Moc to sem nepatří skoro by se mě chtělo říci jdi už s tím Járou do řitě, ale příspěvky k tématu v tomto týdnu trochu prořídly.
Dovolil bych si tedy ve hluchém období trochu plevelit a seznámit vás s přínosem Járy Cimrmana do kvantové fyziky.
Lze si jenom těžko představit, že vpravdě renesanční osobnost a duchovní titán průkopník pásů cudnosti pro muže, jako byl Jára Cimrman, by neučinil zásadní objevy i na poli kvantové fyziky, ale přesto je tomu tak. I když se v této oblasti Cimrman nijak neprosadil, neznamená to, že by v ní nezanechal nesmazatelnou stopu svého vizionářského génia.
Když pustili Járu Cimrmana z vězení, kde si odpykal trest za vtip "Císařpán v pásu cudnosti". Ze čekal na Járu ve vrátnici jeho kamarád, Albert Einstein. S Albertem Einsteinem se seznámil na patentovém úřadě,když podával patent segmentový pás cudnosti a vzhledem k přehršli svých vynálezů zde byl častým hostem.
Podle všeho Einstein nabídl Járovi dočasný příbytek v domě U chtivé dominy, než si po návratu z vězení něco sežene. Není tedy divu, že oba skončili v pásu cudnosti chráníc je tak před dotěrnou paní domu.
Veškeré informace, které o tomto krátkém soužití dvou titánů vědy máme, plynou z nedávno odtajněných archívu dominy,která si ve vedlejším bytě zřídila nepřetržitý odposlech a vše, co si s pověstnou pečlivostí zapisovala a evidovala. Díky tomu se nám naskýtá vpravdě nevšední pohled na zcela všední život Járy Cimrmana.
Bohužel je nutno konstatovat, že tito dva velikáni světové fyziky jenom těžko hledali společnou řeč. Na vině je zřejmě vídeňská němčina Járova, která nebyla kompatibilní s Einsteinovou švýcarskou němčinou takovou měrou, že jako komunikační jazyk používali lámanou směs češtiny, němčiny a angličtiny. Bylo to, jako by mluvil Maďar z kozou. Tudíž je zřejmé, že o nedorozumění zde nebyla nouze. Nelze se tedy divit , že v tomto období vnikali bizardní návrhy konstrukcí CB. Z těchto návrhů se ujal jen ten s anální kukičkou. V této době vniklo mnoho nedorozumění a je tedy nutno přiznat, že mezi těmito dvěma génii se velice záhy rozvinula velmi silná ponorková nemoc,kterou samozřejmě dominantní bytná řádně začala zneužívat. A hned jak ponorka vypukla lstivě zabavila oboum všechny klíče.
Jejich vzájemné soužití se tak stalo utrpením pro oba. Na Einsteinův výzkum fotoelektrického jevu a zájem o podstatu světla obecně reagoval Cimrman výzkumem tmy. Co Járu velice trápilo, tedy kromě řady boulí na hlavě, podvrtnutých kotníků a otlučených kloubů na rukou, byla absence úplné tmy. Prakticky každý z pořízených snímků na velice citlivém přístroji s velice jemným zrnem fotografické emulze na skleněné desce byl znehodnocen linkami světla, patrných ovšem až při pozorování silným mikroskopem.
Tyto linky vytvářely zajímavé obrazce, podobné kosočtvercům kroužkům a spirál, ty nejzajímavější mnohonásobně zvětšené jednou Jára ponechal na stole v kuchyni. Bohužel tam ponechal i dárek od uzenáře, skvělou škvarkovou pomazánku, takže při svém návratu nalezl Alberta, jak se cpe jeho pomazánkou a přitom si se zaujetím prohlíží fotografie.
"Was ist das," zeptal se tehdy Einstein místo pozdravu. "Škvarky," odpověděl nasupeně Cimrman, shledaje, že sklenice s pomazánkou zeje prázdnotou. Vzápětí za ním s třeskotem zapadly dveře jeho pokoje a tak nemohl zaslechnout Alberta, jak v zadumání opakuje: "Kvarky."
Cimrman záhy po tomto incidentu opustil Prahu a další osud svých fotografií se nezajímal. Nicméně Einsteina tyto snímky zaujaly natolik, že si je sebou vzal a putovaly s ním i do Princetonu. Zde při jedné exkurzi zaujaly tehdy velmi zvídavého mladíka Murraye Gell-Mana fotografie, které měl Einstein na zdech své pracovny. A byly to právě fotografie našeho velikána Járy Cimrmana, které pořídil při svém výzkumu tmy hluboko pod zemí. Na jeho otázku, co to je, se v Albertově paměti cosi hnulo a on odpověděl: "Kvarky."
Aniž by byl to náš velikán Jára Cimrman byť jenom tušil, díky svému štěstí génia zachytil právě srážku protonu s vysokoenergetickou částicí kosmického záření a jeho následný rozpad. Mnohem později, když Murray uviděl podobné snímky při svých pokusech na urychlovači, vzpomněl si na Einsteina a jeho fotografie a z úcty k němu pojmenoval to co objevil kvarky. Tím se Jára Cimrman zapsal nesmazatelně i do dějin kvantové fyziky.
Bohužél některé internetové zdroje tuto událost popisují poněkud zkresleně.
a 