Netrvalo dlouho a Adriana řekla, že o víkendu se bude vylepšovat jejich ložnice. Posla ho s kamarády na víkend pryč. Vylepšení provede firma a na něj bude čekat už hotové překvapení. A čekalo. Když se vrátil domů, Adriana chtěla, aby zavřel oči. Pak ho vzala za ruku, přivedla do ložnice a tiše řekla, „Prosím dej tomu šanci.“
Otevřel oči a … „A kurva!“ Bylo jasné, že jejich dominantně-submisivní vztah právě zařadil pátý převodový stupeň. Vedle jejich postele stále klec!
Byl to nádherný kousek a bylo jasné, že je určena k dlouhodobému pobytu. Dva metry na délku a osmdesát centimetrů na výšku dávaly prostor pro vyspání i rozumný pohyb uvnitř. Podlaha byla z měkké gumy, na které spí třeba děti ve školce. Adriana už dokonce dala dovnitř polštář a deku, aby vnitřek vypadal útulněji.
Z užší strany byla dvířka. Kdo chtěl dovnitř nebo ven, musel chtě nechtě na všechny čtyři. Že dvířka byla zamykatelná na visací zámek snad ani netřeba dodávat. Nad dvířky byly dva pláty kovu s vytvarovanými otvory pro hlavu a ruce. Jako ve středověké mučírně. Odsouzený, tedy vlastně subík, si musí kleknout před klec a strčit hlavu a ruce na dolní plát. Po spuštění a uzamčení horního plátu je subík znehybněn a jeho tělo je zcela dispozici komukoliv venku. Jako polohový trest je možné stejné uzamčení s tělem subíka uvnitř klece. To vše bylo napsáno v doprovodném letáčku, ze kterého Adriana stále nadšeněji předčítala. On nevěděl, jestli má její nadšení sdílet, nebo být zděšen. Zatím spíš vyhrávalo to zděšení.
„A koukni, co mi k tomu dali zadarmo. Jako prémii za to, že jsem objednala tu gumovou podlahu.“ Adriana mu nadšeně ukazovala asi metr dlouhý kožený bičík s pletenou rukojetí.
„No ale to se nás snad netýká, ne? Výprask přece už nevedeme,“ řekl docela rázně.
„Hm, nevedeme,“ přisvědčila Adriana trochu smutně, „ale tak třeba někdy si můžeme pohrát, ne? Jen tak, když už máme takovou hezkou hračku,“ otočila se zálibně ke kleci. „Koukni, jak tě tam můžu krásně připoutat.“
Měla pravdu, klec byla vážně promyšlená. Celá horní část byla dřevěná deska, zpod které se daly skrze vertikální mříže protáhnout úvazy pro ruce, nohy a pás. Dva metry desky dovolovaly znehybnit jakoukoliv postavu.
„Tak co, líbí se ti?“ poskakovala Adriana jak malá holčička u Vánočního stromku. Neměl srdce jí to nadšení kazit.
„Rozhodně je to nádherná věc, vybrala jsi luxusní zařízení. Sice nevím, jak se nám s ním povede, ale vzhledově i funkčně je to dokonalost sama.“
„Tak si vlez dovnitř, zkus to,“ pobízela ho. Nepřiznala mu, že než přijel, tak si pobyt za mřížemi sama zkusila, a vzrušilo jí to tak, že se musela sama udělat. Jestli to na něj bude působit stejně, tak ho v tom pásu cudnosti docela litovala.
Po malém otálení se spustil na kolena, vlezl do klece a poprvé se podíval na jejich ložnici skrze mříže. V tu chvíli ještě netušil, že po dlouhou dobu to bude nejčastější pohled, jak jejich ložnici uvidí. Zkusil se posadit, zkusil podlahu, dokonce si i na chvíli lehl pod peřinu.
„Adriano, neuvěřitelný. Tohle jsem teda za dvacet tisíc nečekal, ale musím uznat, že se vyplatila každá koruna. Fakt dobrý. Tak jo, máme novou hračku.“
Šťastná Adriana se rozesmála. „Fajn. Pojď ven, chci zkusit ta pouta.“ Když se vyhrabal ven, tak ještě dodala. „A svlíkni se, ať je to stylový.“
Poslušně se svlékl a klekl před klec. Adriana trochu zápolila s pláty, nešly jí oddělit od sebe. Když ale přišla na to, že musí pohybovat s oběma konci současně, bylo jeho uvěznění dílem okamžiku.
„Tak co, jaké to je?“ ptala se. On klečel před klecí, kolena pod sebou, a hýbat se moc nemohl.
„Zajímavý. Pojď si to zkusit sama a uvidíš.“
„Ne ne, díky,“ smála se, „to je jen pro vyvolené.“ Pak ještě dodala, „Zvedni trochu zadek, chci zkusit ten bičík.“
„Tak počkat, o mlácení nebyla řeč.“
„Nechci tě mlátit, chci jen zkusit, jak to švihá. Budu něžná.“
Váhavě tedy odsunul kolena víc dozadu, od klece, čímž se mu zvednul zadek. Adriana trochu švihla bičem, spíše jen tak pohodila, ale netrefila se, rána zadek úplně minula. Druhou ránu zkusila vést více ze strany, ale pružná část bičíku poslechla gravitaci a výsledek opět nebyl uspokojivý. Třetí rána, vedená přímo ze shora, dopadla na spodní část zad.
„Jau, dávej pozor! Nejsme na lodi Bounty.“
„Když tohle je na houby, tahle poloha se pro bič vůbec nehodí. Pojď ven, zkusíme ještě to připoutání na horní desce.“
Chtělo to docela dost manipulování, nastavování a dotahování, celá ta operace si vyžádala půl hodiny. Pak byl konečně zcela znehybněn vleže na břiše. Adriana znovu vzala bičík do ruky, dala ruku nad zadek a mírně švihla. Spletené pramínky kůže krásně dopadly na obě půlky. Švihla málo, takže rána byla bez reakce, ale Adrianu zašimralo v podbřišku. „Tohle půjde,“ řekla si víc pro sebe než pro něj.
Zkusila ještě tři něžné rány, aby si vyzkoušela vedení biče, a pak oznámila: „Zkusím jednu s nápřahem, tak se nelekni.“ Než stačil zaprotestovat, švihla.
„Aúúú… hergot taky jsi mi mohla dát aspoň sekundu na přípravu.“
„Nešil, takhle to máš lepší, bez stresu. Heleď mě se to líbí. Tímto zařazuju bičík do našeho repertoáru.“
„Ale na ničem takovém jsme se předtím nedomluvili!“ protestoval.
„Tak se na tom domluvíme teď. Aspoň to bude trochu zajímavější. Hele, slibuju, že ho použiju jen v případě, že budeš zlobit. A vždycky dostaneš předem jedno varování.“
„No dobrá,“ ustoupil, „ale chci stopku. Permanentní. Když to přeženeš, tak končíme se vším.“
Tahle podmínka se Adrianě nelíbila ani trochu, ale jen tak odmítnout ji nemohla. Co by si tak honem vymyslela na její eliminaci… Už to má!
„Víš co? Klasickou stopku ne, ale všechno, co děláme, omezíme jistým okamžikem. A ještě na tom vyděláš. Víš, jak se říká, že za každým úspěšným mužem stojí žena? No tak ty toho budeš zářným příkladem. V práci ti to jde, dokonce už máš za sebou první povýšení, navážeme to na práci. Až budeš mít na výplatní pásce dvakrát tolik, co tento měsíc, tak všechno ukončíme, a řekneme si, co se nám líbilo, nelíbilo, a co budeme dělat dál. Souhlasíš?“
Přemýšlel. Nebylo to úplně nereálné. Po škole nedostal velký plat, nicméně obecně se peněz v IT točilo hodně. Vydělávat dvojnásobek by klidně mohl i do roka.
„Tak dobrá,“ souhlasil, i když nijak nadšeně. „Tak už mě odvaž.“
„Ještě počkej, pro jistotu vyzkoušíme, co ten bičík umí, ať pak při akci nejsme překvapení. V návodu psali, že se má používat opatrně. Dám ti tři rány jako doopravdy, jo?“
Zvedla ruku a bič zasvištěl.
„Jaúúúú!“
Bič mu udělal na zadku krásné jelito.
Další rána, o něco málo větší.
„Aúúúú! Stačíííí!“
Další jelito, trochu níž a pod uhlem, ale pořád hezky přes obě půlky.
„No já nevím,“ naoko pochybovala Adriana, „myslíš, že tě to udrží poslušného?“ A hned mu lískla další ránu.
„Aúúúú! Jo, budu poslouchat, budu!“ volal.
„No dobrá. Tak ještě dvě, a končíme.“ Dala mu ještě dvě dobře mířené rány, obě mu na zadku zanechaly krásné šlicy. Odvazovala ho skoro neochotně a se smutkem v očích. Bičík byla krásná hračka, ale věděla, že na její použití si bude muset počkat.
„A teď mě pojď opíchat, jsem vlhká tak, že mi to teče po stehnech.“
Když po milování ležel vedle ní a zrak mu padl na jejich novou klec, pomyslel si, že se to jejich erotické dovádění řítí někam, kde už to nemá pod kontrolou. Začalo mu být úzko. A to ještě, chudák, netušil dvě věci. Netušil, že Adriana si svou vůdčí úlohu užívala čím dál tím víc a pomalu, ale jistě přestávala hrát fér. A netušil, že pět zkušebních ran bičíkem záměrně vedla pouze poloviční silou.