126

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./34.

Ráno, moudřejší večera. Nebo spíš veselejší. Nebo taky ne.
Probudil jsem se v noci. Chtělo se mi čůrat.
Opatrně jsem shodil nohy z postele a pokusil se vstát. Spustil jsem se tedy na čtyři a pomalu tak docapkal na záchod. Tam jsem si teprve uvědomil, že mám na sobě plenkové kalhotky jak mimino.
Toho jsem si včera nevšiml.
Sundal jsem je a žuchly mi mezi koleny na zem. Vydrápal jsem se na mísu a vyčůral se. Chtěl jsem 'jít' zpět, když jsem ucítil, jak něco vytéká z mého ptáka.
Podíval jsem se tam a... Bylo to husté sperma, odkapávající pomalu, ale pravidelně. Strhl jsem ze zdi ručník a dal si ho mezi nohy. Po třech jsem hopkal zpět. Vydrápal jsem se na postel a ručník si dal jako plínu pod sebe.
"Dárek od paní doktorky!" Vzpomněl jsem si na Aliciina slova a otřásl se.
Do rána už jsem neusnul. Ten protivný pocit a vědomí, že mám sakra problém, mě nenechaly usnout.
Když přišla Paní Gita, chtěl jsem vzbudit Alici, ale Paní si položila prst na rty a zavrtěla hlavou.
Nadzvedla mou pokrývku a koukla mi mezi nohy. Odtáhla kus ručníku a obdivně zvedla obočí.
"Lež. Přijdu hned."
Tiše odešla a vrátila se s čistými plenkovými kalhotkami.
Přebalila mě jak mimino a zase odešla.
Alice se vzbudila asi za půl hodiny. Zašvidrala na mě očičkem a pohladila mě. Zastavila se pohledem na mém hrudníku.
"Jejda. Už to začalo."
"Kdyby jenom to." Odvětil jsem kysele.
"Tam dole taky? Jak moc?"
"Hodně."
Když se ke mně naklonila, všiml jsem si barevných flíčků na jejích ňadrech.
"To je ode mě?"
"Ano. Měl jsi pádnou ruku."
"Promiň, Alice. Moc mě to trápí."
"Jestli chceš, můžu ti to tak za čtrnáct dnů vrátit." Zasmála se a položila mi hlavu na rameno.
"To zvládnem, můj Pane. Hlavně že jsme přežili!"
V tu chvíli vtrhla do pokoje Paní Gita.
"Myslím, že je čas na koupel." Řekla a vtáhla do pokoje invalidní vozík.
Posadila na něj Alici a odvezla ji do koupelny.
Vrátila ji vymydlenou, učesanou a v krásném županu. Když ji vrátila do postele, naložila mě a odvezla také tam, kde jsem byl ráno po čtyřech. Posadila mě do sprchového koutu na židli.
Osprchovala mě, vyfrotýrovala a při pohledu na kapky padající z mého ocasu prohlásila, že takový výsledek nečekala. Prohmátla mi opatrně kulky a pak i to, co mi rostlo na hrudníku.
Viděla můj kyselý obličej a usmála se.
"Dášeňko, nebuď smutná. I kdyby ti vyrostly kozy jak vozy, máš mé svolení si je nechat chirurgicky odstranit. Jen to neuspěchej.
A na to dole taky něco vymyslíme!"
Naložila mě a odvezla zpět do pokoje.
Přinesla nám podnosy s jídlem. Nebylo ho moc, ale víc než včera.
Najedli jsme se, Paní Gita vzala tácy a odcházela. Zhasla světlo a zavřela dveře.
Ležel jsem na zádech a přemýšlel co dál. Přitulilo se ke mně horké tělo. Alice mě objala kolem ramen a políbila. Opětoval jsem její polibek. Byl vášnivý a horký a... Začal mi tvrdnout pták. Nejdřív jsem se lekl, ale když jsem si uvědomil, že nemám mučící klícku, uklidnil jsem se. Ale zároveň mě napadla jiná myšlenka.
"Přestaň prosím. Přestaň. To nám Paní nedovolila! Potrestá nás."
"Naopak můj Pane. Paní Gita mi to nařídila a já musím poslechnout."
Pomalu sklouzávala polibky dolů, až mezi nohy. Stáhla mi kalhotky a začala olizovat ptáka jako zmrzlinu. Když začala kouřit, byl jsem najednou v ráji.
Netrvalo dlouho a já stříkal jako nikdy v životě. Cítil jsem ty mohutné dávky.
Alice ale nepřestávala a nakonec mě vysála jako rozmočený kornout zmrzliny. Přestal mě tlačit podbřišek a koule. Alice se vynořila zpod pokrývky. Na puse měla několik bílých kapek. Strhl jsem ji na sebe a znova líbal. Najednou mi ta hořká pachuť nevadila.
"Mám rozkaz tě kdykoliv zbavit tvé tíže, můj Pane." Zašeptala mi do ucha.
"A co ty? Necítíš také svou tíži?" Optal jsem se jí.
"Cítím, ale já to mám teď zakázané. Dobře se vyspi, můj Pane." Mrkla na mě a přitulila se k mému rameni.
Usnul jsem jako špalek. Po obědě jsem chtěl vstát, ale Alice mě nepustila. Až večer do koupelny. Už jsem šel po dvou.
Návrat sil byl rychlý a další den ráno už jsem se ohlásil do služby. Alice se ohlásila též.
Paní Gita nám nasadila obojky, pásy cudnosti (Alici bez dilda) a nahnala nás umýt nádobí. Potom udělat snídani a krmila nás tak, že jsme museli střídavě olizovat její prsty u nohy, namočené do jídla.
Pak si položila nohy na naše záda a začala nám vykládat program na další dny.
Byla zrovna v nejlepším, když se ozval zvonek.
Odešla k vratům a vrátila se za chvíli. Ne však sama. Slyšeli jsme mužské hlasy a zvuk jako když naráží kov na kov. Za necelou hodinku pro nás Paní Gita přišla. Zavázala nám oči a vedla nás k pokoji. Tam nám strhla pásky z očí a my zírali na krásnou klec pro dva, trůnící místo mé původní klece.
Na kleci byl mosazný ozdobný štítek s nápisem: Klec za svobodu. S díky Rudolf.
Alice se rozesmála: "Rudolf je třída!"
Paní Gita vytáhla dopis a četla.
"Drahá Alice a Dášeňko. Jsem zase svobodný. Děkuji za to vám dvěma. Proto vám posílám novou klec, abyste se tolik nemačkali. Ještě jsem přibalil pár drobností, aby se vaše Paní nenudila a vy též.
Váš bývalý otrok, dnes opět Rudolf."
Paní Gita vytáhla bičík a oba nás pleskla po zádech.
"Tak to vyzkoušíme! Zalezte dovnitř a zapnout řetízky. Navíc tam máte každý dva od obojku do kroužků v bradavkách.
Poslušně jsme zalezli dovnitř a zapnuli se podle rozkazu.
Paní Gita si pročítala manuál a v jednu chvíli zamručela uznáním.
"Víte na co jsou ta lanka k bradavkám?
Na tohle!"
A stiskla tlačítko na ovladači. Bradavkami mi projela stupňující se vlna od brnění až po tisíce jehel a zase odezněla. Alice kníkla bolestí a překvapením.
"To kdybyste mě zase v noci vzbudili, chásko. Nebo to můžu použít jako budík.
Tak se hezky uvelebte a dejte si šlofíčka. Žádné lumpárny! Přijdu si pro vás, až vybalím dárky."
V kleci byla pohodlná matrace. Chtěl jsem se k Alici přitulit, ale v okamžiku, kdy jsem přelezl do její poloviny klece a položil ruku na její bok, jsme oba dostali slabý výboj do bradavek a rozsvítilo se malé červené světélko na mé straně. Stáhl jsem se tedy zpět. Ale nepomohlo to. Výboje jsme dostávali zhruba každou minutu. Nebyly moc bolestivé, jen nepříjemné a obtěžující.
Paní Gita se vrátila asi za hodinu. To už jsem se Alici několikrát omlouval. Alice v jednu chvíli chtěla jedno lanko ze své bradavky odpojit, ale zabránil jsem tomu. Bylo mi jasné, že by to zřejmě bolelo nás oba.
Paní Gita se podívala na červené světélko a zeptala se, co to má znamenat.
Odpověděl jsem, že jsem se chtěl k Alici jen přitulit a takhle to dopadlo.
"Nene, tulení nebude. Já vám to neřekla? Jejda, to mě ale moooc mrzí!" Řekla Paní tónem který jasně dokazoval, že nám to neřekla schválně.
"Divím se, že jste si ta lanka nesundali. Zkuste to. Nebo víte co? Dášeňko, Ty odepneš jedno své lanko a zapneš ho do bradavky Alice. Ta udělá totéž.
Tak šup!"
Nechtělo se mi, ale odepnul jsem jedno své lanko. Ozval se pípák. Alice si také odepla lanko a já se přiblížil k ní, abych jí lanko zapnul do bradavky. Ve chvíli, kdy jsem to udělal, zaječela Alice bolestí a nedosáhla na mou bradavku. Rychle jsem jí chytil za ruku a připojil její kabel místo svého.
Alice přestala ječet. Byli jsme těsně u sebe. Tělo na tělo.
"Paní Gita zatleskala. Tak a teď ten druhý kabel. Šup šup!"
Tentokrát jsem schytal šoky já, protože Alice pod dojmem posledních minut velmi zrychlila své pohyby. Když se mi povedlo zaklesnout svůj kabel k ní, šoky přestaly.
Ale teď jakýkoliv pohyb jednoho z nás způsoboval bolestivý tah na bradavky toho druhého.
"Jů, to se mi líbí! To je tak těsné pouto jako... jako... manželství? Takže když vám nařídím manželskou noc, bude to vypadat takhle. Těšíte se? Já moc!"
Zamnula si ruce. Pak vypnula klec a otevřela ji.
"Odpojit a ven! Už bylo toho mazlení dost!"
Nahnala nás do kuchyně, abychom uvařili oběd.
Na oběd přišla i Paní Jil s čubkou.
Paní Jil byla růžovoučká, usměvavá a čubka něl záda samý šrám a chodil poněkud zeširoka.
Ihned po usednutí Paní Jil na židli, si klekl před ní a nastavil záda. Paní Jil si naně odložila rukavičky a bičík.
Paní Gita jí po obědě vyprávěla o nové dvojkleci a jejích možnostech. Pak jí předala balík s jejím jménem.
"Co v tom asi je? Ptala se Paní Jil."
"Nevím. Strýček Rudolf podaroval všechny."
Když Paní Jil rozbalila papír a otevřela víko, vytáhla jakýsi leták a rozesmála se. Paní Gita se jí podívala přes rameno a něco jí zašeptala do ucha.
Paní Jil kývla a usmála se. Paní Gita přede mě a Alici položila dvě stejné krabice s našimi jmény a poručila je rozbalit.
V ktabicích byly krásně vyvedené velké pásy cudnosti v tělové barvě. Můj měl falešnou frndu a Alicin měl připevněné dildo.
Dámy se na sebe podívaly, vrhly se na nás a za chvíli už před nimi postávali na všech čtyřech pejsek a dvě fenky. V krabicích totiž byly i masky ve tvaru psích čumáků a ouška. Masky měly uvnitř rozvěráky, takže mluvit nepřicházelo v úvahu. Zajímavý byl ocas, který byl připoután lanky k varlatům.
Dámy se skvěle bavily. Ještě víc se bavily, když nás šly "venčit".
Došli jsme až do velkého sálu. Tam mi Paní Gita přivázala vodítko ke kruhu ve zdi a něco pošeptala Alici, která byla pejskem. Ta mi najednou vylezla na záda a vrazila mi dildo do zadku. Jen jsem zakňučel. Pak jsem už kňučel a vyl dlouho, protože ohnutím ocasu na má záda mi lanka natáhla kulky k zadku a já intuitivně prohnul hřbet a vyšpulil zadek.
Paní Gita se smála a tvrdila, že takhle nadrženou fenu snad ještě neviděla Alice mi chvíli jezdila dildem v zadku. Bylo to nepříjemné a trochu to bolelo, ale kulky mě bolely příšerně.
"Ták, to by stačilo. Šetři síly. Ještě tě čeká druhá čubka." Stáhla ze mě Paní Gita Alici jako nadrženého psa. Vedle mě se ozvalo zavytí.
Ohlédl jsem se. Alice právě piglovala čubce zadek, který trčel vysoko nad prohnutá záda. Dámy to komentovaly oplzlými výrazy a slibovaly Alici, kterou překřtily na Rexe, že se nemusí bát a že si přijde na své.
Dámy si po ukončení páření usmyslely psí výcvik. A po něm aportování. Házely nám klacíky z umělé hmoty a my je museli nosit zpět V klacíku bylo totiž kovové jádro a naše čumáky měly v sobě magnet. Po víc jak dvou hodinách už jsme s Alicí sotva pletli všemi čtyřmi. Paní Gita si toho všimla a prohlásila, že fenky přiváží, aby neutekly a budou si hrát jen s pejskem. Vytáhly do prostoru truhlo lavici, Alici sundaly čenich i pás cudnosti, položily ji na záda na lavici a připoutaly s mohama od sebe. Alici se to moc nelíbilo a začala se cukat. Ale Paní Gita si na ni prostě sedla a utáhla popruhy. Pak s Paní Jil přinesly dřevěnou bednu, na které byla kovová krabice, postavená na úzkou dlouhou stranu. Z čelní strany trčely dvě tyče. Paní Gita strčila alici do pochvy prst a zakroutila jím. Pak otevřela kufřík, který stál u zdi a vytáhla z něj dvě dilda.
Nacvakla je na tyče, trčící z krabice a potřela lubrikantem. Pak potřela Alici přirození i zadek a přisunula bednu mezi její nohy.
Zavedla do Alice obě dilda a postavila se k její hlavě.
"Rexíku. Doufám, že oceníš mou laskavost. Ošukal jsi dnes dvě feny a tak si taky zasloužíš ošukat. A myslím, že jsi říkal, že máš rád kundolízky. Tak těm dvěma ukaž, jak se to má dělat!"
Kývla na Paní Jil a ta zapnula stroj. Ten se okamžitě rozběhl. Dilda měly protichůdné pohyby a připomínaly parní stroj.
Paní Gita si vyhrnula šaty a přidřepla nad Alici. Pak sukni pustila, takže jsem nic neviděl. Chvíli si nehnutě užívala s přivřenýma očima.
Paní Jil si stoupla za ní a začala jí hladit ňadra a dráždit bradavky. Paní Gita se po chvíli prohnula dozadu a tiše zasténala. Opatrně slezla z Alice a její místo zaujala Paní Jil. Té Paní Gita provlékla ruce pod lokty a silou stáhla paže dozadu. Paní Jil začala hýbat pánví, až se v obličeji zpotila a břicho jí zapulzovalo. Také opatrně odstoupila a obě pozorovaly Alici. Ta vzdychala, kvílela a najednou se vzepjala v poutech a zvadla. Hlava se jí otočila na stranu a jen slabý pohyb hrudníku svědčil o tom že žije.
Dámy vypnuly stroj, odpoutali Alici a nechávaly jí dojít dozvuky orgasmu. Když otevřela oči, podívala se na obě dámy a tiše poděkovala. Pomohly jí na nohy. Pak společně odstrojily i nás a přes koupelnu jsme došli až do obýváku, kde jsme dotali opět své pásy cudnosti.
Paní Gita nám poručila udělat všem silnou kávu a pohodlně se rozvalila v křesle
"Strýček Rudolf je třída!" Zopakovala Alicin výrok a usmála se.
Večer byl poklidný, společný a v dobré pohodě. Čubka dělal podnožku, já s Alicí jsme dostali poradní hlasy pro plánování úpravy sklepů a Dámy velely a lenošily.
Pozdě večer Paní Gita zavelela k odchodu do hajan.
Uložila nás do klece a sdělila nám, že dnes povoluje tulení, když jsme byli tak šikovní.
Poděkovali jsme, Alice se mi stulila k břichu a usnula.
Já ihned po ní.

127

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./33.

Vylétl jsem ze spánku rovnou do šoku.
Seskočil jsem z postele, ale nohy mě neunesly a já sebou praštil i s řádným zařváním na podlahu.
V tu chvíli se mi udělalo zle. Moje tělo se roztřáslo a před oči mi nějaká magická síla nastavila špinavé sklo.
Jako zdáli jsem zaslechl hlas: "Ježišmarjá. Ten blázen! Musíme ho zvednout zpátky!" Byl to hlas ženský, ale nepatřil Paní Gitě a ani Alici.
Alice! Kde je Alice?!
Nějaké ruce mě převracejí a já jen křičím "Kde je Alice?!!!"
"Klid, Dášeňko. Bude v pořádku. Ještě spí." To byl hlas Paní Gity.
Začínal jsem pomalu vidět. Paní Gita se skláněla nade mnou a vedle ní stála Paní Jil.
Těžko se mi dýchalo. Měl jsem pocit, jako by mi někdo vybral všechny vnitřnosti z břicha a nechal tam jen prázdnotu a bolest. Také se odtamtud ozývaly nepěkné zvuky.
Uvědomil jsem si sám sebe. Kde jsem, kdo jsem.
"Paní Gito, omlouvám se, že vám nemohu být k službám." Vyšlo mi ze suchých úst.
"Ty jsi můj úžasnej blbeček, viď!" Usmála se Paní Gita a zvedla mě řeznickým chvatem ze země jak hovězí kýtu.
Položila mě zpět na postel a přikryla. Uslyšel jsem vedle sebe pravidelný dech. Podíval jsem se a tam ležela Alice. Spala klidně a na štíhlém krku jí pravidelně pulzovala tepna. Na krku... Nemá obojek! Sáhl jsem si na krk. Také jsem ho neměl. Podíval jsem se na Paní Gitu. Usmála se.
"Teď jsi obyčejný marůdek. Až se dáš dohromady, dostaneš obojek a pořádně do těla! Slibuju!
"Děkuji, Paní Gito. Jak dlouho tu ležím?"
"Čtvrtý den. Dostali jste oba strašně zabrat. Byl tu doktor a ten vás zachránil. Ta bestie vás asi chtěla zabít."
"Řekl jsem jí, že je zrůda." Přiznal jsem se. "Asi jsem neměl."
"Vím. Byla se mě zeptat, jestli za tu urážku může udělat dočasně zrůdičku z tebe."
"Ta svině!" Ozvalo se vedle mě tiše. Otočil jsem hlavu. Alice měla otevřené oči a rty se jí chvěly.
"Co bylo napsáno na těch sáčcích s rozrokem?" Otázala se.
Paní Jil odběhla a vrátila se s jedním z nich. Podala ho Alici. Ta si přečetla etiketu a stiskla pevně rty. Obrátila oči ke mně.
"Ty můj statečný a hrdý troubelínku. Teď budeš trpět za svou statečnost a hubatost. Tohle je hormonální přípravek pro podporu růstu prsní tkáně. Koňská dávka..."
Svět najednou ztratil barvy. Po díval jsem se do těch krásných očí a uvědomil si, že za ten pohled bych to udělal znova. Možná...
Sprostě jsem si ulevil.
Paní Gita si ke mně sedla a polohlasem řekla: "Nepřemýšlej nad blbostma. Musíte se oba najíst. Ale jen po malých dávkách. Já chci zdravý pár otroků, který něco vydrží."
Kývl jsem hlavou. "Ano, Paní Gito. Musím zesílit. Pak utéct, najít tu svini a zakroutit jí krkem! I kdyby to byl konec mě samého!"
"Nemusíš utíkat. Kdyby byla ještě naživu, jela bych s tebou."
"Jak to? Byla na živu? Ona není?"
"Ne." Paní Gita vstala a na cvíli odešla. Vrátila se s Německými novinami.
Podala je Alici.
"Přečti to svému hrdinovi sama, Alice."
Alice vzala noviny a nahlas překládala. "Neštěstí v horském bunkru. Včera došlo k výbuchu v bunkru z druhé světové války. Návštěvníci zřejmě omylem spustili nástražné zařízení. V obětech byly podle části nalezených dokladů identifikovány: Doktorka Gerda ..., a dva místní průvodci."
Třeštil jsem oči střídavě na Alici a na Paní Gitu.
"Jak to?"
"Kdo chce moc, nemá nic. Dala jsem jí adresu na majitele bunkru o kus dál. Ale asi chtěla větší, do kterého nikdo nechodí, protože se ví o jeho zaminované části."
"A co ten její otrok? Tentam nebyl?"
"Tssss. Pěkný otrok!" Odtušila Alice. Najednou si vzpomněla.
"Něco mi strčil do ruky, když odcházel! Kde to je?"
"Jestli myslíš ten kus papíru, tak je na nočním stolku." Ozvala se Paní Jil.
"Vypadl ti z ruky, když jsme tě ukládaly na postel."
Alice se s námahou převalila a chňapla po papíru. Převrátila se zpět a začetla se do něj. Pak se obrátila na Paní Gitu.
"Paní Gito. Mohla byste prosím zajít do pokoje kde doktorka bydlela a podívat se pod postel?"
"Určitě! Ale až se oba najíte!" Odvětila jí Paní a přinesla sladkou kaši. Já dostal pět lžic a Alice taky pět. Víc Paní nedovolila.
Odnesla kaši, aby nás nedráždila a za chvíli se vrátila s malým kufříkem.
Otevřela ho a uvnitř byl malý monitor, klávesnice a jakási tyčka na kabelu.
"Co to je?" zeptala se Paní Jil.
"To je počítač na programování čipů. Dá se tím i čip přečíst."
Zapla spínač a obrazovka se rozsvítila.
Alice odhrnula přikrývku a tyčku si položila na přirození. Na obrazovce se objevily údaje a Alice je četla a překládala.
"Uprchlý pokusný subjekt
Věk: 25 let
Váha: 58 kg
Pohlaví ženské, kastrace provedena při aplikaci čipu.
Status: Nebezpečný subjekt
Poznámka: Při objevení odchytit a předat k odbornému zneškodnění na adresu...
Ta zasraná svině. Kastrace provedena..."
Podíval jsem se jí do očí zalitých slzami.
"Jak se provádí kastrace?" Optal jsem se.
"Takovou dlouhou jehlou na malé injekční stříkačce. Je to druh chemické kastrace." Fňukla a stiskla rty.
"Tak buď klidná. Tu nepoužila. Bude se válet někde ve velké koupelně na zemi. Zahodila ji vzteky když jsem jí řekl, že je zrůda."
Zírala na mně jako na Ježíška a Mikuláše zároveň.
"Ty..." Rozbrečela se naplno.
Po chvilce se uklidnila a vrazila tyčku mezi nohy mně.
Znovu se začetla do obrazovky.
"Hmmm...
Uprchlý pokusný subjekt
Věk: 21 let
Váha: 85 kg
Pohlaví mužské.
Aplikován ...
Do každého...
Při dopadení předat k odbornému zneškodnění.
Přímá likvidace možná."
Paní Gita se na nás oba podívala.
"Omlouvám se vám oběma. Netušila jsem, že je to taková bestie."
Alice mávla rukou a prohlásila, že zatím aspoň přepíše obsah čipů.
Něco začala psát na obrazovku. Pak mi vrazila tyčku opět do klína a stiskla zelené tlačítko.
Na obrazovce se objevil zelený nápis.
Potom totéž udělala u sebe.
"Tak. A jsme oba na help listu. Když nás někdo odhalí, má slíbenu odměnu, když nám pomůže."
Paní Gita se rozesmála. "No, to je tedy něco."
"A co čubka? Dá se zjistit, co tam má on?" Zeptala se Paní Jil.
"Přiveďte ho." Kývla hlavou Alice.
Za chvíli už četla čubčí čip:
"Subjekt patřící Jil ...
Při náhodném odchytu vrátit majitelce.
Poškození se trestá!
Adresa majitelky ..."
Paní Jil se zasmála.
Něco pošeptala Alici do ouška. Ta pokrčila rameny a vypla přístroj.
Čubka zesinal.
"To mi tam zůstane napořád?"
"Ano, čubko. S tím už budeš muset žít napořád. A já každý tvůj pokus o nepravost potrestám!"
Čubka si klekl a sepjal ruce.
"Paní Jil. Má úžasná Paní Jil. Prosím o potrestání za myšlenku na vzdor!"
"Uvidíme. Teď mazej do kuchyně pro kaši. Naši marodi potřebují zase pár lžic."
Čubka byl zpět snad dřív než odešel.
Opět jsme oba dostali po pěti lžících a Alice to komentovala popěvkem: "Po pěti, po pěti, lžících kaše dostati... Ehmm... Je to výrazně lepší než držet pět na každé prso!" Mrkla na mě a rozesmála se, když viděla můj rozpačitý obličej.
"Tak! Poklábosili jsme a vy musíte tvrdě spát, abyste mohli tvrdě makat pro tvr... MILOVANOU PANÍ!!!
Paní Gita mávla rukou a vyhnala všechny z pokoje. Zhasla za sebou a zavřela dveře.
Mou ruku chytla drobná dívčí ručka.
Usnul jsem za chvíli s hořkým pocitem, že se můj život radikálně změní.

128

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./32.

Ráno nás Paní Gita vzbudila brzy.
Vyhnala nás do koupelny a pak do kuchyně, udělat snídani. Opět pro všechny.
Snídaně opět proběhla v poklidu a začali jsme se loučit.
V tom Paní Doktorka jako by si vzpomněla, zeptala se, jestli jsou Dámy spokojené s mycími stroji a jestli by si je mohla prohlédnout znovu.
Paní Gita souhlasila a odvedla všechny do velké koupelny. Paní Doktorka si oba stroje zkoumavě prohlížela a nakonec přikázala mně i Alici, zbavené pasu cudnosti, abychom si na stroje sedli.
Sotva jsme to udělali, vrhli se všichni na nás a bleskově nás připoutali.
V mžiku jsme byli bezmocní.
Paní Gita odstoupila a pokynula Paní Doktorce. Ta přistoupila nejdřív ke mně, prohmatala mi koule a bolavý podbřišek a něco si zapsala.
Pak přešla k Alici. Prohmatala jí prsa, pak přirození, znovu si něco zapsala a kývla. Paní Gita mi sundala klícku a Paní Gita mi do močové trubice zasunula hadičku. Už jsem věděl, co mě čeká a začal se bát. Koutkem oka jsem uviděl obličej Alice. Byl bílý.
Stroj mi zatím čistil střeva. Důkladně.
Paní Doktorka přešla k Alici a také jí zavedla hadičku do močového měchýře.
Paní Gita si stoupla tak, abychom na ni oba viděli.
"Drahouškové. Požádala jsem Paní Doktorku o poslední dárek pro vás dva.
Relaxujte a užívejte si to. Opět budete mít šanci až za dost dlouho."
Pak se uvelebila na kříž a vytáhla uměláka.
Paní Jil si jí stoupla za hlavu a obnažila její i svá ňadra.
Paní Doktorka trpělivě počkala, až stroje dokončí čištění a pak došla ke mně. Do ucha mi zašeptala: "Myslím, že stopět procent bude stačit, ne? Nebo chceš stodeset?" Můj vyděšený pohled ji rozesmál. Přistoupila k Alici a také jí něco šeptala.
"Tahle rajda prý chce ještě víc! No přece ji nezahanbíš, ty ochránče!"
Ukázala nám displej na kterém stálo: 115% a za tím byly tři rudé vykřičníky.
Pod tím 240 minut.
Stiskla obě spouště a stroje nás začaly plnit. Tlak rostl jak ve střevech, tak v měchýři. Alice to zažívala zřejmě poprvé a sténala. Když stroj přestal s plněním, začal vibrovat. Celá ta bolavá hmota se mi natřásala. Potom opět začal plnit. Bylo to nesmírně bolestivé a já myslel že prasknu. Tlak se ustálil a já sténal také.
Naše sténání evidentně dvě mazlící se Dámy vzrušovalo. Paní Doktorka se otočila k otrokovi, z jeho rukou vzala tác a položila ho na stolek, který otrok předtím přinesl.
Vzala z něho jednu z velikých jehel. Vzala mě za pravou bradavku, vytáhla jí, promnula a pomalu se sadistickou důsledností začala propichovat. Zařval jsem z posledních sil, protože se mi nedostávalo dechu jednak kvůli stlačeným vnitřnostem a jednak bolestí, která prostupovala celým tělem.
Jehla prošla skrz. Do jehly má mučitelka vložila jakýsi kužel a vším začala pohybovat zpět. Kužel mi roztahoval bradavku azůsoboval strašnou bolest. Nakonec se zarazil o velkou plochou objímku.
Ta bestie ale tahala dál. Objímka tam zůstala a nakonec z druhé strany trčel ven jen kousek trubičky. Nasadila na ni něco jako podložku a vše zanýtovala kleštěmi. Měl jsem v bradavce trubičku s půlcentimetrovou dírou!
Totéž zopakovala na levé bradavce.
Přesunula se k Alici a provedla jí totéž. Alice už neměla sílu křičet. Jen sténala.
Doktorka se opět vrátila ke mně. Řekla, že mi včera zapomněla dát třetí dávku, tak dnes dostanu dvě.
Sedla si na malou stoličku přede mě a já ucítil šílenou bolest na varleti a po chvíli druhou. Opět se posunula i se židličkou k Alici a vytáhla stříkačku s velmi dlouhou jehlou. Nemohl jsem se už udržet a zaječel, že je zrůda a ať už ji nechá být.
Doktorka se zarazila. Odhodila stříkačku a vytáhla tu na implantování čipu. Levou rukou chytla surově alici za stydký pysk a vrazila jehlu dovnitř. Alice sebou zacloumala v poutech.
Opět přešla ke mně a také jsem dostal čip. Už jsem byl bolestí šílený. Když mi vrážela jehlu do šourku, měl jsem před očima barevné kruhy.
Vstala, přešla k mazlícím se Dámám a něco polohlasem sdělovala Paní Gitě.
Ta kývla hlavou a řekla: "Pokud je to jen dočasné, souhlasím a samozřejmě doplatím."
Na to Doktorka odpověděla, že to je pozornost podniku a přešla ke svému kufříku. Vytáhla z něj dva průhledné váčky s kapalinou uvnitř a hadičkami a dvě jehly. Nasadila jehly na hadičky, váčky zavěsila nad mou hlavu na rám stroje, nechala z jehel vyjít vzduch a pak mi je vrazila zeshora do dvorců. Povolila ventilky a do mě začala proudit pomalu kapalina.
K bolesti bradavek se přidalo pálení pod kůží na prsou.
Oba jsme už jen sténali. Doktorka posttčila ke mně stolek, opřela se o něj břichem a začala mi osahávat břicho a koule. Mé sténání zesílilo, protože i lehký dotek na břichu bolel. Něc vyštěkla a za ní se objevil otrok s ptákem trčícím z kalhot. Vyhrnul doktorce sukni, strhl kalhotky a surově ji zezadu začal šoustat.
Trvalo to jen chvilinku, než Doktorka směšně zakuňkala a zvadla jako hadrová panenka.
Dámy se přestaly věnovat samy sobě a pozorovaly, jak se Doktorka probouzí a mátožně se s pomocí otroka staví na nohy. Zablekotala, že je čas odjet. Vypotácela se ven a za ní otrok s jejími věcmi. Když procházel kolem Alice, cosi jí strčil do ruky a mrkl. Nato rychle zmizel a zavřel za sebou dveře. Osaměli jsme. Zůstalo s námi jen tiché tikání stroje, občas vystřídané zabzučením čerpadla, jak dorovnávalo tlak v našich vnitřnostech. Alice už měla veliké břicho a na něm dvě červené čáry od krve z bradavek.
Bolest byla všude. celý vesmír se skládal z bolesti a tikání.
Tik... tik... tik...
Když se rozezněl signál o ukončení programu, stroj vyčerpal a vytáhl vetřelce ze střev, ale hadičku z močového měchýře musela vytáhnout Paní Gita. Když mi vytáhla jehly z prsou a odpoutala mě, spadl jsem na zem jako pytel brambor. Paní Gita se ke mně starostlivě sklonila.
"Počkej, dovezu vozík a odvezeme tě."
"Ne. Nejdřív Alici. Zachraňte ji. Prosím...!"
"Tak jo, ale ty se zatím nehýbej a odpočívej!"
Uviděl jsem nohy obou dam a pak celé dámy, jak přivezly servírovací stolek a po odpoutání na ni bezvládnou Alici uložily.
Odvezly ji. Pokoušel jsem se plazit, ale nešlo to. Třesoucí se bolavé tělo nechtělo poslouchat mozek, který se zmohl jen na barevné kruhy před očima, pak slepičí program a ... nic.

129

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./31.

Chvíli bylo ticho. Pak jsem zaslechl tiché vzlykání. Posadil jsem se a posunul se směrem k dívce. Položil jsem jí ruku na bok.
Ucítil jsem její ruku na své. Stáhla si ji na břicho a stiskla.
"Potřebuješ něco? Jak ti mám pomoct?" Zeptal jsem se.
Zhluboka se nadechla a tiše zašeptala: "Děkuju, ale nechci nic. Nech mě být. Dnes jsem měla snad nejhorší den. Spi. Myslím, že zítra bude taky těžký den."
"Jak to víš?"
"Znám Doktorku několik let. Někdy Ti o ní povím víc. Teď mě už nech být."
Pustila mou ruku a trochu se schoulila.
Odpíďalkoval jsem se tedy zpět na druhý konec klece. Bolely mě koule, zadek a hlava z přemýšlení. Nakonec jsem usnul.
Probudil jsem se bolestí. Noční erekce. Moje tělo intuitivně přitáhlo kolena nahoru. Bohužel se kolena střetla se stehny dívky.
"Auuu! Co děláš?!" Vyjela na mě.
"Promiň. Noční erekce. Nemůžu za..."
"Držte zobáky! Nebo si uděláte repete výprasku!" Zazněl hlas Paní Gity. Schoulil jsem se tedy tak daleko, jak lanka dovolila a opět usnul. Ne na dlouho. Pět nočních erekcí mi moc nepřidalo a já se ráno cítil velmi špatně.
Paní Gita nás vytáhla z klece, poručila postavit se čelem k sobě a oba jsme dostali tři šlehy bičem na záda.
"To je za to noční probuzení. Teď mazejte do koupelny. Pak do kuchyně. Objednávku na snídani máte na stole.
Oba budete jen v pásech a ty, Dášeňko naučíš svou... hmmm společnici pravidla, která platí obecně pro tebe. Odchod!
Rychle jsme se umyli a já si všiml, že dívka má na zadku ohromná jelita. Podíval jsem se přes rameno to zrcadla a měl jsem je tam také.
K tomu čerstvé pruhy na zádech.
Po hygieně jsme rychle vyrobili snídani pro čtyři osoby, dvě hračky a jeden subjekt. Tak zněl nadpis na objednávce.
Vše bylo připraveno a my vzorně klečeli na svých místech. Paní Gita zřejmě ještě večer přinesla druhou rohožku a misku.
Netrvalo dlouho a do jídelny vešly Dámy, nasledované otrokem.
Otrok galantně odsunul a přisunul každé z Dam židli a poté se sám uvelebil na jedné.
Paní Gita všem popřála dobrou chuť a dala se do jídla. Já měl misku za chvíli prázdnou, ale dívka zápasila s jídlem a miska jí neustále ujížděla. Dámy se tím chvíli bavily a když je to přestalo bavit, otočily se a věnovaly společnému hovoru.
Po snídani jsme vše umyli a utřeli a opět zaujali předepsanou polohu.
Dámy dikutovaly a když se zvedly, byli jsme vyzváni k následování. Já byl pověřen vést výklad o dosavadních možnostech tvrze a o plánech do budoucna.
Paní Doktorka velmi oceňovala systém kobek i možnosti úpravy kterékoliv z nich. Také ji zaujala ordinace v "hrací" části tvrze.
Po kompletní prohlídce mně známých prostor otevřela Paní Gita dveře v chodbě, o kterých jsem věděl jen to, že vedou do sklepení. Jako první sestupovala po schodech dolů.
Systém sklepů jsem znal jen z plánů, ale ještě jsem zde nebyl a tak mě zaujalo, jak byl důmyslně vybudován. Byl průchozí do čtverce pod budovou tvrze, ale měl jsem pocit, že přesahuje vnější obvod zdí.
Téměř každý sklep byl totiž spojen se souběžnou větší, či menší prostorou.
Tohle vše čekalo na mé svaly.
Paní Gita vykládala, kde bude jaké vybavení a pomalu jsme prošli celý systém. Místo toho, aby vystoupala po schodech nahoru, zašla ale do úzké chodby vedle nich. Ta v plánech nebyla.
Šli jsme za sebou asi padesát metrů, až k železným dveřím.
Paní Gita je otevřela. Prošli jsme do další dlouhé chodby, která končila dalšími dveřmi. Za nimi byl velký kryt z železobetonu. Šest velkých prostor. Pět prázdných a jedna zaplněná dieselagregátem, filtrovnou vzduchu, úpravnou vody a dalšími stroji.
Všichni vydechli překvapením.
Paní Gita říkala, že je to kryt po Němcích, ale vypadal, jako by odsud lidé odešli nedávno. Stáří prozrazovala jen trocha plísně v některých rozích a oloupané vápno, kterým byl kryt vybílen.
Paní Doktorka zatleskala a pak se dokonalou Češtinou zeptala, jestli by byl kryt na prodej.
Paní Gita zavrtěla hlavou a prohlásila že ne. Ale ví o jiném k mání v zahraničí a jeho odprodej může zařídit.
Paní Doktorka se rozzářila a měl jsem pocit, že cestu zpět už ani nevnímala, zabraná do svých myšlenek.
Vyšli jsme opět ze sklepů ven a byl akorát čas na oběd. Dámy debatovaly o podzemním bunkru v zahraničí a Paní Gita dala Paní Doktorce papírek, na který napsala jméno a telefonní číslo.
Po odpolední siestě, kterou jsme s dívkou strávili připoutaní v podzemní kobce, nás Paní Doktorka pro změnu zavedla do svého pokoje.
Čubka stále seděl připoutaný k židli. Byl celý ulepený od potu a hlava mu i s přilbou visela skloněná na prsa.
Paní Doktorka udělala gesto, jako by předváděla cvičené zvíře, nebo spíš nejmodernější sportovní auto.
"Dámy a subjekty. Představuji vám nápravné křeslo s psychokuklou. Omlouvám svou nedokonalou znalost vašeho jazyka, kvůli které jsem si s sebou brala překladatelku.
Mimochodem, jmenovala se Alice. Ale není to teď už důležité."
Přistoupila ke křeslu a sundala přilbu z hlavy čubky. Vlasy měl slepené potem a těžce dýchal, jako by celou noc dřel v lomu.
"Přilba může být použita k výchově, trestu, nebo úpravě chování dle potřeby. Může pomocí záblesků, světel a zvuků způsobit jakýkoliv pocit. Sedící subjekt absolvoval léčbu, kdy mu pohled na ženu v podřízeném postavení je velmi nepříjemný a naopak pohled na ženu v dominantním postavení způsobuje pocit povinnosti vyhovět a pocit pokory. Včerejší jezdecká vložka byl test první části převýchovy. Přilba umí též způsobit hypnotický stav, ve kterém budou subjektu předány podprahové informace, které ho přinutí se chovat v návaznosti na různé zvuky, nebo situace." Kývla na otroka a ten odpoutal čubku z křesla a odnesl ho.
Když se vrátil, připoutal čubku za obojek ke kleci, umyl celé křeslo a vyměnil hygienickou vložku v přilbě.
"Předvedu vám názorný pokus. Postupně projdou oba zde stojící subjekty krátkým jednorázovým programem, po kterém uvidíte možnosti zařízení. Kdo půjde první?"
Podíval jsem se na pobledlou Alici a vykročil ke křeslu.
"Paní Doktorko, hlásím se jako dobrovolník."
"Galantní. Pořád ho to drží! Ještě stále chceš trpět za tuhle couru, kterou udělá obyčejný otrok?"
"Ano, Madam."
"A proč?"
"Nelíbí se mi, když ženy trpí, když je něco bolí."
"Aha. Tak dobře. Posaď se a neboj se."
Usadil jsem se v křesle a ruce dal na područky. Doktorka mě připoutala.
"Máš nějakou oblíbenou píseň, nebo hudbu?"
"Ano, Paní. Mám rád country a western."
"Skvělé. Uvolni se a uklidni. Nebude to bolet." Nasadila mi přilbu a zapnula pod bradou.
Netrvalo dlouho a ze sluchátek se ozvala příjemná hudba. Před očima se mi objevila světélka, která se pohybovala a mě se začaly klížit oči.
Probudil jsem se už bez přilby s pocitem dlouhého a velmi hlubokého spánku.
"Jak se cítíš, subjekte?" Otázala se Paní Doktorka.
"Výborně, Paní Doktorko. Cítím se jako kdybych spal celý den."
"Pro tvou informaci, spal jsi necelé čtyři minuty."
Usmála se, když viděla můj údiv.
"A teď tedy dáma." Slovo 'dáma' vyslovila tak opovržlivě, jako by našla slimáka v salátu.
Alice se váhavě usadila v křesle. Opět byla připoutána a byla jí nasazena přilba.
Paní Doktorka se zahleděla do kufříku, nastavila hodnoty a spustila přístroj.
Alice se po pár vteřinách uvolnila. Když program přístroje skončil, sundala Paní Doktorka Alici přilbu a ta měla tváře růžové a usmívala se.
Poděkovala a po odpoutání vstala.
"Ani to nebolelo, že?" Usmála se Paní Doktorka a zapnula kazeťák. Ozvala se hudba z Vinnetoua. Alice se začala chovat podivně. Vyskočila na klec a lehla si na ni. Vzala do každé ruky jednu bradavku svých krásných pevných prsů a silně si je vytáhla k hlavě.
Doktorka mi podala rákosku a tiše řekla: "Kozy utíkají. Nažeň je zpět!"
Přistoupil jsem ke kleci jako ve snu.
Napřáhl jsem se a usadil silnou ránu přímo na spodní stranu levého prsu. Alice zaječela. Nevím proč, ale to mě vzrušilo a zabolely mě koule. Další švih, tentokrát na pravé prso. Opět zaječení.
Bolestí v rozkroku a v ledvinách jsem skoro nemohl stát, protože každou ranou byla má erekce mohutnější.
Nakonec jsem usadil deset ran a oba jsme křičeli bolestí.
Alice k tomu ješte střídavě křičela "BOLÍÍÍ, MAMINKO, BOLÍÍÍ" a "DĚKUJŮŮŮŮ".
Zaslechl jsem mou oblíbenou melodii z filmu Velká země.
Rákoska mi vypadla z ruky a já se vrhl k Alici a omlouval se jí za bolest.
Byla schoulená na kleci, držela se za ňadra vzlykala.
"Pojď, Alice, musíš slézt." Když jsem ji oslovil jménem, trhla sebou a rychle slezla dolů z klece. Postavila se vedle ní do pozoru a řekla: "Děkuji za dárek k narozeninám, můj pane!"
Paní Gita se ohlédla na mě a trochu položila hlavu. Paní Jil údivem otevřela ústa a Paní Doktorka zmateně zatěkala pohledem na nás a na kufřík. Potom zabodla pohled do tváře otroka. Ten jen pokrčil rameny a nechápavě zavrtěl hlavou.To ale zbylé dvě Dámy neviděly, protože se bavily mým vykuleným obličejem a obličejem Alice, na kterém pohrával šťastný úsměv.
Paní Doktorka se ale rychle vzpamatovala. Usmála se, došla před nás a zadeklamovala: "Dovolte, abych naší milé hostitelce předala svůj osobní dar. Pěknou otročí fenku do vašeho chovu. Bohužel ji váš otrok oslovil jménem dřív a tak se stalo, že bude upnutá na něj, ale myslím že to nebude bránit tomu, abyste si sní pohrála kdykoli vy budete chtít.
Ještě musíme nakrmit objekt, kvůli kterému tu jsem."
Opět nastoupil otrok. Přinesl ochablou a slabě se bránící čubku a připoutal ji znovu ke křeslu. Položil opěrku hlavy dozadu a zvrátil čubce hlavu. Paní Doktorka mu stisknutím tváří otevřela pusu a zastrčila do krku asi jako palec širokou hadici zakončenou nálevkou.
Vzala ze stolku láhev se směsí, kterou jsem ráno namíchal.
Zkontrolovala její teplotu a vylila ji do trychtýře.
Čubka koulel očima. Víc jaksi nemohl.
Když mu stekl celý obsah láhve do žaludku, vytáhl mu otrok hadici z krku a hodil ji i s hadicí do kbelíku na zemi.
Přistoupila k němu Paní Jil a dlouze se mu podívala do očí.
"Paní Jil. Moc prosím. Už mě nechte. Já už nemůžu."
Sklopil hlavu a tekly mu slzy.
"Dobrá. Promluvím s Paní Doktorkou o zkrácení tvé převýchovy."
Napřímila se a přešla k vychovatelce.
Ta se po první větě začala bránit, že třetí lekce být musí a že to trvá tak dlouho, protože subjekt vzdoruje. Pokud subjek přijme svou léčbu, může však poslední lekci zkrátit na polovinu.
Paní Jil přešla zpět ke křeslu.
"Co Ty na to? Víc udělat nemohu. Je to na tobě."
"Já se pokusím, Paní Jil. Děkuji vám."
Hlesl čubka a narovnal se, smířen s osudem.
Opět mu byla nasazena přilba a zapnut program. Čubka sebou cukl, ale pak se uvolnil a dech se mu zklidnil.
Paní Doktorka se podívala na displej a kývla hlavou.
"Zítra ráno bude hotový. Potom budeme muset odjet." Pronesla vážně a vyšla z pokoje, následována otrokem. Šli jsme za ní.
Paní Gita se trochu opozdila a zastavila mě a Alici.
"Tak. Když mám ten chovný párek, budete muset ukázat co umíte. Mazejte do kuchyně a v devatenáct nula nula bude v jídelně slavnostní večeře. Vy v miskách, všichni ostatní na stole!"
Svorně jsme řekli, že provedeme a odklusali jsme do kuchyně.
Alice se projevila jako výborná kuchařka a v sedm večer voněla celá jídelna. Dámy byly spokojené, otrok standardně netečný a my pod stolem šťastní.
Po večeři a úklidu po ní nás Paní Gita odvedla do ložnice a zavřela do klece, stejně jako včera.
Oba jsme usnuli jako když nás do vody hodí.

130

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./30.

Probudil jsem se do leknutí.
Byl jsem na posteli sám.
Po včerejšku mě bolelo břicho. Cítil jsem strašné sucho v krku a trochu mě pálila močová trubice. Měl jsem hlad a navíc jsem měl pocit "plných koulí" a strašné nadrženosti. Jako bych se nemohl dlouho vystříkat. Ale po událostech posledních dní...
Taky se mi chtělo čůrat.
Kdybych mohl, kroutil bych se. Ale já nemohl. Nohy jsem měl připoutány mírně roztažené a ruce spojené, ale připoutané za hlavou.
To bylo zvláštní. Když jsem usínal, byl jsem připoután za obojek a za spojené nohy. A poměrně volně.
Olízl jsem si rty. Měchýř tlačil víc a víc.
Pomyslel jsem si, že pokud se počůrám, bude mě to asi dlouho a hodně bolet. Odhodlal jsem se zkusit hlasově projevit.
Asi po třetím zavolání se otevřely dveře a v nich se objevila Paní Gita.
"Á, miminko se nám vyspinkalo!" Prohlásila s potutelným úsměvem.
Pak vešla a za ní vstoupila Paní Doktorka s tlumočnicí.
"Jak se cítíš?" Otázala se Paní Doktorka ústy tlumočnice.
Vylíčil jsem své pocity. Paní Doktorka ze mě stáhla deku a rukou mě vzala za koule a promnula je.
Zabolelo to a já syknul.
"Klid. Když budeš trpělivý, bude z tebe nadsamec." Nechala mi přetlumočit. Pak se otočila a z rukou tlumočnice vzala injekční stříkačku. Její obsah mi opět přesunula do zadku.
"Tento preparát trvale zvyšuje produkci sperma a zároveň dojde i ke zvětšení varlat a násobnému zvýšení libida."
Myslel jsem, že už to nevydržím. Potřeboval jsem na záchod a ona se tu rozplývá.
Konečně mě Paní Gita odpoutala a povolila jít na záchod.
To byla úleva! Ale jen od moči. Nadrženost a pocit plných koulí nezmizel.
Došel jsem zpět do ložnice.
Dámy o něčem diskutovaly. Vyčkal jsem až domluví a zahlásil se.
Paní Gita mi podala pás cudnosti, jaký jsem ještě neviděl.
"Nasadit a zacvaknout."
Provedl jsem rozkaz. Byl to velmi zvláštní pás cudnosti. Odděloval varlata od sebe a tím natahoval kůži šourku. Klícka byla ale velká a pohodlná. Můj barevný papoušek se do ní vešel bezbolestně.
Paní Gita zkontrolovala správnost a pevnost zacvaknutí a s úsměvem se zeptala, jestli mě nic netlačí. Odpověděl jsem že ne, že pás se zdá být pohodlným.
Usmála se a kývla na Paní Doktorku. Ta něco pošeptala překladatelce.
Dívka se rozzářila a vykročila ke mně.
Pohladila mě po tváři. Obejmula mě. Přitiskla se ke mně a já uslyšel její vzrušený dech.
"Obejmi mě. Obejmi mě pevně! Líbí se ti má prsa? Neboj se, teď si můžeš hrát..."
Otočila se zády ke mně, vzala mé ruce a položila si je na ňadra. Začal jsem hladit ty oblé bochánky s hroty bradavek. Cítil jsem. jak se mi hrne krev do tváří a do...
"Úúúúú!" Zakňučel jsem bolestí, protože ztopořený pták narazil na dno klece a způsobil, že objímky nad koulemi se rozjely od sebe. Bolest prošlehla mými boky do ledvin a nohy mě neudržely. Šel jsem do kolen a z očí mi doslova tryskaly proudy slz.
"Madame, vše funguje jak má." Slyšel jsem kdesi nad sebou dívčí hlas.
"Báječné! Dokonalé! Děkuji!" Ozval se hlas Paní Gity.
"Nemá smysl si strkat ruce do rozkroku. Až ti pták splaskne, povolí i mechanismus klícky. Ještě bys mi chtěl hladit prsa?"
"Ne, prosím, už ne." Pípl jsem tiše a snažil se soustředit svou mysl na práci, na zdění, na omítání...
"Vstaň. Umýt, nasnídat se a za půl hodiny se budeš hlásit ve velkém sále v páskovém postroji!" Vyjela Paní Gita zostra. Úsměv a laskavost byly ty tam.
Dámy odešly. Rychle jsem se umyl, ustrojil a najedl a v sále jsem byl včas. Cestou jsem si všiml, že už jsou dvě hodiny odpoledne. Něco mi musely dát na spaní, protože takhle dlouho jsem ještě v limbu nebyl. Navíc mě ve spánku připoutaly jinak, než otrok večer.
Vešel jsem do sálu a ohlásil se.
Překvapilo mě, že stoly byly srovnány i se židlemi v koutech a ve stojaté kleci byl zavřený čubka.
Dámy stály u okna, o něčem debatovaly a otrok ležel na zemi na zádech. Jeho polohu kontrolovala a jistila noha Paní Doktorky, obutá do střevíčku se zvláštním podpatkem s trnem dozadu, položená špičkou na břiše a podpatkem na mohutném pásu cudnosti.
Dámy mě přehlížely jak družstevní lány. Čekal jsem trpělivě v pozoru na "svém" místě za dveřmi.
Dámy ještě chvíli debatovaly a pak mi Paní Gita pokynula, abych přišel k ní.
"Dnes budeš relaxovat a pozorně se dívat, co čeká odbojníky." Řekla mi a přikázala vytáhnout čubku z klece. Otevřel jsem klec a čubka na mě vypadl. On spal! Spal ve stoje.
Naštěstí mi přiskočil na pomoc otrok a tak jsme čubku společně položili na zem.
"Omlouvám se, Dámy, ale čubka spí." Zadeklamoval jsem v pozoru.
"Inu, měl náročnou noc. S psychokuklou toho moc nenaspíš."
Paní Doktorka došla zvolna k čubce a švihem potvrzujícím dlouholetou praxi zasáhla čubčí levé varle. Všiml jsem si, že čubka má podobný pás cudnosti jako já, jen s očky na objímkách nad koulemi.
Čubka se bolestí schoulil do klubíčka a zaječel.
Paní Doktorka se k němu rychle sklonila a připnula mu ke každé kouli krátké lanko, spojené s poutem na noze.
Vzala si od překladatelky nabízenou rákosku a doslova třískla čubku přes nabídnutý zadek. Čubka zareagoval a našponoval se. Tím se natáhla lanka a vytáhla čubčí koule od rozkroku.
Čubka znova zaječel a smotal se do klubíčka. Další třísknutí rákoskou. A další a další. Čubka poslušen instinktu vytrčoval a skrčoval nohy. Řval jako pominutý. Paní Doktorka stála nad ním a usmívala se. Asi po dvaceti třísknutích se postavila obkročmo nad čubku a položila rákosku na otrokovy předpažené ruce. Vzala z nich široký řemen, doplněný úzkými řemínky a lanky se svorkami a také třmeny.
Paní Gita přistoupila blíž, lehce pleskla tušírkou čubku do tváře.
"Vstávat na všechny čtyři! Paní Doktorka si chce zajezdit na koníčkovi. Všechny příkazy ti bude dávat bez použití hlasu, aby ses naučil reagovat. Pokud se budeš snažit, zkrátí ti pobyt v psychokukle. Čubka jen zahuhlal, protože když otevřel pusu, aby odpověděl, vrazila mu do ní Paní Gita roubík ve tvaru písmene T. Od příček roubíku vedly opratě, které okamžitě přešly to levé ruky Paní Doktorky. Čubka se postavil na čtyři. Paní Gita odstoupila a vystřídala ji tlumočnice. Rychle připnula k uzdě lanko vedoucí z nosu čubky a to těsně před chřípím spojila sponou ve tvaru ležaté osmičky.
Pak zapnula čubce pod hrudníkem pás a připnula svorky na bradavky. Čubka zahuhlal, pokusil se sáhnout si na bradavky a přitom zapomněl, že stojí na všech čtyřech. Dopadl na lokty a čelo. Ještě byl snad ve vzduchu, když na jeho zadek dopadla tvrdá rána rákoskou. Paní Doktorka si ji vzala zpět hned po položení pásu na čubčí záda. Čubka zahuhlal a s důrazným "MMMMMM! HMMMMMMM!" se vydrápal do správné pozice. Hodně mu v tom pomohla také uzda, která mu zvrátila hlavu dozadu. Čubce tekly z očí slzy.
Paní Doktorka se ohlédla a divadelním gestem ukázala na čubí zadek. Překladatelka vytáhla malý kufřík a otevřela ho před Paní Doktorkou jako prodejce parfémů. Ta se chvíli rozmýšlela a pak ukázala prstem. Překladatelka přikývla. Položila kufřík na stolek a vytáhla kovový anální kolík a přidělala k němu mohutný koňský ocas. Ukázala celek Paní Doktorce a ta jen naznačila bradou, kam patří. Překladatelka kolík namazala lubrikantem a bez nějakých cirátů ho vrazila do čubího análu. Ten začal kroutit hlavou. Nevím, jestli to byl výraz nechápání situace, nebo nesouhlasu. Každopádně zapadl do nenávratna.
Paní Doktorka odstoupila od čubky, pokochala se celkem a usadila se na čubčich bedrech. Zvedla nohy a vložila je do třmenů. Zavrtěla se a napřímila. Překvapila mě vyrýsovaná muskulatura svalů na jinak štíhlé postavě. Paní Doktorka na sobě měla totiž elastickou kombinézu, doplněnou krátkou sukénkou.
Pokrčila levou nohu a lehce přitáhla a pootočila zápěstí. Čubka se prohnul doleva a položil doleva i hlavu. Totéž provedla doprava. Pootočila chodidla a drápkem na podpatku lehce zaryla do kůže na žebrech čubky. Akci podpořila trhnutím pánví. Čubka pochopil a vyrazil vpřed. Opatrně, aby si neudělal bolest v rozkroku, lezl krátkými kroky po podlaze. Za chvilku už měl pravidelný krok a jeho cvičitelka ho opět pobídla. Čubka trochu zrychlil, ale asi málo, protože přišla další pobídka a třetí byla zdůrazněna opět třísknutím do zadku, který už byl pruhovaný jelity a na dvou místech se ukázaly kapičky krve. Čubka vyrazil, ale jak natáhl nohu, lanko mu mocně zatáhlo za kouli. Všiml jsem si, že lanka trochu pruží, ale asi ne moc. Čubka se sbalil do klubíčka a složil se na bok. Bylo to tak rychlé, že jezdkyně nestihla vytáhnout nohu ze třmenu a ocitla se na podlaze též. Čubka ležel na boku, obě ruce v klíně a hýkal do roubíku. Pomohl jsem Paní Doktorce na nohy a ta mi poděkovala pokývnutím hlavou.
Pak přistoupila k nešťastné čubce a bez milosti ho začala bít. Krutě a rafinovaně. Ránu vždy umístila na nejcitlivější místa A čím déle, tím citlivější. Čubka se válel po podlaze ve snaze uniknout vlnám bolesti. Celá scéna vyvrcholila opět ránami do už tak rozbitého zadku, které opět nutily čubku natahovat nohy a ubližovat si sám. Korunou byly dva mistrné údery, kterými strhla svorky z bradavek.
Čubka omdlel.
Na pokyn odstrojil otrok čubku, který mezitím přišel k vědomí. Hodil si ho přes rameno jako pytel a odnesl. Já šel s ním do jejich pokoje. Tam přibyla kovová židle s pouty a vedle ní velká helma bez průzoru. Otrok čubku bleskurychle usadil a připoutal. Ten se nezmohl na odpor. Jen když uviděl přilbu, začal se třást. Nebylo mu to moc platné. Dostal malý rozvěrák mezi zuby a byla mu nasazena přilba. Kabel od ní otrok zapojil do otevřeného kufříku s dvěma digitálními displeji a několika ovladači. Pak přístroj oživil, nastavil jakési údaje a zapnul.
Čubka se začal v poutech hýbat. Zatínal prsty do područek, snažil se otáčet hlavu, hysterie se zvyšovala... a najednou opadla. Slyšel jsem těžké oddychování. Přilba se pomalu začala sklánět dopředu. Otrok mi ukázal na levý displej, který odpočítával. Když se vynuloval, najednou se čubka napnul jako by dostal ránu. Tlumené zařvání ve mně vzbudilo lítost.
Neměl jsem čas nic říct, protože mě otrok vzal kolem ramen a vyvedl ven z pokoje. Vrátili jsme se do sálu. Paní Gita se mě zeptala, jestli jsem se poučil.
Odpověděl jsem, že ano.
"No, tak se podíváme." Řekla s úsměvem. Zamrazilo mě v zádech.
Na rozkaz jsem roztáhl nohy. Paní Gita se sklonila k mému břichu a chytla mě za koule. Každou rukou za jednu.
"No, moc pěkné! Co bys řekl takové prima erekci?"
Vzpomněl jsem si na bolest a trochu se omeškal s odpovědí.
Paní Gita se napřímila a vyťala mi mohutnou facku. Pak druhou a další.
"Já ti nestojím za odpověď, zmetku? Tak co bude?"
"Pokud si přejete mou erekci, Paní Gito, tak chci erekci."
Další facka.
Tváře už mi hořely.
"Tak aby bylo jasno. Pokud se tě zeptám a budeš mít na výběr, vybereš si VŽDY tu pro tebe nepříjemnější variantu. Rozumíš?"
"Ano, Paní Gito. Rozumím."
"Tak znova: Chceš míd dnes erekci?"
"Ano, Paní Gito, chci erekci."
"Výborně. Dášeňka pochopila."
Otočila se a odešla k oknu.
Přistoupila ke mně krásná tlumočnice. Začala mě hladit.
Sundala si těsnou halenku a ukázala mi svá ňadra a hned nato se zbavila sukně a kalhotek. Pak se ke mě přitiskla a začala mě líbat. Sklouzli jsme na zem.
Ještě během toho jsem cítil nastupující bolest.
Položila si mě na záda.
"Prý rád lížeš? Mám ráda kundolízky."
Sedla mi nad obličej a přitiskla přirození na pusu. Začal jsem ji opatrně lízat. Moje erekce se sesílila a s ní i bolest šlehající až do ledvin. Začal jsem se kroutit. Ne já. To bolest kroutila mým tělem. Lízal jsem jako o život. Dívka navíc začala hýbat pánví a jezdila mi po obličeji vlhkou kundou. Bolest byla šílená. Řval jsem do té sladké škvíry, kroutil se, zaťalprsty do něčeho měkkého, zaslechl zaječení a najednou... Nic.
Probudil mě mokrý hadr na tváři. Bolely mě strašně koule a v puse jsem měl sladko. Pootočil jsem hlavu.
Nade mnou se skláněla Paní Gita a omývala mi obličej.
"Vy mladí nic nevydržíte. Necelých pět minut a oba v limbu." Bradou ukázala vedle mě.
Otočil jsem hlavu. Dívka ležela vedle mě a ji pro změnu přiváděla k vědomí Paní Doktorka.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem něco předtím zmáčkl. Pohled mi potvrdil mé obavy. Na ňadru ležící dívky se rýsovaly pruhy po mých prstech, zakončené tmavějšími skvrnami.
Konečně přišla dívka k sobě. Trochu nechápavě se rozhlédla, pak tiše sykla a přejela si psty po červených pruzích.
"Já... Já se moc omlouvám. Nechtěl jsem ublížit..." Začal jsem blekotat. Dívka se usmála. S pomocí Paní Doktorky se posadila, natáhla se ke mně a pohladila mi tvář.
"Děkuju." Řekla tak něžně, že jsem měl co dělat, abych utlumil začínající erekci."
Dámy už opět stály nad námi a já se též snažil postavit.
Když se mi to podařilo, pomohl jsem na nohy i dívce a shýbl se pro její oblečení. Když jsem jí ho chtěl podat, dostal jsem ránu bičíkem.
Prst Paní Doktorky jasně ukazoval, kam oblečení patří. Do koše.
Dívka sklopila oči.
Paní doktorka jí něco řekla a bičíkem ukázala na mě.
Dívka kývla hlavou a otočila se ke mně.
"Paní Doktorka říká, že jsem měla příkaz ti udělat erekci. Můj orgasmus povolen nebyl. Za trest dostanu padesát ran rákoskou. Od tebe."
Otevřel jsem pusu.
"Ale to nejde. Já tě nechci bít. Nechci ti ubližovat."
Dívka posmutněla. Pak něco řekla Paní Doktorce.
Ta jí odpověděla a ukázala na buben a trestnou lavici u zdi.
"Prý sis vybral špatně." Řekla dívka.
Postoupila k Dámám a tiše tlumočila.
Otrok zatím vytáhl buben i lavici doprostřed místnosti a když dívka domluvila, připoutal ji k bubnu a bradu jí podložil polštářkem.
Pak mě Paní Gita vzala za obojek a odtáhla k lavici. Připoutala mě k ní a také mi podložila bradu. Viděl jsem přímo do očí překladatelky, které byly ani ne půl metru od mých.
Paní Gita se sklonila mezi nás a řekla:
"Otrok, který odmítne vykonat příkaz, zaslouží trest. Měl jsi dát padesát ran, dostanete je ale oba.
Abyste se nehádali, vystřídají se všechny stojící osoby, včetně otroka."
Zíral jsem na obličej dívky a postřehl za ní pohyb.
Zasvištění a náraz. Dívka zavřela křečovitě oči a zatnula zuby.
V tu chvíli zasáhla rákoska můj zadek.
Zareagoval jsem stejně jako má spolutrpitelka.
Pak už padala rána za ranou. Žádný "hrací" výprask pro potěšení Paní, ale neustálý příval bolesti.
První jsem vykřikl já.
Bylo mi stydno. Kousek přede mnou statečně trpěla dívka a ani nehlesla. Chvíli před koncem jsem se neudržel a bolestí se pomočil.
Když nás odpoutali a postavili vedle sebe, oběma se nám třásly nohy.
Paní Gita nám poručila vše uklidit a pak přijít za Dámami.
Při úklidu jsem zjistil, že moč neudržela ani dívka.
Uklidili jsme, vytřeli celou podlahu a oba se ohlásili u Dam.
Slovo si vzala Paní Doktorka.
"Když je jeden ochoten trpět pro druhého, říká se tomu láska. Milující se lidé mají spát vedle sebe, i když jsou to oba otroci. Proto ode dneška do konce našeho pobytu budete vy dva bydlet spolu."
Uvědomil jsem si, jak strašné je pro dívku klesnout z pozice asistentky do pozice otrokyně. To, jak sebou trhla to potvrzovalo. Navíc musela vše překládat.
Vždyť ona vlastně musela překládat i domluvu o svém trestu!
Paní Doktorka domluvila a podala otrokovi dámský pás cudnosti s kovovým dildem směřujícím dovnitř.
Otrok surově vrazil koleno mezi nohy, nasadil jí pás a uzamkl. Klíče podal své Paní.
Pak nás Dámy odvedly k mé kleci. Dívka do ní musela vlézt hlavou napřed a já pak obráceně. Můj pás cudnosti byl spojen lankem s jejím obojkem a její pás cudnosti s mým obojkem. Bylo nám v kleci těsno.
Navíc jsme měli jen jednu deku a jeden podhlavník.
Dámy nám popřály dobrou noc a odešly.

131

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./29.

V noci mě probudily ženské hlasy. Dámy se na chodbě loučily. Paní Gita vešla poněkud nejistým krokem do ložnice, shodila ze sebe halenku a sukni a žuchla sebou na postel.
"Dášeňko?!" Hlesla opilým hlasem.
"Jsem vám plně k službám, Paní Gito." Zahlásil jsem se.
"Plně, hihihi, plně... To jsi byla odpoledne, ty má zkušebno. Hihihi. Moc se mi líbilo, jak ses nedokázala soustředit. Někdy si to zopakujeme." Rozsvítila a chytla mě za modrého ptáka. "Jé, modřinka! To je krása. Vždycky jsem chtěla papuška. A teď ho mám. Já si... Chrrrrr." Usnula v půli věty a upadla mi obličejem do klína.
Do rána jsem toho moc nenaspal.
Když se Paní Gita probudila, poznal jsem, že má špatnou náladu. Na můj pozdtav jen zavrčela. Odpoutala mě a nahnala do kuchyně. Celou cestu a při přípravě snídaně mě pobízela bičíkem.
Do snídaně jen kousla a odložila ji. Napila se kávy a otřásla se. Včera to zřejmě přehnala s vínem.
Bylo mi jasné jak jí je. Vstal jsem od misky, otevřel chladničku a do hrníčku jí slil asi dvě deci láku z okurek. Podal jsem jí hrneček a zase si klekl k jídlu.
Uslyšel jsem, jak Paní Gita lák vypila a chvilku se nic nedělo. Najednou se přede mnou objevila její nožka.
Palec se mi ponořil do snídaně a když se vynořil, oblemcán jogurtem s lupínky, významně se mi zakýval před obličejem.
"Olízat! A něžně!" Začal jsem jazykem očišťovat palec. Ten se ve chvíli leskl mými slinami. Znova se omočil v jogurtu a zas a zas. Tentokrát trvala snídaně dlouho. Když byla má miska prázdná, palec mi zajel pod bradu a zvedl mi hlavu nahoru.
"Chutnala ti snídaně, Dášeňko?"
"Ano, Paní Gito. Děkuji vám."
"Až umyješ nádobí, půjdeš připravit jeden hostinský pokoj. Klidně jedničku. Odpoledne přijede vzácná návštěva a bude mít i něco pro tebe."
Poděkoval jsem a dal se do nádobí.
Připravil jsem pokoj dle pokynů Paní a šel po své práci.
Při bílení nového pokoje mě vyrušily Dámy. Odvedly mě ke kleci, ve které byl čubka. Byl už odvázaný, ale zalezl až dozadu a tam se zašprajcoval.
"Dostaň ho ven. Jakkoliv!" Poručila mi Paní Gita. Podíval jsem se do klece a měl pocit jezevčíka před liščí norou.
Vzal jsem si policejní pouta, přichytil je karabinou k řetězu a vlezl dovnitř.
"Nech mě bejt, ty hajzle!" Zavrčel na mě čubka.
"Sakra, neblbni. Udělal sis to sám. Polez ven. Já mám rozkaz tě ven dostat."
"Nenene, další výprask už ne!"
Popolezl jsem blíž k němu a natáhl ruku k jeho obojku. Vyletěla proti mě jeho pravá pěst. Neměl jsem kam uhnout, tak jsem jen sklonil hlavu a pěst mi narazila na lebku. Kromě zadunění se ozvalo křupnutí, následované zařváním. Zablokoval jsem čubku v kleci a díky jeho bolesti mu rychle nasadil klepeta.
Vycouval jsem ven a začal tahat za řetěz. Bolela mě hlava a byl jsem naštvaný. Čubčí slovní i svalový odpor začal slábnout. Když byl z klece venku, zaklekl jsem mu na záda a s pomocí obou dam mu spoutal ruce za zády. Pravačka mu už začala v zápěstí otékat.
Předisponování čubky do naší koupelny už bylo otázkou chvíle a čubka pevně připoutaný k nerezovému kříži už nenadával. Přes velký roubík mu to nešlo.
Paní Jil mě pohladila po hlavě. Sykl jsem bolestí.
"Bolí? Neboj. To se mu vrátí. Ještě bude litovat, že o další výprask sám nepoprosil."
Sáhla mi do rozkroku. I přes tepláky jsem cítil její hebkou ruku. Stáhla mi tepláky ke kolenům.
"Jé, modrásek! Bolí to?" A zmáčkla mi trochu papouška.
"Mmmmm! Ano, Paní Jil. Bolí!"
"To je dobře. Aspoň si budeš pamatovat co stojí radost."
Rozloučila se se mnou a odváděla Paní Gitu ven.
Odešel jsem dobílit pokoj. Měl jsem to do oběda jen taktak.
Při obědě s námi byla i Paní Jil. Ale ani jedna z Dam si mě nevšímala.
Bavily se mezi sebou a pochytil jsem, že odpolední návštěva opravdu nebude lecjaká. Čubka nedostal ani snídani, ani oběd, jen napít vody.
Uklidil jsem po obědě a šel se podívat, co mě čeká dál v tvrzi za práci.
Po třetí odpoledne mě Paní Gita zavřela do klece a beze slova odešla.
Zazvonění zvonku mě vytrhlo z polospánku. Slyšel jsem klapot střevíčků, který odezněl a pak se znovu vrátil. S klapotem i tlumené hlasy.
Paní Gita pro mě přišla a nařídila mi zůstat nahý.
Přivedla mě do jídelny a nařídila zůstat stát s rukama za hlavou.
U stolu seděla Paní Jil a dvě Dámy.
Starší bělovlasá hubená Dáma a vedle ní mladá plnoštíhlá brunetka.
Vedle starší Dámy klečel otrok v černé masce.
Starší Dáma mě sjela pohledem a něco řekla k mladší.
Ta se obrátila na Paní Gitu a Češtinou s cizím přízvukem řekla: "Paní doktorka se ptá, jestli je toto subjekt převýchovy."
"Ne, toto je můj otrok, určený pouze k vylepšení za odměnu." Odvětila Paní Gita
Mladá Dáma přeložila její větu Paní Doktorce.
Ta jen kývla hlavou a zvedla se z křesílka. Došla ke mně a jako by to dělala každý den, stiskla mi levou bradavku. Několikrát ji promnula a něco řekla mladé Dámě. Ta si něco zapsala do bloku a kývla.
Paní Doktorka mě začala ohledávat jako handlíř koně. Zkoušela mou citlivost a reflexy. Když skončila, pokynula Paní Gitě a s pomocí mladé Dámy asi čtvrt hodiny potichu diskutovaly.
Pak se odebraly i s námi dvěma otroky do koupelny.
Paní Doktorka si prohlédla připoutaného čubku a nařídila pevnější připoutání.
Připoutal jsem čubku podle jejích rozkazů a postavil se k Paní Gitě.
Paní Doktorka si oblékla bílý plášť, roušku a čepici a také latexové rukavice. Kývla na svého otroka. Ten vytáhl z kufříku rozvěrák, vrazil ho čubce do pusy a silou roztáhl na maximum. Čubka něco huhlal.
Paní Doktorka se pak sklonila k tácu, který držela mladá Dáma a vzala z něho tenký řetízek, který nám ukázala.
"Neposlušný otrok musí mít správné vodítko!" Přeložila nám mladá Dáma.
Paní Doktorka zavedla konce řetízku do dvou gumových hadiček. Ty vzala každou do jedné ruky a nasadila čubce do nosních dírek. Pak je začala zasouvat dovnitř. Čubka hekal a kňučel.
Když už z čubčího nosu trčel jen asi centimetr hadiček, vzala dlouhou pinzetu a vytáhla oba konce řetízku ústy ven. Vzala z tácku malý váleček, kterým řetízek spojila a její otrok váleček velkými kleštěmi zalisoval.
Vytáhla hadičky čubce z nosu, tenkými nůžkami je rozstřihla a svlékla z řetízku. Pomalu vytáhla levou nosní dírkou ven spojovací váleček, za který tahala tak dlouho, dokud se nenapjal. Trochu za řetízek zacukala. Bolestivé "Ááááúú!" potvrdilo správnou funkci.
Přehodila řetízek přes čubinu hlavu a obešla jeho rozpaženou ruku.
"Teď se postaráme, aby subjekt měl možnost litovat svých chyb."
Vzala z tácu injekční stříkačku a zabodla jehlu do čubí bradavky, kterou držela v levé ruce. Čubka zaječel.
Paní Doktorka stiskla píst a vyprázdnila stříkačku pod čubí bradavku. Vytáhla jehlu ven a zopakovala operaci na druhé bradavce.
Odstoupila od čubky, ucpala mu dlaní pusu a prohlásila, že nervový stimulant zajistí subjektu nadměrnou citlivost na několik týdnů.
Pak uvolnila čubce pusu a lehounce ho cvrnkla do bradavky. Čubka zařval jako tur.
Paní Doktorka přešla mezi široce roztažžené čubí nohy a Vzala do ruky dlouhou, úzkou stříkačku, která končila jehlou o průměru propisky.
Vzala do levé ruky šourek a nasadila na jeho spodek jehlu. Pomalu, jako by si to vychutnávala, zasouvala dlouhou jehlu dovnitř. Když byla nadoraz, stejně pomalu stiskla píst a opět pomalu jehlu vytáhla. Čubka zatínal svaly v celém těle a hýkal jako osel.
"Teď už se neztratí. Má v sobě multifunkční čip. Detaily vám předám písemně." Řekla a vzala z tácku předposlední stříkačku. Zcela obyčejně ji vyprázdnila do čubí zadnice. Pak ukázala na mě a pokynula mi, abych šel k ní. Vzala poslední stříkačku a také mi ji vyprázdnila do zadku.
"Dárek od Paní Doktorky." Řekla mladá Dáma a mrkla na mě.
Otrok zatím vyndal čubce z pusy roztahovák a po Doktorčině kontrole začal budit čubku, který omdlel.
Paní Doktorka se obrátila na Paní Gitu a ústy mladé Dámy se zeptala: "Už jste zkoušela stimulátory tlakových bodů?"
"Jen jeden a mírně, bojím se, abych Dášeňce neublížila. I tak to bylo báječné. Na zbylé dva si sama netroufám..." Řekla Paní Gita s omluvným pokrčením rameny.
"Ráda vám pomohu. Je to velmi zábavné a bezpečné. Máte pokusný subjekt?"
Paní Gita ukázala na mě.
"Aha. Tak na mycí stroj!" Přikázala mi Paní Doktorka a já se zachvěl strachy. Tahle Dáma uměla udělat velmi velké utrpení.
Sedl jsem si na sedátko a Dámy mě pevně připoutaly.
Po několika superklistýrech mi stroj opět roztáhl svěrač na maximum a v mých střevech se cosi uhnízdilo a začalo se to rozpínat.
Paní Doktorka mi ukázala kovový váleček, ze kterého koukalo cosi jako obrovský preservativ.
"Subjekte. V tvém zadku je nyní tento přístroj. Je to dlouhý vak, který je plněn tuhým gelem a postupně vyplní vše, kam dosáhne." Obrátila se na Paní Gitu: "Na jakou hodnotu jste nastavila?"
"Třicet procent." Odvětila Paní Gita.
"Zbytečný soucit. Nastavíme devadesát!"
Tlak v mých střevech rostl a sílil. Něco se mi opíralo o svěrač i o bránici a začínalo to bolet. Paní Doktorka vytáhla hadičku, asi centimetr tlustou, namazala ji lubrikantem a začala mi ji cpát do močové trubice. Když byla spokojená, připnula hadičku k ventilu na stroji. Za chvilku jsem cítil, jak se mi plní močový měchýř. Bolest sílila. Zavřel jsem oči a soustředil se. Facka mě vyrušila. Přede mnou stál otrok a cpal mi roztahovák do pusy.
Roztáhl mi pusu co to šlo. Pak mi hlas Paní Gity řekl ať polykám, že to nebude bolet. Do krku se mi nacpala hadice a posouvala se až do žaludku. Dávil jsem a když už jsem myslel, že to nemůže být horší, ucítil jsem tlak v žaludku.
"Sedmdesát procent."
"Osmdesát..."
"Osmdesát pět..."
"Devadesát! Teď počkáme."
Bolelo mě celé břicho, záda, podbřišek i boky. Špatně se mi dýchalo a v hlavě jsem měl prázdno. Duněla tam bolest a nic víc.
Dámy si mě fotily.
Čas se neskutečně táhl.
Někdo na mě mluvil. Nevím co chtěl. Bylo mi to jedno. Celé mé tělo prosilo a škemralo o milost.
Konečně začal tlak slábnout. Nejdřív mi zmizela hadice z krku.
Následovala ji hadička z močové trubice a nakonec i obří červ ze střev.
"Na výslechy plně postačí anální část. Na tresty doporučuji všechny tři najednou v trvání alespoň tři hodiny." Řekla Paní Doktorka a vyndala mi rozvěrák.
"Hodný subjekt. Myslím, že těch deset minut si PLNĚ užil." Zasmála se a poplácala mě po tváři.
Byl jsem osvobozen ze stroje a otrok mě dovedl, či spíš donesl na postel Paní Gity a připoutal.
Usnul jsem jako když mě do vody hodí.

132

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./28.

Spal jsem tvrdě a zdály se mi příjemné sny. Probuzení také nebylo špatné. Vzbudil jsem se chvilinku před tím, než Paní Gita rozlepila oči. Když mě uviděla v kleci vzorně na všech čtyřech, usmála se a pronesla medově: "Dášeňko, jsi čím dál lepší." Pak se zamyslela a dodala: "Dnes budeš dopoledne pracovat a odpoledne bude zábava."
Asi jsem při slovu "zábava" zbledl, protože mi hned potvrdila, že pro mě to asi moc velká zábava nebude.
Vytáhla mě z klece a po snídani jsem se vrhl do práce. Dopoledne uteklo jako voda.
Těsně před obědem jsem zaslech ženský křik a podle hlasu to byla Paní Jil.
Vypadalo to jako volání o pomoc. Vystartoval jsem jako raketa za hlasem. Ve chvilce jsem byl u naší bývalé ložnice.
Nakoukl jsem dovnitř a uvidělPaní Jil ležet na posteli na zádech a Čubku, jak jí sedí na prsou a cpe jí ptáka mezi rty. Ta se svíjela a snažila se uniknout, ale marně.
Přiskočil jsem k Čubce zezadu a ranou mezi krk a čelist Čubku ochromil. Svezl se na bok, hlavu přitisklou k rameni a levou rukou se snažil si dosáhnout na pravou stranu krku. Skopl jsem ho na zem a otázal se Paní Jil, jestli je v pořádku.
"Jo, jsem. Jen jsem se nechala hloupě překvapit. Děkuju za rychlou pomoc, Dášeňko."
Pomohl jsem jí vstát z postele a zeptal se, co uděláme s čubkou.
"Svaž ho pevně do kozelce. Pak si to s ním vyřídím."
"Nechcete si dád s námi oběd, Paní Jil?" Zeptal jsem se a vázal čubku jako balík. Syčel na mě, že si to vypiju. Zatím jsem byl vždy já v poutech a tak jsem neměl zkušenost s poutáním. Ale když byl z čubky balík na podlaze, navíc připoutaný ke kruhu, Paní Jil znovu poděkovala a řekla, že oběd asi ne, ale kávu by si dala.
U oběda Dámy polohlasem řešily nastalou situaci. Paní Gita mi nasadila sluchátka, takže jsem krom hudby nic neslyšel.
Po obědě mi Paní Gita nařídila donést svázanou čubku do naší koupelny. Nadával a sliboval mi ty nejhorší možné způsoby pomsty.
Na rozkaz jsem ho rozvázal a připoutal zády k nerezové konstrukci.
Mně Paní Gita připoutala na mycí stroj a zapla program. Povšiml jsem si, že to je dvouhodinový zážitkový program.
Čubku zatím Paní Jil otočila i s křížem čelem ke mně a položila asi v úhlu třiceti stupňů.
Paní Gita se postavila kousek od kříže, založila si ruce na prsou a tvrdě prohlásila: "Zatracený zmetku. Dovolil sis nejdřív napadnout mě a když se ti to nepovedlo, napadl jsi svou Paní. Jake jsi k tomu měl důvody?" Na podepření otázky švihla čubku úzkým řemínkem přes břicho.
Čubka zakňučel a naštvaně vyštěkl: "Do hajzlu s váma, děvky. Kdybych mohl, narval bych vám čuráka až do krku a pak bych..."
"...se vystříkal, že? To nepůjde. Ale poradíme se, co s tebou uděláme." Otočila se k Paní Jil a něco jí tiše říkala. Co, to jsem neslyšel a ani nebyl schopen vyhodnotit, protože mi v tu chvíli mezi klystýry začala tryska masírovat vodním proudem místo, za kterým byla má prostata.
Užíval jsem si to. Z rozjímání mě vytrhl hlas Paní Gity: "Poradily jsme se a tvůj program bude následující: Každý třetí den tvrdý výprask rákoskou, bez ohledu na stav trestaného subjektu.
Výchova k absolutní pokoře a poslušnosti.
Odstranění touhy po uspokojení.
Rozuměl jsi tomu?"
Dámy asi nečekaly nic jiného, než nadávky a tak když se čubka nadechoval, vrazila mu Paní Jil do pusy zvláštní dutý roubík. Čubka mohl křičet, ale nebylo mu rozumět.
Paní Gita vytáhla dlouhý umělák a vrazila ho skrz roubík co nejdál do krku čubky. Paní Jil mu stáhla hlavu do záklonu a Paní Gita zastrčila uměláka nejméně o pár centimetrů dál.
"Tak co?" Štěkla Paní na dávící se čubku. "Jaké to je, mít čuráka v krku? Ne, nic neříkej. Vidím že pláčeš štěstím. Tak když se ti to tolik líbí, dopřeju ti co nejvíc!" A začala čubce jezdit umělákem v krku. Když umělák po chviličce vyndala, zrovna jsem měl co dělat sám se sebou, protože mě stroj plnil až k nesnesení. Slyšel jsem jen hlas Paní Jil: "To se ti povedlo, drahá, ale myslím, že těch tvých dvacet pět centimetrů budu muset překonat! Ták, hezky zaklonit, ááá po-ma-lu ho tam šoupneme! Ještě kousek, ještě... Jé, máme třicet centimetrů! A šlo to lehce! I přes zvuky mého stroje jsem slyšel čubino "gl-gl-gl-gl", jak mu tentokrát Paní Jil šukala krk.
"Taková škoda, že ten umělák nemá co stříkat!"Posmívala se Paní Gita.
"Jo, s tím by se mělo něco dělat!" Odpověděla jí Paní Jil.
"Ale teď už bylo orálu dost. Chlapec by si chtěl přijít na své."
Paní Jil se přesunula mezi čubčiny roztažené nohy a zakryla mi výhled. Podle jejích pohybů mi došlo, že čubku vzrušuje a honí mu ptáka. Netrvalo dlouho a čubka zahekal. Pak změnil tón a začal přes roubík hýkat a nakonec ječet. Paní Jil nepřestávala, i když zvuky, které čubka vydával byly už známkou velkého utrpení. Trhal nohama i rukama v poutech a Paní Gita si za jeho hlavou hladila prsa, břicho a zajížděla rukou i mezi stehna.
Paní Jil skončila, dámy se vyměnily a Paní Jil otřela čubčí mrdku dovnitř roubíku.
"To byl rajc, zmetku, co? A jedeme dál."
Řekla Paní Gita a vrazila čubce tenký zahnutý umělák do zadku. Cvíli ho tak dráždila a pak zopakovala totéž, co udělala s čubčím ptákem Paní Jil.
Jelikož se postavila trochu stranou, viděl jsem, jak těsně po čubčím "výstřiku" sevřela levou rukou velmi silně jeho ptáka a po žaludu trčícím z pěsti začala jezdit rukou obalenou krajkovými kalhotkami.
Opět agónie. Čubka byl na konci sil.
Paní Gita přestala. Trochu zvedla kříž nahoru a dala ho do vodorovné polohy. Uvolnila nějaké západky, ramena kříže pootočila o devadesát stupňů na vnější strany nohou a zvedla čubčí nohy nahoru. Znovu vše zajistila a na mě svítil bílý zadek.
To netrvalo dlouho, protože Dámy vytáhly rákosky a začaly zadek přebarvovat. Hýkání a křik se brzy ozvaly znovu. Viděl jsem, jak Dámy bijí systematicky od podložky až na lýtka. Vynechaly jen podkolenní. Údery jsem ani nepočítal. Můj program spěl pomalu ke konci. Byl jsem promasírovaný, několikrát vyčištěný tak, že jsem to předtím nikdy nezažil a masáže prostaty vzbudily mou touhu a velmi mě vzrušovaly. Snažil jsem se vzdorovat, abych se neudělal. Zavřel jsem oči a přemýšlel nad prací ve tvrzi.
Když utichl svist rákosek a hýkání čubky, vyrušilo mě to. Otevřel jsem oči a přede mnou stály usmívající se Dámy.
"Dášeňko, já ti zapomněla říct, že dnes máš povolený orgasmus. Promiň mi to." Řekla Paní Gita. "Ale když už jsi to tak dlouho vydržel, tak toho využijeme.
Na chviličku odešla a vrátila se s podivnou hadicí s jakýmsi válcem na konci. Hadici mi nasadila na penis a stiskla tlačítko na válci.
Pak mi přenastavila program a šla se s Paní Jil dál bavit výpraskem čubky.
Mně bylo krásně. Stroj perfektně nacházel mé erotogenní zóny a dráždil mě až k nesnesení. Tep se mi zrychloval, přidalo se mravenčení v prstech, které postupovalo k tělu. Horko, pocit úplného a maximálního štěstí a ... Pak mě někdo políbil. Tlačilo mě za očima a nemohl jsem zaostřit. Potom se vrátilo světlo a zvuk. Z mlhy se vynořily obličeje Dam.
"Už se vrací", řekl obličej Paní Gity.
"No, hezky si to načasovali. Jeden omdlel bolestí a druhý při orgasmu." Řekl obličej Paní Jil.
"Jak ti je, Dášeňko?"
"Úžasně, Paní Gito. Tohle jsem ještě nezažil."
"To jsem ráda. Protože až si chvilku odpočineš, budu ti muset udělat trochu nepříjemností. Tak vydýchávej a my jdeme pokračovat."
Sehnula se a sundala mi z penisu hadici. Divil jsem se, že nespadla, ale když ji sundávala, zjistil jsem, že držela podtlakem. Z hadice vyndala průhledný váleček, ve ktetém byla trocha mého spermatu. Po předešlých dnech ho moc nebylo.
Dala váleček do podivné velké injekční stříkačky a doplnila zbytek válečku bílou řídkou hmotou. Pak stříkačku zasunula do toho dlouhého uměláka, kterého předtím cpaly čubce do krku.
"Tak vidíš, hajzlíku." Sklonila se Paní Jil nad obličej čubky. Abys nemyslel, že tě budeme dnes jenom bít, dostaneš dárek. Pravou mrdku od negra. Těšíš se, viď!" Na ta slova mu bez cirátů znovu narvala uměláka až do krku. Chvíli mu šukala krk a pak všísilou stiskla píst stříkačky. Čubka se napnul, jako by byl v posledním tažení a z nosu mu vystříkla bílá pěna. Paní Jil vytáhla uměláka a roubík a pozorně sledovala čubino kuckání a každý pokus o vyplivnutí ihned mařila a bílou hmotu vracela zpět do pusy bezmocné čubky.
"Ken to hezky spolykej! Taková vzácnost se neplive, víš!"
Když se čubka po spolykání všeho uklidnil, zatáhly dámy mezi námi plentu a přešly ke mně.
"Vím, že si trest nezasloužíš, tak tě dnes výjimečně prosím, abys udělal pokusného králíka. Souhlasíš?"
Paní Gita vypadala netrpělivě a vzrušeně. Po tom megaorgasmu jsem jí byl tal vděčný, že by mě ani nenapadlo prosbu odepřít.
"Ano, má úžasná Paní Gito. Jsem vám plně k dispozici!" Řekl jsem a všiml si přelétnutí úsměvu na tvářích obou Dam.
"Tak se uvolni, začneme." Řekla mi Paní Gita a něco nastavovala na ovladači stroje.
Když jsem sám stroj na její pokyn zapnul, ucítil jsem tlak na konečník. Něco se do mě zasunulo a začalo se to zvětšovat. Zároveň mi to anál masírovalo, takže povoloval dál a dál, ač trochu nepříjemně, až bolestivě. Pak jsem ucítil něco ve střevech. Pohybovalo se to dál a dál a já začal mít pocit plného břicha. Stále to ve mně rostlo a bobtnalo. Cítil jsem i tlak na bránici.
Najednou zvětšování ustalo a předmět v análu se začal zmenšovat a zmenšovat, až nakonec vyjel ven. Zůstal mi pocit maximální plnosti. Nebolelo to, ale bylo to velmi nepříjemné.
Dámy mě odpoutaly a nechaly mě slézt ze stroje.
Pocit v břiše přehlušoval vše. Paní na mě mluvila, ale já nechápal co říká. Asi jsem včas neodpověděl, protože mi dala facku. Nebyla velká, ale byl jsem tak rozhozený, že jsem si klekl a začal brečet. Dámy mě vzaly pod křídly a zvedly ze země.
Dovedly, či spíše dotáhly mě do herny, kde mě připoutaly k výslechpvé židli.
Začaly na mě dotírat s otázkami. Když jsem neodpověděl, přiletěla facka, nebo štípanec do bradavky. Měl jsem intenzivní pocit, že musím ma velkou a nedokázal jsem se soustředit. Na jakoukoli otázku jsem odpověděl tak, jak jsem to cítil. Bylo mi hrozně a otázky pršely snad dvě hodiny. Pak mi Paní uvolnila pravou ruku a dala mi podepsat nějaký papír.
Podepsal jsem ho bez váhání, bylo mi vlastně jedno, co podepisuji.
Pak mě Dámy odpoutaly, odtáhly zpět do koupelny a usadily na čistící stroj.
Už jsem ani nechápal, co se se mnou děje.
Stroj začal znovu pracovat a za chvíli už jsem klečel úplně vyčerpaný před svou Paní.
"Tak jak se ti to líbilo, Dášeňko?" Ptala se Paní Gita.
Po pravdě jsem jí vylíčil své pocity. Stála nade mnou, usmívala se a když jsem skončil, podala mi papír a zapalovač.
"Tohle jsi dobrovolně podepsala, Dášeňko. Byl to jen pokus a tak můžeš papír sama spálit."
Podíval jsem se na papír a četl:

Já, jménem ..... ..... se dobrovolně a trvale vzdávám své identity a vstupuji do služeb Paní Gity ..... jako univerzální hračka, společník a otrok bez nároku na vlastní názor a vlastní uvědomění.
Paní Gita ..... má právo mě použít dle vlastních potřeb, bez jakýchkoliv omezení.
Podepsán:
Můj podpis

Koukal jsem na ty řádky a pak papír i zapalovač vrátil Paní Gitě a políbil jí nohy.
Sklonila se, zvedla mě za bradu a dívala se na mě zvláštním pohledem.
Pak cvakl zapalovač a list papíru vzplál.
"Nepotřebuju ho. Tím co jsi teď udělal jsi mi to potvrdil. Děkuju ti."
Paní Jil stála vedle a tiše špitla "Neuvěřitelné!"
Pak jako by se Dámy probudily. Nařídily mi odpoutat čubku, donést ho do klece a připoutat ve stabilizované poloze.
Když jsem se vrátil, dostal jsem bohatou večeři a byl jsem připoután na postel Paní Gity.
Usnul jsem, jako když mě do vody hodí.

133

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./27.

Měl jsem ošklivé sny. Několikrát jsem se probudil až do leknutí. Když jsem se probudil definitivně, seděla Paní Gita u klece a dívala se na mě.
"Dobré ráno Dášeňko. Jak ses vyspala?"
Odpověděl jsem že dobře.
"Stále neumíš lhát. Včera jsme to vzali moc zhurta. Nechci si tě zničit. Uděláme dohodu. Pokud budeš vědět, že je něco nad tvé síly začni volat, že tě bere křeč. Nebude to tak nápadné jako stopka a já budu moct změnit směr. Za každé takové ukončení ale dostaneš dvacet ran rákoskou. Platí?"
Přikývl jsem a poděkoval Paní Gitě za nabídku.
"A ještě něco. Stále platí, že ubližovat ti můžu jen já. Nebo u toho musím být přítomná a dát souhlas."
Sáhla za sebe a podala mi skleničku vína.
"Na, spláchni tu pachuť."
Vypil jsem víno a Paní mě vytáhla z klece.
"Dnes budeš zaučovat čubku na mycím stroji. Ve velké koupelně. Pak si dáme všichni vířivku a něco dobrého. Tady máš něco na sebe. Nic víc si neber." Podala mi tričko, sukni a pantofle.
Po snídani přišla Paní Jil s ustaranou tváří.
"Čubka nechce z klece ven. Nevím, proč se tak zasekl."
"Já vím. Mohu s ním být chvíli o samotě?" Odvětila Paní Gita.
"Samozřejmě."
Paní Gita se zvedla a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. I s čubkou.
Byl celý červený a záda měl plná modřin a šrámů. Napadlo mě, jak asi vypadá můj zadek a stehna a pokusil se ohlédnout.
"Jsi zmalovaná jako obrázek, Dášeňko." Zasmála se Paní Gita. Nalila do skleničky víno a podala ji čubce. Ten víno vypil a poděkoval.
Oba se u nás nasnídali a přitom se dámy dohodly na průběhu dnešního dne.
Já s čubkou jsme měli pracovat na šatně a skladu hraček a Dámy se půjdou projít po tvrzi.
Otloukli jsme staré omítky a já suť vyvozil ven. Čubka měl zákaz opustit pokoj. Celý den se mě stranil a nemluvil na mě. Pokud už něco vypustil z úst, bylo to pouze úsečné.
Nevěděl jsem proč a zeptal jsem se ho.
"Ještě se ptej, ty blbečku. Beztak sis to včera hezky užil, co?"
Koukal jsem na něj jak trouba.
"Co jsem si měl jako užít?"
"Co asi?! Jil o tobě básnila celý večer a prý chce, abych prošel stejným tréninkem jako ty."
"Já poslouchám rozkazy své Paní. Pokud chceš, aby to nebolelo víc než je nutné, poslouchej Paní Jil také."
"Seš úplně blbej, co? Já jí chtěl jen ošukat a ona mi v nejlepším dala něco podepsat... Čemu se směješ, ty pitomče?"
"Ale jen tak. To bys nepochopil."
"Tak já bych to nepochopil! Jil po tobě jede a..."
"Když už, tak Paní Jil!" Ozvalo se ode dveří. "Tak aby bylo jasno. Ode dneška, pokud budeš vyslovovat mé jméno, vždy u toho budeš klečet!"
"Ano, Paní Jil." Odsekl čubka.
Paní Jil k němu s úsměvem došla, bez nějakých cirátů ho přes tepláky chytla za koule a zmáčkla. Čubka zasténal a šel do kolen.
"Ano, takhle hezky budeš klečet. A pracovat budeš vždy s roubíkem, nebo udidlem, abys neplýtval silami."
Čubka klečel a jen sténal, protože mu Paní Jil nemilosrdně masírovala koule.
Do toho vešla Paní Gita.
"Vidím, že jste se snažili a máte hotovou spoustu práce. Jdeme obědvat."
"Jděte napřed, my si tady s čubkou ještě něco vyřídíme a pak vás doženeme." Řekla Paní Jil a dál se věnovala čubčím koulím, tentokrát obouruč.
Odešel jsem s Paní Gitou. Zatáhla mě do ložnice a nechala kleknout na klekátko. V tu chvíli se nade mnou tyčila jako bohyně pomsty.
"Tak co je?" Vyštěkla na mě.
Vysvětlil jsem jí o co šlo.
"Aha. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí. On si opravdu myslí, že ty sis to užila, Dášeňko?" Pohladila mě po hlavě a přitiskla si můj obličej do klína.
Cítil jsem její vůni. Byl jsem vzrušený a vrátila se mi lepší nálada.
"To jsem zvědavá, co bude říkat dnes večer, nebo zítra!" A škodolibě se zasmála. Nechala mě se postavit a šli jsme do jídelny. Paní Jil s čubkou přišli chvilku po nás.
Naservíroval jsem oběd a zaklekl na své místo. Čubka mi tentokrát nepomáhal, protože mu pohyb dělal problémy.
Po obědě jsme odpočívali a dámy diskutovaly o něčem zajímavém. Byly vzrušené a přerušovaly se navzájem.
Skončilo to velitelským hlasem Paní Gity.
"K noze!"
Byl jsem tam za pár vteřin.
Paní Jil si také zavolala čubku.
Paní Gita se ujala slova:
"Máme tu drobný problém. Žárlivou čubku. Myslí si, že se věci budou točit kolem něho. No, jelikož je tu hostem a hostů si musíme vážit, budu se mu věnovat osobně."
Paní Jil pohladila čubku po vlasech.
"Paní Gita mi slíbila, že se k tobě bude chovat stejně mile jako k Dášeňce. A až odsud pojedeme, budeš mít taky krásné cecíky jako má Dášeňka. A já si půjčím na oplátku Dášeňku. Takže si vyměňte místa!"
Vrhl jsem pohled na Paní Gitu. Usmála se na mě, sklonila se a zašeptala: "Neboj, vím co jsem ti slíbila." A šibalsky na mě mrkla.
Když jsme se s čubkou prohodili, sehnula se Paní Gita a vzala čubčí bradavky mezi prsty. Připadalo mi, že cítím ten dotek i já. Zřejmě přitlačila, protože čubka zatnul zuby a ztvrdly mu tváře.
"No no no. Vždyť to ještě nic není. Dnes ale budeš spát na zádech." Domlouvala Paní Gita čubce. Pak zabrala pořádně a čubka se pokusil vytrhnout. Pamatoval jsem si, jakou má Paní Gita sílu. A navíc nesnášela aktivní odpor.
Paní Jil mě vyzvala, abych ji následoval.
Odvedla si mě do své ložnice.
"Tvá Paní mě požádala, abych ti neubližovala. Nemusíš se bát, ale nějaké stopy na sobě mít musíš, aby čubka neměl důvod vyvádět. To, že tě musel včera kouřit ho strašně naštvalo." Potom se rozesmála. Svlékla si šaty a došla ke skříňce s hračkami.
Vrátila se s košíkem. Z něho vylovila ... sešitek Paní Gity.
"Tvá Paní mě požádala, abych tě potrestala za nedovolené ztopoření. Tak se na to podíváme. Áha, hmmm, hmmm. Dvacet sedm krát?! Máš pěkně neposlušného ptáka. No, slib je slib."
Sundala mi klícku a sáhla mi na přirození. Pták se mi okamžitě postavil.
"Takže dvacet osm. Kleknout. Budeš si ho pomalu honit. Vždy po pěti přetaženích si ho položíš na dlaň."
Pětkrát jsem přetáhl. Paní Jil si zatím hrála s mými bradavkami. Po položení ptáka na dlaň vytáhla Bičík a pětkrát mě jím švihla přes ptáka. První rána nebyla moc bolestivá, ale postupně se to zhoršovalo. Opět jsem pětkrát přetáhl a znovu jsem dostal pět ran. A znovu.
Při dvanácté ráně mi začaly téct slzy.
Paní Jil si toho všimla. Otřela mi slzy koncem prstu a ten olízla.
"Mmmmmmm! To je ale božská dobrota!" Zavrněla a zase mě švihla.
Pták už mě hrozně bolel. Přetahování předkožky bolelo skoro stejně jako rána.
Po čtvrté sérii mi pták změkl. Paní Jil mi poručila ho ztopořit, i kdybych si ho měl honit hodinu.
S její pomocí se to povedlo.
Šestá série byla ještě horší. Když už jsem měl tvrdého ptáka na dlani, švihla mě jen třikrát. Potom mi ho vzala do ruky a začala ho tvrdě honit. Sténal jsem a slzy mi tekly proudem.
"Dvacet osm ran, za dvacet osm nepovolených ztopoření. Bude si to tvůj neposlucha pamatovat?"
"Ano Paní Jil. Bude. Děkuji za potrestání mých provinění." Vykňoural jsem políbil jí ruku. Vzrušeně dýchala a řekla mi ať se položím na zem na záda. Vytáhla z košíku oboustranné dildo. Krátký konec mi nacpala do pusy a zapnula mi řemínek za hlavou. Pak se ke mně sklonila a začala mi olizovat uslzený obličej jako pes.
To ji rozhicovalo ještě víc. Nasedla kundou na druhou stranu dilda a chytla se mých bradavek jako madel. Její zadek se nade mnou pohyboval a já slyšel její přerývaný dech. Tahala mi za bradavky, drtila je a když jsem se někdy bolestí neudržel a zvedl hlavu v kontra pohybu vzdychla. Pochopil jsem a začal přirážet. Po chvíli vykvikla, zaryla mi do hrudníku nehty a zhroutila se mi na břicho.
Chvilku oddychovala, pak mi vyndala uměláka z pusy.
"Lízej, Dášeňko. Lízej!" Poručila a přistavila mi klín k obličeji.
Začal jsem jí olizovat kolem pysků, pak do škvírky, zabrnkat špičkou o poštěváček... Najednou jsem cítil, jak se můj bolavý pták dostal do vlhkého a horkého pekla. Dost to bolelo a zároveň mě to vzrušovalo. Lízal jsem jako o život a přitom sténal bolestí.
"Ještě, ještě! Dělej, lízej, lííííí..." Poroučela a znovu mě začala kouřit.
Netrvalo dlouho a znovu se udělala. Přitom mi tak zmáčkla ptáka, že jsem zařval jako tur.
Paní Jil opět chvíli vydýchávala a potom mě začala znovu cumlat mou otlučeninu.
Hladila mi něžně šourek, zajížděla prsty na stydkou kost a já se udělal také.
Přitom jsem znova zařval a znova se mi zalily oči slzami. Tentokrát jsem ležel a vydýchával já. Směs bolesti, radosti, štěstí i studu.
Paní Jil ze mě slezla a olizovala si prsty jako kočka.
"Nevím co proti tvé smetánce čubka má. Chutnáš výborně. Asi si bude muset začít zvykat." A jedovatě se uchechtla. Lehla si na mě, tentokrát obličejem ke mně. Sklonila se a olízla mi znovu obličej.
"Mrdka, pot a slzy. To by byl název románu! Máš zákaz o tomhle před čubkou mluvit. Kdyby se ptal, tak mu řekni, že to bylo strašné." Řekla a zvedla se ze mě. Poručila mi, abych se oblékl.
Dala mi napít, sama se též napila, ještě jsme si chvíli povídali a pak byl už čas na večeři.
V jídelně seděla Paní Gita a u nohou jí ležel svázaný čubka s palcem v puse. Byl to palec pravé nohy Paní Gity.
Paní Gita popíjela kávu a usmívala se.
"Nějaké potíže, drahá hostitelko?"
Otázala se Paní Jil.
Paní Gita se zasmála.
"Ale vůbec ne. Probrali jsme etiketu, sebeobranu, zdravovědu, psychologii a bylo to báječně relaxační odpoledne. Co ty, drahá Jil? Nezlobila tě Dášeňka?"
"Ani trochu. Trest přijala oddaně a s pokorou. Jen teď nebude moct nosit nějaký čas klícku." Odvětila Paní Jil a pokynula mi, abych ukázal přirození.
Když čubka uviděl mého vybarvujícího se papouška, zbledl a začal něco huhlat.
Paní Gita mu vytáhla palcový dudlík z pusy a čubka začal prosit, že už bude hodný a poslušný a že...
"Ale? Copak se ti najednou stalo?"
"Já... já byl hrubý na Paní Gitu..."
"Jak hrubý?" Zbystřila Paní Jil.
Čubka se nadechl, jako by nesl ohromnou tíhu.
"Já jí řekl, že je stará fuchtle a chtěl jsem ji napadnout, abych mohl utéct." Odrecitoval čubka.
Paní Jil začala bobtnat. "Ty jeden..."
"Klid, drahá. Už dostal co si zasloužil. Také bude mít ptáčka a kuličky chvilku k nepotřebě. Nejdřív mi posloužil jako figurína pro cvičení musada a potom jsme si trochu pohráli s elektřinou. Víš, že umí krásně zpívat?" Rozesmála se Paní Gita a Paní Jil se k ní přidala.
"I tak to má u mě schované, prevít. Mimochodem, tvoje Dášeňka umí taky pěkně zpívat." Zašvitořila Paní Jil.
"Já vím, bylo to slyšet až sem. Jdeme večeřet. Po tom tělocviku mi vyhládlo."
Připravil jsem večeři a po jejím skonzumování se s námi Paní Jil rozloučila a i s čubkou odešli.
Paní Gita se mě vyptala na odpoledne a já jí po pravdě odpověděl.
Pohladila mě po hlavě, zkontrolovala mé šrámy a odvedla mě do klece.
Byl jsem unavený a vyšťavený po všech stránkách toho slova.

134

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./26.

Čubka zamručela, protože pohyb rozevřené hrušky v zadku jí nebyl příjemný.
"Ale ale! Tady je někdo cíťa!" Paní Jil udělala výsměšný postoj s ukazováčkem vraženým do koutku úst.
"Jeminánku, to abychom byly k tobě velmi citlivé, něžné a jemné, že? Určitě budeš ráda, když přijdeš na řadu druhá, až se bude odpoledne malovat, že? Ale to se budeš muset sakra snažit, víš!"
"Ano, Paní Jil. Budu se snažit." Odpověděla čubka pokorně a sklopila zrak.
Paní Jil jen kývla a kývla na mě. Dooblékla jsem čubku do kostýmu a zaujala předepsaný postoj na všech čtyřech. Čubce to chvíli trvalo, ale pak pochopila a před Dámami stály dvě lišky.
Paní Gita mě pohladila a podrbala za oušky. Zavrtěla jsem ohonem. Čubce vrtění moc nešlo, tak slízla několik švihnutí přes boky, aby se to naučila.
Vždy zakňučela a dámy se shodly na názoru, že líp kňučí, než vrtí.
Posadily se znovu do křesel a Paní Gita si mě přivolala k noze.
Zaklekla jsem vedle její nohy a čekala. Čubka byla tak zblblá, že si klekla vedle mě.
Paní Jil zvedla obočí a vrhla pohled na mě, na čubku a na Paní Gitu.
"Drahá hostitelko, mám dojem, žes mi ukradla lišku." Zasmála se. Pak se naklonila k Paní Gitě a něco jí pošeptala. Ta na Jil vrhla rozzářený pohled.
"Skvělý nápad, Jil! Rozhodně souhlasím." Pak zvedla ruku s bičíkem a švihla čubku po zádech. "Jedeš! Kde máš paničku?!"
Čubka se přesunula k nohám Paní Jil a vzorně zaklekla.
Potom se Dámy ještě nějaký čas bavily o všem možném. Nastal čas oběda a Paní Gita mě nahnala do kuchyně, abych naservírovala jídlo opět přivezené v boxu. Jedli jsme ve velké jídelně, už zbavené provizorní konstrukce recepce.
Čubka neustále strkala do jídla packy, tak jí je Paní Jil spoutala za zády.
Nebyla zvyklá jíst z misky a byla upatlaná až za ušima.
"No, ty vypadáš! Jako čuně. To bude chtít aspoň sprchu. Máš kolínka až ve vlasech! Fuj."
A Paní Jil zhnuseně čubce vytáhla z vlasů několik kolínek. Nabídla je čubce na dlani. Když se čubka sklonila tlamou k ruce, ruka uhnula a zlomyslně jí rozpatlala kolínka všude po obličeji. Pak musela čubka ruku olízat a poděkovat.
Po obědě nás Dámy umyly a byl chvíli oddych. V příhodné chvíli Paní Gita nasadila slavnostní tvář a vyzvala nás abychom vstali. Pak se jí v ruce zableskl klíč.
"Drahá Jil. Dovol, abych ti umožnila jako první vyzkoušet naši novou koupelnu. Je tam vše co máš ráda a ještě něco navíc! Mimo mě a řemeslníků ji ještě nikdo jiný neviděl. Ani Dášeňka!"
Paní Jil se zatvářila překvapeně a potěšeně a s užaslým "Jůůů, děkuji!" převzala nabízený klíč. Vyrazila k nové koupelně jako střela. Čubka měla štěstí, že zrovna stála. Kdyby byla na čtyřech, určitě by jela po břiše.
Paní Jil vrazila klíč do zámku dveří, odemkla, pootevřela a strčila škvírou hlavu dovnitř. Paní Gita jí tam předem rozsvítila, takže se ozvalo jen potěšené "Jéééé! Nádhera!" Pak hlavu vytáhla a podívala se na Paní Gitu. "Opravdu mohu?"
Paní Gita se usmála a přikývla.
"Jupí. V tom případě tě požádám o spolupráci v radovánkách."
Paní Gita se znovu usmála a mrkla jedním okem. Pak se obrátila na mě: "Svléknout a odstrojit. Do naha! Sundáš si i klícku. Potom budeš čekat tady v kleče, čelem ke zdi!" Podala mi klíček od klícky a podívala se na Paní Jil. Ta se nadýchla, řekla čubce, že pro ni platí totéž a obě dámy odešly.
Pomohl jsem čubce s odstrojením a za chvíli jsme už oba klečeli u zdi, jen s obojky na krcích a vodítky položenými přes ramena.
Dámy se vrátily oblečené v županech a Paní Gita si nesla dlouhé pouzdro na rákosky. Zatrnulo mi. Tak proto mě neuhodila! Došlo mi, že dámy jsou už dávno domluvené.
Byli jsme vyzvednuti z čekání a uvedeni do koupelny. Oba jsme koukali jako tele na nová vrata. V jednom rohu sprchový kout, ve druhém vana. U levé stěny nový mycí stroj a proti němu zvláštní konstrukce z nerezové oceli. Žádné polstrování, jen spousta děrovaných plechů, kloubů a úhelníků. Chladné monstrum, ze kterého mi běhal mráz po zádech.
"Představuji vám naši novou pomůcku. Jmenuje se Potěšitel." Řekla Paní Gita a pohladila cosi jako výložník jeřábu.
"Uvidíme, jestli Paní Jil potěší."
Otočila se na čubku. "Ty přece přijdeš na řadu druhý! Mazej do kouta!"
Zatlačila ho do kouta, připoutala mu rozpažené ruce ke stěnám, oko obojku karabinou k oku v koutě a zavázala mu oči.
Pak se obrátila na mě. "Pojď, Dášeňko. Ty budeš taky první uživatel." Nastavila konstrukci do tvaru velkého X a já k ní přistoupil.
"Čelem k přístroji, truhlíku." Řekla a bleskem mě připoutala.
Stál jsem čelem k mycímu stroji. Paní Jil se na něm rozdychtěně usadila. Ozval se zvuk rohatky a pod bradu mi vyjela podpěrka. Paní Gita připoutala Paní Jil a přistoupila ke mně a zašeptala mi do ucha: "Už znáš její reakce. Dám ti do ruky ovladač a budeš hlídat. Ať se děje co chce, je to na tobě." A vtiskla mi do pravé ruky malý STOP ovladač.
Šeptl jsem, že rozumím.
Paní Gita odstoupila a nahlas pronesla: "Paní Jil i já máme společné hobby. Líbí se nám trpící hračky mužského pohlaví. A někdy i ženského. A pohled do očí trpícího je děsně rajcovní!"
S tím Paní Jil zapnula svůj stroj a zavřela oči. Uvolnila se a začala zhluboka dýchat. Paní Gita mi zatím pádnou rukou rozehřívala zadek.
Paní Jil začala vrnět. Pak otevřela oči.
V tu chvíli se ozvalo zasvištění a dopadla rána na můj zadek. Nečekaná a nečekaně tvrdá. Bolest mi projela až do zad a já se vzepjal v poutech.
Za chvíli další rána a další a další. Díval jsem se na Paní Jil a všiml si, že s každou ránou a každým mým heknutím přivírá oči. Dech se jí zrychloval. Při první ráně na stehna jsem zařval. Po chvilce už jsem se nemohl udržet a hýkal bolestí. Paní Jil na mě upírala oči a v okamžiku kdy mi vytryskly slzy a začal jsem nahlas sténat a prosit, se udělala.
Cloumala sebou v popruzích jako smyslů zbavená. Chvíle extáze a pak zavřela oči a já stiskl tlačítko ovladače. Mycí stroj se vypnul a já brečel bolestí.
Paní Gita vyprostila Paní Jil a vyměnily si místo.
Pak jsme si vyměnili místo i já s čubkou. Měl jsem také zavázané oči. Slyšel jsem mycí stroj a vzdechy mé Paní. Přidaly se zvuky nějakého bicího nástroje. Asi karabáč, napadlo mě. Čubka začal brzo ječet. Ječení ustalo a změnilo se v huhlání. To dostal čubka asi roubík.
Vyvrcholení mé Paní oznámilo povědomé zaúpění a hluboký výdech.
Objaly mě jemné, něžné ruce. Hladily, dráždily a vzrušovaly. Bránil jsem se. Prosil, že nemám erekci povolenou.
Hlas Paní Gity mi oznámil, že mám povolenou erekci i orgasmus.
Uklidnil jsem se a začal si to užívat. Do ucha mi zašeptal hlas Paní Jil: "Něco ti dlužím! Pořádně si to užij, ale udělat se smíš až řeknu!"
Hrála si s mými bradavkami a zdálo se mi, jako by mi kouřila ptáka! Nakonec mi strčila prsty do zadku, nahmatala prostatu a odpočítávala: "Pět... čtyři... tři... dva... jedna... TEĎ!
Zadržovaný orgasmus mnou zacloumal a vyletěla ze mě velká dávka sperma. A několik dalších hned následovalo. Prostata mi pulzovala a koule také. Byl jsem na vrcholu blaha.
"Tak! A teď bude svačinka, Dášeňko! Pěkně si tu mrdku spapej. Ňo, ták hezky olízat a je to."
Olízal jsem pečlivě ruku a ocumlal prsty. Bylo mi krásně.
Hlas Paní Jil se mě tiše zeptal, jestli chci vykouřit ptáka. Stejně tiše jsem odpověděl že ano. Byl jsem odpoután a položen na zem. Někdo si mi sedl a pak lehl na tělo. Někdo mi strhl šátek z očí.
Trčela nade mnou čubina zadnice i se ztopořeným pérem, mířícím mi do obličeje. Lekl jsem se a cukl sebou. Cukl sebou i čubina.
"No tak! Co je? Chtěl jsi kouřit péro, nebo ne?!" Nade mnou stála Paní Gita, nohu položenou na čubině zadku.
"To ne, Paní Gito, prosím, tohle ne!"
"Ahá, tak mlsat cizí mrdku, ale kouřit ne? To bych se na to podívala!"
Přitlačila mi čubin ocas k obličeji.
"Buď otevřeš tlamu, nebo dostaneš gumový rozvěrák. Kouřit budeš tak jako tak!"
Rozbrečel jsem se, když jsem pochopil, že není úniku. Styděl jsem se a představa, že jsem slízal čubino sperma mi obracela žaludek.
"Tak otevři pusinku, tááák ááá šup! No vidíš. Už máš čuráka v tlamě..."
V tu chvíli jsem si uvědomil, že i můj pták je v něčí tlamě.
"Hezky cumlej, saj, pracuj jazykem!"
Snažil jsem se přes odpor a zhnusení dělat vše, co Paní chtěla.
Ta hnusná kožená věc mi jezdila v puse a dorážela na patro. Měl jsem co dělat, abyc se nepozvracel.
Jako zdálky jsem slyšel Pani Jil: "No! Pěkně Dášeňce vykuř péro! Já mu to slíbila, víš?!" Čubka se snažil a já cítil, že mu to taky nejde lehce.
Pak to přišlo čubkovy koule se stáhly k tělu a mě do krku vlétla dávka jeho semene.
Paní Gita stála nade mnou a já viděl její klín, prsa i rozdychtěné oči.
"Spolkni to, Dášeňko. Hezky to spolkni. A uvolni se. Teď je řada na tobě!"
Trvalo to ještě chvíli a i já vystříkal čubí tlamu. Jako z jiného vesmíru jsem slyšel hlasy Dam, pobízející čubku k sání a polykání.
Cítil jsem se zrazený a totálně zhnusený.
Dámy nás zvedly ze země, vysprchovaly a odvlekly do naší ložnice. Paní Gita byla na mě najednou velmi milá. Usmívala se a několikrát mě pohladila. Když mi nasazovala klícku, připadalo mi, jako by jí to bylo líto.
Já byl uklizen do klece a čubka připoután ke kleci zvenčí.
Dámy si nás přestaly všímat a začaly laškovat spolu.
Bylo mi nanic a v hlavě jsem měl spoustu myšlenek. Nakonec jsem usnul.

135

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./25.

A vyspal jsem se opravdu dobře.
Ráno mě Paní Gita vytáhla z klece a po ranní hygieně, snídani a tréninku mě poslala přebudovávat naše bydlení.
Znamenalo to vybudovat kompletní koupelnu se vším všudy a nějakými věcmi navíc. To "navíc" opět přijela instalovat firma. Teď, když jsme měli dost financí, nešetřila Paní na vybavení a hračkách. Dokonce si je nechávala vyrábět podle vlastních návrhů a měla velmi velkou fantazii.
Když jsem nemohl pracovat v koupelně, zařizoval jsem naše soukromé bydlení. Velký pokoj jsem přebudoval na pohodlný obývák, menší na ložnici. Musel jsem přestěhovat velkou postel Paní a mou klec. Mezi klecí a postelí jsem na rozkaz Paní instaloval skládací stěnu.

Velké změny postihly i kuchyňku, kterou dřív používala děvčata.

Původní ložnici Paní jsem vybavil novou postelí a nůj pokojík novou klecí.
Pracoval jsem každý den. Paní měla teď často službu a tak jsem byl téměř každý den doma sám.

Doma.
Ano, už jsem tu byl doma a cítil jsem se tu jako doma. Byl to domov plný bolestí, něžností, přísnosti i laskavosti. Zjistil jsem, že se o samotě o Paní bojím a že se mi po ní stýská. Stýskalo se mi po jejím "Ahoj Dášeňko, co dělá... a následovalo označení části mého těla, které dostalo předešlé dny co proto.
Jen v neděli si mě Paní užívala celý den v herně. Myslel jsem, že bude už po té době vyhladovělá, ale zřejmě jsem se zmýlil. Hrála si se mnou jako kočka s myší. Hodně bolesti, ale žádné stopy. Podobně jako před Setkáním Královen.
Začínal jsem se bát budoucích dnů.

Konečně jsme byli zabydleni v novém, ale koupelnu jsme používali ještě naši starou. Do nové jsem se po odchodu firmy nesměl ani podívat. Byl jsem zvědavý, co tam je tak světoborného, ale koupelna byla zamčená. Zkusil jsem se podívat klíčovou dírkou, ale ta byla něčím zalepená a tak jsem nakonec kapituloval.
Byl jsem čím dál nadrženější, protože mě Paní neumožnila ani orgasmus, ani mě neposadila na odšťavňovač. Naopak mě týrala tím, že byla něžná, hladila mě, vzrušovala a když jsem byl večer v kleci, ukazovala mi, jak si dělá sama dobře, nebo jsem to musel poslouchat jako v rozhlasové hře za plentou. Vždy mě ale nejdřív připoutala ke kleci, nebo mě svázala do kozelce. Pokaždé si kontrolovala, jestli mám erekci.
Měl jsem ji pokaždé. Vždy se usmála a řekla: "Jedna nedovolená erekce. Píšu si!" A něco si zapsala do sešitu.
Posledních několik dní jsem chodil s očima sklopenýma k zemi, protože jen pohled na Paní v jejím vyzývavém oblečení mi způsoboval další čárku do sešitku.

Až jednoho rána mě Paní ráno vzbudila brzy, nařídila mi kompletní velký program na čistícím stroji a znovu mě nahého zavřela do klece.

Za chvíli mi začalo být chladno.

Najednou ke mně dolehl zvuk kroků. Klapot dvou párů střevíčků a měkké capkání.
Kroky prošly kolem ložnice a zamířily do obýváku. Pak se vrátily jedny střevíčky. Byla to Paní Gita a byla nádherná. Měla na sobě černé šaty po kolena s vetkanými třpytkami. Na nohou měla černé střevíčky a vlasy upravené do bohatého účesu. V jedné ruce měla košík a v druhé svůj oblíbený popoháněcí bičík.
Položila před klec košík s mým liščím kostýmem, otevřela dvířka a řekla: "Obléknout a upravit! Měřím ti čas."

Už jsem ho na sobě dlouho neměla a tak mi oblékání a strojení trvalo trochu déle. Když jsem ohlásila své "Hlásím se do služby, Paní Gito.", jen kývla hlavou.
"Sedm minut a třicet šest vteřin. Na tom budeme pracovat. Teď mazej do kuchyně. Uvař dvě kávy, občerstvení je v chladničce.

Tak rychle, jak mi nohy stačily a střevíčky dovolily, jsem kvačila do kuchyňky. Jen o chviličku později jsem vešla do obýváku s plným tácem. Překvapeně jsem se zastavila ve dveřích.
V jednom křesle seděla Paní Gita a ve druhém Paní Jil s nohama položenýma na břiše otroka, ležícího na zemi.
Rychle jsem se vzpamatovala, pozdravila návštěvu a naservírovala kávu a pochutiny na stolek. Pak jsem si klekla k nohám Paní Gity a čekala.
Dámy si povídaly o všem možném a mě si nevšímaly.
Asi po půl hodině mě Paní Gita oslovila:"Dášeňko, Paní Jil přijela nejen za mnou, ale i za Tebou. Prý ti něco dluží a něco bude chtít ona od tebe. Myslím, že budeš překvapena."

Asi jsem se zatvářila zmateně, protože se obě dámy začaly smát.

"Paní Jil se svou čubkou budou nějaký čas bydlet v apartmánu a ty budeš aktivně účasten společné výchovy vás obou." Řekla Paní Gita a ukázala na mě a na čubku Paní Jil.

"Teď oblékneš čubku do stejného kostýmu, jako máš sama a to se vším všudy." Podala mi balíček a pokynula mi rukou.
Všimla jsem si ocasu a zeptala se na hygienu. Paní Jil řekla, že má čubku vypucovanou. Začala jsem ji tedy oblékat.
Čubka byl o trochu vyšší než já a hubenější. Měl šedé oči a špičatou bradu. Obávala jsem se, jestli mu věci nebudou malé. Dámy ale vybraly výborně velikost a tak šlo zezačátku vše v pohodě. Problém nastal při nasazování umělých prsou. Čubka měla chlupatý hrudník. Paní Gita se usmála a vytáhla voskové depilační pásky. Poručila mi, abych stojící čubku pevně chytla za ruce za zády a podala balíček Paní Jil. Ta zručně brala jeden pásek za druhým a lepila je čubce na hrudník. Cítila jsem, jak se čubka chvěje. Paní Jil se na mě podívala a strhla najednou dvě pásky. Čubka se vypnul a zařval jako tur. Ještě ani nedozněl jeho výkřik, když přišel o další chlupy. Za chviličku už měl prsa holá. Tedy skoro holá. Pár chlupů tam zůstalo. Ale ty mu Dámy zručně vytrhaly malými kleštičkami. Čubka fňukal a tekly mu slzy. Třásl se čím dál víc. Omyla jsem mu holou hruď roztokem a za jeho jekotu mu přilepila falešná prsa.
Pak přišel další problém. Čubka se bránil ohonu. To Dámy rozzlobilo. Paní Gita si čubku bez velkých cirátů ohnula přes koleno, a Paní Jil mu začala cpát kolík do zadku.
Sice nešetřila lubrikantem, ale i tak to muselo čubku bolet, protože prý měla "panenskou prdel". Když navíc Paní Gita ukázala Paní Jil jak se hruška uvnitř zajistí, byl čubka vyřízený a jen sténal a kňučel.
Paní Gil to rozčílilo. Sklonila se k tváři čubky a až příliš klidně pronesla:"Drahá čubko. Podepsal jsi kontrakt na půl roku s tím, že si s tebou mohu dělat co chci. Tohle je jen začátek. Zatím jsi se jen oblékal. Vlastně oblékala. Když máš sukni, jsi TA čubka. JASNÉ?"
Čubka se nadechla a po chvilce rezignovaně hlesla. "Ano, Paní Jil."

"To jsem ráda. Teď se dooblékneš a potom začne zábava. Těšíš se, viď!" Škodolibě se usmála a zahýbala s čubčím ocasem.

136

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./24.

Moc jsem toho nenaspal.
Natažený šourek jsem pořád trochu cítil. Nemohl jsem se ani poškrábat, protože ruce mi trčely ven z klece.
A tak začalo čtrnáct dní práce a bolesti.
Po oněch čtrnácti dnech jsem měl sice delší pytlík, ale byl jsem na dně.
Recepce byla hotová i s dvěma dalšími většími pokoji se dvěma postelemi a dvěma klecemi v každém. Co se týče přístupu ke kobkám, ten byl zatím v nedohlednu, protože jsem neměl správné nářadí.
Když mi Paní Gita sundala závaží a řekla, že to bylo naposled, zajásal jsem. Postupně jsem sice bolesti trochu přivykl, ale Paní mi přidávala na váze závaží, takže jsem stále měl sám se sebou co dělat.
Vytáhla úplně novou klícku. Černou s plastovým opaskem.
Sama mi ji nasadila. Pak mě začala líbat a hladit, objímat, vzru...
PÍÍÍP PÍÍÍP PÍÍÍP!

"To to ale hezky funguje, že?" Řekla Paní, odstoupila ode mě a ukázala mi malou krabičku, která vydávala bručivý zvuk a blikala červenou diodou.
"Vždycky, když se ti postaví, já o tom budu vědět. A zmáčkla na krabičce tlačítko. Tisíce jehel se mi zabodlo do žaluda. Zařval jsem bolestí.

"Tohle teď budeš nosit vždy, když tu bude i jiná dáma, než já! Těšíš se?"

Klečel jsem na zemi, držel se za klícku a jen lapal po dechu.
"Ale co noční erekce, Paní Gito?"

"Ty máš povolené. Jiné ne!"

Ten den odpoledne jsem pochopil, proč tahle věc. Přišla opět masérka Vlaďka.
Musel jsem si obléknout kostým služky se vším všudy.
Když Vlaďka přišla, strašně jsem se styděla. Vešla do dveří a zarazila se. Sjela mě pohledem od vlasů po podpatky a pootočila hlavu jako pes, když něco nechápe.

"Tak co říkáš na mou Dášeňku, Vlaďko?" Zeptala se Paní Gita.

"To je...?" Zmateně hlesla Vlaďka.

"Ano, jen jiný outfit."
Vlaďka se rozesmála.
"No to je pecka!"
Prohlížela si mě jako kobylu na trhu.
Když jí Paní ukázala i mou gumovou frndu, kterou vytáhla ze skříně, Vlaďka se řehtala jako kobyla.

Před lekcí masáže jsem se bála, aby se mi nepostavil. Ale Vladčin smích byl tak protivný a ponižující, že se nemohlo postavit něco, co neexistovalo.

Když Vlaďka odešla, Paní si mě zavolala.
"Copak, Dášeňko? Jako holka nejsi na holky? To jsou mi věci..." A zakroutila teatrálně hlavou.
"Celou dobu jsem měla ovladač v ruce a nic! Buďto nefunguje klícka, nebo ty."
Vytáhla ovladač a přejela po něm láskyplně pohledem.

"Tak to vyzkoušíme..."
A zmáčkla tlačítko.
Očekávala jsem bolest a zatnula jsem svaly.
Nic se nestalo.
Znovu zmáčkla a ... zase nic.

"Sakra, zase šmejd." Řekla a sundala mi klícku. Prohlížela ji, pak dovnitř strčila dva prsty a zmáčkla tlačítko.
"JÁÁÁÁÁÁÁUUUUUUU!!!" Zařvala jako by ji na nože brali. Jenže jak dostala ránu, lekla se a zatnula prsty do ovladače.

Přiskočila jsem a strhla jí klícku z prstů. Nevěřícně koukala na svoje prsty.

"To tak strašně bolí?"

"Ano, Paní Gito." Odvětila jsem.

"Ufff. Tak tohle používat nebudeš. A nikdo jiný."
Položila ovladač na zem a zatočila se na něm podpatkem.
"Budeme se řídit starým dobrým pravidlem: Co oko nevidí, za to ti ruka nenařeže!" Pokrčila při těch slovech rameny a lišácky se usmála.

Pak vytáhla několik obálek. Pět jich bylo adresováno jí, jeden oběma a jeden mně.
V těch pěti byla reakce na prožitý víkend. V tom pro oba byla omluva za Sysla a ten pro mě obsahoval poděkování Paní Jil a "výhrůžka" brzkou návštěvou.
Navzájem jsme si s Paní Gitou nechali dopisy přečíst.
Podívala se na mě.
"Tak panička si s tebou dojednává rande! To jsou mi věci! To by byla legrace, vás posadit na stroje proti sobě!" Mrkla na mě a rozesmála se. Nějak mi ten smích nebyl příjemný.

Po obědě jsem se pustil do plánování další etapy přestavby tvrze. Naše soukromé prostory měly být přestavěny na nájemné a já s Paní jsme měli mít nové prostory v protějším křídle, kde byla velká jídelna, pokoje Míny a Týny a další prostory.
Kreslil jsem různé varianty a Paní kolem mě chodila jako lev v kleci.
Po večeři a hygieně mě zamkla do klece a odešla s poznámkou, že si mám užít klidného spánku.

137

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./23.

Ani nevím, jak jsem usnul.
Když mě Paní Gita zavřela do klece, byl jsem plný dojmů a potřeboval jsem si spoustu informací přebrat. Neměl jsem ani hlad a tak se mi to v hlavě koulelo sem a tam... A najednou bylo ráno a já měl otevřenou klec. Ani nevím kdy ji Paní otevřela.
Odepnul jsem se z řetízků a šel se ohlásit.
Paní seděla v kuchyni u stolu a pila kávu. Klekl jsem si a omluval se, že jsem neslyšel otvírání klece.
Usmála se. Byla dnes rozzářená jako slunce.

"To je v pořádku, Dášeňko. Potřeboval sis odpočinout a já taky. Otevřela jsem klec na dálku, abych tě nevzbudila. Jdi spáchat hygienu a přijď se nasnídat."

Když jsem se vrátil, měl jsem nachystanou snídani v miskách na zemi u jejích nohou. Klekl jsem si k miskám a začal jíst. Paní mi najednou položila nohy na záda.
"Mmm! Vyhřívaná podložka! To je příjemné!" Zavrněla a dala mi dost času, abych v klidu dojedl.
Pak ze mě sundala nohy a naaranžovala si mě proti sobě.
"Tak co říkáš na víkend, Dáší? Měla jsi nějaké potíže?"

Odpověděl jsem, že vážné ne, spíš drobné a hlavně technického rázu.
Začali jsme probírat co a jak a výsledkem byl seznam nutných úprav a dodělávek. Pak přišlo na řadu téma "lidi".
"Myslím, že se nám to celkem povedlo. Ale stále je co zlepšovat. Bohužel, jeden hlupák se pokusil nám zábavu sabotovat. No, asi ho už neuvidíme."

"Myslíte Sysla, Paní Gito?" Optal jsem se.

"Koho?"

"Sysla. Toho sádelníka, který neustále někoho prudil. Použila jste ho na ukázku mycího stroje."

"Ahá. Ano, toho myslím. Jeho chovatelka - Sysel - hihi - se mi moc omlouvala za potíže, které způsobil a slíbila, že už ho sem nikdy nevezme."

"Vím, Paní Gito. Také mi to řekla. A co Miss? Po tom posledním večeru..."

"Myslíš kuřáka? Ten si to prý moc užil. Při odjezdu zářil jako sluníčko a jeho Paní taky."

Dopila kávu, nechala mě umýt nádobí a vyrazili jsme plánovat úpravy přímo na místo. Cestou mě zatáhla do sálu, kde mi zkontrolovala záda. Jezdila mi prsty po šrámech a libovala si, jaká je to hezká omalovánka. Přitom mi ukázala včerejší hračky. Tři vibrační hračky, které spolu "komunikují". Proto se udělala prakticky ve stejnou chvíli jako já. Podala mi je a nařídila, abych je umyl a dal nabít.
Pak jsme procházeli celý areál. Kobky byly tentokrát čisté a deky v nich vzorně srovnané.
Pokoje hostů byl jiný příběh. Ale byl jsem přesvědčen, že vše za odpoledne zvládnu.

Když jsme ukončili prohlídku, začali jsme uvažovat nad plánovanými úpravami. Byla potřeba stálá recepce a nová cesta ke kobkám. K tomu vybourat velký otvor na dveře pro cateringové boxy, kvůli snadnější manipulaci s nimi.
Vrátili jsme se do kuchyně. Paní Gita na chvilku odešla a vrátila se s malou krabičkou, kterou postavila na stůl. Sedla si na židli a nařídila mi stoupnout si před ní. Stáhla mi tepláky a odemkla klícku.

"Všimla jsem si, že se ti dělají otlaky na šourku, tam kde na něm leží klícka. S tím musíme něco udělat." Znova mi promnula pytlík.
"Ruce za záda a nehýbat se!" Řekla ostře a otevřela krabičku. bylo v ní několik různě velkých dutých válečků.
Vyndala ten skoro nejmenší. Pak vytáhla šňůrku, nad koulemi mi udělala smyčku a šourek silou natáhla a zkroutila. Bolest vystřelila přes boky až do ledvin. Zaúpěl jsem.

"Copak? Něco je v nepořádku?" Zeptala se Paní sladce.
Měl jsem zatnuté zuby a nemohl jsem mluvit.
Paní mi po stažených koulích přejela nehty. K bolesti v ledvinách se přidala bolest na kůži.

"Ááááúúú!" Zakňučel jsem.

"No, to je dost, že ses se mnou rozhodla komunikovat!" Zmáčkla mi prsty každou kouli zvlášť. Podklesl jsem v kolenou.

"No tak, no tak! Přece mi tu nebudeš hrát divadlo! Včera ses mi při výprasku udělala!" A ještě víc zabrala.
"Áárrrrghhh!" Vylétlo ze mě. Už mi požár bolesti zasahoval doprostřed zad.

"Ale Dášeňko. Pokud tě něco bolí, musíš to říct po našem. Já kromaňonsky neumím!" A cvrnkla mi do obou koulí.

"Ííííí- áááá!"
"Tak tohle bylo v jazyku oslů?" Škodolibě se mi Paní posmívala.
"Teď ti na tuhle ozdobu nasadím závaží. S tím budeš chodit. Musím ti trochu natáhnout pytlík, abys neměla bebí, víš?!"
Zacukala za šňůrku.

"Ííí-úúú!"
"Jsem ráda, že to taky tak vidíš!" Zasmála se a přiložila ke zkroucené kůži rozevřené závaží. Opatrně ho secvakla a zkusmo jím pootočila. Pak oba díly sešroubovala. Sundala mi šňůrku, zvedla celý šourek i se závažím nahoru a pustila. Byl to velmi nepříjemný pocit, když se mi něco takového houpalo mezi nohama. Paní se chvilku bavila rozhoupáváním mých koulí a pak mi natáhla tepláky.

"Klícku teď nedostaneš. Ale jestli si sáhneš na ptáka, budeš si potom dlouho léčit zadek!" Řekla a poručila mi jít udělat oběd.

S roztaženýma nohama jsem se začal zaobírat obědem. Tepláky trochu zachytily váhu závaží...

"Mazej si pro sukni, Dášo!"
To zaúpění jsem z pusy nevypustil. Bylo jen v mé hlavě, ale Paní slyšela i nevyřčené.

"A víš co? Vem si na sebe celou lišku, jen místo kalhotek tu oranžovou sukni! Ještě jsem tě v tom neviděla."

Když jsem se vrátila, vylepšená o poprsí, podprsenku, sukni, velký huňatý ohon a střevíčky, Paní si jen mlaskla.
"Nóóó, to je hezká lištička a nějaká nadržená, když tak drží nohy od sebe!"
Otočila si mě a prohlédla.

"Jsi ráda, že máš tak hezké oblečení, lištičko?"
Pochopila jsem a zavrtěla ohonem. Ale tím zavrtěním se rozhoupalo i těžké kyvadlo pod ptákem. Cítila jsem, že mi vytryskly slzy.

"Hodná lištička. Jdi vařit."

Ten den byl strašný. Na klícku se dalo zvyknout. Na rozbitá záda, nebo zadek také, ale na vlny bolesti při každém kroku, sehnutí, nebo jen rychlejším pohybu těla ne.
Když mi Paní Gita odpoledne sundala závaží líbala jsem jí nohy opravdu vděčně. Zrovna mi vyndala i ocas a tak jsem stihla do večera udělat všechny hostinské pokoje.
Po večeři a večerní hygieně mě Paní dovedla do klece a poprvé v ní připoutala za ruce.
Dlouho jsem nemohl usnout.

138

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./22.

Tentokrát jsem se dobře vyspal.
Paní Gita byla také uvolněná a usmívala se.
Po přípravě snídaně jsem nanosil tašky s věcmi otroků k jejich pokojům, aby se mohli obléct.
Slyšel jsem, jak v některých pokojích už je živo a až mi přišlo líto, že setkání tak brzy končí.
Nanosili jsme do sálu další židle a v deset hodin Paní Gita slavnostně ukončila prodloužený víkend a poděkovala všem za skvělou atmosféru.
Dámy i otroci se s ní i se mnou srdečně rozloučili a začali se vytrácet ke svým domovům.
O půl dvanácté jsme s Paní Gitou osaměli.
Srovnal jsem židle a trůny, otřel stoly, zametl podlahu a snědl v klidu královský oběd, který Paní Gita objednala.
Po obědě mi Paní přikázala velkou hygienu na stroji a sama mi nastavila program s masáží.
Po hygieně a masáži mi připnula široký obojek a odvedla mě do sálu. Pevně mě připoutalana kříž čelem k němu a začala mě osahávat.
Ucítil jsem, že je nahá. Tiskla se mi na záda svými velkými prsy a bříškem a přitom mi nehty drásala boky.
Pak mi sundala klícku a místo ní dala něco jiného, gumového.
Pak mi namazala anál a špitla do ouška: "Teď to možná trochu zabolí."
A začala mi do zadku cpát něco velkého. Byl jsem roztažený na maximum. Když to do mě vklouzlo celé, už to nebolelo. Pak se to začalo zvětšovat.
Měl jsem pocit, jako bych to "něco" měl od svěrače až po žaludek. Navíc mi to zvenku tlačilo na stydkou kost.
"To jsem koupila, abychom si užili krásné chvíle spolu, víš?!"
Hmota ve mně začala vibrovat.
Začal vibrovat i návlek na přirození.
Paní odstoupila a za chvilku na má záda dopadl těžký karabáč. Jen jsem hekl.
A další rána a další.
Při každém mém heknutí se vibrace na chvíli zesílily.
Začalo mě to vzrušovat. Kombinace bolesti, vibrací a sílící těžký dech Paní Gity za mými zády. Za chvíli jsem už hýkal a křičel bolestí a vzrušením.
Vzrušení bylo tak silné, že mi hučelo v uších a nemohl jsem zaostřit zrak.
Paní už také začínala za mými zády pohekávat a najednou... Tak silný orgasmus jsem dosud nezažil.
V hlavě mi tepalo, prostata se změnila ve ždímačku a já cítil jak ze mně proudí obrovské množství spermatu. Doslova jsem zvadl v poutech a v tu chvíli mě ke kříži přimáčklo zpocené tělo Paní Gity, též zmítané křečemi orgasmu.
Po chvilce se Paní vydýchala, odstoupila ode mě a zbavila mě obou vibrátorů. Pak mi uvolnila pouta a odtáhla mě do sprchy, kam si vlezla ke mně a během sprchování se zaujetím umývala. Přitom chtěla, abych jí taky umýval.
Bylo to velmi příjemné a vzrušující. Paní byla rozdychtěná. Zastavila vodu a sedla si do kouta. Vzala mou ruku a přitiskla si ji na kundu.
"Dělej!" Vzdychla a já jí začal dráždit. Hrál jsem si s jejími pysky, obnažil poštěváček a zajel prsty dovnitř. Začala oddychovat a poposedla si víc do lehu. "Jo, jo, hloub..." Postupně jsem přidával prsty, až jsem v ní měl celé zápěstí mimo palce. Přitáhl jsem palec k prstům a opatrně začal vrtivým pohybem pronikat dovnitř.
Najednou mě chytla za předloktí a silou si narvala celou mou ruku dovnitř. Trochu jsem zkoušel uvnitř zápěstím hýbat, což kvitovala slastným vzdychnutím. Ohnul jsem prst, pak druhý a třetí a najednou jsem měl unitř své Paní pěst. Zatnul jsem a povolil, zatnul, povolil.
"Jo, jo, vyždímej mi kundu, ty moje děvko! Ty moje milovaná kurvičko. Dělééééj...!" A s tím výkřikem si vytrhla mou ruku ven. Chytla mě za vlasy a narvala si mou hlavu do klína.
Cítil jsem její milostné šťávy, jak mi tečou po obličeji. Pak mi řekla, ať si kleknu mezi její nohy a začala mi honit ptáka. Udělal jsem se za chviličku a Paní mi dala olízat prsty. Už toho moc nebylo.
Znovu jsme se osprchovali, Paní mi nasadila klícku a řekla, že pořádek musí být. Pak mě doprovodila ke kleci.
Už už jsem chtěl v kleci zavřít oči, když Paní přišla znovu a podala mi dovnitř pití, misku s jídlem a bažanta.
Otočila se a sláskyplným "Dobrou, Dášeňko." mě nechala o samotě.

139

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./21.

Opět ranní honička.
Po přípravě snídaně jsem opět oblékl kostým služky a snažila se vše udržet v provozním pořádku. Stejně tak mé pomocnice.
Doplňování náplní do čisticích strojů, které dostaly opravdu zabrat a mizela v nich pěna i pálivé přísady do výplachů. Dopoledne se na mě obrátila jedna z Dam, jestli stroje umí i programy pro ženy. Když jsem jí řekla že ano, umožnila jí Paní Gita použít náš soukromý stroj. Bylo to zvláštní, pomáhat do stroje poutat krásnou ženu. Myslela jsem, že bude raději chtít asistenci Paní Gity, ale chtěla výslovně mě.
Prý ji mám bedlivě sledovat, aby se jí něco nestalo.
Připevnila jsem dolů jiný modul, než používám běžně já
Sama si vybrala program.
Jeden z "pětkových". Ty obsahují kompletní hygienu a různé masáže a bylinné sprchy.
Seděla na sedátku a byla trochu nervózní. Uklidňovala jsem ji, že je lepší, když se uvolní a nebude zatínat svaly, aby ji masáž nebolela.
Zapnula jsem program a pečlivě sledovala dění. Stroj perfektně fungoval. Bylo vidět, že po prvním leknutí se Dáma uvolnila a dokonce se začala usmívat. Když už se program blížil ke konci, všimla jsem si, že zavřela oči a začala zrychleně dýchat.
Rychle jsem na ovladači prodloužila právě probíhající sekvenci na nekonečno a připravila se na rychlé ukončení.
Dáma začala vrnět jako kočka. Pak přidala tiché vzdechy, které se zrychlovaly a zesilovaly až...
"MMMMMMMM, HMMMMMM...."
Měla zatnuté zuby, stažené svaly břicho jí pulzovalo. Ještě několil prudkých stahů a ... zvadla.
Vypnula jsem stroj a šla k jeho uživatelce. Vydýchávala a ještě jí tělem občas proběhlo zachvění. Začala jsem uvolňovat popruhy. Za dvě minuty byla opět volná.
Seděla ještě chvíli, než otevřela oči. Měla je unavené, ale rozesmáté.
Pomohl jsem jí se osušit a obléknout.
Když opět nabyla své důstojnosti, vzala mě za ruku a odvedla k Paní Gitě.
"Drahá hostitelko. Vracím ti Dášeňku. Je to jeden ze tří pokladů tohoto domu. Prvním jsi ty, druhým Dášeňka a třetím váš úžasný stroj. Přeji vám oběma jen dobré a pokud mě omluvíte, na chvíli se vzdálím."
Paní Gita na ni nechápavě hleděla.
Pak si nechala vyprávět co se stalo.
Vylíčil jsem jí co se stalo a Paní Gita se usmála.
"Děkuju ti i já. Tahle Dáma neměla jednoduchý život a díky jednomu idiotovi nemohla dosáhnout orgasmu. Pokud by chtěla znovu použít náš stroj, buď tam s ní. Máš to jako úkol nade vše důležitý."
Vrátila jsem se do sálu a prošla i další místnosti. Dámy si plně užívaly poslední celý den na tvrzi. Chovala jsem se jako šedá myška a až na pár přátelských pozdravů mě nic nezdržovalo od mých povinností.
Oběd byl tradičně důstojný a klidný.
Odpolední zábava byla víc roztroušená, protože Dámy se nahrnuly do velké koupelny a tím si utvořily vlastní program. V koupelně to vypadalo jako při povstání vodních nymf.
Do vířivky pro čtyři se jich nahrnulo šest, oba čisticí stroje jely naplno, tři dámy se bavily skotskými střiky a jedna dokazovala na zemi ležícímu otrokovi, že i mokrým ručníkem se dají udělat jelita.
Zbytek Dam byl pravidelně rozprostřen po herně a sále.
Zajímalo mě, jak je Syslíkovi. Přeci jen by byla špatná reklama, kdyby odsud musel jet vleže.
Ale strachovala jsem se zbytečně.
Byl naražen na kolík dojičky a jeho Paní mu při této "zábavě" četla levity a to podporovala karabáčovou masáží hrudníku a stehen.
Raději jsem šla pryč.
Později jsem potkal Paní Jil - Dámu, která si tak užila náš stroj. Přitočila se ke mně a tiše se se zeptala, jestli jsem TO někomu vyprávěl.
Po mém ujištění, že pouze Paní Gitě a že jiné osobě bych to neřekl, se rozzářila.
" A můžu ještě někdy...?"
"Samozřejmě, Paní. Mám vám být kdykoli k dispozici."
"Ne, dnes už ne. Ještě to pořád nemám srovnané v hlavě. Myslela jsem někdy."
"To se musíte domluvit s Paní Gitou." A zaveršovala jsem: "Otroci jsou malí páni, Paní Gita řídí sprchování."
Rozesmála se zvonivým nakažlivým smíchem. A podle pravidla "My o Paní Gitě a Paní Gita za dveřmi.", se Paní Gita objevila, přilákána smíchem.
Paní Jil se jí hned zeptala na "někdy" a zopakovala můj verš.
Paní Gita se zasmála a prohlásila, že kdykoli.
Když Paní Jil odešla, poslala mě Paní Gita udělat "pořádek" v kobkách.
Prošla jsem všechny a až na dvě bylo vše v pořádku. V jedné jsem musela složit deku a doplnit vodu, druhá byla horší. Její obyvatel chrstl obsah kbelíku na zeď, kbelík rozšlápl a rozerval deku.
Podle čísla kobky to byl Sysel. Zeď byla naštěstí natřená omyvatelnou barvou, tak jsem vše postříkala čistícím sprejem a spláchla vodou.
Vyměnila jsem deku i kbelík.
Paní Gitě jsem oznámila nápravu i s číslem kobky.
Jen kývla hlavou a hlesla: "Dík. Teď večeře."
Chápala jsem ji. Bylo to pro ni dost velké vypětí a že někdo zneužil pohostinství ji silně rozladilo.
Připravila jsem večeři a šla nachystat večerní zábavu.
Dnes večer si program vymyslel sbor Dam. Když ho domlouvaly, strašně se smály.
Po večeři si nechaly předvést všechny otroky a ty rozdělily pomocí losů na dvě poloviny. Jedna polovina dostala sukně, druhá trička.
Dámy vyhlásily volbu Miss a Missák tvrze. Soutěže byly zdrojem veselí a vrcholem byl závod Missáků se závažím pověšeným na koulích. Missky zase měly za úkol zamést část podlahy koštětem přivázaným za zády.
Nastal čas vyhlášení vítězů. Miss tvrze byl vyhlášen otrok, který dělal králíka v kleci a Missákem byl mladík asi dvacetiletý, který přijel s Paní Olgou a dvěma mými pomocníky.
Vítězové byli vyhlášeni, ostatní odvedeni do kobek a někdo pustil hudbu.
Dámy vyzvaly vítěze, aby si spolu zatančili.
Postavili se proti sobě. a začali se pohybovat.
Z davu Dam vystoupila drobná starší žena a začala je komandovat:
"No ták! Tohle je přeci ploužák. Pěkně k sobě... Ty chytni kočku pěkně za zadek a přitiskni se k ní. Přece na takovýhle oplodňovák nebudete trsat."
Pár se k sobě přiblížil, ale moc jim to nešlo.
Dáma znovu zaútočila:"Tak snad pán políbí dámu, ne?"
A začala skandovat: "Polibek, polibek..."
Ostatní Dámy se přidaly a skandovaly svorně s ní.
"POLIBEK, POLIBEK...!"
Oba tančící byli rudí až za ušima a když se slovo "POLIBEK" změnilo na "FRANCOUZÁK", vypadalo to, že pod sebou studem propálí díru.
"No a když je vám spolu tak dobře, proč nedáš dámě kytku?" Řekla jiná dáma a podala mladíkovi karabáč držadlem dolů, takže převislé prameny evokovaly kytici.
Mladík předal "kytku" a Dámy ho začaly nabádat, aby se k partnerce měl. Sáhnout do vlasů, na bok, na kozy, na zadek...
" Takový romantický večer... Co tak vylízat přítelkyni pekáč?"
Na to dvě Dámy strhly Miss na trestnou truhlu a roztáhli jí nohy. Třetí jí zvedla bolestivě koule a na prostor mezi nimi nakreslila fixou ono hranaté sluníčko.
Další Dámy přitáhly Missáka, podrazily mu nohy a obličej zabořily do rozkroku Miss.
"Tááák! A pořádně lízat! Tak sladkou píču jsi ještě nelízal."
"A ty koukej pěkně vzdychat. Ukaž jak se ti to líbí!"
Dámy byly všechny jak utržené ze řetězu. Miss rudá studem vzdychala a kňourala, Missák lízal.
Pak Miss na rozkaz dam předvedla orgasmus a Dámy je oba vyměnily. Missákovi připevnily nad klícku dildo a prohlásily, že teď by měla pro změnu slečna pána pěkně vykouřit.
Nechtělo se mu do toho. Vždy uhnul hlavou a vzdoroval tak dlouho, až se jedna z Dam postavila za něj a švihla ho párkrát bičíkem.
"Jak to, že nechceš kouřit? To přeci dělá každá děvka!"
"Je... je... ke to hnusný, Madam." Odvětil otrok.
"Aha, chápu, ta guma má odpornou pachuť, že?"
Přisvědčil kývnutím hlavou.
"Drahá, půjčíš mi klíčky?" Oslovila vyjednavatelka majitelku Missáka. Ta jí podala klíčky od klícky a Missák byl rychle odemčen.
"Tak! Když ti nechutná guma, tak maso bude lepší, že?"
"Prosím, to... ne..." Špitl Miss.
"Tak buď kuřba, nebo tady zůstaneš měsíc v péči Paní Gity. Vyber si!"
S odporem přiblížil hlavu k rozkroku Missáka. Jedna z dam už držela měkkého ptáka proti němu.
"Ták, otevřít pusinku a pěkně žužlat!"
Dámy mu nacpaly ptáka do pusy. Bylo vidět, že se mu občas zvedá žaludek.
"Pěkně dovnitř, ven, dovnitř ven. Olízni toho žaluda. Pěkně ho pošimrej jazykem!" Dámy ho komandovaly a cloumaly mu hlavou.
"Podívejte, dámy, jak mu ten pták ztvrdnul. To je pěknej klacek!" Řekla silnější odbarvená Dáma, stoupla si za Miss a nemilosrdně mu natlačila hlavu na ptáka. Musel ho mít až v krku.
Po chvilce začal Missák vzdychat. Dámy škodolibě přesně počkaly na chvíli, kdy mu zacukaly koule a znova Miss zarazily ptáka až nadoraz do krku. Počkaly asi deset vteřin, strhly ho zpět a ucpaly mu pusu.
"Spolknout! Přece takovou dobrotu nevyplivneš!" Bylo vidět, jak nešťastník bojuje sám se sebou a se svým žaludkem.
"Za chvilku seděl pod křížem, jeho Paní mu podávala skleničku vína a tiše s ním mluvila.
Missák byl odstrojen a přemístěn do kobky.
Dámy se ještě chvíli bavily o právě proběhlé akci a pak, jako by někdo vypnul přívod energie a Dámy se po vyzvednutí svých otroků z kobek odebraly do svých pokojů. Byla skoro půlnoc. Osaměli jsme s Paní Gitou. Pomocníci šli uklidit koupelnu a ordinaci.
Paní Gita se spokojeně opřela do opěradla trůnu.
"Tak co, Dášeňko. Jak se ti to líbilo? Co ty a muži?"
"Paní Gito, prosím, tohle ne. Tohle bych opravdu nedala."
"Dobrá. Zatím to nechme. Třeba později. Možná budeš nakonec kouřit ptáky ráda."
Nic jsem na to neřekla a s dovolením Paní šla po své práci.
Uklidila jsem sál, připravila kontejner na výměnu a šla jsem také do hajan.

140

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./20.

Probudil mě budík.
Byl jsem moc vděčný Paní Gitě, že mě tentokrát nechala spát na posteli.
Bylo sedm ráno. Vystřelil jsem z postele, probudil pomocníky dal vařit vodu na kávu, bleskem se zatím umyl a připravil rychlou snídani.
Paní vstávala stejně se mnou.
Dnes jsem dostal výjimku a mohl se rychle najíst u stolu a nečekat na Paní, protože jsem měl spoustu práce.
Bleskem jsem doslova vdechl snídani a byl div, že se mi od vypitého horkého kafe nepářilo z nosu.
Už zvonil řidič od cateringu. Vezl snídaně. Převzal jsem kontejner a připravil švédské stoly ve společenské místnosti.
Pomocníci zatím pečlivě zametli a vytřeli všechny podlahy.
Ve čtvrt na devět jsme Paní Gitě hlásili připravenost na dnešní program.
Ten den měl být kompletně celý jako "Dámská jízda", takže my tři jsme měli mít všichni na sobě kostým služky. Ostatní otroci dle možností a fantazie svých Paní.
Dopoledne byla volná zábava, po obědě hry a večer workshopy s překvapením hostitelky, o kterém jsem nic nevěděl.
Celé dopoledne jsme tak potkávali zajímavé kombinace Dáma/služka, Dáma/lehká holka, Dáma/římská otrokyně a jiné. Některým otrokům se ženská pozice líbila, některým ne a někteří byli už tak vycepovaní, že jim to bylo jedno, jen aby Paní byla spokojená.
Asi nejhůř svou novou pozici nesl otrok, který se svou Paní přišel jako první. Strašně se styděl a pokud mohl, stál někde za rohem, nebo vůbec dělal že neexistuje.
To ovšem nahrávalo škodolibým Dámám, které s ním zapřádaly hovor a dotíraly na něj škodolibými otázkami.
Ničilo ho to víc než fyzické týrání. Jeho Paní se tím velmi dobře bavila.
Jedna Dáma mu zvedla sukni a vypískla: "Jé, on se tak cítí ženskou, že už skoro zatáhl kladélko. Už má jen velký poštěvák a koule!" Jeho Paní si všimla slz v jeho očích a odešla s ním do pokoje. Vrátili se asi za hodinu.
To už si Dámy ale našly jiný ojekt k týrání. Nutily Syslíka k líbání s jiným otrokem. Prý se to mezi děvčaty dělá.
Naštěstí jsem se vyhnul všem konfliktům, jen několik Dam zaujalo mé přilepené poprsí, které díky mejkapu, který zahladil přechod umělého povrchu a kůže, vypadalo jako pravé. Dopoledne plynulo a byl čas přípravy oběda.
Oběd proběhl také v klidu.
Po obědě byly soutěže.
Kulová přetahovaná - dva otroci byli k sobě připoutáni za varlata asi dva metry dlouhým lanem, které mělo označený střed. Dál to fungovalo jako klasické přetahování lanem. Jen u toho bylo víc nářku a kvílení.
Velmi záživné byla též "Střelba na terč". Každý otrok měl na sobě umístěno 25 různě velkých kolíčků na prádlo a jeho Paní je musela sestřelit krátkým bičem. Ovšem bičem, který neznala, tedy ho měla poprvé v ruce.
Dále to byly dostihy, kdy otroci na čtyřech vezli své Paní na zádech.
Odpoledne uteklo jako voda.
Večeře byla opět formou švédských stolů.
Paní mi během večeře přikázala se jít obléct do letních šatů. Měl jsem si i sundat své poprsí a vzít s sebou jiné - to největší i s patřičnou podprsenkou a podtlakovou pumpou.
Vše jsem splnil, včetně hygieny a v osm hodin večer čekal na smluveném místě.
Po večeři se Dámy i se svými otroky shromáždili v sále a seděly na svých trůnech, tentokrát otočených směrem k "pódiu" a jeho středu - kříži.
Stál jsem na schodech ke kobkám a poslouchal.
Najednou vše utichlo. Ozval se jasný hlas Paní Gity:
"Vážené dámy. Slíbila jsem vám malé překvapení. Moje osobní hračka, můj pes, moje kurvička Dášeňka mi velmi dobře slouží a já jsem se rozhodla, že právě ona bude největší hvězdou tohoto večera, protože téměř vše, co vidíte zde i v jiných místnostech vybudovala ona." Paní se odmlčela a já začal být nervózní. Potom ještě silnějším hlasem dodala: "Proto volám naši hvězdu: Dášeňko, pojď k nám!"
Třásly se pode mnou nohy. Čekal jsem hodně, ale tohle ne. Vstoupil jsem do sálu a ozval se aplaus. Paní Gita stála vedle kříže a když jsem k ní došel, objala mě kolem ramen.
"Dámy, jistě jste si všimly, že nám Dášeňka splaskla. To má svůj důvod.
Teď naši pomocníci Dášu svléknou."
Mládenci mě zručně vysvlékli ze šatů.
"Povšimněte si prosím silně zvětšených Dášenčiných bradavek. Pokud se chce některá z vás přesvědčit, že jsou pravé, tak prosím."
Čtyři Dámy se přišly přesvědčit a zkoumaly, jestli mám čudlíky pravé. Promnuly, potahaly, cvrnkly a jedna docela silně chytla mou bradavku, zacukala s ní a prohlásila: "Paní Sandra, těší mne!" A se smíchem se vrátila na svůj trůn.
Paní Gita pak názorně předvedla nasazení prsou i s podtlakovým přisátím k bradavkám.
Bylo mi trapně a cítil jsem, jak se červenám.
"Vidíte, dámy, Dášeňka je slušná a cudná dívka. Proto si oblékne podprsenku."
Paní mi najednou koukla mezi nohy.
"Ale co to vidím! Tohle by dívka mít neměla!" A s hraným odporem se dotkla klícky na mém přirození.
"Ale s tím si poradíme!"
Asi jsem zbledl, protože se na mě Paní Gita usmála a mrkla okem.
"Já tu mám pro Dášeňku dárek."
Sáhla do velké dárkové tašky a já vyvalil oči. Vytáhla něco jako umělé kalhotky i s plasticky vytvořenou vulvou. Dámy vydechly.
"Prosím Paní Sandru, jelikož už se Dášeňce představila, aby mi šla trochu pomoct."
Paní Sandra přišla na pódium a postavila se na druhou stranu od Paní Gity.
Ta kalhotky rozepnula na bocích a dala mi je do rozkroku. Všiml jsem si, že z nich dovnitř trčí krátká trubička, kterou Paní Gita namazala lubrikantem a požádala Paní Sandru o podržení kalhotek mezi mýma nohama. Pak mi sundala klícku a promasírovala otlaky.
Přehrnula mi předkožku, vtlačila trochu lubrikantu do močové trubice a zavedla do ní onu trubičku, která končila v hloubi větší trubky. Dámy mi pomalu nasadily kalhotky. Trubička zajela hluboko do mého ptáka a pták nakonec do trubky.
Pak dámy kalhotky natáhly nahoru a zacvakly mi je na bocích. Zámečky byly někde uvnitř, takže nic nerušilo dojem pokožky.
Paní Gita poděkovala Paní Sandře za pomoc a jala se vysvětlovat technické detaily.
Už jsem se zase červenal a čím dál víc, když Paní vysvětlovala funkci trubičky.
Vrcholem bylo, když ukazovala systém odemčení zámečků. Na místě pochvy byla skutečně krátká prohlubeň, do které se strčil maličký magnetický klíč ve tvaru krátkého penisu.
Raději bych se neviděl. Dámy tleskaly, otroci se škodolibě pochechtávali a moji pomocníci mě preventivně drželi za ruce.
Nejvíc se smál Syslík. Kdybych mohl, spálil bych ho pohledem.
Paní Gita poručila mým pomocníkům, aby mi pomohli s oblékáním.
Když jsem byl oblečený, vzala mě Paní za ruku a udělala se mnou krok dopředu.
"Dámy, dovoluji si vám představit slečnu Dášu. Buďte na ni hodné. Aspoň pro dnešek je ženou."
Na to se obrátila na mé pomocníky a poručila jim nahnat otroky do kobek.
Když přišli zpět, přinesli ještě jedno křeslo, které bylo pro ten večer moje.
Začal večer, kdy jsem neměl moc práce, ale dal mi zabrat. Začala hrát hudba. Dámy vytáhly věci, kterými se chtěly navzájem pochlubit a debatily, drbaly a pomlouvaly. Občas některá z nich zapředla hovor i se mnou. Většinou o racionálních věcech ohledně vybavení tvrze, služby u Paní Gity, nebo pohodlnosti dárku. Jen dvě dámy, které měly v sobě víc vína, měly škodolibé a jedovaté dotazy a "dobré rady".
Občas si některá z dam nechala vyvést otroka z kobky a na pódiu na něm předváděla různé zábavné, nebo trestné praktiky.
Paní Gitu i jiné dámy zaujal trest zvaný "Japonské pohlazení". Byla to baštonáda lehkými údery bambusové třísky. Trvala poměrně dlouho a nezanechala viditelné stopy, ale musela být nesmírně bolestivá. Hlavně ke konci. To už se nebožák svíjel v poutech a ječel jako pominutý. Až mi bylo Syslíka líto. On asi nikdy nepochopí, že i Dámy mají oči a na posměváčky mají své háčky. Když bylo po všem byl Syslík za doprovodu své Paní a oběma pomocníky odtažen do klece, protože nemohl chodit a tak pro něho večer skončil.
Když se Syslíkova Paní vrátila do sálu, kývla na Paní Sandru a obě se přitočily k Paní Gitě. Něco spolu probíraly. Pak přišly všechny tři ke mně a Paní Gita mi přikázala, že mám jít s oběma dámami a udělat vše o co mě požádají.
Cooo? Ona opravdu řekla "POŽÁDAJÍ"!?!
Dámy mě vyvedly ze sálu a zapředly se mnou příjemný rozhovor. O všem možném. Prošly - v šatech, nebo v jiném ženském kostýmu jsem se musel vyjadřovat v ženském rodě - jsme celý areál a dámy ze mě tahaly zkušenosti a pocity při použití různých hraček. Pak mi Paní Sandra nabídla sklenku vína. Přiťukly jsme si a Paní Sandra jako by si vzpomněla se usmála a zeptala se: "Tak co, Dášeňko, jak se ti líbilo japonské představení? Abys věděla, domluvily jsme se, že tě trochu odškodníme a ten zmetek posměváček si o to říkal už dlouho."
Zeptal jsem se jí, jak dlouho se mu budou chodidla hojit. Zavrtěla hlavou a vysvětlovala, že technicky je schopen chodit už teď. Údery byly vedeny na citlivé body, které mu pocit bolesti poslaly do mozku, ale přitom nedošlo k devastaci chodidel. Když prý zítra vstane, budou ho chodidla jen trochu brnět. Tedy pokud se odváží vstát.
Poděkovala jsem za dárek i za to, že nebyl devastující.
Majitelka Syslíka se mi podívala do očí.
Pak mě pohladila po vlasech.
"Příště ho s sebou nevezmu. Raději přijedu sama."
Když jsme se vrátily do sálu, už společnost prořídla a pomocníci pomalu uklízeli sklo. Paní Gita si mě zavolala a tiše se mě zeptala, jestli je vše v pořádku. Odpověděla jsem že ano.
Paní vstala, na chvíli se omluvila a odvedla mě do naší koupelny. Tam mi opatrně sundala umělý klín i poprsí a podala mi tepláky.
"U dam tě omluvím. Běž do postele. Zítra bude opět náročný den. Dnes už toho bylo na tebe dost. Dobrou."
Odešla a já zůstal v koupelně sám. Močová trubice mě trochu pálila a cítil jsem otlaky od gumoklínu. I mé bradavky už toho měly až po dvorce tedy po dvorečky. Už jsem zase byl kluk a tak jsem se zvedl a šel spát.

141

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./19.

V pět hodin ráno jsme už byli oba po snídani a v sedm nám cateringová služba dovezla první zásilku.
Byla to sada jídel pro první den. Občerstvení pro hosty formou švédských stolů, připravené do společenské místnosti vedle pokojů hostů.
Paní si oblékla pohodlné vínové šaty se zlatou jehlicí s miniaturou stočeného zlatého biče jako ozdobou.
Já měl na sobě černý páskový postroj s kuklou. Na nohách jsem měl těžké černé boty Rozkrok mi kryly černé kožené slipy, vepředu dost vycpané.
Čekali jsme v recepci.
O půl desáté cinkl zvonek.
Došel jsem k vratům a otevřel špehýrku v brance.
Před vraty stála vysoká štíhlá, asi čtyřicetiletá zrzavá dáma s poněkud dlouhým nosem a rovným obočím. Za ní stál o hlavu menší pán zhruba stejného věku s dvěma kufry v rukou.
"Dobrý den. Co ci račte přát?"
"Jdeme na revizi studně."
Odpověděla dáma smluveným heslem.
Otevřel jsem temně vrzající branku a s úklonou pozval oba dál, načež jsem branku s bouchnutím zavřel.
Pán sebou trhl a dáma se usmála.
Paní Gita vsázela hodně na efekty. Tvrdila že vystrašený a nejistý otrok je nejlépe zpracovatelný.
Dovedl jsem pár do recepce, kde se dámy ujala Paní Gita. Já se ujal už trochu nesvého pána. Dovedl jsem ho do šatny, kterou jsem zvenku zavřel. Uvnitř byl návod jak se chovat.
Otrok se měl svléknout do naha, věci dát do truhly, nasadit si svůj, nebo přidělený uzamykatelný obojek, na nohy si vzít kožené sandále, kleknout si a čelem k truhle čekat.
Když byl hotový, měl říct "Hotovo.".
Pak jsem vešel já, nasadil mu na hlavu kuklu bez průzoru a nacvičenou trasou ho odvedl do podzemního vězení.
Po zamčení na řetěz jsem mu sejmul kuklu a dal koňskou houni. To byla další škodolibost Paní Gity. Tyhle houně byly sice velmi teplé, ale také velmi kousavé.
Zavřel jsem ho v kobce s trochu poblikávající žárovkou. Také nápad Paní Gity. Pán byl při sestupu do podzemí dost nervózní a když jsem mu sundal kuklu, měl doslova strachem vyvalené oči. Ukázal jsem mu, kde má vodu na pití a kbelík pro případ potřeby.
Mezitím se Paní Gita ujala dámy. Zapsala ji do knihy hostů, označila její kufry a odvedla ji do jejího pokoje. Cestou jí ukázala kde co je a dáma byla velmi nadšená.
Já po ubytování otroka rychle odnesl dámě kufry do pokoje podle označení. Překvapení se povedlo. Dáma vkročila do pokoje, kde na ni čekaly její kufry. Koukala na ně a pak se otočila na Paní Gitu: "Teda, drahá, zaměstnáváš skřítky, nebo umíš čarovat?"
Paní Gitu to potěšilo a když mě později potkala vyprávěla mi to.
Asi dvacet minut po vysoké dámě se opět ozval zvonek. Tentokrát to byla drobná dáma už po šedesátce, s dlouhými bílými vlasy spletenými do složitého účesu. Byla živelná, veselá a měla s sebou tři otroky. Jednoho jsem ubytoval v kobce a druhé dva mi byli přiděleni jako pomocníci.
Úkoly byly předem rozděleny a tak vše běželo jako na drátkách.
Madam Olga, jak se dáma jmenovala, se omlouvala, že nestihli přijet včas, protože měli drobnou závadu na autě.
Paní Gita ji uklidnila, že se nic nestalo a opět ji provedla a ubytovala. Dva mí pomocníci měli podobné postroje jako já. Tady se dal poznat vojenský život Paní Gity.
Po jedenácté se začaly návštěvy jen hrnout a měli jsme plné ruce a nohy práce. Po jedné hodině odpoledne už jsme byli všichni. Patnáct dam a sedmnáct otroků.
Ve dvě odpoledne se všichni sešli v sále k slavnostnímu zahájení.
Tedy sešly se dámy. Čtrnáct otroků bylo vyvedeno společně na jednom dlouhém řetězu. Vedl od obojku k obojku.
Osobní otroci byli seřazeni do řady, před kterou jsme stáli my tři služební.
Dámy už byly usazeny ve svých křeslech.
Paní Gita vstala ze svého trůnu a zazvonila malým zvonkem.
"Dámy, je mi ctí vás všechny přivítat na prvním Sněmu Královen. Po obědě vám ukážu výhod a nevýhody našeho ubytování a mohly bychom začít s nějakou zábavou. Buďte tu jako doma a užívejte si plně svých výsad."
Potlesk byl bouřlivý a vestoje.
Paní Gita nám pokynula a my odpoutali otroky z řetězu. Každý z nich měl připravenou rohožku po levé ruce své Paní.
Pak jsme začali roznášet jídlo. Polévka s játrovými knedlíčky a potom grilovaný losos s bramborovou kaší a salátem. Dva mí pomocníci byli velmi obratní a jelikož uměli lépe servírovat, než já, staral jsem se o přípravu jídel na talíře a poté o snášení použitého nádobí. Otroci dostali do misek kaši, nakrájený kuřecí řízek a k tomu dřevěné lžíce. Dámy hodovaly na porcelánu stříbrnými příbory.
Po obědě a asi hodinové debatě si každá dáma vzala svého otroka a Paní Gita začala s prováděním. Při odchodu ze sálu se otočila: "Dámy, budu potřebovat dva dobrovolníky na předváděčky. Má některá z vás udatného, hmmmm, zlobíka?"
První se ozvala černovlasá mladá dáma. "Nabízím svého. Má vroubek." a ukázala na vysportovaného třicátníka.
Ten na ni vrhnul prosebný pohled. Její zavrtění hlavou mu asi zkazilo náladu.
Paní Gita si otroka prohlédla a kývla hlavou. "Který máte pokoj?"
"Šestku."
Druhá se přihlásila dáma kolem pětatřiceti s krátkými hnědými vlasy.
"Tady, lenivec potřebuje dostat do těla."
Paní Gita se usmála, když spatřila oplácaného, na ježka ostříhaného čtyřicátníka s podloulým obličejem s povislými syslími tvářemi.
Všiml jsem si, že se snaží dát své Paní rukou nějaké signály. Ale ta je elegantně přehlédla a usmála se také.
Paní Gita kývla a řekla: "Když do těla, tak do těla." A zdálo se mi, jako by se na mě krátce usmála.
Celý průvod došek k pokoji s číslem šest a Paní Gita požádala jeho obyvatelku o odemčení.
Potom všichni vešli dovnitř. Bylo tam hodně těsno, ale klečící otroci měli vše z první ruky a dámy z nadhledu.
Paní Gita začala předvádět, jak se klec ovládá. Novému obyvateli klece se do ní ale moc nechtělo. Až jeho Paní sáhla do skříně, vytáhla cosi smotaného a švihla tím otroka po zadku. Ten zavyl a zajel do klece. Pak už vše připomínalo mou lekci v ovládání klece, jen s tím rozdílem, že dámy vše dost jedovatě komentovaly. Ihned přišly na prima vychytávku. Ve chvíli, kdy byl nešťastník natažen ma hrušku, začala jedna dáma rychle něco šeptat černovlásce. Ta začala tleskat a křepčila jako malá holčička: "Jé, to bude skvělé!" Dáma odběhla a za chvilku byla zpět. Se zvláštním strojem. Postavila ho na zem, přivázala ke dveřím klece. Strojem prostrčila dlouhou tyč směrem do klece a na ni vevnitř našroubovala dildo. Majitelka otroka mu bez řečí namazala zadek lubrikantem, aniž by reagovala na jeho "Ho he e-e..." a kývla na majitelku stroje. Ta protlačila tyč tak daleko, až špička dilda zajela do řitního otvoru lapeného pokusného králíčka. Pak utáhla dva šrouby a stroj zapnula. Stroj začal otrokovi šukat zadek.
"To není na 220? Zeptala se jedna z dam.
"Je, ale má to i autonomní baterii. Vydrží asi dvacet minut. To na zkrocení hajzlíka stačí."
Dámy se výborně bavily. Jedna dokonce prohlásila, že kdyby se subjekt v kleci ještě otáčel, vypadal by jako kuře na grilu. A dobře se bavil také druhý pokusný králíček. Seděl proti svému kolegovi a dělal na něj ksichty. Toho si všimla Paní Gita a jak stála nade mnou, mrkla na mě a ukázala na posměváčka bradou. Pak se sklonila a zašeptala: "Navrhneš program?"
Mně svitlo a zašeptal jsem: "Paní Gito, prosím 999!" Koukla na mně a začala se hodně škodolibě usmívat. Tenhle program jsem si už raky vyzkoušel a přiznávám, že tomu škodolíbkovi jsem ho přál.
Asi po deseti minutách už jednotvárná zábava začala dámy nudit a tak byl nešťastník vysvobozen. Celý uslzený si klekl před svou Paní a sliboval, že už svůj prohřešek nikdy neprovede. Paní ho pohladila a něco mu pošeptala. "Vážně, Paní?" Zeptal se nevěřícně. Její upřený pohled podepřený úsměvem mu dodal tolik radosti, že své Paní zlíbal ruce a nohy.
Paní Gita zatleskala a prohlásila, že jdeme dál.
Celá skupinka došla do velké koupelny. Paní Gita je nechala si vše prohlédnout a pak zavolala na druhého králíčka.
Paní představila "univerzální myčku hraček" a požádala "dobrovolníka", aby přistoupil ke stroji. Ale posměváček se začal vzpínat a že nechce. Prosil, sliboval... Jeho Paní už bylo trapně. Podívala se na Paní Gitu a kývla.
Paní Gita mávla a hejno otroků bleskem připoutalo sádelníka do stroje.
Snažil sebou trhat, ale samosvorná pouta nepovolila.
Paní Gita předvedla, jak se nastavuje a spouští program. Pak jako by na něco zapomněla, sáhla do skříňky mezi stroji a cosi vytáhla.
"Myslím, dámy, že tento otrok nám dokázal, že si slitování a úlevy nezasluhuje. Proto navrhuji zostření experimentu dlouhým roubíkem, aby kolegovi nezáviděl. Dámy byly pro a mnoho z nich si ještě dělalo z upoutaného legraci. Dvě dámy mu nacpaly roubík ve tvaru kuličky, vytažené do asi 10 cm dlouhého penisu tím celý do pusy a zapnuly pevně za hlavou.
Potom Paní Gita komentovala celou show, při které všechny dámy nadšeně pokřikovaly a štěbetaly mezi sebou.
"Dámy, prosím pozor. Po zapnutí je stroj plně automatický a sám sklápí hledí při riziku zásahu očí."
Navolila program a stiskla na ovladači zelené tlačítko.
"Stroj si sám nastaví subjekt do správné polohy." Komentovala, když se stroj dal do pohybu a roztáhl syslíka do velkého X.
"Pak začne mytí." Plivance pěny pokryly tělo.
"Následuje oplach..."
"A nyní sledujte, dámy. Automatický výsuvný výplachový systém najde anální otvor, namaže áááá... zasune sondu. Ta se po zastavení asi v polovině nafoukne a utěsní otvor."
"Dámy pokřikovaly na upoutance jedna přes druhou:"Jaké to je? Máš ho tam pořádně? No řekni!" Jeho Paní tomu nasadila korunu, když škodolibě pronesla: "Je tak plný zážitků, že nemůže mluvit!"
Paní Gita je utišila a pokračovala: "Jak vidíte podle vyvalených očí a pomalu se vzdouvajícího břicha, je subjekt plněn výplachovou kapalinou. Ta může být hojivá i trestná. Myslím, že rozdíl poznáte podle chování subjektu samy."
Syslíkovo břicho se začalo zmenšovat.
"A začalo vysávání obsahu střev." Celý cyklus se může opakovat i patnáctkrát, podle znečištění vysávané kapaliny."
Břicho znovu začalo růst. Pochopil jsem, čemu se vždycky Paní Gita tolik smála. Současně s velikostí břicha se totiž zvětšovaly i oči čištěného subjektu.
Po chvíli program skončil a začala jeho druhá část.
Stroj vymněnil výplachový nástavec za dildo a nekompromisně ho zastrčil do zadku. Ve chvíli, kdy se dildo začalo pohybovat nahoru a dolů, spustil se i program ostřikující citlivé body na přirození, bradavkách, chodidlech, podpaží a podkolenní.
Po dalších jedenácti minutách bylo hotovo. Otroci ho sundali ze stroje jako pytel. Plakal. Nikdo ho nelitoval. Jeho Paní ho nechala odvést do podzemní kobky.
Potom jsme ještě navštívili naši hernu a lékařský sál. V herně dámy zaujala dojička, ale dohodly se, že nějakou legraci si nechají na zítra.
Potom Paní Gita vyhlásila do večeře volnou zábavu. Dámy se rozprchly i se svými otroky po celém areálu. Brzo bylo slyšet ze všech stran spoustu zvuků.
Paní Gita si nás tři služebné duchy svolala k poradě.
Měla vymyšleno několik soutěží a několik worshopů.
My jsme museli vše připravit.
Večeře byla opět řešena švédskými stoly.
Po večeři poprosila Paní Gita dámy, aby se posadily na své trůny, seřazené do půlkruhu a položily své nohy na taburetky. Každá dáma měla v ruce symbol nějaké velmi nepříjemné zábavy. Jako rákosku, bič, připínací dildo, jehly, provaz a další. Otroci měli se zavázanýma očima najít svou Paní podle vůně nohou. Pokud si myslel, že našel, měl nohy políbit. Když uhádl, dostala jeho Paní pět bodů. Když neuhádl, byly body připsány dámě, kterou si vybral a byla mu poskytnuta péče podle obrázku v ruce dámy. I při obdržení "zmýleného" měl zavázané oči.
Po třech kolech byly dámy řádně vysmáté a otroci načichaní.
Nejvíc si užila dáma, která měla na obrázku peříčko. Dokázala ulechtat 4 otroky k pomočení a dva do lehké mdloby.
Paní Gitu si vybrali tři čmuchalové a její sada rákosek měla hostinu.
Oba pokusní králíci se též zůčastnili, ale za "zásluhy" jim bylo umožněno si při mýlce vybrat dámu vlevo či vpravo, pokud by mělo dojít k dalšímu týrání jejich kadidírek. Nakonec to nebylo třeba. Klecový králíček poznal 3x svou Paní, i když vždy seděla jinde.
Syslík si jednou vybral karabáč, pak peříčko a nakonec australský bič.
Zábava se rozproudila, víno i jiný alkohol mizel z lahví a ubývalo i chlebíčků.
Viděl jsem i jak si dvě dámy navzájem půjčily otroky. Společnost se rozešla dlouho po půlnoci. My tři jsme sklidili ze stolů a vše zabalili do kontejneru.
Do postele jsem upadl o půl čtvrté ráno.

142

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./18.


"Mazej si pro holčičí věci. Všechny!"
Za chvíli jsem byl zpět s košem věcí.
Paní mě nechala spáchat ranní hygienu pomohla se obléknout. Předtím mi ale sundala klícku. To bylo pro mě překvapení.
Navíc mi dala jen lehkou letní sukni a bílý top, takže jsem měl holé břicho.
K tomu mi podala pár střevíčků na vyšších kramflíčcích, než měly ty starší.
"Budeš si pomalu zvykat na podpatky, Dášenko. A připrav se na bolest."
A pak mě vyhnala do kuchyně.
Jeden by neřekl, co udělá pár centimetrů pod patou. Než jsem udělal snídani, už mě začaly bolet podkolenní šlachy a zádům se to také nelíbilo. Navíc mě Paní neustále peskovala.
"Nehrb se! Srovnej si záda! Propínat kolena! Došlapuj celou nohou!" A další. Po snídani mi dala místo klícky široký gumový kroužek s malou krabičkou kolem přirození.
"Dášo, koukej se sebou něco dělat! Za týden přijedou hosti a budeš fungovat perfektně na kramflíčkách! Zatím tu lezeš jak opičí důchodkyně!"
Vytáhla něco jako přívěsek na klíče.
"Tohle ti pomůže! Když se mi něco nebude líbit..."
Zmáčkla přívěsek.
Výboj mi sevřel přirození a donutil mě se přihrbit.
Umyl jsem nádobí a klekl si na své místo. Paní mi ale přikázala, že pokud budu na podpatcích, budu stát. Ne v pozoru, ale zpříma.
"Jak už jsem řekla, za týden tu máme první Sněm Královen. Tak musíme vše při pravit, abych neměla ostudu."
A začal maraton. Abych si to víc užil, vždy jsem ke kramflíčkům vyfasoval anální kolík, nebo ocas. Prý abych se učil správně "cucat bonbónek".
Za celý týden ani rána, ani facka, jen neviditelná bolest. A hlavně ty elektrošoky.
V předvečer příjezdu prvních hostů mi Paní Gita dala několik dárků.
V jednom byl kompletní kostým služky i se střevíčky a líčením.
Ve druhém nový huňatý liščí ohon, čelenka s liščíma ušima a podprsenka s kalhotkami s liščím kožíškem.
Ve třetím byla nová klícka s plochým vnějším tvarem a krytem přes varlata.
Ve čtvrtém byly lehké letní šaty opět se střevíčky a decentními pouty v podobě kovových náramků a tenkým kovovým obojkem.
Poslední dárek byl páskový kožený postroj s obojkem, pouty na nohy a ruce a koženou kuklou na hlavu.
Bylo mi jasné, že těch několik dnů bude nesmírně náročných.
Útěchou bylo, že o jídlo se bude starat firma, která nám doveze jídla ve varnách a já s dvěma pomocníky, kteří přijedou s jednou z Královen, je budeme servírovat. Součástí dodávek jídla bude i mytí talířů a stolního náčiní.
Ve velké jídelně jsem vytvořil provizorní recepci.
V místnosti s truhlou s falešným dnem byla šatna doprovodu, tedy otroků.
Spát jsme šli velmi pozdě a Paní Gita byla velmi nervózní.

143

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./17.

Ten den byla Paní Gita jaksi divná. Zádumčivá, duchem nepřítomná...
Dokonce mi dala volno a tak jsem si šel srovnat a uklidit osobní věci. Tepláky, dámské spodní prádlo, huňatý ocas. Čtvery dámské střevíce a už troje různě velké prsní vycpávky. Moc toho nebylo. Určitě dost málo na milionáře.
Když jsem přišel vařit oběd, stále tam seděla u studené kávy. Asi dopoledne plakala.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Zkusil jsem jí přinést rákosku a bičík, ale jen zavrtěla hlavou. Uvařil jsem tedy oběd a dal si záležet.
Snědla sotva pár soust. Klekl jsem si tedy na své místo a čekal.
Bylo už k večeru, když se překvapeně rozhlédla a zjistila že tam jsem také.
Podívala se na jídlo před sebou a pak na mě.
"Jedls?"
Zavrtěl jsem hlavou.
"Ty jsi trubka, viď!" Řekla, ale znělo to divně. Nebylo to od srdce.
"Pojď si sednout ke stolu najíst se. A naber si dost."
Sama se dala do studeného oběda.
"Safra, ty sis dnes dala záležet, kuchtičko!" Pak se zamyslela.
"Už týden přemýšlím, co mi na tobě chybí a právě jsem na to přišla. Ty nemáš jméno! Ale jaké jméno ti dám? Je ti jasné, že vstupem do tohoto domu se z tebe stal někdo jiný!"
Znovu se zamyslela a pak se usmála. "Já už vím! Budeš Dagmara. Dáša. Dášenka. Dášeňka." A krátce se zasmála. "A jelikož je možné, že tě budu muset třeba na veřejnosti oslovit mužským jménem, tak ti budu říkat Dag. To jsem ale hodná paní, viď?!"
"Ano, Paní Gito. Jste úžasná. Děkuji Vám za nové jméno."
"Rádo se stalo, Dášenko." Usmála se a zase jí radost zmizela z tváře.
Sklidil jsem ze stolu, umyl nádobí a nabídl Paní Gitě její oblíbený čaj v hrnečku s růží. Napila se a dlouho se na ten hrnek dívala.
"Tenhle je poslední ze sady, kterou přinesl můj muž den před tím, než..."
Dlouho si hrníček prohlížela.
"Umyj ho, zabal a dej ho někam hodně daleko ode mě. Je už plnoletý. Včera tu se mnou byl osmnáct let..."
V tu chvíli mi to docvaklo. Opatrně jsem hrníček zabalil a uložil do dřevěné krabičky.
Pak jsem si klekl k nohám Paní a čekal.
Po chvíli vstala a odešla. Vrátila se v šatech. Krásných šatech. Na stůl vyndala sýr, šunku, zeleninu a poručila - vlastně požádala mě, abych to nakrájel.
Pak přinesla demižon červeného vína a dvě skleničky.
"Dáme si trochu do nosu. Dnes si to zasloužíme oba." Pak se zamyslela. "Když se opiju, nemám cit. Odnes hračky a zamkni sál i hernu. Nechci ti ublížit."
Když jsem se vrátil, nalévala víno. Pobídla mě, ať si beru a dolévám dle libosti.
Vypila skleničku, pak druhou. Začala být rozverně útočná. Po třetí skleničce zlítostivěla a po páté už byla značně vláčná.
Bál jsem se, aby si neublížila. Odvedl jsem ji na záchod, trochu ji opláchl a uložil do postele.
Uklidil jsem vše po hostině a vrátil se do ložnice. Lehl jsem si na kožešinu kryjící klekátko a začal dřímat.
Do bdělého stavu mě přivedl hlas Paní.
"Františku, nelež na zemi, nastydneš! Pojď ke mně."
Vlezl jsem k ní do postele. Objala mě rukama, přehodila si přes mě nohu a začala odfukovat.
Když jsem ráno otevřel oči, už byla Paní vzhůru. Tiše jsem ji pozdravil a popřál dobré ráno. Koukala na mě a po chvilce, jako by si dodávala odvahy, se zeptala: "Vyváděla jsem?"
"Ne, Paní Gito."
"Ukaž záda a nohy. No jo, nic. Máš na mě asi dobrý vliv."
"Tak půjdem uklidit po tom včerejšku. Dnes tě v tom nenechám."
"Není třeba, Paní Gito. Vše je umyto a připraveno."
"Nelži! Vím jak dokážu řádit, když se opiju!"
Vyskočila z postele a odběhla do kuchyně. Přišla za chvíli zpět a kroutila hlavou.
"Byl jen jeden chlap, který mě dokázal takhle ukočírovat."
Sedla si znovu na postel.
"Jsou situace, kdy i Paní potřebuje pevnou ruku. Budu ráda, když budeš na mě dávat pozor. Ber to jako svůj nejhorší úkol."
Pak se zvedla a nemilosrdně mě za obojek stáhla z postele.
"A teď už je Paní Gita zpět a má pro tebe spoustu práce a také nějaké povyražení." Mrkla na mě a plácla mě po zadku.
Ulevilo se mi.

144

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./16.

Další den jsem po snídani začal pracovat na kachlíkové místnosti. Čekala mě spousta sekání, bourání a dalších činností. Po obědě jsem ještě zašel do sálu, abych zazdil kotvy na upevnění kříže a klece.
Paní byla ve službě, tak jsem dělal a dělal, že jsem málem nestihl včas vlézt do klece. Zbývala mi minuta.
Ráno mě Paní probudila, vyhnala z klece a nechala dělat. Zatím šla spát.
Opět následovalo několik dní, kdy jsem hlavně pracoval. Ale Paní si téměř každý den našla čas na můj výprask, nebo aspoň týrání.
Z balíků v mé cele se vyklubala stavebnice dvou skříněk a stolku s velkým zrcadlem.
Čas běžel a i druhá místnost byla skoro hotová. Podařilo se mi celkem slušně místnost vykachlíkovat a postavit kout se dvěma madly a závěsem na kladku. Potom sestavit gynekologické křeslo a operační stůl. Byly tam i skříňky, sady lékařských nástrojů, malá parní desinfekční komora, záchod a krabice drobných věcí.
Paní si vše chválila, ale bylo vidět, že spěchá, abychom se dostali na další místnosti.
Další místností byla veliká koupelna, kde už v rohu trůnila vířivka pro 4 osoby.
Podlaha byla už také hotová, jen jsem musel sestavit a zapojit dva čisticí stroje. Byly podobné tomu v naší malé koupelně. Jen byly trochu větší a celý systém trysek se mohl pohybovat. Měly také trochu jinak řešený "výplachový segment". Bylo třeba obložit kóji s WC a sprchu. Tím skončily hlavní práce v "našem" křídle. Krátkou chodbou se dalo projít do křídla, kde měly být pokoje pro hosty.
Celkem dvanáct pokojů. Každý s velkou postelí, klecí podobnou té mé a hotelovým nábytkem. Tyto místnosti byly také téměř hotové. Jen je kdosi budoval už kdysi dávno. Vše bylo třeba vybílit, umýt a vybavit nábytkem. Ten nám opět přivezla firma až do domu.
Poslední zatím budovanou místností byla herna.
Paní mi poručila vyházet všechen starý nábytek.
Tedy bednu, skříň a další věci a nainstalovat nábytek nový. Ondřejský kříž ke zdi, proti němu žebřík, trestný špalek, opět truhlová lavice, zůstal jen "stojan na vrtačku", odšťavňovač a starý trůn Paní Gity. Před ním bylo položeno nové klekátko.
Už jsem byl v tvrzi skoro tři měsíce.
Přišel den, kdy mě Paní Gita slavnostně probudila. Sama udělala snídani a potom mě odvedla do velké koupelny. Musel jsem vyzkoušet oba čistící stroje, jestli fungují správně.
Fungovaly bezvadně. Jen já měl pocit, že takhle nečistí ani chirurgické nástroje. Potom mě Paní posadila na odšťavňovač. Celý jsem se třásl, protože to vždy byla velmi nepříjemná záležitost.
Tentokrát to však bylo jiné. Paní asi jinak zapojila elektrody a já prožil krásný orgasmus. Potom mě Paní připoutala na žebřík. Svlékla se, začala se o mě otírat, hladit mě a... sundala mi klícku a začala mi honit ptáka. Bylo to krásné. Netrvalo ani moc dlouho a já se znovu udělal.
Jenže Paní s honěním nepřestala a jela dál jako stroj. Během pár vteřin se slast změnila v krutou bolest. Ječel jsem, křičel, prosil... Trvalo to nekonečně dlouho. Potom mě Paní stáhla z žebříku a posadila k trestnému špalku. Blok dřeva o rozměrech 40 x 40 x 100 centimetrů byl vybaven oky a pouty.
Paní mi pod zadek zlomyslně podstrčila veliký anální kolík a přitáhla mi pouta. Pak si nasadila rukavice s dlouhými ocelovými nehty a začala mi drásat boky. Bylo to strašně nepříjemné a trvalo to dlouho.
Celého ubrečeného mě Paní vysprchovala a odvedla do kuchyně. Uvědomil jsem si, že ten den mě nebila. Dělala mi sice bolest, ale téměř beze stop. Celkově mě poslední dny šetřila.
Odpustila si i tradiční popohánění bičíkem.
Udělal jsem na přání Paní ten den večeři dřív a po jídle a splnění povinností si mě Paní posadila proti sobě na židli.
Nalila mi čaj z konvice a probírala se mnou další postup. Vypil jsem jednu skleničku čaje a najednou jsem usnul.
Probudil jsem se druhý den v kleci. Jak jsem se tam dostal, to jsem nevěděl.

145

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./15.

Další den mě Paní vytáhla později. Bylo jisté, že také spala dlouho.
Po hygieně a snídani mi sundala obvaz z hrudníku a podbřišku. Poprvé jsem se mohl podívat. Při převazech mi Paní zakrývala oči. Na obou místech jsem měl krásné černé G s korunkou nahoře. Podivil jsem se, protože dosud jsem měl jizvy vždy buď světlé, růžové (fuj, zas ta odporná barva), nebo červené.
Paní si toho všimla. "Čerstvou ránu jsem ti natřela tetovací barvou. Až se ti to dokonale zahojí, ještě to vylepšíme." Pak sáhla do skříňky a přede mě dala krabičku, převázanou růžovou mašlí.
Na mašli byl přidělán lístek s nápisem "Pro mou kurvičku." Zase jsem se začal červenat.
"Tak se nečervenej a rozbal si to!" Pobízela mě poťouchle hlasem jako med Paní.
Rozvázal jsem mašli a sundal víko.
Uvnitř byly složené růžové kalhotky, podprsenka, rtěnka a vycpávky do podprsenky. A taky podlouhlá věc v jiné malé krabičce.
Byl jsem jako opařený.
"Ne. Prosím, Paní, to ne!" Pípnul jsem nesměle.
"Ale ano. Buď tohle, nebo masáž, jakou jsi dostal první den. Vyber si. Jen mi ta masáž bude samotné trvat déle. O moc déle!" Bylo mi do pláče. Jako otrok jsem byl otrok, pes, hračka, ale muž. Teď už nebudu ani to. Ale představa rozbitých chodidel a elektrických šoků mě vyděsila.
Svlékl jsem si tepláky a oblékl si kalhotky. Pod mašličkou se jasně rýsovala klícka s mým uzamčeným ptákem. Pak jsem sáhl po podprsence.
"Počkej, předbíháš!" Plácla mě Paní po ruce. Vyndala dvě vycpávky. Vypadaly jako dvě opravdová ňadra.
Otřela mi hrudník vlhkým tampónem, vzala jedno ňadro do ruky a natlačila mi ho na hruď. Přilepilo se. Naštěstí jsem nikdy meměl na hrudi chlupy.
Pak přilepila druhé. Vytáhla podlouhlou krabičku. Z ní vytáhla velikou stříkačku s obrovskou tlustou jehlou. Byla jako brčko. Vzala do ruky umělou bradavku, namířila jehlu proti ní a...
"NÉÉÉÉÉ!!!" Zařval jsem strachy.
Ucukl jsem, klekl na kolena, sepjal ruce a úpěnlivě prosil o slitování.
Paní Gita stála nade mnou a dívala se na mě přes svůj vyvinutý hrudník.
"Ty jsi ale neposlušná kurvička! Koukej vstát. Budeš držet a ani necekneš! No, ceknout si můžeš, ale cuknout nesmíš!"
Zvedl jsem se a celý jsem se třásl strachy v představě bolesti, která mě čekala. Z očí mi tekly slzy jako hrachy.
Paní mě preventivně přitiskla zády ke zdi. Pak nasadila jehlu na umělou bradavku. Zavřel jsem oči a zaťal zuby.
Ale žádná bolest nepřišla. Jen tlak kolem mé živé bradavky. Pak pocit, jako kdyby mi něco mou bradavku natahovalo. Otevřel jsem oči. Paní Gita zrovna vytahovala jehlu ven.
Nasadila ji do druhé bradavky a VYTÁHLA píst. Údivem jsem otevřel pusu.
Paní Gita vytáhla jehlu z gumové bradavky a strčila mi ji před oči. "Je TUPÁ, ty trubko!"
Pak se začala smát. Chechtala se na celé kolo. Když se uklidnila, začala vysvětlovat.
"V kozenkách máš zabudované podtlakové čepičky. Měla ses vidět. Ty veliké oči. Ta křídově bílá pleť... No hotová japonská gejša!"
A znova se zasmála.
"Tak, hoď na sebe podprdu."
Navlékl jsem se do té růžové příšernosti a za peskování Paní ji i zapnul.
Paní odstoupila a zálibně si mě prohlížela. Pak vytáhla rtěnku a natřela mi rty.
Pak vytáhla větší krabici a z ní dámské střevíčky na podpatku.
"Ani nevíš, co jsem pro tebe musela naběhat. Víš jak blbě se shání pětačtyřicítky střevíčky?"
Obul jsem si střevíčky. Naštěstí měly nízké podpatky.
"Na vysoké taky postupně dojde. Ale až časem."
Sakra, ona mi snad čte myšlenky!
Potom mi podala krátkou sukni a volnou halenku s krátkými rukávy.
Když jsem byl oblečený, postavila mě ke zdi a několikrát vyfotila.
Pak si mě dlouho prohlížela.
"Pojď se podívat jak ti to sluší!"
Paní mě odtáhla do ložnice k velkému zrcadlu.
Zděsil jsem se. Ze skla na mě koukala lehká holka, o kterou bych si kolo neopřel.
"Tak co, jak se sama sobě líbíš?" Potutelně se ptala Paní.
Sklopil jsem oči a lehce zavrtěl hlavou.
"No já vím, ještě pár drobností to chce, ale to doladíme! Teď pojď, něco ti předvedu!" A odtáhla mě do sálu.
Ukázala na pagodovitou lavici.
"Tady si klekni. Polož se tělem sem. Neboj, kozy si nepomačkáš. Ruce do dolních otvorů a... Je to!" Ve chvíli kdy to dořekla mě něco sevřelo za zápěstími. Pak mi Paní rychle natáhla popruhy přes bedra, stehna a lýtka a už jsem mohl leda zpívat a mrkat.
Paní přišla přede mě. Přidřepla a významně mi ukázala silnou rákosku.
"Dneska jsi mi dvakrát odporovala. To si čubka jako ty nesmí dovolit. Ale jelikož se mi jako racajda líbíš, budu tě šetřit. Dostaneš dvacet rákoskou a budeš si je počítat. Navíc po každé ráně řekneš "Jsem vaše kurvička, Paní Gito." Je ti to jasné?
Nečekala na odpověď a přesunula se k mému zadku, vykasalai sukni, stáhla kalhotky a začala mi rozehřívat zadek slabými údery.
"Připravena?"
Aniž čekala zasadila první ránu.
Zadkem mi projela bolest.
"Jedna." Řekl jsem.
"A?"
Další rána.
"A???"
Něco ve mně prasklo.
"Jsem vaše kurvička, Paní Gito."
"No vidíš, že to jde! Tak znova od jedničky a nahlas!"
Když jsem odrecitoval větu po dvacáté, přiletěla další rána.
Napočítal jsem ji znova jako dvacátou.
"No vidíš, že ses něco naučila!"
Odpoutala mě, já klekl, políbil jí ruku a poděkoval za trest.
"Ty mě dnes překvapuješ, děvče! Zahlaholila a dodala: "Co takhle oběd?"
Na můj zmatený pohled se zasmála.
"No nekoukej a mazej vařit!"
Po obědě mi Paní sundala vycpávky a vysvětlila jak o ně pečovat. Překvapilo mě, jak moc se mi podtlakem zvětšily bradavky. Pak mi dovolila se převléknout do tepláků, ale kalhotky jsem si musel nechat.
Odvedla mě do menší místnosti hned vedle sálu.
"Tahle místnost ti dá zabrat. Rozvod vody, elektřiny, odpad a potom vše do dvou metrů bíle vykachlíkovat." A začala mi podrobně vysvětlovat co a jak.
Večer jsem opět zalézal do klece unavený jako pes.

146

(4 odpovědí, posláno do Poradna)

Příliš velký kroužek.

147

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./14.

Ráno mě probudila erekce. Ale zase jsem usnul. Po třetím ptačím budíčku už jsem ale neusnul.
Přemýšlel jsem, co a jak budu dělat. K zedničině jsem se moc nedostal.
Kolem desáté přišla Paní Gita. Vtáhla mě z klece a po ranní hygieně mě nechala připravit pozdní snídani.
Vše se vrátilo do starých kolejí. Dopoledne škola, oběd, práce v sále a vězení, večeře a nakonec test análních kolíků. Pak večerní hygiena, jednou za dva až tři dny zostřená výplachem střev. Pak klec a spánek. Pokud byla Paní ve službě, odpadala škola, ale měl jsem o to víc práce.
Po dvanácti dnech bylo hotovo.
Paní mě dovedla na půdu, kde byl v lepence zabalen nábytek. Trvalo mi skoro celé odpoledne, než jsem ho snesl dolů.
Pak vše vybalit.
Byly to masivní stoly, zdobené řezbou. Zajímavostí bylo, že měly dvojitou desku. Pokud se vrchní deska sundala, objevila se podobná, ale s otvory pro hlavy otroků. Židle byly též masivní a nádherně vyřezávané. Měly pohodlné područky a vysoká opěradla. Trůny pro bohyně.
Největší a nejtěžší trůn byl uprostřed délky stolu, zády k levé zdi. Patřil Paní Gitě. Seděla tak jako císařovna uprostřed svých vazalek a vazalů. Večer jsem byl strašně unavený a usnul jsem hlavou v misce s jídlem.
Paní mě probudila bičíkem. Nechala mě, abych se umyl a zahnala mě do klece.
Při mytí jsem si všiml, že neustálé cvičení bradavek už nese své ovoce. Měl jsem je už jednou takové než dřív.
V kleci jsem se málem zapomněl zapnout na řetízky. Naštěstí mi to Paní připomněla. I když s dodatkem, že to bylo naposled.
Další den jsem byl vyvlečen z klece brzo ráno. Rychlá hygiena, ještě rychlejší snídaně a pak čekání.
Klečel jsem na zemi, lokty opřený o zem a Paní se mnou procvičovala domácí pravidla. Za dobrou odpověď jsem směl Paní políbit obě nohy. Za špatnou jsem dostal tři rány karabáčem na záda.
Bylo kolem deváté, když se ozvalo troubení auta. Paní mi rozkázala, abych šel do sálu a otevřel okno.
Stál jsem u otevřeného okna a sledoval jak na nádvoří couvá nákladní auto.
Řidič zajel až k oknu. Vyskočil z kabiny, otevřel boční vrata v korbě a začal malým hydraulickým ramenem vykládat krabice a bedny.
Strkal je oknem až dovnitř a já je paleťákem přesouval ke stěnám, aby bylo místo pro další.
Když bylo auto prázdné, nebylo v sále k hnutí.
Paní s řidičem vyřizovala papíry a já přemýšlel, co by mohlo v kabicích být.
Auto odjelo a Paní přišla do sálu. Pověsila si bičík na zápěstí levé ruky a začala třídit co kam odvézt, nebo odnést.
Některé krabice do vedlejšího sálu, něco k Paní do ložnice, dvě malé krabice k mé kleci, až zbyla asi jen pětina zásilky. Paní mě při stěhování řádně proháněla a popoháněla bičíkem.
Začalo vybalování, sestavování, šroubování a opět popohánění bičíkem.
Byl tam masivní ondřejský kříž ze silných fošen, stejně vyřezávaný a lakovaný jako stůl a židle. Dále dlouhá truhlová lavice, něco jako veliký dřevěný buben, dvě velké desky na zeď s variabilním systémem háčků.
V bedýnkách byly svícny, lucerny, příbory a porcelán.
Jedna bedna byla plná okovů a pout.
V jedné byly nástroje, které budou později pověšeny na desky na stěnách.
Jedna bedna obsahovala konstrukci, kterou Paní označila jako vyčkávací klec.
Byla to úzká a vysoká klec, do které se sotva vešel stojící člověk. Paní si ji přála postavit do rohu vedle vstupu do podzemí.
"Vidíš, tady vevnitř bude zavřený otrok a bude sledovat vynesení rozsudku o jeho trestu, nebo svého předchůdce při výkonu trestu. To bys neřekl, jak to pomáhá!"
Při té představě mi přejel mráz po zádech.
Ještě chvíli jsme vybalovali až si Paní všimla, že je za oknem tma. Podívala se na hodinky.
"Jů, ono už je zítra! Tak šup, šup, honem do pelíšku."
Zastavila se v kroku. "Teda já do pelíšku a ty do klece."
Koupelnou jsme doslova proběhli, ale trénink bradavek jsem udělat musel. Dvojitý, protože oběd nebyl.
Bez večeře jsem zalezl do klece, připl se a usnul. Byl jsem tak unavený, že mi ani kručení v žaludku nevadilo.

148

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./13.

Prospal jsem celý další den.
Když jsem se druhý den po cejchování trochu zmátořil, nahlásil jsem se Paní Gitě. Tentokrát mě nehnala do práce. Zkontrolovala mi citlivost bradavek, otok šourku a sama mi připravila snídani.
Na hrudníku a na podbřišku jsem měl nalepené hojivé pláty na spáleniny.
Paní mi dala flanelovou košili a nové letecké montérky na kšandách. Po snídani jsem umyl nádobí. Při mytí jsem si uvědomil co všechno mě bolí. Ve chvíli kdy mě tohle prolétlo hlavou, jsem se podíval na Paní Gitu.
Seděla u stolu, v ruce kávu a evidentně nad něčím hloubala. Její pohled směřoval do Bohu Libých Bájných Alejí a druhou rukou si poťukávala do stolu.
Uvědomil jsem si, že takhle dáma je má osudová. I když je jistota že to bude bolet a riziko, že to jednou nepřežiju. Když seděla nad kávou, vypadala jako anděl.
Když ale stála s rukama založenýma na prsou, měl by i sám ďábel stát v pozoru a učit se. Měla tolik nápadů a tolik použití pro zdánlivě nevinné věci...
Když jsem byl hotový, klekl jsem si k jejím nohám.
Duchem nepřítomná mi položila ruku na rameno.
Pak jako by se probudila. Vysrkla zbytek kafe, zajela mi rukou pod košili, chytla mě za bradavku a táhla mě jak tele na porážku.
Kňučel jsem bolestí, ale to asi nevnímala.
Opět ve velké místnosti.
"Hafí, musíme změnit plány."
Pobíhala po místnosti jako v horečce.
"Velký stůl posuneme k levé zdi. Kruhy tam dávat nebudeme. Kříž bude uprostřed pravé zdi. Na zdi budou navěšené hračky a pod oknem a mimo kříž budou na zemi věci jako lavice, buben a tak dále. Ze sklepů dole uděláme kobky pro otroky... teda uděláš kobky pro otroky. Já se tak těším!"
"Paní Gito, už víte kam vede to zadní schodiště?"
"No vidíš! Nevím!" Popleskala mě rozjařeně po tvářích a rychle odešla. Vrátila se s baterkami a v montérkách.
Sešli jsme dolů.
Tentokrát jsem měl čas si vše lépe prohlédnout. Na sklípcích nebylo nutno nic měnit. Jen vše očistit, vybílit a na chodbu dát světlo.
Došli jsme k zadnímu schodišti.
Začali jsme sestupovat dolů. Asi o pět metrů níž schody skončily u portálu dveří. Od něho vedla asi deset metrů dlouhá chodba, která končila výdřevou a skalní stěnou. Jen polorozpadlé nářadí svědčilo o nedokončeném díle.
Otočili jsme se a šli po schodech nahoru. Minuli jsme chodbu s kobkami a stoupali dál. Nakonec jsme se ocitli v malé místnůstce, ze které vedly dřevěné dveře. Otevřel jsem je a vyšel jsem do velké jídelny. Tady jsem byl první den.
Paní vyšla za mnou.
"Jůůů! To teda koukám! Pradědeček byl úžasný... blázen!" Začala se zase divně usmívat.
Vrátili jsme se do velké místnosti. Paní mi řekla, co všechno musím udělat.
Pak jí zasvítily oči.
Natlačila mě na pravou zeď. Nastavila si mě, jako bych byl přivázán ke kříži a začala mi dráždit bradavky.
"No jen si to představ! Ty budeš tady na kříži a já tě budu týrat. Támhle všude budou dámy, které budou sledovat můj výkon a když hezky zařveš, nebo zaječíš budou tleskat..."
Brutálně mi bradavky zmáčkla a procedila teatrálně mezi vyceněnými zuby: "Těšíš se, otroku? Bude to moc fajn!"
Mezi sykáním a úpěním se mi podařilo říct, že se velmi těším.
"No proto!" Řekla vlídně a několikrát mi trhla bradavkami nahoru a dolů, čímž mě poslala do kolen.
Stála nade mnou a zklamaně pronesla: "Škoda, že tu ještě ten kříž není..."
Odvedla mě do herny.
"Pojď, svlékni se a lehni si." Pleskla dlaní na bednu, kterou posunula pod naviják.
Lehl jsem si na břicho, ale otočila mě na záda. Připnula mi na nohy pouty dlouhou rozporku a vytáhla mě nahoru. Spoutala mi ruce za zády a já visel hlavou těsně nad zemí.
Celá se svlékla. Dala mi před hlavu stoličku. Na stoličku položila bosou nohu a palec mi vrazila do pusy. Těsně předtím jsem v její ruce zahlédl tenkou rákosku.
"Pěkně cumlej, hafí. Jestli mě kousneš, bude to moc zlé. Nechci tě bít na místa, kde máš šrámy, tak zkusíme kde je nemáš."
A švihla mě mezi nohy. Kůže na mé stydké kosti zaprotestovala a já sebou cukl. Pak přišla rána na vnitřní stranu levého stehna, pak pravého, pak lýtka a nakonec chodidla.
Naštěstí mi chodidla šetřila. Ale zbytek ne. Výsledkem mého cukání bylo, že jsem se rozhoupal. Po každém zhoupnutí jsem zase skončil s palcem v puse.
"Eééé...um. Huááá...um. Jáúúúum. Pro...um...síííum néééum."
Čím víc jsem ječel, tím bolestivější místra trefovala.
Já si najednou uvědomil, že nemám klícku. Krev se mi hrnula do hlavy a díky hlubokým nádechům a křiku jsem málem omdlel.
Když Paní ukončila týrání mého těla, spustila mě dolů. Odvázala mě a pomohla mi na třesoucí se nohy. Točila se mi hlava.
"Jééé, tobě se klepou nohy jak kurvě po třetí šichtě!" Smála se mi. Pak došla ke skříni a nakonec vytáhla podprsenku, kalhotky a kabelku. Oblékla mi kalhotky i podprsenku, kterou vycpala dvěma hadry, na ruku mi pověsila kabelku. Byl jsem rudý až za ušima.
"No né, ona se nám červená! To se mi líbí! Cudná kurvička! Projdi se trochu." Šel jsem trochu ze široka.
"Nohy k sobě, kurvičko! Nebo si u tebe někdo zapomněl ptáka?"
Dal jsem nohy k sobě a šoural se po místnosti. Jak se mi stehna třela o sebe, dost to bolelo, takže jsem postojem i chůzí připomínal šimpanze.
"Ale no tááák! Chodíš jako sedlák křížený s opicí. Pěkně hýbat boky! Jako bys měla v zadku bondón!"
Pochechtávala se a popoháněla mě bičíkem. Mé pohyby ji rozesmívaly čím dál víc, až začala křičet: "Dóóst, dóst, ty bys mě zabila!"
Sundala mi podprsenku, vzala mě za bradavku (Úúúú, proč zase???) a táhla ven z herny.
"Dnes jsme to nějak přetáhli, hafí. Je skoro čas na večeři."
Dotáhla mě do kuchyně a posadila ke stolu (Co to?).
Na stůl vyndala studené pečené kuře a chléb.
"No nekoukej a nenech se pobízet. Mám pocit, žes mi nějak zhubl. Nebo zhubla?
Jedl jsem s velkou chutí. Jedl a přemýšlel. Ne, jsem kluk jako buk. Teda spíš jak vrbový prut. Být za holku se mi nelíbí. Nechci to. Ale co mi Paní udělá když to odmítnu...
"Co ce v tom nimráš jak slečinka?"
Přerušila Paní mé myšlenky.
Rychle jsem dojedl zbytek masa a uklidil po večeři.
Paní vytáhla několik papírů. Jedním z nich byl geometrický plán tvrze. Tam jsme zakreslili zjištěné novinky. Pak mě Paní instruovala co nahodit, co obílit a zvláštností byly dvě cely kompletně růžové, včetně oblečení jejich obyvatel.
Pak mě Paní odtáhla k mycímu automatu a musel jsem se přikurtovat a zadat program číslo 50.
Asi jsem vypadal překvapeně, když mi po vyčištění střev stroj začal jemně sprchovat hrudník a ke kolíku v análu se vysunul další, který se mi opřel o rozbitou kůži v rozkroku.
"Zase čumíš jak datel. Pustil sis holčičí program včetně vaginálního výplachu!"
A zlomila se smíchy v pase.
Zase jsem byl studem rudý jak rak.
S pošklebováním a pochichtáváním mě odvedla do klece a oznámila mi, že zítra jede ráno na nákupy a vyzvedne si mě později.
Pak zhasla a při odchodu si prozpěvovala: "Ty si moje racajdička, racajdá..." A dlouho se smála.
Porovnal jsem si řetízky a myšlenkou: "Tak to ani náhodou!" jsem usnul.

149

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./12.

"Vstávat, vstávat lenochu!"
Paní mě vyhnala z klece. Podle hodin byly čtyři ráno.
"Dnes mám službu, takže se vrátím až zítra. Otlučeš dvakrát takovou plochu, co včera. Nezapomeň na trénink a večer do 20:00 být v kleci. V lednici máš chlazené hotovky, jen si je ohřeješ. O večerní hygieně zadáš program 112."
Proletěl jsem koupelnou a udělal Paní snídani.
Než odjela, ještě mi ohmatala šourek. Byl trochu oteklý, ale s tím asi Paní Gita počítala, protože mi večer dala klícku s větším kroužkem.
Ještě mi připomněla mé povinnosti a odjela.
Den proběhl celkem v klidu, jen jsem se pořád po očku ohlížel, jestli někde Paní nestojí.
Omítky jsem otloukl ještě víc, než mi Paní přikázala a program 112 byla obyčejná dvojitá sprcha. Po ní jsem zalezl do klece jak jezevec a usnul.
Ráno mě vzbudila Paní vcelku vlídně. Pochválila mou práci, zkontrolovala bradavky a oteklý šourek, nechala mě vyčůrat, vrátila mě do klece a šla spát. Já si také ještě chvíli zdříml a po probuzení jsem čas trávil přemýšlením nad svěřenou prací.
Když se mi bude dařit, tak za 3 - 4 dny budu mít otlučeno. Pak ještě okartáčovat a můžu nahazovat. Starosti mi dělal kout vedle dveří. V omítce byla prasklina ve tvaru nízkých dveří.
Když si pro mě Paní Gita přišla, už mi kručelo v břiše. Bylo po poledni.
"Tak jak se ti lenošilo, hafí? Nemáš už z ležení modřiny?"
Vytáhla mě z klece a prohlížela si jelita po včerejším nářezu.
"No jo, úplně přeleželý. S tím budeme muset po obědě něco udělat!"
Po obědě a tréninku jsem Paní řekl o mém nálezu.
"Vážně? To mě zajímá. Moc zajímá! Jdeme se tam podívat."
Když jsme stáli u oné zdi, vrtěla Paní hlavou. "Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?"
"Byla tady hromada harampádí, Paní Gito." Odvětil jsem.
"Zkus to trochu osekat. Ale opatrně."
Začal jsem s přesahem obíjet omítku. Ukázala se klenba a zazdívka.
"Opatrně udělej malý otvor. Podíváme se tam." Na Paní byla znát nervozita.
Vysekal jsem asi šest cihel a Paní nakoukla dovnitř. Když vytáhla z otvoru hlavu, byla najednou nedočkavá.
Začala mě pobízet k rychlejší práci. Podařilo se mi vybourat celý dveřní otvor i s částí podlahy, ve které byly zazděné tř schody.
Paní zatím přinesla ještě dvě baterky.
Šel jsem první dolů a cestou obíral spoustu pavučin. Schody se stáčely doleva dolů. Pomalu jsem sestupoval, až se přede mnou otevřel větší prostor. Byla to chodba s řadou dveří na každou stranu. Opatrně jsem našlapoval a pomalu šel chodbou. Otevřel jsem první dveře po pravé straně. Přede mnou se otevřela malá komůrka Asi metr a půl široká, dva a půl dlouhá. Byla prázdná.
Naproti to bylo stejné. Postupně jsme nahlédli do všech kójí. Bylo jich dvacet. Uvědomil jsem si, že chodba musí některým směrem vycházet mimo obrys budovy. V čelní stěně chodby byly dveře. Za nimi bylo další točité schodiště dolů, i nahoru. Paní se mi přimáčkla na záda a já ucítil jak jí buší srdce.
"Jdeme zpátky. Musíme se lépe připravit!" Šeptla mi Paní do ucha. Otočili jsme se a já šel opět první.
Když jsme došli ke schodům, všiml jsem si, že těsně vedle nich leží něco na zemi. Shýbl jsem se a zkusil předmět zvednout.
Na to, jak to bylo malé, bylo to sakra těžké. Byl to kvádr asi o velikosti krabice na boty. Ale vážil snad čtyřicet kilo.
Paní mě předběhla a vyšla po schodech nahoru první. Já za ní vysupěl s předmětem v rukách.
"Co to táhneš za krám?" Obořila se na mě Paní.
"Nevím, Paní Gito. Ale je to strašně těžké." Položil jsem věc na zem. Byla to plechová krabice s už nečitelným nápisem na víku. Visací zámek byl zrezlý a tak mi nedalo moc práce, dostat ho pryč. Velice opatrně jsem odklopil víko. Pak mě něco srazilo k zemi. Byla to Paní Gita, která omdlela a svalila se na mě.
Šetrně jsem se vyprostil zpod jejího těla, zvedl ji a naložil na kolečko. Na něm jsem ji dovezl do ložnice a položil na postel. Po troše namáčení studenou vodou a pár políčcích přišla k sobě.
Podívala se mi do očí. "Tys to taky viděl?"
"Ano, Paní Gito. Viděl. Pokud dovolíte, dojdu pro tu krabici."
"Ano, běž. Já se musím dát dohromady. Je mi nějak slabo."
Za chvíli už trůnila krabice na židli u postele v ložnici. Když Paní vyrovnala obsah na postel, ukázalo se, že v ní bylo čtyřicet čtyři plochých žlutých cihliček o velikosti větší čokolády. Na každé byl dvouhlavý carský orel.
Paní se na mě podívala. "Stal se z tebe nejbohatší otrok široko daleko."
"Ne, Paní. Jen otrok nejbohatší Paní." Řekl jsem a klekl si před ní.
"Jsem v k službám, nejbohatší Paní Gito."
"Ty mi odporuješ! Potřebuješ lekci!" Řekla Paní se smíchem. "Tak dobrá. Půl na půl. A můžeme vždy kousek prodat a tím nenápadně financovat opravu našeho ráje."
Plácli jsme si.
Pak Paní vstala a přikázala mi, ať jdu po čtyřech za ní. Dovedla mě do herny.
Tam se na mě chvíli dívala. Pak mi přikázala, abych otevřel skříň u stěny.
"Mám dnes chuť na potrestání nějakého milionáře." Řekla a ukázala na podivný předmět. Vypadal jako stojan na vrtačku, ale vyšší. Dva metry vysoká trubka, přivařená k železné desce. Na ní byla sada různě velkých objímek a pout. Několik centimetrů před ní byla přivařená kratší trubka, na které byl nahoře připevněn trojúhelníkový příčník s hranou nahoře. Na konci příčníku na straně u velké trubky byl připevněn velký kolík, na druhé dvě ocelové lišty spojené šrouby. Od kratší trubky vedla hadice k jakémusi pedálu.
Paní mě přikázala, abych si stoupl nad krátkou trubku, zády k dlouhé. Nejdřív mi k trubce připevnila krk širokým ocelovým obojkem, místo mého koženého. Pak mi do objímek mírně za zády připevnila ruce a pak nohy. Sundala mi klícku a namazala zadek lubrikantem. Nemohl jsem moc hýbat hlavou, ale viděl jsem, jak šlape na pedál. Po několika šlápnutích se mi opřel kolík o svěrač a zajel dovnitř. Když tam byl celý, opřela se mi o stydkou kost ostrá hrana příčníku a mírně mě přizvedla. Pak mi Paní sevřela přirození mezi dvě železa a byl jsem jak sama řekla "Perfektně připraven".
Něco dělala za mými zády a já nevěděl co. Neco tam syčelo.
Pak přišla přede mě.
"Otroku. Jelikož jsi dnes prokázal velkou loajalitu, odměním tě slavnostně svým podpisem, kterým budeš navždy hlásat, že patříš jen mně. Teď si trochu pohraju a pak... Hmmmmm!"
Tohle začalo být vážné. Tímhle tónem se mnou Paní ještě nemluvila.
"Ty se mnou nemluvíš, otroku?"
Vyštěkla.
"No, když nemluvíš, tak nemluvíš!"
Odněkud vytáhla roubík a vrazila mi ho do pusy. Zapnula mi ho za hlavou a já od té doby mohl jen význnamně mlčet a důrazně valit bulvy.
Vytáhla karabáč a začala mi opracovávat zadek a záda. Musela v tom mít velikou praxi, protože ani jednou netrefila konstrukci. Po chvíli už mě záda pálila a zadek také.
Mé důrazné "MMMMMMMMM" na ni neudělalo žádný dojem.
Nemohl jsem se ani hnout. Pak přišla se zvláštní úzkou plácačkou a ... Švihla mě jí přes přirození. Mé "MMMMMMM!" už nemohlo být důraznější. Ta bolest byla příšerná. Navíc jsem měl celý vercajk otlačený od klícky.
Pak se napřáhla znova a udeřila mě přes obě bradavky najednou. A začala: vercajk, břicho, bradavky... a pořád dokola. Myslel jsem že zešílím. Pak vzala bičík na psa a začala mě bít do boků od podpaží až na stehna. Tělo jsem měl v jednom ohni.
"Tak, rozcvička by byla za námi, otroku. Teď sladká odměna. Samozřejmě pro mě!" Sáhla za mě a vytáhla rozžhavené cejchovací železo ve tvaru písmene G s korunkou nahoře.
"Od teď už mě máš s sebou napořád!" Řekla a přiložila mi železo na podbřišek nad přirození. Moje tělo se pod přívalem bolesti napjalo a pak už nic nevím.
Světlo. Žluté světlo žárovky.
Odkud to jde? Teď ho něco zastínilo. Hlava s dlouhými černými vlasy. Sklání se ke mně.
"Odpočívej, hafí. Bylo toho moc a teď si musíš odpočinout. Kdybys potřeboval jídlo, řekni si."
To byl hlas Paní Gity. Mé Paní Gity.
Něco mi došlo.
"Cejch?" Zeptal jsem se.
"Dva." Odpověděla mi Paní.
"Na podbřišku a na levém prsu."
Pokusil jsem se zvednout hlavu.
"Ne. Teď bys je neviděl. Ošetřila jsem ti spáleniny, aby se ti nezanítily.
"Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zamumlal jsem a opět usnul.

150

(171 odpovědí, posláno do Povídky)

Násobky štěstí I./11.

Když jsem domyl nádobí po obědě, poručila mi Paní, abych zůstal stát.
Přistoupila ke mně a vzala do rukou mé bradavky. Natáhla je a začala mnout.
"Takhle si je budeš masírovat a budeš střídat úchop svislý a vodorovný."
Pak mi je vytáhla a začala jimi kroužit.
"Tohle je druhý cvik. Opět budeš střídat úchopy a směry kroužení. Vždy poslední půlminutu budeš masírovat tak tvrdě, jak to dokážeš."
Vytáhla ze skříňky kuchyňské minutky a nastavila pět minut. Začal jsem si bradavky masírovat sám. Po pěti minutách už docela dost bolely.
Když cinkl budíček na minutkách, ulevilo se mi.
Paní si mě odvedla do místnosti, kterou jsem včera oměřoval.
Byla to velká místnost. Sedm metrů dlouhá, pět široká. Uprostřed kratší strany byl vstup naproti němuž bylo vellé okno.
Celá místnost byla zaklenutá jedinou klenbou. Kdysi byla omítnuta a nabílena, ale část omítky už opelichala.
Paní mi začala vysvětlovat, jak si místnost představuje.
Uprostřed měl být skoro o celé délce veliký stůl s deseti až dvanácti židlemi. Židle měly být tak daleko od sebe, aby se vedle každé vešel klečící otrok. Po celé délce jedné stěny mělo být ve zdi zazděno dvanáct kruhů na upoutání otroků, pokud nebudou potřeba.
U krátké stěny vedle dveří, na opačné straně, než budou kruhy, bude větší skříňka s přípravným pultem. Nad ní budou na zdi připevněny police na stolní nádobí.
Naproti, u okna má být svatojiřský kříž, aby všichni sedící mohli pohodlně sledovat probíhající výkon ze svých židlí. Dlouhá stěna naproti "stájní" zdi bude ověšena všelikým "nářadím" vhodným k výchově otroků. Na zemi u ní pak mají být trestný špalek, koza, lavice a buben.
"Ale nejdřív oklepeš všechnu starou omítku a celý sál znova nahodíš. Dnes začneš oklepávat."
Ukázala na bedýnku s nářadím v koutě a že prý se nemám zdržovat.
Pak odešla.
Začal jsem otloukat omítku. Někde to šlo samo, někde ne. Když si pro mě Paní přišla, měl jsem skoro hotovou stěnu s oknem.
"No, vidíš jak ti to jde. Dnes toho už nech."
Byl čas na večeři.
Po večeři jsem opět trénoval bradavky. Už dost bolely a musel jsem se hodně přemáhat.
Paní mi je po tréninku osahala a omačkala a zálibně si mlaskla.
Byl jsem odveden do koupelny. Musel jsem se připoutat na "mycí linku" a zadat číslo programu 666.
To číslo se mi vůbec nelíbilo. Když jsem stiskl tlačítka, nezačala žádná pěna, ani sprcha, ale něco opravdu pekelného.
Nejdřív do mě zajel klystýrový nástavec. Byl jsem vyčištěn stejně důkladně jako minule. Potom vyjel z mého zadku ven a místo něho mi tam vjelo něco s mnoha hrboly a začalo to silně vibrovat. Bylo to nepříjemné a styděl jsem se před Paní, která na mě koukala s rukama založenýma na prsou a potutelným úsměvem.
Už už jsem myslel, že to tak hrozné nebude, když má varlata zasáhl proud vody ostrý jako šíp.
Zařval jsem bolestí a hrůzou. Pásy mě spolehlivě držely, že jsem se nemohl ani pohnout. Za pár vteřin přiletěl druhý šíp z jiné strany. A začaly se střídat v různých rytmech. Ječel jsem jak smyslů zbavený.
Každý zásah mi poslal vlnu bolesti až do ledvin.
Paní si sedla na židli a se zaujetím pozorovala mé utrpení. Když ta hrůza přestala, byl jsem naprosto vyřízený. Pak teprv mě stroj namydlil a umyl. Nebyl jsem schopen se ani odpoutat.
"No ne, tobě se to tak líbilo, že bys chtěl přídavek?"
Zděšeně jsem se na ni podíval a jen zavrtěl hlavou. Byl jsem vykřičený a neměl sílu mluvit.
"Ty toho naděláš! Vždyť to bylo jen 666 vteřin..."
Paní mě odpoutala a pomohla mi vstát. Utřela mě vyměnila mi klícku za jinou a odvedla ke kleci.
Poděkoval jsem jí za krásný den a usnul v kleci jako špalek.