Nastavení hledání (Stránka 5 z 7)

pesjenprovas: Ahoj, zde se přidám k názoru vyzkoušet jinou klec. Prisonbird mám doma a osobně mi vůbec neseděl. Dostat se do něj dá bez problému (viz. praktické rady co zde zazněly - igelit, silonka atp.) nicméně celkově klec patří mezi ty menší a navíc má dost ostré hrany, při delším nošení se mi taktéž zařezával.

Z vlastní zkušenosti - na pracovní výkon vliv žádný. Sedím v kanceláři, na jednání, v autě atp. V zásadě mám sedavé zaměstnání. Zamčený jsem v tuto chvíli 3 měsíce v kuse, tedy myslím, že mohu reálně posoudit. Větší část dne na uzamčení vůbec nemyslím, ty správné pocity přijdou až doma, když Paní chodí po domě a klíček jí cinká na nožce, nebo mě večer před spaním dráždí :-)) Ale bez těch podmětů to téměř nevnímám.

Už to zde víceméně zaznělo, ale přidám náš příklad z praxe. Paní nosí klíček od vestavěného zámku na řetízku na noze. Na krku nosí řetízek s přívěškem klíče ve kterém je vsazený zirkon (napodobenina diamantu). Vypadá moc pěkně a ukazuje krásnou symboliku. Tedy u nás je to řešené takto.
Klíč se samozřejmě dá nosit přímo na krku, ale zejéma klíče od vestavěných zámků nejsou moc vzhledově pěkné, alespoň jako šperky. Nicméně dají se většinou ukrýt třeba do medailovnku v podobě srdce.

Díky za zajímavou inspiraci. Pochopil jsem ze zkušeností ostatních, že na dlouhodobé používání to není, ale na zpříjemnění společného odpoledne (třeba venku) ideální :-) Moje Paní má elektrické hračky moc ráda, tedy pravděpodobně vyzkoušíme taktéž :-) (případné zkušenosti následně přidám)

maleslave1: dva měsíce už mám pomalu za sebou. Problém v hlavě do jisté míry občas je, ale vyřeší ho striktní klíčnice, co prostě nepovolí. Ale paradoxně bych řekl, že pro mě nejtěžší možná byly první dva týdny, pak si vše "sedlo". Ale tohle je asi o individuálním vnímání, každý to má trochu jinak :-)

Osobně mám zkušenost pouze s CB600 plastovým, ale úplně ho doporučit nemohu. Dnes jsou na trhu lepší možnosti. Řada CB hodně těží z toho, že byla jedna z prvních a tedy dodnes jedna z nejvíc známých. Jinak zpět k CB600: Opakovaně mi u něj praskl kroužek (i proto bych spíše šel do kovové verze), navíc má ostrou hranku unitř klece, která mi zanechávala (někdy až krvavé) stopy. Osobně bych spíše doporučil kovový Prisonbird, či kovový Holytrainer. Nicméně opět jsme u starého tématu - toto je ryze individuální, ani řada CB nemusí být nutně špatnou volbou. Tedy nezbývá, než zkoušet a testovat:-)

Tlapík: šťastný to člověk :-))

Jinak ten rok v kuse je z mého pohledu nesmyslný bez předešlých zkušeností i pokud bych odhlédl od problematiky špatného výběru pásu. Rok bez orgasmu dvojnásob (!). Když odhlédneme od fantazií - k něčemu takovému je opravdu nutné se společnými krůčky dopracovat, objevit co zamčený svět přináší oběma ve vztahu (a společně zjistit, jestli je zrovna toto tou správnou cestou). Dlouhodobé zamykání je o něčem trochu jiném, než hraní si na pár hodin a vymýšlení fantazií o prohraných sázkách :-)

Vindi: Ahoj, link ti pošlu po zprávy. Nicméně T-typy mají plno výhod i nevýhod oproti klasickým klíckám. Při správném výběru odpadne řešená problematika, nicméně na dlouhodobé používání (viz náš případ trvalého uzamčení) je trochu jiný a daleko víc fyzický pocit z nošení (máš na sobě opravdu dost velký kus kovu), rozhodně se hůře schová pod oblečení atd. Tedy jeden problém vyřešíš, jiné tě naopak čekají :-)
Několik klecí jsem objedvával tady od Vojty z cudnosti a jsou taktéž super, tedy nelze říci univerzálně co je lepší volbou (toto chce opravdu zkoušet a zkoušet). Odtud mám CB600 plastový, kovový Prisonbird, a kovový Holytrainer delší.

Ahoj, bohužel zcela univerzální rada asi neexistuje. Každému vyhovuje něco trochu jiného. Na první zkušenost je možná lepší plast. Nicméně nakonec nezbyde než zkoušet a zkoušet (14 dni v kuse pro účely testování co sedí je dost dlouhá doba, za mě až příliš. Odřeniny se daji způsobit už za par hodin).
Jinak pokud to správně chápu - necháš se zamknout na rok v kuse bez předešlých zkušeností? Inu, opravdu nevím jestli je to reálné neb realita je o hodně jiná, než fantazie
Z vlastní zkušenosti určitě doporučuji pozvolný proces, společné objevovaní zamčeného světa a toho co krásného oběma přináší.. až následně trhat rekordy

Ahoj a díky za inspiraci na velmi originální (a těžce sehnatelý) dárek!
Xeně děkuji za přínosnou recenzi z praxe na základě které jsem taktéž objednal

Trocha filozofického zamyšlení, aneb jak náš příběh pokračuje z trochu jiného pohledu… O vnímání, nalezeném štěstí, naplnění a neutichající touze a hlubokých prožitcích, které jsme našli díky mnoha okolnostem a jednou z nich bylo bezesporu i toto fórum. O to se s vámi rád podělím, nebo alespoň o malé střípky z onoho příběhu, abych nepsal nudný román. Třeba níže uvedené řádky poslouží jako inspirace pro ostatní, kteří váhají, jestli odhodit zábrany, posunout se ve vztahu a v životě k něčemu novému, nepoznanému a velmi krásnému. I mě před časem inspirace z příběhů ostatních velmi pomohla... (a také touto cestou děkuji všem, kteří k tomu pomohli svojí otevřeností a přístupem, a to ať už formou veřejných příspěvků či soukromých zpráv)
Po mnoha pokusech, posunech a často i omylech jsme si s Paní splnili své přání a posunuli se z říše fantazií ke zcela reálnému D/s vztahu 24/7. Zamykání a s ním spojený pocit odevzdanosti na straně jedné a obrovské moci na straně druhé k tomu dopomohlo. Alespoň na chvíli u něj tedy zůstanu. Z občasného zpestření na odpoledne, či den se stala součást našeho vztahu na permanentní bázi. Nyní začal druhý měsíc uzamčení v kuse, bez orgasmu jsem vydržel 6 týdnů. Nejtěžší pro mne byl první týden, možná dva, než moje mysl pochopila, že to Paní myslí vážně, že už nejde o hru, kterou bych si mohl řídit, aneb jak mi Paní sama před časem napsala – vydali jsme se na společnou cestu, ze které se již nelze vrátit. Myslím však, že je to jedině dobře, neb na oné cestě prožíváme společně věci, o kterých mnozí možná tajně sní ve svých fantaziích, jenomže pro nás jsou nádhernou a naplňující realitou.
Můj vztah k Bohyni, Paní a klíčnici v jednom se proměnil a neuvěřitelně zintenzivnil. Stejně, jako moje láska k ní. Pro mě se stala opravdovou Paní, onou nadpozemskou Bohyní, ke které vzhlížím, které patří moje srdce i moje bezmezná oddanost. Pro mě to nejsou prázdná slova z laciné erotické povídky, nýbrž reálný pocit vnímání.  Našel jsem obrovské vnitřní naplnění a moje srdce zaplavila hluboká láska k Paní, jakou jsem nikdy nezažil. Nevím, jestli je to běžné v D/s vztazích, kde je Paní i klíčnicí nebo je to unikátní u nás tím, že jsme doplnili hluboký vztah, který jsme měli celé roky o poslední kousek skládačky, který k jeho dokonalosti chyběl... Někdo by možná řekl, že to je víc oddanost než láska, což si nemyslím, ale vlastně to není podstatné. Neboť co je láska? Neutuchající a spalující cit, který nás žene kupředu, sváže nás k sobě neviditelnými řetězy, nutí nás dělat věci, ke kterým bychom se jinak neodvážili. Jenomže my jsme se odvážili. Společně jsme roztáhli křídla a vydali se sice neprobádanou, ale nesmírně krásnou společnou cestou...
Vždyť kolik lidí touží ve svých představách prožít ony pocity naplnění, hluboké lásky a oddanosti, které D/s vztah nabízí. Přijít domů, kleknout si k nohám milované Paní, nechat si nandat obojek, plnit její zvrhlá přání, být vydaný na milost její moci a svoji sexualitu a jakékoliv možnosti potěšení, či uvolnění předat díky uzamčení zcela do jejích rukou??? Jenomže kolik lidí dokáže odhodit zábrany a společně si splnit to, po čem jejich srdce touží? My mezi takové již definitivně patříme a jsem za to velmi šťastný.
Možná jsem se pro tentokráte ponořil až příliš nudně do filozofických úvah a vnitřních pocitů, než praktických věcí… Nicméně ty největší prožitky se přeci dějí v naší hlavě a v našem srdci, nikoliv v naší ložnici, či mučírně (o které napíšu více podrobně příště, aby byl příběh více čtivý a více jiskřivý).
Všem, kteří prožívají podobné věci, jako my přeji, aby jim to vydrželo, přinášelo jiskru do života a naplnění do vztahu. A těm, kteří váhají, zda-li se svěřit, otevřít svoje srdce, váhají, jestli se posunout od fantazie k realitě a mít doma místo manželky Paní a klíčnici – stojí to za to, nic nemůže být krásnějšího! Vždyť všichni žijeme jen jednou, náš čas je limitovaný a záleží jen na nás, zda-li a jak ho dokážeme využít, zda-li chceme jen přežívat, nebo opravdu naplno žít své sny...