1

Téma: subinka: můj příběh

Tak to mám za sebou a všechno je v pořádku. Ukázalo se ale, že skutečným důvodem bylo, že za obřezanou subku je mnohem vyšší odstupné. Také mě mohlo napadnout, že Paní něco chystá, když mě v poslední době začala dost půjčovat, nejen svým kamarádkám, ale docela cizím paním. Všechny na mě byly velmi hodné, mě se to líbilo a úplně mě to zaslepilo. Teď mám tedy novou Paní. Mám teď svůj malý pokojíček jenom pro sebe, hned vedle kuchyně, spím normálně na posteli, mám klíče od bytu a jídlo si můžu brát jak chci. Paní je na mě hodná a nebije mě, a když splním, co mi ráno napíše na nástěnku, tak mám většinou odpoledne volno až do pěti. Pak musím být k dispozici. Myslím, že jsem si dost polepšil. Akorát teď musím nosit klícku, ale Paní říká, že to teď už brzy budou mít všichni muži, tak si zvykám. Ještě mi prý nechá udělat vasektomii. Prý to vůbec nebolí a je to hned hotové.

2

Re: subinka: můj příběh

To Subinka
Celkem by mě zajímalo, za kolik se taková obřezaná subka dnes prodává. Zřejmě zde hrají roli osobní kvality subky i její věk. Každopádně dej , prosím, vědět, jak se soužití s novou Paní dál vyvíjí. Určitě nejsem jediný, koho to zde zajímá.

3

Re: subinka: můj příběh

To o odstupném jsem jenom pochytil z takových poznámek a narážek, jinak bych o tom vůbec nevěděl. Paní je na mě hodná jako ta první, ale jsem u ní jen krátce. Ta první byla vychovatelkou v dětském domově, léta jsem ji znal a měl jsem ji moc rád. Chodili jsme na výlety a jako menšího si mě někdy brala i na víkendy domů, takže jsme se dost znali, ale když už jsem byl starší, tak říkala, že už to nejde, že by to nedělalo dobrotu. Když jsem ale musel v osmnácti odejít, shodou okolností tam také končila a nabídla mi abych u ní bydlel. To byla spása, vůbec nevím, co bych si bez ní počal a kam bych šel. Měl jsem k ní úctu a i když byla vstřícná, nějakou dobu trvalo, než jsme se úplně seznámili. Byla šikovná, všemu mě naučila a já se do ní úplně zamiloval. Její vůně mě opájela a dělal jsem první poslední, jen aby byla spokojená. Dost dlouho nám to hezky klapalo, ale pak to začalo drhnout. Nechtěla mě samotného nikam pouštět a tak..., já říkal že jsem dospělý, tomu se jen smála... Paní pořádala vždy pro malý kroužek dam kurzy, prodávala jim pomůcky a mě k tomu potřebovala, ale když jsem se začal vzpírat, tak už to nešlo. Jak byla milá, tak byla rozhodná. Přivedla nějakou paní, ta si mě celého prohlédla a pak mi řekla ať si sbalím věci, že teď budu u ní. Dělal jsem, že mi to nevadí, ani jsem nevěděl co ztrácím, ale nakonec to bylo dobře, teprve tohle mě hodilo do opravdového života.

4

Re: subinka: můj příběh

Hezký příběh

5

Re: subinka: můj příběh

Druhá Paní byla dost drsná, vždycky zdůrazňovala, že jsem u ní ve výcviku na to, abych jí sloužil. Doma jsem musel nosit obojek pro psa, abych si prý stále uvědomoval, kde je moje místo. Ráda mě za něj držela. Když jsem něco chtěl, musel jsem vždy vkleče poprosit, ale fakt je, že mi skoro vždycky vyhověla. Neměl jsem klíče a když jsem chtěl někam jít, musel jsem poprosit o dovolení a taky o nějaké peníze a Paní vždy určila v kolik se vrátím a tak... Hlavně jsem musel pořád uklízet a mít všechno hotovo, co určila. Když jsem na něco zapoměl, nebo udělal špatně, dávala mi trestné body a za pět bodů jsem se musel vkleče vyznat ze svých prohřešků a poprosit o potrestání. To pak ke mě držela řeč o tom, že to nedělá ráda, ale je to pro moje dobro a že se nedá nic dělat. Nahého mě připnula za obojek k topení a bila mě rákoskou, a já pak musel tu ruku políbit a poprosit za odpuštění, poděkovat za výchovu a slíbit, že budu hodný, ale mně to nevadilo. Viděl jsem, že to je jen taková milostná hra, a i když mě bila doopravdy, dělalo mi to svým způsobem dobře. Potom po mě na zemi bosá šlapala. To jsem úplně miloval a nejlepší bylo, když jsem jí pak směl kousat prsty u nohou a vůbec se s jejíma nohama mazlit. Ani mně nevadilo, když do mě kopala, z jejích nohou jsem byl úplně blázen, jen když jsem je směl líbat, strašně mě to vzrušovalo. Odevzdal jsem pak dobrý výkon a Paní byla spokojená. Spal jsem vedle ní na zemi na matraci, abych prý nezapomínal kam patřím a jídlo jsem dostával až když se najedla. Byl jsem u ní skoro dva roky a teprve asi po roce mě občas půjčila na víkend některé své kamarádce, a vždycky je přitom nabádala, ať mě drží hodně zkrátka, ale všechny na mě byly hodné když jsem udělal co chtěly. Vloni v létě jela na dovolenou a dala mě na chatu k jedné paní. To jsem musel odevzdávat výkon i několikrát denně a tehdy jsem poprvé slyšel "pracuj, pracuj, nebyl jsi levný." To bylo poprvé, a když se vrátila, začala dělat v jednom hotelu a os té doby mě párkrát půjčila na víkendy. Mně se to líbilo, i když to někdy byla dost jízda, ale mělo to šťávu, já se jim snažil vyhovět. Jedna mi nasadila elektrický obojek pro psy, ale to byly tak strašné rány až se sama vylekala a úplně celá vyměkla. Naučil jsem se takovou obdivnou ódu na jejich těla, pěkně pomalu od hlavy k patě, jak jsou úchvatné a tak... Každé jsem to přeříkal, i když jsme oba věděli, že to jsou jen takové řeči, ale tohle ženy naprosto milují a každá z toho jihla a byla v sedmém nebi. Na tohle dostanete každou. Vlastně vůbec nevím, proč mě Paní dala pryč. Chodil jsem k ní do toho hotelu pomáhat, takže mě měla pod kontrolou, a když najednou rozhodla o té obřízce, já myslel, že nastane něco nového, že má něco v plánu, ale plán byl asi jiný a to jsem nečekal. Aby nevznikl mylný dojem - Paní na mě byla docela hodná, starala se o mě a kupovala mi, co jsem potřeboval, oblečení atd., měl jsem ji rád.

6

Re: subinka: můj příběh

No, zažil jsi toho násobně víc, než si zde většina z nás dovede jen představit. Je to velmi inspirativní :-)

7

Re: subinka: můj příběh

Teď mám třetí Paní. Je to právnička a celý den není doma. Ráno mi na nástěnku napíše vždy úkoly pro tento den, to mám takové domácí práce, uklízení a tak. Čistotou je úplně posedlá, koupelnu a záchod musím mýt každý den. Protože prý je nutné abych byl alespoň trochu někde zaměstnán, vyjednala mi, že chodím přes poledne pomáhat do jedné hospody a tam také dostanu oběd. Hned první den tam jedna servírka nahmatala, že mám klícku a chtěla ať najdu klíček, ale pak přišel covid a dneska už tam naštěstí není. Odpoledne mám do pěti volno a pak musím být doma k dispozici, večer mě Pan9 odemkne. Tady kromě pátku. To si vždy přivede nějakou úplně mladou slečinku a já jim jen připravím studenou mísu a víno. Pak mě Paní zavolá až ráno, když chtějí snídani do postele a pak mě odemkne a dívá se na nás. Líbí se mi to. Jinak jsem ale dost sám, i o víkendech je Paní pryč a doma vlastně skoro vůbec nejí, sama pije skoro jenom víno, ale je hodná, vždycky, když objednává jídlo, ptá se mě co bych chtěl a tak... S tou vasektomií to nějak usnulo, Paní říká, že teď na to není vhodná doba, ale nechce brát žádnou antikoncepci, tak na to asi stejně dojde.

8

Re: subinka: můj příběh

Ty slečinky, to nejsou dívky s lesbickými sklony, jak jsem se mylně domníval, ale Paní mě poučila, že mladé holčiny jsou zvědavé a dychtivé poznat a vyzkoušet skoro cokoliv a že když je k nim člověk milý a laskavý, jsou až neuvěřitelně vděčné a dovolí mu nakonec úplně všechno. To musím potvrdit, mám s tím osobní zkušenost. Když mě druhá paní začala půjčovat, půjčila mě jednou jednomu muži. To mě překvapilo a vnitřně jsem se tomu vzepřel. Pán byl ale tak otevřený, milý a laskavý (nikoliv přeslazený), a pokaždé než něco udělal se mě zeptal jestli smí, takže jsem mu dovolil nakonec úplně všechno a dokonce jsem ho potom i sám kouřil, což by mě v životě nenapadlo, že to budu dělat - a líbilo se mi to. Jsme plni předsudků. (Mimochodem, ten pán měl doma tak úžasně uklizeno a čisto, jako žádná jiná žena!) Také mi Paní řekla, že mnohé dívky a ženy vůbec vzrušuje bolest. To ostatně ví každý muž, který svoji partnerku např. kousl. Paní má pro to řadu řemenů a řemínků a dokonce jeden starý a velký těžký dřevěný knihařský lis. Tady ovšem nejde o bolest, ale omezení svobody a účinek je spíš psychologický. Když to člověk přijme, poddá se tomu a odevzdá své tělo, je to vzrušující až až. Bolesti se týkají jiné prostředky, rákosky, jehly atd. To je ale úplně jiná kategorie, ale i tady je psychika důležitější než samotný úkon, ke kterému nakonec nemusí ani dojít. Mě osobně Paní občas podvazuje, ale jak to dělá a co u toho říká je na tom vlastně to hlavní.

9

Re: subinka: můj příběh

Ještě k tomu knihařskému lisu. Kdo to zná ví, že jsou to v podstatě dvě těžká dubová břevna s dodatečným otvorem pro krk. Převážně teď slouží k "otevírání zadečku", protože to je teď hodně módní, každá to viděla v pornu jako něco zcela běžného, chce to zkusit, ale bojí se toho. To je taková hra, že se dřív nebo později zeptá na co to je, protože ten velký lis je v ložnici zjevně zcela nepatřičný a budí pozornost, a pak v něm skončí v kleku s vystrčeným zadečkem, fixovaná za krk. Některé do toho jdou spontánně ("namaž mě"), ale některé se nechají dost dlouho přemlouvat, hladit a oňuchńávat (tahle hra mě moc baví) a vždycky mě překvapuje jak snadno akceptují moje "ale to musíš...", aby to ale nedaly lehce, nechají se ještě ujišťovat, škemrají a žadoní "ale budeš na mě hodný a nebude to moc bolet, viď?", a pak mají samy před sebou alibi "byla jsem v kládě a nemohla jsem nic dělat". Žádná si ale nestěžuje, snad protože na konci dostanou od Paní vždy nějaký dárek. Možná si to ty holky řeknou, nevím, prý o ně není nouze.

10

Re: subinka: můj příběh

To Subinka
Má tvá stávající Paní nějaké speciální požadavky na oděv, který nosíš doma, nebo je to čistě na tobě a pokud ano, jaký preferuješ dres ?
Každopádně díky za podrobný popis tvých zážitků a zkušeností.

11

Re: subinka: můj příběh

To je docela zajímavá otázka na to oblékání. U každé Paní to bylo trochu jiné. U té první jsem mohl chodit zcela neformálně v džínách, akorát na jejích kurzech, což byly takové předváděcí a prodejní akce erotických pomůcek vždy jen pro malý kroužek dam, jsem měl oblek a posléze jsem byl nahý. Druhá Paní vyžadovala abych doma chodil v domácím oděvu jiném nežli venku, což byly prostě nějaké kalhoty a košile. Když ale měla návštěvu, obsluhoval jsem formálněji v černých kalhotách a košili, a když jsem jí asistoval - fungovala jako Madam - měl jsem pracovně kožené takové skoro-plavky a koženou vestu bez rukávů. To byl kostým jak na divadle, ale o divadlo vlastně šlo. To bylo ale jen velmi zřídka - v případě ženských zákaznic. Pro muže jí asistovala některá z holek. Teď, u třetí Paní, když mám klícku, nemohu už vůbec chodit v džínách, jsou na to příliš těsné. To byl také asi důvod proč mi hned první den v hospodě jedna servírka klícku nahmatala - muselo to být vidět. Teď nosím ven volné kalhoty. Moje Paní není většinu dne doma a tak se oblékám podle práce. Dopoledne na úklid, přes poledne pak ty volné kalhoty do hospody a na ven. Ráno a večer ale, a když má Paní společnost, obsluhuji v černých kalhotách, bílé košili a červené zástěře. Těch mám hned několik, aby byly stále čisté. Když jsme večer sami, mohu si ji pak sundat. Nějaké takové ty "domácí oděvy," což je něco mezi tepláky a pyžamem moje Paní vysloveně nesnáší.

12

Re: subinka: můj příběh

Když jsem psal o mojí minulé Paní jako o Madam, použil jsem to slovo obecně. Byla spíš Dominou a měla svoje holky, které jí u toho asistovaly. Pokud byla klientkou žena, asistoval jsem já, a Madam si jen nechávala říkat. Žen ale bylo nepoměrně méně. Ty, které přicházely, jsme dělili na zvědavky, trpitelky, jeptišky a naivky. Rozeznat je byl její úkol, protože každá vyžadovala trochu jiný přístup. Poznali jsme je ale většinou už ve dveřích. Zvědavky byly jediné ženy, které přicházely s úsměvem. Trpitelky vstupovaly jako smrtka, jeptišky se zjevnou nevolí a naivky s dětsky naivním obličejem. Madam s nimi vedla vstupní pohovor, kde se mělo vyjasnit, co klientka chce, očekává, a jaké úkony pro ni budou vhodné, a také, jak se k ní chovat a co říkat. Že chce, aby se jí sprostě nadávalo, vypadlo z některé až při samotném úkonu. Na trpitelky naopak fungovala velmi laskavá až mateřská řeč, která bagatelizovala bolest útěšnými slovy „tak vidíš miláčku, že to nic nebylo,“ ale bylo! Trpitelky bylo možné obejmout a byly za to vděčné. Madam ale dohlížela, abychom nenavázali nějaký vztah! U pohovoru jsem byl proto přítomen, abych věděl, co budu dělat a jak se ke které chovat. Postupně napíši něco o každé z nich.

13

Re: subinka: můj příběh

"Zvědavky" byly sebevědomé ženy, spíš už na prahu středního věku, které si přečetly Padesát odstínů šedi a chtěly ještě něco zažít. Tehdy se s nimi roztrhl pytel a měly dokonce pořadník. Byly celkem věcné, otevřené, styděly se jen málo a byl s nimi snadný dohovor. Když uviděly "kozu," vydechla každá jen "húh". Na "koze" se vykonávala exekuce a sloužila fakticky ke všemu. Dřív se prý kozou nazývala skutečná dřevěná nápodoba toho zvířete, s trojúhelníkovým hřbetem, uprostřed kterého byl velký dřevěný falus. Na ten žena nasedla, mohla se držet za rohy, ale nohama nedosáhla na zem, takže byla bezbranná, a hřbet pomalu začínal tlačit. Teď to ale byla zvláštní masivní konstrukce z dřevěných hranolů, zhotovená na efekt s četnými koženými pouty, kam se klientka upevňovala vždy zásadně nahá – jsou pak bezbranné a lépe se s nimi pracuje. Pro výprask klečela, a tělo leželo na polstrované lavici. Koza sloužila na všemožné úkony, takže lavice byla uzpůsobená, aby prsa mohla volně viset, byla přístupná k manipulaci, a mohla se na ně připojit podle potřeby dojička, či něco jiného, vlastně hodně úkonů byly manipulace s prsy, teď ale ne! Hlava byla fixovaná břevnem za krk, podobně jako v knihařském lisu, a nohy se upevnily pouty za kotníky. Břevna, na kterých klečela, byla na pantech a dala se horizontálně rozevřít, takže se klientce či klientovi rozevřely nohy a zcela zpřístupnil spodek. To celé se dalo otočit nahoru, pro případ, kdy klient ležel na zádech, nohy měl pak nahoře, a kdy to sloužilo jako takové gynekologické lehátko. Tak jsme to ale nepoužívali, skutečné křeslo měla Madam vedle. Působilo to celé záměrně skoro hrůzostrašně jako takový středověký mučící stroj. Koženými pouty se nešetřilo. Někdy jsme klientce, se slovy „pojďte, já vás připravím,“ utahovali břicho širokým koženým pásem a podvazovali prsa. Funkčně to nemělo žádný význam, ale bylo to působivé. Všechno se dělalo především na efekt, aby se vyvolalo napětí. Dělaly se proto dlouhé přípravy, cinkali jsme nástroji a s Madam jsme se tlumeně domlouvali, vedle na zemi stál kýbl atd. Fantazie jela na plné obrátky a vykonala za nás většinu práce. Všechny manipulace byly samozřejmě nekrvavé, maximálně s malými vpichy. Většinu věcí jsem dělal sám a Madam dohlížela, sama pak dělala jen „gynekologické“ věci a fajnovosti, jako bylo v případě mužů cévkování, u toho jsem ale nebyl. To uvádím jen jako popis toho monstra. Pro výprask sloužila „koza“ ale jenom k jednoduchému upevnění těla. Se zvědavkami se dalo přitom volně domlouvat, jestli chtějí větší anebo menší výprask, někdy se odvázaly a chtěly na konci několik opravdu pořádných šlehů. Nutno říct, že výprask některé ženy velmi vzrušuje a snažili jsme se jim proto ve všem vyhovět, aby odcházely spokojené. Pokud v tom nenalezly zalíbení, přišly jen jednou, pokud podruhé, bylo to už úplně o něčem jiném.

14

Re: subinka: můj příběh

Se zvědavkami to vypadalo asi takhle:
„Dobrý den, já jsem volala…“ „Na čtrnáctou hodinu?“ „No, ano.“ „Mám vás tady. Výprask?“ „No, to zrovna ne, já jsem myslela…,“ a s rozpaky řekne „jen trochu rákoskou, jako jen tak…“ „Na zadek nebo na stehna?“ „Cože?“ „Jestli chcete přes zadek, nebo přes stehna.“ „No, já nevím, jaký je v tom rozdíl?“ „Na zadek to pálí a přes stehna to víc bolí.“ „Já nevím…, tak asi na zadek.“ „Tak se svlékněte!“ „Tady, teď hned?“ „No ano, teď.“ „Aha, já jsem myslela…, vlastně…, no dobře, kde…?“ „Za plentou.“ Odejde za plentu a zavolá „co si mám sundat?“ „Všechno!“ „Jako úplně všechno? Myslíte donaha?“ „Ano, svlékněte se, prosím, donaha.“ „Aha…, no…, jo…, no…, tak jo.“ Za chvíli: „tak už jsem.“ Doteď mluvila s Madam a teď si ji přeberu já. „Tak pojďte.“ Vyjde ven, zakrývá se rukama a trochu se hrbí. „To budete dělat vy?“ „Nebojte se, na všem se domluvíme. Neudělám nic, co nebudete sama chtít.“ „Húh, co to je? Vypadá to jako nějaký stroj.“ „Sem si prosím klekněte a položte se na lavici.“ „Natáhněte se. Ještě. Ještě víc dopředu, ať vám prsa volně visí. Ták. Upevním vám kotníky. A ruce dejte dopředu, tak. Začnu jen lehce a řeknete si, a až to bude tak akorát, řekněte „takhle,“ a můžete pak říct ještě „víc,“ nebo „míň,“ ale nebudeme dělat přestávky, ano? Až budete mít dost, řeknete prostě jen „dost.“ „Jste připravena? Můžeme?“ „A…A…Ano.“ Začnu. „a, a, a, A, A, takhle, á, á, Á, Á, Á, Sss, Sss, víc!, víc!, ÁÁÁÁ, Áu Áu, Áu, Ježíš, SSSS, Áu, Áu, Ach bože, Ach bože, ještě, ještě, Ne, už dost!, už DOST!“ „Áh, Áh, áh, áh, jé, jé, pfff.“ „Jste v pořádku?“ Pauza. „Ach, BYLA jsem v pořádku, teď nevím!“ „Pojďte, pomohu vám vstát.“ „Ech, sss, já mám celý zadek v ohni, to jsem nevěděla, že to tak pálí.“ „Vždyť já nemohu chodit!!!“ „Ale ne, to se vám jen rozproudila krev, to za chvíli přejde.“ „Myslíte? Krev mi to tedy rozproudilo, to jo!,“ narovná se a zavrtí tělem „jsem teď celá taková…, co to se mnou udělalo?… HÚH.“  „Bože to jsem se zřídila, já se tak rozjela,“ kroutí hlavou. „Pojďte, obléknu vás.“ „Ale to snad…“ „Jen se nestyďte.“ „Vždyť já si nenatáhnu ani…“ „Pojďte, pomůžu vám…, ukažte…, chyťte se mě.“ „Ježíš, já se tak stydím. Dospělá ženská a takhle se zřídím. Takhle mě žádný chlap ještě neoblékal, ale vy jste asi zvyklý, co?,“ opře se o mě. Pak se na mě podívá a vzdychne: „Bože vy jste tak mladý… a já jsem úplně nahá… Vy jste toho ale asi už viděl, co? Já myslela, že si jen trochu stáhnu kalhotky.“ „Ukažte, já už sama.“ Pak se na chvíli zastaví, zamyslí se a řekne: „Víte, že jsem měla chvíli pocit, že si to zasloužím!,“ a zakroutí hlavou. Nasadí si podprsenku, stiskne si prsa ze stran, zamyšleně se na ně podívá: „A ty prsa!!!“ „Je něco v nepořádku?“ „Ne, to ne, ale jak mi tam visely…,“ a znovu zakroutí hlavou. „Máte-li zájem o prsa, je možné leccos, domluvte se s Madam a udělám vám, co budete chtít.“ „Anóó?,“ řekne laškovně a zasměje se. „To by se mi líbilo.“ „Pojďte, zapnu vás.“ „To budete moc hodný.“ „Máte tak teplé ruce…, vy jste tak milý…“ „Chcete zavolat taxi?“ „No to by bylo hezké, vlastně ne, vždyť já si nesednu!“ „Nebojte se, vzadu si lehnete.“ „No to sem si dala, já nevím, co mě to popadlo…, najednou to do mě vjelo a zachvátila mě taková nějaká až jako vášeň nebo co, takhle jsem se ještě neodvázala, nebudu mít jelita?“ „Ne, nebojte se, namažte si to Traumaplantem, na noc si vemte brufen, ať se vyspíte, dejte si na to mokrou plenu a zítra to už bude dobré,“ ale vím, že ji jen utěšuji, dobré to nebude, tahle se opravdu rozjela a pár dní si nesedne. „Tak děkuji, to sem si tedy dala…, to jsem nevěděla…, já myslela…,“ vrtí hlavou, „ale že mě to celou probudilo! Kdyby mě nepálil ten zadek, tak…!“ „Jste spokojená?“ Je trochu divné ptát se někoho po výprasku, jestli je spokojený, ale… „A víte, že jo!,“ maně si sahá na zadek. „Bylo to sice trochu víc, než jsem čekala, tedy o dost víc!, já jsem netušila…, ale teď si myslím, že to tak bylo dobře!“ „Tak přijďte zas!“ „No, to asi ne, drahoušku, jednou stačilo…,“ zasměje se. „Neříkejte dvakrát! Napoprvé tak mluví každá, ale třeba se vám to rozleží…“ „Myslíte?“ Pak se ještě zarazí. „A víte, že možná jo? Má to něco do sebe!“

15

Re: subinka: můj příběh

Je to vtipné čtení, díky

16

Re: subinka: můj příběh

"Trpitelky" byly mladé dívky a ženy, které v bolesti pociťovaly snad opravdu slast a vypěstovaly si na ni závislost, podobně jako anorektičky, a chodily pravidelně. Možná to dokonce i anorektičky byly. Postupně absolvovaly výprask, nějakou manipulaci s prsy, pokud to šlo (bývají drobnější, to spíš „jeptišky,“ ale ty o nějaké „hračičkaření“ zase nestojí), kopřivy, pijavice na bradavkách a vnitřní straně genitálu, což není bolestivé ale děsivé. Protože si dolů nevidí, měli jsme malou kamerku a monitor. Odvracely od toho zrak, ale dívaly se znovu a znovu ve velikém detailu na svoji rozevřenou vulvu plnou pijavic, jak se malé nitky nacucávají krví, až byly velké jak palec, a ty holky po celou dobu vzdychaly, sténaly, kníkaly a krčily obličej – bylo to takové pomalé trápení. Jehly dělala Madam sama, a také jim vpichovala do pysků fyziologický roztok (dá se normálně koupit). Všechno samozřejmě velmi sterilně. Ostřejší bylo včelí žihadlo do vulvy či do bradavky (včely se také dají koupit). Paní je vždy nechala bodnout napřed na hřbet ruky, tam to moc nebolí ani neoteče, aby se ujistila, že netrpí na anafylaktický šok. Jak ale uslyší bzukot, fňukají „já se bojím, já se bojím,“ pak vykřiknou, sykají a sténají, ale to ostatně bylo účelem. S včelami se nepracuje nejlépe, to asi není nutné říkat. Efektní je uchopit je do pinzety, ale v praxi se osvědčilo vzít je opatrně do prstů. I tak je obtížné se s žihadlem trefit a je lépe si poštěváček nejprve vytáhnout savkou a jedový váček pak ještě vymáčknout aby otok byl dost velký. Mým úkolem u křesla bylo klientky upevnit a pak hladit a uklidňovat. Byly hladové po tělesném kontaktu a šly za rukou. Dost často vedly patrně nudný život bez partnera, a chtěly si ho obzvláštnit tím, co viděly v pornu anebo o čem četly a chtěly opravdu, ale opravdu trpět. Některé ty věci si mohly dělat samy a také dělaly, kopřivami se šlehaly rovnou někde v přírodě, ale pak stejně přišly a přiznávaly, že když jsou zavěšené a šlehá je cizí člověk, má to úplně jiné grády. Kopřivy jsou teď populární, ale pro nás byly problematické. Musí být čerstvé a je problém je dopravit a nepomačkat. Navíc je to samozřejmě sezónní záležitost. Trpitelky jsou velmi vynalézavé a některé věci jsme jim museli rozmlouvat, ale protože se rády předvádějí, se nechávají někdy ve VIP klubech trýznit ženami! Mají blízko k „jeptiškám.“ Oběma zjevně schází láska, ale trpitelky jsou mladé holky a daly by se asi snadněji uzdravit, ale kým?, když chodí v černém a vypadají jak přízrak.

17

Re: subinka: můj příběh

Třetí sortou byla „jeptiška,“ zatrpklá žena středního věku, v delší sukni a se zjevnou nechutí, do jakého to jde prostředí, kterým pohrdala, ale nic lepšího nevymyslela, byla zaťatá a nemluvná. Přicházela preventivně, aby ztrestala svoje tělo, které nenáviděla, protože jí hříšné myšlenky komplikovaly život, chtěla ten úkon vyřídit co možná rychle a hned pak odejít. Sex pro ni byl ohavnou nemravností, které je třeba se zbavit a tělo umrtvit. Myslím, že to byly nešťastné, rozvedené ženy, které se skrze svoje tělo mstily mužům, klamaly ale samy sebe a věděly to. Jedna k nám našla cestu, protože se o ni pokoušel ďábel, v noci se ji zmocňoval incubus a ráno byla úplně vyčerpaná. Po panu faráři chtěla exorcismus, ale on ji prý řekl, že potřebuje spíš dostat na zadek, vzala to vážně a přišla k nám. Ta si ovšem s velikým přemlouváním jen trochu stáhla kalhotky, abychom démona oslabili. Člověk někdy jen nevěřícně zíral, ale prý jí to opravdu pomohlo. S pruhy na zadku, věřím, že neměla na incuba už ani pomyšlení. Přinejmenším jsme jí rozproudili krev. Pokud přišly poprvé, měly „velké oči,“ rozhodně ale chtěly, aby to bolelo, a aby to bolelo opravdu hodně! Cenily si jelit na stehnech a na zadku a toho, že nemohly týden pořádně sedět ani ležet. Chodily v pátek, kdy tělo rumplovalo nejvíc, a přes víkend se kurýrovaly. „Jeptišky“ se svlékaly za plentou a i pak se ale zakrývaly rukama. Těsně před samotným úkonem jsme jim nasazovali udidlo, ať chtěly anebo ne, protože opravdu hlasitě naříkaly. Exekuce byla v jejich případech velmi rychlá a velmi bolestivá. Nechávali jsme je pak dlouho odpočívat, sténaly a plakaly, a domů odjížděly taxíkem. Byly to smutné ženy, které se neměly rády. Pokud přišly znovu, nechávaly si trýznit i prsa a nakonec se i bičovat. Byly na nejlepší cestě stát se trpitelkami, ale nebyly vynalézavé, šlo jim stereotypně jen o bolest. Neznaly míru a bylo nutné dát pozor na to, co opravdu snesou, hlavně aby nám nezkolabovaly – toho se Madam děsila. „Jeptišky“ se objevovaly naštěstí jen výjimečně.

18

Re: subinka: můj příběh

Největší zábava byla s naivkami. Ty jsem miloval a o těch se trochu rozepíši. Typická naivka byla mladší hezká žena, kterou bylo snadné poznat, protože hrála divadlo od chvíle, co vešla do dveří. Obvykle měla dětsky lítostivě ublíženecký pohled, kousala si spodní ret a měla blízko k slzám. Na rozdíl od jeptišek, které přicházely preventivně, aby nezhřešily, naivky k nám chodily až „potom,“ jako ke zpovědi a pro odpustek za svoje prohřešky. Mluvily zdráhavě a někdy jen kývly hlavou, jako kdyby se bály přiznat svoje hříchy. Zatímco jeptiškám jsme vykali, naivkám jsme tykali, oslovovali je „holčičko“ a měli k nim takový důvěrnější vztah. Holčička obvykle dlouho mlčela a pak řekla „já jsem zlobila“ a kousla se do rtu. „No, copak se stalo?“ Dlouhá pomlka. „Nechala jsem na sebe sahat.“ „Tak povídej,“ řekla Madam. „No, čekala jsem na tramvaj a jeden pán se se mnou dal do řeči, bylo horko a nic nejelo, a on pak říkal, že bydlí tady vedle, ať jdu s ním, že se něčeho napijeme, a tak jsem šla. Nalil mi becherovku, tu já mám ráda, a pak mi bylo horko, tak on říkal, ať si trochu odložím a pak mě objal a líbal mě na krk a říkal, že jsem krásná, hladil mě a říkal, že mám rty jak maliny a že je chce ochutnat, a pak že chce ochutnat můj jazýček a pak mě líbal a sahal na mě.“ Paní ví, že hrajeme divadlo, holčička přišla ke zpovědi a pro rozhřešení a teď je třeba vhodně nahazovat. „Kam ti sahal?“ „No, napřed na prsa a pak mě rozepnul, vyndal je a líbal. Já jsem říkala, že se neznáme, ale on říkal, že na tom přece vůbec nic není, krásným ženám že se přece prsa líbají odjakživa, to je prý úplně normální, a pak mi sahal pod sukni, ale já jsem nechtěla,“ dodá rychle. „On mi ale pořád hladil stehna a objímal mě, říkal, že mám krásné nohy, že tak úchvatné ještě nikdy neviděl a chtěl, abych si vyhrnula sukni až do pasu a ukázala mu je ze všech stran. Já jsem říkala, že jsem vdaná žena a že se to nesluší, ale on říkal, že to přece vůbec nevadí, že jsme tam sami a nikdo to nevidí.“ „A udělala jsi to?“ „Když to chtěl…“ „Pak si mě posadil na klín a líbal mi stehna a potom mi sahal pod kalhotky a šeptal mi takové ty věci, co se neříkají…“ a dá si ruku přes pusu. „Co ti říkal?“ „Ptal se, jestli mi smí políbit moje ženství,“ řekne stydlivě. „A ty jsi souhlasila?“ „Ne!, napřed ne, říkala jsem, že se to vdaným ženám nedělá, ale on furt naléhal a říkal, že to naopak vdané ženy úplně milují, tak jsem pak řekla, že tedy ano, ale jen jednou,“ řekne rozpačitě. „Ale líbilo se ti to, viď?" Kousne se do rtu a kývne hlavou. „Já jsem byla taková nějak vláčná, asi tím horkem, a pak už…“ „A pak už jste to spolu dělali?“ Vážně přikyvuje. „???“ „Třikrát, on furt chtěl…, a pak ještě …, já nechtěla, ale paničky to prý musí, tak když jsem vdaná…“ „Dělalo ti to dobře?“ „No právě…!, asi by nemělo,“ tváří se zkroušeně.“ „A ty jsi opravdu vdaná?“ „No, ale můj muž tady není,“ rychle dodá. „Kde je?“ „On je pryč,“ a pak řekne jakoby omluvně „dlouho.“ „A v čem je problém?“ „No, já myslím, že jsem to neměla dělat a chtěla bych potrestat.“ „No, ale tak pro jednou se snad až tak moc nestalo, ne?“ „Ono to nebylo jen jednou.“ „Víckrát?“ „On chtěl, abych k němu chodila.“ „A chodila jsi?“ „Každý den,“ a znovu rychle: „on to tak chtěl.“ „A jak dlouho?“ „Od pondělí a on teď říká, že mě miluje a chce, abych u něho dneska spala, ale já si myslím, že bych asi neměla, když jsem vdaná. Taky říkal, že tam bude jedna moc milá paní, která má ráda mladé ženy a se kterou by mě rád seznámil.“ „A půjdeš tam?“ „No, já nevím, ale když tam bude ta paní….“ „A co od nás chceš?“ „Já myslím, že jsem se spustila. Maminka vždycky říkala, abych se nespustila, že mi dá na zadek, a teď jsem se asi spustila.“ „Chceš rákoskou?“ Kousne se do rtu a horlivě pokyvuje hlavou. „Tak se svlékni,“ ukončí to Madam. Holčička sklouzne pohledem směrem ke mně, a řekne „já se stydím.“ Madam pak pronese úžasně nelogickou větu, která ale zabere. „Tak jděte spolu za plentu, a on ti pomůže.“ Jdeme za plentu, a ne, že bych jí pomáhal, já ji musím celou svléct a ona se nechá přitom osahávat, ani nehne brvou, a někdy nemá spodní prádlo vůbec.  Naivky chodí opakovaně, těšíme se na ně a baví nás. Madam říká, že si je musíme pěstovat a „dělá jim cenu,“ aby chodily. Není s nimi mnoho práce, rákoskou dostávají jen tak, aby to párkrát štíplo až syknou, a možná upustí i slzičku. Odpustek musí být hmatatelný, holčička je očištěna a může začít nanovo. Naivky mám rád (ta paní asi taky).