Cudnost v 90. letech minulého stolení (Stránka 3 z 3)

Toto se stalo v třetím ročníku naší střední školy a tedy více než rok před příběhem, který jsem Vám začal vyprávět. Píšu to pouze pro vysvětlení mého vztahu s Andreou, není to o cudnosti ale s tématem to souvisí.

Konečně je to tady, vyrážíme na lyžařský výcvik a školní starosti ustupují do pozadí. S kamarádem Marcelem probíráme naše oblíbené sci-fi témata a jedeme v autobuse směr Krkonoše. Cesta rychle utíkala jenže přišli horské zatáčky, mě se neudělalo dobře a tak když jsme dorazili na horskou chatu, hledal jsem napřed WC místo toho, abych čekal na rozdělení pokojů. Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že vedoucí rozdala klíčky podle abecedy ale tím, že jsem přišel poslední, vyšel na mě Jarda Z. Kluk, kterého jsem zrovna moc nemusel, takovej frajírek, ale co mě na něm aktuálně vadilo nejvíc bylo, že chodil s Andreou, kterou jsem už od prváku nešťastně miloval. A aby to nestačilo, jsme v tříůžkovém pokoji sami dva.

Na pokoji jsme spolu prohodili pár vět a šlo se na oběd a potom rozřazovací lyžování, kdo bude v lepší skupině a kdo v horší. Před večeří jsme ale měli osobní volno a samozřejmě do našeho pokoje nakráčela Andrea za svým přítelem. Její krásná postava se jasně rýsovala i v volné teplákové soupravě a zvlášť její nádherný zadeček. Jarda ji začal valit nějaké klíny do hlavy a já neměl náladu se na to dívat a poslouchat to, tak jsem šel do jiného pokoje za kamarády. Jediné, z čeho jsem měl radost, že přes den si více užiju Andreu já, jelikož jsme na rozdíl od Jardy byly ve stejné lyžařské skupině. Hned druhý den jsem toho samozřejmě využil a kdykoliv byla možnost, tak jsem s Andreu prohodil pár slov a nebo jí nějak pomohl. Vždy jsme se kamarádili a tak to nebylo nic zvláštního. Hlavně třetí den se vyvedl, jelikož jsme jeli na běžkách a Andrea mě ráno požádala abych jí pomohl namazat lyže. Celý den jsme se dobře bavili a smáli. Někdy během odpoledne byla nějaká pauza a zase jsme seděli vedle sebe a něco jsme povídali, když Andrea najednou prohlásila “Ty jsi stejně nejlepší kamarád, nemysli si, vím, že jsi chtěl být něco víc ale já jsem ráda, že se kamarádíme a nekazíme to ničím jiným”. Kdo to zažil, tak asi ví, že pro nešťastně zamilovaného je to něco jako vzít nůž a nejen s ním bodnout do srdce ale ještě s ním otáčet. Jenže místo toho, abych odešel, nebo na to řekl něco inteligentního, odpověděl jsem jí něco ve smyslu “I já jsem rád tvůj kamarád a rád Ti s čímkoliv pomohu a hlavně chci aby jsi byla šťastná”. Nastalo ticho, při kterém jsem přemýšlel, co mám dál říct, čím si ji naklonit nebo potěšit. A vůbec nevím, proč mě to napadlo ale řekl jsem jí “Chceš abych zařídil, že budeš večer sama s Jardou?” Podívala se na mě říká “A to by Ti vážně nevadilo?”. “Samozřejmě že ne” odpovídám, “když Ti to udělá radost”.

Po večerce jsem zmizel z pokoje a dohodnul se s Marcelem, že přijdu k nim na pokoj, kde ale byly všechny postele obsazené. Hráli jsme karty kecali a popíjeli a já myslel na to, co se asi děje v pokoji, kde normálně spím. Postupně jsme usnuli, já s nějakou knížkou pod hlavou na zemi. Když jsem se probudil, bylo už hodně pozdě v noci a já si řekl, že bych se měl asi vrátit do svého pokoje. Dohoda totiž byla taková, že nejpozději po jedné hodině v noci Andrea odejde do svého pokoje. Na hodinky jsem neviděl ale usoudil jsem, že už je určitě hodně pozdě a tak jsem šel. Na chodbě bylo naštěstí trochu světla z nouzového osvětlení a tak jsem se vydal ke svému pokoji. Jenže v tu chvíli mě to došlo, že klíč od pokoje jsem nechal ve svém dočasném azylu. Co teď. Klepat zpátky jsem se bál, jelikož kdyby šel někdo z vedoucích, těžko bych vysvětloval, proč klepu na jiné dveře. Klepal jsem tedy na Jardu, jenže jak jsem věděl z předchozích nocí, ten spal se sluchátky na uších a tak jsem se nedoklepal. Čekal jsem tedy na studené chodbě nevěděl co dělat. Nevím za jak dlouho mě probudil jeden náš vedoucí, proč spím venku. Naštěstí jsem měl dobrou výmluvu, že jsem šel na záchod a zapomněl si klíč.

Druhý den jsem byl rozlámaný a nevyspalý nicméně jsem se Andrey při cestě zavěšení na kotvě zeptal, zda bylo všechno fajn. Odpověděla něco ve smyslu “Bylo to hezký ale víc Ti do toho nic není. Ale od Jardy jsem slyšela, že jsi spal na chodbě.”. Potvrdil jsem jí to a vysvětlil, jak se to stalo. “Tak to je mi líto, že jsi takhle trpěl.” Zbytek dne jsme se jí vyhýbal. Druhý den ráno hned u snídaně jsem se jí ale vyhnout nedokázal a vesele mě pozdravila. Odpověděl jsem a ona zeptala “Ty se mi vyhýbáš?”. “Ne ne, nic takového odpovídám”. “Tak to je dobře, já se už lekla, že se něco stalo. Pokud by Ti to nevadilo, tak by jsi mohl dneska večer zase mohl být chvilku jinde, zítra jedeme zpátky, tak by to bylo fajn”. Trochu jsem na ni vykulil oči ale řekl jsem, že dobře. Večer jsem tedy zmizel a tentokrát se mi povedlo neusnout ani nezapomenout klíč. Když jsem se ale vracel do pokoje, slyšel jsem, že tam Andrea ještě je.Ty zvuky sexu byly sice hodně tlumené, ale nezaměnitelné. Jako blbec jsem tedy stále přede dveřmi a věděl, že moje tajná láska má sex s někým jiným. Rozhodně bych neřekl, že v té době mě to vzrušovalo, spíš jsem měl vztek sám na sebe, proč to dělám. Odešel jsem na záchod a čekal, až uslyším, že Andrea odešla. Po nějaké době jsem slyšel, že se otevírají dveře a tak jsem se šel podívat. Andrea zrovna odcházela, Jardovi dávala pusu a o jí ještě hladil prso. Pěkně mi z toho stál a tak jsem se rozhodl, že si ho ještě na záchodě vyhoním a pak jsem šel spát.
Druhý den jsem potkal Andreu u autobusu a hned se mě ptala, “Tak doufám, že jsi zase nezapoměl klíč”. Odpověděl jsem, že ne. “Tak to je dobře, že jsi nemusel trpět na chodbě”. A v tu chvíli jsem jí řekl tu větu, která v podstatě odstartovala následující události a vedla až k příběhu, který jsem vám začal vyprávět. Ta věta zněla “Když já Tě pořád miluji a proto mi pro Tebe nevadí trpět”

Už dlouho bez pokračování. Protože jde, aspoň podle mě, o nejlepší příběh, který se tu v poslední době objevil, moc prosím o další část.

Velmi se přimlouvám za další pokračování. Již je dlouho ticho. Je to jedno z nejlepších čtení tady.