Svobodné rozhodnutí - část 1.

Co na začátku pokusu vůbec nepředpokládal, byla změna v jejich sexuálním životě. A že jich bylo. První už ke konci ledna. To, jak v klidu přijal nošení kalhotek, povzbudilo Adriani k prohlášení, že když je ona teď ta vůdčí osobnost, tak by měla mít hlavní slovo i v posteli. V jejích představách to vypadalo tak, že si ho před sexem přiváže za ruce a nohy k posteli a ona bude určovat, co se kdy a jak bude dělat. Něčemu takému se vůbec nebránil, bylo to vzrušující. Navíc komu by se nelíbilo koukat na hezkou holku na koníčku. Jenže jednou se při jejich též oblíbené šedesát devítce stalo, že zatímco on se mohutně snažil a bořil svůj jazyk do její mušličky, sám dole nic necítil.
„Co je?“ hlesnul mezi dvěma líznutími. „Vem ho do pusy.“
„Lízej a neruš,“ řekla Adriana, „užívám si.“ V tu chvíli s tím neměl problém. V posteli nikdy sobec nebyl, věděl, že čas od času to každý potřebuje jen sám pro sebe. A on si v uplynulých dnech užil dost dovádění na koníčka, kdy vlastně nemusel dělat vůbec nic. Jenže ono nebylo nic ani poté, co jí udělal.
„Promiň,“ řekla, „ale já dneska fakt nějak nemám náladu. Budeš s tím v pohodě, že jo?“
„Jistě, miláčku,“ řekl zklamaně. Usínalo se mu tehdy večer těžce.
Tři dny na to, když zase ležel přivázaný na posteli, vzala už nahá Adriana do ruky sametový pytlíček.
„Mám takové překvapení. Takovou erotickou pomůcku,“ řekla trochu plaše. „Stálo to docela dost peněz, ale neboj, nevzala jsem to z tvého účtu. Vzala jsem to z peněz od našich.“ Adrianu jako studentku ještě podporovali rodiče, i když už bydlela spolu s ním.
Vzápětí se ukázalo, že v pytlíčku bylo takové plastově cosi, co připomínalo penis.
„Co to je,“ zeptal se.
„To je mužský pás cudnosti. Vidíš, tady je zámek? To ti navlíknu a nebudeš ho moct používat.“
„Sakra a proč bych ho jako neměl chtít používat?“ rozčílil se a trochu zaškubal provazy, které ho poutaly k posteli.
„No, ono ani tak nejde o to, co chceš ty, ale co chci já, víš?“ uculila se, i když plaše. Přeci jenom tohle už bylo hodně za hranicí jejich sexuálních zkušeností, i za hranicí toho, co si oba představovali pod pojmem „být vedoucí“.
Začátky s pásem cudnosti nebyly lehké, trvalo až do března, než přišli na správné velikosti všech částí. Nejednou se stalo, že se vrátil z práce a měl pás cudnosti sundaný. I když neměl klíček od zámku, zvolené prvky byly tak veliké, že mu umožnily vyklouznout. Adriana postupně vybírala menší a menší části. Pak si zase stěžoval, že mu plast rozdírá kůži a že ho nosit nechce, ale Adriana nepovolila, protože si všimla, že s nasazeným pásem se její chlap večer v posteli více snaží. Zvlášť druhý den poté, co ho neudělala.

A tak začala éra výprasků. Časem sice ztratily na intenzitě, už dlouho nedostal, ale jejich hrozba byla všudypřítomná. Zvlášť začátky byly krušné a Adriana se nových možností chopila velmi aktivně. Už se nebála zacházet stále dál a dál a to, co by na začátku jejich pokusného roku opatrně realizovala měsíc, teď uvedla do praxe během jednoho dne.
Hned druhý den, když přišel z práce, si zavolala ho do pokoje. Normálně by se převlékl do něčeho pohodlného a začal s domácími pracemi, ale ten den to bylo jiné. Adriana mu velela sundat kalhoty. Sedla si na židli a pokynula mu, aby přistoupil. Trochu mu stáhla kalhotky. Ten den měl růžové s obrázkem žluté kachničky vepředu. V penisu mu začalo cukat, jak v něm blízkost jejích úst probouzela choutky. I přes včerejší autoerotiku byl nadržený a chtěl Adrianu opíchat. I ten výprask jí prominul, i když během dne, kdy se u počítače pořád vrtěl a ošíval, jí dal v duchu mnoho nepěkných jmen. Chtěl něco říct, ale Adrianino počínání ho překvapilo. Nejdřív prohlédla vnitřní přední stranu jeho kalhotek, poté prozkoumala klícku a jeho zavřený penis.
„No, máš štěstí,“ zhodnotila výsledek své prohlídky. „Kleknout!“ poručila a on si kleknul dřív, než si vůbec stačil uvědomit, do jakého postavení se právě dostává.
„Takže nová pravidla. Tenhle pás cudnosti není tak omezující, jak jsem doufala, jenže bezpečnější typy jsou moc drahé, musíme si vystačit s tímhle. I tak ale pořád platí, že já jsem šéf a jen já budu rozhodovat, kdy budeš stříkat a kdy ne. Je to jasný?“
„Ano, miláčku.“
„Protože se ti ale nedá věřit, tak ode dneška pokaždé, když přijdeš z práce, tak projdeš takovou inspekcí. Chci vědět, že v práci na záchodě neděláš něco zakázaného.“
„Ano, miláčku.“ Sice svěsil hlavu, ale líbila se mu představa, že mu ho Adriana bude denně brát do ruky a zkoumat. Kdo ví, třeba až trochu vychladne, přemluví jí k nějaké orální akci.
„Dále jsem se rozhodla ke změně tvého domácího oblečení. Ty tvoje tepláky jsou stejně hrůza, a navíc já teď potřebuju mít volný přístup k některým tvým partiím. Takže jsem ti koupila tohle,“ řekla, zvedla ze stolu nějakou látku a rozložila. Na první pohled to byl jen ne moc velký černý čtverec.
„Co to je?“ zeptal se?
„To je sukně. Takhle jí obtočíš kolem pasu a zapneš na knoflíky. Obleč si jí,“ poručila a podala mu ten zvláštní kus látky.
Udělal, jak si přála. Sukně mu byla kolem pasu dobře, ale ta délka – vždyť mu sahala sotva do třetiny stehen! V soutěži minisukní by tahle vyhrála první místo. Nicméně neprotestoval. Jednak věděl, že by to stejně nemělo smysl, jednak vždycky tušil, že po kalhotkách a silonkách jednou něco takového přijde. Spíš se divil, že to nepřišlo dřív. A když má jít o domácí oblečení, čert to vem. Už možná za měsíc začnou horka a sukně bude docela praktický kus oblečení.
„Víš, co je na téhle sukni nejlepší?“ zeptala se Adriana rozverně? „Že když se předkloníš, tak krásně ukážeš zadek. Budu tě moct kdykoliv okamžitě seřezat a nebudu muset čekat, až sundáš kalhoty.“ Její smích byl jen z poloviny radostný. Druhá půlka byla čistá škodolibost.
„Jak, seřezat?“ hlesnul. „Včera to snad bylo dost, zadek mě bolí ještě teď. To by snad kvůli jednomu vyhonění stačilo, ne?“
„Ale tady vůbec nejde o to včerejší vyhonění. Za to už jsi dostal. Já mluvím o tvých budoucích prohřešcích a trestech. Zatím bych tvoji snahu nechat mě vést hodnotila spíše jako průměrnou. A to mě neuspokojuje. A ty mě přece chceš, uspokojit, že?“ zeptala se svůdně.
„Ano, miláčku.“
„No vidíš. A mým úkolem je vytvořit ti pro tvoji snahu patřičné podmínky a motivaci. Fyzický trest je velká motivace, stejně tak jako uspokojení libida. Takže poslouchej: pokud něco provedeš, neuposlechneš nebo s tebou nebudu spokojená, dostaneš výprask. Je jen na tobě, jak často budeš dostávat. Budu férová a budu tě bít jen za skutečné prohřešky, ne pro pobavení. No a stav tvého pozadí určí osud a uspokojení tvého popředí. Až se jednou stane, že nebudeš mít na zadku jediné jelito ani modřinu po výprasku, bude to znamenat, že jsi hodný a poslušný a dostaneš svou odměnu. Odemknu tě a budeš moct zasunout.“
I když se tomu snažil bránit, nové pravidlo ho velmi vzrušilo. Nechápal to, nikdy nebyl masochisticky založený. On byl přece vždycky ten dominantní, tohle nebyla role pro něj. Ale jeho penis, tahající klícku dopředu, říkal něco jiného.
„Vidím, že se ti to líbí,“ pohladila mu Adriana klícku a varlata. „No, po včerejšku máš zadek pěkně zmalovanej. Tak se snaž a třeba si už brzo užiješ.“
„A jak tak na tebe koukám, tak ještě jedna věc – ode dneška si koukej holit nohy!“
„Ano, miláčku.“

Adrianina rodina bydlela ve stejném městě, a protože na ně byla fixovaná, byli u nich na návštěvě každý týden, někdy dokonce i dvakrát. Naopak je dva za tu dobu, co bydleli spolu, nikdy nikdo nenavštívil, takže přítomnost Adrianiny sestry v obýváku byla překvapující. Adriana byla nejstarší ze tří dětí. Nejmladšímu bylo deset a prostřední Janě bylo čerstvých sedmnáct. Puberta s ní třískala a skoro pořád byla na zabití. Navíc v rámci rodinných návštěv nešlo utajit, že on neustále nosí dámské silonové ponožky, což Adrianiny rodiče byli ochotni přejít nakrčeným obočím a zdvořilým mlčením, kdežto Jana nevynechala jedinou příležitost si do něj rýpnout. On ji tím pádem moc nemusel, dával jí to docela znát a i když to Jana nevěděla, za poslední týdny dostal několik výprasků i kvůli ní. Prý za neuctivé chování ke členu rodiny. Proto teď její přítomnost raději nekomentoval a pohnul se směrem ke kuchyni.
„Kam pak to jdeš?“ zeptala se Adriana.
„Do kuchyně, myslel jsem, že bych vynesl smetí.“
„Nic takového, po příchodu domů je přece nejdřív inspekce. Převleč se do domácího oblečení a přijď se ukázat.“
Tak tohle byl šok. To přece nemohla myslet vážně? Převléct se do domácího znamenalo vzít si na sebe minisukni, a podrobit se inspekci znamenalo Janě ukázat kalhotky, a co hůř, i pás cudnosti. Jeho ego bylo v tu chvíli zašlapáno do podlahy a penis mu strachy z ponížení skoro zalezl do břicha.
Tonoucí se stébla chytá a on zkusil pípnout, „sejdeme se v ložnici?“
„Kdepak, nechce se mi vstávat, jen přijď hezky sem,“ pohřbila Adriana všechny jeho naděje.
Nevěděl, co má dělat. Bylo mu jasné, že neuposlechnutí bude mít velmi bolestivé následky, ale než se ponížit před tou bláznivou puberťačkou, to raději přetrpí další výprask. Kolik tak může dostat. Jednu jednotku za nepřevlečení, druhou za bojkotování inspekce, a protože si nejspíš bude muset dupnout, tak další za neuctivé chování. Možná ještě jednu za odmlouvání. Sto dvacet ran bambuskou na zadek, který bolestivě vnímá i něžné přejetí rukou. Hrozná představa. Po čerstvých zkušenostech pro něj ta číslovka nebyl jen anonymní, bezrozměrný počet. Bylo to zcela konkrétní vyjádření hrozného utrpení. Ale při pohledu na tu blazeovanou sedmnáctku věděl, že to za to stojí.
Už už se nadechoval k tomu, aby odmítl, když se Ariana nevině zeptala: „Mám to opakovat?“
„Ne, miláčku,“ řekl automaticky a jeho tělo se samo rozešlo. Ještě ani nedokončil krok a už si v duchu nadával. Tohle byl další v poslední době získaný reflex. Opakovaný příkaz automaticky znamenal jednu jednotku. Nasbíral jich nepočítaně a Adriana u něj celkem brzo vypěstovala reflex, kdy na otázku „mám to opakovat“ okamžitě zareagoval požadovaným chováním. Teď tomu bylo zrovna tak. Odešel do ložnice a za sebou slyšel Janu, jak říká: „No hezky ho cepuješ. Jo, to je potřeba, aby nezvlčil. Prosím tě a o jaké inspekci jsi to mluvila?“
V ložnici s převlékl do žlutého strečového trička a své jediné sukně. Když zahlédl svůj obraz v zrcadle, tak nějak mimoděk si pomyslel, že mu to vlastně docela sluší. Nechápal, kde se v něm ta myšlenka vzala, a stejně ji rychle zaplašil. Srdce mu bilo až v krku. Za chvíli dojde k největšímu ponížení jeho života a on s tím nemůže vůbec nic udělat. Mohl, před pár okamžiky v obýváku, když se chystal promluvit. Tehdy měl odvahu, teď už ho ale opustila.
Vyšel ze dveří směrem k obýváku. Když ho Jana spatřila, tak nejdřív zmlkla, a pak tím nejafektovanějším pubertální hlasem zaječela: „No ty vole to je síla! No ty co to je, tohle? Von je úplnej magor, ne? Ty vole ty chodíš s úchylem?“
„Víš, sestřičko, ono je docela dobře možné, že to já jsem úchyl. To já ho nutím se takhle strojit, a víš proč?“ Jana jen zavrtěla hlavou. „No podívej, jak je poslušnej. Koukni, jak jsem ho za necelý čtyři měsíce vychovala. Muselo být pro něj hrozný se takhle před tebou ukázat, ale udělal to, dokonce bez odmlouvání. Copak ty bys nechtěla takhle poslušnýho chlapa?“
„Jakýho chlapa?“ vyprskla Jana, „dyť se na něj podívej, na buznu. Kdo ví, jestli ho vůbec má.“
„Vidíš, dobrá připomínka,“ chytila se toho Adriana. „Tak se podíváme. Sukni nahoru!“ Ta poslední věta patřila jemu. Poslušně nadzvednul sukni a držel. Už neměl co ztratit. Sotva Jana uviděla kalhotky, obrátila oči v sloup a poznamenala, „No ty vole, a vložku nemáš?“
Když ale Adriana stáhla kalhotky dolů a objevil se pás cudnosti, Jana ztratila řeč.  Přeci jen přes všechny silácké řeči byla pořád ještě dítě, sexu a erotických pomůcek neznalá. Adriana usoudila, že to byl správný okamžik, kdy Janu poučit o mužské potřebě sexuálního uspokojení, i o tom, jak se pomocí této touhy dají muži kontrolovat, a jemu nezbylo než tam stát, držet vyhrnutou sukni, poslouchat všechny ty řeči, topořit se pod doteky své Adriany a vysloužit si tím Janino chichotání.
„Tak jo,“ utnula to nakonec Jana, „ať teda jde konečně s tím smetím. Už se na ty jeho koule nemůžu dívat.“
„Teď už je na smetí pozdě,“ zareagoval na to nechtěně. Hned zavřel pusu a kouknul se po Adrianě, ale ta naštěstí pokyvovala souhlasně hlavou. „Má pravdu, takhle ho ven nepoženu a tady má spoustu jiné práce.“
„A proč bys ho jako takhle nehnala ven? Jako kvůli tý sukni? Dyť máme rovnoprávnost, ne? Proč by jí nemoh‘ mít? Jen ať jde takhle!“
Když kouknul na Adrianu, bylo mu jasné, že ho show pro sousedy nemine. „Adriano ne,“ řekl jako sebevědomý muž, „přece chápeš, že to už je přes čáru.“
„Jedna jednotka za odmlouvání,“ byla jediná odpověď, které se dočkal. Zrovna v tu chvíli se i trochu pohnul, jeho zadek mu dal vědět, jak je na tom, jemu ruply nervy, otočil se na Janu a vyštěknul na ní: „Ty krávo pitomá, tohle ti jednou spočítám!!!“
„Tak dost!“ zakročila Adriana. „Jedna jednotka za vyhrožování a další za sprostý slova. A buď rád, že jsem takhle mírná, ty sprostý slova jsi řekl dvě. Dojdi s tím smetím a vem to rychle, ať to můžeme vyřídit.“

Bylo skoro ráno, oknem už bylo vidět světlo a jemu v hlavě dobíhal film. Film o tom, jak se v něm tehdy něco zlomilo a on si umínil, že to nevzdá. Že bude poslušný, že už nikdy nedostane výprask od bláznivé puberťačky. Že se mu vyhojí všechna jelita, jeho láska mu odemkne pás cudnosti, a on konečně vyvrcholí. Téměř to dokázal. Byl ten nejposlušnější chlap na světě. Nenadával, nestěžoval si, neodmlouval. Už dlouho nedostal. Nebýt těch tří malinkých modřin, tak to vlastně dokázal.
Ale teď už je to jedno. Je ráno a jeho podřadná role končí. Dnešek mají oba volný, to už si dohodli na úplném začátku, a od zítřka všechno řídí on. Nejdřív ji opíchá, pak se nechá vykouřit a pak jí znovu opíchá. Tři měsíce bez sexu! Tři měsíce bez jediného doteku tam dole! To si přece žádá satisfakci.
Je to tady, Adriana vstává. Usmála se na něj, on na ní kouknul vyzývavě. Ona promluvila první: „Tak půlka experimentu je za námi. Jsem zvědavá, co přinese druhý půlrok. Ještě chvíli počkej, skočím si na záchod a odemknu tě.“
Divné. Myslel si, že Adriana dostane strach. Že po tom všem, čím musel projít, ho bude prosit, ať na ni není tak tvrdý, ať má slitování.
Už se vrací, stále nahá jak Eva. Stoupá si nad něj.
„Ještě než tě odemknu, chci s tebou probrat jednu věc.“
Á, už je to tady. Teď začne škemrat.
„Už dlouho jsi neměl sex, protože podmínka byla, že nesmíš mít na zadku stopy po bití.“
„Jo, ale to už je teď přece jedno,“ opáčil on.
„Tak jako je, ale za poslední měsíc jsi nedostal ani jednou. Tvoje chování bylo perfektní.“ Adriana si sedla na bobek. Jak měla nohy po jeho bocích, měla trochu roztažené nohy a on koukal přímo na její vyholenou mušličku.
„Víš,“ pokračovala, „přemýšlela jsem, jestli bys tomu nechtěl dát ještě pár dnů a dotáhnout to až do vítězného konce.“
„A proč bych jako měl? Dneska sice budeme každý sám, ale už zítra mi budeš muset být po vůli. Vynahradím si všechno, co jsem do teď neměl,“ řekl na rovinu a nekompromisně.
„Jenže ono to tak není, víš,“ řekla sladce a trochu smutně. „Přiznej si, že si ho vyhoníš hned teď, jak tě odemknu. Možná nejspíš dneska několikrát a zítra se mnou už to prostě nebude ono. Taková doba čekání a snažení, a to jen proto, aby sis to udělal rukou. Fakt to chceš takhle?“
Koukal na její mušličku a přemýšlel o jejích slovech. I když si to těžko přiznával, bylo na nich hodně pravdy. Vždyť se přece celou dobu těšil na sex za odměnu. Na sex po sundání klícky. Má o to teď přijít jen kvůli tomu, že je posledního června? Vždyť už mu chybí tak málo.
„Takže co přesně navrhuješ?“ zeptal se. „Jako že ještě pár dnů počkáme a zmizení modřin oslavíme mým odemčením a sexem, a teprve pak si prohodíme role?“
„Tak nějak, akorát s tím, že než ti zmizí modřiny, tak pojedeme tak jako dosud. Takže žádné vyskakování, jinak dostaneš a tvůj velký orgasmus se opět odsune.“
Toho se nebál, poslední měsíc jasně dokázal, že už věděl, jak se chovat. Mohutný orgasmus bude co nevidět.
Naposledy se podíval na její dírku, kterou měl stále přímo před obličejem. „Tak dobrá, jdu do toho, za to vzrušení to stojí.“
Krásně se na něj usmála. „Věděla jsem, že neodoláš. No nejsem já šikulka?“ Dala mu pusu a začala ho odpoutávat od řetězu.
„Nelži,“ dobíral si jí, „nemohlas to vědět. Pravděpodobnost, že kývnu, byla mizivá.“
„No když myslíš… Zažil jsi se mnou některý dost drsný věci, ale zůstals. Vyděláváš dost na to, aby sis pronajal vlastní byt. Jednou jsi prostě nemusel večer přijít, a já bych s tím nic nenadělala. Jenže ty jsi zůstal. Dokonce i po tom, co jsem ti provedla s Janou. Jsi spokojený, i když si to nechceš přiznat. Měla jsem slušnou šanci, že se trefím, ne mizivou.“
Nějak nevěděl, co na to říct, tak vstal a chystal se do koupelny. Kouknul na svůj vzpínající se zamčený penis. Nechtěl přemýšlet o tom, co mu Adriana právě řekla. Bylo by to zbytečné, stejně už budou pokračovat jen několik málo dní.
„Naplánovala jsem na dnešek výlet,“ volala za ním. „Zajedeme k vašim, už jsme tam půl roku nebyli. V obýváku jsem ti připravila oblečení, vem si ho na sebe.“
Co zas bylo tohle za novoty? Od kdy měli oblečení v obýváku? Nedalo mu to a vešel do pokoje. Na ramínku tam bylo pověšené černé body, červená kolová sukně a přes opěradlo židle byly přehozené bílé silonky.
*** KONEC ***

Moc pěkné.

Děkuju za kladné ohlasy.
žádný druhý díl jsem původně vůbec neplánoval, ale když se mi omylem podařilo do názvu vlákna vloudit slova "část 1.", tak pokud bude mít povídka návštěvnost a bude se líbit, tak druhý díl vymyslím a napíšu. Už dneska mi to nedalo a ve volných chvílích jsem promýšlel, o co by v pokračování mohlo jít? :-)

Moc pěkné...

Jak to vypadá s pokračováním povídky ?