaráde, pekne spletl!“
„No dovol! Co si to o mne myslíš? A vubec! Prestan už konecne blbnout! Na co si takhle hloupe hrát? Navíc, když tu
nebudeš! Me to takhle stejne nebaví. Akorát ho mám z toho krámu celýho odrenýho! A nevím, co je špatnýho na
tom, že si ho sem tam vyhoním!“
„To je práve smysl tohoto zarízenícka, víš? Takhle te budu mít pekne pod kontrolou! A hlavne budu mít jistotu, že
mi nekde nezahejbáš, broucku!“ pronesla Jana takovým tónem, že me až zamrazilo.
„Ty mi snad neveríš?“ naštval jsem se.
„Žádnýmu chlapovi se nedá verit. Stejne jako ženským!
A mimochodem, masturbace je taky nevera!“ rekla Jana. „Blbost!“ zvolal jsem.
„Ode dneška ano! Já budu kontrolovat tvoje orgasmy! Rozumel jsi?“
„To už ale fakt preháníš!“ zuril jsem.
„Chtel jsi být otrokem? Chtel! Myslíš, že nevím, že když
tu nejsem, že si píšeš s dominama, koukáš na jejich stránky a pritom si honíš ocas? Tak já ti ten tvuj sen splním!“
„Ale to jsou jen fantazie! Nic víc! Ve skutecnosti tohle vubec nechci! Kdybych to chtel, dávno bych se už k
nejaké objednal,“ zvolal jsem.
„A neobjednal? Lžeš nejen mne, ale i sám sobe! Zbabelce!
Ty už nebudeš nikdy snít o jinejch ženskejch a pritom si honit curáka! Pokud ti to vubec kdy dovolím, budeš
pritom myslet jedine na me! Já jsem od ted tvoje Bohyne. Je ti to jasný?“
„Nemužeš mi vzít moje predstavy! To nedokáže nikdo na svete!“
„Myslíš?“ rozesmála se Jana.
Už jsem mel tohohle hloupého rozhovoru vážne plný zuby. Radeji jsem si šel uvarit kávu.
Jane jsem ho ale neuvaril.
Na truc!
Aby vedela, že se jen tak nevzdám!
Nejsem žádnej pejsánek na vodítku!
Manipulátorka jedna!
Predstavy jsou prece jedna vec a skutecný život vec druhá. Takhle to prece nejde!
Nejsem žádnej skutecnej otrok!
Porád jsem ješte chlap!
A ty si se mnou, holcicko, nebudeš takhle zahrávat!
Jen pockej, až mi ten kus blbýho plastu sundáš!
Až me odemkneš!
Potom uvidíš, kdo je tady Pánem!
Jen si hraj!
Hra s nadrženým samcem je jako hra s ohnem, Janicko!
Do práce odešla bez kávy, beze slova a bez rozloucení.
Jen pockej vecer!