Svobodné rozhodnutí - část 2. (Stránka 1 z 3)

Léto se chýlilo ke svému konci a oni trávili poslední srpnový víkend na chatě jejích rodičů. On zrovna seděl v křesle před chatou, v ruce skleničku whisky, pozoroval západ slunce a v duchu bilancoval dva měsíce, co byl ve vedení. Jaké byly, ty dva měsíce? Nebyly úplně špatné. Sexu měl do sytosti, bohatě si vynahradil všechno, o co přišel. A také strávili skvělou lenošivou dovolenou u moře, kterou vybral. Kdyby to bylo na Adrianě, byla by jejich dovolená mnohem akčnější. On ale preferoval koupání v moři, lenošení na písečné pláži a noční dovádění po barech a diskotékách.
Nebyl tak despotický, jako byla Adriana během svého půl roku. Nikdy na ni nevztáhl ruku a povrchnímu pozorovateli by se mohlo zdát, že jsou přirozený rovnocenný pár. On už totiž poznal, že některé Adrianiny nápady jim byly ku prospěchu, i když se neshodovaly s jeho názorem. Vždyť to koneckonců byla ona, která, přestože už v submisivní roli, přišla s nápadem pronajmout si větší byt. Na začátku července totiž odpromovala a našla si místo ve velké mezinárodní firmě. Rázem měli o mnohem víc peněz a mohli si ledasco dovolit. Jako třeba pronájem 3+1 v sedmém patře sice paneláku, ale na hezkém, udržovaném sídlišti.
Dopil a ruku s prázdnou skleničkou natáhl k nahé Adrianě, klečící vedle něj. Ta mu pokorně dolila a opět si klekla na své místo. Večerní obsluhování a masáže bylo příjemné, leč už trochu obehrané zpestření jejich dnů. Musel uznat, že zatímco za dob Adrianiny vlády kolem nich sexuální energie jen sršela, za pouhé dva měsíce jeho vlády sklouzli téměř ke stereotypu. Ráno oba odešli do práce, večer se potkali, večeře, sex, spát, a druhý den to samé nanovo. Jen díky tomu, že bylo léto, a oni mohli každý víkend vypadnout z města, zažili i něco jiného. Třeba jako když zkoušeli sex v loďce uprostřed Máchova jezera a nakonec skončili oba ve vodě, včetně šatů. Na břeh vylezli nazí jak palce, zachránit se jim podařilo jen jedno tričko. Užili si tenkrát dost trapných, a vlastně i vzrušujících chvilek, kterým se večer u vína nakonec zasmáli. Jediný mráček na celé té příhodě byl, že jim k ní dopomohl osud, ne jeho rozhodnutí, plánování nebo fantazie.
Jak je možné, říkal si, že Adriana dokázala zařídit každý den tak vzrušující? Určitě to nebylo těmi výprasky. Ty sice číhaly ve vzduchu každý den, ale z duše je nenáviděl, z těch rozhodně nadržený nebyl. Ani z dámského prádla, které musel nosit. Byl si skoro jistý, že to bylo tím pásem cudnosti. Ten způsoboval jeho permanentní nadržení, touhu být stále s ní a dotýkat se jí. Když tak o tom přemýšlel, celé ty dva měsíce, co ho na sobě neměl, mu mezi nohama něco chybělo. Začal vzpomínat na pocity, které v něm zažíval. Na to, když mohl vzít do ruky jen nepoddajný plast. Jediný možný dotyk na penisu byla vatová tyčinka při hygieně. Vzpomínal, jaké to bylo, když šel po ulici a uviděl krásnou holku v minisukni, a on si při pohledu na ní uvědomil, že nemůže. V tu chvíli ho dole zalilo takové zvláštní horko. Tehdy, a vlastně i teď, ve skutečnosti.
Uvolnil si poklopec a vytáhnul ztopořený penis. Podíval se na Adrianu a lusknul prsty. Ta se přesunula, klekla si před něj, vzala jeho penis do úst a začala pomalu sát. On zavřel oči a představoval si, že právě dostává orál po delší době zamčení.
„Copak se to dneska děje?“ přerušila Adriana na chvíli sání. „Máš ho nějakýho mohutnýho. Jakoby většího než jindy.“
„To je přece nesmysl,“ odbil ji, ale v duchu ji dal za pravdu. Opravdu byl při vzpomínce na pás cudnosti nadrženější než obvykle.
Adriana dokončila svůj úkol, všechno spolykala a svým jazýčkem něžně špičku penisu očistila. Pak si položila hlavu na jeho stehno, penis stále v ústech, a čekala na plné ochabnutí. Čas od času malinko nasála, aby odstranila z penisu vytékající kapky spermatu. V takových momentech vždycky slastně zaúpěl. Po několika minutách cítil, že už je v klidu a pohladil ji po vlasech. „Hodná holka,“ pochválil ji.

„Dobře,“ připustila Adriana, „uznávám, že pokud člověk není masochista od přírody, tak ho výprasky nijak nerajcujou. A co dámské oblečení, to tě docela bralo, ne?“
„No ani bych neřekl. Ještě tak doma za zavřenými dveřmi, to bylo celkem v pohodě, ale to, co jsi mi tenkrát provedla s našima, to bylo hodně přes čáru.“
„To není pravda. Přes čáru by bylo, kdybych tě nechala jen tak. Musíš uznat, že jsem tě tehdy hodně podržela.“
Při té vzpomínce se Adriana musela chtě nechtě rozzářit. Šlo o ten den, co souhlasil s prodloužením své podřízené role do doby, než mu vymizí poslední modřiny ze zadku a on tak bude zbaven pásu cudnosti a bude moci mít sex. Vtip byl v tom, že nejprve souhlasil s prodloužením za nezměněných podmínek, a teprve pak zjistil, že mu na cestu k rodičům vybrala outfit pro Sněhurku. Zpětně ho musela politovat, ale tehdy na konci června se náramně bavila. Hrozil mu výprask prakticky za jakoukoliv normální reakci – protesty, vzepření, odmítnutí, to vše by jeho tak vytoužený sex, a tím pádem i ukončení její vlády, byl odsunut nejmíň o čtrnáct dnů, možná tři týdny. Teoreticky na neurčito, pokud by byl během té doby trestán opakovaně.
Oblékal se tehdy tak pomalu, jak jen to šlo. Normálně by ho Adriana popohnala, ale to ráno si ho vychutnávala jak archivní víno. Když byl konečně hotov, pochválila ho, jak mu to sluší, a vydali se k autu. On po schodech, ona jela výtahem. Ode dveří na parkoviště to nebylo daleko, i tak ale potkali pár neznámých lidí. Ani se po něm moc nekoukali, tím, že byla s ním, dělala dav, ale i kdyby se koukali, on by je nevnímal. Šel jak v transu a nejspíš celou dobu vymýšlel, jaké zdůvodnění dá svým rodičům.
Jeho rodná vesnice byla vzdálená hodinu od města. Ten den to jeli hodinu a půl, protože na víc než šedesát to nikdy nerozjel. Pár kilometrů před vesnicí, ještě v lese, se nad ním konečně slitovala.
„Tady zastav,“ ukázala na vyústění lesní cesty.
„Dovolíš mi se převléct?“ zeptal se s nadějí v hlase, oči mu svítily.
„Hlupáčku, copak ty máš do čeho?“ zchladila jeho nadšení. Oči mu zase pohasly.
„Lásko,“ pohladila ho po rameni, „mám tě venku, za bílého dne, oblečeného jak holčičku. Užívám si každou minutu a nevzdám se ani jediné.“
„Adriano, miláčku, jsou to moji rodiče. A ve vsi mě všichni znají,“ zkusil to ještě jednou prosebně.
„S lidma na návsi nic neudělám, pokud tě někdo uvidí, smůla. Pomůžu ti s rodičema, pokud budeš šikovnej kluk.“
„Nechápu,“ řekl zmateně. „Jak to myslíš?“
„Vystup,“ poručila, a sama už také otevírala dveře. Vylezla si na kapotu auta a vyhrnula sukni. Ukázalo se, že byla celou dobu bez kalhotek.
„Chci orgasmus, chci ho hned teď a rychle.“
Nezaváhal ani sekundu, ponořil svůj obličej do jejího klína a hned při prvním líznutí zjistil, jak moc je vlhká. Zatímco v něm by se skoro krve nedořezal, Adrianu celá ta situace nad míru vzrušovala.
Jeho kmitající jazyk dráždil, rty sály a ruce laskaly obě půlky. Nevěděl, co má Adriana za lubem, ale věděl, že když si poručila orgasmus, musí jí ho dát. Netrvalo dlouho, začala sténat, pak ještě trochu víc a nakonec se prohnula do luku. I když se jeho penis marně vzpínal proti klícce, chtěje také svůj díl, on byl šťastný. Splnil svůj úkol.
Když se Adriana vzpamatovala, řekla: „Tak jo, byl jsi šikovný, líbilo se mi to. Tak mi dej chvíli, budu na tebe hodná.“
Chvilku si myslel, že ho třeba odemkne, ale dřív, než tu představu stihl rozvinout, věděl, že se plete. Adriana otevřela kufr, vytáhla z tašky nějaké oblečení a začala se převlékat. Za pár minut ze sebe udělala pohádkového prince.
„Co to má jako znamenat,“ zeptal se, a dokonce si dovolil i trochu uculit.
„To je moje pomoc tobě s rodiči. Chci, abys návštěvu u nich strávil v tom, co máš na sobě. Je to kostým Sněhurky, mimochodem. A abys neřekl, že jsem mrcha, převlékla jsem se za prince. Vašim prostě řekneme, že hned od nich jedeme na karneval. Nejspíš se budou divit, ale vezmou to.“

Tím to ale neskončilo, džin byl vypuštěn z lahve. Pořád musel přemýšlet o „předtím“ a „teď“, až asi po týdnu jednou večer prohlásil: „Adrianko, já tu hru končím. Nemá cenu to prodlužovat, výsledek máme.“
Adriana byla zaskočená, v první chvíli si dokonce myslela, že se s ní rozchází.
„Jak to myslíš, končíš? Co končíš?“ panikařila.
„Končím ten náš pokus. Cílem bylo zjistit, jestli by nám bylo lépe fungovalo pod tvým nebo mým vedením. A výsledek známe, nemá cenu to prodlužovat.“
„A jaký je výsledek?“
„Výsledek je ten, že mi to sice jde v práci s lidma, ale doma neumím udělat tu správnou atmosféru. Byla jsi lepší. Neříkám, že se mi líbilo všechno, ale podstatné je, že mě samotnému se moje vedení nelíbí. Jsi lepší a já ti rád předám otěže vlády.“
Přistoupil ní, vzal její hlavu do dlaní, něžně jí políbil a pravil: „Budu rád, když budeš hlava rodiny.“
Ohromená Adriana nevěděla, co říct. Ne, že by nebyla potěšená, jen na něco takového nebyla připravená a nevěděla, jak se zachovat. Nakonec vstala z kleku a sedla si do křesla. On nic nenamítal, už to bral tak, že jeho pravidla přestala platit.
„Chceš se teda vrátit k tomu, co jsme měli?“ zeptala se.
„To ani náhodou!“ vykřikl. „Hele, buď rozumná. To, co jsme měli, šlo dělat půl roku, ale napořád by žít takhle nešlo. Sice jsme to nikdy neřekli nahlas, ale měli jsme vztah otroka a otrokáře. To prostě v normální společnosti nemůže fungovat. Vždyť si jen vezmi naše zaměstnání. Ty začínáš, mě zrovna poprvé povýšili, oba dřív nebo později budeme dělat přesčasy nebo o víkendech a ten druhý se bude muset postarat o běžné provozní věci, i kdyby nechtěl. Kdepak, musíme fungovat tak nějak normálně, i když sexuálnímu zpestření a objevování nových věcí se bránit nebudu,“ usmál se zeširoka.
„Tak víš co,“ navrhla Adriana, „budu o tom přemýšlet a přijdu s něčím, co by mohlo vyhovovat nám oběma.“
„Přesně to jsem si myslel, miláčku,“ usmál se na ní a políbil jí. Vzdal se vlády po necelých dvou měsících, a aniž by to tušil, měl v blízké budoucnosti zažít něco, co by ho nenapadlo ani ve snu.

Jedli zmrzlinu a Adriana sbírala duševní odvahu pokračovat ve vyjednávání. Nebyla si totiž úplně jistá, jestli ta část návrhu s propíchnutou předkožkou byla ta nejtěžší část v jejím plánu. Obávala se, že ne. 
„Tak to by byla tvoje sexuální preference,“ spustila, „teď bych ráda probrala tu svoji.“
„Co?“ zahuhlal se lžičkou v puse. Nečekal žádné další požadavky.
„No pás cudnosti byl pro tebe. Já bych z našeho vztahu taky ráda dostala něco pro sebe. To je přece fér, ne?“
„Jo, jasně, určitě. Co bys ráda?“
„Ty to nevíš?“ zaculila se na něj laškovně, ale laškování jí hned upustilo. Právě se měla svěřit se svými niternými touhami. Styděla se a bála se odmítnutí.
„No, asi nevíš, i když jsem si myslela, že je to zřejmé. Víš, já mám taky svoji úchylku. Řekla bych stejně silnou, jako ty na ty pásy, akorát že já to o sobě vím už od puberty.“
Třikrát se zhluboka nadechla a pak to vypustila: „Líbí se mi muži v dámském oblečení.“ A bylo to venku.
„Fakt?“ zareagoval celkem klidně. „Myslel jsem si, že ty kalhotky a silonky jsi chtěla jen kvůli mému ponižování. Nenapadlo mě, že tě to vzrušuje. Prosím tě a jak to? Co z toho máš?“
Byla ráda, že to bere tak v klidu. „Nevím, prostě to tak mám, od přírody. Líbí se mi ta chuť zakázaného ovoce i to, když chlap dokáže zapojit fantazii a odvázat se. Proč si myslíš, že tak často chodíme na travesty show? A cross-dressing stránky sjíždím skoro denně.“
Moc tomu nerozuměl. „Takže třeba chlap v obleku tě nerajcuje?“
„To se nedá takhle říct. Jasně, James Bond je klasa, ten zaujme vždycky, ale nezvlhnu z něj. Ani z nabušeného testosteroňáka v motorkářském ohozu. A bud rád, ty můj ajťáku. Jsi štíhlý a máš docela hezké tělo, to mě na tobě zaujalo hned. Znali jsme se pár minut a už jsem si představovala, do čeho bych tě oblíkla.“ Při té vzpomínce trochu zavřela oči, jak jí udělala dobře.
„Pak je s podivem, že jsi mi to za celé dva roky, co jsme spolu neřekla.“
„Nevěděla jsem jak. Bála jsem se, že se ti budu hnusit.“
„Nehnusíš, miláčku, neboj, jen je to nezvyk. A co to jako bude znamenat pro nás? Nechci chodit mezi lidma v sukni nebo šatech.“
„Ale nemáš s tím tak úplně problém, že ne? Nemohla jsem si nevšimnout, že i po změně vedení dál nosíš kalhotky, co jsem ti nakoupila.“
To byla pravda, nosil, ale nemělo to vůbec žádný sexuální podtext. Částečně to bylo způsobeno tím, že se mu nechtělo nakupovat, částečně tím, že zjistil, že dámské kalhotky jsou o něco praktičtější, než pánské slipy. Obzvlášť v létě.
„Vymyslela jsem to tak, že ti to nebude překážet,“ pokračovala Adriana. „Nebudu ti předepisovat, co si máš vzít kdy na sebe, bude to na tobě. Ani se nebudeš muset zbavit svých čistě pánských kousků oblečení. Jen si doplníš šatník i o ženskou módu. Vem si třeba, jak jsou dneska v módě různé upnuté kalhoty. To můžeš vesele nosit. Nebo trička, svetříky a tak. Na první pohled nikdo nic nepozná. Naopak, třeba budeš vypadat zajímavěji. “
Adriana se těmi představami docela rozjela. Teď to byla ona, kdo cítil oheň mezi nohama. Už aby se domluvili a ona mu mohla koupit první kousky oblečení.
„A třeba by sis někdy mohl koupit něco sám od sebe a překvapit mě. To bych pak ráda a dobře ocenila.“ Podívala se na něj významně a on v tu chvíli pochopil, že mezi četností jeho odemykání bude silně korelovat s jeho ochotou nosit „netradiční“ oblečení. Na druhou stranu když ho nebude k ničemu nutit a kousky oblečení si bude moci vybírat, nemuselo by to být tak hrozné. Navíc mu v tu chvíli došlo něco důležitého.
„Adrianko, mě právě něco došlo. Oba máme svou sexuální touhu, každý tu svou vlastní, kterou chceme naplnit, a když budeme zároveň respektovat touhu toho druhého a pomoct mu jí naplnit, tak vlastně budeme oba spokojení. A ty jsi nejspíš přišla na dokonalé spojení našich dvou tužeb.“
Po téhle pochvale Adriana věděla, že dostala, po čem toužila. Spodní část kalhotek by v tu chvíli mohla ždímat.
„Takže souhlasíš?“ zeptala se roztouženě.
„Ano, souhlasím. Jdeme do dalšího dobrodružství našeho života.“
Ve vzájemném souhlasu odešli do ložnice, kde pak dlouho do noci pečetili právě uzavřenou dohodu.

Netrvalo dlouho a Adriana řekla, že o víkendu se bude vylepšovat jejich ložnice. Posla ho s kamarády na víkend pryč. Vylepšení provede firma a na něj bude čekat už hotové překvapení. A čekalo. Když se vrátil domů, Adriana chtěla, aby zavřel oči. Pak ho vzala za ruku, přivedla do ložnice a tiše řekla, „Prosím dej tomu šanci.“
Otevřel oči a … „A kurva!“ Bylo jasné, že jejich dominantně-submisivní vztah právě zařadil pátý převodový stupeň. Vedle jejich postele stále klec!
Byl to nádherný kousek a bylo jasné, že je určena k dlouhodobému pobytu. Dva metry na délku a osmdesát centimetrů na výšku dávaly prostor pro vyspání i rozumný pohyb uvnitř. Podlaha byla z měkké gumy, na které spí třeba děti ve školce. Adriana už dokonce dala dovnitř polštář a deku, aby vnitřek vypadal útulněji.
Z užší strany byla dvířka. Kdo chtěl dovnitř nebo ven, musel chtě nechtě na všechny čtyři. Že dvířka byla zamykatelná na visací zámek snad ani netřeba dodávat. Nad dvířky byly dva pláty kovu s vytvarovanými otvory pro hlavu a ruce. Jako ve středověké mučírně. Odsouzený, tedy vlastně subík, si musí kleknout před klec a strčit hlavu a ruce na dolní plát. Po spuštění a uzamčení horního plátu je subík znehybněn a jeho tělo je zcela dispozici komukoliv venku. Jako polohový trest je možné stejné uzamčení s tělem subíka uvnitř klece. To vše bylo napsáno v doprovodném letáčku, ze kterého Adriana stále nadšeněji předčítala. On nevěděl, jestli má její nadšení sdílet, nebo být zděšen. Zatím spíš vyhrávalo to zděšení.
„A koukni, co mi k tomu dali zadarmo. Jako prémii za to, že jsem objednala tu gumovou podlahu.“ Adriana mu nadšeně ukazovala asi metr dlouhý kožený bičík s pletenou rukojetí.
„No ale to se nás snad netýká, ne? Výprask přece už nevedeme,“ řekl docela rázně.
„Hm, nevedeme,“ přisvědčila Adriana trochu smutně, „ale tak třeba někdy si můžeme pohrát, ne? Jen tak, když už máme takovou hezkou hračku,“ otočila se zálibně ke kleci. „Koukni, jak tě tam můžu krásně připoutat.“
Měla pravdu, klec byla vážně promyšlená. Celá horní část byla dřevěná deska, zpod které se daly skrze vertikální mříže protáhnout úvazy pro ruce, nohy a pás. Dva metry desky dovolovaly znehybnit jakoukoliv postavu.
„Tak co, líbí se ti?“ poskakovala Adriana jak malá holčička u Vánočního stromku. Neměl srdce jí to nadšení kazit.
„Rozhodně je to nádherná věc, vybrala jsi luxusní zařízení. Sice nevím, jak se nám s ním povede, ale vzhledově i funkčně je to dokonalost sama.“
„Tak si vlez dovnitř, zkus to,“ pobízela ho. Nepřiznala mu, že než přijel, tak si pobyt za mřížemi sama zkusila, a vzrušilo jí to tak, že se musela sama udělat. Jestli to na něj bude působit stejně, tak ho v tom pásu cudnosti docela litovala.
Po malém otálení se spustil na kolena, vlezl do klece a poprvé se podíval na jejich ložnici skrze mříže. V tu chvíli ještě netušil, že po dlouhou dobu to bude nejčastější pohled, jak jejich ložnici uvidí. Zkusil se posadit, zkusil podlahu, dokonce si i na chvíli lehl pod peřinu.
„Adriano, neuvěřitelný. Tohle jsem teda za dvacet tisíc nečekal, ale musím uznat, že se vyplatila každá koruna. Fakt dobrý. Tak jo, máme novou hračku.“
Šťastná Adriana se rozesmála. „Fajn. Pojď ven, chci zkusit ta pouta.“ Když se vyhrabal ven, tak ještě dodala. „A svlíkni se, ať je to stylový.“
Poslušně se svlékl a klekl před klec. Adriana trochu zápolila s pláty, nešly jí oddělit od sebe. Když ale přišla na to, že musí pohybovat s oběma konci současně, bylo jeho uvěznění dílem okamžiku.
„Tak co, jaké to je?“ ptala se. On klečel před klecí, kolena pod sebou, a hýbat se moc nemohl.
„Zajímavý. Pojď si to zkusit sama a uvidíš.“
„Ne ne, díky,“ smála se, „to je jen pro vyvolené.“ Pak ještě dodala, „Zvedni trochu zadek, chci zkusit ten bičík.“
„Tak počkat, o mlácení nebyla řeč.“
„Nechci tě mlátit, chci jen zkusit, jak to švihá. Budu něžná.“
Váhavě tedy odsunul kolena víc dozadu, od klece, čímž se mu zvednul zadek. Adriana trochu švihla bičem, spíše jen tak pohodila, ale netrefila se, rána zadek úplně minula. Druhou ránu zkusila vést více ze strany, ale pružná část bičíku poslechla gravitaci a výsledek opět nebyl uspokojivý. Třetí rána, vedená přímo ze shora, dopadla na spodní část zad.
„Jau, dávej pozor! Nejsme na lodi Bounty.“
„Když tohle je na houby, tahle poloha se pro bič vůbec nehodí. Pojď ven, zkusíme ještě to připoutání na horní desce.“
Chtělo to docela dost manipulování, nastavování a dotahování, celá ta operace si vyžádala půl hodiny. Pak byl konečně zcela znehybněn vleže na břiše. Adriana znovu vzala bičík do ruky, dala ruku nad zadek a mírně švihla. Spletené pramínky kůže krásně dopadly na obě půlky. Švihla málo, takže rána byla bez reakce, ale Adrianu zašimralo v podbřišku. „Tohle půjde,“ řekla si víc pro sebe než pro něj.
Zkusila ještě tři něžné rány, aby si vyzkoušela vedení biče, a pak oznámila: „Zkusím jednu s nápřahem, tak se nelekni.“ Než stačil zaprotestovat, švihla.
„Aúúú… hergot taky jsi mi mohla dát aspoň sekundu na přípravu.“
„Nešil, takhle to máš lepší, bez stresu. Heleď mě se to líbí. Tímto zařazuju bičík do našeho repertoáru.“
„Ale na ničem takovém jsme se předtím nedomluvili!“ protestoval.
„Tak se na tom domluvíme teď. Aspoň to bude trochu zajímavější. Hele, slibuju, že ho použiju jen v případě, že budeš zlobit. A vždycky dostaneš předem jedno varování.“
„No dobrá,“ ustoupil, „ale chci stopku. Permanentní. Když to přeženeš, tak končíme se vším.“
Tahle podmínka se Adrianě nelíbila ani trochu, ale jen tak odmítnout ji nemohla. Co by si tak honem vymyslela na její eliminaci… Už to má!
„Víš co? Klasickou stopku ne, ale všechno, co děláme, omezíme jistým okamžikem. A ještě na tom vyděláš. Víš, jak se říká, že za každým úspěšným mužem stojí žena? No tak ty toho budeš zářným příkladem. V práci ti to jde, dokonce už máš za sebou první povýšení, navážeme to na práci. Až budeš mít na výplatní pásce dvakrát tolik, co tento měsíc, tak všechno ukončíme, a řekneme si, co se nám líbilo, nelíbilo, a co budeme dělat dál. Souhlasíš?“
Přemýšlel. Nebylo to úplně nereálné. Po škole nedostal velký plat, nicméně obecně se peněz v IT točilo hodně. Vydělávat dvojnásobek by klidně mohl i do roka.   
„Tak dobrá,“ souhlasil, i když nijak nadšeně. „Tak už mě odvaž.“
„Ještě počkej, pro jistotu vyzkoušíme, co ten bičík umí, ať pak při akci nejsme překvapení. V návodu psali, že se má používat opatrně. Dám ti tři rány jako doopravdy, jo?“
Zvedla ruku a bič zasvištěl.
„Jaúúúú!“
Bič mu udělal na zadku krásné jelito.
Další rána, o něco málo větší.
„Aúúúú! Stačíííí!“
Další jelito, trochu níž a pod uhlem, ale pořád hezky přes obě půlky.
„No já nevím,“ naoko pochybovala Adriana, „myslíš, že tě to udrží poslušného?“ A hned mu lískla další ránu.
„Aúúúú! Jo, budu poslouchat, budu!“ volal.
„No dobrá. Tak ještě dvě, a končíme.“ Dala mu ještě dvě dobře mířené rány, obě mu na zadku zanechaly krásné šlicy. Odvazovala ho skoro neochotně a se smutkem v očích. Bičík byla krásná hračka, ale věděla, že na její použití si bude muset počkat.
„A teď mě pojď opíchat, jsem vlhká tak, že mi to teče po stehnech.“
Když po milování ležel vedle ní a zrak mu padl na jejich novou klec, pomyslel si, že se to jejich erotické dovádění řítí někam, kde už to nemá pod kontrolou. Začalo mu být úzko. A to ještě, chudák, netušil dvě věci. Netušil, že Adriana si svou vůdčí úlohu užívala čím dál tím víc a pomalu, ale jistě přestávala hrát fér. A netušil, že pět zkušebních ran bičíkem záměrně vedla pouze poloviční silou.

Čtvrtek se nekonečně táhl. On nemohl myslet na nic jiného, než na ponížení, které ho o víkendu čeká. Marně mu Adriana opakovala, že Jana si pod hrozbou prozrazení nic nedovolí. I kdyby to byla pravda, znovu ho uvidí nahého, a tentokrát dokonce i zavřeného. Kdyby se aspoň v té kleci mohl někam zahrabat.
Na pátek si musel vzít volno, protože Adriana se už neměla ten den vrátit. Do klece dostal balík balených vod, čerstvý balík plenek, knížku, aby se nenudil, a pusu na rozloučenou. Pak za Adrianou zaklaply dveře. Uslyšel ještě dvě otočení zámku, tichý hlas výtahu a pak už nic. Byl sám, zavřený jako zvíře. Adriana sice použila výraz domácí mazlíček, což sice znělo líp, ale jeho stav byl pořád stejný. Nemohl dělat nic, co by chtěl. Mohl jen čekat, až přijde někdo, kdo má víc svobody, než on, a nakrmí ho. A k jeho smůle je ten někdo mizerná puberťačka.
Povzdechnul si a rozhlédl se po svém vězení. Opravdu tohle chtěl? Opravdu tohle všechno bylo pořád o sexu? Podíval se na svůj visící penis. Ne, tohle nebylo o sexu. Tohle nebylo o vzrušení, aspoň ne o jeho. Že by se to Adrianě tak líbilo? Byla klecí jak posedlá. Možná v sobě objevila další úchylku a dělala všechno proto, aby si plnila své sny. Když si to promítl zpětně, nechal se vmanipulovat do značně nevýhodné pozice. Na začátku jasně řekl, že výprasky ani cross-dressing se mu nelíbily. Byl víc než ochotný zkousnout převlékání recipročně za hrátky s pásem cudnosti, to bylo fér, jenže on je teď navíc vězněný v kleci, a že dřív nebo později dostane tím zatraceným bičem, bylo nad slunce jasnější. A aby toho nebylo málo, tak teď bude hrát hlavní roli v tragikomedii Puberťačka a úchyl. Nějak to neuhlídal a Adriana si zase vzala víc, než dala.
V těchto neradostných úvahách strávil většinu dne. Kromě čtení a ležení nemohl dělat nic. Spát mu nešlo. Jednou se musel vyčurat. Počuranou plenku hned sundal a zabalil. Za nic na světě by se před Janou neukázal ještě v plence. Ty posměšky by fakt slyšet nechtěl.
Ve dvě hodiny odpoledne už měl hlad jako vlk. Jana měla školu do jedné, musela přijít každou chvíli. Jenže nepřišla. Ta potvora ho nechala s kručícím žaludkem čekat.
Ve čtyři odpoledne konečně klapnul zámek, Jana přišla. Jemu se rozbušilo srdce a i přes sžírající hlad si v tu chvíli přál, aby se Jana otočila už v předsíni a zase odešla. Ale to už stála ve dveřích. Měla na sobě lehký upnutý svetřík a na to, že už byl říjen, docela krátkou sukni. Vlasy měla rozpuštěné a moc jí to slušelo, ale to nevnímal. On vnímal její obličej, ze kterého každý mimický sval hlásal, že věděla, do čeho jde, a že si hodlá užít každou minutu.
„Nazdar úchyle,“ zahlaholila ve dveřích do ložnice, „jak se vede?“ Udělala pár kroků k němu a sedla si na bobek. „Copak, ty naše zvířátko, nemáš hlad?“
„Jsou čtyři odpoledne, naposledy jsem snídal, tak co bys řekla?“ odsekl.
„Hele, úchyle, nebuď drzej, nebo nedostaneš nic.“ Vstala a prohlížela si klec, kterou ještě neviděla. „No, hezký to tu máš. Adriana mi tu tvou nádheru popisovala, ale není nad to vidět jí na vlastní oči.“ Poklepala kotníky prstů na horní desku. „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“ zarecitovala laškovně.
On nic. „Tak co je,“ protáhla Jana ublíženě. „Odpověz.“
„Trhni si,“ řekl jí na to. Hanba a pocit ponížení z něj už vyprchaly, zbyl jenom vztek.
„Hele, úchyle, pozor na hubu. Chceš žrát nebo ne? Jestli jo, tak koukej odpovědět. Tak znova.“ Jana opět zaklepala na horní desku a zarecitovala: „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
„Já myška Hryzalka. A kdo jsi ty?“ řekl odevzdaně.
„Hi hi, no proto. Já jsem ten, kdo tě drží za koule. Teda obrazně, jinak bych se tě nedotkla ani tyčí. No nic, hrála bych si dýl, ale má mi přijít kluk. Opravdickej kluk, víš, s pérem a tak.“
Přesunula se ke dvířkům klece a otevřela je. „Tak pohyb, udělej si, co potřebuješ, zbytečně to neprotahuj a pak hybaj zpátky.“
Vylezl, a aniž by se na Janu podíval, zamířil do bytu. Použitou plenku vyhodil do koše, v mikrovlnce nechal ohřívat jedno z jídel, co mu Adriana připravila, a šel se osprchovat. Pak se dal do jídla. S oblékáním se neobtěžoval, na tu chvíli to nemělo cenu a Jana ho už stejně viděla ze všech stran. Když dojedl, kývl na Janu a šel zpátky do klece. Ta opět zamkla zámek a poznamenala: „Že tě to baví, takhle se ponižovat.“
„Nebaví,“ zabručela jeho pusa dřív, než ji mozek mohl zastavit.
„Cože?“ vyjevila se Jana.
Teď už nemělo cenu couvat před pravdou. „Říkám, že mě to nebaví. Dělám to jen kvůli Adrianě.“
Jana byla zaražená. „Adriana mi říkala, že tohle,“ obkroužila gestem klec, „byl tvůj nápad. Prý by se ti ani nepostavil, kdyby ses jí před tím neplazil u nohou.“
Teď byl zase on jak opařený. „Ale to je přece blbost, já tohle nechtěl!“ Vzteky bouchnul pěstí do mříží. Trochu tím Janu poděsil.
„Hele, já nevím, jak to mezi váma je, to je vaše věc. Já pádím, za chvíli tu mám návštěvu. Budu mít dneska sex, víš? Hlavně mi to nezkaž, jo?“
V tu chvíli se ozval zvonek. Jana nadskočila, jako kdyby ji něco píchlo do zadku, a rozběhla se do předsíně. Zhasnout v ložnici světlo ještě ve spěchu zvládla, zavřít dveře už ne.

„Těžko. Myška Hryzalka je hrozně nešikovná,“ odpověděl pomstychtivě.
Jana se svezla na bobek. Dokonce měl pocit, že jí ukápla slzička. „Prosím,“ pípla. „Promiň, já vím, že jsem se chovala hnusně. Jenže to tím vším kolem tebe,“ udělala neurčitý posunek. „Chováš se tak úchylně, ségra, místo aby tě vyhodila, tak to s tebou pořád táhne, a já se s tím nějak potřebovala poprat.“
„Už jsem ti dneska jednou řekl, že to dělám kvůli ní. Jano,“ řekl tak dopáleně, až ustrašeně zvedla hlavu, „napadlo tě vůbec někdy, že to ta tvoje slavná sestřička je úchyl? Sakra zamysli se trochu. Kdo normální nutí chlapa nosit ženský hadry? Kdo normální zamyká člověka do klece? Kdo normální nechá skoro ještě dítě očumovat svého nahého partnera? A co ty vejprasky? Viděla jsi, jak si to užívala? No viděla? To ti taky přijde normální?“
Ke konci už skoro křičel. Všechna ta frustrace z toho, jak se hrátky s Adrianou už dvakrát zvrhly v jednostrannou zábavu, její zábavu, musela ven. Jana třeštila oči, jak jí všechno docházelo. Zároveň se té pravdě bránila. To přece nemohla být pravda, ne její sestřička, kterou obdivovala. Teď už jí slzy tekly určitě.
„Chceš tím říct,“ ozvala se po chvíli, „že ty jsi úplně normální? Že to všechno Adriana?“
Úplně normální nebyl, toho si byl vědom, ale proti Adrianě byla jeho záliba v pásu cudnosti ničím. „Jo, jsem celkem normální chlap. Mám nějaký sexuální potřeby, jako každej, ale tohle všechno, co tady vidíš, bych si rád odpustil.“
„Tak proč s ní jsi, když je taková?“
Povzdechl si. „To je složitý. Já jí fakt miluju, nebo aspoň až doteď jsem jí miloval. Ona se ty dva roky předtím chovala normálně, to až teď je jak utržená ze řetězu. A pokaždý to začne nenápadně, jako že něco vyzkoušíme, okořeníme si náš sexuální život. No a pak se to zvrhne a já se nestačím divit.“
„To jsem nevěděla.“ Jana chvíli přemýšlela a nakonec se zeptala tiše: „Můžeš mi odpustit všechny ty hrozný věci, co jsem ti kdy řekla?“
Co jí na to měl říct. Ještě před pár minutami ji chtěl škrtit a trestat, a najednou bylo všechno jinak. Najednou před ním byla zkroušená dívka, která ztratila spoustu iluzí, a spíš než kopanec potřebovala podržet.
„Buď v klidu, nebyla to tvoje chyba. Zapomeň na to a řekni mi, co máš za problém.“
„Jaký problém?“ Chvíli zmateně koukala. „Jo, problém. V obýváku. No, víš, my jsme se tam trochu…mazlili, a on najednou vystříknul. Úplně všechno na tu novou semišovou pohovku. Zkoušela jsem to umýt, ale nejde to dolů. Nevíš, co s tím? Jestli to nevyčistím, tak mě Adriana zabije. Víš, jaká je.“ Už jen tím, že to řekla, se jí trochu ulevilo. Přenesla odpovědnost na někoho jiného.
„No jo, tak mě pusť, kouknem na to.“
Pustila ho a stal se zázrak. Následující hodinu společně vklepávali zubními kartáčky prášek na praní do polštáře sedačky, aby ho pak mokrým hadrem zase dostávali zpět. Postup museli několikrát opakovat a celou tu dobu si úplně normálně povídali. Poprvé za celou dobu, co se znali. On zjistil, že Jana je nejen krásná, ale když vynechá pubertální výlevy, tak i inteligentní a chytrá mladá dívka. Ona zjistila, že ten ponižovaný kluk se zamčeným penisem je sečtělý, milý a citlivý společník.
Když měli hotovo a sedačka byla zase jako nová, ta nejpřirozenější věc na světě byla otevřít si lahvinku vína („Ještě ti nebylo osmnáct.“ – „Nepruď a nalejvej, si myslíš, že jsem nikdy neměla víno?“), sednout si na tu renovovanou sedačku a pokračovat v družném hovoru. Až o půlnoci Jana zazívala a řekla, že by chtěla jít spát.
Vydali se spolu do ložnice, on docela smutně. Mrzelo ho, že tak hezký večer končí. V místnosti se zastavil a trochu zbytečně řekl: „Ráno jsem tu postel povlíkal, pro tebe. Budeš spát ve voňavém.“ Nemusel to říkat, na povlečení to bylo vidět, jen oddaloval nevyhnutelné.
Pohnul se a Jana ho honem chytila za ruku. Dotkla se ho, i když před pár hodinami tvrdila, že by to neudělala ani tyčí. „Počkej,“ zastavila ho. „Nechci tě zavřít do klece. Není to správné.“
„A co chceš dělat,“ zeptal se překvapeně. „Slíbila jsi to Adrianě. Jen najíst, hygiena, a zpátky pod zámek.“
„Ale Adriana tu není,“ skoro odsekla Jana, „a já mám vlastní rozum. A ten mi říká, že to není správné. Co se mě týká, tak máš tenhle víkend dovolenou. Užij si ho, já Adrianě nic neřeknu.“
„Dík.“ Tohle nečekal. Kouknul kolem sebe. „Janičko, jsi hodná a zítra toho určitě využiju, ale spát radši půjdu tam,“ ukázal na klec. „Je tam spoustu místa, v obýváku na gauči bych se nevyspal.“
Jana chvíli váhala a pak vyhrkla, „Ale co, k čertu, zapomeň na gauč i na tu zatracenou klec. Tahle postel je přece dost velká pro oba. S tebou,“ koukla mu na zamčený penis, „mám aspoň jistotu, že mi neublížíš.“
Sotva to dořekla, ten, o kom byla řeč, začal zvedat hlavu a narážet proti klícce, která mu bránila v rozletu.

Probudili se v sobotu ráno zaklesnutí jeden do druhého. Jana se prvním pohledem musela ujistit, že se jí to jen nezdálo, že předchozí noc byla skutečná. On se ujišťovat nemusel, protože v noci usínal dobře hodinu, a ráno ho erekce probudila už v šest.
Jana vypadala trochu provinile a rychle zmizela do koupelny. Pak šel on a potkali se až v kuchyni. Zachytil její pohled. Prohlédla si ho odshora dolů. Měl na sobě normální oblečení. „Takhle tě neznám,“ usmála se.
„Povídej mi o tom. Takhle vypadám normálně.“
Pustili se do jídla a úplně samozřejmě se bavili o tom, jak stráví sobotu. Jana sice měla něco domluveného s kamarádkami, ale sama hned navrhla, že to zruší. Ani jednoho z nich nenapadlo, že by měli být přes den každý sám.
A že to byl den! Toulali se po městě, drželi se za ruce, koukali na vodu a kupovali si lahůdky. Odpoledne vysvitlo sluníčko a Jana jim udělala velmi povedené selfie. Nakonec ji vzal na romantickou večeři do lepší restaurace.
„Co teď?“ zeptal se. „Je sobota večer, zajdem někam na diskotéku?“
Jana chvíli přemýšlela a pak odmítla. „Nechce se mi na diskotéku, chci něco lepšího.“
„A co by to jako mělo být? Tvé přání je předem splněno.“
„Chci se s jedním úžasným chlapem stulit do postýlky a mazlit se,“ pronesla laškovně.
On se srdečně zasmál. „Tak tohle přání ti splním hrozně rád, ty jedna malá potvůrko.“
Nemohl se dočkat, až přijedou domů. Penis mu celou dobu stál, a když ho v ložnici uvolnil z kalhot, Jana se až lekla.
„To je hrozný,“ litovala ho, „nebolí to?“
„Jen trochu,“ řekl chlapácky.
„Proč máš zámek vepředu i vzadu?“ ptala se. Když jí to vysvětlil, komentovala to slovy, „ta Adriana je fakt trotl.“ Nevymlouval jí to, i když zrovna v tomhle se cítil před Janou trochu provinile. Pás cudnosti, i ty dva zámečky, bylo to jediné, co by Adrianě nevyčítal.
Když pak ten večer po jejím prvním orgasmu odpočívali, pohladila ho něžně po varlatech a řekla, „Přála bych si, abych pro tebe mohla udělat víc.“ Kdyby to šlo, postavil by se mu po jejím doteku a slovech ještě víc.
„Víš, co je zajímavý?“ nadhodila. „Ještě včera odpoledne jsem tebou pohrdala. Dneska jsem do tebe zamilovaná. Je tohle normální?“
„Nemohl jí odpovědět, že v sedmnácti to opravdu normální je. Místo toho jí políbil a navrhl, „Víš co? Pojď zjistit, kde máš bod G.“ Pár minut na to dospěl k závěru, že Jana má bod G úplně všude, aspoň podle toho, jak reagovala na každý jeho dotek.
Při druhém odpočívání se ho držela jak klíště a vůbec jí nevadilo, že jí jeho klícka tlačila do břicha. „Rozejdeš se s ní?“ zeptala se najednou. Její otázka ho zastihla nepřipraveného.
„Nevím. Až do teď jsem byl jak v rozjetém vlaku, ze kterého tě ani nenapadne vystoupit, prostě jen pasivně čekáš, až zastaví. Díky tobě se na svůj vztah s Adrianou koukám z boku a rozchod je rozhodně jedna z možností. Nejsem si jistý, jestli nám mám dávat ještě šanci nebo ne. Proč se ptáš?“
„Chci vědět, na čem jsem. Jestli je tohle, co spolu děláme, jen úlet, nebo začátek nového vztahu.“
„Janičko, ty bys se mnou chtěla chodit?“
„Proč ne? Jsi fajn. A jsi můj první kluk, se kterým jsem v posteli. Nebylo by špatný dotáhnout to do konce,“ zahihňala se. Ulevilo se mu, že tak lehce odběhla z vážné debaty a vzal si ji do parády potřetí.

Tak hned mám parádní motivaci pracovní resty dořešit co možná nejdříve, abych se mohl pustit na dobrou noc do čtení.. Tak nějak tuším, že v klícce bude poměrně těsno..

Dík :-)

Těším se na počtení, ale teď to nějak časově nestíhám a to chce mít opravdu klídek u kafíčka, ať si můžu vychutnat, to vzrušení, co mě v té povídce určitě čeká...

Bezva nápad, já jsem pro :-)