Téma: Povídka - budu panic navždy?
Ahoj. Jmenuji se Karel a rád bych vám tu povyprávěl o svém poněkud neobvyklém životním příběhu.
Před pár dny jsem oslavil třicítku a to je vhodná chvíle pro nějaké to bilancování. Je na místě zhodnotit svůj život a říct si, jestli stojí za to a jestli bych neměl něco změnit. Já se proto rozhodl celý příběh sepsat a sdílet s vámi. A co dál? To si promyslím sám a nepochybuji, že vy mi v komentářích taky moc rádi poradíte. :-) Takže už k věci:
Narodil jsem se v dost nízkých poměrech. Můj otec… pokud to vůbec byl můj otec, byl co jsem se časem dozvěděl a co si tak vzpomínám nemakačenko a dealer. Moje matka měla taky dost pochybnou pověst a podle všeho byla i prostitutka. Nikoho teda asi nepřekvapí, že mě v pěti letech odebrali a já se dostal do náhradní pěstounské rodiny.
Noví pěstouni byli vlastně fajn a já si docela rychle zvykl. Měl jsem teď ještě nevlastního bratra Michala, starého skoro stejně jako já a o dva roky mladší sestru Markétu. Dětství s nimi bylo fajn. S bráchou jsme rychle vytvořily skvělou dvojku a sestra nás nikdy neváhala provokovat… a my zase ji.
Jak jsme stárli, začala se u nás hlásit puberta. A tady začal první velký problém. Pěstouni byli velice přísní, co se vztahů mezi muži a ženami týče. Někdy mám snad i pocit, že mě adoptovali jenom proto, aby už potřetí nemuseli mít sex, ale to je asi přece jenom dost nadstřelený. :-D. Přesto že jinak nijak přísní nebyli a sladkosti nebo PlayStation pro nás byli naprosto normální a ani v jiných směrech jsme neměli jiný přístup než naši spolužáci, jakmile šlo o tělesno, padala u nich kosa na kámen.
Díky tomu byl můj vztah k dívkám v první fázi dost rezervovaný. Prostě jsem neměl ani ponětí, že vztah se ženou je i o něčem jiném něž o tom že spolu bydlí. Samozřejmě že jsem se časem vše dozvěděl, ale ani já, ani sourozenci jsme nic přímého neznali, takže jsme byli tak trochu pozadu.
O tom že se dá honit, jsem se dozvěděl právě od Michala. Brácha s tím přišel ze školy a i když jsem z toho co mi říkal byl jelen, nechal jsem to tehdy ještě plavat.
Jak ale šel čas, našel jsem si postupně něco o věci na počítači a ve třinácti jsem si poprvé udělal dobře. A bylo to úžasný. Po nějaké době jsem to udělal znovu a pak zase znovu, až jsem se stal normálním, umasturbovaným puberťákem. Jenže jsem netušil, co se na mě řítí.
Jednoho dne jsem šel ze školy s pár kamarády ven a domů jsem se vracel až kolem čtvrté. Jakmile jsem ale otevřel dveře bytu, věděl jsem, že je zle. V domě byl křik a mě bylo jasný, že má brácha problém.
Opatrně jsem vešel, rychle pozdravil pěstouny a raději se vplížil do pokoje, kde už se krčila Markétka. „Co se to tady děje?“ zeptal jsem se ségry opatrně. „Mišák má průser.“ odpověděla. „A co se stalo?“ naléhal jsem dál. Marťa zrudla a opatrně zašeptala „Rodiče ho v koupelně chytli, jak si ho mastí“.
Zatrnulo mi a raději jsem se už dál nevyptával. Zůstali jsme sedět a čekali. Křik ve vedlejší místnosti postupně utichl a pak se otevřely dveře a brácha vstoupil. Byl celý rudý a vůbec se s námi nechtěl bavit. A zamlklost mu vydržela několik dní. Já jsem ho chápal a nechtěl jsem do věci zbytečně rejpat. Nešlo si ale nevšimnout, že často poposedává a zatímco dosud měl ve zvyku plácat sebou na palandu, div jsem se nahoře nezřítil, teď najednou dolehal pomalu a opatrně.
Ségra si toho samozřejmě taky všimla a začala mi na tajňačku tvrdit, že ho rodiče určitě vykastrovali. Mě sice bylo jasný, že tohle je dost nepravděpodobný, ale celkově se mi to fakt nezdálo.
Čas šel nicméně dál a já s bráchou jsme oslavili čtrnáctiny a Markéta dvanáctiny. Od toho bráchova skandálu jsem se snažil držet zkrátka. Bál jsem se, abych nedopadl jako on, protože ať to bylo cokoliv, byl od té doby jakýsi jiný. A zatímco všichni ostatní jsme se pokoušeli uchvátit naše spolužačky, stejně jako dřív i on, teď se od nich držel dál, jako by se jich bál.
Čas od času jsem ale neodolal, a udělal jsem si to. A pak přišla osudná chvíle. Jednou v zimě jsem byl doma zrovna sám a měl jsem v hlavě, jak jsem se o přestávce srazil s Janinou a pocítil jsem tak na svém hrudníky velice jasný dotyk jejích už krásně vyvinutých prsou. Svalil jsem se proto na postel, vytáhl penis a začal si ho přejíždět. Zabral jsem se do toho tak moc, že jsem ani neslyšel odemykání dveří a najednou mě tak z euforie vytrhl šokovaný výkřik mojí adoptivní matky.
Marně jsem se pokoušel vymlouvat. Musel jsem do obýváku a dokud nepřišel domů i otec a sourozenci, musel jsem tam pod dozorem čekat.
Myslel jsem, že to bude probíhat stejně jako loni s Michalem. Utěšoval se myšlenkou, že mě už je přece čtrnáct a že to tudíž není už zase takový problém, ale současně mě děsila představa, co mu asi tehdá udělali a co asi teď udělají mě.
Když byli všichni doma, stalo se něco, co jsem nečekal. Místo aby je zahnala do pokoje, posadila Michala i Markétu do křesla a započala kázání.
Nejdřív všem podrobně popsala, co jsem dělal dneska odpoledne u sebe v posteli a potom mi začala vysvětlovat, jak odporná je to věc. Michal na mě koukal soustrastně, zato Markéta se na mě dívala se škodolibým opovržením. A potom přišel ten moment.
„Sundej si tepláky!“ přikázala mi rázně matka. Já strnul, ale ona mi dala jasně najevo, že o tom nebude diskutovat. Sundal jsem si tedy nejdřív je, a potom i trenýrky a stál jsem tak před celou rodinou zcela nahý. „Myslela jsem“ začala znovu matka „že po tom Michalově maléru si vy dva už dáte pozor. Ale jak vidím, tahle nákaza je prostě silnější než naše výchova nebo i obyčejný zdravý rozum. Takže u tebe budeme muset přistoupit ke stejným opatřením jako u něj.“ Znervózněl jsem ještě víc a samovolně jsem se na něj podíval. Podle jeho výrazu jsem měl pocit, že jsem si právě vyslechl rozsudek smrti a nemohl jsem se zbavit pocitu, jestli Markéta neměla nakonec s tou kastrací pravdu.
Matka potom vyzvala otce aby „to“ donesl a já marně přemýšlel, co to to „to“ bude. Otec po za chvíli přinesl jakousi krabičku a matka z ní vytáhla několik kroužků z černého plastu. „Tohle tu pro tebe máme už od tvých dvanácti let, stejně jako jsme to měli pro Michala, ale doufali jsme, že to nikdy nebude potřeba.“ pronesla při tom.
Teď evidentně znejistěla i Markétka, ale matka se na ni usmála a řekla jí, že pro ní by to byla mnohem složitější aparatura a ona doufá, že alespoň ona bude rozumná a nebude je nutit, aby jí ten postroj sháněli.
Zatímco ona nasadila znovu povýšený úsměv, já byl v tu chvíli zcela paf a nechápal jsem už vůbec nic. V tom ke mně matka přistoupila a bez okolků vzala do rukou můj penis i varlata a potřela mi je nějakým krémem.
Moje rozpaky v tu chvíli vyletěli do úplně jiných výšin, ale nedala se odporovat. Matka se mi pokusila zasunout koule do toho kroužku, ale vůbec se jí to nedařilo. Vzala proto jiný, který byl podle všeho o něco větší a ten už bez problémů navlékla a následně mi jím protáhla i penis. Poté vzala další černý předmět a nasadila mi ho na ptáčka. Nato zacvakla zámek a vsunula si do kapsy klíč od něj.
„Tohle je Kájo mužský pás cudnosti, ale normálně se mu říká klícka.“ oznámila mi důležitě, a zatímco si Michal povzdechl, Markéta teď pobaveně vyprskla a rychle si dala ruce před pusu. „Budeš ho od teď nosit už napořád. To ti zabrání, aby ses takhle prznil.“ pokračovala matka. „Klíč budeme mít u sebe my a stejně jako už to máme naučený s tvým bratrem, dáme ti ho každou neděli a každý čtvrtek, aby ses mohl pořádně umýt. Po celou dobu co ho budeš mít sundaný, ale budeš pod dozorem abys nevymýšlel další hloupost. Teď ti možná přijde nepříjemný, ale časem si na to zvykneš. A jednou nám ještě budeš strašně moc vděčný. To je všechno. Můžete všichni jít.“
Byl jsem jako opařený. Když jsme přišli do pokoje, začal jsem se bráchy vyptávat a on mi všechno na férovku začal vyprávět. Sám už klícku nosil dýl jak rok a tak měl ve věci spoustu zkušeností. Ségra měla zcela jinou politiku a začala se nám oběma nepokrytě posmívat a dávat nám najevo, jaký ubohý prasata jsme a jak dobře nám tak.
Byla to zásadní změna v mém dosavadním životě. Na to že mám mezi nohama tvrdou aparaturu jsem si s postupujícím časem zvykl. Mnohem horší ale bylo naučit si nový režim. Chodit v tom na záchod k mušli bylo dost komplikovaný. Taky spát v tom nebylo úplně snadné. A třeba na tělocviku jsem z počátku trpěl velkým strachem, že se celá věc provalí. V těchhle věcech jsem byl rád za Michala, protože jeho rady byly neocenitelné. Sám musel zkusit hodně, když mu v začátcích nikdo neporadil.
S Markétou se náš vztah naopak začal horšit. Byla teď nad námi povýšenecká a nikdy nevynechala příležitost otevřeně se nám posmívat. Poprvé jsem si začal všímat, jak moc je své matce podobná, a jak zatímco její spolužačky začínají básnit o zpěvácích a vyzrálých spolužácích, ona se na kluky kouká, jako by byli jedovatí.
Nejhorší to ale bylo s holkama. V době, kdy všichni začínali prožívat svoje první románky a první nesmělá rande, já s bráchou jsme se museli držet zpátky. Jít s holkou na rande s klíckou mezi nohama bylo prostě nemyslitelné. A to že jsem se musel v době, kdy mi zákon dávno dovoloval vzít si holku do postele, dvakrát týdně svléknout do naha před matkou nebo sestrou a vykonat očistu bylo vrcholem všeho.
Nejhorší potom bylo, když si mě v sedmnácti na střední vyhlédla prvačka Saša. Hrozně moc jsem se jí líbil a ona mě snad ještě víc. Ale nedalo se svítit. Pás cudnosti mě nekompromisně držel zkrátka.
Jako na smilování jsem tak čekal na osmnáctiny, které mě měli mojeho utrpení zbavit. Ale chyba lávky. Matka nám za obdivného pokyvování sestry nekompromisně oznámila, že dokud žijeme pod jejich střechou, na nějaké oplzlosti ať rovnou zapomeneme, a tak jsem se i jako dospělý každý čtvrtek a neděli svlékal a myl před svou mámou či ségrou, která ji ochotně asistovala.
Sama sestra pás nikdy nosit nemusela. Dodnes jsem přesvědčen, že matce by nedělalo problém, nasadit ho i ji. Jenže ona byla po ní. Kluky pohrdala a na masturbaci se dívala jako na nechutnost největší.
Další zlom v mém životě přišel s maturitou. Bylo mi devatenáct a zkoušku z dospělosti jsem složil s vyznamenáním. Aby taky ne, když na holky i na porno jsem mohl zapomenout. Doufal jsem, že se za nějakou dobu osamostatním a budu se moct odstěhovat a zbavit svojeho prokletí. Jenomže i tady na mě čekala rána osudu.
Asi týden po maturitním vysvědčení jsem se válel v posteli a přemýšlel pomalu ale jistě o tom, kam nastoupím do práce, když byla svolána rodinná porada. Matka před nás předstoupila oznámila nám, že u nich už bydlet nemůžeme. Oni že nás vychovali a nechali vystudovat, ale teď že chtějí mít možnost žít i svůj život. Mě i Michalovi spadla čelist. Věděli jsme sice, že je čas se odstěhovat, ale netušili jsme, že to půjde tak prudce. Ani jeden jsme neměli ani korunu a neměli jsme ponětí, jak to řešit .I kdybychom okamžitě někam nastoupili, první výplatu bysme dostali za měsíc. A do tý doby bysme asi byli bezdomovci či co.
Dnes je mi jasné, že matka ani otec na náš odchod ve skutečnosti tak nespěchali, ale matka nás chtěla dostat do co největšího tlaku, aby u nás snáze prosadila svůj záměr.
„Pokud jde o to, co bude s vámi, je to samozřejmě na vás. Jste dospělí a nemůžete čekat, že vám maminka všechno zařídí.“ řekla nám prostě. „Nicméně připravila jsem vám podle mě nádhernou možnost, jak se hned v klidu usadit. Se svými přítelkyněmi jsem domluvila možnost, abyste si mohli vzít jejich dcery.“ oznámila nám slavnostně.
Nejdřív jsem si myslel, že buď spím, nebo je to blbej fór. Snad nám vážně nechce v jednadvacátém století domlouvat manželství. Navíc v devatenácti. Ale ona to myslela vážně. Následně nám vedla přednášku o tom, jak hloupé je randění a námluvy. Je lepší se prostě s někým oženit a mít klid.
Sice jsem si myslel že tohle už je moc a tohle prostě odmítám, ale nakonec jsem souhlasil stejně jako Michal s tím, že se s nimi setkáme.
Setkání proběhlo v kavárně a kromě nás přišli i dvě matčiny přítelkyně a jejich dcery. Z matek jsem měl pocit, že to jsou, stejně jako moje matka, doma věčně zalezlý fuchtle, který pohrdají chlapama a tělesnem obecně. Jejich dcery byly jedna blondýnka a jedna zrzka, Oběma bylo stejně jako nám a vypadali podobně jako naše sestra, která byla celá matka. Obě sebevědomé výrazy, obě nenalíčené a oblečené bez nějaké snahy někoho zaujmout.
Byly nicméně přece jenom docela pěkné a co si budem, oba jsme byly doznívající puberťáci, kteří se v život ani nedrželi s holkou za ruku. A tak ačkoliv to zní sebeneuvěřitelněji, nakonec jsme já i brácha kývli. Na mě připadla ta zrzečka. Byla o něco nižší než já, ale měla štíhlou, pevnou postavu, hezké dvojky a pevnou prdelku, což mi způsobilo napěchování klícky. Představa, že nakonec přece jen budu moci mít normální vztah s holkou, mě zcela naplnila a nevšiml jsem si tak varovných signálů.
Až do svatby jsme měli díky našim matkám jen několik opravdu formálních setkání, kde se řešili spíše praktické záležitosti, z nichž bylo jistě pro matku podstatné hlavně to, že obě naše snoubenky byly jejího ražení a obě měli k dispozici vlastní byt.
Klícky ovšem nadále zůstávali na místech a my jsme se s bráchou utvrdili v tom, že klíče od nich dostanem až na svatbě a těšili jsme se na svatební noc a přemýšleli o tom, jaké to konečně bude.
Pak ten den přišel já si s mojí Terezou stejně jako brácha s jeho Danielou řekl ano. Jenomže chyba lávky. Klíče jsme nedostali. Když jsem se pak se svojí nevěstou večer vypravil na náš svatební pokoj, měl jsem v hlavě milion myšlenek, jak jí to asi vysvětlím. Ale ať jsem čekal jakýkoliv trapas, horší než realita to rozhodně nebylo.
Na pokoji mi Tereza rovnou oznámila, že o mojí klícce věděla už před naším prvním setkáním a že jí to vyhovuje. Klíč jí dnes odpoledne předala moje matka, ale ona ho bude rovněž používat jenom na to, abych se mohl čas od času umýt a aby tomu nasadila korunu, zeptala se mě rovnou, jestli mi vyhovuje pokračovat v zaběhlém systému, tedy v neděli a ve čtvrtek.
Myslel jsem, že vybuchnu a prásknu dveřmi, ale jelikož to bylo jenom několik hodin co jsme se vzali a dole stále ještě byli hosté, poddal jsem se osudu a lehl si do novomanželské postele, přičemž moje novomanželka si lehla vedle mě zády a zmožena náročným dnem spokojeně usnula.
Ráno jsem na chodbě potkal bratra, a jediný pohled který jsme si vyměnili stačil na to, abychom pochopili, že oběma manželství začalo stejně.
Po svatbě jsem se s Terezou nastěhoval do jejího bytu a začali jsme žít jako manželé. Ukázalo se nakonec, že je to vlastně celkem fajn holka. byla milá, byla s ní celkem zábava a po lidské stránce jsme si vlastně docela sedli. Ale ani po našem prvním výročí se mi nesplnil hlavní sen. Stále jsem byl panic a svou ženu jsem dosud neviděl ani ve spodním prádle. Ona sama mne nahého znala, ale jen z pravidelného odemčení klece v neděli a ve čtvrtek večer, kdy mě i ona, stejně jako předtím matka nebo sestra pozorovala, abych neudělal nějakou blbost, protože jak sama říkala: „Když si představím, že bys na sebe sahal a pak by z tebe teklo to svinstvo, tak se mi chce zvracet.“
Dva roky po nás se po maturitě vdala i maminčina holčička Markéta. I ona využila dohazovačských schopností matky a vzala si kluka podobně smýšlející matky, kterému okamžitě po svatbě nasadila pás cudnosti a ujistila ho, že rozhodně nikdy nic nebude.
S Filipem jsme si já i Michal sedli a rádi spolu občas někam zajdem, stejně jako si naše manželky sedli s naší sestřičkou.
Dá se vlastně říct, že jsme všichni v našich manželstvích šťastní a navzájem jsme se stali dobrou partou dospělých lidí. Jen jedno mi, stejně jako bráchovi a švagrovi chybí. Poznat alespoň jednou ten pocit být se ženou. S mou Terezkou je krom pravidelné očisty vrcholem intimity, když spolu ležíme pod dekou u televize. Mnohokrát jsem jí požádal, abychom alespoň jednou zkusili, jaké to je mít sex nebo alespoň aby se mi odhalila. Ale ani jednou se to nepodařilo. Vrcholem tak pro mne bylo, když jsem se několikrát dotkl jejích prsou, či pohladil její zadeček, když zrovna spala. V tomhle jsou naše ženy po svých matkách.
Teď jsem oslavil třicítku. A stále jsem panic. V tohle životním milníku uvažuji, co bude dál. Možná bych se měl rozvést a najít si někoho normálního. Tereza je hodná, ale já bych alespoň jednou v životě moc chtěl zažít sex. Uvažuji dokonce, že bych svou klícku nějak odemkl a vyrazil za placenou společnicí. Abych alespoň poznal, jestli ten sex stojí za to, zbořit jinak docela dobré manželství. Má naděje se hlavně upíná k tomu, že všechny tři holky mluví čím dál častěji o dětech a Tereza sama již připustila, že přijde ten den, kdy mi tedy tu klícku sundá a se zavřenýma očima mi dovolí, abych to na ní provedl, hlavně když to bude rychle.
Čekám tak s nadějí dál, co přinese život.
